{"id":2363,"date":"2015-12-25T16:00:00","date_gmt":"2015-12-25T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2354"},"modified":"2015-12-25T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-25T15:00:00","slug":"815-47-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/25\/815-47-1-2\/","title":{"rendered":"#815 47. 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Spolupachatel<\/strong><\/div>\n
\n

Tom se op\u0159el \u010delem o chladn\u00e9 sklo, rukou, ji\u017e m\u011bl semknutou v p\u011bst, se o n\u011bj op\u00edral, druhou m\u011bl v kapse jen proto, aby nebylo vid\u011bt, jak se chv\u011bje.<\/p><\/div>\n

„Jsi si jist\u00fd, \u017ee se na to chce\u0161 d\u00edvat?“ zeptal se ho ti\u0161e Georg a polo\u017eil mu ruku na rameno, Tom ji ale set\u0159\u00e1sl tak rychle, jako se tam objevila.<\/div>\n
„Nenech\u00e1m ho um\u0159\u00edt samotn\u00e9ho,“ procedil skrze zuby, sna\u017eil se zadr\u017eet slzy, kdy\u017e se Billovi pod\u00edval skrz sklo do o\u010d\u00ed. Bill se na n\u011bj jemn\u011b usm\u00e1l, jako by cht\u011bl \u0159\u00edct ‚to je v po\u0159\u00e1dku‘, byl tak siln\u00fd. To on by m\u011bl tohle Billovi \u0159\u00edkat. Ned\u00edval se na \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 pom\u016fcky ani na monitor, kter\u00fd m\u011bl sledovat jeho srdce; musel z\u016fstat klidn\u00fd a d\u00edvat se na tyhle v\u011bci by jeho paniku je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161ilo. Bill le\u017eel p\u0159ipoutan\u00fd na poj\u00edzdn\u00e9m l\u016f\u017eku, ruce i nohy m\u011bl pevn\u011b p\u0159ipoutan\u00e9 a kolem pasu m\u011bl ob\u0159\u00ed p\u00e1s, kter\u00fd dr\u017eel cel\u00e9 jeho t\u011blo uzemn\u011bn\u00e9. V ka\u017ed\u00e9 ruce m\u011bl nap\u00edchnutou hadi\u010dku. Tom kone\u010dn\u011b odvr\u00e1til pohled a polkl bolestiv\u00fd knedl\u00edk, co m\u011bl v krku.<\/div>\n
O\u010dima spo\u010dinul na zdravotn\u00edkovi nebo doktorovi nebo \u010demkoliv, \u010d\u00edm ten \u010dlov\u011bk byl, st\u00e1l na lev\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti a p\u0159ipravoval si prvn\u00ed jehlu, tu kter\u00e1 Billa p\u0159ivede do bezv\u011bdom\u00ed. Tom se nemohl d\u00edvat ani na n\u011bj, a tak se znovu pod\u00edval Billovi do o\u010d\u00ed. Bill od n\u011bj neodvr\u00e1til zrak od chv\u00edle, kdy ho tam p\u0159ivedli; jeho intenzivn\u00ed pohled byl celou dobu na Tomovi, sotva mrkal.<\/div>\n
Zdravotn\u00edk p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e a vatou po\u0165ukal vnit\u0159ek Billova lokte. V tuhle chv\u00edli Bill zvedl svou pravou ruku, jak jen nejv\u00edc mohl a Tom si uv\u011bdomil, \u017ee se mu sna\u017eil m\u00e1vat.<\/div>\n
\n

Sbohem.<\/p><\/div>\n

\n

Tom m\u011bl pocit jako by mu n\u011bkdo dal p\u011bst\u00ed p\u0159\u00edmo do \u017ealudku. P\u011bst, kterou se op\u00edral o sklo, se rozev\u0159ela a on si p\u0159edstavoval, \u017ee se dlan\u00ed setkal s Billovou st\u00e1le zvednutou. Koutkem oka vid\u011bl, jak se Georg oto\u010dil pry\u010d, aby si nen\u00e1padn\u011b ut\u0159el slzy.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
Aby toho nebylo m\u00e1lo, dne\u0161ek za\u010dal a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b brzy, jako by to m\u011blo b\u00fdt dodate\u010dn\u00e9 ‚jdi do prdele‘. Tom sem p\u0159ijel v \u0161est t\u0159icet na setk\u00e1n\u00ed ohledn\u011b toho, co se m\u011blo st\u00e1t, a pak si dali kafe a su\u0161enky a Tom sly\u0161el lidi – dal\u0161\u00ed sv\u011bdky, n\u00e1hodn\u00e9, lidi kte\u0159\u00ed sem p\u0159i\u0161li jen ze sv\u00e9 vlastn\u00ed zv\u011bdavosti – jak o tom mluv\u00ed, jako by to nic nebylo, jako by to byl jen dal\u0161\u00ed krimin\u00e1ln\u00edk, kter\u00fd m\u011bl dostat, co si zaslou\u017eil. Georg a Gustav se bavili o zbran\u00edch a sm\u00e1li se tomu, jak si Georg jednou zapomn\u011bl nab\u00edt pistoli, kdy\u017e m\u011bli z\u00e1tah na drogov\u00e9 doup\u011b. „Nab\u00edj\u00ed\u0161 v\u017edycky, Tome?“ zeptal se Gustav se sm\u00edchem. „Nechce\u0161 p\u0159eci, aby t\u011b zast\u0159elili jen proto, \u017ee jede\u0161 napr\u00e1zdno.“<\/div>\n
Tom, kter\u00fd nem\u011bl n\u00e1ladu na vtipy, byl na hranici toho, \u017ee n\u011bkoho zml\u00e1t\u00ed. Aby se zam\u011bstnal a k ni\u010demu takov\u00e9mu nedo\u0161lo, cpal se su\u0161enkami a k\u00e1vou.<\/div>\n
\n

A te\u010f se d\u00edval, jak prvn\u00ed jehla protnula Billovu k\u016f\u017ei.<\/p><\/div>\n

„Do prdele s t\u00edm,“ \u0159ekl Tom nahlas a odt\u00e1hl se od skla. Pro\u0161el kolem Georga, Anny, Andrease a ostatn\u00edch a \u0161el ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vedly do m\u00edstnosti na druh\u00e9 stran\u011b skla.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zasy\u010del na n\u011bj Georg varovn\u011b a vzal ho za ruku, ale Tom mu vyklouzl.<\/div>\n
„Jdu tam,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Tome, nem\u016f\u017ee\u0161-“ za\u010dala Anna, o\u010di vykulen\u00e9, ale Tom ji p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ odsekl a v o\u010d\u00edch se mu zna\u010dilo zoufalstv\u00ed. „J\u00e1 jen\u2026 Mus\u00edm tam b\u00fdt. Je mi jedno, jestli je to proti pravidl\u016fm, mus\u00edm tam b\u00fdt.“<\/div>\n
Ne\u010dekal, a\u017e mu n\u011bkdo n\u011bco zase \u0159ekne a ve\u0161el od m\u00edstnosti zrovna ve chv\u00edli, kdy\u017e se doktor chystal zatla\u010dit drogu do Billovy ruky.<\/div>\n
„Hej, Tome, tady nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt,“ \u0159ekl mu Braun okam\u017eit\u011b, nat\u00e1hl se po n\u011bm, aby ho odsud zase vytla\u010dil.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ \u0159ekl Tom, jeho hlas zn\u011bl jako patetick\u00e1 snaha o n\u00e1dech, o\u010dima t\u011bkal mezi Braunem a Billem, kter\u00fd na n\u011bj \u0161okovan\u011b z\u00edral s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch. Mezi obo\u010d\u00edm m\u011bl malou vr\u00e1sku a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee si d\u011bl\u00e1 starosti, \u017ee ho vyhod\u00ed a \u017ee tady z\u016fstane s\u00e1m. Z t\u00e9 my\u0161lenky mu bylo \u0161patn\u011b. „Jen tu budu sed\u011bt, na nic nebudu sahat. Pros\u00edm, \u010demu to ubl\u00ed\u017e\u00ed? Pros\u00edm.“<\/div>\n
Braun zav\u00e1hal a pod\u00edval se na mu\u017ee, kter\u00fd pod\u00e1val jehly.<\/div>\n
Ten se na Toma podez\u00edrav\u011b zamra\u010dil. „Oh, pro l\u00e1sku\u2026 Na tohle nem\u00e1m \u010das. Fajn. Na nic nesahejte.“ Varoval ho, mra\u010dil se a Tom rychle sp\u011bchal na stranu, kde se posadil na um\u011blou \u017eidli vedle voz\u00edtka. C\u00edtil na sob\u011b v\u0161echny o\u010di ze sledovac\u00ed m\u00edstnosti, ale odm\u00edtal si je p\u0159ipou\u0161t\u011bt.<\/p>\n

„Ahoj,“ \u0159ekl, p\u0159i\u0161el si bez dechu a potla\u010doval velmi siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed vz\u00edt Billa za ruku.<\/div>\n

„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill okam\u017eit\u011b a na obli\u010deji se mu rozlil ten nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tohle je sice stra\u0161n\u011b dojemn\u00e9,“ \u0159ekl medik se znud\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, Tom by mu nejrad\u0161i dal p\u011bst\u00ed, „ale mus\u00edm b\u00fdt dneska je\u0161t\u011b jinde.“<\/div>\n
Tom ztuhl a zamra\u010dil se, ale nic ne\u0159ekl, proto\u017ee se b\u00e1l, \u017ee by ho vyhodili, a tak se jen pod\u00edval zp\u00e1tky na Billa, zat\u00edmco doktor p\u0159itla\u010dil jehlu k Billov\u011b k\u016f\u017ei.<\/div>\n
Bill se celou dobu d\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed a malinko se zamra\u010dil, kdy\u017e j\u00edm jehla projela, ani nemrkal. Tom u\u017e se nemohl udr\u017eet a vzal Billa za ruku, ten mu ji stiskl zp\u00e1tky, dost siln\u011b na to, aby se Tomovi v dlani setkaly v\u0161echny kosti v bolestiv\u00e9m sev\u0159en\u00ed. Medik to d\u00edkybohu ignoroval.<\/div>\n
***<\/div>\n
Ve sledovac\u00ed m\u00edstnosti na druh\u00e9 stran\u011b skla se Georg d\u00edval, jak jeho kolega \u0159\u00edk\u00e1 sbohem sv\u00e9mu\u2026 komukoliv a bylo pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9 nebre\u010det. Taky se mu tohle nel\u00edbilo, a\u0165 si Tom myslel cokoliv, ale nebylo nic, co by mohl ud\u011blat, aby to zm\u011bnil. Ne takhle pozd\u011b.<\/div>\n
D\u00edval se na n\u011b dva, zat\u00edmco 815 – ne, Bill, p\u0159ipomn\u011bl si – se sna\u017eil udr\u017eet v\u00ed\u010dka otev\u0159en\u00e1, ale nakonec nem\u011bl jinou mo\u017enost, ne\u017e se podvolit droze a upadl do bezv\u011bdom\u00ed. Tom n\u011bco \u0159\u00edkal, \u0161eptal, nejsp\u00ed\u0161 se ho sna\u017eil uklidnit, a pak ruka, kter\u00e1 ho dr\u017eela, ochabla.<\/div>\n
Medik chv\u00edli po\u010dkal a pak pou\u017eil posledn\u00ed injekci. Tom Billa d\u00e1l dr\u017eel za ruku, zat\u00edmco se do Billova krevn\u00edho ob\u011bhu dost\u00e1valo to, co v injekci bylo, Georg si dal ruce hluboko do kapes, nutil se k tomu, aby neodvr\u00e1til pohled.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e jen \u010dekaj\u00ed, a\u017e se mu zastav\u00ed srdce,“ zamumlal Gustav, prolomil to stra\u0161liv\u00e9 ticho v m\u00edstnosti. „To asi p\u00e1r minut zabere.“<\/div>\n
Anna za nimi vydala tich\u00fd zvuk a oto\u010dila se pry\u010d, z kapsy si vyndala kapesn\u00ed\u010dek a ut\u00edrala si o\u010di.<\/div>\n
Pak Georg zachytil pohyb po sv\u00e9 lev\u00e9 stran\u011b a oto\u010dil se. „Hej, a ty jde\u0161 kam?“<\/div>\n
Andreas se zarazil uprost\u0159ed dve\u0159\u00ed. Oto\u010dil se na Georga, bled\u00fd jako st\u011bna, o\u010di vykulen\u00e9, jako by ho n\u011bkdo p\u0159istihl p\u0159i kr\u00e1de\u017ei. „Nem\u016f\u017eu se na to d\u00edvat,“ \u0159ekl chraplav\u011b. „Omluvte m\u011b.“ Utekl z m\u00edstnosti, zav\u0159el za sebou a Georg se oto\u010dil zp\u00e1tky k oknu. S lehkou nev\u011b\u0159\u00edcnost\u00ed si pomyslel, \u017ee to v\u0161echny n\u011bjak moc vzalo.<\/div>\n
Uvnit\u0159 m\u00edstnosti se Tom oto\u010dil k medikovi a str\u00e1\u017en\u00edku Braunovi, vypadalo to, \u017ee je o n\u011bco \u017e\u00e1d\u00e1 a po chv\u00edli v\u00e1h\u00e1n\u00ed mu bylo d\u00e1no mal\u00e9ho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed jako odpov\u011bdi. Georg se d\u00edval, jak si Tom vyndal n\u011bco z kapsy, ale ruce se mu tak siln\u011b t\u0159\u00e1sly, \u017ee mu to upadlo na zem za monitor se srde\u010dn\u00ed aktivitou. Zelen\u00e9 linky, kter\u00e9 se p\u0159edt\u00edm rychle h\u00fdbaly, zpomalily, sk\u00e1kaly do ostr\u00fdch \u0161pi\u010dek s a\u017e moc dlouh\u00fdmi mezerami. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se na to d\u00edvat.<\/div>\n
Tom se sklonil, aby tu v\u011bc sebral ze zem\u011b, ale zrovna kdy\u017e se narovn\u00e1val, srde\u010dn\u00ed tlukot se zm\u011bnil v jednou dlouh\u00e9 a nem\u011bnn\u00e9 p\u00edpnut\u00ed, zelen\u00e1 linka se nat\u00e1hla z jednoho konce obrazovky do druh\u00e9ho.<\/div>\n
I kdy\u017e pozorovatel\u00e9 nemohli sly\u0161et, co se d\u011bje uvnit\u0159, bylo i tak lehk\u00e9 p\u0159e\u010d\u00edst, co medik \u0159\u00edkal, kdy\u017e se pod\u00edval na hodinky na z\u00e1p\u011bst\u00ed a \u0159ekl: „\u010cas smrti osm \u0161estn\u00e1ct.“<\/div>\n
„Sakra, skoro,“ \u0159ekl Georg, ne\u017e se dok\u00e1zal zastavit a okam\u017eit\u011b toho litoval. „Omlouv\u00e1m se,“ dodal rychle, pod\u00edval se na Annu, kter\u00e1 ho probodla pohledem. „Nemyslel jsem\u2026 v\u00edte. Bylo to jen\u2026 U\u017e dr\u017e\u00edm hubu.“<\/div>\n
Zat\u00edmco Georg mluvil, Tom se oto\u010dil k monitoru a pak zp\u00e1tky k Billovi, zamrkal slzy. Georg te\u010f vid\u011bl, co m\u011bl p\u0159edt\u00edm v kapse, Tom Billovi rozt\u0159esen\u00fdma rukama p\u0159ipnul kolem krku \u0159et\u00edzek, polo\u017eil mu ho na kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. Na chv\u00edli mu nechal dla\u0148 polo\u017eenou na hrudn\u00edku, na m\u00edst\u011b kde se mu zastavilo srdce, jen ji tam dr\u017eel a d\u00edval se mu do obli\u010deje.<\/div>\n
Zrovna kdy\u017e Georg za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let, jestli se m\u00e1 oto\u010dit, proto\u017ee se na to u\u017e nemohl d\u00edvat, Tom si dal ruku zp\u00e1tky do kl\u00edna a oto\u010dil se na Brauna. Georg si nebyl jist\u00fd, na co se Tom ptal, jeliko\u017e mu z tohoto \u00fahlu nevid\u011bl na rty, ale mohlo mu to doj\u00edt. M\u016f\u017eu tu s n\u00edm chv\u00edli sed\u011bt? Pros\u00edm?<\/div>\n
Odpov\u011b\u010f bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed p\u0159e\u010d\u00edst. „Samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Braun, jemn\u011b se na Toma pod\u00edval. „M\u00e1\u0161 t\u0159icet minut, ne\u017e ho budeme muset odn\u00e9st. Nesahej na \u017e\u00e1dn\u00e9 zdravotnick\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed.“<\/div>\n
P\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed za\u010dali pomalu odch\u00e1zet z m\u00edstnosti. V\u011bt\u0161ina z nich byla bled\u00e1, mo\u017en\u00e1, i \u017ee jim je nevolno (nic v\u00e1s nep\u0159iprav\u00ed na to, abyste vid\u011bli, jak n\u011bkdo um\u00edr\u00e1), Anna te\u010f u\u017e ustavi\u010dn\u011b ut\u00edrala obli\u010dej do kapesn\u00edku.<\/div>\n
***<\/div>\n
Tom \u010dekal, dokud v\u0161ichni neode\u0161li, a kdy\u017e sly\u0161el, \u017ee se dve\u0159e na druh\u00e9 stran\u011b chodby zav\u0159ely, zvedl se. Tak moc se t\u0159\u00e1sl, \u017ee se st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1zal postavit a na p\u00e1r vte\u0159in musel zav\u0159\u00edt o\u010di a jen d\u00fdchat, pro l\u00e1sku bo\u017e\u00ed, te\u010f p\u0159eci nemohl omdl\u00edt.<\/div>\n
Ne\u017e ho budeme muset odn\u00e9st. Odn\u00e9st. Odn\u00e9st. Ta fr\u00e1ze se mu v hlav\u011b opakovala jako mantra. Co kdy\u017e\u2026?<\/div>\n
Ne\u017e ho budeme muset odn\u00e9st.<\/div>\n
Kdy\u017e ta mdlost ode\u0161la, Tom vyt\u00e1hl v\u0161echny dr\u00e1ty, kter\u00e9 p\u0159ipojovaly Billa k monitoru, a pak se rozt\u0159esen\u011b rozhl\u00e9dl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Bill je st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159ipoutan\u00fd na voz\u00edtko ko\u017een\u00fdmi p\u00e1sky se z\u00e1mky. „Oh bo\u017ee, kde je ten kl\u00ed\u010d,“ zamumlal si s\u00e1m pro sebe, oto\u010dil se kolem dokola, srdce mu bilo jako \u0161\u00edlen\u00e9. P\u0159e\u0161el k jednomu stolku se \u0161upl\u00edky a prvn\u00ed otev\u0159el. Nic, naprosto pr\u00e1zdn\u00fd. Za\u00fap\u011bl frustrac\u00ed a zkusil druh\u00fd, ale ten m\u011bl jen pr\u00e1zdn\u00e9 injekce a n\u011bjak\u00e9 g\u00e1zy. Tom za\u010d\u00ednal vid\u011bt \u010dern\u00e9 m\u017eitky, pevn\u011b uchopil \u0161upl\u00edk, aby se udr\u017eel na nohou. Nemohl si dovolit panika\u0159it, pomyslel si podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, a sna\u017eil se to rozd\u00fdchat, jak \u010dasto radil Billovi. Jen d\u00fdchej, nosem dovnit\u0159, ven pusou.<\/div>\n
N\u011bkolik vte\u0159in tohle d\u011blal, dokud si nebyl jist\u00fd, \u017ee neomdl\u00ed a pak pokra\u010doval k dal\u0161\u00edmu \u0161upl\u00edku. Ti\u0161e se modlil, ne\u017e ho otev\u0159el, a oddechl si, kdy\u017e uvid\u011bl mal\u00fd kl\u00ed\u010dek, musel to b\u00fdt on, na co jin\u00e9ho by tu byl? Sebral ho a oto\u010dil se zp\u00e1tky k voz\u00edtku, rozhodn\u011b ho str\u010dil do z\u00e1mku na Billov\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Pros\u00edm, pros\u00edm,“ zamumlal, zav\u0159el o\u010di a prudce s n\u00edm oto\u010dil. Cvaknut\u00ed z\u00e1mku bylo tak uspokojuj\u00edc\u00ed, \u017ee m\u00e1lem vyk\u0159ikl nad\u0161en\u00edm.<\/div>\n
Tom rychle v\u0161echny z\u00e1mky odemkl, odhodil ka\u017ed\u00e9 pouto tak, \u017ee viselo z voz\u00edtka dol\u016f sm\u011brem k zemi. Pohladil Billa po jeho nehybn\u00e9m obli\u010deji a pak ho vzal jednou rukou pod koleny a druhou pod lopatkami, zvedl ho. Byl tak lehk\u00fd, \u017ee ho to d\u011bsilo, a to jak mu nehybn\u011b visely ruce dol\u016f, Toma d\u011bsilo dost na to, aby zase vid\u011bl mlhu, semknul pevn\u011b zuby. Seber se, Tome.<\/div>\n
Tom vr\u00e1til Billovu ruku zp\u00e1tky nahoru, p\u0159enesl ho p\u0159es m\u00edstnost a ramenem otev\u0159el dve\u0159e, a kdy\u017e nakoukl do chodby, okam\u017eit\u011b spat\u0159il bled\u00e9ho, vykulen\u00e9ho a vyd\u011b\u0161en\u011b vypadaj\u00edc\u00edho Andrease.<\/div>\n
„Rychle,“ \u0159ekl Andreas, zn\u011bl stejn\u011b vystresovan\u011b, jako se Tom c\u00edtil, sotva se na n\u011bj pod\u00edval a u\u017e se oto\u010dil na podpatku a \u0161el chodbou k \u00fanikov\u00e9mu v\u00fdchodu. „No tak, posp\u011b\u0161,“ sykl \u0161eptem, proto\u017ee Tom st\u00e1le st\u00e1l p\u0159imra\u017een\u00fd na m\u00edst\u011b. „Do prdele, d\u011blej. Jestli m\u011b kv\u016fli tob\u011b chytnou\u2026“<\/div>\n
Tomovi v u\u0161\u00edch bu\u0161ilo srdce, byl k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale sebral odvahu a vystoupil z m\u00edstnosti, b\u011b\u017eel, jak jen mohl, dol\u016f chodbou za sv\u00fdm kamar\u00e1dem. Byli v\u016fbec kamar\u00e1di? No, asi mu po tomhle tak mohl \u0159\u00edkat, z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak to dopadne, samoz\u0159ejm\u011b.<\/div>\n
Andreas byl venku jako prvn\u00ed, pod\u00edval se doleva a doprava a pak zastr\u010dil hlavu zp\u00e1tky, na\u0159\u00eddil Tomovi, aby sebou pohnul, a to rychle.<\/div>\n
Auto, kter\u00e9 si Tom p\u016fj\u010dil jen pro tuto p\u0159\u00edle\u017eitost u\u017e p\u0159ed n\u011bkolika dny, st\u00e1lo venku zaparkovan\u00e9 a Tom opatrn\u011b Billa polo\u017eil na m\u00edsto spolujezdce, p\u0159ipoutal ho a opatrn\u011b zav\u0159el dve\u0159e. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl a narovnal se, ot\u0159el si upocen\u00e9 ruce do rifl\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f odsud vypadn\u011bte,“ \u0159ekl Andreas a t\u0159\u00e1sl se stresem. „Jestli n\u011bco nep\u016fjde podle pl\u00e1nu-„<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl Tom rychle. „Nikomu ne\u0159eknu, \u017ee jsi mi s t\u00edmhle pom\u00e1hal, neboj se.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Andreas a t\u011b\u017ece polkl, o\u010dima p\u0159ejel k autu. „proto\u017ee t\u011b zabiju, jestli to n\u011bkomu pov\u00ed\u0161. A pamatuj-„<\/div>\n
„Nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1n B,“ dokon\u010dil za n\u011bj Tom. „J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
Andreas s povzdechem p\u0159ik\u00fdvl. Vypadal jako mrtvola. „Tak je\u010f,“ \u0159ekl. „Vypadni odsud. Rychle. Zdr\u017e\u00edm je, jak jen to p\u016fjde, ani\u017e bych vypadal podez\u0159ele.“<\/div>\n
Tom se oto\u010dil k odchodu a uv\u011bdomil si, \u017ee Andreasovi je\u0161t\u011b nepod\u011bkoval, p\u0159itom on pro n\u011bj tolik ob\u011btoval a byl mu lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, ne\u017e Tom mohl v\u016fbec doufat, \u017ee bude, a to nemluv\u011b o tom, \u017ee ho Tom nem\u011bl tak moc r\u00e1d (a kdo ho tak\u00e9 nem\u011bl r\u00e1d). Oto\u010dil se zp\u00e1tky na Andrease a polo\u017eil mu ruku na rameno, pevn\u011b ho stiskl. „Bez tebe bych to nezvl\u00e1dl,“ \u0159ekl. „D\u011bkuju. Tak moc ti dlu\u017e\u00edm, ani netu\u0161\u00edm jak moc.“<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj kr\u00e1tce usm\u00e1l. „Je\u0161t\u011b jsi to nezvl\u00e1dl,“ p\u0159ipomn\u011bl mu, ale v jeho o\u010d\u00edch bylo jist\u00e9 ‚nem\u00e1\u0161 za\u010d‘. Tom \u010dasto zapom\u00ednal, \u017ee kdysi Andreasovi na Billovi tak\u00e9 z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
Tom mu kr\u00e1tk\u00fd \u00fasm\u011bv op\u011btoval, proto\u017ee to, co \u0159ekl, byla pravda. Je\u0161t\u011b to nezvl\u00e1dl, je\u0161t\u011b nezvl\u00e1dl v\u016fbec nic. Seznam toho, co se m\u016f\u017ee pokazit, byl nekone\u010dn\u00fd. Jeden jedin\u00fd \u0161patn\u00fd pohyb a v\u0161echno to skon\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom Andreasovi stiskl je\u0161t\u011b jednou rameno a vd\u011b\u010dn\u011b k n\u011bmu p\u0159ik\u00fdvl, pak se oto\u010dil a odeb\u011bhl k druh\u00e9 stran\u011b auta. Nastoupil a zav\u0159el dve\u0159e, jak jen ti\u0161e to \u0161lo. \u010c\u00edm m\u00e9n\u011b pozornosti p\u0159it\u00e1hne, t\u00edm l\u00e9pe. Pot\u0159eboval v\u0161echen \u010das, kter\u00e9ho se mu mohlo dostat.<\/div>\n
Tomovi je\u0161t\u011b chv\u00edli trvalo, ne\u017e se ujistil, \u017ee m\u00e1 Bill dob\u0159e op\u0159enou hlavu o okno, podlo\u017eenou starou ko\u0161il\u00ed a \u017ee nem\u00e1 krk v nep\u0159\u00edjemn\u00e9 poloze. Po tom kone\u010dn\u011b nastartoval auto. Kr\u00e1tce zap\u0159em\u00fd\u0161lel, kolik let by dostal, kdyby to nevy\u0161lo, jak by m\u011blo, ale sna\u017eil se na to nemyslet. Necht\u011bl b\u00fdt tak moc nerv\u00f3zn\u00ed, \u017ee by z toho je\u0161t\u011b naboural.<\/div>\n
Proj\u00ed\u017ed\u011bt ulicemi v tomhle stavu, za t\u011bchto podm\u00ednek, nebylo zrovna n\u011bco, co by si Tom cht\u011bl zopakovat. Srdce mu tlouklo tak siln\u011b, \u017ee kdyby tak bilo jindy, myslel by si, \u017ee m\u00e1 infarkt. Jako by nesta\u010dilo, \u017ee se mu tak motala hlava, \u017ee z toho ob\u010das vid\u011bl \u00fapln\u011b rozmazan\u011b a m\u00e1lem za volantem omdlel. Potil se, zt\u011b\u017eka d\u00fdchal a d\u00edval se na Billa tak \u010dasto, \u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee musel n\u011bkolikr\u00e1t sjet na krajnici.<\/div>\n
Jel tak rychle a tak moc p\u0159esahoval rychlost, \u017ee byl doma b\u011bhem p\u011bti minut. Tak sp\u011bchal, \u017ee se zapomn\u011bl odpoutat, kdy\u017e cht\u011bl vystoupit z auta. Hlasit\u011b zanad\u00e1val, odpoutal se a vyb\u011bhl z auta, odpoutal i Billa a znovu ho vzal do n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee tohle d\u011bl\u00e1m“ zamumlal. „Nen\u00e1vid\u011bl bys m\u011b za to, \u017ee t\u011b nos\u00edm.“<\/div>\n
Byl uvnit\u0159 sv\u00e9ho bytu v t\u00e9m\u011b\u0159 rekordn\u00edm \u010dase. Tom si p\u0159ejel dlan\u00ed po obli\u010deji, od \u010dela a\u017e k \u010delisti. Pod\u00edval se na hodinky a sna\u017eil se svoje srdce uklidnit. U\u017e nem\u011bl moc \u010dasu. Ne dost, ne dost, ne dost.<\/div>\n
Ub\u011bhly t\u0159i minuty a Tom p\u0159ech\u00e1zel po sv\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku, rychle d\u00fdchal a mnul si ruce. Kurva kurva kurva. Co to do prdele ud\u011blal? Pono\u0159oval se hloub\u011bji a hloub\u011bji do naprost\u00e9ho z\u00e1chvatu paniky a u\u017e cht\u011bl sjet po zdi vedle n\u011bj a vzd\u00e1t to, kdy\u017e se za n\u00edm ozval tich\u00fd zvuk, skoro jako sten, s pekelnou rychlost\u00ed se oto\u010dil sm\u011brem k Billovi, kter\u00fd se h\u00fdbal a chv\u011bla se mu v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Oh, d\u00edky bohu,“ vydechl Tom a p\u0159eb\u011bhl k n\u011bmu, klekl si vedle gau\u010de. Tak se mu ulevilo, \u017ee se mu cht\u011blo a\u017e bre\u010det, ale na to te\u010f nem\u011bl \u010das. Trvalo to d\u00e9le, ne\u017e m\u011blo, a \u010das jim doch\u00e1zel rychleji, ne\u017e jak se mu l\u00edbilo. „Hej, hej, klid. Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill pomalu zamrkal a trochu t\u011bkal o\u010dima, ne\u017e se pod\u00edval na Toma. V jeho o\u010d\u00edch byla jasn\u00e1 ot\u00e1zka. Jsem mrtv\u00fd?<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a na rtech se mu objevil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se Bill zamra\u010dil. „V\u00edtej zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„Co\u017ee? J\u00e1 ne\u2026“ Bill vydechl, hlas mu chrapt\u011bl a vypadal tak rozko\u0161n\u011b zmaten\u011b. Tom se trochu panicky a \u00falevn\u011b zasm\u00e1l. Bill se pomalu oto\u010dil hlavou do ob\u00fdv\u00e1ku. M\u011bl naprosto rozta\u017een\u00e9 zorni\u010dky a b\u011blmo m\u011bl zarudl\u00e9 od toho, jak mu popraskalo n\u011bkolik \u017eilek, ale zd\u00e1l se v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Jsi na\u017eivu,“ \u0159ekl Tom a polo\u017eil prsty pod Billovu bradu, oto\u010dil si jeho obli\u010dej k sob\u011b. „Andreas mi pomohl.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ za\u0161eptal Bill znovu, jako by Tom mluvil jazykem, kter\u00e9mu nerozum\u011bl.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti to vysv\u011btlit pozd\u011bji,“ \u0159ekl. „Ale mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt, \u017ee ne, nejsi mrtv\u00fd, i kdy\u017e jsem se toho na chv\u00edli b\u00e1l, \u017ee se n\u011bco pokaz\u00ed, a trvalo ti d\u00e9le, ne\u017e m\u011blo, aby ses probudil. Mohl jsi dostat \u0161patnou d\u00e1vku nebo si mohli v\u0161imnout, \u017ee Andreas prohodil medikamenty a mohli je prohodit zp\u00e1tky nebo-„<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
Tom vydechl. Zd\u00e1lo se, \u017ee te\u010f u\u017e to bude muset vysv\u011btlit. Zvedl se ze zem\u011b a posadil se na kraj gau\u010de. Sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat si, jak se Bill odt\u00e1hl, kdy\u017e se jeho stehno dotklo jeho ruky.<\/div>\n
„Andreas mi pomohl prohodit medikamenty,“ za\u010dal a sna\u017eil se zachytit Bill\u016fv pohled, ale Bill se d\u00edval do stropu. „Nam\u00edsto let\u00e1ln\u00ed injekce, Andreas sehnal siln\u00e9 paralytikum. To on za mnou p\u0159i\u0161el, \u0159ekl mi o tom, \u017ee o tom \u010detl v dokumentech sv\u00e9ho otce. Oba jeho rodi\u010de pracuj\u00ed v nemocnici, nev\u00edm, jestli ti to \u0159ekl, kdy\u017e jste\u2026 ty v\u00ed\u0161. Jeho otec psal n\u011bjakou pr\u00e1ci o jedech a\u2026“ zastavil a zavrt\u011bl hlavou. Tohle bylo mnohem detailn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e na co m\u011bli \u010das. „Tak\u017ee mi pomohl. Ta droga je dost siln\u00e1 na to, aby ti do\u010dasn\u011b paralyzovala t\u011blo a zpomalila srdce a dech, abys vypadal jako mrtv\u00fd. Ch\u00e1pe\u0161? Tv\u016fj srde\u010dn\u00ed tep byl tak slab\u00fd, \u017ee jsem se b\u00e1l, \u017ee t\u011b to p\u0159eci jen zabije, m\u00e1lem jsem tu te\u010f ze\u0161\u00edlel.“ Nat\u00e1hl ruku, cht\u011bl se dotknout Billova obli\u010deje, ale Bill se oto\u010dil pry\u010d. Tom vr\u00e1til ruku zp\u00e1tky do kl\u00edna a sna\u017eil se to ne\u0159e\u0161it. „Poprosil jsem je, jestli tam s tebou m\u016f\u017eu chv\u00edli z\u016fstat,“ pokra\u010doval. „Vyt\u00e1hl jsem cel\u00e9 to ‚nechci, aby um\u0159el s\u00e1m‘ z ruk\u00e1vu a mysl\u00edm, \u017ee slzy, kter\u00e9 byly mimochodem opravdov\u00e9, ud\u011blaly z\u00e1zrak, proto\u017ee m\u011b nechali.“ Znovu zastavil a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ho Bill v\u016fbec poslouch\u00e1. Le\u017eel tu naprosto nehybn\u011b a d\u00edval se na op\u011bradlo gau\u010de. Ale o\u010di m\u011bl otev\u0159en\u00e9 a dech se mu zlep\u0161oval. „No, to je ta jednoduch\u00e1 \u010d\u00e1st, ta riskantn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159i\u0161la potom“ pokra\u010doval, v\u011b\u0159il, \u017ee Bill poslouch\u00e1. „Ta droga ti samoz\u0159ejm\u011b doopravdy srdce nezastavila, musel jsem je donutit myslet si to. \u0158ekl jsem jim, \u017ee tohle,“ dotkl se st\u0159\u00edbrn\u00e9ho \u0159et\u00edzku na Billov\u011b krku, „pro tebe hodn\u011b znamenalo a \u017ee jsi cht\u011bl\u2026 aby t\u011b s t\u00edm poh\u0159bili. Poprosil jsem je, abych ti to mohl nasadit. Pak jsem to omylem upustil na zem, abych to mohl sebrat a z\u00e1rove\u0148 vyt\u00e1hnout kabel, kter\u00fd pojil tvoje srdce k monitoru. Tak\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee jsi zem\u0159el.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a ticho, kter\u00e9 n\u00e1sledovalo, bylo zni\u010duj\u00edc\u00ed. Tom tohle zoufale cht\u011bl urychlit, ale nemohl na Billa nal\u00e9hat. „Hej,“ \u0159ekl nakonec. „V\u0161echny jsme obalamutili.“ Nat\u00e1hl ruku, aby se ho mohl znovu pokusit dotknout, ale tentokr\u00e1t mu Bill ruku odstr\u010dil a pomalu se posadil, ruce se mu t\u0159\u00e1sly, jak se o n\u011bj zvedal. „No tak,“ \u0159ekl Tom, kousal se do vnit\u0159ku tv\u00e1\u0159e tak siln\u011b, \u017ee c\u00edtil krev. „\u0158ekni n\u011bco.“<\/div>\n
„Byl zni\u010den\u00fd.“<\/div>\n
Tom zamrkal. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Ten \u0159et\u00edzek,“ \u0159ekl Bill a z\u00edral si na kolena. Hlas m\u011bl ciz\u00ed, Tom m\u011bl pocit, \u017ee ani nevych\u00e1zel z n\u011bj. „Byl zni\u010den\u00fd. Spravils ho?“<\/div>\n
„Vzal jsem ho do zlatnictv\u00ed.“<\/div>\n
Znovu nastalo ticho, b\u011bhem kter\u00e9ho se Tom m\u00e1lem vrt\u011bl a pak Bill oto\u010dil hlavu a kone\u010dn\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. Tom\u016fv prvn\u00ed instinkt bylo se usm\u00e1t, ale rychle si to rozmyslel, kdy\u017e Bill\u016fv obli\u010dej potemn\u011bl. Tomovi bylo jasn\u00e9, \u017ee kdy\u017e se takhle tv\u00e1\u0159\u00ed, nem\u011bl by se usm\u00edvat. „Cos to, sakra, ud\u011blal?“ zamumlal Bill skoro nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, ale v jeho hlase byl n\u00e1znak nebezpe\u010d\u00ed a hloubky. Dal nohy na zem a postavil se. Trochu zakol\u00edsal, ale da\u0159ilo sem mu st\u00e1t. Tom by mu pomohl, ale nebyl si jist\u00fd, jestli by to Bill p\u0159ijal.<\/div>\n
„J\u00e1 jen-„<\/div>\n
<\/div>\n
Bill zvedl ruku, zastavil Tomovo vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. „Dost,“ \u0159ekl ost\u0159e. „M\u00e1\u0161 v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, cos ud\u011blal?“ zeptal se, s ka\u017ed\u00fdm slovem p\u0159id\u00e1val na hlasitosti. „Pro\u010d jsi m\u011b prost\u011b nemohl nechat um\u0159\u00edt?“<\/div>\n
„Nemohl jsem,“ vydechl Tom, o\u010di vykulen\u00e9. Taky se postavil. Nikdy mu nev\u011b\u0159il tu jeho ‚nechci b\u00fdt svobodn\u00fd‘ \u0161ar\u00e1du. Byl si jist\u00fd, \u017ee to jen hr\u00e1l, \u017ee to byl obrann\u00fd mechanismus, aby nemusel b\u00fdt zklaman\u00fd. Nemohlo b\u00fdt mo\u017en\u00e9, aby necht\u011bl b\u00fdt zachr\u00e1n\u011bn. „Nemohl jsem.“<\/div>\n
„To nen\u00ed odpov\u011b\u010f, Tome, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsi mohl.“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. Zlost, frustrace a strach se uvnit\u0159 n\u011bj praly tak siln\u011b, \u017ee se za\u010dal t\u0159\u00e1st. Jeho hlas se tak\u00e9 zvy\u0161oval. „Ne, nemohl jsem, to to nech\u00e1pe\u0161?“ k\u0159i\u010del.<\/div>\n
Bill zvedl hlas na stejnou \u00farove\u0148 jako Tom. „Co nech\u00e1pu?“<\/div>\n
„\u017de t\u011b m- sakra! Do prdele!“ p\u0159ekvapil dokonce i s\u00e1m sebe, kdy\u017e v n\u00e1valu frustrace chytil v\u00e1zu z konferen\u010dn\u00edho stolku a mr\u0161til s n\u00ed proti zdi. Bill ztuhl a z\u00edral na n\u011bj. „J\u00e1 na tohle nem\u00e1m,“ pokra\u010doval a pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. „J\u00e1 u\u017e na tohle nem\u00e1m. Pro\u010d to nem\u016f\u017ee\u0161 prost\u011b p\u0159ijmout? Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9?“ vychrlil na n\u011bj, ale Bill si st\u00e1l na sv\u00e9m a ani se nepohnul. V cel\u00e9 sv\u00e9 v\u00fd\u0161ce na Toma up\u0159en\u011b z\u00edral temn\u00fdma zamra\u010den\u00fdma o\u010dima. „U\u017e m\u00e1m dost toho, jak jsi sobeck\u00fd. Co by se stalo, kdybych to \u0159ekl? To by snad vybuchnul vesm\u00edr?“ Tom vzal Billa siln\u011b za rameno a zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm. Bill nic neud\u011blal. „Odpov\u011bz!“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Znovu,“ zavr\u010del Tom skrz za\u0165at\u00e9 zuby.<\/div>\n
„Ne!“<\/div>\n
\n

N\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in se na sebe mra\u010dili, Tom c\u00edtil, jak z n\u011bj zlost pomalu ustupuje a za chv\u00edli p\u0159estal vid\u011bt tak \u010derven\u011b. Trochu povolil stisk. Oba dva z\u016fstali potichu, \u010dekali, ale oba v\u011bd\u011bli, \u017ee k tomu u\u017e nen\u00ed co \u0159\u00edct. Tohle t\u00e9ma bylo uzav\u0159en\u00e9.<\/p><\/div>\n

„A cos pl\u00e1noval d\u011blat?“ zeptal se Bill nakonec. „Proto\u017ee oni sem p\u0159ijedou a seberou n\u00e1s, v\u00ed\u0161 to? Tebe taky a skon\u010d\u00ed\u0161 ve v\u011bzen\u00ed a j\u00e1 skon\u010d\u00edm p\u0159esn\u011b tam, kde jsem byl, a ty se na m\u011b u\u017e ani nebude\u0161 moct chodit d\u00edvat, ch\u00e1pe\u0161 to?“<\/div>\n
Tom Billa pustit a vr\u00e1til se zp\u00e1tky ke gau\u010di, kde \u010dekal jeho batoh. Chv\u00edli v n\u011bm lovil, ne\u017e na\u0161el, co hledal. Uk\u00e1zal to Billovi.<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di a chv\u00edli to vypadalo, \u017ee na n\u011bj za\u010dne znovu k\u0159i\u010det. „Ale\u2026“ zakoktal se. „Jaks-„<\/div>\n
Tom Billovi podal pasy. „Kdo chce\u0161 b\u00fdt?“ za\u017eertoval su\u0161e, byl naprosto vy\u010derpan\u00fd z toho, co se stalo.<\/div>\n
„To jsou-„<\/div>\n
„Jsou fale\u0161n\u00e9,“ \u0159ekl Tom a pod\u00edval se na hodinky. „Douf\u00e1m, \u017ee ti nevad\u00ed to p\u0159\u00edjmen\u00ed.“ Nem\u011bli moc \u010dasu, u\u017e te\u010f m\u011bli b\u00fdt na cest\u011b. Jestli tohle cht\u011bj\u00ed zvl\u00e1dnout, tak budou muset jet. Tom nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee bude Bill takhle protestovat, necht\u011bl tuhle mo\u017enost br\u00e1t v \u00favahu. Te\u010f m\u011bli velkou \u0161anci, \u017ee je chyt\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e tam v\u016fbec doraz\u00ed.<\/div>\n
„Koho jsi donutil ud\u011blat-„<\/div>\n
„Hele, prost\u011b si to vezmi. Pros\u00edm.“<\/div>\n
„Jdi do prdele,“ za\u0161eptal Bill, o\u010di na pasech a Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to bylo jen v jeho hlav\u011b, nebo jestli se Billovi opravdu leskly o\u010di. „Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee m\u011b do tohohle nut\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Do \u010deho?“<\/div>\n
„M\u011bl jsem dojem, \u017ee jsem ti \u0159ekl, \u017ee nechci b\u00fdt zachra\u0148ov\u00e1n!“ rozk\u0159ikl se Bill a pustil pasy na zem. „V\u0161echno jsi zkazil a j\u00e1 s tebou nikam nejdu.“ Couvl o p\u00e1r krok\u016f dozadu, a jestli m\u011bl kdy v o\u010d\u00edch slzy, tak te\u010f byly pry\u010d.<\/div>\n
Tomovi se semklo srdce a panika v n\u011bm zase za\u010dala stoupat. „To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„Ano, mysl\u00edm. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ees tohle napl\u00e1noval za m\u00fdmi z\u00e1dy! Lhals mi! D\u00edval ses mi do o\u010d\u00ed a lhals mi. J\u00e1 jsem ti v\u011b\u0159il. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee ti s t\u00edmhle n\u011bkdo pom\u00e1hal. V\u00ed\u0161, \u017ee jsi poru\u0161il z\u00e1kon?“ jeho hlas te\u010f byl na hran\u011b hysterie, skoro odr\u00e1\u017eel to, jak se Tom c\u00edtil. „V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b chyt\u00ed a pak j\u00e1 budu muset \u017e\u00edt s t\u00edm, \u017ee jsem ti zni\u010dil \u017eivot a j\u00e1-„<\/div>\n
„M\u016fj \u017eivot by byl zni\u010den\u00fd, kdybys um\u0159el,“ \u0159ekl Tom jednodu\u0161e a n\u011bco v Billov\u011b obli\u010deji se zm\u011bnilo. Jeho pohled zjihl, ztratil svou zlost. Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem k Tomovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm a Tom mu naprosto bezmocn\u011b z\u00edral do o\u010d\u00ed, byl v\u00edc ne\u017e vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee st\u00e1le m\u00e1 o\u010di, do kter\u00fdch se d\u00edvat, c\u00edtil, jak z n\u011bj jist\u00fd tlak sklouzl. Bill mu polo\u017eil ruce na boky a palci ho pohladil. Kdy\u017e mluvil, jeho hlas byl hlubok\u00fd a jemn\u00fd a Tom s bolav\u00fdm srdcem v\u011bd\u011bl, \u017ee znovu nalet\u011bl tomu sam\u00e9mu triku. „M\u016fj ryt\u00ed\u0159 na b\u00edl\u00e9m koni, huh?“<\/div>\n
Tom m\u011bl st\u011b\u017e\u00ed \u010das na to, aby zastavil to, co se d\u011blo, ale Bill byl v\u017edycky rychlej\u0161\u00ed a dr\u017eel Tomovu zbra\u0148 v ruce rychleji ne\u017e za vte\u0159inu, na druh\u00e9 stran\u011b pokoje byl b\u011bhem t\u0159\u00ed a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee jeho pl\u00edce vypov\u011bd\u011bly \u010dinnost a on zem\u0159el ve chv\u00edli, kdy Bill p\u0159im\u00e1\u010dkl hlave\u0148 zbran\u011b na svou kr\u010dn\u00ed tepnu.<\/div>\n
„Ne!“ Tom vykulil o\u010di a zvedl ruce, ztuhl v panice. Na p\u00e1r vte\u0159in nemohl d\u00fdchat, pak sly\u0161el s\u00e1m sebe, jak pros\u00ed. „Bille, ne. Dej ji dol\u016f. Dej to dol\u016f, Bille, pros\u00edm. Je\u017ei\u0161i, jen\u2026.“<\/div>\n
Bill ho ale neposlouchal. Vypadal naprosto vy\u0161inut\u011b a zhluboka oddechoval. Ruka se mu net\u0159\u00e1sla, a kdy\u017e zbra\u0148 odjistil, to kliknut\u00ed pro\u0165alo m\u00edstnost, jako by to byl v\u00fdst\u0159el samotn\u00fd.<\/div>\n
Tom vyk\u0159ikl na protest, ale neopova\u017eoval se ud\u011blat krok vp\u0159ed. Vid\u011bl to v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, ne\u017eertoval, bylo v nich n\u011bco maniak\u00e1ln\u00edho. Oh bo\u017ee. „Pros\u00edm,“ \u017eadonil bez dechu. „Ned\u011blej to.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Spolupachatel Tom se op\u0159el \u010delem o chladn\u00e9 sklo, rukou, ji\u017e m\u011bl semknutou v p\u011bst, se o n\u011bj op\u00edral, druhou m\u011bl v kapse jen proto, aby nebylo vid\u011bt, jak se chv\u011bje. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee se na to chce\u0161 d\u00edvat?“ zeptal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-2363","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2363","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2363"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2363\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2363"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2363"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2363"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}