{"id":2365,"date":"2015-12-24T16:00:00","date_gmt":"2015-12-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2356"},"modified":"2015-12-24T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-24T15:00:00","slug":"a-haunting-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/24\/a-haunting-1\/","title":{"rendered":"A Haunting 1."},"content":{"rendered":"
autor: Gaja<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Dneska tady m\u00e1m pro v\u00e1s prvn\u00ed d\u00edl pov\u00eddky od autorky, od kter\u00e9 tady je\u0161t\u011b nic nem\u00e1me, co\u017e je mysl\u00edm velk\u00e1 \u0161koda, a proto jsem se pro v\u00e1s rozhodla p\u0159elo\u017eit od n\u00ed zrovna tuhle. M\u00e1 7 d\u00edl\u016f a je u\u017e hodn\u011b star\u00e1, z roku 2008, co\u017e ale v\u016fbec nen\u00ed na \u0161kodu, a jej\u00ed doslovn\u00fd \u010desk\u00fd n\u00e1zev je \u00b4Stra\u0161en\u00ed\u00b4. Je to takov\u00e1 oddechovka, docela pohodov\u00e1 a vtipn\u00e1 a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit stejn\u011b jako mn\u011b. Tak ho\u010fte nohy na st\u016fl a u\u017eijte si \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

A proto\u017ee m\u00e1me dneska \u0160t\u011bdr\u00fd den, tak v\u00e1m v\u0161em p\u0159eju, a\u0165 pro\u017eijete cel\u00fd den pln\u00fd l\u00e1sky s t\u011bmi, kte\u0159\u00ed v\u00e1m jsou nejbli\u017e\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Zuzu<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00edky, kluci, rozhodn\u011b v\u00e1s pozvu na p\u00e1rty, a\u017e se tu po\u0159\u00e1dn\u011b zabydl\u00edm,“ \u0159ekl Tom, zat\u00edmco odh\u00e1n\u011bl posledn\u00ed ze sv\u00fdch st\u011bhovac\u00edch k\u00e1mo\u0161\u016f s \u00fasm\u011bvem a zam\u00e1v\u00e1n\u00edm. Jakmile posledn\u00ed z nich zahnul za roh a zam\u00ed\u0159il po schodech dol\u016f, Tom zav\u0159el dve\u0159e a op\u0159el se o n\u011b s hlubok\u00fdm z\u00edvnut\u00edm. Byl si jist\u00fd, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot nebyl tak vy\u010derpan\u00fd, jako byl pr\u00e1v\u011b te\u010f, ale aspo\u0148 u\u017e bylo v\u0161echno p\u0159est\u011bhov\u00e1no a on snad u\u017e nikdy znovu nebude muset n\u00e9st dal\u0161\u00ed gau\u010d do \u010dtvrt\u00e9ho patra.<\/div>\n
P\u0159esto, kone\u010dn\u011b m\u011bl sv\u016fj vlastn\u00ed byt. M\u00edsto, kde se mohl nez\u0159\u00edzen\u011b odd\u00e1vat bujar\u00fdm oslav\u00e1m, ani\u017e by mu jeho m\u00e1ma v 10 ve\u010der ohla\u0161ovala ve\u010derku, a ani\u017e by se musel b\u00e1t, \u017ee jeho t\u00e1ta bude proch\u00e1zet p\u0159es ob\u00fdvac\u00ed pokoj ve 2 r\u00e1no v ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e ve star\u00e9m b\u00edl\u00e9m spodn\u00edm pr\u00e1dle. Mo\u017en\u00e1 to nebylo to nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto na sv\u011bt\u011b, bylo to trochu mal\u00e9 a tapety byly ve v\u00e1\u017en\u00e9m stavu pot\u0159eby se\u0161kr\u00e1bat je pry\u010d, mo\u017en\u00e1 i op\u00e1lit, ale bylo to jeho a n\u00e1jem jej nebude nutit \u017eebrat na ulic\u00edch, aby mohl vyj\u00edt s pen\u011bzi.<\/div>\n
\n

S potla\u010den\u00edm dal\u0161\u00edho z\u00edvnut\u00ed se Tom vydal labyrintem krabic do pokoje, o kter\u00e9m se rozhodl, \u017ee bude jeho lo\u017enice, a odkopl stranou krabice s oble\u010den\u00edm jen natolik, aby bylo mo\u017en\u00e9 p\u0159evr\u00e1tit matraci na podlahu. Vzdal se p\u0159edstav o p\u0159ikr\u00fdvce a pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch, zachumlal svou bundu do koule a rozvalil se na hol\u00e9 posteli, ne\u017e se fyzicky vy\u010derpan\u00fd propadl do hlubin sp\u00e1nku.<\/p><\/div>\n

\n

U\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 sv\u00edtalo, kdy\u017e Toma probudil tich\u00fd zvuk nesouhlasn\u00e9ho pomlask\u00e1v\u00e1n\u00ed. Om\u00e1men\u011b si ot\u0159el tv\u00e1\u0159 o bundu a prudce sebou trhnul, kdy\u017e mu zip p\u0159ejel p\u0159es obo\u010d\u00ed. „Doprdele, au,“ zabru\u010del a odstr\u010dil obt\u011b\u017euj\u00edc\u00ed kus oble\u010den\u00ed na podlahu.<\/p><\/div>\n

„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee tebe by neprobudil ani tank.“<\/div>\n
P\u0159i zvuku dal\u0161\u00edho hlasu se jak\u00e9koliv stopy Tomovy ospalosti vypa\u0159ily. Rychle se posadil a hledal ve tm\u011b vet\u0159elce ve sv\u00e9m obydl\u00ed. „Kdo jsi? Kde jsi?“ Zeptal se a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u00e1 n\u011bkde pobl\u00ed\u017e n\u011bco, \u010d\u00edm by se mohl br\u00e1nit.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee na to bych se m\u011bl pt\u00e1t sp\u00ed\u0161 j\u00e1,“ \u0159ekl znovu ten hlas a odml\u010del se, aby dlouze pot\u00e1hl z cigarety, kterou dr\u017eel, \u010d\u00edm\u017e se mu tv\u00e1\u0159 zalila \u010derven\u00fdm sv\u011btlem. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161? Myslel jsem, \u017ee tohle m\u00edsto u\u017e nepronaj\u00edmaj\u00ed.“<\/div>\n
Tom zaost\u0159il na druh\u00e9ho chlapce sed\u00edc\u00edho na hromad\u011b krabic naproti posteli. „No, z\u0159ejm\u011b ano, proto\u017ee tady te\u010f bydl\u00edm. Bude\u0161 prost\u011b muset ten sv\u016fj squattersk\u00fd zadek dostat ven. Neplat\u00edm za to, abych m\u011bl spolubydl\u00edc\u00edho.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Druh\u00fd chlapec se smutn\u011b rozesm\u00e1l. „Kdyby to bylo tak jednoduch\u00e9, byl bych odsud pry\u010d u\u017e d\u00e1vno, v\u011b\u0159 mi,“ \u0159ekl a odklepl popel z cigarety na podlahu. „Jak to tak vypad\u00e1, nezb\u00fdv\u00e1 ti, ne\u017e b\u00fdt tady se mnou, tak\u017ee bys mi mohl \u0159\u00edct, kdo jsi, abych v\u011bd\u011bl, kdo se mi proch\u00e1z\u00ed po byt\u011b.“<\/div>\n
„Tohle je m\u016fj byt, a jeliko\u017e ty jsi ten, kdo vtrhl ke mn\u011b, mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl p\u0159estavit jako prvn\u00ed,“ \u0159ekl Tom s pohledem up\u0159en\u00fdm na druhou stranu m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ach bo\u017ee, fajn, a\u0165 je po tv\u00e9m,“ odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd chlapec. „Jmenuju se Bill a s pot\u011b\u0161en\u00edm se setk\u00e1v\u00e1m s tv\u00fdm defenzivn\u00edm zadkem. A ty jsi?“<\/div>\n
„Tom,“ odpov\u011bd\u011bl Tom kr\u00e1tce. „Pro\u010d jsi tady?“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Nem\u00e1m kam j\u00edt. Up\u0159\u00edmn\u011b, nemyslel jsem si, \u017ee bude\u0161 tak posedl\u00fd celou tou v\u011bc\u00ed se spolubydl\u00edc\u00edm. Chci \u0159\u00edct, \u017ee to nen\u00ed tak, jako bych snad zabral moc prostoru,“ \u0159ekl, postavil se a uk\u00e1zal na sv\u00e9 p\u0159ekvapiv\u011b \u00fatl\u00e9 t\u011blo. „Ale jestli kv\u016fli tomu opravdu chce\u0161 b\u00fdt takov\u00fd kret\u00e9n, m\u016f\u017eu t\u011b odsud vyhnat stejn\u011b jako v\u0161echny ostatn\u00ed.“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l. „Ty? A jak se m\u011b chyst\u00e1\u0161 vyd\u011bsit?“<\/div>\n
„Ach, to by ses divil, co dok\u00e1\u017eu,“ \u0159ekl Bill se \u0161irok\u00fdm zazuben\u00edm, ne\u017e na Toma cvrnkl cigaretov\u00fd nedopalek, a\u017e jej t\u00edm p\u0159inutil zacouvat a svalit se na matraci. „Uvid\u00edme se!“ Bill zam\u00e1val a v m\u017eiku zcela zmizel.<\/div>\n
„No doprdele,“ zamumlal Tom. S vykulen\u00fdma o\u010dima zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, aby na\u0161el svou konvici na k\u00e1vu. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b se u\u017e dnes nechystal vr\u00e1tit ke sp\u00e1nku.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

O n\u011bkolik hodin a dv\u011b konvice k\u00e1vy pozd\u011bji se Tom rozhodl, \u017ee n\u00e1jemn\u00ed kancel\u00e1\u0159 u\u017e mus\u00ed b\u00fdt otev\u0159en\u00e1 a \u017ee je na \u010dase poct\u00edt majitele domu n\u00e1v\u0161t\u011bvou.<\/p><\/div>\n

„Oh, sakra,“ \u0159ekl pan Duncan po jedin\u00e9m pohledu na Toma, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b pro\u0161el dve\u0159mi. „U\u017e? No, pokud se ti nepoda\u0159ilo n\u011bco rozb\u00edt, d\u00e1m ti tvou kauci zp\u011bt, ale prvn\u00ed m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed n\u00e1jem u\u017e propadl. Tak to prost\u011b chod\u00ed.“<\/div>\n
Tom se zastavil na p\u016fli cesty ke stolu. „U\u017e? Pro\u010d si mysl\u00edte, \u017ee jsem tady?“ Zeptal se okam\u017eit\u011b podez\u0159\u00edvav\u011b.<\/div>\n
Pan Duncan k n\u011bmu opatrn\u011b vzhl\u00e9dl. „Pro\u010d jsi tady?“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se v\u00e1s ptal jako prvn\u00ed.“<\/div>\n
„Mohl bych ti l\u00e9pe odpov\u011bd\u011bt, kdybys mi \u0159ekl, pro\u010d tady dnes r\u00e1no jsi,“ \u0159ekl pan Duncan a slo\u017eil si ruce na desku stolu.<\/div>\n
Tom si povzdechl. „Fajn. Mysl\u00edm, \u017ee v m\u00e9m byt\u011b n\u011bco je.“<\/div>\n
„N\u011bco, jako co? Krysa? Nem\u011bly by tam b\u00fdt \u017e\u00e1dn\u00e9 krysy, ale mohu nechat na odpoledne zavolat deratiz\u00e1tora, pokud m\u00e1\u0161 opravdu obavy.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to krysa. Je to sp\u00ed\u0161\u2026 jako \u010dlov\u011bk. A\u017e na to, \u017ee nen\u00ed\u2026 po\u0159\u00e1d tam,“ \u0159ekl Tom vyh\u00fdbav\u011b, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak \u0161\u00edlen\u011b to v\u0161echno zn\u00ed.<\/div>\n
\n

Pan Duncan povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „Tak\u017ee je tam naru\u0161itel? M\u016f\u017eu nechat vym\u011bnit z\u00e1mky. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee n\u011bkdo jin\u00fd m\u00e1 st\u00e1le je\u0161t\u011b kl\u00ed\u010d. V\u017edy dost\u00e1v\u00e1me v\u0161echny kl\u00ed\u010de nazp\u011bt, ale n\u011bkdy si lid\u00e9 nechaj\u00ed p\u0159id\u011blat dal\u0161\u00ed, ani\u017e by se zeptali. Zavol\u00e1m z\u00e1me\u010dn\u00edka, pokud chce\u0161, a m\u016f\u017eeme doplatek prost\u011b p\u0159idat k dal\u0161\u00edmu m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edmu vy\u00fa\u010dtov\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl a s\u00e1hl po telefonu.<\/p><\/div>\n

„Ne, to nen\u00ed\u2026“ Tom si povzdechl a sev\u0159el si mezi prsty ko\u0159en nosu. „V\u00edte co? Je to v pohod\u011b, v po\u0159\u00e1dku. Dok\u00e1\u017eu si s t\u00edm poradit. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem v\u00e1s tak brzy obt\u011b\u017eoval.“<\/div>\n
„To nen\u00ed probl\u00e9m, synu. Nem\u011bj strach se kdykoliv znovu stavit, pokud je tady n\u011bco, co bys po n\u00e1s pot\u0159eboval, dob\u0159e?“ \u0158ekl pan Duncan s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom skl\u00ed\u010den\u011b a znovu vy\u0161el z budovy. Po\u0159\u00e1d bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee si celou tu v\u011bc jen p\u0159edstavoval. Koneckonc\u016f, m\u011bl za sebou dlouh\u00fd den a v\u0161echno to maso k ve\u010de\u0159i a masov\u00e1 pizza, na kter\u00e9 Georg trval, mohly b\u00fdt odpov\u011bdn\u00e9 za n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 sny.<\/div>\n
To je ono, rozhodl se. \u017d\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed pizza p\u0159ed span\u00edm a \u017e\u00e1dn\u00ed dal\u0161\u00ed p\u016flno\u010dn\u00ed \u00b4Bill\u00b4 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edci. Bylo to tak snadn\u00e9. S\u00e1m pro sebe si souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a pod\u00edval se na hodinky, jen aby si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 t\u0159\u00edminutov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed do pr\u00e1ce. Z\u0159ejm\u011b bude muset vybalov\u00e1n\u00ed po\u010dkat do ve\u010dera.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Utekl cel\u00fd t\u00fdden bez \u017e\u00e1dn\u00fdch dal\u0161\u00edch vyru\u0161en\u00ed od Tomova necht\u011bn\u00e9ho \u00b4spolubydl\u00edc\u00edho\u00b4 a Tom se rozhodl ozna\u010dit celou tu v\u011bc jako nadm\u011brnou p\u0159edstavivost zp\u016fsobenou vy\u010derp\u00e1n\u00edm a pot\u0159ebou zvyknout si na nov\u00e9 m\u00edsto. Trvalo mu p\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e p\u0159estal vyskakovat nad ka\u017ed\u00fdm vrznut\u00edm a prasknut\u00edm, kter\u00e9 d\u016fm vyd\u00e1val, ale te\u010f, kdy\u017e byl z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti vybalen\u00fd a za\u010dal si cel\u00fd byt zdobit podle sv\u00e9ho vkusu, zd\u00e1lo se to b\u00fdt mnohem pohodln\u011bj\u0161\u00ed. C\u00edtil se t\u00e9m\u011b\u0159 jako doma.<\/p><\/div>\n

Tom na\u0161rouboval novou \u017e\u00e1rovku do star\u00e9 lampy, kterou mu dala jeho matka, kdy\u017e se rozhodl odst\u011bhovat, a cvakl sp\u00edna\u010dem, tak\u017ee se cel\u00e1 m\u00edstnost zalila tepl\u00fdm, m\u00edrn\u011b na\u017eloutl\u00fdm sv\u011btlem. \u017dlut\u00e1 pouze zv\u00fdraznila p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 oran\u017eov\u00e9 kv\u011bty na tapet\u011b, ale sta\u010d\u00ed p\u00e1r plak\u00e1t\u016f, a dokonce ani to nebude probl\u00e9m. Krom\u011b toho, bylo hezk\u00e9 m\u00edt mo\u017enost proj\u00edt ob\u00fdvac\u00edm pokojem, ani\u017e by byl z\u00e1visl\u00fd na sv\u011btle z kuchyn\u011b nebo z lo\u017enice, kter\u00e9 by mu sv\u00edtilo na cestu.<\/div>\n
\n

„Uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee ta lampa je ohavn\u00e1, \u017ee?“ Zeptal se za n\u00edm Bill.<\/p><\/div>\n

Tom se rychle oto\u010dil a uk\u00e1zal do pr\u00e1zdnoty m\u00edstnosti. „Oh ne, ty ne. Ty neexistuje\u0161. Dokonce tady ani nejsi!“ Vyk\u0159ikl Tom a hledal toho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tady jsem. V\u017edycky tady jsem. Osle,“ \u0159ekl Bill neviditeln\u011b.<\/div>\n
„Kde tady? Nem\u016f\u017ee\u0161 existovat, kdy\u017e t\u011b nevid\u00edm,“ \u0159ekl Tom s pohledem up\u0159en\u00fdm k pohovce.<\/div>\n
Bill si povzdechl. „Zhasni sv\u011btlo. Copak nev\u00ed\u0161 nic o stra\u0161en\u00ed? Nejl\u00edp pracujeme po tm\u011b, to je d\u016fvod, pro\u010d jsme t\u00e9m\u011b\u0159 v\u017edy vid\u011bni v noci.“<\/div>\n
Tom s rept\u00e1n\u00edm zhasl lampu a Bill se matn\u011b zat\u0159pytil v jeho zorn\u00e9m poli. „Tady, \u0161\u0165astn\u00fd?“<\/div>\n
„J\u00e1 byl p\u0159edt\u00edm v pohod\u011b. Ty jsi ten, kdo m\u011bl z\u00e1chvat, \u017ee m\u011b nem\u016f\u017ee vid\u011bt. J\u00e1 t\u011b vid\u011bl bez probl\u00e9m\u016f,“ \u0159ekl Bill a prot\u00e1hl se na gau\u010di jako ko\u010dka. Tak\u017ee te\u010f bude\u0161 m\u00edt mnohem v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9my se odsud dostat, kdy\u017e u\u017e sis v\u0161echno vybalil. Bude\u0161 si muset zase v\u0161echno sbalit, nejl\u00e9pe po\u010d\u00ednaje tou lampou, a pak zavolat zp\u00e1tky ty sv\u00e9 p\u0159\u00edtel\u00ed\u010dky, aby ti pomohli se st\u011bhov\u00e1n\u00edm a tak. J\u00e1 nech\u00e1pu, pro\u010d si to chce\u0161 ud\u011blat daleko t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e to mus\u00ed b\u00fdt.“<\/div>\n
\n

Tom si obrann\u011b zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou. „Nebude to t\u011b\u017ek\u00e9, proto\u017ee neodejdu. Poctiv\u011b jsem si tohle m\u00edsto pronajal, tak\u017ee je to m\u016fj domov. \u017diju tady, co\u017e je v\u00edc, ne\u017e m\u016f\u017eu \u0159\u00edct o tob\u011b, evidentn\u011b.“<\/p><\/div>\n

Billova le\u017e\u00e9rn\u011b odm\u011b\u0159en\u00e1 fas\u00e1da na okam\u017eik zmizela, jak mu p\u0159es obli\u010dej p\u0159ejel z\u00e1blesk ubl\u00ed\u017een\u00ed. „Tak\u017ee te\u010f d\u00e1v\u00e1me r\u00e1ny pod p\u00e1s, ano?“ odsekl. „Mo\u017en\u00e1 tady \u017eije\u0161, ale j\u00e1 jsem tady mnohem d\u00e9le ne\u017e ty. K \u010dertu, pravd\u011bpodobn\u011b jsem tady d\u00e9le, ne\u017e ty jsi dokonce na\u017eivu.“<\/div>\n
Tom si odfrkl. „Ale pros\u00edm t\u011b. Fajn, du\u0161\u00edku, jak dlouho stra\u0161\u00ed\u0161 v m\u00e9m byt\u011b, kdy\u017e u\u017e je to takov\u00e1 dlouh\u00e1 doba?“<\/div>\n
„Co je dnes za den?“<\/div>\n
„Aha, nem\u016f\u017ee\u0161 na to p\u0159ij\u00edt sv\u00fdmi magick\u00fdmi ducha\u0159sk\u00fdmi silami?“ Zavtipkoval Tom.<\/div>\n
„Nenu\u0165 m\u011b na tebe h\u00e1zet v\u011bci,“ varoval ho Bill. „Dny jsou na t\u00e9hle stran\u011b rozmazan\u00e9 a ty je\u0161t\u011b nem\u00e1\u0161 pov\u011b\u0161en\u00fd \u017e\u00e1dn\u00fd kalend\u00e1\u0159.“<\/div>\n
„Jo, jen si hledej v\u00fdmluvy,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a na vte\u0159inu otev\u0159el mobil. „17. dubna 2008.“<\/div>\n
\n

Bill se na minutku zad\u00edval na strop, zat\u00edmco po\u010d\u00edtal. „To znamen\u00e1, \u017ee jsem tady\u2026 osmn\u00e1ct let, osm m\u011bs\u00edc\u016f a \u0161estn\u00e1ct dn\u00ed. Ale jen pokud do toho nezahrne\u0161 t\u011bch sedm m\u011bs\u00edc\u016f, kdy jsem tady skute\u010dn\u011b \u017eil, p\u0159ed\u2026 t\u00edm v\u0161\u00edm.“<\/p><\/div>\n

„Ha, tohle ti uk\u00e1\u017ee, proto\u017ee j\u00e1 \u017eiju u\u017e, ehm,“ Tom se odml\u010del a s\u010d\u00edtal si v hlav\u011b dny, „\u2026do prdele.“<\/div>\n
„Jsem tady d\u00e9le, \u017ee? \u0158\u00edkal jsem ti to,“ \u0159ekl Bill \u0161kodolib\u011b se samolib\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jak se op\u0159el o loketn\u00ed op\u011brku.<\/div>\n
„No, ne tak docela. Vlastn\u011b to je\u2026 p\u0159esn\u011b stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed \u010dasu,“ \u0159ekl Tom se svra\u0161t\u011bn\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„No zatracen\u011b, jak\u00e1 je pro tohle pravd\u011bpodobnost?“ St\u011b\u017eoval si Bill. „Fajn, stejn\u011b m\u00e1m nad tebou po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b t\u011bch sedm m\u011bs\u00edc\u016f. Tak\u017ee, moje m\u00edsto. Vypadni.“<\/div>\n
„J\u00e1 se nechyst\u00e1m odej\u00edt. Bude\u0161 se muset prost\u011b vypo\u0159\u00e1dat s t\u00edm, \u017ee tady jsem,“ \u0159ekl Tom a nat\u00e1hl se, aby lampu znovu rozsv\u00edtil.<\/div>\n
„Pak ty se prost\u011b bude\u0161 muset vypo\u0159\u00e1dat s t\u00edm, \u017ee j\u00e1 jsem tady taky. Proto\u017ee j\u00e1 nikam nep\u016fjdu,“ \u0159ekl Bill ned\u016ftkliv\u011b a se zavr\u010den\u00edm se od Toma oto\u010dil.<\/div>\n
„Fajn.“<\/div>\n
„Fajn.“<\/div>\n
\n

Tom obr\u00e1til o\u010di v sloup, rozsv\u00edtil lampu a Bill znovu okam\u017eit\u011b zmizel. „Hej, je\u0161t\u011b jedna v\u011bc,“ \u0159ekl Tom do osv\u011btlen\u00e9 m\u00edstnosti.<\/p><\/div>\n

„Nemluv\u00edm s lidmi, kte\u0159\u00ed m\u011b nevid\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Bill nabru\u010den\u011b.<\/div>\n
„Uk\u0148ouran\u010de,“ zamumlal Tom a op\u011btovn\u00fdm kliknut\u00edm sv\u011btlo zhasnul.<\/div>\n
„No?“ Zeptal se Bill sotva dva centimetry od Tomova obli\u010deje.<\/div>\n
„Kurva!“ zaklel Tom a prudce sebou \u0161kubl dozadu. „Kret\u00e9ne. M\u00e1lem jsi mi zp\u016fsobil infarkt. Jen jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli bys skute\u010dn\u011b dok\u00e1zal h\u00e1zet v\u011bci.“<\/div>\n
Bill se zazubil. „Doufejme, \u017ee m\u011b nenasere\u0161 natolik, abys to musel zjistit,“ \u0159ekl a zmizel.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„U\u017e je to m\u011bs\u00edc, pro\u010d tady po\u0159\u00e1d jsi?“ Zeptal se Bill poletuj\u00edc\u00ed mezi tmav\u00fdmi z\u00e1kout\u00edmi mimo kuchy\u0148.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d se m\u011b na to po\u0159\u00e1d pt\u00e1\u0161? \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee nehodl\u00e1m odej\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bl Tom za st\u00e1l\u00e9ho m\u00edch\u00e1n\u00ed v p\u00e1nvi na spor\u00e1ku, jak hrozilo, \u017ee mu v\u0161e vybubl\u00e1 ven.<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Co mus\u00edm ud\u011blat, abych t\u011b odsud dostal? Chce\u0161, abych ti za zadek poslal v\u0161echny poltergeisty?“ Zahrozil Bill s dupnut\u00edm, dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edzra\u010dn\u00e1 koule popela odpadla z jeho cigarety, jen aby se p\u0159ed dopadem na zem rozplynula. „Ud\u011bl\u00e1m to, kdy\u017e budu muset. Nebylo by to poprv\u00e9.“<\/div>\n
„Jen do toho. Bav se, zat\u00edmco bude\u0161 vyd\u00e1vat d\u011bsiv\u00e9 zvuky a bude\u0161 v podstat\u011b k ni\u010demu. Chyst\u00e1m se te\u010f u\u017e\u00edt si svou ve\u010de\u0159i.“ Tom na Billa vypl\u00e1zl jazyk, ne\u017e odstavil t\u011bstoviny a hodil je na tal\u00ed\u0159 s nab\u011bra\u010dkou om\u00e1\u010dky. V\u0161e polo\u017eil na st\u016fl pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy mu kolem hlavy prolet\u011bl \u0161\u00e1lek. „Do prdele! Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“<\/div>\n
„Vypadni u\u017e! Chci sv\u00e9 m\u00edsto nazp\u011bt bez v\u0161ech tv\u00fdch stupidn\u00edch pach\u016f a hlu\u010dn\u00fdch p\u0159\u00e1tel!“ Vyk\u0159ikl Bill neviditeln\u011b ze sk\u0159\u00edn\u011b na n\u00e1dob\u00ed, odkud vylet\u011bl tal\u00ed\u0159 a rozt\u0159\u00ed\u0161til se o ze\u010f.<\/div>\n
Tom se vyhnul dal\u0161\u00ed st\u0159ele s p\u0159ekvapen\u011b vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima. „Ale\u2026“<\/div>\n
„Vypadni!“ Zaje\u010del Bill a dal\u0161\u00ed tal\u00ed\u0159 dopadl s rachotem na podlahu.<\/div>\n
S opu\u0161t\u011bn\u00edm sv\u00e9ho j\u00eddla, Tom popadl prvn\u00ed bundu, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la pod ruku, a utekl z bytu. V\u017edy mohl naj\u00edt n\u011bkoho, kdo jej na noc nech\u00e1 p\u0159espat na gau\u010di.<\/p>\n

autor: Gaja<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gaja Dneska tady m\u00e1m pro v\u00e1s prvn\u00ed d\u00edl pov\u00eddky od autorky, od kter\u00e9 tady je\u0161t\u011b nic nem\u00e1me, co\u017e je mysl\u00edm velk\u00e1 \u0161koda, a proto jsem se pro v\u00e1s rozhodla p\u0159elo\u017eit od n\u00ed zrovna tuhle. M\u00e1 7 d\u00edl\u016f a je u\u017e hodn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[640],"tags":[],"class_list":["post-2365","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-a-haunting"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2365","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2365"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2365\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2365"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2365"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2365"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}