{"id":2370,"date":"2015-12-22T16:00:00","date_gmt":"2015-12-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2361"},"modified":"2015-12-22T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-22T15:00:00","slug":"art-imitates-life-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/22\/art-imitates-life-17\/","title":{"rendered":"Art imitates life 17."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ek\u00e1\u017eky<\/strong><\/div>\n
\n

Byl tam vlastn\u011b jen jeden \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm cht\u011bl mluvit, ale od t\u00e9 doby, co Bill Toma p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby pro n\u011bj maloval, zd\u00e1lo se, jako by zmizel z povrchu zemsk\u00e9ho. Po\u017e\u00e1dal jej o to, to ano, ale pomalu toho za\u010d\u00ednal litovat.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e telefon zazvonil u\u017e po tis\u00edc\u00ed, do\u0161la mu trp\u011blivost. Bez jak\u00e9hokoliv p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed vytrhl telefon ze stojanu a t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0159val: „Ano?!“ na nic netu\u0161\u00edc\u00edho volaj\u00edc\u00edho.<\/div>\n
„Taky moc r\u00e1da sly\u0161\u00edm tv\u016fj hlas, mil\u00e1\u010dku,“ ozval se pronikav\u00fd mat\u010din hlas p\u0159es telefon a Bill okam\u017eit\u011b zalitoval, \u017ee byl tak krut\u00fd. V posledn\u00ed dob\u011b neprovedla nic, aby si tohle zaslou\u017eila.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, matko, m\u00e1m prost\u011b hektick\u00fd den,“ povzdechl si a mohl jasn\u011b sly\u0161et \u00fanavu ve sv\u00e9m vlastn\u00edm hlase.<\/div>\n
‚To je mi l\u00edto, drahou\u0161ku.“ Jeho matka v\u016fbec nezn\u011bla, jako by j\u00ed to bylo l\u00edto a Bill rezignovan\u011b zavrt\u011bl hlavou. Tady nem\u011bl n\u00e1rok na n\u011bjak\u00fd soucit.<\/div>\n
„Je tady n\u011bjak\u00fd konkr\u00e9tn\u00ed d\u016fvod, pro\u010d mi vol\u00e1\u0161? Opravdu jsem velmi zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd,“ zeptal se, a modlil se, aby to nebyl spole\u010densk\u00fd hovor. Na to nem\u011bl \u010das ani trp\u011blivost.<\/div>\n
„Vlastn\u011b, ano,“ za\u010dala Simone, ale odml\u010dela se pro dramatick\u00fd efekt.<\/div>\n
Bill se musel krotit, aby si neodfrkl, znal svou matku a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e a okam\u017eit\u011b to rozpoznal. Myslela si, \u017ee m\u00e1 na mysli n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Obvykle to tak nebylo.<\/div>\n
\n

„Vol\u00e1m ti, abych se t\u011b zeptala, kdy p\u0159esn\u011b<\/em> jsi m\u011bl v pl\u00e1nu mi \u0159\u00edct, \u017ee sis na\u0161el p\u0159\u00edtele<\/em>.“<\/div>\n

Bill zt\u011b\u017eka polkl, neuniklo mu, jak\u00fdm zp\u016fsobem vyslovila slovo p\u0159\u00edtel. P\u0159ekvapilo ji to, pravd\u011bpodobn\u011b proto, \u017ee j\u00ed nikdy nic ne\u0159ekl, a rozhodn\u011b byla na\u0161tvan\u00e1, \u017ee j\u00ed to ne\u0159ekl s\u00e1m.<\/div>\n
„No, ehm,“ za\u010dal rozpa\u010dit\u011b, ale nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Prost\u011b o tom nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Vlastn\u011b, to byla le\u017e. Prost\u011b p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee j\u00ed o tom \u0159ekne otec. „Otec ti to ne\u0159ekl?“ Byl to hloup\u00fd pokus o rozpt\u00fdlen\u00ed.<\/div>\n
„Tv\u016fj otec o tom v\u011bd\u011bl?“ vyk\u0159ikla a Bill si musel na vte\u0159inu odt\u00e1hnout telefon od ucha, zvuk jej\u00edho hlasu byl p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fd a rozhodn\u011b p\u0159\u00edli\u0161 intenzivn\u00ed.<\/div>\n
„Uklidni se, matko,“ marn\u011b se j\u00ed sna\u017eil rozumn\u011b domluvit, neposlouchala ho.<\/div>\n
„Jak dlouho to v\u00ed? Pro\u010d mi to ne\u0159ekl? Ne, po\u010dkej, to nebyla jeho povinnost. Williame Kaulitzi, pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“<\/div>\n
S v\u011bdom\u00edm, \u017ee se z t\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace nevyvl\u00edkne, Bill se sm\u00ed\u0159il se sv\u00fdm osudem, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b znamenal v\u00edce k\u0159iku. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee ti to \u0159ekne. Omlouv\u00e1m se, m\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct s\u00e1m.“<\/div>\n
Simone se na druh\u00e9m konci linky nevesele zasm\u00e1la a Bill si prot\u0159el sp\u00e1nky, ve snaze zbavit se rostouc\u00ed bolesti hlavy.<\/div>\n
\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsi m\u011bl.“ Odml\u010dela se a Bill se d\u011bsil toho, co p\u0159ijde dal\u0161\u00edho. „Tak\u017ee, kdo on<\/em> je?“<\/div>\n
„Nikdo, koho bys znala. Jmenuje se Tom, je mu dvacet \u010dty\u0159i a je to um\u011blec.“ Bill se rozhodl v tuto chv\u00edli vynechat informaci o graffiti.<\/div>\n
„Oh.“ Zaslechl v mat\u010din\u011b hlasu nejistotu, zjevn\u011b byla p\u0159ekvapen\u00e1. „Mlad\u0161\u00ed mu\u017e? Mus\u00edm \u0159\u00edct, Bille, \u017ee jsem p\u0159ekvapen\u00e1. P\u0159edstavovala jsem si t\u011b s n\u011bk\u00fdm star\u0161\u00edm.“<\/div>\n
Bill se tomu uchechtl a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kde jeho matka nach\u00e1zela sv\u00e9 podivn\u00e9 vize.<\/div>\n
„No, h\u00e1d\u00e1m, \u017ee to jednodu\u0161e d\u00e1v\u00e1 smysl. P\u0159ece jen, st\u00e1rne\u0161, je logick\u00e9, \u017ee te\u010f p\u016fjde\u0161 po mlad\u0161\u00edch,“ dodala pot\u00e9.<\/div>\n
Na to tmavovlas\u00fd mu\u017e nem\u011bl odpov\u011b\u010f, jeho \u010delist byla p\u0159\u00edli\u0161 zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00e1, jak byla otev\u0159ena doko\u0159\u00e1n \u00fadivem. Sakra, ta \u017eensk\u00e1 dok\u00e1zala b\u00fdt ale neomalen\u00e1! „Matko!“ To bylo v\u0161e, \u010d\u00edm se mu poda\u0159ilo proklouznout do rozhovoru, ne\u017e pokra\u010dovala ve sv\u00e9m mal\u00e9m proslovu.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu um\u011blec. No, mysl\u00edm, \u017ee to taky d\u00e1v\u00e1 smysl. Chci \u0159\u00edct, \u017ee v\u0161ichni lid\u00e9, se kter\u00fdmi se setk\u00e1v\u00e1\u0161, jsou konec konc\u016f z oboru.“<\/div>\n
R\u00e1d by k tomu \u0159ekl p\u00e1r slov, ale jeho matka mu to nedovolila, byla jako na koni. „Ale tohle mi mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct, Bille, pro\u010d mu\u017e? Up\u0159\u00edmn\u011b, co je \u0161patn\u00e9ho na \u017een\u00e1ch?“<\/div>\n
\n

Bill si nemohl pomoct, aby si nad t\u00edm neodfrkl. „Nen\u00ed to tak, \u017ee bych si v\u011bdom\u011b vybral mu\u017ee, matko. Prost\u011b se to tak stalo, \u017ee je to mu\u017e, to je v\u0161echno.“<\/p><\/div>\n

Te\u010f byla na \u0159ad\u011b jeho matka, aby z\u016fstala on\u011bm\u011bl\u00e1. Linka byla n\u011bjakou dobu zticha, ne\u017e znovu na\u0161la sv\u016fj hlas. „Prost\u011b se stalo, \u017ee je to mu\u017e? Bille, co je tohle za nesmysl? To mus\u00ed b\u00fdt ta nejhloup\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou jsi kdy \u0159ekl.“<\/div>\n
Rychle unaven\u00fd z cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci Bill zoufale tou\u017eil hovor ukon\u010dit. Stejn\u011b nedok\u00e1zal svou matku p\u0159im\u011bt, aby to pochopila. „Ne, d\u00e1v\u00e1 to perfektn\u00ed smysl, alespo\u0148 mn\u011b.“ Odml\u010del se a p\u0159edst\u00edral, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. „V\u00ed\u0161, matko, je mi to opravdu l\u00edto, ale u\u017e mus\u00edm kon\u010dit. M\u00e1m spoustu pr\u00e1ce a r\u00e1d bych se odsud dostal p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed.“<\/div>\n
Simone si na druh\u00e9m konci linky povzdechla a Bill poc\u00edtil z\u00e1chv\u011bv viny.<\/div>\n
„Dob\u0159e, rozum\u00edm.“ Pak to o\u010dividn\u011b znovu zv\u00e1\u017eila. „Ale je\u0161t\u011b jsme s t\u00edm neskon\u010dili, synu. P\u0159ivede\u0161 ho na ve\u010de\u0159i, m\u016fj syn nebude chodit s n\u011bk\u00fdm naprosto nezn\u00e1m\u00fdm. Je jedin\u011b f\u00e9r, abys n\u00e1s p\u0159edstavil.“<\/div>\n
To bylo definitivn\u011b n\u011bco, na co byl Bill p\u0159ipraven\u00fd, ale to neznamenalo, \u017ee to bylo n\u011bco, co cht\u011bl. P\u0159esto z toho nevid\u011bl \u017e\u00e1dnou cestu ven. „Ch\u00e1pu, brzy ho p\u0159ivedu. Te\u010f u\u017e opravdu mus\u00edm kon\u010dit.“<\/div>\n
„Ano, ano,“ zamumlala a Bill si dok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak p\u0159i tom p\u0159ez\u00edrav\u011b m\u00e1vala rukou ve vzduchu. „Promluv\u00edme si pozd\u011bji, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
\n

Bill zamumlal sv\u00e9 sbohem a s t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem zav\u011bsil. Byl u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 star\u00fd na p\u0159edn\u00e1\u0161ky a rozhodn\u011b byl p\u0159\u00edli\u0161 star\u00fd na to, aby se ob\u00e1val p\u0159edstaven\u00ed sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele rodi\u010d\u016fm.<\/p><\/div>\n

Nicm\u00e9n\u011b, Bill se toho extr\u00e9mn\u011b ob\u00e1val. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak budou reagovat a to Tomovi nep\u0159\u00e1l. Roztrhaj\u00ed ho na kusy.<\/div>\n
Bohu\u017eel, u\u017e to sl\u00edbil, a Simone Kaulitzov\u00e1 nebyla osoba, kter\u00e1 pova\u017euje ne za odpov\u011b\u010f a rozhodn\u011b nebyla n\u011bkdo, kdo p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e sn\u00e1\u0161el odm\u00edtnut\u00ed. Nem\u011bl jinou mo\u017enost: Tom se setk\u00e1 s jeho rodi\u010di, dokonce i kdyby je to m\u011blo oba zab\u00edt.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee tohle d\u011bl\u00e1m. Do prdele, nem\u016f\u017eu ani uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem t\u011b nechal, abys m\u011b k tomu v\u016fbec p\u0159emluvil!“ Tom se na sv\u00e9m sedadle nerv\u00f3zn\u011b vrt\u011bl a Billovi jej bylo skute\u010dn\u011b l\u00edto. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju, Bille, ale v\u00e1\u017en\u011b, pro\u010d mus\u00edm potkat tv\u00e9 rodi\u010de? J\u00e1 nehraju na rodi\u010de.“<\/p><\/div>\n

Bill potla\u010dil uchechtnut\u00ed, v\u011bnoval sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli ten nejsoucitn\u011bj\u0161\u00ed pohled, jak\u00fd jen dok\u00e1zal, a vzal jej za ruku, kterou n\u00e1sledn\u011b konej\u0161iv\u011b stiskl. „Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, tak n\u011bjak o tom pochybuju.“ Tom se mra\u010dil a nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u011b z\u00edral z okna, n\u00f3bl \u010dtvr\u0165 mu na jeho nervy p\u0159\u00edli\u0161 nepom\u00e1hala. Byl tak daleko od sv\u00e9 z\u00f3ny pohodl\u00ed, \u017ee to ani nebylo vtipn\u00e9.<\/div>\n
„Uklidni se, Tomi, oni t\u011b nesn\u00ed.“<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem nad tou p\u0159ezd\u00edvkou, kterou Bill nikdy d\u0159\u00edve nepou\u017eil (pouze ve sv\u00e9 hlav\u011b), Tom nemohl zastavit mal\u00e9 uchechtnut\u00ed. „Ne, cel\u00e9ho m\u011b spolknou.“<\/div>\n
Bill se nad t\u00edm rozesm\u00e1l a to zp\u016fsobilo, \u017ee se Tom c\u00edtil trochu klidn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
\u017de to byla pravda, nebylo t\u0159eba nijak potvrzovat, oba to u\u017e v\u011bd\u011bli.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„V\u00edtejte!“ Drobn\u00e1 blon\u010fat\u00e1 \u017eena je p\u0159iv\u00edtala u dve\u0159\u00ed a Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je to Billova matka. Rychle hledal v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i podobnosti, ale na\u0161el jich p\u0159ekvapiv\u011b jen p\u00e1r. Krom\u011b rovn\u00e9ho nosu a \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu byli Bill a jeho matka jako noc a den, co\u017e Tomovi p\u0159i\u0161lo docela z\u00e1bavn\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Vy mus\u00edte b\u00fdt Tom,“ \u0159ekla, \u010d\u00edm\u017e upoutala jeho pozornost a Tom nesm\u011ble p\u0159ik\u00fdvl, jak nebyl schopen zprovoznit sv\u016fj vlastn\u00ed jazyk. „Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee jsem o v\u00e1s n\u011bco sly\u0161ela, jeliko\u017e Bill, jako velmi \u0161patn\u00fd syn, mi ne\u0159ekl nic, ale t\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e se s v\u00e1mi sezn\u00e1m\u00edm.“ Nemluvila nevl\u00eddn\u011b, ale Tom si rychle v\u0161iml, jak je jej\u00ed \u00fasm\u011bv napjat\u00fd a linky na jej\u00edm \u010dele nejsou zcela vyhlazeny. Byla velmi skeptick\u00e1 a on j\u00ed to nemohl m\u00edt za zl\u00e9.<\/div>\n
\n

„Bille, m\u016fj chlap\u010de!“ Rozlehl se hlubok\u00fd hlas chodbou a Tom se musel krotit, aby nad t\u00edm zvukem neposko\u010dil. Byl rychle n\u00e1sledov\u00e1n hlasit\u00fdmi kroky, kter\u00e9 se s klap\u00e1n\u00edm p\u0159ibli\u017eovaly. Tom si p\u0159edstavoval semi\u0161ov\u00e9 italsk\u00e9 boty, ru\u010dn\u00ed pr\u00e1ci, samoz\u0159ejm\u011b, s mal\u00fdm podpatkem, kter\u00fd tam byl jednodu\u0161e pro zvukov\u00fd efekt.<\/p><\/div>\n

J\u00f6rg Kaulitz byl tak temn\u00fd a zastra\u0161uj\u00edc\u00ed, jako byla jeho man\u017eelka m\u00edrn\u00e1 a p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e1. Tom rychle p\u0159i\u0161el na to, kde vzal Bill sv\u00e9 temn\u00e9 barvy, ale rychle p\u0159i\u010detl jeho matce z\u00e1sluhy za jeho ml\u00e9\u010dn\u011b b\u00edlou ple\u0165 a k\u0159ehkou stavbu t\u011bla. J\u00f6rg byl op\u00e1len\u00fd, dob\u0159e stav\u011bn\u00fd mu\u017e a Tom si v duchu poznamenal, aby se nikdy nedostal na jeho \u0161patnou stranu. Rad\u011bji by necht\u011bl b\u00fdt na p\u0159ij\u00edmac\u00edm konci jeho prav\u00e9ho h\u00e1ku.<\/div>\n
\n

„Ot\u010de,“ \u0159ekl Bill form\u00e1ln\u011b a Tom zadr\u017eel \u00fasm\u011bv. Co to bylo s bohat\u00fdmi lidmi a jejich man\u00fdry? Bylo to tak\u2026 ztuhl\u00e9, to bylo to slovo. Bylo to ztuhl\u00e9, neosobn\u00ed a zjevn\u011b nacvi\u010den\u00e9.<\/p><\/div>\n

„A vy mus\u00edte b\u00fdt Tom,“ \u0159ekl J\u00f6rg s napjat\u00fdm \u00fasm\u011bvem a nat\u00e1hl ruku sm\u011brem k mlad\u0161\u00edmu mu\u017ei.<\/div>\n
Tom ji nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ijal, pevn\u011b s n\u00ed zat\u0159\u00e1sl a p\u0159idal „pane“, jen pro dojem.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu v\u00e1m, kluci, p\u0159in\u00e9st n\u011bco k pit\u00ed?“ Nab\u00eddla laskav\u011b Simone.<\/div>\n
Oba, Tom i Bill, nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ik\u00fdvli a Tom pozoroval jej\u00ed p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed na opl\u00e1tku, jasn\u011b v\u011bnovala jeho od\u011bvu zkoumav\u00fd pohled, kter\u00fd nakonec posoudila jako nevhodn\u00fd, podle nespokojen\u00e9ho v\u00fdrazu na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i. S vnit\u0159n\u00edm povzdechem Tom n\u00e1sledoval ostatn\u00ed do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, nebo do p\u0159edn\u00edho pokoje, nebyl si jist\u00fd, jak\u00fd v\u00fdraz pou\u017e\u00edt, ten obrovsk\u00fd d\u016fm m\u011bl o\u010dividn\u011b v\u00edc ne\u017e jen jeden ob\u00fdvac\u00ed pokoj.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee, Bill n\u00e1m \u0159ekl, \u017ee jste um\u011blec. Jak\u00fd druh um\u011blce?“ Vypt\u00e1vala se Simone, jakmile v\u0161ichni obdr\u017eeli sv\u00e9 n\u00e1poje a zaujali sv\u00e1 m\u00edsta. Bill s Tomem sed\u011bli na dvojseda\u010dce, J\u00f6rg v obrovsk\u00e9m k\u0159esle a Simone byla elegantn\u011b usazen\u00e1 na jedn\u00e9 z podru\u010dek k\u0159esla. Bylo to tak obrazov\u011b perfektn\u00ed, \u017ee Tom a\u017e zva\u017eoval \u0161t\u00edpnut\u00ed, jen aby se ujistil, jestli se mu to nezd\u00e1. Tito lid\u00e9 byli a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 form\u00e1ln\u00ed, p\u0159\u00edli\u0161 dokonal\u00ed, p\u0159\u00edli\u0161 cosi. Nedok\u00e1zal to p\u0159esn\u011b ur\u010dit, ale definitivn\u011b na tom bylo n\u011bco divn\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se na n\u011bj v\u0161ichni d\u00edvaj\u00ed a trp\u011bliv\u011b \u010dekaj\u00ed na odpov\u011b\u010f. Po\u010dkat, \u0159ekla um\u011blec? S pohledem na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele Tom zt\u011b\u017eka polkl. Zatracen\u011b, Bill jim to ne\u0159ekl.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem\u2026“ za\u010dal, ale odml\u010del se a hledal ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Jak na to? Po p\u016fl vte\u0159inov\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se rozhodl, \u017ee nejlep\u0161\u00ed zp\u016fsob bude up\u0159\u00edmnost. Co nejhor\u0161\u00edho by se mohlo st\u00e1t? „Jsem graffiti um\u011blec.“<\/div>\n
Bylo vlastn\u011b docela z\u00e1bavn\u00e9 sledovat reakce star\u0161\u00edch Kaulitz\u016f. Oba byli, samoz\u0159ejm\u011b, docela v \u0161oku, ale d\u011blali v\u0161e, co bylo v jejich sil\u00e1ch, aby to nedali najevo. Simoniny o\u010di rychle p\u0159eskakovaly mezi jej\u00edm synem, Tomem a podlahou.<\/div>\n
J\u00f6rg na n\u011bj jen z\u00edral, s \u00fasty nap\u016fl otev\u0159en\u00fdmi pom\u011brn\u011b ned\u016fstojn\u00fdm zp\u016fsobem.<\/div>\n
Bill m\u011bl o\u010di pevn\u011b fixovan\u00e9 na podlahu, aby se nesetkal s ni\u010d\u00edm pohledem.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e u\u017e to d\u00e9le nedok\u00e1zal vydr\u017eet, Tom obr\u00e1til o\u010di v sloup a pevn\u011b chytil Billovu ruku do sv\u00e9. V\u0161echny o\u010di se okam\u017eit\u011b p\u0159esunuly na jejich spojen\u00e9 ruce a Tom se v\u00edt\u011bzoslavn\u011b u\u0161kl\u00edbl. Alespo\u0148 p\u0159ivedl jejich mysl na jin\u00e9 my\u0161lenky.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee, ehm\u2026“ Pokusila se Simone za\u010d\u00edt po chv\u00edli, s opravdu velkou snahou, aby jej\u00ed hlas z\u016fstal stabiln\u00ed. Z\u0159ejm\u011b to bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho pro jej\u00ed slu\u0161nou, malou du\u0161i. „Jak dlouho se spolu v\u00edd\u00e1te?“<\/div>\n
Jej\u00ed hlas byl na konci sotva na hranici \u0161epotu a Tom si nemohl pomoct, aby nep\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d. Byl to tak velk\u00fd \u0161ok? P\u0159i\u0161el j\u00ed jejich vztah tak moc ostudn\u00fd? Nebo to bylo pouze proto, \u017ee j\u00ed bylo p\u0159edlo\u017eeno n\u011bco, s \u010d\u00edm se je\u0161t\u011b nesetkala a nem\u011bla tu\u0161en\u00ed, jak se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1dat?<\/div>\n
Oba mlad\u0161\u00ed mu\u017ei si vym\u011bnili pohledy, jak se rychle vraceli ke dni, kdy se ofici\u00e1ln\u011b stali p\u00e1rem. Tom po\u010d\u00edtal dny, Bill si v duchu o\u017eivil vzpom\u00ednku. Jak se na tv\u00e1\u0159i tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee rozlil rum\u011bnec, Tom se ch\u00e1pav\u011b usm\u00e1l. Byl to den k zapamatov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„P\u00e1r t\u00fddn\u016f,“ odpov\u011bd\u011bl Tom neur\u010dit\u011b, s rozhodnut\u00edm, \u017ee p\u0159esn\u00e9 datum bylo jen pro n\u011b dva.<\/div>\n
„Aha,“ \u0159ekla Simone ti\u0161e. Nem\u011bla pon\u011bt\u00ed, jak tu situaci zvl\u00e1dnout a ka\u017edou vte\u0159inou se c\u00edtila nep\u0159\u00edjemn\u011bji. To, jak jej\u00ed syn neust\u00e1le pos\u00edlal mlad\u0161\u00edmu dredat\u00e9mu mu\u017ei tajn\u016fstk\u00e1\u0159sk\u00e9 \u00fasm\u011bvy a pohledy, ji opravdu dost\u00e1valo.<\/div>\n
\n

Jak proboha William, jej\u00ed syn, skon\u010dil s n\u011bk\u00fdm takov\u00fdm, byla pro ni obrovsk\u00e1 z\u00e1hada. Mlad\u00fd mu\u017e se \u0161pinav\u011b blond dredy a piercingem ve rtu, kter\u00fd byl oble\u010den\u00fd, jako by si myslel, \u017ee je \u010dern\u00fd, bylo to necizej\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, jak\u00e9 kdy m\u011bla ve sv\u00e9m dom\u011b. Nepat\u0159il do jej\u00edho sv\u011bta, do jejich<\/em> sv\u011bta, a jak bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee to Bill nevid\u011bl, to prost\u011b nedok\u00e1zala pochopit.<\/div>\n

\n

J\u00f6rg si nech\u00e1val sv\u016fj n\u00e1zor pro sebe, na rozd\u00edl od sv\u00e9 man\u017eelky, kter\u00e1 to m\u011bla jasn\u011b naps\u00e1no na sv\u00e9m obli\u010deji. Jednodu\u0161e pozoroval interakci mezi dv\u011bma mlad\u00fdmi mu\u017ei a ot\u0159\u00e1sl se. Bill byl pro n\u011bj v\u017edy podiv\u00edn, h\u00e1danka, kterou prost\u011b neum\u011bl vy\u0159e\u0161it. Kdy\u017e u\u017e si myslel, \u017ee mu kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el na kloub, ten vzpurn\u00fd mal\u00fd kluk \u0161el, a ud\u011blal n\u011bco kompletn\u011b ne\u010dekan\u00e9ho. A to jej d\u011blalo tak zatracen\u011b dobr\u00e9ho v tom, co d\u011blal, to J\u00f6rg uzn\u00e1val, proto\u017ee jeho syn rozhodn\u011b m\u011bl talent, ale v\u017edy jej to zanechalo zcela zmaten\u00e9ho a ohromen\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

To byl p\u0159esn\u011b d\u016fvod, pro\u010d tento vztah odm\u00e1vl jako dal\u0161\u00ed vt\u00edpek a modlil se, \u017ee se z toho Bill vzpamatuje d\u0159\u00edve, ne\u017e se mu poda\u0159\u00ed nenapraviteln\u011b po\u0161kodit svou vlastn\u00ed pov\u011bst.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„No, to bylo zaj\u00edmav\u00e9,“ \u0159ekl Tom nevesele a nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159i tom hled\u011bl z okna.<\/p><\/div>\n

Bill sed\u011bl na opa\u010dn\u00e9m konci zadn\u00edho sedadla a d\u011blal p\u0159esn\u011b to sam\u00e9. Oba m\u011bli plnou hlavu my\u0161lenek a \u017e\u00e1dn\u00fd z nich nem\u011bl n\u00e1ladu na mluven\u00ed. Tom opravdu neo\u010dek\u00e1val odpov\u011b\u010f a Bill nepl\u00e1noval mu n\u011bjakou poskytnout. Nechte to na rodi\u010d\u00edch, aby v\u011bci posrali.<\/div>\n
Tax\u00edk byl znepokojiv\u011b tich\u00fd, jedin\u00e9 zvuky prolamuj\u00edc\u00ed ticho byly rovnom\u011brn\u00e9 pohyby st\u011bra\u010d\u016f. V p\u016fli cesty se \u0159idi\u010d nakonec uch\u00fdlil k zapnut\u00ed r\u00e1dia, jen aby se vypo\u0159\u00e1dal se sv\u00fdmi vlastn\u00edmi nervy. Dokonce i on pochopil, jak moc \u0161patn\u011b dne\u0161n\u00ed ve\u010der \u0161el.<\/div>\n
Ve\u010de\u0159e byla nesnesiteln\u011b dlouh\u00e1 a tich\u00e1. V\u0161ichni se sna\u017eili nav\u00e1zat rozhovor: J\u00f6rg o um\u011bn\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b, Simone o vztahu obou kluk\u016f, co\u017e skon\u010dilo p\u0159ekvapiv\u011b rychle, Bill o sv\u00fdch pl\u00e1nech s vystaven\u00edm Tomovy pr\u00e1ce, a Tom o Billov\u00fdch sou\u010dasn\u00fdch \u00fasp\u011b\u0161\u00edch, o kter\u00fdch up\u0159\u00edmn\u011b nic nev\u011bd\u011bl, ale p\u0159i\u0161lo mu to jako leh\u010d\u00ed a m\u00e9n\u011b citliv\u00e9 t\u00e9ma. Pot\u00e9, co ka\u017ed\u00fd z t\u011bchto pokus\u016f selhal, pokra\u010dovali v j\u00eddle v tichosti, kdy si pouze vym\u011b\u0148ovali nepohodln\u00e9 pohledy a siln\u011b vynucen\u00e9 \u00fasm\u011bvy.<\/div>\n
\n

Zat\u00edmco se tax\u00edk hnal sm\u011brem k m\u011bstu, ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed ticho u\u017e Bill d\u00e9le nedok\u00e1zal sn\u00e9st. Pomalu oto\u010dil hlavu a prohl\u00e9dl si Tom\u016fv v\u00e1\u017en\u00fd postoj, jak byl ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch ve venkovn\u00edm de\u0161ti.<\/p><\/div>\n

„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee je mi jedno, co si mysl\u00ed, \u017ee?“ Zeptal se Bill opatrn\u011b, jeho hlas byl sotva sly\u0161iteln\u00fd p\u0159es siln\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a r\u00e1dio.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Tom se ani neoto\u010dil, aby se setkal s Billov\u00fdm pohledem a Bill si povzdechl. Nebyl si t\u00edm tak jist\u00fd.<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti si t\u00edm nebyl p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00fd ani s\u00e1m Tom. Copak Billovi bylo opravdu jedno, \u017ee jeho rodi\u010de nen\u00e1vid\u011bli jeho p\u0159\u00edtele? Jak mu to mohlo b\u00fdt jedno? P\u0159ece jen, byli to jeho rodi\u010de, jejich n\u00e1zory by m\u011bly b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u00e9, nebo ne?<\/div>\n
Billovi n\u011bjakou dobu trvalo, aby sebral s\u00edlu znovu promluvit pot\u00e9, co byl napoprv\u00e9 tak odbyt. Alespo\u0148 to tak c\u00edtil. Ale domov u\u017e nebyl tak daleko a on je\u0161t\u011b m\u011bl co \u0159\u00edct, tak\u017ee musel. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju,“ \u0159ekl a jeho hlas byl tentokr\u00e1t trochu siln\u011bj\u0161\u00ed. To bylo n\u011bco, co bylo jednozna\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Tentokr\u00e1t se Tom oto\u010dil a setkal se s jeho pohledem, s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Jo, definitivn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee to je pravda. Ot\u00e1zka zn\u011bla, sta\u010dilo to?<\/div>\n
\n

Bill se nat\u00e1hl p\u0159es prost\u0159edn\u00ed sedadlo a vzal Toma za ruku. „Nenech\u00e1m je, aby vstoupili mezi n\u00e1s.“ Ud\u011blal to rozhodnut\u00ed u\u017e d\u00e1vno, bylo jen f\u00e9r, aby to dal Tomovi v\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

Po pravd\u011b, Bill v\u017edycky v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho rodi\u010de nebudou nad\u0161en\u00ed, \u017ee m\u00e1 mu\u017esk\u00e9ho milence. Skute\u010dnost, \u017ee byl graffiti um\u011blec a nav\u00edc je\u0161t\u011b squatter, nebyl tak velk\u00fd probl\u00e9m. Jist\u011b, m\u011bli s t\u00edm sv\u00e9 probl\u00e9my taky, ale Bill si byl jist\u00fd, \u017ee to byla ta v\u011bc s p\u0159\u00edtelem, kter\u00e1 je \u0161tvala nejv\u00edc.<\/div>\n
P\u0159esto Bill ud\u011blal rozhodnut\u00ed toho dne, kdy p\u0159ijal skute\u010dnost, \u017ee se do Toma zamiloval, a to bylo, \u017ee kdyby z toho n\u011bco vze\u0161lo, bude bojovat, aby to v\u0161\u00ed silou ochr\u00e1nil. Bill Kaulitz se nikdy nezamilov\u00e1val, a tak v ty vz\u00e1cn\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti, kdy se to stalo, se do toho vrhnul z cel\u00e9ho srdce. Pokud by se ho Tom cht\u011bl zbavit, musel by Billa osobn\u011b vykopnout ze sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
„Jen bych si p\u0159\u00e1l\u2026“ Za\u010dal Tom, ale znovu se ztratil v de\u0161ti d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl v\u016fbec dokon\u010dit svou vlastn\u00ed my\u0161lenku.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l by sis co?“<\/div>\n
Zat\u00edmco si bezmy\u0161lenkovit\u011b pohr\u00e1val se sv\u00fdm piercingem, p\u0159em\u00fd\u0161lel Tom, jak to formulovat. „P\u0159\u00e1l bych si, aby m\u011b akceptovali jako sou\u010d\u00e1st tv\u00e9ho \u017eivota, to je v\u0161echno. Nen\u00ed to tak, jako by ses m\u011b v dohledn\u00e9 dob\u011b mohl zbavit,“ \u0159ekl s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Alespo\u0148 douf\u00e1m, \u017ee ne,“ opravil se rychle, proto\u017ee, up\u0159\u00edmn\u011b, to s jistotou nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
\n

„Neboj se, nepl\u00e1nuju se t\u011b v dohledn\u00e9 dob\u011b zbavit, Tomi,“ \u0159ekl Bill a zamrkal. Tom m\u00edrn\u011b z\u010dervenal, zat\u00edm ne tak docela zvykl\u00fd na novou p\u0159ezd\u00edvku. „Nebo v\u016fbec,“ dodal ti\u0161e jeho p\u0159\u00edtel a Tom vyhodil sv\u016fj smysl pro slu\u0161nost z okna, aby se rychle utopil v lij\u00e1ku. Jedin\u00fdm rychl\u00fdm pohybem se posunul p\u0159es sedadlo, chytil Billa kolem pasu a p\u0159it\u00e1hl si jej tak bl\u00edzko, jak jen to bylo lidsky mo\u017en\u00e9.<\/p><\/div>\n

Polibky, kter\u00e9 sd\u00edleli, byly pln\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b a nevysloven\u00fdch slib\u016f. Zoufal\u00e1 touha b\u00fdt si bl\u00edzko a komunikovat o v\u0161em, co c\u00edtili, byla tak siln\u00e1, \u017ee to bylo t\u00e9m\u011b\u0159 ohromuj\u00edc\u00ed. Ztratili se v tom okam\u017eiku, vytv\u00e1\u0159eli sliby o v\u011b\u010dnosti ve sv\u00e9m vlastn\u00edm jazyce, bez nutnosti slov.<\/div>\n
A\u017e ve chv\u00edli, kdy si taxik\u00e1\u0159 hlasit\u011b odka\u0161lal, se od sebe odtrhli, s otekl\u00fdmi rty a zub\u00edc\u00ed se jako idioti. V\u016fz se zastavil a Bill vykoukl z okna, jen aby spat\u0159il r\u00fdsuj\u00edc\u00ed se st\u00edn jeho bytov\u00e9ho domu.<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 se mnou?“<\/div>\n
Pro\u010d se Bill v\u016fbec obt\u011b\u017eoval pt\u00e1t, Tom nev\u011bd\u011bl. Nem\u011bl v \u00famyslu spustit toho kr\u00e1sn\u00e9ho tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee z o\u010d\u00ed. K\u00fdvnut\u00ed byla jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f, kterou Bill dostal. A zat\u00edmco Bill platil \u0159idi\u010di, Tom zasyp\u00e1val jeho krk m\u011bkk\u00fdmi polibky a \u0161eptal mu do ucha sladk\u00e1 sl\u016fvka.<\/div>\n
\n

Ani jeden z nich si nev\u0161iml taxik\u00e1\u0159ov\u00fdch nepohodln\u00fdch pohled\u016f, nec\u00edtili ani chladn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165, kter\u00fd na n\u011b dopadal a prom\u00e1\u010del je na kost, navzdory tomu, \u017ee cesta od vozu k p\u0159edn\u00edm dve\u0159\u00edm byla velmi kr\u00e1tk\u00e1. Ruku v ruce si razili svou cestu budovou, vybrali si schodi\u0161t\u011b p\u0159ed v\u00fdtahem z d\u016fvod\u016f nezn\u00e1m\u00fdch dokonce i jim.<\/p><\/div>\n

\u017d\u00e1dn\u00e1 slova nebyla t\u0159eba, kdy\u017e vstoupili do bytu, Bill se rychle zbavil kl\u00ed\u010d\u016f i sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed a sundal i Tomovo. Oba byli svle\u010deni d\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u016fbec dostali do lo\u017enice, b\u011bhem t\u00e9 cesty ztraceni v hladov\u00fdch polibc\u00edch a spaluj\u00edc\u00edch dotec\u00edch.<\/div>\n
Tu noc, kdy se milovali za zvuku siln\u00e9ho de\u0161t\u011b ne\u00faprosn\u011b bij\u00edc\u00edho do oken, Tom s Billem deklarovali svou l\u00e1sku k sob\u011b navz\u00e1jem znovu a znovu. Ud\u011blali sv\u00e1 rozhodnut\u00ed, \u017ee nic a nikdo nebude m\u00edt nikdy dovoleno, aby mezi n\u011b vstoupil. A kdy\u017e usnuli s propleten\u00fdmi kon\u010detinami, oba v\u011bd\u011bli, \u017ee jejich \u017eivoty u\u017e nikdy nebudou jako d\u0159\u00edv. Jejich \u017eivoty se nav\u017edy zm\u011bnily, a pokud byste se jich zeptali, oba by souhlasili, \u017ee k lep\u0161\u00edmu.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee P\u0159ek\u00e1\u017eky Byl tam vlastn\u011b jen jeden \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm cht\u011bl mluvit, ale od t\u00e9 doby, co Bill Toma p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby pro n\u011bj maloval, zd\u00e1lo se, jako by zmizel z povrchu zemsk\u00e9ho. Po\u017e\u00e1dal jej o to, to ano, ale pomalu toho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2370","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2370","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2370"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2370\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2370"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2370"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2370"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}