{"id":2368,"date":"2015-12-23T16:00:00","date_gmt":"2015-12-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2359"},"modified":"2015-12-23T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-23T15:00:00","slug":"bitter-sweet-returns-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/23\/bitter-sweet-returns-1\/","title":{"rendered":"Bitter-sweet returns 2."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/p>\n

<\/strong> Moji draz\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i,<\/em><\/div>\n

proto\u017ee jsou V\u00e1noce (a j\u00e1 samoz\u0159ejm\u011b absolutn\u011b v\u016fbec nest\u00edh\u00e1m, nic! :-), pos\u00edl\u00e1m v\u00e1m tento t\u00fdden ho\u0159kosladk\u00e9 n\u00e1vraty jako sv\u016fj mal\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek.<\/em><\/div>\n
V\u0161em v\u00e1m p\u0159eji, abyste pod strome\u010dkem nalezli n\u00e1ru\u010d plnou l\u00e1sky, kopu zdrav\u00ed a hrsti\u010dku \u0161t\u011bst\u00ed, proto\u017ee toho sta\u010d\u00ed jen m<\/a>alinko, aby dok\u00e1zalo d\u011blat divy. \ud83d\ude42 Zapome\u0148te na v\u0161echno zl\u00e9, co se v\u00e1m d\u011bje, zav\u0159ete o\u010di a vzpome\u0148te si na v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9, nedovolte zlu, aby v\u00e1s pohltilo. \u0160i\u0159te l\u00e1sku a otev\u0159ete se j\u00ed i vy, aby k v\u00e1m mohla p\u0159ij\u00edt na opl\u00e1tku.<\/em><\/div>\n
D\u011bkuji v\u00e1m za v\u0161echno, m\u00e1m v\u00e1s r\u00e1da.<\/em><\/div>\n
Saline A.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

FLASHBACK<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Bo\u017ee, kone\u010dn\u011b vol\u00e1\u0161! Myslel jsem, \u017ee to \u010d\u00edslo roztrh\u00e1\u0161 a u\u017e se nikdy neozve\u0161.“<\/em><\/div>\n

„Zmuchlal jsem ho a zahodil.“<\/em><\/div>\n
„Ale stejn\u011b jsi zavolal\u2026“<\/em><\/div>\n
„Jo, no, Tom v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee jsem z n\u00e1s dvou ten hloup\u011bj\u0161\u00ed.\u2026 Co ode m\u011b chce\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edme si promluvit, Bille.“<\/em><\/div>\n
„Te\u010f m\u00e1\u0161 celkem dobrou p\u0159\u00edle\u017eitost mluvit.“<\/em><\/div>\n
„Nechci to \u0159e\u0161it p\u0159es telefon.“<\/em><\/div>\n
„Tak to jsme ve slep\u00e9 uli\u010dce, proto\u017ee j\u00e1 t\u011b nechci vid\u011bt.“<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm, Bille.“<\/em><\/div>\n
„\u2026“<\/em><\/div>\n
„Jen jedna sch\u016fzka. Pokud i pak \u0159ekne\u0161, \u017ee u\u017e m\u011b nikdy nechce\u0161 vid\u011bt, tak to p\u0159ijmu. No, nebo se o to alespo\u0148 pokus\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Jsem dennodenn\u011b pod dozorem ochranky, fanou\u0161k\u016f a novin\u00e1\u0159\u016f. Nepoda\u0159\u00ed se mi ut\u00e9ct.“<\/em><\/div>\n
„V hotelu, ve kter\u00e9m bydl\u00ed\u0161, je mo\u017enost dostat se na st\u0159echu. Za\u0159\u00edd\u00edm n\u00e1m tam p\u0159\u00edstup, na recepci ti nech\u00e1m kartu.“<\/em><\/div>\n
„Ale jak\u2026?“<\/em><\/div>\n
„Bu\u010f tam z\u00edtra v deset. V\u0161echno ti vysv\u011btl\u00edm.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

KONEC FLASHBACKU<\/strong><\/div>\n

\n

S rukama zalo\u017een\u00fdma na prsou do\u0161el a\u017e ke kraji st\u0159echy. M\u011bsto m\u011bl jako na dlani. V tu chv\u00edli si vzpomn\u011bl, pro\u010d kdysi tohle m\u011bsto tolik miloval, a pro\u010d jej miluje tolik milion\u016f lid\u00ed na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. U\u017e po cel\u00e1 desetilet\u00ed je ozdobou a p\u00fdchou zem\u011b a Bill to naprosto ch\u00e1pal. Znovu se do n\u011bj zamiloval, te\u010f kdy\u017e ho mohl vid\u011bt v cel\u00e9 jeho kr\u00e1se. Byl sv\u00fdm v\u00fdhledem natolik fascinov\u00e1n, \u017ee na chv\u00edli zapomn\u011bl na strach a nervozitu ze setk\u00e1n\u00ed s Bushidem.<\/p><\/div>\n

B\u011bhem dne se soust\u0159edil na hled\u00e1n\u00ed talent\u016f mezi uchaze\u010di. A\u010dkoliv to bylo t\u011b\u017ek\u00e9, povedlo se mu to, a dokonce ani Tom nepoznal, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Kdy\u017e se ve\u010der rozch\u00e1zeli do sv\u00fdch pokoj\u016f, pop\u0159\u00e1l mu hezk\u00fd ve\u010der a \u0161el volat Rie, ani\u017e by pojal sebemen\u0161\u00ed podez\u0159en\u00ed, \u017ee Bill kompletn\u011b ze\u0161\u00edlel a m\u011bl v pl\u00e1nu sej\u00edt se s mu\u017eem, kter\u00fd mu zlomil srdce. Dvakr\u00e1t.<\/div>\n
A p\u0159esto tu Bill st\u00e1l, mrznul a sledoval no\u010dn\u00ed d\u011bn\u00ed n\u00e1dhern\u00e9ho Berl\u00edna ze st\u0159echy hotelu, v n\u011bm\u017e byl ubytovan\u00fd. Po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se nechal p\u0159emluvit ke sch\u016fzce. V\u00e1\u017en\u011b byl tak hloup\u00fd?<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Prudce se oto\u010dil, kdy\u017e za sebou usly\u0161el ostr\u00e9 nadechnut\u00ed. Znovu se d\u00edval do \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho prvn\u00ed m\u011bs\u00edce po p\u0159est\u011bhov\u00e1n\u00ed pron\u00e1sledovaly ve v\u0161ech jeho snech. Vid\u011bl ho v\u0161ude, nemusel ani sn\u00edt, aby m\u011bl jeho obli\u010dej p\u0159ed sebou. Sta\u010dilo zav\u0159\u00edt o\u010di. A te\u010f je tu m\u011bl znovu, jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj. Mohl by se ho dotknout, jen kdyby ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f dop\u0159edu. Mohl by znovu c\u00edtit jeho dla\u0148 na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, rty na sv\u00fdch. Mohl by znovu c\u00edtit teplo jeho h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
Ud\u011blal krok dozadu a p\u0159it\u00e1hl si kab\u00e1t bl\u00ed\u017e k t\u011blu. „Anisi,“ pok\u00fdvl na pozdrav.<\/div>\n
„Mali\u010dk\u00fd,“ Bushido se jemn\u011b usm\u00e1l. Pozvedl ruku, snad aby se chlapce mohl dotknout a pohladit ho, jak si p\u0159\u00e1l u\u017e tolik m\u011bs\u00edc\u016f, ale rychle si v\u0161iml chlapcova pohledu a ruku rad\u011bji str\u010dil do kapsy. Zklaman\u00fd povzdech opustil jeho rty. „D\u011bkuju, \u017ee ses se mnou dneska se\u0161el.“<\/div>\n
„No, alespo\u0148 to budu m\u00edt brzy za sebou,“ zamumlal Bill a oto\u010dil se znovu k m\u011bstu, smutn\u011b lituje, \u017ee si nevzal cigarety, aby zam\u011bstnal ruce a mysl. Hlavn\u011b, aby se ho nedotkl, to by byla jeho zk\u00e1za. „O \u010dem jsi cht\u011bl mluvit?“<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161?“ vyhnul se mu\u017e jeho ot\u00e1zce a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. Chyt\u0159e vytu\u0161il, \u017ee Bill tou\u017e\u00ed po ur\u010dit\u00e9m odstupu, a tak se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed kus od n\u011bj, a\u010dkoliv cel\u00e9 jeho t\u011blo prahlo po objet\u00ed toho drobn\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
Bill s povzdechem pohledem opustil Fernsehturm a pohl\u00e9dl na Bushida. „Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, c\u00edt\u00edm se jako v pasti a nem\u016f\u017eu se do\u010dkat, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f.“<\/div>\n
„Tady jsi doma, Bille.“<\/div>\n
\n

„Ne,“ zavrt\u011bl hlavou. „Doma jsem v LA. Tam m\u00e1m svoj\u00ed rodinu, p\u0159\u00e1tele.“ A Alexe, nejbli\u017e\u0161\u00ed podobu p\u0159\u00edtele od doby, co opustil Bushida.<\/p><\/div>\n

Bushido se pousm\u00e1l. „L\u017ee\u0161 s\u00e1m sob\u011b, mali\u010dk\u00fd. Vid\u00edm ti na o\u010d\u00edch, jak moc miluje\u0161 tohle m\u011bsto, jak moc se tu c\u00edt\u00ed\u0161 doma.“<\/div>\n
„Pod\u00edvej, Anisi, jestli jsi m\u011b sem zavolal kv\u016fli tomu, abys m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee pat\u0159\u00edm sem do Berl\u00edna, a m\u011bl bych opustit LA, tak to m\u016f\u017eu rovnou zase j\u00edt. Je pozd\u011b a j\u00e1 brzy r\u00e1no vst\u00e1v\u00e1m na nat\u00e1\u010den\u00ed,“ se zamra\u010den\u00edm se Bill odstr\u010dil od z\u00e1bradl\u00ed a zam\u00ed\u0159il ke schodi\u0161ti zp\u00e1tky do hotelu.<\/div>\n
„Roze\u0161el jsem se s Annou,“ protnul Bushido ticho. Bill se okam\u017eit\u011b zastavil v p\u016fli kroku. V \u0161oku z\u00edral p\u0159ed sebe, neschopn\u00fd jedin\u00e9ho slova nebo pohybu. Co\u017ee se mu to sna\u017eil \u0159\u00edct? „Je to u\u017e n\u011bjak\u00e1 doba, odst\u011bhovala se a \u017eije u svoj\u00ed matky. Jedin\u00e9, co s n\u00ed te\u010f m\u00e1m spole\u010dn\u00e9, jsou d\u011bti, kter\u00e9 si beru v\u017edy na p\u00e1r dn\u00ed v t\u00fddnu.“<\/div>\n
Bill zalapal po dechu a oto\u010dil se k n\u011bmu. „A pro\u010d mi to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Anisi? Te\u010f, po t\u0159ech letech?“<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b po\u0159\u00e1d miluju a v\u00edm, \u017ee i ty miluje\u0161 m\u011b. Vid\u00edm to, Bille, c\u00edt\u00edm to! V\u00edm, \u017ee ke mn\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00ed\u0161 to sam\u00e9, co tehdy, i kdy\u017e se s\u00e1m sob\u011b sna\u017e\u00ed\u0161 namlouvat, \u017ee to nen\u00ed pravda.“<\/div>\n
„Ne, ne,“ Bill vrt\u011bl hlavou, zoufale si zajel rukama do vlas\u016f. „Ne, tohle mi nem\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat, Anisi! Nem\u016f\u017ee\u0161 se objevit po t\u0159ech letech s t\u00edm, \u017ee ses roze\u0161el se \u017eenou, s n\u00ed\u017e m\u00e1\u0161 t\u0159i d\u011bti, a proto m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt se mnou. Tohle mi nem\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat! P\u0159ed t\u0159emi lety jsi m\u011bl na vybranou a vybral sis j\u00ed! Vybral sis \u017eenu a d\u011bti, zalo\u017eil sis rodinu! Zlomil jsi mi srdce, ale j\u00e1 to p\u0159ijal a nau\u010dil se s t\u00edm \u017e\u00edt, proto\u017ee jsem cht\u011bl, aby ty d\u011bti m\u011bly mo\u017enost vyr\u016fstat v \u00fapln\u00e9 rodin\u011b. Dostal jsem se p\u0159es to a znovu za\u010dal \u017e\u00edt. Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b do toho vt\u00e1hnout znovu. Ne, to nedovol\u00edm. Nedovol\u00edm, abys m\u011b znovu nal\u00e1kal na sladk\u00e9 \u0159e\u010di a pak mi znovu zlomil srdce!“ vyd\u011b\u0161en\u011b na n\u011bj z\u00edral, o\u010di se mu rychle plnily slzami. „J\u00e1 ti nem\u016f\u017eu d\u00e1t znovu \u0161anci, nechci znovu trp\u011bt!“<\/div>\n
\n

„Mali\u010dk\u00fd,“ Bushido rychle p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi nimi a u\u017e se natahoval, \u017ee ho p\u0159it\u00e1hne do objet\u00ed, ale jedin\u00e9, co z\u00edskal, byly Billovy ruce. Chlapec sebou cloumal, cht\u011bl uniknout. Cht\u011bl se probudit ve sv\u00e9 posteli a \u0159\u00edct si, \u017ee to byl jen \u0161patn\u00fd sen. „Bille, poslouchej m\u011b, pros\u00edm,“ zoufalost pro\u0161la u\u017e i do Bushidova hlasu. Pevn\u011b chlapce chytil za lokty a donutil ho pod\u00edvat se na n\u011bj. „\u0158ekni, \u017ee m\u011b nemiluje\u0161 a j\u00e1 odejdu a u\u017e nikdy se nebudu sna\u017eit kontaktovat t\u011b, slibuju, \u017ee u\u017e ode m\u011b neusly\u0161\u00ed\u0161 ani slovo. \u0158ekni, \u017ee m\u011b nemiluje\u0161 a j\u00e1 p\u016fjdu.“<\/p><\/div>\n

Bill polkl tich\u00fd vzlyk, nem\u011bl s\u00edlu zabr\u00e1nit slz\u00e1m. „Pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1\u0161?“ za\u0161eptal zlomen\u011b. Copak mohl \u0159\u00edct, \u017ee ho nemiluje, kdy\u017e cel\u00e9 roky v\u011bd\u011bl, \u017ee city k n\u011bmu byly jen zatla\u010deny hodn\u011b hluboko, tam, kam k nim nemohl? „Pro\u010d mi ubli\u017euje\u0161, Anisi?“ vzlykl. „J\u00e1 u\u017e tu bolest nem\u016f\u017eu za\u017e\u00edt znovu, nem\u016f\u017eu se znovu dostat na to dno!“<\/div>\n
Bushido si chlapcovo vzlyky se ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00ed t\u011blo p\u0159it\u00e1hl do pevn\u00e9ho objet\u00ed, l\u00e1malo mu srdce vid\u011bt ho takhle. P\u0159\u00e1l si, aby si tehdy vybral jeho a nikdy mu nezp\u016fsobil tolik bolesti. „Mali\u010dk\u00fd, u\u017e t\u011b neopust\u00edm.“<\/div>\n
„Tolik to bolelo,“ vzlykal Bill v jeho n\u00e1ru\u010di. „Bolelo m\u011b ka\u017ed\u00e9 nadechnut\u00ed, ka\u017ed\u00e9 probuzen\u00ed v pr\u00e1zdn\u00e9 posteli, kdy jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u00e1s d\u011bl\u00ed oce\u00e1n a ve tv\u00e9 n\u00e1ru\u010di se probouz\u00ed n\u011bkdo jin\u00fd. Byl jsem zni\u010den\u00fd, na dn\u011b. Byl jsem schr\u00e1nka bez du\u0161e. Nemohl jsem se z toho dna odrazit, tolik to v\u0161echno bolelo,“ zlomen\u011b se sesunul k zemi. Zajel si rukama do vlas\u016f.<\/div>\n
V\u0161echny emoce, city, bolest byly zp\u00e1tky. Jako kdyby se protrhla hr\u00e1z a v\u0161echno ho to najednou zaplavilo, snad aby si vzpomn\u011bl, jak siln\u00e1 jeho l\u00e1ska k mu\u017ei byla, ale tak\u00e9 jak t\u011b\u017ek\u00e9 bylo vzpamatovat se, jak moc bolelo prvn\u00edch n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f bez n\u011bj. Vzlykal na st\u0159e\u0161e hotelu, zat\u00edmco Bushido ho k sob\u011b tisknul v zoufal\u00e9 snaze ut\u011b\u0161it ho.<\/div>\n
Ale bylo v\u016fbec mo\u017en\u00e9 tolikr\u00e1t zlomen\u00e9 srdce uzdravit?<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„Hej, v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ Tom zmaten\u011b pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra, sotva vy\u0161el z pokoje. Jako kdyby v noci p\u0159i\u0161el o v\u0161echnu pozitivn\u00ed energii.<\/p><\/div>\n

„Nemohl jsem v noci sp\u00e1t,“ zamumlal Bill. Ani tolik nelhal, proto\u017ee kdy\u017e se rozlou\u010dil s Anisem, sice vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul, ale ka\u017edou chv\u00edli se s no\u010dn\u00edmi m\u016frami budil. Byla to jedna z nejhor\u0161\u00edch noc\u00ed za posledn\u00ed t\u0159i roky, co\u017e se podepsalo jak na jeho tv\u00e1\u0159i, tak na hlasu – byl ochrapt\u011bl\u00fd z mno\u017estv\u00ed vzlyk\u016f, je\u017e v noci opustily jeho hrdlo. „D\u00e1m si trochu kofeinu a budu v po\u0159\u00e1dku,“ pokusil se povzbudiv\u011b usm\u00e1t.<\/div>\n
Tom pochybova\u010dn\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a zam\u00ed\u0159il s n\u00edm k v\u00fdtahu. „Norm\u00e1ln\u011b sp\u00e1v\u00e1m \u0161patn\u011b, kdy\u017e m\u00edv\u00e1\u0161 no\u010dn\u00ed m\u016fry.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 u\u017e t\u011b toho kone\u010dn\u011b u\u0161et\u0159\u00edm, t\u0159eba se tahle \u010d\u00e1st spojen\u00ed porouchala,“ kr\u00e1tce se Bill zasm\u00e1l. Tom proto\u010dil o\u010dima nad fale\u0161nost\u00ed sm\u00edchu. „No tak, bu\u010f v pohod\u011b. Fakt si d\u00e1m t\u0159i \u010dty\u0159i kafe, n\u011bjak\u00fd energe\u0165\u00e1k a trochu se naj\u00edm a bude mi fajn. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee se za chv\u00edli vzpamatuju.“<\/div>\n
„Jo j\u00e1 v\u00edm. Ale je to divn\u00fd. Sotva jsme p\u0159ijeli do Berl\u00edna a ty ses vid\u011bl s Bushidem, tak jsi hrozn\u011b se\u0161el. Dokonce m\u00e1m pocit, \u017ee jsi zhubnul,“ zamra\u010dil se.<\/div>\n
„To se ti u\u017e v\u00e1\u017en\u011b zd\u00e1, Tomi,“ Bill bratrovi jemn\u011b stisknul pa\u017ei. „Rad\u011bji necht\u011bj v\u011bd\u011bt, co v\u0161echno jsem m\u011bl v\u010dera k ve\u010de\u0159i!“ zasm\u00e1l se. „\u010cek\u00e1m, kdy se mi ud\u011blaj\u00ed \u0161peky z toho m\u00fdho ob\u017eerstv\u00ed.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, ty a \u0161peky jdete dohromady asi jako j\u00e1 a chlap,“ proto\u010dil o\u010dima s odfrknut\u00edm.<\/div>\n
Bill na n\u011bj s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm pohl\u00e9dl, pobaven\u011b se usm\u00edvaje. „V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee tohle dohromady celkem dob\u0159e jde. Pamatuje\u0161 si ten ve\u010d\u00edrek, kde Kay\u2026“<\/div>\n
\n

„Oh, jasn\u011b. Ch\u00e1pu, kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00ed\u0161,“ Tom ho se sm\u00edchem rad\u011bji zastavil. „Rad\u0161i to d\u00e1l rozeb\u00edrat nebudeme,“ pok\u00fdvnul hlavou sm\u011brem k z\u00e1stupu fanou\u0161k\u016fm p\u0159ed halou. „Mateo dneska po\u0159\u00e1d\u00e1 n\u011bjakou party u n\u011bj doma, j\u00e1 sl\u00edbil, \u017ee p\u0159ijdu. Co ty?“<\/p><\/div>\n

„Jo tak Mateo,“ Bill se sm\u00edchem podepsal p\u00e1r fotek, ne\u017e nasedl do auta a na Toma pohl\u00e9dl. „Docela dob\u0159e si s n\u00edm rozum\u00ed\u0161, hm?“<\/div>\n
„Bille!“ Tom ho pra\u0161til do ramene, kter\u00e9 si chlapec hned bolestiv\u011b promnul, ale nep\u0159est\u00e1val se usm\u00edvat. „Je to jen n\u00e1\u0161 kolega, pamatuje\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale fanou\u0161ci si docela v\u0161\u00edmaj\u00ed va\u0161ich sympati\u00ed. V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee v\u00e1m \u0159\u00edkaj\u00ed Tomeo nebo Matom?“<\/div>\n
„Zp\u00e1tky k ot\u00e1zce, pros\u00edm.“<\/div>\n
Bill se pomalu uklidnil, pokr\u010dil rameny. „J\u00e1 nev\u00edm, Tome. Uvid\u00edme, jak na tom budu ve\u010der, dob\u0159e? Nev\u00edm, jak p\u0159e\u010dk\u00e1m dne\u0161ek a jak na tom budu s \u00fanavou, tak ti to rad\u011bji \u0159eknu a\u017e po castinz\u00edch. Nechci ti nic slibovat.“<\/div>\n
„No, j\u00e1 p\u016fjdu tak jako tak,“ zazubil se Tom. „Nem\u016f\u017eu si nechat uj\u00edt party a p\u0159\u00edval ko\u010di\u010dek.“<\/div>\n
„Co na to \u0159\u00edk\u00e1 Ria?“<\/div>\n
„V\u00ed moc dob\u0159e, jak\u00fd jsem,“ nakr\u010dil nos. „Nicm\u00e9n\u011b, to neznamen\u00e1, \u017ee n\u011bjakou mus\u00edm p\u0159efiknout. Sl\u00edbila, \u017ee p\u0159ilet\u00ed do Bad Driburgu, tak bych to snad mohl je\u0161t\u011b t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed vydr\u017eet.“<\/div>\n
„Nebo m\u016f\u017ee\u0161 na oto\u010dku do LA?“<\/div>\n
„To se mi moc nechce, bylo by to hrozn\u011b na kr\u00e1tko a sp\u00ed\u0161 by m\u011b to vy\u010derpalo, ne\u017e abych si odpo\u010dal. Mezi Berl\u00ednem a Bad Driburgem moc \u010dasu nem\u00e1me. Co v\u016fbec Alex?“<\/div>\n
\n

Bill provinile uhnul pohledem. „Nev\u00edm, p\u00e1r dn\u00ed jsem s n\u00edm te\u010f nemluvil. Je toho n\u011bjak moc.“<\/p><\/div>\n

„Popt\u00e1m se na n\u011bj Rii, a\u017e j\u00ed budu volat,“ usm\u00e1l se Tom povzbudiv\u011b. „A nech\u00e1m mu vzk\u00e1zat, \u017ee jsi moc unaven\u00fd, \u017ee na n\u011bj neka\u0161le\u0161.“<\/div>\n
„To jsi moc hodn\u00fd,“ p\u0159itakal Bill s \u00fasm\u011bvem. Doufal, \u017ee mu to dod\u00e1 alespo\u0148 trochu \u010dasu, ne\u017e Alexovi bude muset s\u00e1m zavolat.<\/div>\n
Up\u0159\u00edmn\u011b se toho trochu b\u00e1l. Alexandr moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co bylo jejich d\u016fvodem ke st\u011bhov\u00e1n\u00ed do LA, Bill mu necht\u011bl lh\u00e1t a d\u00e1vat plan\u00e9 nad\u011bje. Bohud\u00edk, nebo mo\u017en\u00e1 bohu\u017eel, Alex m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b dar l\u00e9\u010dit zlomen\u00e1 srdce. V\u016fbec mu nevadilo, \u017ee je p\u0159evozn\u00edkem po Billov\u011b posledn\u00edm vztahu, tr\u00e1vil s n\u00edm \u010das velice r\u00e1d – ten chlapec ho uhranul, propadnul mu hned v prvn\u00ed minut\u011b. Cht\u011bl mu zal\u00e1tat zlomen\u00e9 srdce vlastn\u00ed l\u00e1skou a p\u00e9\u010d\u00ed, \u010deho\u017e si Bill nesm\u00edrn\u011b v\u00e1\u017eil. Z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti mu to pom\u00e1halo, s Alexem se c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd. Ale ve\u010der ul\u00e9hal do postele s\u00e1m, a kdy\u017e noc b\u00fdvala nejhlub\u0161\u00ed, do mysli se mu jako zlod\u011bj vkr\u00e1dal Bushido. Nezapomn\u011bl na n\u011bj, samoz\u0159ejm\u011b. To nedok\u00e1zal, ne po tak intenzivn\u00edm vztahu a je\u0161t\u011b intenzivn\u011bj\u0161\u00edm rozchodu. Trvalo dlouho, ne\u017e se mu p\u0159estal vkr\u00e1dat do sn\u016f, a je\u0161t\u011b d\u00e9le, ne\u017e na n\u011bj p\u0159estal myslet hned po probuzen\u00ed. Proto nebylo divu, \u017ee se te\u010f b\u00e1l jeho slov.<\/div>\n
<\/p>\n

FLASHBACK<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Byl jsem jako \u0161\u00edlen\u00fd, kdy\u017e ses odst\u011bhoval,“ \u0161eptal Bushido chlapci do ucha, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b trochu uklidnil, a jen se nechal obj\u00edmat. „Zpo\u010d\u00e1tku jsem ka\u017ed\u00fd den hledal v\u0161echny mo\u017en\u00e9 informace o tob\u011b, sna\u017eil jsem se zjistit, jak na tom jsi. Jen\u017ee o tob\u011b nebylo skoro v\u016fbec sly\u0161et. \u010cas od \u010dasu se objevila fotka, dv\u011b, ale jinak nic. Byl jsem \u0161\u00edlen\u00fd. A\u017e kdy\u017e se narodila Aaliyah, trochu jsem se vzpamatoval. Vr\u00e1tila m\u011b zp\u00e1tky do \u017eivota,“ pousm\u00e1l se. „Ale po\u0159\u00e1d jsem na tebe nep\u0159est\u00e1val myslet. I kdy\u017e jsem byl s Annou, tak ty\u2026“<\/em><\/div>\n

Bill zaryl ruce do jeho pa\u017e\u00ed a pevn\u011b stisknul v\u00ed\u010dka, aby neza\u010dal znovu plakat. „M\u011bs\u00edc, Anisi. M\u011bs\u00edc mi trvalo, ne\u017e jsem dok\u00e1zal vyj\u00edt mezi lidi, pokud teda nepo\u010d\u00edt\u00e1m n\u00e1kupy. Teprve a\u017e po m\u011bs\u00edci jsem dok\u00e1zal s n\u011bk\u00fdm zav\u00e9st konverzaci,“ vydechl. „V\u00ed\u0161, Tom vymyslel stupnici, jak moc mizern\u011b se c\u00edt\u00edm,“ odt\u00e1hl se a pomalu se postavil. „Zpo\u010d\u00e1tku jsem poka\u017ed\u00e9 odpov\u00eddal dev\u00edtku, proto\u017ee jsem se c\u00edtil naprosto nicotn\u011b. Po \u010dtvrt roce jsem dok\u00e1zal sestoupit na p\u011btku. A\u017e po roce jsem byl schopn\u00fd \u0159\u00edct jedni\u010dku. A v\u00ed\u0161 ty co?“ smutn\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. „Kdyby se m\u011b Tom zeptal te\u010f, odpov\u011bd\u011bl bych dev\u00edtku.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Bille,“ Bushido se okam\u017eit\u011b vyhrabal na nohy a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku, ale Bill ho zastavil.<\/em><\/div>\n

„Ne\u0159ekl jsem ti, \u017ee t\u011b nemiluju, proto\u017ee oba v\u00edme, \u017ee ur\u010dit\u00e9 city k tob\u011b je\u0161t\u011b st\u00e1le chov\u00e1m. Ale to neznamen\u00e1, \u017ee se chci nechat znovu zranit, Anisi. Vyh\u00fdbal jsem se N\u011bmecku jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei, proto\u017ee jsem necht\u011bl znovu c\u00edtit tu bolest.“<\/em><\/div>\n
„Jen mi dej je\u0161t\u011b jednu \u0161anci, a j\u00e1 slibuju, \u017ee\u2026“<\/em><\/div>\n
„N\u011bkoho jsem poznal,“ rozt\u0159esenou rukou si ot\u0159el slzy. „Pomohl mi dostat se z toho nejhor\u0161\u00edho, v\u00ed\u0161? Byl tady ve chv\u00edli, kdy ty jsi dr\u017eel za ruku Annu. A j\u00e1 ti to nezazl\u00edv\u00e1m, Anisi, v\u00e1\u017en\u011b ne,“ zhluboka se nadechl. „Mal\u00e1 si otce zaslou\u017eila. Ale Anisi, j\u00e1 nev\u00edm\u2026 Nev\u00edm, jestli jsem dostate\u010dn\u011b siln\u00fd na to, abych n\u00e1m dal znovu \u0161anci.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Bushido znovu p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi nimi a chytl Billovu hlavu do dlan\u00ed. Palci p\u0159ejel po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch, ne\u017e pohladil rty. Usm\u00e1l se, kdy\u017e chlapec zav\u0159el o\u010di a vydechl. Byl to bolestn\u00fd v\u00fddech, v\u011bd\u011bl to, ale tak\u00e9 nemohl zap\u0159\u00edt, \u017ee tam byla touha. Zprvu se o sebe op\u0159eli \u010delem, a a\u017e po chv\u00edli, kdy chlapec st\u00e1le nikam neut\u00edkal, se ot\u0159el rty o jeho. Jemn\u011b, sotva znateln\u011b, snad jako kdyby si s\u00e1m ov\u011b\u0159oval, \u017ee je skute\u010dn\u00fd a nen\u00ed to jen v\u00fdplod jeho divok\u00e9 fantazie.<\/em><\/div>\n

„Mus\u00edm\u2026 J\u00e1, mus\u00edm j\u00edt, Anisi,“ vydechl Bill proti Bushidov\u00fdm rt\u016fm. „Pot\u0159ebuju j\u00edt, pros\u00edm. Pros\u00edm,“ zoufale sv\u00edral mezi prsty jeho bundu. „Nech m\u011b j\u00edt.“<\/em><\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00ed\u0161 se?“<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm,“ p\u0159iznal ti\u0161e. „Ale te\u010f prost\u011b mus\u00edm j\u00edt, dob\u0159e? Dej mi trochu \u010dasu a j\u00e1 se ti ozvu.“<\/em><\/div>\n
Bushido p\u0159ik\u00fdvnul, pevn\u011bji si k sob\u011b chlapce p\u0159itiskl a nal\u00e9hav\u011b prohloubil polibek. „Miluju t\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Ozvu se ti, Anisi,“ hlesl, ne\u017e nekompromisn\u011b odstoupil a zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. Pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

KONEC FLASHBACKU<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat, byl zoufal\u00fd. Pochopiteln\u011b obrovskou \u010d\u00e1st\u00ed sv\u00e9ho t\u011bla po Anisovi tou\u017eil – cht\u011bl se mu schovat do n\u00e1ru\u010de, p\u0159ikr\u00fdt se pe\u0159inou a u\u017e nikdy neopustit postel. Z\u00e1rove\u0148 byl ale polo\u0161\u00edlen\u00fd strachy. Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d nikdy ne\u0159ekl na Tomov\u011b stupnici des\u00edtku, byl, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jednou m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt bolest mnohem hor\u0161\u00ed ne\u017e ta, kterou tehdy c\u00edtil. Trnul hr\u016fzou, \u017ee by tu bolest mohl uc\u00edtit te\u010f, kdyby dal Anisovi dal\u0161\u00ed \u0161anci, proto\u017ee osud mu prost\u011b naklon\u011bn nebyl. V\u011bd\u011bl, \u017ee by mezi n\u011b zase n\u011bco vstoupilo, n\u011bco, co by mu u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zp\u0159el\u00e1malo vaz a donutilo ho tentokr\u00e1t \u0159\u00edct des\u00edtku.<\/div>\n
Cht\u011bl tohle riskovat?<\/p>\n

autor: Salina A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Moji draz\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i, proto\u017ee jsou V\u00e1noce (a j\u00e1 samoz\u0159ejm\u011b absolutn\u011b v\u016fbec nest\u00edh\u00e1m, nic! :-), pos\u00edl\u00e1m v\u00e1m tento t\u00fdden ho\u0159kosladk\u00e9 n\u00e1vraty jako sv\u016fj mal\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek. V\u0161em v\u00e1m p\u0159eji, abyste pod strome\u010dkem nalezli n\u00e1ru\u010d plnou l\u00e1sky, kopu zdrav\u00ed a hrsti\u010dku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[636],"tags":[],"class_list":["post-2368","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bitter-sweet-returns"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2368","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2368"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2368\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2368"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2368"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2368"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}