{"id":2360,"date":"2015-12-26T16:00:00","date_gmt":"2015-12-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2351"},"modified":"2015-12-26T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-26T15:00:00","slug":"art-imitates-life-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/26\/art-imitates-life-18\/","title":{"rendered":"Art imitates life 18."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Z\u00e1m\u011br<\/strong><\/div>\n
\n

„Chci t\u011b po\u017e\u00e1dat o laskavost,“ uvedl Georg bez okolk\u016f a klesl do k\u0159esla.<\/p><\/div>\n

Bill ohromen\u011b vzhl\u00e9dl od pap\u00edr\u016f k v\u00e1\u017en\u00e9 tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Od kdy Georg \u017e\u00e1dal o pomoc?<\/div>\n
„Okay,“ odpov\u011bd\u011bl rychle. Pokud skute\u010dn\u011b slezl ze sv\u00e9ho piedestalu na dost dlouho, aby po\u017e\u00e1dal o pomoc, Bill jej neodm\u00edtne. „O co jde?“<\/div>\n
Georg na okam\u017eik p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli d\u011bl\u00e1 spr\u00e1vnou v\u011bc. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by si na\u0161el zp\u016fsob s\u00e1m, opravdu nerad \u017e\u00e1dal o pomoc, ale u\u017e ud\u011blal v\u0161echno, co mohl a do\u0161ly mu n\u00e1pady. Zamra\u010dil se a p\u0159iznal svou por\u00e1\u017eku. „Pot\u0159ebuju tvou pomoc s Gustavem.“<\/div>\n
Bill potla\u010dil sm\u00edch a v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ik\u00fdvl, cukaj\u00edc\u00ed koutky v\u0161ak dok\u00e1zal jen t\u011b\u017eko skr\u00fdt. „J\u00e1 nev\u00edm, co ode m\u011b \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee m\u016f\u017eu ud\u011blat, ale pokus\u00edm se ud\u011blat cokoliv, co pot\u0159ebuje\u0161.“<\/div>\n
„No, to je p\u0159esn\u011b ten probl\u00e9m, nebo ne? J\u00e1 nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed! V\u00e1\u017en\u011b, u\u017e jsem zkusil v\u0161echno<\/em> a on st\u00e1le prch\u00e1 i jen p\u0159i zm\u00ednce m\u00e9ho jm\u00e9na.“ S odfrknut\u00edm zarazil Billovy p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed argumenty. „Nesna\u017e se lh\u00e1t, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to pravda.“<\/div>\n
Bill pro jednou dr\u017eel jazyk za zuby a jen \u010dekal. Georg m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b n\u011bco na srdci.<\/div>\n
\n

„Chci \u0159\u00edct, co jin\u00e9ho je\u0161t\u011b m\u016f\u017eu<\/em> ud\u011blat? Sna\u017eil jsem se b\u00fdt agresivn\u00ed, sna\u017eil jsem se o celou tu pitomost s \u00b4d\u00e1v\u00e1n\u00edm mu prostoru\u00b4. Sakra, dokonce jsem se sna\u017eil b\u00fdt cel\u00fd sladk\u00fd a podobn\u00e9 sra\u010dky. Nic! V\u017edycky m\u011b nakonec odm\u00e1vne, jako bych byl vzduch. Do prdele, u\u017e mi do\u0161ly v\u0161echny n\u00e1pady, Bille. Nem\u00e1m nic<\/em>!“<\/div>\n

„Ale j\u00e1 po\u0159\u00e1d nev\u00edm, co ode m\u011b \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee ud\u011bl\u00e1m. J\u00e1 neum\u00edm z\u00e1zraky, Georgu.“<\/div>\n
„Zatracen\u011b.“ Georg si polo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a pora\u017een\u011b s n\u00ed zavrt\u011bl. „J\u00e1 nev\u00edm, Bille.“<\/div>\n
N\u011bjakou dobu ml\u010dky sed\u011bli. Brunet si to\u010dil sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi vlasy kolem prst\u016f a jeho mysl ne\u00fanavn\u011b pracovala, aby p\u0159i\u0161la s n\u011bjak\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm probl\u00e9mu.<\/div>\n
Bill z\u00edral z okna, z\u00e1dy ke sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi v nouzi, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00fdm zp\u016fsobem by bylo nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159istupovat k tomuto probl\u00e9mu. Jeho jedin\u00fd n\u00e1pad byl promluvit si o tom s Gustavem, ale to asi nebude snadn\u00e9, on nebyl nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 hovorn\u00fd chlap\u00edk.<\/div>\n
P\u0159esto, Bill ud\u011bl\u00e1 to, o co jej Georg po\u017e\u00e1dal, pokus\u00ed se pomoct. V Billov\u011b mysli to fungovalo takhle: pokud se Georg uch\u00fdlil k tomu, aby jej po\u017e\u00e1dal o pomoc, mohlo to znamenat jen jednu v\u011bc, skute\u010dn\u011b Gustava miloval. A pokud tomu tak bylo, kdo by byl Bill, aby odm\u00edtl kamar\u00e1dovu \u017e\u00e1dost o pomoc?<\/div>\n
\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee si s n\u00edm prost\u011b budu muset promluvit. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee bych tady vid\u011bl n\u011bjak\u00fd jin\u00fd zp\u016fsob,“ \u0159ekl, s rozhodnut\u00edm to n\u011bjak vy\u0159e\u0161it.<\/div>\n
Georg za\u0161eptal \u00falevn\u00e9 d\u011bkuju, a Bill se \u0161iroce usm\u00e1l na sv\u016fj odraz v okn\u011b. Bylo to pravd\u011bpodobn\u011b poprv\u00e9, co kdy sly\u0161el Georga pron\u00e9st tato slova, to se st\u00e1valo m\u00e1lokdy. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 b\u00fdt pro jednou na p\u0159ij\u00edmac\u00edm konci vd\u011b\u010dnosti.<\/div>\n
„To nestoj\u00ed za \u0159e\u010d.“ A te\u010f jak tyto novinky p\u0159edn\u00e9st sv\u00e9mu chud\u00e1kovi \u0161\u00e9fovi ochranky?<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Gustave, m\u00e1\u0161 chvilku? Je tu n\u011bco, co bych s tebou cht\u011bl prodiskutovat.“ Bill str\u010dil hlavu do Gustavov\u00fdch dve\u0159\u00ed kolem ob\u011bda a zachytil jej, zrovna kdy\u017e jedl o samot\u011b sv\u016fj sendvi\u010d.<\/p><\/div>\n

„Jist\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav mezi sousty. Jeho matka jej u\u010dila, aby nikdy nemluvil s pln\u00fdmi \u00fasty, ale byl p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd na to, aby se o to staral. Posledn\u00edch p\u00e1r noc\u00ed sotva spal, jak se mu v hlav\u011b neust\u00e1le odehr\u00e1vala konverzace s Georgem, kterou vedli p\u0159ed n\u011bkolika dny.<\/div>\n
Ut\u0159el si \u00fasta ubrouskem, jen\u017e rychle zlikvidoval, a pak si slo\u017eil ruce na desku stolu. „Jak v\u00e1m mohu pomoci, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
S povzdechem nad t\u00edm form\u00e1ln\u00edm t\u00f3nem Bill nahodile vklouzl do k\u0159esla. Bude muset toho chlapa jednoho dne nau\u010dit, jak se uvolnit.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jde o osobn\u00ed z\u00e1le\u017eitost, kterou bych s tebou r\u00e1d probral, pokud ti to nevad\u00ed.“<\/div>\n
To zjevn\u011b Gustava zachytilo nep\u0159ipraven\u00e9ho, ale rychle se dal zp\u00e1tky dohromady. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Co se d\u011bje?“<\/div>\n
S kous\u00e1n\u00edm do spodn\u00edho rtu Bill hledal ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Kde za\u010d\u00edt? Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, vlastn\u011b mu do toho zatracen\u011b v\u016fbec nic nebylo, tak\u017ee bude muset na\u0161lapovat opatrn\u011b.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jde o Georga,“ za\u010dal a pov\u0161iml si z\u00e1\u0161kubu v Gustavov\u011b prav\u00e9m oku. Ach bo\u017ee, tohle nebude jednoduch\u00e9. „Ned\u00e1vno se u m\u011b stavil,“ nav\u00e1zal, „a po\u017e\u00e1dal m\u011b o pomoc.“<\/div>\n
\n

Zd\u00e1lo se, \u017ee to bylo p\u0159esn\u011b to prav\u00e9, co m\u011bl \u0159\u00edct, proto\u017ee blon\u010f\u00e1k\u016fv p\u0159\u00edsn\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i byl rychle nahrazen starostliv\u00fdm. Georg m\u011bl trable?<\/p><\/div>\n

„Zd\u00e1 se, \u017ee m\u00e1 probl\u00e9m s t\u00edm, aby objekt jeho milostn\u00e9ho z\u00e1jmu vzal na v\u011bdom\u00ed jeho city.“ Zn\u011blo to opravdu hloup\u011b, dokonce i ve chv\u00edli, kdy to vyslovil, ale prost\u011b nemohl naj\u00edt jin\u00fd zp\u016fsob, jak to \u0159\u00edct, tak\u017ee to muselo sta\u010dit.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, co to m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho se mnou nebo s v\u00e1mi, pane Kaulitzi. Jsem si jist\u00fd, \u017ee pan Listing brzy p\u0159esune sv\u016fj z\u00e1jem ke v\u011bt\u0161\u00edm a lep\u0161\u00edm v\u011bcem – nep\u0159ipad\u00e1 mi jako vytrval\u00fd druh.“<\/div>\n
Skl\u00ed\u010den\u00fd z Gustavov\u00fdch ostr\u00fdch slov se Bill na k\u0159esle zhroutil.<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ipustil. Koneckonc\u016f. Byla to smutn\u00e1 pravda. Zat\u00edmco se zvedal ze sv\u00e9ho sedadla, ud\u011blal Bill posledn\u00ed chab\u00fd pokus, jak proniknout do tvrd\u00e9ho mu\u017ee. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem si prost\u011b myslel, \u017ee tentokr\u00e1t je to jin\u00e9.“ Odml\u010del se pro efekt. „Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm m\u011b o pomoc nepo\u017e\u00e1dal.“ Ti\u0161e opustil m\u00edstnost a zanechal tan blon\u010f\u00e1ka s jeho my\u0161lenkami.<\/div>\n
Gustav u\u017e pochyboval o sv\u00fdch slovech dokonce je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e opustila jeho rty. Ano, v\u011bd\u011bl, \u017ee Georg to myslel v\u00e1\u017en\u011b, jen si prost\u011b nebyl jist\u00fd, jestli by se odv\u00e1\u017eil vsadit sv\u00e9 pen\u00edze na to, \u017ee brunet v\u00e1\u017en\u00fd i z\u016fstane.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„D\u011bkuju!“ Zaje\u010del Bill a objal Toma kolem krku. „Ty jsi definitivn\u011b ten nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel ze v\u0161ech!“<\/p><\/div>\n

Se sm\u00edchem Tom pol\u00edbil euforick\u00e9ho tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee na \u010delo a jemn\u011b ho popl\u00e1cal po hlav\u011b. Bill svra\u0161til nos, t\u00e9m\u011b\u0159<\/em> na\u0161tvan\u00fd, \u017ee je s n\u00edm jedn\u00e1no jako s d\u00edt\u011btem. Ale zase, bylo to docela sladk\u00e9.<\/div>\n
„A evidentn\u011b velmi \u0161patn\u00fd kamar\u00e1d.“<\/div>\n
„Neboj se, on t\u011b nepova\u017euje za kamar\u00e1da,“ posm\u00edval se mu Bill a vypl\u00e1zl na n\u011bj jazyk.<\/div>\n
„No, to je teda p\u011bkn\u00e9,“ odfrkl si Tom a pora\u017een\u011b zavrt\u011bl hlavou. Opravdu by se m\u011bl nau\u010dit, jak Billovi \u0159\u00edct ne; kazil ho. „Ale nevid\u00edm d\u016fvod, pro\u010d by moje vm\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed m\u011blo n\u011bjak pomoct,“ \u0159ekl a pokr\u010dil rameny. „Sotva je oba zn\u00e1m a ani jednomu z nich stejn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed na m\u00e9m n\u00e1zoru. A abych jim d\u00e1val rady v l\u00e1sce, no, to je jako zahr\u00e1vat si s ohn\u011bm.“ Na okam\u017eik nad t\u00edm uva\u017eoval, ne\u017e zm\u011bnil n\u00e1zor. „Rad\u011bji bych z toho m\u011bl n\u011bco m\u00edt!“<\/div>\n
Bill tajn\u016fstk\u00e1\u0159ky k\u00fdvl a sl\u00edbil, \u017ee bude.<\/div>\n
Po Tomov\u011b p\u00e1te\u0159i projelo zachv\u011bn\u00ed, jen aby skon\u010dilo n\u011bkde dole v jeho palc\u00edch, jak u\u017e nem\u011blo kam d\u00e1l pokra\u010dovat, a c\u00edtil v nich mraven\u010den\u00ed, co\u017e nebylo tak \u00fapln\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
\n

Jestli si Gustav myslel, \u017ee to Bill prost\u011b nech\u00e1 b\u00fdt, tak byl v\u00e1\u017en\u011b na omylu. Ne, Bill to nep\u0159estane zkou\u0161et, dokud nebude zcela p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee Gustav Georga ani v nejmen\u0161\u00edm nem\u00e1 r\u00e1d – a pravd\u011bpodobn\u011b ani potom. Bill si byl naprosto jist\u00fd, \u017ee Gustav n\u011bco c\u00edt\u00ed k jeho otravn\u00e9mu kamar\u00e1dovi, a jejich posledn\u00ed rozhovor jej o tom jen p\u0159esv\u011bd\u010dil. D\u011blal si starosti u\u017e jen ve chv\u00edli, kdy si myslel, \u017ee m\u00e1 Georg pot\u00ed\u017ee, a slova, kter\u00e1 pou\u017eil, no, jednodu\u0161e s nimi zn\u011bl jako opovr\u017een\u00e1 \u017eensk\u00e1. Gustav nebyl lhostejn\u00fd, jen m\u011bl z\u00e1chvaty vzteku z Georgov\u00fdch vyh\u00fdbav\u00fdch, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edch \u010din\u016f.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Jsi zp\u00e1tky,“ konstatoval Gustav nevzru\u0161en\u011b.<\/p><\/div>\n

„Vypad\u00e1 to tak,“ odpov\u011bd\u011bl Tom \u00fase\u010dn\u011b a znovu zvedl sprej.<\/div>\n
Ve v\u0161\u00ed up\u0159\u00edmnosti, Tom p\u0159i\u0161el s jedin\u00fdm \u00famyslem, a to promluvit si s Gustavem, ale jakmile zjistil, \u017ee stoj\u00ed p\u0159ed galeri\u00ed, nep\u0159\u00e1l si nic jin\u00e9ho, ne\u017e b\u00fdt s\u00e1m se svou malbou. Byl tak zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd sv\u00fdm dal\u0161\u00edm um\u011bleck\u00fdm projektem, pokud mohl b\u00fdt tak sm\u011bl\u00fd, aby to naz\u00fdval um\u011bn\u00edm, prac\u00ed, kam byl zavol\u00e1n p\u0159ed p\u00e1r dny, a tr\u00e1ven\u00edm \u010dasu s Billem, \u017ee zadn\u00ed st\u011bna Billovy galerie byla nedbale opom\u00edjen\u00e1.<\/div>\n
P\u0159i pohledu na ze\u010f si nemohl pomoct, aby se neusm\u00e1l. U\u017e zapomn\u011bl, jak daleko pokro\u010dil. Ve skute\u010dnosti tam toho moc nechyb\u011blo, aby mohl \u0159\u00edct, \u017ee je hotovo. P\u0159esto, pomyslel si a zamyslel se nad obrazem, n\u011bco tomu chyb\u011blo. Jist\u011b, vypadalo to v\u00edce m\u00e9n\u011b p\u0159esn\u011b tak, jak si to p\u0159edstavoval ve sv\u00e9 hlav\u011b, ale po posledn\u00edch fin\u00e1ln\u00edch \u00faprav\u00e1ch nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit pocitu, \u017ee tomu n\u011bco chyb\u00ed, n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee ses uch\u00fdlil k tomu, abys op\u011bt p\u0159i\u0161el v noci? Co se stalo? \u0158ekl bych, \u017ee pr\u00e1ce za sv\u011btla by byla jednodu\u0161\u0161\u00ed a nen\u00ed to tak, jako by se t\u011b te\u010f<\/em> snad n\u011bkdo odv\u00e1\u017eil vyhnat.“<\/div>\n

Chladn\u00fd hlas vytrhl Toma z p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed a on se oto\u010dil, aby se setkal s blon\u010f\u00e1kov\u00fdma o\u010dima. Na vte\u0159inu dr\u017eel jeho pohled a zva\u017eoval kousavou odpov\u011b\u010f. Pak si ale vzpomn\u011bl na sv\u016fj p\u016fvodn\u00ed c\u00edl a m\u00edsto toho se nesm\u011ble pousm\u00e1l. „\u0158\u00edkej tomu nostalgie.“<\/div>\n
Gustav ze sebe vydal rozho\u0159\u010den\u00fd zvuk a v\u011bnoval malb\u011b zkoumav\u00fd pohled. „Je to skoro hotovo?“ P\u0159ipadalo mu to v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b dokon\u010den\u00e9, a a\u010dkoliv by to nikdy ne\u0159ekl nahlas, vlastn\u011b se mu to l\u00edbilo. Bylo to tmav\u00e9 a dramatick\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 jasn\u00e9 a klidn\u00e9. Bylo to v\u016fbec mo\u017en\u00e9?<\/div>\n
„V\u00edcem\u00e9n\u011b.“ S pozastaven\u00edm Tom obrazu v\u011bnoval je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed zamy\u0161len\u00fd pohled. „Ale nen\u00ed to ono.“ Ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f druh\u00e9ho mu\u017ee a m\u00edsto toho pokra\u010doval v malov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Gustav Toma chv\u00edli v tichosti sledoval p\u0159i pr\u00e1ci a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co t\u00edm myslel. Vypadalo to dob\u0159e. Zamra\u010dil se a za\u010dal hledat nedostatky, \u017e\u00e1dn\u00e9 nenalezl. Co t\u00edm myslel, \u017ee to nen\u00ed ono? Gustav za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet a sna\u017eil se si to prohl\u00e9dnout ze v\u0161ech mo\u017en\u00fdch \u00fahl\u016f, aby na\u0161el to, co tam Tom vid\u011bl, nebo sp\u00ed\u0161e co tam nevid\u011bl. Pak mu to do\u0161lo. „N\u011bco tomu chyb\u00ed.“<\/div>\n
Tom se zazuben\u00edm p\u0159ik\u00fdvl a ani se nenam\u00e1hal zastavit v pr\u00e1ci. „Jo, n\u011bco tomu definitivn\u011b chyb\u00ed.“<\/div>\n
\n

Gustav na chv\u00edli odlo\u017eil svou nete\u010dnou masku a vyslovil svou p\u0159edchoz\u00ed nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku. „Co je to?“<\/p><\/div>\n

S rozhodnut\u00edm, \u017ee stejn\u011b nic neud\u011bl\u00e1, Tom rychle se\u0161plhal ze \u017eeb\u0159\u00edku a p\u0159idal se ke Gustavovi, kter\u00fd up\u0159en\u011b z\u00edral na ze\u010f. „Nejsem si jist\u00fd. Je to n\u011bco, co nedok\u00e1\u017eu vysv\u011btlit.“<\/div>\n
Oba mu\u017ei ml\u010dky st\u00e1li a sna\u017eili se vy\u0159e\u0161it tu z\u00e1hadu. S naklon\u011bn\u00edm hlavy m\u00edrn\u011b na stranu Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jist\u011b, vypadalo to dob\u0159e, pomyslel si – jako pozad\u00ed.<\/div>\n
V tu chv\u00edli na to p\u0159i\u0161el. „Kurva! Pro\u010d jsem to nevid\u011bl u\u017e d\u0159\u00edv?“<\/div>\n
Gustav nad t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm v\u00fdbuchem strachy klop\u00fdtnul vzad. Zatracen\u011b, opravdu musel tak hlasit\u011b \u0159v\u00e1t? „Co?“ Tom na to o\u010dividn\u011b p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Je to jen pozad\u00ed. To je ten probl\u00e9m! Tak moc jsem se soust\u0159edil na to, aby to m\u011bsto vypadalo dob\u0159e, \u017ee jsem si ani nev\u0161iml, \u017ee to nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd hlavn\u00ed bod. Chlape, jak mi mohlo uniknout n\u011bco tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho?“ Tom se a\u017e trochu p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u011b pl\u00e1cl do \u010dela a prokl\u00ednal svou slepotu.<\/div>\n
„Po\u010dkej, chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee bude\u0161 malovat p\u0159es to?“ Gustavovi trvalo cel\u00e9 dv\u011b minuty, ne\u017e skute\u010dn\u011b pochopil, co Tom \u0159\u00edk\u00e1, ale jakmile mu to do\u0161lo, byl zd\u011b\u0161en. On se to chystal zni\u010dit?<\/div>\n
„No, jo, h\u00e1d\u00e1m, \u017ee ano.“ Ta koncepce pro Toma nebyla nov\u00e1, d\u011blal to celou dobu, ale v Gustavov\u00fdch o\u010d\u00edch to byla obrovsk\u00e1 trag\u00e9die.<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat!“ T\u00e9m\u011b\u0159 taky k\u0159i\u010del a s\u00edla jeho hlasu, nemluv\u011b o \u00farovni v\u00e1\u0161n\u011b, Toma p\u0159ekvapila. V\u016fbec ho nenapadlo, \u017ee by se Gustav staral o jeho obraz, a kdy\u017e jej te\u010f vid\u011bl, jak je cel\u00fd rozohn\u011bn\u00fd, zm\u00e1tlo jej to.<\/div>\n
\n

„Hej, uklidni se, \u010dlov\u011b\u010de. To nen\u00ed konec sv\u011bta. Sakra, dokonce p\u016fjdu tak daleko a \u0159eknu, \u017ee se to m\u011blo st\u00e1t. Jak jsem \u0159ekl, n\u011bco tomu chyb\u00ed. Oba to vid\u00edme. J\u00e1 prost\u011b p\u016fjdu a dod\u00e1m to.“<\/p><\/div>\n

Gustav p\u0159ik\u00fdvl, a\u010dkoliv si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, \u017ee Tomovi v\u011b\u0159\u00ed. „Tak\u017ee,“ kapituloval. „\u0158ekni mi, co tomu chyb\u00ed?“<\/div>\n
S tajn\u016fstk\u00e1\u0159sk\u00fdm \u00fasm\u011bvem poklepal Tom Gustavovi na hrudn\u00edk a t\u00edm jej vylekal. Dal v\u016fbec n\u011bkdy Tomovi povolen\u00ed se ho dotknout?<\/div>\n
S pohledem na blon\u010f\u00e1k\u016fv zmatek se Tom rozesm\u00e1l. „Srdce, Gustave, chyb\u00ed tomu srdce.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

K\u00e1va byla hork\u00e1, ale Tom ji stejn\u011b vypil. Dost\u00e1val se k n\u011bmu no\u010dn\u00ed chlad, zal\u00e9zal mu pod oble\u010den\u00ed a chladil jej a\u017e do morku kost\u00ed. M\u00edrn\u011b se zavrt\u011bl, p\u0159imhou\u0159il o\u010di a d\u00e1l z\u00edral na ze\u010f. Popichovalo jej to, vysm\u00edvalo se mu to, \u017ee nevid\u00ed n\u011bco tak evidentn\u00edho, a on to za to v duchu prokl\u00ednal.<\/p><\/div>\n

„V\u00ed\u0161,“ za\u010dal Gustav, zavrt\u011bl se na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a opatrn\u011b usrkl ze sv\u00e9 k\u00e1vy. „Nem\u00e1m v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Po Tomov\u011b velk\u00e9m \u00b4Heur\u00e9ka!\u00b4 se na chv\u00edli st\u00e1hli do tepla galerie a p\u0159ipravili konvici \u010derstv\u00e9 k\u00e1vy, ne\u017e se spolu s \u017eidlemi a horkou k\u00e1vou vr\u00e1tili zp\u011bt do temn\u00e9 noci.<\/div>\n
Sna\u017eili se naj\u00edt srdce obrazu. Alespo\u0148 to bylo to, co Tom \u0159ekl Gustavovi p\u0159ed p\u011bti minutami, kdy\u017e se zeptal, co to sakra d\u011blaj\u00ed, kdy\u017e tam jen tak sed\u00ed a z\u00edraj\u00ed na ze\u010f. Ned\u00e1valo mu to smysl p\u0159edt\u00edm a definitivn\u011b mu to ned\u00e1valo smysl ani te\u010f.<\/div>\n
„No, p\u0159em\u00fd\u0161lej o tom takhle; zn\u00e1\u0161 ten obraz \u00b4V\u00fdk\u0159ik\u00b4 od Edwarda Muncha, \u017ee jo?“ Zeptal se Tom a Gustav p\u0159ik\u00fdvl. „No, a te\u010f si ho p\u0159edstav bez t\u00e9 k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed osoby v pop\u0159ed\u00ed.“<\/div>\n
Gustav zvedl obo\u010d\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kam Tom m\u00ed\u0159\u00ed tou analogi\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e by to nebyl \u00b4V\u00fdk\u0159ik\u00b4, \u017ee? Byl by to jen obraz n\u00e1hodn\u00e9ho kousku norsk\u00e9 krajiny.“<\/div>\n
Gustav znovu p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se d\u00e1t dohromady to, co Tom \u0159\u00edkal.<\/div>\n
„Te\u010f se pod\u00edvej na ze\u010f.“<\/div>\n
\n

A tak to Gustav ud\u011blal, pod\u00edval se na ze\u010f a na futuristick\u00e9 m\u011bsto, kter\u00e9 Tom tak \u0161ikovn\u011b vystav\u011bl, a najednou se mu rozsv\u00edtilo. Jist\u011b, vypadalo to dob\u0159e, ale chyb\u011bla tomu ta \u0159vouc\u00ed osoba, jak by to tak \u0159ekl. „Ahaa.“ Ten zvuk mu unikl ze rt\u016f d\u0159\u00edv, ne\u017e to dok\u00e1zal zastavit, a Tom se zasm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„Te\u010f to ch\u00e1pe\u0161.“<\/div>\n
„Tak\u017ee co je tv\u00e1 k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed osoba?“ Zeptal se Gustav a napil se k\u00e1vy. Rychle chladla a on musel zatleskat sv\u00e9 vlastn\u00ed proz\u00edravosti, \u017ee s sebou vzal termosku. Doplnil jejich \u0161\u00e1lky horkou tekutinou a pousm\u00e1l se. Mo\u017en\u00e1, \u017ee Tom nakonec nebyl a\u017e tak \u0161patn\u00fd kluk. Tr\u00e1ven\u00ed \u010dasu s n\u00edm bylo podivn\u011b relaxuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nev\u00edm, a to je to, co m\u011b \u0161tve.“ S povzdechem Tom z\u00edral do sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku, ovinul kolem n\u011bj pevn\u011b prsty a vychutn\u00e1val si teplo z n\u011bj vych\u00e1zej\u00edc\u00ed, kter\u00e9 mu oh\u0159\u00edvalo promrzl\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
Gustav si znovu a znovu v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val Tomova slova a tvrd\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Ale \u0159\u00edkal jsi, \u017ee tomu chyb\u00ed srdce. Pro\u010d jsi pou\u017eil tohle slovo?“ Zamra\u010dil se, to nebyla prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 by mu p\u0159i\u0161la na mysl, kdyby to m\u011bl vysv\u011btlit vlastn\u00edmi slovy. „Mohl bys to pravd\u011bpodobn\u011b vyj\u00e1d\u0159it l\u00e9pe jin\u00fdmi slovy.“<\/div>\n
\n

Tom ti\u0161e zabru\u010del a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Gustavovou ot\u00e1zkou. M\u011bl naprostou pravdu, samoz\u0159ejm\u011b. Existovalo tolik jin\u00fdch slov, kter\u00e9 mohl pou\u017e\u00edt. Hlavn\u00ed bod, st\u0159ed, dokonce i j\u00e1dro\u2026 Tolik slov na v\u00fdb\u011br a on si vybral srdce. M\u00edrn\u011b z\u010dervenal, kdy\u017e to v duchu p\u0159i\u010detl na vrub Billovi. U\u017e od chv\u00edle, kdy vstoupil do Tomova \u017eivota, se p\u0159em\u011bnil do tohohle obrovsk\u00e9ho romantick\u00e9ho bl\u00e1zna, kdy l\u00e1ska byla jedin\u00e1 v\u011bc na jeho mysli.<\/p><\/div>\n

Jak jeho mysl\u00ed prob\u00edhaly obrazy a vzpom\u00ednky na Billa, od prvn\u00edho dne, kdy se setkali, a\u017e do chv\u00edle, kdy se dne\u0161n\u00edho r\u00e1na rozlou\u010dili, obraz p\u0159ed n\u00edm se za\u010dal m\u011bnit v n\u011bco jin\u00e9ho. Vid\u011bl, jak m\u011bsto ustoupilo do pozad\u00ed, zat\u00edmco jeho m\u00edsto zabral jin\u00fd obraz a jeho kousky zapadaly do st\u00e1vaj\u00edc\u00edho obrazu, jako by jim odjak\u017eiva bylo souzeno tam b\u00fdt.<\/div>\n
„To je ono,“ vydechl, se vzd\u00e1len\u00fdm pohledem, jak mu tv\u00e1\u0159 rozsv\u00edtil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Gustav mu v\u011bnoval t\u00e1zav\u00fd pohled a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u011bl ve zvyku mluvit, jako by v\u0161ichni ostatn\u00ed byli schopni \u010d\u00edst jeho my\u0161lenky. Proto\u017ee, up\u0159\u00edmn\u011b, Gustav to nedok\u00e1zal a byl za to taky docela r\u00e1d, ale p\u0159ece jen tak bylo o mnoho t\u011b\u017e\u0161\u00ed Tomovi rozum\u011bt.<\/div>\n
\n

„Co je ono?“ Zeptal se nakonec, kdy\u017e se Tom nem\u011bl k tomu, aby to rozvedl.<\/p><\/div>\n

Tom se zubil a obr\u00e1til se k blon\u010f\u00e1kov\u00fdm t\u00e1zav\u00fdm o\u010d\u00edm. „M\u011bl jsi naprostou pravdu, Gustave, jen jsem to prost\u011b d\u0159\u00edv nevid\u011bl.“<\/div>\n
„M\u011bl?“ Gustav pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby si ji vy\u010distil. „Po\u010dkej, v \u010dem p\u0159esn\u011b jsem m\u011bl pravdu?“<\/div>\n
S rozhodnut\u00edm, ponechat svou vizi je\u0161t\u011b po n\u011bjakou dobu tajemstv\u00edm, Tom tajupln\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Pou\u017eil jsem to slovo z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu. Co\u017e mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1,“ pokra\u010doval Tom pot\u00e9, co mu Gustav v\u011bnoval otr\u00e1ven\u00fd pohled.<\/div>\n
Gustav cht\u011bl vysv\u011btlen\u00ed, ne dal\u0161\u00ed h\u00e1danky. „P\u0159ipom\u00edn\u00e1 ti to co?“ M\u00e1lem ta slova odplivl, jak za\u010d\u00ednal m\u00edt po krk Tomov\u00fdch her.<\/div>\n
„Georg je do tebe zamilovan\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee bys mu m\u011bl d\u00e1t \u0161anci.“<\/div>\n
Gustav proto\u010dil o\u010di a vzdal to. V\u00e1\u017en\u011b nerozum\u011bl tomu, jak Tomova mysl pracovala. Sk\u00e1kal z jedn\u00e9 v\u011bci na druhou, \u017ee bylo t\u011b\u017ek\u00e9 s n\u00edm dr\u017eet krok. Ale m\u011bl pravdu. To, \u017ee byl do n\u011bj Georg zamilovan\u00fd, nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 novinka, to byl fakt. Skute\u010dnost, kterou znal u\u017e del\u0161\u00ed dobu. To, \u017ee by mu m\u011bl d\u00e1t \u0161anci, taky nebyla novinka. Byla to pravda, u kter\u00e9 se uk\u00e1zalo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9 ji p\u0159ijmout.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d bych m\u011bl?“ Podle Gustavova n\u00e1zoru tu bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 mluvily proti. Georg nebyl zrovna n\u011bkdo, komu byste mohli lehce p\u0159edat sv\u00e9 srdce, byla v\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance, \u017ee ho nakonec po\u0161lape, ne\u017e \u017ee se o n\u011bj dob\u0159e postar\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Ty mi \u0159ekni, ty jsi ten, kdo ho miluje.“<\/div>\n
Jak to, \u017ee jej Tom znal tak dob\u0159e, to byla pro Gustava obrovsk\u00e1 z\u00e1hada. V\u0161iml si u\u017e na party, jak snadno Tom pouk\u00e1zal na v\u011bci, kter\u00e9 se tak sna\u017eil skr\u00fdt. Nikdo jin\u00fd v n\u011bm nedok\u00e1zal tak bez n\u00e1mahy \u010d\u00edst, a to bylo d\u011bsiv\u00e9. Neotv\u00edral se n\u011bkomu snadno. A pokud v\u016fbec ano, bylo to jen pro ty, kter\u00e9 pova\u017eoval za d\u016fv\u011bryhodn\u00e9. Tom, na druhou stranu, prost\u011b vtan\u010dil dovnit\u0159, bez jak\u00fdchkoliv z\u00e1bran, a po\u0161lapal v\u0161echny jeho pe\u010dliv\u011b vystav\u011bn\u00e9 st\u011bny sv\u00fdmi velk\u00fdmi, dot\u011brn\u00fdmi botami.<\/div>\n
„Proto\u017ee to nakonec stejn\u011b posere.“<\/div>\n
Tom se napil k\u00e1vy, aby se nahlas nerozesm\u00e1l. „A jak to m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, kdy\u017e to ani nezkus\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom m\u011bl pravdu, samoz\u0159ejm\u011b, ale Gustav nem\u011bl chu\u0165 to p\u0159iznat. Znal r\u010den\u00ed \u00b4Je lep\u0161\u00ed milovat a ztratit, ne\u017e v\u016fbec nemilovat\u00b4, jen si prost\u011b nebyl jist\u00fd, jestli m\u00e1 odvahu to zkusit. Na hl\u00edda\u010de byl docela zbab\u011blec. „Nev\u00edm.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b!“ prohl\u00e1sil Tom v\u00edt\u011bzn\u011b.<\/div>\n
Nebylo t\u0159eba to jakkoliv d\u00e1le prodiskutov\u00e1vat. Tom se vyj\u00e1d\u0159il jasn\u011b a Gustav to pochopil. Nyn\u00ed v\u0161e, co musel ud\u011blat, bylo riskovat a doufat, \u017ee jej to p\u0159i tom procesu nezni\u010d\u00ed. To se ov\u0161em snadn\u011bji \u0159ekne, ne\u017e ud\u011bl\u00e1.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Z\u00e1m\u011br „Chci t\u011b po\u017e\u00e1dat o laskavost,“ uvedl Georg bez okolk\u016f a klesl do k\u0159esla. Bill ohromen\u011b vzhl\u00e9dl od pap\u00edr\u016f k v\u00e1\u017en\u00e9 tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Od kdy Georg \u017e\u00e1dal o pomoc? „Okay,“ odpov\u011bd\u011bl rychle. Pokud skute\u010dn\u011b slezl ze sv\u00e9ho piedestalu na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2360","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2360","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2360"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2360\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2360"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2360"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2360"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}