{"id":2352,"date":"2015-12-29T15:00:00","date_gmt":"2015-12-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2343"},"modified":"2015-12-29T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-29T14:00:00","slug":"cassiopeia-29-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/29\/cassiopeia-29-1-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 29. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> <\/p>\n

Zdrav\u00edm :).<\/em><\/div>\n

Douf\u00e1m, \u017ee se mi b\u011bhem sv\u00e1tk\u016f poda\u0159ilo na\u010derpat dostatek inspirac\u00ed a n\u00e1pad\u016f, aby se mi poda\u0159ilo udr\u017eet v\u00e1s v p\u0159\u00edjemn\u00e9m nap\u011bt\u00ed a\u017e do konce pov\u00eddky. Kolik d\u00edl\u016f n\u00e1m je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1, opravdu netu\u0161\u00edm, p\u016fvodn\u011b m\u011bla pov\u00eddka skon\u010dit ji\u017e 30. d\u00edlem, ale jak sami vid\u00edte, n\u011bjak mi m\u00e9 odhady nevych\u00e1z\u00ed, proto se nech\u00e1m p\u0159ekvapit spole\u010dn\u011b s v\u00e1mi.<\/em><\/div>\n
Dnes n\u00e1s \u010dek\u00e1 dal\u0161\u00ed z t\u011bch, kter\u00e9 jsem pro jejich d\u00e9lku musela rozd\u011blit na dv\u011b poloviny. D\u011bkuji za trp\u011blivost, za va\u0161e kr\u00e1sn\u00e1 a povzbudiv\u00e1 slova a p\u0159edev\u0161\u00edm za to, \u017ee jste i po dlouh\u00fdch sedmi m\u011bs\u00edc\u00edch po\u0159\u00e1d se mnou a mou hv\u011bzdnou pov\u00eddkou \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Z cel\u00e9ho srdce p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas v duchu napo\u010d\u00edtal do t\u0159\u00ed, zhluboka se nadechl a zlehka zat\u00e1hl za kliku. Hrn\u00ed\u010dek s \u010dajem balancuj\u00edc\u00ed na porcel\u00e1nov\u00e9m podnosu se zlat\u00fdmi kv\u00edtky, se mu p\u0159i hlasit\u00e9m zavrz\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed hroziv\u011b naklonil nejprve na jednu, pak na druhou stranu a jen z\u00e1zrakem se mu poda\u0159ilo nal\u00e9zt pot\u0159ebnou rovnov\u00e1hu. Byl si jist\u00fd, \u017ee by jej babi\u010dka rozhodn\u011b nepochv\u00e1lila, kdyby j\u00ed he\u0159m\u00e1nkov\u00fdm \u010dajem polil jej\u00ed nale\u0161t\u011bnou podlahu. Nejist\u00fdm krokem vstoupil do pokoje pro hosty, v n\u011bm\u017e jako mal\u00fd kluk str\u00e1vil v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed.<\/div>\n
Byla to mal\u00e1 m\u00edstnost s postel\u00ed, d\u0159ev\u011bnou sk\u0159\u00edn\u00ed s ru\u010dn\u011b vy\u0159ez\u00e1van\u00fdmi ornamenty, na kterou byla jeho babi\u010dka obzvl\u00e1\u0161\u0165 py\u0161n\u00e1, stolem s rozhekanou \u017eidl\u00ed, kterou jeho d\u011bde\u010dek nestihl spravit, a mali\u010dkostmi, kter\u00e9 jinak pochmurn\u011b p\u016fsob\u00edc\u00ed m\u00edstnosti dod\u00e1valy n\u00e1dech pohodl\u00ed. Zdi byly posety r\u00e1me\u010dky s fotografiemi a obr\u00e1zky od d\u011bt\u00ed, na polic\u00edch se krom\u011b n\u011bkolika knih povalovaly r\u016fzn\u00e9 so\u0161ky a suven\u00fdry, kter\u00e9 si jeho babi\u010dka p\u0159inesla z n\u00e1v\u0161t\u011bv ciz\u00edch m\u00edst, kytice such\u00fdch kv\u011bt\u016f, nyn\u00ed jen jej\u00ed tmav\u00e1 silueta, dod\u00e1vala tomu v\u0161emu ten spr\u00e1vn\u00fd punc \u00fatulnosti.<\/div>\n
\n

Nikdy ten pokoj nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce, stejn\u011b jako nem\u011bl v l\u00e1sce babi\u010d\u010din d\u016fm, okoln\u00ed prost\u0159ed\u00ed i zv\u011bdav\u00e9 sousedy. Jedin\u00fdm sv\u011btl\u00fdm bodem tohohle v\u0161eho byla jeho babi\u010dka, kv\u016fli kter\u00e9 se to v\u0161echno jako d\u00edt\u011b rozhodl vydr\u017eet a nyn\u00ed, po letech, jej\u00ed zp\u016fsob \u017eivota jednodu\u0161e akceptoval.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1, uhm\u2026 m\u016f\u017eu?“ zeptal se nejist\u011b chlapce sed\u00edc\u00edho na okraji matrace. „P\u0159inesl jsem \u010daj.“<\/div>\n
Bill m\u011bl bos\u00e9 nohy spu\u0161t\u011bn\u00e9 na podlaze, palci nev\u011bdomky vytv\u00e1\u0159el na lesknouc\u00ed se podlaze krou\u017eky a \u010dtvere\u010dky. Kolem ramen m\u011bl p\u0159ehozenou pletenou deku a s hlavou naklon\u011bnou na jednu stranu hled\u011bl sm\u011brem k oknu, odkud byl n\u00e1dhern\u00fd v\u00fdhled do zahrady. Oto\u010dil hlavu Andreasov\u00fdm sm\u011brem, ale jen na tak dlouho, aby mu mohl rychle pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e, p\u0159ik\u00fdvnout a pod\u011bkovat.<\/div>\n
Andreas se necht\u011bl v pokoji zdr\u017eovat p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, rozhodn\u011b ne d\u00e9le, ne\u017e bylo pot\u0159ebn\u00e9, ale kdy\u017e odlo\u017eil t\u00e1c s \u010dajem a su\u0161enkami na no\u010dn\u00ed stolek a oto\u010dil se k odchodu, n\u011bco mu zabr\u00e1nilo v tom, aby tak ud\u011blal. Jeho nohy z\u016fstaly p\u0159ilepen\u00e9 k podlaze, a i kdy\u017e si v duchu opakoval ve\u0161ker\u00e9 babi\u010d\u010diny rady ohledn\u011b toho, \u017ee by m\u011bli dop\u0159\u00e1t Billovi chvilku na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, rozhodl se neposlechnout.<\/div>\n
\n
Rozt\u0159esen\u011b nas\u00e1l no\u010dn\u00ed vzduch, obohacen\u00fd p\u0159\u00edjemnou levandulovou v\u016fn\u00ed a bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed se posadil vedle Billa. Ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed v\u016fbec nedal pozor na to, aby mezi nimi udr\u017eel bezpe\u010dnou vzd\u00e1lenost, a tak sed\u011bl vedle n\u011bj, ramenem se op\u00edral o to jeho a c\u00edtil jeho nervozitu, to jak ztuhl, kdy\u017e se usadil, jak nejist\u00fdm si n\u00e1hle p\u0159ipadal.<\/div>\n
Andreas sklouzl o\u010dima dol\u016f a v\u0161iml si, \u017ee Bill sv\u00edral v dlani jeden z mali\u010dk\u00fdch vy\u0161\u00edvan\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f pln\u011bn\u00fdch levandulov\u00fdmi kv\u011bty, kter\u00e9 jeho babi\u010dka ka\u017edoro\u010dn\u011b rozes\u00edlala po rodin\u011b a kter\u00e9 poka\u017ed\u00e9 skon\u010dily v Andreasov\u011b odpadkov\u00e9m ko\u0161i. Nyn\u00ed toho litoval, proto\u017ee se z jemn\u00e9 tkaniny linula opravdu kr\u00e1sn\u00e1 v\u016fn\u011b, v duchu se dokonce pousm\u00e1l p\u0159i my\u0161lence, \u017ee stejn\u011b tak budou von\u011bt i Billovy prsty.<\/div>\n
A vz\u00e1p\u011bt\u00ed zv\u00e1\u017en\u011bl. Ty pol\u0161t\u00e1\u0159ky byly jako kluk sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Ani jednomu nedal \u0161anci; kv\u011btinov\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky mu nikdy nedop\u0159\u00e1ly pot\u011b\u0161en\u00ed z jejich v\u016fn\u011b stejn\u011b, jako jej Bill nikdy neohromil kouzlem osobnosti, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00edm se za studen\u00fdm, odm\u00edtav\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem.<\/div>\n
Povzdechl si, sepjal ruce jako v modlitb\u011b a tak\u00e9 pohl\u00e9dl do okna. Po nekone\u010dn\u00fdch hodin\u00e1ch se po\u010das\u00ed kone\u010dn\u011b uklidnilo, d\u00e9\u0161\u0165 ustal a okol\u00ed p\u016fsobilo dojmem, \u017ee nikdy k \u017e\u00e1dn\u00e9 bou\u0159i nedo\u0161lo.<\/div>\n
\n

„Nem\u00e1m r\u00e1d tenhle pokoj,“ dostal ze sebe nakonec, zat\u00edmco se mra\u010dil na tmavou oblohu.<\/p><\/div>\n

„Co\u017ee?“ Bill pooto\u010dil hlavu jeho sm\u011brem a v\u00e1hav\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. Andreas c\u00edtil, jak se chv\u011bje, a bojoval s nutk\u00e1n\u00edm po\u017e\u00e1dat jej, aby se zabalil pod pe\u0159inu, nebo si alespo\u0148 obl\u00e9kl pono\u017eky.<\/div>\n
„Nem\u00e1m r\u00e1d tenhle pokoj. Nikdy jsem ho nem\u011bl r\u00e1d,“ zopakoval mrzut\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zaj\u00edmal se Bill, ale Andreas v\u011bd\u011bl, \u017ee by byl mnohem rad\u011bji s\u00e1m a nezat\u011b\u017eoval se zbyte\u010dn\u00fdmi ot\u00e1zkami. Poznal to z t\u00f3nu jeho hlasu, z \u0159e\u010di jeho t\u011bla, kter\u00e9 nedok\u00e1zalo p\u0159ijmout jeho bl\u00edzkost a muselo se odt\u00e1hnout. Andreas mu to nezazl\u00edval; po tom, co mu ud\u011blal, se divil, \u017ee s n\u00edm v\u016fbec z\u016fst\u00e1val v jedn\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Doufal jsem, \u017ee mi na to odpov\u00ed\u0161 ty,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„Chce\u0161, abych ti \u0159ekl, pro\u010d se ti tenhle pokoj nel\u00edb\u00ed?“ Z Billova hlasu zaslechl up\u0159\u00edmn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny a za\u010dal nohama kopat ve vzduchu stejn\u011b vzpurn\u011b, jako kdy\u017e byl d\u00edt\u011b a nedok\u00e1zal p\u0159ijmout fakt, \u017ee jej tam rodi\u010de zase odvezli i p\u0159esto, \u017ee to m\u00edsto nem\u011bl r\u00e1d a d\u00e1val jim to dostate\u010dn\u011b najevo.<\/div>\n
Bill se na chv\u00edli zamyslel. Konverzace ned\u00e1vala \u017e\u00e1dn\u00fd smysl, ale na druhou stranu nutila jeho mysl up\u00ednat se k jin\u00e9mu c\u00edli, myslet na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na Sarah, krutost Jorgena a neuv\u00e1\u017een\u00e9 zbrkl\u00e9 chov\u00e1n\u00ed jeho samotn\u00e9ho, a to mu pro tu chv\u00edli sta\u010dilo.<\/div>\n
\n

Zhluboka se nadechl a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti. Sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bjak\u00fd ru\u0161iv\u00fd bod, n\u011bco, co tam nepat\u0159ilo, co nebylo sou\u010d\u00e1st\u00ed celku jako takov\u00e9ho, ale nic takov\u00e9ho nena\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 nebyl probl\u00e9m v tomhle pokoji,“ promluvil opatrn\u011b. „Mo\u017en\u00e1 byl v tob\u011b. A mo\u017en\u00e1 tam je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d je.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ p\u0159ipustil Andreas a hled\u011bl na no\u010dn\u00ed oblohu.<\/div>\n
„N\u011bkdy n\u00e1m nevad\u00ed v\u011bci jako takov\u00e9, sp\u00ed\u0161 se s nimi nedok\u00e1\u017eeme vyrovnat kv\u016fli tomu, jak\u00e9 pocity v n\u00e1s vyvol\u00e1vaj\u00ed.“<\/div>\n
„N\u011bco na tom bude. Nikdy jsem tady nep\u0159esp\u00e1val s radost\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 jsem se c\u00edtil osam\u011bl\u00fd, odstr\u010den\u00fd vlastn\u00edmi rodi\u010di i p\u0159esto, \u017ee to nebyla pravda. Zlobil jsem se na n\u011b i na babi\u010dku, nech\u00e1pal jsem, \u017ee musej\u00ed pracovat a ob\u010das si ode m\u011b pot\u0159ebuj\u00ed i odpo\u010dinout. Byl jsem d\u00edt\u011b a m\u016fj d\u011btsk\u00fd mozek si to vyl\u00ed\u010dil po sv\u00e9m.“<\/div>\n
„Tak u\u017e to n\u011bkdy b\u00fdv\u00e1.“<\/div>\n
I Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak si jeho mozek zvykl jist\u00e9 v\u011bci vyl\u00ed\u010dit po sv\u00e9m. Jak si zvykl ut\u00e1p\u011bt se ve v\u00fd\u010ditk\u00e1ch, jak trp\u011bl p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by v\u0161echno to, co o n\u011bm \u0159ekli jeho rodi\u010de, mohlo b\u00fdt pravdou. Skute\u010dn\u011b byl tak nezvladateln\u00fdm d\u00edt\u011btem? Skute\u010dn\u011b by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby se nenarodil? A pokud to bylo lep\u0161\u00ed, tak pro\u010d se v\u016fbec narodil?<\/div>\n
\n

„A co ty?“ ozval se vedle n\u011bj Andreas\u016fv hlas a znovu jej vr\u00e1til do reality. „M\u011bls n\u011bkdy tenhle pocit? Jsou v\u011bci, se kter\u00fdmi se neum\u00ed\u0161 vyrovnat?“<\/p><\/div>\n

Bill odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. „Ne\u0159ekl bych, \u017ee se jedn\u00e1 o v\u011bci,“ odpov\u011bd\u011bl nejist\u011b.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Nebyl zvykl\u00fd v\u00e9st s Andreasem norm\u00e1ln\u00ed konverzaci, jejich obvykl\u00e1 konverzace se a\u017e do t\u00e9hle chv\u00edle zakl\u00e1dala na Andreasov\u00fdch posm\u011b\u0161c\u00edch, on si z n\u011bj d\u011blal legraci a Bill se to sna\u017eil ignorovat.<\/div>\n
„A o co tedy?“<\/div>\n
Bill se je\u0161t\u011b v\u00edce schoulil pod rozeh\u0159\u00e1tou deku. „O lidi.“<\/div>\n
Andreas ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvl hlavou; na ramenou n\u00e1hle uc\u00edtil t\u00edhu v\u00fd\u010ditek, ve\u0161ker\u00fdch o\u0161kliv\u00fdch slov a bezd\u016fvodn\u00fdch ur\u00e1\u017eek, kter\u00e9 byl kdysi schopen chrlit s \u00fasm\u011bvem na rtech jen pro pobaven\u00ed ostatn\u00edch, ani\u017e by si uv\u011bdomil, \u017ee t\u00edm n\u011bkomu ubli\u017euje. \u017de t\u00edm n\u011bkomu tolik ubli\u017euje.<\/div>\n
\n

Nepohodln\u011b se zavrt\u011bl a po chvilkov\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed oto\u010dil hlavu, aby se pod\u00edval na Billa. Pozoroval jeho bled\u00fd obli\u010dej, kter\u00fd se zd\u00e1l b\u00fdt z profilu dokonale symetrick\u00fd; o\u010di ulp\u011bl\u00e9 do d\u00e1lky, chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy, kter\u00e9 byly tak dlouh\u00e9, \u017ee mu na l\u00edc\u00edch vytv\u00e1\u0159ely drobn\u00e9 v\u011bj\u00ed\u0159ovit\u00e9 st\u00edny, pln\u00e9 rty s drobnou rankou a siln\u011b zatnutou \u010delist, kter\u00e1 v n\u011bm probouzela pocit, \u017ee \u010dernovl\u00e1sek vedle n\u011bj s n\u011b\u010d\u00edm bojuje. \u010c\u00edm d\u00e9le se na n\u011bj d\u00edval, t\u00edm h\u016f\u0159 se c\u00edtil, \u010d\u00edm h\u016f\u0159 se c\u00edtil, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed byla z\u00e1t\u011b\u017e na jeho ramenou. Styd\u011bl se. Snad nikdy v \u017eivot\u011b se za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed nestyd\u011bl tak jako te\u010f. Kdy\u017e naklonil hlavu na stranu a zhluboka nas\u00e1l vzduch, uc\u00edtil stopy Billovy p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u016fn\u011b. V\u0161echno bylo tak \u0161patn\u011b. Tak zatracen\u011b \u0161patn\u011b.<\/p><\/div>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl rozmyslet, kle\u010del na kolenou a up\u00edral na p\u0159ekvapen\u00e9ho Billa provinil\u00fd pohled. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se.“ Bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 mluvit skrz ob\u0159\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eku, kter\u00e1 se mu znenad\u00e1n\u00ed us\u00eddlila v krku. Slova byla tak tich\u00e1, sotva post\u0159ehnuteln\u00e1, ale on v\u011b\u0159il, \u017ee je Bill sly\u0161el. Byl si t\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd a ve chv\u00edli, kdy se Bill za\u010dal zvedat k odchodu, zpanika\u0159il, popadl jej za zdrav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed a pou\u017eit\u00edm men\u0161\u00edho tlaku jej donutil znovu klesnout na matraci. „Omlouv\u00e1m se,“ zopakoval o n\u011bco pevn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, sesb\u00edral ve\u0161kerou odvahu a zvedl k n\u011bmu pohled. Bill sed\u011bl naproti n\u011bmu se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed, ruku se zlomen\u00fdmi prsty si pevn\u011b tiskl k hrudi, nemluvil, sotva d\u00fdchal. „Omlouv\u00e1m se za v\u0161echno, co jsem ti kdy \u0159ekl.“<\/div>\n
\n

„Dost,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, unaven\u011b kroutil hlavou. „Tohle nemus\u00ed\u0161 d\u011blat. Nemus\u00edme b\u00fdt p\u0159\u00e1tel\u00e9 jen proto, \u017ee n\u00e1m ob\u011bma z\u00e1le\u017e\u00ed na Tomovi. V\u00edm, co si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161 a tohle opravdu nen\u00ed nutn\u00e9.“<\/p><\/div>\n

„Ne, ne, nerozum\u00ed\u0161 tomu.“ Andreas se narovnal, aby byly jejich obli\u010deje ve stejn\u00e9 \u00farovni, a teprve kdy\u017e na n\u011bj Bill pohl\u00e9dl sv\u00fdm ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohledem, uv\u011bdomil si, jak k\u0159ehk\u00fd ve skute\u010dnosti byl. „Ned\u011bl\u00e1m to kv\u016fli Tomovi. Samoz\u0159ejm\u011b, je to jeden z d\u016fvod\u016f, ale ned\u011bl\u00e1m to jen kv\u016fli n\u011bmu. Omlouv\u00e1m se ti kv\u016fli sob\u011b. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed. Mrz\u00ed m\u011b v\u0161echno, co jsem ti kdy \u0159ekl, proto\u017ee nic z toho nebylo pravdou.“<\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l. „Tak\u017ee u\u017e nejsem mimozem\u0161\u0165an? U\u017e si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee sp\u00edm se v\u0161emi profesory jen proto, abych m\u011bl co nejlep\u0161\u00ed hodnocen\u00ed? U\u017e v\u00edce nep\u00e1chnu?“<\/div>\n
Andreas m\u011bl pocit, \u017ee jeho vnit\u0159nostmi projel roz\u017ehaven\u00fd dr\u00e1t a roztrhnul je vejp\u016fl.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 nemyslel jsem to tak. No\u2026 v tu chv\u00edli mo\u017en\u00e1 ano, ale ve skute\u010dnosti jsem to tak nikdy nemyslel. M\u011bla to b\u00fdt jen legrace, neuv\u011bdomoval jsem si, jak moc se t\u011b to dot\u00fdk\u00e1.“<\/div>\n
„Co sis myslel? \u017de bude\u0161 v\u0161em vykl\u00e1dat tyhle v\u011bci a j\u00e1 se tomu zasm\u011bju spole\u010dn\u011b s nimi? Nikdy t\u011b nenapadlo, \u017ee m\u00e1m dobr\u00e9 zn\u00e1mky mo\u017en\u00e1 jen proto, \u017ee si je doopravdy zaslou\u017e\u00edm? Nenapadlo t\u011b, \u017ee z\u00e1pach nemus\u00ed b\u00fdt d\u016fvodem, kv\u016fli kter\u00e9mu nedovol\u00edm lidem p\u0159ibl\u00ed\u017eit se ke mn\u011b?“<\/div>\n
Andreas pokorn\u011b sv\u011bsil ramena. „Nenapadlo m\u011b to.“<\/div>\n
\n

„Kdy ti to v\u0161echno do\u0161lo? Kdy\u017e jsi vid\u011bl, jak m\u011b m\u016fj nevlastn\u00ed otec \u0161krt\u00ed?“ nezeptal se na to nijak vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem. Slova linouc\u00ed se z jeho \u00fast byla tich\u00e1, nesm\u011bl\u00e1, prosycen\u00e1 t\u00edhou p\u0159ede\u0161l\u00e9ho okam\u017eiku.<\/p><\/div>\n

„Ne.“ Andreas se kousl do spodn\u00edho rtu a odv\u00e1\u017eil se op\u011btovat Bill\u016fv pohled. „Do\u0161lo mi to ve chv\u00edli, kdy jsi zcela pobl\u00e1znil m\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho k\u00e1mo\u0161e. Ze dne na den ses pro n\u011bj stal v\u0161\u00edm. Cel\u00fdm jeho sv\u011btem. Najednou byl po\u0159\u00e1d s tebou, a kdy\u017e s tebou n\u00e1hodou nebyl, po\u0159\u00e1d o tob\u011b mluvil. Ze za\u010d\u00e1tku mi to p\u0159i\u0161lo dost otravn\u00e9. Nerozum\u011bl jsem tomu a b\u00e1l jsem se, \u017ee t\u00edm utrp\u00ed jeho pov\u011bst, \u017ee bude nakonec stejn\u00fd jako ty. Byl jsem hlup\u00e1k, a kdyby to \u0161lo, vr\u00e1til bych ka\u017ed\u00e9 m\u00e9 slovo, ka\u017edi\u010dkou my\u0161lenku zp\u011bt, ale bohu\u017eel nem\u016f\u017eu. M\u016f\u017eu t\u011b jen po\u017e\u00e1dat o odpou\u0161t\u011bn\u00ed a doufat, \u017ee mi to jednoho dne bude\u0161 schopen odpustit.“<\/div>\n
Bill\u016fv pohled okam\u017eit\u011b zjihl. Do rys\u016f obli\u010deje se mu vkradla m\u011bkkost a n\u011bha. Ve skute\u010dnosti se na n\u011bj nezlobil, nec\u00edtil v\u016f\u010di n\u011bmu z\u00e1\u0161\u0165, ani nem\u011bl pot\u0159ebu poslouchat jeho omluvy, proto\u017ee mu odpustil d\u00e1vno p\u0159edt\u00edm, ne\u017e je v\u016fbec vyslovil. Odpustil mu ve chv\u00edli, kdy mu Tom prozradil, \u017ee za t\u00edm v\u0161\u00edm, za celou z\u00e1chrannou akc\u00ed, pokud to tak sm\u011bl naz\u00fdvat, st\u00e1l pr\u00e1v\u011b Andreas.<\/div>\n
To jeho napadlo, kde Billa hledat, to on znal nejkrat\u0161\u00ed cestu a jen d\u00edky n\u011bmu mohl nyn\u00ed Bill sed\u011bt v mal\u00e9 \u00fatuln\u00e9 m\u00edstnosti a vdechovat do plic jemnou levandulovou v\u016fni. A jako by to nesta\u010dilo, p\u0159ivedl jej za \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd znal jeho maminku a jako jeden z m\u00e1la byl ochoten pov\u011bd\u011bt mu o n\u00ed. Bylo to v\u00edc, ne\u017e v co mohl doufat.<\/div>\n
\n

Zamrkal slzy v o\u010d\u00edch a v\u011bnoval sv\u011btlovlas\u00e9mu chlapci p\u0159ed sebou drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p><\/div>\n

„U\u017e se v\u00edc nemus\u00ed\u0161 omlouvat,“ vydechl jemn\u011b. „Nezlob\u00edm se na tebe.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Andreas pozdvihl obo\u010d\u00ed a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Nezlob\u00edm se na tebe,“ zopakoval a pla\u0161e odvr\u00e1til pohled. „Jen t\u011b pros\u00edm\u2026 u\u017e nikdy ne\u0159\u00edkej nic o tom, \u017ee jsem vyu\u017eil sv\u00e9 t\u011blo k zisku lep\u0161\u00edch zn\u00e1mek, alespo\u0148 ne p\u0159ed Tomem. Nikdy jsem\u2026 nic takov\u00e9ho neud\u011blal a nechci, aby si o mn\u011b myslel n\u011bco, co nen\u00ed pravdou.“<\/div>\n
Andreas se nedok\u00e1zal zbavit p\u0159ihloupl\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „Slibuju, \u017ee u\u017e nikdy nic takov\u00e9ho ne\u0159eknu, ani p\u0159ed Tomem, ani p\u0159ed nik\u00fdm jin\u00fdm,“ dostal ze sebe bez dechu a naklonil se k Billovi bl\u00ed\u017e, jako by mu cht\u011bl po\u0161eptat n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed. „Krom toho, Tom t\u011bm \u0159e\u010dem nikdy nev\u011b\u0159il. V\u017edy se t\u011b sp\u00ed\u0161 zast\u00e1val.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se mu hrudn\u00edkem rozlilo n\u011bco h\u0159ejiv\u00e9ho. Jeho srdce se roztlouklo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Tak\u017ee Tom nezaregistroval jeho osobu, teprve kdy\u017e za n\u00edm p\u0159i\u0161el s \u017e\u00e1dost\u00ed o pomoc v projektu. Vn\u00edmal jej i p\u0159edt\u00edm, mo\u017en\u00e1 \u017ee b\u011bhem t\u011bch p\u011bti let, co z\u00edral na Mandyina z\u00e1da a z\u00e1plavu jej\u00ed zlat\u00fdch vlas\u016f, ob\u010das pohledem zaplul i jeho na n\u011bj. Ta my\u0161lenka mu vyloudila na rtech n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Kone\u010dn\u011b se dozv\u011bd\u011bl n\u011bco hezk\u00e9ho, n\u011bco, co mu na rozd\u00edl od v\u0161eho ostatn\u00edho zp\u016fsobovalo p\u0159\u00edjemn\u00fd druh bolesti, takov\u00fd ten, kter\u00fd v\u00e1m sv\u00edr\u00e1 hrudn\u00edk, t\u0159\u00edm\u00e1 pl\u00edce a nut\u00ed v\u00e1s soustavn\u011b lapat po dechu.<\/div>\n
\n

„P\u016fjdu za babi\u010dkou,“ ozval se najednou Andreas a vstal. „Vypij ten \u010daj, a a\u017e se bude\u0161 c\u00edtit l\u00edp, p\u0159ij\u010f za n\u00e1mi do ob\u00fdv\u00e1ku. Babi\u010dka se nem\u016f\u017ee do\u010dkat, a\u017e se s tebou kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b sezn\u00e1m\u00ed. Cht\u011bla, aby ses nejd\u0159\u00edve zah\u0159\u00e1l a tro\u0161ku si odpo\u010dinul, tak\u017ee a\u017e ti bude l\u00edp\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161.“ Hlavou uk\u00e1zal na dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl. „D\u011bkuji,“ \u0159ekl zesl\u00e1bl\u00fdm hl\u00e1skem. „Za v\u0161echno, co jsi pro m\u011b dnes ud\u011blal.“<\/div>\n
Andreas c\u00edtil, jak mu do tv\u00e1\u0159\u00ed stoup\u00e1 horkost. „Nem\u00e1\u0161 za co. Je to po\u0159\u00e1d m\u00e1lo v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, jak moc jsem ti ubl\u00ed\u017eil.“ Pousm\u00e1l se a oto\u010dil se k odchodu. St\u00e1l u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 u dve\u0159\u00ed, kdy\u017e se Bill za jeho z\u00e1dy ozval znovu.<\/div>\n
„Andreasi?“<\/div>\n
„Ano?“ pooto\u010dil hlavu. Jeho \u017ealudek se bolestiv\u011b sev\u0159el pr\u00e1zdnotou a on si uv\u011bdomil, \u017ee jedl naposled je\u0161t\u011b ve \u0161kole.<\/div>\n
„Zapomn\u011bl jsem ti pod\u011bkovat za tu sanitku,“ p\u00edpl Bill.<\/div>\n
„Jakou sanitku?“ Andreas zmaten\u011b svra\u0161til \u010delo a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu to do\u0161lo. Vykulil o\u010di, jeho hrudn\u00edk se prudce zvedal a klesal v rytmu nal\u00e9hav\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed. V\u011bd\u011bl to<\/em>. Bill po celou dobu v\u011bd\u011bl pravdu. Ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b a tentokr\u00e1t to nem\u011blo nic spole\u010dn\u00e9ho s hladem. S malou du\u0161i\u010dkou se znovu obr\u00e1til do m\u00edstnosti a vyhledal Bill\u016fv pohled.<\/div>\n
„Uhm\u2026 v\u00ed o tom Tom?“ bylo prvn\u00ed, na co se zeptal. Nic lep\u0161\u00edho jej v danou chv\u00edli nenapadlo.<\/div>\n
Bill pomalu zakroutil hlavou. „A nedozv\u00ed se to. Nepochopil by to.“<\/div>\n
Andreas rozt\u0159esen\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, mo\u017en\u00e1 Billovi je\u0161t\u011b jednou pod\u011bkovat, ale z jeho slovn\u00ed z\u00e1soby se n\u00e1hle vytratily v\u0161echny smyslupln\u00e9 fr\u00e1ze. V\u011bd\u011bl, \u017ee by ze sebe nedostal nic rozumn\u00e9ho, a tak se na Billa jen kr\u00e1tce pousm\u00e1l a rad\u011bji rychle zmizel za dve\u0159mi. Po celou dobu, co kr\u00e1\u010del do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, se ut\u011b\u0161oval t\u00edm, \u017ee v Billov\u011b pohledu nespat\u0159il ani stopy po hn\u011bvu \u010di v\u00fd\u010ditk\u00e1ch. A to pro n\u011bj bylo dobr\u00fdm znamen\u00edm.<\/div>\n
\n

O p\u00e1r minut po pozd\u011bji se ozvalo dal\u0161\u00ed hlasit\u00e9 vrznut\u00ed, kdy\u017e byly dve\u0159e op\u011btovn\u011b otev\u0159eny a dovnit\u0159 proklouzla dal\u0161\u00ed postava. Bill, kter\u00fd se rozhodl p\u0159ipojit k ostatn\u00edm a pr\u00e1v\u011b vst\u00e1val z postele, p\u0159i pohledu na p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se osobu nejist\u011b zavr\u00e1voral a dopadl na matraci. Jeho pl\u00edce nal\u00e9hav\u011b nas\u00e1valy ovocnou v\u016fni m\u00fddla, kter\u00e1 se jako neviditeln\u00fd oblak vzn\u00e1\u0161ela kolem Toma a vyvol\u00e1vala v Billovi chv\u011bn\u00ed. I p\u0159esto, \u017ee jej \u010dekal nelehk\u00fd rozhovor, nebyl schopen soust\u0159edit se na nic jin\u00e9ho ne\u017e na pohled hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se najednou zjevily kousek od jeho obli\u010deje a rty, kter\u00e9 se usm\u00edvaly tak roztomil\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e m\u011bl chu\u0165 dotknout se jich a \u010d\u00e1st t\u00e9 n\u011bhy sobecky ukr\u00e1st pro sebe.<\/p><\/div>\n

„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ zeptal se jemn\u011b a naklonil se, aby Billa l\u00edbnul na \u010delist.<\/div>\n
Bill chv\u00edli nebyl schopen odpov\u011bd\u011bt. Bojoval s podivnou slabost\u00ed, m\u011bl pocit, \u017ee Tom rozto\u010dil m\u00edstnost a Bill tomu divok\u00e9mu tempu nest\u00edhal. „U\u017e je mi l\u00edp,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec a pokusil se na Toma usm\u00e1t.<\/div>\n
\n

Tom o\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e a pobaven\u011b zakroutil hlavou. „Omlouv\u00e1m se za to tri\u010dko.“<\/p><\/div>\n

Bill n\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu, sklonil pohled a zahled\u011bl se na syt\u011b rud\u00e9 tri\u010dko s n\u00e1pisem jsem sexy, chce\u0161 m\u011b?<\/em>, kter\u00e9 pat\u0159ilo ke Georgov\u00fdm nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm a kter\u00e9 se jak\u00fdmsi nedopat\u0159en\u00edm dostalo do Billova \u0161atn\u00edku. Georg byl na n\u011bj tak py\u0161n\u00fd. Bill si dokonce ani nepamatoval, \u017ee by se kdy na sch\u016fzku s potenci\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u00ed obl\u00e9knul do n\u011b\u010deho jin\u00e9ho a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b to bylo d\u016fvodem, pro\u010d v\u0161echny jeho potenci\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u011b n\u00e1hle ztratily sv\u016fj potenci\u00e1ln\u00ed z\u00e1jem.<\/div>\n
„To nic.“ Bill s \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bl hlavou, odlo\u017eil pol\u0161t\u00e1\u0159ek na m\u00edsto a nat\u00e1hl ruku, aby se dotkl Tomovy \u010dist\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „Mimochodem, to bl\u00e1to ti slu\u0161elo.“<\/div>\n
„Takhle je to mnohem lep\u0161\u00ed,“ zazubil se Tom, vzal Billovu ruku do sv\u00e9 a p\u0159ibl\u00ed\u017eil ji ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Zhluboka nas\u00e1l kv\u011btinovou v\u016fni Billov\u00fdch prst\u016f a pousm\u00e1l se. „P\u0159ipraven na rozhovor?“<\/div>\n
Bill se tak\u00e9 pousm\u00e1l, naklonil tv\u00e1\u0159 dop\u0159edu a zlehka vs\u00e1l Tom\u016fv spodn\u00ed ret mezi sv\u00e9, v\u011bnuje mu l\u00e1skypln\u00e9 pol\u00edben\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e ano,“ vydechl a odt\u00e1hl se, aby mohl Tomovi pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee ne\u017e tahle noc skon\u010d\u00ed, mus\u00ed ud\u011blat je\u0161t\u011b jednu v\u011bc.<\/div>\n
\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Zdrav\u00edm :). Douf\u00e1m, \u017ee se mi b\u011bhem sv\u00e1tk\u016f poda\u0159ilo na\u010derpat dostatek inspirac\u00ed a n\u00e1pad\u016f, aby se mi poda\u0159ilo udr\u017eet v\u00e1s v p\u0159\u00edjemn\u00e9m nap\u011bt\u00ed a\u017e do konce pov\u00eddky. Kolik d\u00edl\u016f n\u00e1m je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1, opravdu netu\u0161\u00edm, p\u016fvodn\u011b m\u011bla pov\u00eddka skon\u010dit ji\u017e 30.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2352","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2352","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2352"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2352\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2352"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2352"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2352"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}