{"id":2351,"date":"2015-12-29T16:00:00","date_gmt":"2015-12-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2342"},"modified":"2015-12-29T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-29T15:00:00","slug":"art-imitates-life-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/29\/art-imitates-life-19\/","title":{"rendered":"Art imitates life 19."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nau\u010dit se, jak b\u00fdt<\/strong><\/div>\n
\n

Bylo to na Billov\u011b mysli u\u017e n\u011bjakou dobu. Vlastn\u011b o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel u\u017e od chv\u00edle, kdy vybalil posledn\u00ed krabici, kdy\u017e se nast\u011bhoval do sv\u00e9ho obrovsk\u00e9ho bytu. Kdy\u017e se vr\u00e1til z Mnichova, pot\u0159eboval m\u00edsto k \u017eit\u00ed a nechal na sv\u00fdch rodi\u010d\u00edch, aby mu na\u0161li n\u011bco vhodn\u00e9ho. To, co na\u0161li\u2026 no, bylo to p\u0159esn\u011b to, co si p\u0159edstavovali, \u017ee by koupili sob\u011b, kdyby se n\u011bkdy rozhodli prodat d\u016fm. Net\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee to nebylo p\u0159esn\u011b to, co cht\u011bl Bill.<\/p><\/div>\n

Ale hled\u00e1n\u00ed nov\u00e9ho m\u00edsta, st\u011bhov\u00e1n\u00ed a v\u0161echny ty ostatn\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 s t\u00edm byly spojeny, to nebylo n\u011bco, co m\u011bl zrovna obrovskou touhu \u0159e\u0161it, a tak prost\u011b z\u016fstal. Nebylo to tak, jako by mu na tom vlastn\u011b z\u00e1le\u017eelo. M\u011bl st\u0159echu nad hlavou a postel, ve kter\u00e9 mohl sp\u00e1t. To bylo v\u0161echno, co opravdu pot\u0159eboval, tak\u017ee se nikdy ani neobt\u011b\u017eoval za\u0159\u00eddit ostatn\u00ed m\u00edstnosti. M\u011bl za\u0159\u00edzenou kuchy\u0148, ob\u00fdvac\u00ed pokoj, p\u0159eds\u00ed\u0148, lo\u017enici a koupelnu. Ostatn\u00ed pokoje byly bu\u010f pr\u00e1zdn\u00e9, nebo byly vyu\u017eity jako skladi\u0161t\u011b pro nespo\u010det obraz\u016f, u kter\u00fdch nem\u011bl to srdce je pov\u011bsit na ze\u010f. Prostorn\u00fd byt mu nikdy nep\u0159irostl k srdci jako domov a on by nikdy v n\u011b\u010dem takov\u00e9m nepov\u011bsil sv\u00e9 obrazy.<\/div>\n
\n

Bylo ospal\u00e9 ned\u011bln\u00ed r\u00e1no a on chodil bos po kuchyni, bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po kuchy\u0148sk\u00e9 lince a rozhodl se, \u017ee je na \u010dase, aby s t\u00edm n\u011bco ud\u011blal. Ta m\u00edstnost mu n\u00e1hle p\u0159i\u0161la nezn\u00e1m\u00e1, p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 a p\u0159\u00edli\u0161 chladn\u00e1 a on se zachv\u011bl ve sv\u00e9m nedostate\u010dn\u00e9m oble\u010den\u00ed. Zarazil se uprost\u0159ed kroku a jedn\u00edm pohledem si prohl\u00e9dl spo\u0159e osv\u011btlen\u00fd byt, pr\u00e1zdn\u00e9 zdi na n\u011bj k\u0159i\u010dely. V\u0161echny ty zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed zapr\u00e1\u0161en\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti, ubytov\u00e1vaj\u00edc\u00ed pouze duchy minulosti, jej d\u011bsily. C\u00edtil se ve sv\u00e9m vlastn\u00edm byt\u011b naprosto cize.<\/p><\/div>\n

Pro\u010d m\u011bl n\u00e1hle tak intenzivn\u00ed pot\u0159ebu se st\u011bhovat, jej nejd\u0159\u00edve m\u00e1tlo, ale rychle to p\u0159ipsal na \u00fa\u010det Tomovi. Vid\u011bl zp\u016fsob, jak\u00fdm si vytvo\u0159il domov z n\u011b\u010deho, co nebylo ani jeho, a to velmi minimalistick\u00fdm a do\u010dasn\u00fdm zp\u016fsobem, a to jej inspirovalo. Nepot\u0159eboval v\u0161echen tenhle prostor a ta oblast sama o sob\u011b byla pro n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 n\u00f3bl. Cht\u011bl n\u011bco trochu v\u00edc p\u0159\u00edzemn\u00edho, n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 by mohl naz\u00fdvat domovem.<\/div>\n
\n
Ode\u0161el by hned toho dne, kdyby mohl, proto\u017ee tam necht\u011bl z\u016fst\u00e1vat d\u00e9le, ne\u017e musel, ale i Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee tyto v\u011bci pot\u0159ebuj\u00ed oddechov\u00fd \u010das, pokud tedy nem\u00e1te extr\u00e9mn\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed. Bude muset sh\u00e1n\u011bt nov\u00fd byt a ta my\u0161lenka mu nah\u00e1n\u011bla strach. St\u011bhov\u00e1n\u00ed byla velk\u00e1 v\u011bc. I p\u0159esto, \u017ee ve skute\u010dnosti neopou\u0161t\u011bl sv\u016fj \u00b4domov\u00b4, st\u00e1le to pro n\u011bj byl velk\u00fd krok. Nikdy p\u0159edt\u00edm si nepo\u0159izoval sv\u016fj vlastn\u00ed byt, v\u017edycky to musel nechat na n\u011bkom jin\u00e9m. Ale te\u010f byl p\u0159ipraven. Cht\u011bl si naj\u00edt n\u011bco vlastn\u00edho, n\u011bco, co by mohl naz\u00fdvat sv\u00fdm vlastn\u00edm a byla by to pravda.<\/div>\n
Bill se s\u00e1m pro sebe usm\u00edval, klesl na kuchy\u0148skou \u017eidli a z\u00edral ven z okna na m\u011bsto. A\u010dkoliv mo\u017en\u00e1 bude postr\u00e1dat ten v\u00fdhled, byl opravdu \u00fachvatn\u00fd.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Hej, Tomi, mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys mi mohl s n\u011b\u010d\u00edm pomoct?“ Bill si okusoval nehty a to\u010dil se na sv\u00e9m kancel\u00e1\u0159sk\u00e9m k\u0159esle. C\u00edtil se znovu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, ale tohle bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, tak\u017ee se zept\u00e1 zdvo\u0159ile.<\/p><\/div>\n

Tom si na druh\u00e9m konci telefonn\u00ed linky p\u0159idr\u017eoval telefon mezi ramenem a uchem, zat\u00edmco m\u011bl ob\u011b ruce zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00e9 d\u011bl\u00e1n\u00edm jin\u00fdch v\u011bc\u00ed. Byl toho r\u00e1na povol\u00e1n do pr\u00e1ce a pr\u00e1v\u011b te\u010f byl a\u017e po kolena v barv\u011b. David toho m\u011bl op\u011bt<\/em> a\u017e nad hlavu a Tom se jej tentokr\u00e1t opravdu zeptal, kdy se kone\u010dn\u011b pou\u010d\u00ed. Bu\u010f bude muset za\u010d\u00edt nab\u00eddky odm\u00edtat, nebo si za\u010d\u00edt d\u00e1vat realisti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed lh\u016fty, anebo najmout n\u011bkoho dal\u0161\u00edho natrvalo. Bushido byl dobr\u00fd pracovn\u00edk, ale nebyl \u00fapln\u011b spolehliv\u00fd. Nikdo se jej za to samoz\u0159ejm\u011b neodv\u00e1\u017eil vinit, jeho d\u00edt\u011b bude v\u017edy jeho priorita, ale m\u011blo to tendenci d\u011blat v\u011bci slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Jasn\u011b, slun\u00ed\u010dko, cokoliv, co pot\u0159ebuje\u0161.“ Se zakym\u00e1cen\u00edm na \u017eeb\u0159\u00edku Tom na okam\u017eik m\u00e1lem spadl, ne\u017e se mu s vyjeknut\u00edm op\u011bt poda\u0159ilo naj\u00edt rovnov\u00e1hu. „Jen pokud to nen\u00ed pr\u00e1v\u011b te\u010f. Jsem tak trochu zanepr\u00e1zdn\u011bn.“<\/div>\n
\n

Bill m\u011bl trochu obavy, kdy\u017e sly\u0161el p\u0159es telefon, jak tam Tom trochu z\u00e1pas\u00ed, ale rozhodl se to nekomentovat, zd\u00e1lo se, \u017ee Tom m\u00e1 u\u017e tak pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce. „Jen chci, aby ses \u0161el se mnou na n\u011bco pod\u00edvat.“<\/p><\/div>\n

„Nen\u00ed probl\u00e9m.“ Tom se znovu zakym\u00e1cel a zanad\u00e1val na svou ubohou rovnov\u00e1hu. U\u017e by m\u011bl b\u00fdt na \u017eeb\u0159\u00edky zvykl\u00fd! Vinil z toho skute\u010dnost, \u017ee jeho hlava byla moment\u00e1ln\u011b naklon\u011bna o devades\u00e1t stup\u0148\u016f a to v\u0161e trochu zt\u011b\u017eovalo. „Ale budu ti muset zavolat pozd\u011bji. V\u00e1\u017en\u011b, pokud hned te\u010f nep\u0159estanu mluvit, bude to moje smrt – a to doslova!“<\/div>\n
Bill jej s uchechtnut\u00edm propustil a zav\u011bsil s rychl\u00fdm „miluju t\u011b“ a \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Jeho mistrovsk\u00fd pl\u00e1n byl pr\u00e1v\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b uveden do akce.<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju, slun\u00ed\u010dko,“ \u0159ekl Tom jemn\u011b a zav\u011bsil, ne\u017e rychle vklouzl s telefonem do kapsy a pokra\u010doval ve sv\u00e9 pr\u00e1ci. Bill mu pr\u00e1v\u011b o mnoho vylep\u0161il den, m\u011bl na to prost\u011b talent.<\/div>\n
S dum\u00e1n\u00edm nad t\u00edm, s \u010d\u00edm Bill pot\u0159ebuje jeho pomoc, si Tom nev\u0161iml Davidova pobaven\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a rychl\u00e9ho pos\u00edl\u00e1n\u00ed sms zpr\u00e1vy. Kdy\u017e Bushidovi jen o chv\u00edli pozd\u011bji zazvonil telefon, vybuchl sm\u00edchy, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 vzbudil nemocn\u00e9 d\u00edt\u011b, tvrd\u011b sp\u00edc\u00ed ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti.<\/div>\n
St\u00e1lo tam: Tom pr\u00e1v\u011b ukon\u010dil hovor slovy, \u00b4taky t\u011b miluju, slun\u00ed\u010dko\u00b4. Jestli mu to ned\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1dn\u011b se\u017erat, a\u017e ho p\u0159\u00ed\u0161t\u011b uvid\u00ed\u0161, m\u00e1\u0161 pad\u00e1ka<\/em>.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee co p\u0159esn\u011b tady d\u011bl\u00e1me?“ Zeptal se Tom s nosem pevn\u011b p\u0159itisknut\u00fdm k ok\u00fdnku auta.<\/p><\/div>\n

„U\u017e jsem ti to \u0159ekl,“ odpov\u011bd\u011bl Bill vyh\u00fdbav\u011b. „S n\u011bk\u00fdm se tu m\u00e1me setkat.“<\/div>\n
Tom si odfrkl a oto\u010dil se k n\u011bmu. „Ano, to u\u017e jsi mi \u0159ekl, a po\u0159\u00e1d jsi neodpov\u011bd\u011bl na mou ot\u00e1zku. S k\u00fdm<\/em> se m\u00e1me setkat a pro\u010d<\/em>?“<\/div>\n
Bill se kousl do spodn\u00edho rtu a odm\u00edtl se setkat s Tomov\u00fdm pohledem. „Uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
O n\u011bkolik okam\u017eik\u016f pozd\u011bji Bill zaparkoval a \u0161iroce se usm\u00e1l po pohledu do okol\u00ed. Byla to docela p\u011bkn\u00e1 \u010dtvr\u0165, ne p\u0159\u00edli\u0161 n\u00f3bl, ale rozhodn\u011b ani p\u0159\u00edli\u0161 zch\u00e1tral\u00e1. Vypadalo to hezky a bezpe\u010dn\u011b.<\/div>\n
Ale Tom byl zcela ztracen. Nikdy p\u0159edt\u00edm tady nebyl a nech\u00e1pal, pro\u010d ho sem Bill p\u0159ivedl. \u0158ekl, \u017ee se jdou na n\u011bco pod\u00edvat, ale co to bylo, to bylo pro Toma z\u00e1hadou. Byla to p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b obytn\u00e1 \u010dtvr\u0165, jen s n\u011bkolika mal\u00fdmi obchody d\u00e1l po ulici. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se maj\u00ed sej\u00edt s n\u011bjak\u00fdm um\u011blcem?<\/div>\n
„Vy mus\u00edte b\u00fdt pan Kaulitz,“ ozval se n\u011bjak\u00fd hlas a Tom se na pat\u011b oto\u010dil, aby na\u0161el zdroj toho hlasu. M\u00ed\u0159il k nim vysok\u00fd, ramenat\u00fd mu\u017e v tmav\u00e9m obleku s \u010dernou ko\u017eenou slo\u017ekou v ruce. Vypadal jako obchodn\u00edk a Tom nepochyboval, \u017ee j\u00edm ve skute\u010dnosti i je. M\u011bl ten typ \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
\n

„Ano, to jsem,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem a nat\u00e1hl ruku ke star\u0161\u00edmu mu\u017ei. Podali si ruce, ne\u017e mu\u017e obr\u00e1til svou pozornost k Tomovi, jasn\u011b \u010dekaj\u00edc\u00ed na p\u0159edstaven\u00ed.<\/p><\/div>\n

„To je m\u016fj p\u0159\u00edtel Tom Tr\u00fcmper,“ vysv\u011btlil Bill a mu\u017e na n\u011bj k\u00fdvnul, ne\u017e k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku.<\/div>\n
Tom ji p\u0159ijal a pevn\u011b s n\u00ed zat\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Jsem Benjamin Ebel z realitn\u00ed kancel\u00e1\u0159e Universal.“<\/div>\n
Realitn\u00ed makl\u00e9\u0159? Po tomhle Tom dok\u00e1zal toho mu\u017ee sotva pozdravit. Pro\u010d jej Bill p\u0159ivedl, aby se setkal s realitn\u00edm makl\u00e9\u0159em?<\/div>\n
„Tak\u017ee byt, o kter\u00e9m jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal, je v nejvy\u0161\u0161\u00edm pat\u0159e. Mohli byste m\u011b n\u00e1sledovat?“ Vysok\u00fd mu\u017e se ujal veden\u00ed, odemkl dve\u0159e do jedn\u00e9 z budov a zavedl je a\u017e do nejvy\u0161\u0161\u00edho patra.<\/div>\n
Tom ve v\u00fdtahu pos\u00edlal Billovi zmaten\u00e9 pohledy, ale ten se je rozhodl ignorovat. Vysv\u011btl\u00ed mu to pozd\u011bji.<\/div>\n
Benjamin otev\u0159el dve\u0159e od bytu a nechal dva mlad\u0161\u00ed mu\u017ee vstoupit jako prvn\u00ed. Z\u016fstal za nimi, zat\u00edmco ve\u0161li. Bill okam\u017eit\u011b zalapal po dechu a Tom vypadal kompletn\u011b ztracen\u00fd. Bill rychle dokon\u010dil prohl\u00eddku, nakoukl do v\u0161ech dve\u0159\u00ed a na\u0161el si \u010das, aby si prohl\u00e9dl v\u00fdhled z ka\u017ed\u00e9ho okna. Bylo to velk\u00e9 a sv\u011btl\u00e9, ale ne p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 nebo extravagantn\u00ed. Jednalo se o standardn\u00ed t\u0159\u00edpokojov\u00fd byt, ale o n\u011bco v\u00edce fajnov\u011bj\u0161\u00ed. Koneckonc\u016f, byl to Kaulitz.<\/div>\n
\n

„Vypad\u00e1 to dob\u0159e, nemysl\u00ed\u0161 si, Tome?“<\/p><\/div>\n

Po zaslechnut\u00ed sv\u00e9ho jm\u00e9na se Tom setkal s Billov\u00fdma o\u010dima a jasn\u011b mu v\u011bnoval pohled \u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed \u00b4co to, kurva\u00b4. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co se to d\u011bje. Tom p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a zti\u0161il hlas. „Bille, o co jde?“<\/div>\n
Tmavovlas\u00fd mu\u017e se zatv\u00e1\u0159il extr\u00e9mn\u011b provinile a povzdechl si. „Rozhodl jsem se, \u017ee se p\u0159est\u011bhuju. Vlastn\u011b o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm u\u017e n\u011bjakou dobu, jen jsem se t\u00edm nezab\u00fdval.“<\/div>\n
Tom naklonil hlavu a \u010dekal na zbytek. Pro\u010d?<\/div>\n
„Stejn\u011b je to pro m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9! No tak, vid\u011bl jsi to tam, je to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 pro jednoho \u010dlov\u011bka.“ Bill zavrt\u011bl hlavou a znovu si povzdechl. „M\u00e1m pokoje, do kter\u00fdch jsem nevstoupil od chv\u00edle, kdy jsem se tam nast\u011bhoval. Sakra, ani vlastn\u011b nev\u00edm, jak po\u0159\u00e1dn\u011b vypadaj\u00ed. Bylo na \u010dase, abych s t\u00edm n\u011bco ud\u011blal.“<\/div>\n
Tom to chv\u00edli zva\u017eoval a pomalu p\u0159ik\u00fdvl. D\u00e1valo to smysl, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e to Bill podal takhle. Jen prost\u011b nech\u00e1pal, pro\u010d mu o tom Bill ne\u0159ekl p\u0159edem. St\u011bhov\u00e1n\u00ed byla docela velk\u00e1 v\u011bc. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee to chce\u0161?“ Zeptal se, jen aby se ujistil, \u017ee to nen\u00ed proto, \u017ee se Bill sna\u017e\u00ed zmen\u0161it tu propast mezi nimi.<\/div>\n
„Rozhodn\u011b!“ Prohl\u00e1sil Bill, s obrovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Tom se uchechtl nad jeho d\u011btinsk\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a zavrt\u011bl hlavou. „Okay.“<\/div>\n
„Tak\u017ee, co si o tom mysl\u00edte?“ P\u0159eru\u0161il je Benjamin, jakmile se zd\u00e1lo, \u017ee probl\u00e9m mezi dv\u011bma mu\u017ei je vy\u0159e\u0161en\u00fd.<\/div>\n
Bill se na Toma pod\u00edval s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Ehm, mysl\u00edm, \u017ee to vypad\u00e1 dob\u0159e?“ Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co jin\u00e9ho na to \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill se rozhodl v tom pokra\u010dovat, tak\u017ee o dva t\u00fddny pozd\u011bji se Tom op\u011bt ocitl v centru pozornosti. Byl vl\u00e1\u010den po m\u011bst\u011b od jedn\u00e9 prohl\u00eddky bytu ke druh\u00e9, a za\u010d\u00ednal b\u00fdt z cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci rychle unaven\u00fd. Bill zjevn\u011b hledal n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho, jedin\u00fd probl\u00e9m byl v tom, \u017ee nikdo, s v\u00fdjimkou Billa, nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b co. Tomovi u\u017e bylo chud\u00e1ka pana Ebela up\u0159\u00edmn\u011b l\u00edto, kdy\u017e se sna\u017eil opravdu t\u011b\u017ece naj\u00edt n\u011bco, co by vyhovovalo Billov\u011b vkusu, ale o\u010dividn\u011b selh\u00e1val. Bill se uk\u00e1zal jako docela n\u00e1ro\u010dn\u00fd z\u00e1kazn\u00edk.<\/p><\/div>\n

„Opravdu se mi moc nel\u00edb\u00ed sousedstv\u00ed,“ vlo\u017eil se do toho Tom a Bill souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Vid\u011bl, jak se venku poflakuje n\u011bkolik opravdu pochybn\u00fdch lid\u00ed a rozhodn\u011b se mu nel\u00edbila my\u0161lenka, \u017ee by jeho p\u0159\u00edtel bydlel n\u011bkde v jejich bl\u00edzkosti.<\/div>\n
„Beru na v\u011bdom\u00ed,“ \u0159ekl Benjamin a n\u011bco si napsal do ko\u017een\u00e9 slo\u017eky.<\/div>\n
Tom mu v duchu v\u011bnoval uzn\u00e1n\u00ed za to, \u017ee skute\u010dn\u011b poslouch\u00e1 a opravdu se sna\u017e\u00ed. Nemluv\u011b o tom, \u017ee jeho seznam p\u0159ipom\u00ednek se st\u00e1val ka\u017edou vte\u0159inou del\u0161\u00ed. Po dal\u0161\u00ed rychl\u00e9 prohl\u00eddce bytu si Tom pomyslel, jak je smutn\u00e9, \u017ee nen\u00ed um\u00edst\u011bn na lep\u0161\u00edm m\u00edst\u011b, proto\u017ee byt s\u00e1m o sob\u011b byl \u00fa\u017easn\u00fd. Vysok\u00e9 stropy, obrovsk\u00e1 panoramatick\u00e1 okna a dokonce i mal\u00fd balkon s v\u00fdhledem na \u0159eku Spr\u00e9vu.<\/div>\n
\n

Zat\u00edmco Tom snil u okna, Bill se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k realitn\u00edmu makl\u00e9\u0159i, po\u0161eptal mu p\u00e1r kr\u00e1tk\u00fdch slov a ti\u0161e k\u00fdvl Tomov\u00fdm sm\u011brem. Benjamin p\u0159ik\u00fdvl a ud\u011blal si dal\u0161\u00ed pozn\u00e1mku do sv\u00e9 ko\u017een\u00e9 slo\u017eky se slibem Billovi, \u017ee ud\u011bl\u00e1, co bude moct. S mrknut\u00edm na makl\u00e9\u0159e Bill hlasit\u011b demonstrativn\u011b p\u0159e\u0161el m\u00edstnost a popadl Toma pevn\u011b za ruku. Pak rychle opustili budovu, Tom st\u00e1le ztracen ve sv\u00fdch snech. Moc r\u00e1d by jednoho dne m\u011bl takov\u00fd v\u00fdhled. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jednoho dne bude m\u00edt sv\u00e9 vlastn\u00ed m\u00edsto. Miloval sv\u016fj \u017eivot takov\u00fd, jak\u00fd byl, ale mo\u017en\u00e1, \u017ee stabilita nebyla tak \u0161patn\u00e1, m\u011bla sv\u00e9 v\u00fdhody. Zavrt\u011bl hlavou nad svou vlastn\u00ed po\u0161etilost\u00ed a rozhodl se spokojit se s p\u0159i\u017eivov\u00e1n\u00edm u Billa. Stejn\u011b to nebylo tak, jako by mu snad vadilo, \u017ee mu jeho p\u0159\u00edtel tu a tam ukradl sprchu.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee jsem si docela jist\u00fd, \u017ee tentokr\u00e1t jsem to na\u0161el,“ zvolal Benjamin hrd\u011b, kdy\u017e odemkl dve\u0159e. Oba, Tom i Bill, se shodli, \u017ee to byla p\u011bkn\u00e1 \u010dtvr\u0165 bl\u00edzko zelen\u00fdch ploch a p\u016fvabn\u00e9 mal\u00e9 kav\u00e1rny, ale p\u0159itom st\u00e1le mimo velk\u00e9 cesty. Samotn\u00e1 budova byla radost pohled\u011bt, pomyslel si Tom. Byla to star\u0161\u00ed budova, takov\u00e1, kter\u00e1 jasn\u011b p\u0159e\u017eila bombardov\u00e1n\u00ed b\u011bhem v\u00e1lky, proto\u017ee Benjamin jim \u0159ekl, \u017ee byla z po\u010d\u00e1tku osmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed. Detaily byly \u00fa\u017easn\u00e9 a Bill se sm\u00e1l, kdy\u017e Toma musel odt\u00e1hnout dovnit\u0159 s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee nep\u0159i\u0161li proto, aby slintal nad exteri\u00e9rem. Dve\u0159e p\u0159i otev\u00edr\u00e1n\u00ed zavrzaly a Bill se nad t\u00edm \u0161iroce usm\u00e1l. Miloval tyhle drobnosti, kter\u00e9 signalizovaly, \u017ee n\u011bco bylo autentick\u00e9.<\/p><\/div>\n

„P\u0159\u00edzem\u00ed se skl\u00e1d\u00e1 p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b z obytn\u00fdch prostor,“ za\u010dal Benjamin a uk\u00e1zal rukou na pr\u00e1zdn\u00fd prostor kolem nich. „Pom\u011brn\u011b velk\u00e1 vstupn\u00ed hala, jak jste si pravd\u011bpodobn\u011b v\u0161imli, prostorn\u00e1 kuchy\u0148 s p\u0159ipojenou malou j\u00eddelnou, velk\u00fd ob\u00fdvac\u00ed pokoj, mal\u00e1 kancel\u00e1\u0159 a toaleta.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se proch\u00e1zel kolem s \u00fasty doko\u0159\u00e1n a Tom si nemohl pomoct, aby s\u00e1m nebyl ohromen\u00fd. Byl to rozhodn\u011b prvot\u0159\u00eddn\u00ed byt, ale na snesiteln\u00e9 \u00farovni. Pokud by Bill\u016fv aktu\u00e1ln\u00ed byt byl hrad, tak tohle bylo sp\u00ed\u0161e skromn\u00e9 panstv\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b, bylo to n\u00e1dhern\u00e9.<\/div>\n
„Te\u010f nahoru, pokud byste m\u011b mohli n\u00e1sledovat?“ Pokra\u010doval makl\u00e9\u0159 a pokynul sm\u011brem k vnit\u0159n\u00edmu schodi\u0161ti s \u00fasm\u011bvem nad jejich omr\u00e1\u010den\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi. „Zde m\u00e1me dv\u011b lo\u017enice, velkou koupelnu a,“ odml\u010del se a uzamkl pohled s Billem.<\/div>\n
Tom si toho nev\u0161iml, jak byl st\u00e1le zaseknut\u00fd s hlavou ve dve\u0159\u00edch koupelny. Velk\u00e1 bylo slab\u00e9 slovo, byla v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jeho a Andreas\u016fv pokoj dohromady.<\/div>\n
„Zde je ateli\u00e9r.“ Oba, Benjamin i Bill se zastavili na chodb\u011b u otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed a \u010dekali, ne\u017e je Tom do\u017eene.<\/div>\n
Tom se zastavil uprost\u0159ed kroku, kdy\u017e to slovo zaslechl a zmaten\u011b hled\u011bl mezi Billem a makl\u00e9\u0159em. Ateli\u00e9r? Bill nepot\u0159eboval ateli\u00e9r, nebyl um\u011blec. A ne\u0159\u00edkal u\u017e makl\u00e9\u0159 d\u0159\u00edve, \u017ee kancel\u00e1\u0159 je dole?<\/div>\n
„A\u017e po tob\u011b,“ \u0159ekl Bill nesm\u011ble a Tom se zamra\u010dil. A\u017e po n\u011bm? Tohle s n\u00edm nem\u011blo nic spole\u010dn\u00e9ho. Ale stejn\u011b mu vyhov\u011bl, z pouh\u00e9 zv\u011bdavosti.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e Benjamin \u0159ekl atelier, tak to opravdu myslel v\u00e1\u017en\u011b. Byla tam ve strop\u011b obrovsk\u00e1 okna, kter\u00e1 do m\u00edstnosti vpou\u0161t\u011bla m\u011bkk\u00fd tok sv\u011btla a dokonale ji osv\u011btlovala. Na nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed zdi byly dvojit\u00e9 dve\u0159e vedouc\u00ed ven na st\u0159e\u0161n\u00ed terasu, a Tom musel zadr\u017eet dech, aby nezalapal po dechu, kdy\u017e vy\u0161el ven. Z m\u00edsta, kde st\u00e1l, m\u011bl dokonal\u00fd v\u00fdhled na nedalek\u00fd park a velk\u00fd v\u00fdhled na panorama m\u011bsta. Bylo to n\u00e1dhern\u00e9 a Tom c\u00edtil, jak na okam\u017eik \u017e\u00e1rl\u00ed na ka\u017ed\u00e9ho, kdo tam nakonec bude \u017e\u00edt.<\/p><\/div>\n

„Tak co mysl\u00ed\u0161?“ Bill\u016fv hlas ho p\u0159ekvapil a jemn\u00fd dech jeho p\u0159\u00edtele na krku poslal mr\u00e1z po Tomov\u011b p\u00e1te\u0159i. Bill sklonil hlavu na Tomovo rameno, ovinul mu pa\u017ei kolem pasu a jemn\u011b jej objal.<\/div>\n
Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutil hlavou a ani si nebyl jist\u00fd, \u017ee m\u00e1 slova, kter\u00fdmi by vysv\u011btlil, co si mysl\u00ed. „Je to \u00fa\u017easn\u00e9,“ bylo v\u0161echno, co dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout a Bill se usm\u00e1l a jemn\u011b jej pol\u00edbil na krk. Chv\u00edli tam ml\u010dky st\u00e1li, Tom ztracen\u00fd v my\u0161lenk\u00e1ch, a Bill p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc\u00ed, jak se zeptat na to, co bylo v jeho mysli.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, mysl\u00edm si, \u017ee tohle m\u00edsto je pro jednoho p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9.“<\/div>\n
Tom zamru\u010del na souhlas, ale c\u00edtil trochu zklam\u00e1n\u00ed, \u017ee to Bill nebude kupovat. R\u00e1d by sem chodil na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Sakra, nejsp\u00ed\u0161 by nikdy znovu neode\u0161el.<\/div>\n
\n

„A tak jsem si myslel,“ Bill se za\u010dal ti\u0161e modlit, aby Tom pochopil jeho nar\u00e1\u017eky a on se tak nemusel pt\u00e1t.<\/p><\/div>\n

Tom z\u016fstal potichu, jak \u010dekal, a\u017e bude Bill pokra\u010dovat.<\/div>\n
S povzdechem Bill rezignoval na sv\u016fj osud, a zeptal se na to, co m\u011bl na mysli u\u017e n\u011bjakou dobu. „Myslel jsem, \u017ee by tady mo\u017en\u00e1 byla mo\u017enost, \u017ee se sem nebudu muset p\u0159est\u011bhovat s\u00e1m. \u017de by ses mo\u017en\u00e1 mohl nast\u011bhovat se mnou?“<\/div>\n
Pokud by Bill sledoval Tomovu tv\u00e1\u0159, vid\u011bl by p\u0159esn\u011b to, co proch\u00e1zelo jeho mysl\u00ed, ale byl za n\u00edm, a proto nemohl. Bude muset trp\u011bliv\u011b \u010dekat na to, co mu Tom \u0159ekne.<\/div>\n
Zpo\u010d\u00e1tku se Tomovy o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159ekvapen\u00edm, pak se op\u011bt p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b z\u00fa\u017eily. Nakonec se zamra\u010dil, kdy\u017e myslel na to, \u017ee takhle Billa necht\u011bl vyu\u017e\u00edt. Ale pak jej zase napadlo, \u017ee mu to Bill koneckonc\u016f s\u00e1m nab\u00eddl, tak\u017ee to mo\u017en\u00e1 v\u016fbec nebylo vyu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed, ale spln\u011bn\u00ed Billova p\u0159\u00e1n\u00ed? Brzy pot\u00e9, jeho mysl odputovala k Andreasovi a k tomu, \u017ee by jej opustil. Tom se znovu zamra\u010dil. Necht\u011bl nechat Andyho samotn\u00e9ho v tom byt\u011b, kde by se o n\u011bj nikdo nestaral. Ne, to nemohl ud\u011blat. Ale opravdu by kv\u016fli tomu Billa odm\u00edtl? Nemohl Andrease nechat, aby ho dr\u017eel zp\u00e1tky, nebo mohl? Ne, rozhodn\u011b ne, Andy by ho za to ur\u010dit\u011b zabil.<\/div>\n
\n

Bylo to velk\u00e9 rozhodnut\u00ed a Toma letmo napadlo, jestli Bill \u010dekal, \u017ee mu rovnou odpov\u00ed. To byla jedin\u00e1 v\u011bc, kterou si byl \u00fapln\u011b jist\u00fd: je\u0161t\u011b nemohl.<\/p><\/div>\n

„Budu o tom muset p\u0159em\u00fd\u0161let,“ \u0159ekl nakonec, m\u00edrn\u011b oto\u010dil hlavu a v\u011bnoval Billovi polovi\u010dn\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Pot\u011b\u0161en, \u017ee o tom Tom bude p\u0159inejmen\u0161\u00edm uva\u017eovat, Bill jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl a lehce sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pol\u00edbil. Ne\u0159ekl okam\u017eit\u011b ne, a to bylo samo o sob\u011b mal\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Nyn\u00ed v\u0161e, co mohl d\u011blat, bylo \u010dekat a modlit se, aby se Tom rozhodl spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee ru\u0161\u00edm, ale m\u00e1m dal\u0161\u00ed sch\u016fzku. Tak\u017ee cht\u011bli byste se znovu pod\u00edvat kolem, nebo jste spokojeni?“ Benjamin nerv\u00f3zn\u011b post\u00e1val ve dve\u0159\u00edch a dva mlad\u0161\u00ed mu\u017ei se k n\u011bmu obr\u00e1tili, oba s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee pro te\u010f n\u00e1m to sta\u010d\u00ed, \u017ee, Tomi?“<\/div>\n
M\u00edrn\u011b se \u010dervenaje, Tom kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
P\u0159i lou\u010den\u00ed se s makl\u00e9\u0159em mu Bill \u0159ekl, \u017ee maj\u00ed rozhodn\u011b z\u00e1jem, jen tam je p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 je nejd\u0159\u00edv t\u0159eba vy\u0159\u00eddit a neur\u010dit\u011b p\u0159itom k\u00fdvl Tomov\u00fdm sm\u011brem. Benjamin se usm\u00e1l a \u0159ekl, \u017ee to m\u00edsto dok\u00e1\u017ee je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu udr\u017eet, ve skute\u010dnosti je\u0161t\u011b nebylo v nab\u00eddce.<\/div>\n
\n

Bill mu\u017ei z cel\u00e9ho srdce pod\u011bkoval, je\u0161t\u011b mu pot\u0159\u00e1sl rukou a nechal ho odej\u00edt. P\u0159ipojil se k Tomovi, kter\u00fd st\u00e1le zasn\u011bn\u011b z\u00edral na budovu, propletl si s n\u00edm prsty a jemn\u011b mu stiskl ruku. „Nebylo by to \u0161patn\u00e9 m\u00edsto k \u017eivotu, \u017ee?“<\/p><\/div>\n

S k\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem Tom k\u00fdvl na souhlas. „V\u016fbec by to nebylo \u0161patn\u00e9.“<\/div>\n
Bill, spokojen\u00fd, jej rychle pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a t\u00e1hnul sv\u00e9ho om\u00e1men\u00e9ho p\u0159\u00edtele k autu. Kdy\u017e odj\u00ed\u017ed\u011bli, Tom v\u011bnoval budov\u011b posledn\u00ed zamy\u0161len\u00fd pohled. Ne, \u017e\u00edt spole\u010dn\u011b s Billem by ani v nejmen\u0161\u00edm nebylo \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Dobr\u00e9 odpoledne, pane Sch\u00e4fere.“<\/p><\/div>\n

Gustav zvedl hlavu od obrazovek a zdvo\u0159ile k\u00fdvl na star\u0161\u00edho mu\u017ee. „Dobr\u00e9 odpoledne, pane.“ Sledoval jej, jak pokra\u010duje v ch\u016fzi po chodb\u011b, kdy\u017e tu jej n\u00e1hle n\u011bco napadlo a on se rychle zvedl ze \u017eidle a sp\u011bchal za mu\u017eem.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, v\u00e1\u0161 syn tady nen\u00ed.“<\/div>\n
J\u00f6rg se zastavil a oto\u010dil se, aby se setkal s pohledem \u0161\u00e9fa ochranky. „Promi\u0148te?“<\/div>\n
Gustav nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl a sklopil sv\u016fj pohled k noh\u00e1m. „Bill tady nen\u00ed.“<\/div>\n
„A mohu se zeptat, kde se nach\u00e1z\u00ed? St\u00e1le je je\u0161t\u011b otev\u00edrac\u00ed doba,“ zeptal se J\u00f6rg, v\u0161iml si, jak se Gustav o\u0161\u00edv\u00e1, ale nepokl\u00e1dal to za d\u016fle\u017eit\u00e9. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee Bill m\u00e1 n\u011bjakou sch\u016fzku, nebo n\u011bco podobn\u00e9ho a nebyl tady \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, aby byl hl\u00edda\u010d zneklidn\u011bn\u00fd, kdy\u017e mu o tom \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n
„No, \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1 prohl\u00eddku a ode\u0161el s Tomem asi p\u0159ed hodinou.“<\/div>\n
Ty zpr\u00e1vy star\u0161\u00edho mu\u017ee trochu zm\u00e1tly a on p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d by s sebou Bill bral Toma na um\u011bleckou prohl\u00eddku. Jist\u011b, byl informov\u00e1n o povaze jejich vztahu, ale to neznamenalo, \u017ee bylo vhodn\u00e9, aby jej Bill s sebou bral do pr\u00e1ce. „Jakou prohl\u00eddku?“<\/div>\n
Gustav op\u011bt zav\u00e1hal s odpov\u011bd\u00ed, jeliko\u017e nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 tu povinnost, nebo sp\u00ed\u0161e jestli m\u00e1 dovoleno odpov\u011bd\u011bt. Nakonec si \u0159ekl, \u017ee je to p\u0159ece Bill\u016fv otec a ni\u010demu neu\u0161kod\u00ed, kdy\u017e mu to \u0159ekne.<\/div>\n
„Byla to prohl\u00eddka bytu, pane, ne um\u011bleck\u00e1 prohl\u00eddka.“<\/div>\n
\n

Star\u0161\u00edmu mu\u017ei se n\u00e1padn\u011b roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di, ale rychle se vzpamatoval. „Aha.“ Dal\u0161\u00ed my\u0161lenka mu p\u0159i\u0161la na mysl a znovu spojil pohled se str\u00e1\u017en\u00fdm. „D\u011bl\u00e1 to \u010dasto? Opou\u0161t\u00ed kancel\u00e1\u0159 uprost\u0159ed dne kv\u016fli osobn\u00edm z\u00e1le\u017eitostem?“<\/p><\/div>\n

M\u00edrn\u011b zmaten\u00fd Gustav o tom chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel. Ne, Bill obvykle takov\u00e9 v\u011bci ned\u011blal, ale zase na druhou stranu\u2026 „St\u00e1v\u00e1 se to. Ale \u0159ekl bych, \u017ee v posledn\u00ed dob\u011b se to st\u00e1v\u00e1 \u010dast\u011bji ne\u017e d\u0159\u00edve.“<\/div>\n
J\u00f6rg p\u0159ik\u00fdvl s porozum\u011bn\u00edm, rychle pro\u0161el kolem mlad\u0161\u00edho mu\u017ee se zdvo\u0159il\u00fdm sbohem, a zanechal za sebou velmi zmaten\u00e9ho a znepokojen\u00e9ho Gustava.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, \u017ee se nedobrovoln\u011b stal d\u016fvodem pro roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed rozporu mezi otcem a synem. Telefonn\u00ed hovor uskute\u010dn\u011bn\u00fd pozd\u011bji toho dne, ten, kter\u00fd skon\u010dil na\u0161tvan\u00fdmi a nepravdiv\u00fdmi slovy, nebyl jeho. A kdy\u017e druh\u00fd den r\u00e1no Bill napochodoval do jeho kancel\u00e1\u0159e s v\u00fdk\u0159iky, \u017ee nen\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho pr\u00e1ce, aby si hr\u00e1l na \u0161piona pro jeho otce, z\u016fstal on\u011bm\u011bl\u00fd a nejist\u00fd, co p\u0159esn\u011b ud\u011blal \u0161patn\u011b.<\/div>\n
V okam\u017eiku, kdy se Bill rozplakal a vzlykal nad napjatou situac\u00ed se sv\u00fdmi rodi\u010di, a jak moc si p\u0159\u00e1l, aby jej p\u0159ijali takov\u00e9ho, jak\u00fd byl, aby jej respektovali, \u017ee si stoj\u00ed za sv\u00fdmi rozhodnut\u00edmi, Gustav s\u00e1m sebe op\u011bt proklel za nedostatek empatie. Nikdy nem\u011bl v \u00famyslu zp\u016fsobit sv\u00e9mu \u0161\u00e9fovi n\u011bjak\u00e9 pot\u00ed\u017ee a v duchu si poznamenal, aby se u\u017e nikdy nepletl do z\u00e1le\u017eitost\u00ed jin\u00fdch lid\u00ed. Nakonec v\u017edycky v\u0161echno posral.<\/div>\n
\n

Pot\u00e9, co Bill ode\u0161el a Gustav byl zanech\u00e1n se sv\u00fdmi vlastn\u00edmi my\u0161lenkami, jeho mysl se zatoulala t\u011bmi sm\u011bry, kter\u00fdmi to d\u0159\u00edve odm\u00edtal. Nikdy s\u00e1m sebe nepova\u017eoval za dokonal\u00e9ho, ale v\u017edycky se sna\u017eil o to nejlep\u0161\u00ed. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed se pova\u017eoval za chyt\u0159ej\u0161\u00edho, ne\u017e byli ostatn\u00ed, proto\u017ee oni byli obvykle tak hloup\u00ed. Byl obda\u0159en dobrou hlavou a pr\u016fb\u011b\u017en\u011b jej p\u0159ekvapovalo, \u017ee ostatn\u00ed to tak nem\u011bli. Ale jak tam tak ml\u010dky sed\u011bl, napadlo ho, jestli s\u00e1m sebe neveleb\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Mo\u017en\u00e1 nebyl a\u017e tak chytr\u00fd, jak si myslel.<\/p><\/div>\n

Ubl\u00ed\u017eil Billovi t\u00edm, \u017ee byl s\u00e1m sebou, byl up\u0159\u00edmn\u00fd, a d\u011blal to, o \u010dem si myslel, \u017ee je spr\u00e1vn\u00e9. Uva\u017eoval v\u016fbec nad t\u00edm, \u017ee na to nemusel m\u00edt pr\u00e1vo? Se zamra\u010den\u00edm Gustav ud\u011blal rozhodnut\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by to nikomu jin\u00e9mu ned\u00e1valo smysl, ale v Gustavov\u00fdch my\u0161lenkov\u00fdch pochodech to smysl d\u00e1valo. Rozhodl se poskytnout lidem, nebo mo\u017en\u00e1 v tomto p\u0159\u00edpad\u011b sp\u00ed\u0161e jednomu \u010dlov\u011bku, v\u00fdhodu pochybnosti. Pokud Gustav mohl n\u011bco posrat, co\u017e pova\u017eoval za nemo\u017en\u00e9, pak mo\u017en\u00e1 Georg mohl ud\u011blat n\u011bco spr\u00e1vn\u011b, co\u017e byla dal\u0161\u00ed vysoce nepravd\u011bpodobn\u00e1 my\u0161lenka.<\/div>\n
\n

Gustav zvedl telefon a rychle vyto\u010dil druh\u00e9ho mu\u017ee, zat\u00edmco netrp\u011bliv\u011b poklep\u00e1val prsty na st\u016fl, kdy\u017e \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/p><\/div>\n

„Hal\u00f3?“ Georg\u016fv hlas na druh\u00e9 stran\u011b byl chraplav\u00fd a Gustav uva\u017eoval, jestli jej vzbudil.<\/div>\n
Ale neobt\u011b\u017eoval se zeptat, m\u011bl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci k \u0159e\u0161en\u00ed. „Georgu, st\u00e1le bys se mnou cht\u011bl j\u00edt na rande?“ Gustav nebyl nikdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b v\u00edce nerv\u00f3zn\u00ed. Nebyl zcela p\u0159ipraven p\u0159edat n\u011bkomu sv\u00e9 srdce, ale u\u017e se rozhodl a a\u0165 se propadne, jestli te\u010f couvne.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Georg vzru\u0161en\u011b, jak rychle rozpoznal jeho hlas a byl v\u00edce ne\u017e p\u0159ekvapen t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm vol\u00e1n\u00edm, nemluv\u011b o samotn\u00e9 ot\u00e1zce.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Gustav, trochu klidn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee brunet je\u0161t\u011b nezm\u011bnil n\u00e1zor. „M\u00e1\u0161 dnes ve\u010der \u010das?“<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Nau\u010dit se, jak b\u00fdt Bylo to na Billov\u011b mysli u\u017e n\u011bjakou dobu. Vlastn\u011b o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel u\u017e od chv\u00edle, kdy vybalil posledn\u00ed krabici, kdy\u017e se nast\u011bhoval do sv\u00e9ho obrovsk\u00e9ho bytu. Kdy\u017e se vr\u00e1til z Mnichova, pot\u0159eboval m\u00edsto k \u017eit\u00ed a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2351","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2351","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2351"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2351\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2351"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2351"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2351"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}