{"id":2380,"date":"2015-12-18T16:00:00","date_gmt":"2015-12-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2371"},"modified":"2015-12-18T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-18T15:00:00","slug":"815-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/18\/815-46\/","title":{"rendered":"#815 46."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Odpo\u010det. \u010c\u00e1st druh\u00e1.<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b sly\u0161el se sm\u00e1t<\/em><\/div>\n

Myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b sly\u0161et zp\u00edvat<\/em><\/div>\n
Mysl\u00edm, \u017ee jsem myslel, \u017ee jsem t\u011b vid\u011bl se sna\u017eit<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 to?“<\/em><\/div>\n

„Jo. Jo, m\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„Uka\u017e mi to.“<\/em><\/div>\n
„Ne tady, poj\u010fme n\u011bkam v\u00edc do soukrom\u00ed.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

\u010cervenec<\/strong><\/div>\n

\n

No\u010dn\u00ed m\u016fry se vracely, pomalu a jist\u011b na n\u011bj \u010d\u00edhaly. Bill se probudil u\u017e pot\u0159et\u00ed za tento t\u00fdden, rozt\u0159esen\u011b se nadechl a byl na chv\u00edli naprosto dezorientovan\u00fd, ne\u017e ho jeho mozek zavedl do zn\u00e1m\u00e9 cely a p\u0159ipomn\u011bl mu, kde je. Ale i tak, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je vzh\u016fru a \u017ee v\u0161echno bylo jenom sen, trvalo mu n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut, ne\u017e se svaly v jeho t\u011ble uvolnily a dovolily mu se posadit a vyl\u00e9zt z postele. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nebude schopn\u00fd sp\u00e1t, ne dnes, a tak p\u0159e\u0161el k oknu a otev\u0159el ho, co nejv\u00edc mohl (co\u017e nebylo moc), aby dovnit\u0159 pustil vzduch. T\u0159eba mu to pom\u016f\u017ee si trochu pro\u010distit hlavu.<\/p><\/div>\n

Chv\u00edli tam st\u00e1l, sna\u017eil se d\u00fdchat a uklidnit se, ne\u017e byl schopn\u00fd uklidnit ten t\u0159as, co m\u011bl pod k\u016f\u017e\u00ed. Jeho sny se zm\u011bnily, t\u00edm si byl a\u017e bolestiv\u011b v\u011bdom. I kdy\u017e to byly st\u00e1le no\u010dn\u00ed m\u016fry, definitivn\u011b se zm\u011bnily. U\u017e se mu nezd\u00e1lo o du\u0161\u00edch nebo jeho minulosti. To, o \u010dem se mu zd\u00e1lo te\u010f, ho probouzelo do naprosto jin\u00e9ho stavu \u00fazkosti.<\/div>\n
Zd\u00e1lo se mu, \u017ee byl poh\u0159ben za\u017eiva.<\/div>\n
A aby to nebylo jen samo o sob\u011b hrozn\u00e9, byl to v\u017edy Tom, kdo zav\u0159el rakev a Bill byl nucen se d\u00edvat, ani\u017e by byl schopn\u00fd se pohnout, mluvit nebo k\u0159i\u010det. Nemohl ud\u011blat nic pro to, aby mu \u0159ekl, \u017ee nen\u00ed mrtv\u00fd, \u017ee Tom d\u011bl\u00e1 chybu a \u017ee nechce b\u00fdt poh\u0159ben za\u017eiva.<\/em><\/div>\n
M\u011bl z t\u011bch sn\u016f klaustrofobii; i jeho mal\u00e1 cela mu p\u0159i\u0161la je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed. P\u0159itiskl se \u010delem na odhalen\u00e9 okno a rozt\u0159esen\u011b vydechl, zvedl pohled k m\u011bs\u00edci a \u010dekal, a\u017e vyjde slunce.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Ob\u010das, kdy\u017e Tom Billa nav\u0161t\u011bvoval v pozdn\u00edch ve\u010derech, spole\u010dn\u011b usnuli. Nebylo to \u00famysln\u00e9 a nebylo to n\u011bco, co Bill d\u011blal r\u00e1d, proto\u017ee postel byla mal\u00e1 a byl tak mezi nimi mnohem intimn\u011bj\u0161\u00ed dotek, ne\u017e co mu bylo pohodln\u00e9, ale jednou za \u010das se pono\u0159il do toho tepla a nechal se uspat. Mo\u017en\u00e1 by to v\u016fbec nep\u0159ipustil, kdyby Tom nespal tak lehce, tak\u017ee tu nikdy nez\u016fstal, aby je n\u011bkdo nena\u010dapal. Obvykle se za p\u016fl hodiny vzbudil a opustil celu d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl kdokoliv proj\u00edt a vid\u011bt je.<\/p><\/div>\n

Ov\u0161em span\u00ed tak bl\u00edzko u sebe m\u011blo je\u0161t\u011b jednu nev\u00fdhodu, o kter\u00e9 Bill nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Dnes v noci nevzal v potaz sv\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, kdy\u017e se pono\u0159il do sp\u00e1nku.<\/div>\n
\n

„Bille. Bille.<\/em> Bille!“<\/div>\n

Bill se probudil se zalap\u00e1n\u00edm po dechu, z\u00edral s vykulen\u00fdma o\u010dima do stropu, jen st\u011b\u017e\u00ed si byl v\u011bdom Tomov\u00fdch dlan\u00ed na sv\u00fdch ramenou, kter\u00e9 s n\u00edm t\u0159\u00e1sly, aby se probudil.<\/div>\n
„Hej, hej, hej, uklidni se. D\u00fdchej.“<\/div>\n
Dokud Tom ne\u0159ekl tohle, neuv\u011bdomil si, jak rychle jeho srdce bije, jeho k\u016f\u017ee ho\u0159ela a d\u00fdchal tak rychle, \u017ee se mu motala hlava. Byl to zn\u00e1m\u00fd pocit, ale nebylo to nic, na co by byl zvykl\u00fd.<\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e mu Tom za\u010dal hladit obli\u010dej a d\u00e1vat tak jeho vlasy pry\u010d. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. L\u00edbilo se mu, kdy\u017e si Tom hr\u00e1l s jeho vlasy.<\/div>\n
„Ano, m\u016f\u017ee\u0161,“ zamumlal Tom. „Byl to jen sen a m\u00e1\u0161 panick\u00fd z\u00e1chvat, to p\u0159eci v\u00ed\u0161, u\u017e jsi je m\u00edval. Jen se uklidni. Pomalu d\u00fdchej.“ Tom mu polo\u017eil dla\u0148 na hrudn\u00edk a trochu zatla\u010dil. „B\u0159ichem, ne hrudn\u00edkem. Pokr\u010d kolena. Zhluboka se nadechuj nosem.“<\/div>\n
Tom nechal ruku na Billov\u011b hrudn\u00edku, tu druhou na b\u0159i\u0161e, dokud se jeho dech kone\u010dn\u011b neuklidnil, aby je mohl d\u00e1t pry\u010d. Bill si p\u0159\u00e1l, aby je tam nechal. „No vid\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal a p\u0159itiskl rty na Bill\u016fv upocen\u00fd sp\u00e1nek a pak se polo\u017eil zp\u00e1tky vedle n\u011bj. „Je to pry\u010d.“<\/div>\n
Bill oto\u010dil hlavu na stranu \u010delem k n\u011bmu. Kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it sv\u00e9mu hlasu, tak se zeptal: „Odkdy jsi v tom takov\u00fd expert?“<\/div>\n
Tom se trochu nejist\u011b usm\u00e1l. „Od t\u00fd doby, co jsem byl na internetu.“<\/div>\n
Bill si odfrkl a oto\u010dil se obli\u010dejem zp\u00e1tky, aby se d\u00edval na strop, a nic ne\u0159\u00edkal, najednou se mu ale zase h\u016f\u0159 d\u00fdchalo.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee,“ \u0159ekl Tom a nep\u0159\u00edtomn\u011b hladil Billa kone\u010dky prst\u016f po p\u0159edlokt\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 si ani neuv\u011bdomoval, \u017ee to d\u011bl\u00e1, ale Bill si toho byl v\u011bdom a\u017e moc. „Jak dlouho se to d\u011bje?“<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bude lh\u00e1t, ale nakonec se rozhodl \u0159\u00edct pravdu, proto\u017ee mu bylo jasn\u00e9, \u017ee by to Tom nenechal b\u00fdt, dokud by to z n\u011bj nedostal. „N\u011bkolik dn\u00ed.“<\/div>\n
„Jak moc sp\u00ed?“<\/div>\n
P\u0159esta\u0148 zn\u00edt tak ustaran\u011b, pomyslel si Bill s lehk\u00fdm \u0161klebem.<\/div>\n
„Pak u\u017e sp\u00e1t nejdu. V\u00ed\u0161, potom,“ p\u0159iznal. Jin\u00fdmi slovy, moc nespal, ale to necht\u011bl \u0159\u00edkat nahlas.<\/div>\n
„O \u010dem se ti zd\u00e1?“<\/div>\n
„O ni\u010dem.“<\/div>\n
„Jen-„<\/div>\n
„Nech to b\u00fdt.“<\/div>\n
Tom si povzdychl, ale u\u017e na n\u011bj netla\u010dil. P\u0159ik\u00fdvl, prsty ho po\u0159\u00e1d hladil. „Dob\u0159e.“<\/div>\n
Bylo pozd\u011b, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je pozd\u011b, a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee Tomova slu\u017eba u\u017e dnes skon\u010dila a \u017ee by m\u011bl odej\u00edt, ale kdyby te\u010f Tom ode\u0161el, tak by byl s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a touhle m\u00edstnost\u00ed a touhle klaustrofobi\u00ed.<\/em><\/div>\n
A tak se rozhodl poslat svou hrdost k \u010dertu a zamumlal: „Necho\u010f je\u0161t\u011b.“<\/div>\n
K jeho p\u0159ekvapen\u00ed Tom zavrt\u011bl hlavou. „Neodejdu, dokud znovu neusne\u0161.“<\/div>\n
Bill se za\u0161klebil. „Tak to bude\u0161 \u010dekat dlouho.“<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu oto\u010dil \u010delem a Bill na sob\u011b c\u00edtil jeho pohled, vid\u011bl ho koutkem oka. „Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b,“ \u0159ekl.<\/div>\n
\n

Bill zavrt\u011bl hlavou a cht\u011bl to pop\u0159\u00edt, ale nemusel ani vydat jedin\u00fd zvuk, ne\u017e ho Tom chytil a dostal ho k sob\u011b bokem. Jednu ruku mu dal kolem hrudn\u00edku a dr\u017eel ho tak pevn\u011b, \u017ee by to i mohlo b\u00fdt nepohodln\u00e9 (co\u017e nebylo) a druhou rukou mu zajel do vlas\u016f.<\/p><\/div>\n

Bill tichounce zaprotestoval, ale Tom mu za\u010dal \u0161krabkat hlavu a v\u0161echno bylo odpu\u0161t\u011bno. „Pobav m\u011b, ano?“ zamumlal a Bill nedobrovoln\u011b vydechl slast\u00ed. Byl tak unaven\u00fd, \u017ee mu padala v\u00ed\u010dka, ale necht\u011bl je nechat zav\u0159en\u00e1 d\u00e9le ne\u017e p\u00e1r vte\u0159in, proto\u017ee se b\u00e1l, \u017ee by znovu spadl do toho snu. Do toho s rakvemi a temnotou a zoufalstv\u00edm<\/em>\u2026 prudce otev\u0159el o\u010di. Znovu je zav\u0159el. Ne.<\/div>\n
„Hej,“ \u0159ekl Tom. Nejsp\u00ed\u0161 ho musel na\u010dapat. „Zav\u0159i o\u010di.“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 mi d\u011blat ch\u016fvu,“ zamumlal Bill do pol\u0161t\u00e1\u0159e, ale bohu\u017eel jeho hlas nezn\u011bl tak jedovat\u011b, jak si p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Tom, d\u00e1l hladil Billovu lebku takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee by to m\u011blo b\u00fdt trestn\u00e9. „Byl jsem dnes v obchod\u011b.“<\/div>\n
Billovi se zvedl koutek \u00fast. „Jak odporn\u011b zaj\u00edmav\u00e9.“<\/div>\n
\n

C\u00edtil, jak Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Bylo to velmi zaj\u00edmav\u00e9. \u0160el jsem do obchodu a ani jsem nev\u011bd\u011bl pro co. Jen jsem tam \u0161el, proto\u017ee jsem nem\u011bl nic jin\u00e9ho na pr\u00e1ci a p\u0159i\u0161el jsem si neklidn\u00fd.“ Jeho hlas se zm\u011bnil v tich\u00e9 muml\u00e1n\u00ed bl\u00edzko \u0161epotu. D\u00e1l ho hladil po hlav\u011b. „A tak jsem tam chv\u00edli chodil a vid\u011bl jsem jednu opravdu rozko\u0161nou hol\u010di\u010dku. Mohly j\u00ed b\u00fdt \u010dty\u0159i nebo p\u011bt let.“<\/p><\/div>\n

„Nen\u00e1vid\u00edm d\u011bti.“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l, ten zvuk zavibroval Billov\u00fdm t\u011blem. „Kdy\u017e jsi naposledy n\u011bjak\u00e9 potkal, tak jsi s\u00e1m byl d\u00edt\u011b.“ Hned, jak to \u0159ekl, Bill c\u00edtil, jak Tom ztuhl, litoval toho, co \u0159ekl.<\/div>\n
„To nic,“ \u0159ekl Bill. „Je to pravda. Pokra\u010duj.“<\/div>\n
Tom vydechl, ale prsty pokra\u010doval v mas\u00e1\u017ei. „Tahala za sebou sv\u00e9ho otce, alespo\u0148 jsem si myslel, \u017ee je to jej\u00ed otec, p\u0159emlouvala ho, aby j\u00ed koupil su\u0161enky. Naschv\u00e1l \u0161el pomalu, \u0161k\u00e1dlil ji, a ona po\u0159\u00e1d dupala.“ A\u017e te\u010f si Bill uv\u011bdomil, \u017ee Tom\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou pointu; m\u011blo ho to ukol\u00e9bat.<\/em> Jako by byl n\u011bjak\u00e9 zatracen\u00e9 d\u00edt\u011b. Nejhor\u0161\u00ed na tom ale nebylo to, \u017ee to d\u011blal, nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee to fungovalo, Bill m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a v\u00ed\u010dka byla moc t\u011b\u017ek\u00e1 na to, aby je zvedl. Tom\u016fv hlas byl v jeho uchu tak tich\u00fd, jak pokra\u010doval v muml\u00e1n\u00ed nesouvisl\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f ze sv\u00e9ho v\u00fdletu do obchodu, a Bill se brzy za\u010dal c\u00edtit tak teple, tak dob\u0159e, tak ospale. Jeho mysl odplula do bla\u017een\u00e9 nicoty.<\/div>\n
<\/p>\n

Srpen<\/strong><\/div>\n

\n

Jen proto, \u017ee do toho Tom p\u0159estal zasahovat, neznamenalo, \u017ee se lid\u00e9 ve m\u011bst\u011b p\u0159estali sna\u017eit. Sna\u017eili se a sna\u017eili, ale nic se nestalo. Soudce dokonce odm\u00edtal podat jak\u00e9koliv koment\u00e1\u0159e tisku, kter\u00fd mu strkal mikrofony pod nos a ve\u0159ejnost z toho byla na\u0161tvan\u00e1 a frustrovan\u00e1.<\/p><\/div>\n

\n

„K\u00e9\u017e by s t\u00edm v\u0161ichni p\u0159estali,“ p\u0159iznal Bill Ann\u011b b\u011bhem jedn\u00e9 jejich skoro ka\u017edodenn\u00ed sch\u016fzky. Nemluvili spolu ka\u017ed\u00fd den, ale nem\u011blo to k tomu daleko. Ob\u010das si Bill nebyl jist\u00fd, jestli je s n\u00edm, proto\u017ee cht\u011bla, nebo proto, \u017ee to byla jej\u00ed pr\u00e1ce.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Nen\u00ed to nutn\u00e9,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. „A je to trochu hloup\u00e9.“<\/div>\n
„Hloup\u00e9?“<\/div>\n
Bill na\u0161pulil rty. Bylo z\u0159ejm\u00e9, pro\u010d je to hloup\u00e9, nem\u011bl by j\u00ed to muset vysv\u011btlovat. „To nemaj\u00ed v \u017eivot\u011b nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci, ne\u017e litovat n\u011bjak\u00e9ho vraha, co jde na smrt? Co to m\u00e1, ksakru, b\u00fdt? Co za lidi tohle d\u011bl\u00e1?“<\/div>\n
„Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed cht\u011bj\u00ed pomoct,“ odpov\u011bd\u011bla Anna jemn\u011b. „Mysl\u00ed to dob\u0159e.“<\/div>\n
„Jo, co\u017e je to, pro\u010d mi to vad\u00ed,“ zamru\u010del a promnul si \u010delo. „Nech\u00e1pu to. Ale v\u00edte co, stejn\u011b na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Kdy\u017e ani m\u016fj pr\u00e1vn\u00edk nic nezm\u016f\u017ee, tak nic nezm\u016f\u017eou ani n\u011bjak\u00e9 fotbalov\u00e9 matky.“<\/div>\n
„Tvoje pr\u00e1vni\u010dka se nep\u0159estala sna\u017eit.“<\/div>\n
„Je to jej\u00ed pr\u00e1ce,“ m\u00e1lem odsekl, ale Anna jeho t\u00f3nu nev\u011bnovala pozornost. Jen z\u0159\u00eddka to d\u011blala.<\/div>\n
\n

„Jak se m\u00e1te ty a Tom?“ zeptala se a obratn\u011b zm\u011bnila t\u00e9ma, Bill trochu p\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/p><\/div>\n

Ty a Tom.<\/em> To zn\u011blo tak\u2026 nev\u011bd\u011bl, jak to zn\u011blo, ale d\u011blalo mu to dob\u0159e. „Okay,“ odpov\u011bd\u011bl a zad\u00edval se na desku stolu. „Je to t\u011b\u017ek\u00e9,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„V\u017edycky je,“ \u0159ekla Anna a on sly\u0161el soucit v jej\u00edm hlase. Bylo mu z toho nevolno. „Mysl\u00edm, \u017ee by to tak m\u011blo b\u00fdt.“<\/div>\n
Neptal se, k \u010demu odkazovala. „To je k posr\u00e1n\u00ed,“ a nemusel zvedat pohled, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee se na n\u011bj usm\u00edv\u00e1, jemn\u011b jako v\u017edycky, skoro s l\u00edtost\u00ed, ale ne tak \u00fapln\u011b. Anna ho nelitovala.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to t\u011b\u017e\u0161\u00ed pro tebe nebo pro n\u011bj?“<\/div>\n
Bill polkl a sklopil pohled, pot\u0159eboval se na n\u011bco d\u00edvat. Cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee pro n\u011bj, jen kv\u016fli tomu, jak debiln\u011b se c\u00edtil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebyla spr\u00e1vn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Nen\u00e1vid\u011bl na to myslet, proto\u017ee ho to bolelo a\u017e moc bl\u00edzko n\u011b\u010deho, kde se mu to nel\u00edbilo. „Pro n\u011bj.“ Zamumlal nakonec.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a prokl\u00ednal tu ot\u00e1zku. Necht\u011bl se o tomhle bavit. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co ho nutila \u0159\u00edct a kroutily se mu z toho vnit\u0159nosti a srdce mu bilo jak spla\u0161en\u00e9. „Proto\u017ee,“ za\u010dal. „Proto\u017ee to on tady z\u016fstane.“<\/div>\n
Ne\u010dekal, \u017ee tu bude n\u011bkdo, koho tady nech\u00e1; to nebylo v pl\u00e1nu. Oklamat, poblouznit, sv\u00e9st, ubl\u00ed\u017eit<\/em> – ano. Nechat n\u011bkoho v trosk\u00e1ch po sv\u00e9 smrti? Ne.<\/div>\n
Ani si nemyslel, \u017ee by to bylo mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
\n

Anna znovu p\u0159ik\u00fdvla, zd\u00e1la se pot\u011b\u0161en\u00e1 (a mo\u017en\u00e1 trochu p\u0159ekvapen\u00e1?), \u017ee j\u00ed odpov\u011bd\u011bl. Bill by byl nejsp\u00ed\u0161 tak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00fd, kdyby ho to zaj\u00edmalo. Nechal ji se v n\u011bm r\u00fdpat a u\u017e mu to bylo jedno. Byl u\u017e tak unaven\u00fd; unaven\u00fd z toho c\u00edtit se takhle, unaven\u00fd z tohohle \u017eivota a tup\u00e9 bolesti, kter\u00e1 se dost\u00e1vala hluboko do jeho kost\u00ed. Nebyl d\u016fvod, pro\u010d s t\u00edm bojovat d\u00e9le, tak\u017ee j\u00ed bude muset odpov\u011bd\u011bt na ot\u00e1zky a m\u00edt to z krku.<\/p><\/div>\n

„Ch\u00e1pe\u0161, jak mu je?“ zeptala se ho a ta ot\u00e1zka byla jako bodnut\u00ed. P\u0159ik\u00fdvl. „Jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee se c\u00edt\u00ed?“<\/div>\n
Na dlouhou chv\u00edli, tak dlouhou, \u017ee si Anna nejsp\u00ed\u0161 myslela, \u017ee nic ne\u0159ekne, byl zticha. Pak nejist\u011b pootev\u0159el rty. „On\u2026 c\u00edt\u00ed\u2026“ zamra\u010dil se. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 to pojmenovat. „C\u00edt\u00ed se zoufale,“ \u0159ekl, d\u00edval se na st\u016fl, ale vid\u011bt skrz n\u011bj, pohled m\u011bl zaml\u017een\u00fd a kdesi v d\u00e1lce. „C\u00edt\u00ed ztr\u00e1tu. A jako by tady n\u011bkde byla pr\u00e1zdn\u00e1 d\u00edra.“ Na chv\u00edli se zastavil. „N\u011bkde hluboko uvnit\u0159. A i kdyby ud\u011blal cokoliv, tak nezmiz\u00ed, nikdy nezmiz\u00ed. A c\u00edt\u00ed se roz\u010dilen\u011b, proto\u017ee se c\u00edt\u00ed provinile a proto\u017ee to prost\u011b nen\u00ed spravedliv\u00e9.“<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla, neunikl j\u00ed ten skryt\u00fd v\u00fdznam, i kdy\u017e jemu mo\u017en\u00e1 jo, rozhodla se to nekomentovat. Tahle konverzace, tohle p\u0159izn\u00e1n\u00ed, bylo to pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9 – to j\u00ed bylo jasn\u00e9. Nebylo to lehk\u00e9 na pohled, nikdy to nebylo lehk\u00e9. Pro n\u011bkoho, kdo se j\u00ed d\u00edval do o\u010d\u00ed s pali\u010datost\u00ed a s rozho\u0159\u010denou v\u00fdzvou v obli\u010deji, tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho, tohle byla emoce, kterou cht\u011bla vid\u011bt u\u017e od prvn\u00edho dne. M\u011bla z toho radost, ale byla z toho i smutn\u00e1. R\u00e1da za pokrok, ale smutn\u00e1 z jeho bolesti.<\/div>\n
\n

N\u011bkolik minut nikdo z nich nic ne\u0159ekl, dokud nakonec nepromluvil Bill. „M\u016f\u017eeme p\u0159estat?“ zeptal se, o\u010di zav\u0159en\u00e9. Hlas m\u011bl unaven\u00fd.<\/p><\/div>\n

Pod\u00edvala se na n\u011bj, opravdu na n\u011bj, na to, co mohla vid\u011bt skryt\u00e9ho pod jeho tv\u00e1\u0159\u00ed, a pak se rozhodla, \u017ee ano, mohli p\u0159estat. Sta\u010dilo to; u\u017e nebylo pot\u0159eba j\u00edt d\u00e1l. Ta my\u0161lenka ji donutila se trochu zamra\u010dit, nerada o tom p\u0159em\u00fd\u0161lela. O tom, jak daleko, jak mnohem l\u00e9pe na tom mohl b\u00fdt, kdyby dostal \u0161anci, kdyby dostal \u010das. Nem\u011bli ale \u010das. Nikdy ho nem\u011bli.<\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekla ti\u0161e a jeho ramena klesla \u00falevou. „Ano, zlat\u00ed\u010dko, m\u016f\u017eeme p\u0159estat.“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bla, odkud to p\u0159i\u0161lo, ale hned jak to \u0159ekla, Bill si zatla\u010dil dla\u0148 do o\u010d\u00ed, schoval je z jej\u00edho pohledu. Po\u0159\u00e1d tak pali\u010dat\u00fd.<\/div>\n
Anna se nat\u00e1hla p\u0159es st\u016fl a vzala ho za ruku a n\u011b\u017en\u011b ho pohladila po z\u00e1p\u011bst\u00ed, cht\u011bla ho ukonej\u0161it. Semknul prsty, ale nechal ruku tam, kde byla. „To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekla. „Jsme hotovi, hotovi. Vedl sis dob\u0159e.“ Dal ruku pry\u010d a vydechl. „Jsi hotov.“<\/div>\n
<\/p>\n

Z\u00e1\u0159\u00ed<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi se podlomila kolena a sesunul se na chladnou zem. Ten \u0161ed\u00fd k\u00e1men byl tak neosobn\u00ed, a\u017e moc neosobn\u00ed, jen na sob\u011b m\u011bl dv\u011b data. Na kameni le\u017eel star\u00fd puget r\u016f\u017e\u00ed, rud\u00e9 r\u016f\u017ee zmrzl\u00e9 v chladn\u00e9m vzduchu.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem tam nebyl,“ za\u0161eptal a pral se se slovy. „J\u00e1 nemohl\u2026 Prost\u011b jsem nemohl. Tolik se omlouv\u00e1m, Bille.“ Dotkl se rozt\u0159esen\u011b r\u016f\u017e\u00ed a d\u00edval se, jak jejich okv\u011btn\u00ed l\u00edstky padaj\u00ed na zem. Zhluboka se nadechl. „Up\u0159\u00edmn\u011b nev\u00edm, co d\u011blat,“ \u0159ekl a zavrt\u011bl hlavou. „Nemysl\u00edm si, \u017ee v\u00ed\u0161, jak moc pro m\u011b znamen\u00e1\u0161\u2026 znamenal jsi. A to m\u011b zab\u00edj\u00ed.“ Semkl rty k sob\u011b, kdy\u017e se mu za\u010dala nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1st brada a zhluboka se nadechl nosem. „Je to, jako bys nikdy neexistoval, nic mi po tob\u011b nezbylo. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem t\u011b naposledy vid\u011bl p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny a te\u010f jsi prost\u011b\u2026 te\u010f jsi nikde. Nikdy na tebe nezapomenu, p\u0159\u00edsah\u00e1m. Po\u0159\u00e1d m\u011b m\u00e1\u0161, ty\u2026 v\u017edycky m\u011b bude\u0161 m\u00edt, ano?“<\/div>\n
Tom musel odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dne vzlykat a u\u017e to nebude moci un\u00e9st a zem\u0159e tady v t\u00e9 zim\u011b. Na chv\u00edli si pomyslel, \u017ee by to uv\u00edtal.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se zvedl a p\u0159ejel prsty po Billov\u011b jm\u00e9n\u011b na chladn\u00e9m kameni. D\u00edval se na n\u011bj, na jeho jm\u00e9no, a o\u010di ho p\u00e1lily. M\u00e1lem to \u0159ekl, ta slova, co p\u00e1lila a trhala ho na kusy u\u017e m\u011bs\u00edce. Dokonce otev\u0159el rty, aby \u0159ekl prvn\u00ed slabiku, ale nic z n\u011bj nevy\u0161lo, proto\u017ee u\u017e bylo pozd\u011b; ta slova by se setkala jen s ledov\u00fdm tichem. A tak je ne\u0159ekl. Nedok\u00e1zal je \u0159\u00edct p\u0159edt\u00edm, p\u0159edt\u00edm kdy\u017e by na nich je\u0161t\u011b z\u00e1le\u017eelo, kdy\u017e by ud\u011blaly rozd\u00edl, a tak nebylo spravedliv\u00e9 je \u0159\u00edkat te\u010f. Nam\u00edsto toho jen za\u0161eptal sbohem.<\/div>\n
\n

Tom m\u011bl sv\u00e9 opuchl\u00e9 o\u010di naprosto zav\u0159en\u00e9, m\u011bl sucho v krku, m\u011bl tak moc ucpan\u00fd nos, \u017ee nemohl d\u00fdchat, a to bylo nejsp\u00ed\u0161 to, co ho probudilo. Nejd\u0159\u00edv tam jen le\u017eel, zmaten\u00fd a st\u00e1le bre\u010d\u00edc\u00ed, pak si uv\u011bdomil, \u017ee to byl jen sen.<\/p><\/div>\n

„Do prdele,“ zanad\u00e1val a ut\u0159el si obli\u010dej do pe\u0159iny, po\u0159\u00e1d se chv\u011bl. Zam\u017eoural na hodiny a vid\u011bl, \u017ee je \u010dtvrt na \u010dty\u0159i r\u00e1no a to znamenalo, \u017ee u\u017e mu je 22 let p\u0159es 3 hodiny. Tak\u00e9 to znamenalo, \u017ee jim zb\u00fdvaly jen 4 dny.<\/div>\n
Nep\u0159estal bre\u010det, dokud znovu neusnul.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill nen\u00e1vid\u011bl narozeniny, tak\u017ee by nem\u011blo b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00edm, \u017ee nikdo slovn\u011b ty Tomovy neuznal. Tomovi to, zd\u00e1 se, nevadilo. Necht\u011bl, aby mu to p\u0159ipom\u00ednal, Bill to na n\u011bm vid\u011bl.<\/p><\/div>\n

Bylo pozd\u011b ve\u010der, Tom m\u011bl cel\u00fd den pr\u00e1ci, a tak m\u011bli jen p\u016fl hodiny, ne\u017e Tomovy narozeniny skon\u010d\u00ed a zm\u011bn\u00ed se v Billovy, ale to tak\u00e9 nikdo z nich nezm\u00ednil.<\/div>\n
Sed\u011bli na posteli, op\u00edrali se o ze\u010f a nep\u0159\u00edtomn\u011b se d\u00edvali na n\u011bjakou talk show bez zvuku. Mezi sebou se dot\u00fdkali dlan\u011bmi, kter\u00e9 le\u017eely na matraci, Tom ho dr\u017eel za prsty, nedr\u017eel ho \u00fapln\u011b, ale ten dotek byl p\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/div>\n
\n

„V\u011bd\u011bl jsi,“ \u0159ekl Tom najednou t\u00f3nem, kter\u00fd d\u00e1val najevo, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel u\u017e p\u011bkn\u011b dlouho. Billa to skoro vyd\u011bsilo, v pokoji bylo dlouho ticho, a tak ho vyd\u011bsilo i jeho kr\u00e1tk\u00e9 muml\u00e1n\u00ed. „V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee u\u017e je to v\u00edc ne\u017e rok, co jsme se potkali?“<\/p><\/div>\n

Bill se nad t\u00edm trochu o\u0161il. Od t\u00e9 doby se toho tolik stalo. N\u011bco dobr\u00e9ho, ale ne v\u0161echno, rozhodn\u011b ne v\u0161echno bylo dobr\u00e9.<\/div>\n
Tom se op\u0159el hlavou o ze\u010f a oto\u010dil se k n\u011bmu, d\u00edval se na n\u011bj. „Nep\u0159ijde mi, \u017ee je to tak dlouho.“<\/div>\n
„Mn\u011b p\u0159ijde, \u017ee je to v\u011b\u010dnost.“<\/div>\n
„Opravdu?“<\/div>\n
„M\u011bl jsem n\u011bkolik dlouh\u00fdch t\u00fddn\u016f tady,“ \u0159ekl trochu ost\u0159eji, ne\u017e zam\u00fd\u0161lel, a pod\u00edval se na Toma omluvn\u00fdm pohledem. Tak to nemyslel. Ne zcela.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a polkl, ohryzek mu v krku trochu posko\u010dil. „Jo,“ \u0159ekl ti\u0161e, odvr\u00e1til pohled ke sv\u00fdm kolen\u016fm. Vina. „J\u00e1 taky.“ Zastavil a pak zdr\u00e1hav\u011b dodal. „Ale nebylo to v\u0161echno tak zl\u00e9. Nebo ano?“<\/div>\n
Bill na chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by nic ne\u0159ekl, ale nakonec \u0159ekl. Tom zn\u011bl a\u017e moc ustra\u0161en\u011b z toho, co mu odpov\u00ed, tak jak by mohl neodpov\u011bd\u011bt? „Ne.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli se na sebe v tichosti d\u00edvali a n\u011bco nedefinovateln\u00e9ho mezi nimi projelo, porozum\u011bn\u00ed n\u011b\u010demu, co Bill vlastn\u011b nech\u00e1pal. Tom mu stiskl ruku pevn\u011bji, tak moc, \u017ee mu ji m\u00e1lem drtil, a v jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco, co cht\u011bl \u0159\u00edct. Bill na n\u011bj cht\u011bl k\u0159i\u010det, aby mu to \u0159ekl, ale neud\u011blal to. „Co?“ zeptal se nam\u00edsto toho ti\u0161e, ne tak prudce, jak p\u016fvodn\u011b cht\u011bl. „Divn\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1\u0161 a zab\u00edj\u00ed\u0161 mi ruku.“<\/div>\n
Tom zamrkal, jako by nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, o \u010dem to mluv\u00ed, ale pak Billovi uvolnil ruku a odvr\u00e1til pohled. „Promi\u0148,“ zamumlal. „J\u00e1, uh, j\u00e1 jen m\u011bl\u2026“ znovu se pod\u00edval Billovi do o\u010d\u00ed a vypadal\u2026 zamy\u0161len\u011b? Jako by n\u011b\u010deho litoval? Smutn\u011b? „\u2026 takov\u00fd sen.“<\/div>\n
Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvl. O snech v\u011bd\u011bl v\u0161echno a nehodlal se Toma vypt\u00e1vat, pokud by mu to s\u00e1m necht\u011bl \u0159\u00edct. Kdyby mu to cht\u011bl \u0159\u00edct, tak by to u\u017e ud\u011blal.<\/div>\n
A pak s t\u00edm sam\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i Tom polo\u017eil Billovi ruku na krk a palcem p\u0159ejel po jeho \u010delisti, p\u0159it\u00e1hl si ho do polibku. Byl to n\u011b\u017en\u00fd a relativn\u011b kr\u00e1tk\u00fd polibek, nebyl jin\u00fd od t\u011bch, co spolu sd\u00edleli v minulosti, a p\u0159esto jin\u00fd byl. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 vysv\u011btlit pro\u010d, ale bylo tomu tak.<\/div>\n
\n

„Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Bill, kdy\u017e se od sebe odt\u00e1hli, d\u00fdchali stejn\u00fd vzduch a dot\u00fdkali se nosy.<\/p><\/div>\n

N\u011bco Tomovi p\u0159el\u00e9tlo p\u0159es obli\u010dej, n\u011bco temn\u00e9ho, ale zmizelo to d\u0159\u00edv, ne\u017e to Bill v\u016fbec dok\u00e1zal analyzovat. „Jo,“ \u0159ekl a palcem pohladil Billa pod uchem. „Ned\u011blej si starosti,“ pokra\u010doval, smutn\u011b se usm\u00edval, vr\u00e1til ruku dol\u016f do kl\u00edna a pod\u00edval se na sv\u00e9 hodinky. Jeho lehce bolestiv\u00e1 tv\u00e1\u0159 \u0159ekla Billovi v\u0161echno, co pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt. Jeho zatracen\u00e9 narozeniny. Znovu. Tom beze slova znovu propletl prsty s Billov\u00fdmi, lehce mu dla\u0148 stiskl. Bylo to sp\u00ed\u0161 jako ‚Omlouv\u00e1m se‘ ne\u017e ‚V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed‘.<\/div>\n
Billovi se ulevilo, \u017ee zjevn\u011b nebude prob\u00edhat \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed d\u00e1rk\u016f nebo tak n\u011bco. Nemyslel si, \u017ee by to po minul\u00fdch V\u00e1noc\u00edch zvl\u00e1dl, to bylo dost hrozn\u00e9 a d\u00e1rek neskon\u010dil moc dob\u0159e. Ani nev\u011bd\u011bl, kde skon\u010dil a nejhor\u0161\u00ed na tom bylo, \u017ee mu ob\u010das ten \u0159et\u00edzek na krku chyb\u011bl. A\u0165 u\u017e je kdekoliv, p\u0159ipomn\u011bl si, je stejn\u011b zni\u010den\u00fd, a tak by ne\u0161el nosit.<\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou, aby dostal my\u0161lenky pry\u010d a vr\u00e1til svou pozornost zp\u00e1tky ke ztlumen\u00e9 televizi. Polibek mu st\u00e1le le\u017eel na rtech, a ani\u017e by si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1, polo\u017eil si hlavu na Tomovo rameno, nadechl v\u016fni jeho uniformy a jeho samotn\u00e9ho. Nejd\u0159\u00edve se zd\u00e1lo, \u017ee Tom ztuhl, tohle ne\u010dekal, ale nakonec se s lehce rozt\u0159esen\u00fdm v\u00fddechem uvolnil a op\u0159el si hlavu o Billovu, nosem se trochu zabo\u0159il do jeho vlas\u016f.<\/div>\n
\n

„V\u00ed\u0161,“ zamumlal Bill po n\u011bkolika minut\u00e1ch p\u0159\u00edjemn\u00e9ho ticha. „Ze v\u0161ech zasran\u00fdch narozenin, kter\u00e9 jsem kdy m\u011bl, tyhle nejsou tak \u0161patn\u00e9.“<\/p><\/div>\n

Tom se ti\u0161e zasm\u00e1l a znovu mu stiskl prsty, tentokr\u00e1t n\u011b\u017en\u011bji. „To jsem r\u00e1d.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b.“ Bill si skousl vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e a zvedl k Tomovi pohled, i kdy\u017e ho ze sv\u00e9 nyn\u011bj\u0161\u00ed polohy nemohl dost dob\u0159e vid\u011bt. „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem\u2026“ zhluboka se nadechl, byl s\u00e1m sebou frustrovan\u00fd. Opravdu m\u011blo b\u00fdt jednoduch\u00e9 ‚d\u011bkuji‘ tak t\u011b\u017ek\u00e9? „To je jedno.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, dokonale mu \u010detl my\u0161lenky, co\u017e bylo otravn\u00e9 i uklid\u0148uj\u00edc\u00ed z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
Ale jak Tom \u0159ekl, bylo to v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee oba dva to v\u011bd\u011bli. Mo\u017en\u00e1 bylo lep\u0161\u00ed n\u011bjak\u00e9 v\u011bci ne\u0159\u00edkat nahlas.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Jsi si jist\u00fd, \u017ee t\u00edm v\u0161\u00edm chce\u0161 proj\u00edt?“<\/em><\/div>\n

„Mus\u00ed\u0161 se m\u011b na to p\u0159estat pt\u00e1t. Ano, jsem si jist\u00fd.“<\/em><\/div>\n
„Je to jen\u2026 tohle je ta nejstupidn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou jsem kdy vid\u011bl kohokoli d\u011blat.“<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edm to ud\u011blat, co\u017epak to nech\u00e1pe\u0161? Mus\u00edm.“<\/em><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom ode\u0161el asi dvacet minut po p\u016flnoci a nejd\u0159\u00edv se Bill pokou\u0161el sp\u00e1t, ale pak zjistil, \u017ee nem\u016f\u017ee. M\u011bl toho v hlav\u011b a\u017e moc. Posadil se a prohr\u00e1bl si vlasy, o\u010dima hledal po cele, co by tak mohl d\u011blat. Nakonec se o\u010dima zastavil na n\u011b\u010dem, co le\u017eelo zpola zapomenuto pod jeho postel\u00ed. Srdce se mu trochu v\u00edc rozbu\u0161ilo, kdy\u017e se sklonil, aby to sebral, p\u0159ejel dlan\u00ed po prvn\u00ed stran\u011b knihy. Byla \u010dasto \u010dten\u00e1, pln\u00e1 osl\u00edch u\u0161\u00ed a lehce natrhnut\u00fdch stran, h\u0159bet byl b\u00edl\u00fd a od\u0159en\u00fd, i kdy\u017e tu knihu nikdy neotev\u0159el. Matn\u011b si vzpom\u00ednal, jak \u0159ekl, \u017ee to bude ta posledn\u00ed kniha, kterou by kdy \u010detl p\u0159ed smrt\u00ed, a te\u010f se ji b\u00e1l otev\u0159\u00edt, proto\u017ee kdyby ji otev\u0159el, tak by se to stalo skute\u010dnost\u00ed. Byl by mrtv\u00fd mu\u017e.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Otev\u0159el ji tam, kde m\u011bly b\u00fdt dv\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 str\u00e1nky. A\u017e na to, \u017ee nebyly pr\u00e1zdn\u00e9.<\/div>\n
<\/p>\n

Bille,<\/em><\/div>\n

v\u00edm, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 nech\u00e1pe\u0161, pro\u010d jsem ti tohle dala, p\u0159eci jen je to moje obl\u00edben\u00e1 kniha, ale mysl\u00edm si, \u017ee se ti bude l\u00edbit, j\u00e1 u\u017e jsem ji \u010detla n\u011bkolikr\u00e1t. V\u00edm, \u017ee jsi necht\u011bl, abych ti n\u011bco kupovala, a tak jsem nic nekoupila. Ber to jako d\u00e1rek pro nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, pokud je to tak lep\u0161\u00ed. D\u00e1v\u00e1m ti jednu ze sv\u00fdch nejcenn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed \ud83d\ude42 Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si mnohem v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161, nem\u016f\u017eu ti nic nedat.<\/em><\/div>\n
\u0160\u0165astn\u00e9 narozeniny!<\/em><\/div>\n
– K<\/em><\/div>\n
\n

Bill rychle knihu zaklapl a polo\u017eil ji tak rychle, jak jen mohl, jako by ho sp\u00e1lila. Tak n\u011bjak to byla pravda.<\/p><\/div>\n

Po tom, co mu bylo 11, tohle byl ten jedin\u00fd opravdov\u00fd d\u00e1rek, co kdy dostal. K jeden\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m dostal od otce fotbalov\u00fd m\u00ed\u010d, nejsp\u00ed\u0161 doufal, \u017ee tak d\u00e1 sv\u00e9mu synovi n\u011bjak\u00fd chlapsk\u00fd kon\u00ed\u010dek, sl\u00edbil Billovi, \u017ee si s n\u00edm bude n\u011bkdy hr\u00e1t. Nikdy si s n\u00edm nehr\u00e1l a Bill ten m\u00ed\u010d rozkuchal kapesn\u00edm no\u017eem. Po tom k narozenin\u00e1m a V\u00e1noc\u016fm dost\u00e1val u\u017e jen pen\u00edze.<\/div>\n
A pak, k jeho patn\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m, mu ona<\/em> dala tohle. Byla to jej\u00ed obl\u00edben\u00e1 kniha, v\u017edycky ji u sebe nosila a on byl tenkr\u00e1t velmi p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee mu ji dala, \u0159ekla mu, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed c\u00edtit to, co c\u00edtila ona poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e to \u010detla. Jako by ti kniha mohla d\u00e1t city. Ale on sl\u00edbil sob\u011b i j\u00ed, \u017ee si ji p\u0159e\u010dte, \u017ee si ji p\u0159e\u010dte, pokud j\u00ed na tom z\u00e1le\u017e\u00ed. Bylo to pro ni d\u016fle\u017eit\u00e9 a on sl\u00edbil, \u017ee to bude ta posledn\u00ed kniha, kterou kdy bude \u010d\u00edst.<\/div>\n
A te\u010f ta chv\u00edle p\u0159i\u0161la a on se nedok\u00e1zal p\u0159inutit ji otev\u0159\u00edt. Nemohl se d\u00edvat na jej\u00ed p\u00edsmo, nemohl dr\u017eet n\u011bco, co tak draze milovala, ne kdy\u017e to byla jeho vina, \u017ee te\u010f o n\u00ed mus\u00ed mluvit v minul\u00e9m \u010dase. A pak tu bylo n\u011bco dal\u0161\u00edho, n\u011bco co nedok\u00e1zal pojmenovat, ale n\u011bco, kv\u016fli \u010demu pro n\u011bj bylo t\u011b\u017ek\u00e9 dodr\u017eet slib, kter\u00fd j\u00ed dal.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu,“ za\u0161eptal a d\u00edval se na knihu. „Omlouv\u00e1m se, nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
<\/p>\n

4. z\u00e1\u0159\u00ed<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
Tom Billa pevn\u011b obj\u00edmal, tak pevn\u011b, \u017ee ho m\u00e1lem dusil, byli si tak bl\u00edzko, \u017ee do sebe skoro prolnuli.<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a objet\u00ed mu vr\u00e1til. „To nic,“ \u0159ekl ti\u0161e, polo\u017eil si bradu na Tomovo rameno. „Zkusils to. Bylo to v\u00edc, ne\u017e o co jsem mohl \u017e\u00e1dat.“<\/div>\n
Tom byl potichu, od r\u00e1na ne\u0159ekl skoro jedin\u00e9 slovo. Byl bled\u00fd a t\u0159\u00e1sl se, vypadal v\u00edc vystra\u0161en\u011b ne\u017e Bill. Bill byl otup\u011bl\u00fd.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee p\u016fjdu do pekla?“ zeptal se Bill ti\u0161e. S t\u00edmhle se Tomovi je\u0161t\u011b nesv\u011b\u0159il, ale te\u010f m\u011bl posledn\u00ed \u0161anci a pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, co si Tom mysl\u00ed.<\/div>\n
Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Peklo,“ zopakoval Bill. „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 v to?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom a trochu se zamra\u010dil. „A jestli existuje, tak pro zl\u00e9 lidi. Nejsi\u2026 prost\u011b nejsi.“<\/div>\n
„To je diskutabiln\u00ed,“ \u0159ekl Bill, t\u011bkal po Tomovi o\u010dima. Vypadal smutn\u011b, ale smutn\u011b a je\u0161t\u011b n\u011bco. Vystra\u0161en\u011b? Vynervovan\u011b? Bill to neodk\u00e1zal pojmenovat. A\u0165 tak \u010di onak, m\u011bl skeln\u00e9 o\u010di. „To nic,“ \u0159ekl Bill znovu, doufal, \u017ee Tom nebude bre\u010det.<\/div>\n
„Ksakru Bille,“ zamru\u010del Tom, sklopil pohled a zavrt\u011bl hlavou. „P\u0159estane\u0161 to \u0159\u00edkat? Nen\u00ed to okay, p\u0159esta\u0148 to \u0159\u00edkat.“<\/div>\n
„Nesetnou mi hlavu nebo m\u011b neup\u00e1l\u00ed,“ \u0159ekl Bill. „Nezlob se.“<\/div>\n
„Nezlob\u00edm,“ \u0159ekl Tom a povzdychl si. „Omlouv\u00e1m se. Nezlob\u00edm se. J\u00e1 jen\u2026 jen nechci, aby se cokoliv pokazilo.“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil. „Jak to mysl\u00ed\u0161 ‚pokazilo‘?“<\/div>\n
\n

A\u0165 u\u017e se Tom chystal \u0159\u00edct cokoliv, byl p\u0159eru\u0161en zvukem kl\u00ed\u010d\u016f venku na chodb\u011b. Bill cht\u011bl od Toma odstoupit, ale ten ho pevn\u011b dr\u017eel u sebe s rukou kolem jeho boku, odm\u00edtal ho pustit, dokonce i kdy\u017e do cely ve\u0161el str\u00e1\u017en\u00edk Braun. Andreas tam byl s n\u00edm, ale st\u00e1l nejist\u011b venku, ruce v kaps\u00e1ch.<\/p><\/div>\n

„Budu ti tohle muset nandat,“ \u0159ekl Braun omluvn\u011b a pod\u00edval se na ty dva – obzvl\u00e1\u0161t\u011b na Billa – \u017eel\u00edzka v rukou.<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak za n\u00edm Tom ztuhl a stiskl ho kolem pasu je\u0161t\u011b v\u00edc. A je to tady, pomyslel si s prudce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem. P\u0159i\u0161el si pro n\u011bj policista, aby ho odvedl, aby ho dr\u017eel je\u0161t\u011b den v izolovan\u00e9 m\u00edstnosti a pak z\u00edtra\u2026<\/div>\n
\n

„Po\u010dkat,“ \u0159ekl Bill, najednou m\u011bl pocit, \u017ee mu do\u0161el \u010das. Je\u0161t\u011b se nerozlou\u010dil. Bylo tolik v\u011bc\u00ed, co je\u0161t\u011b neud\u011blal, v\u011bci, kter\u00e9 nikdy neud\u011bl\u00e1, neuvid\u00ed, ne\u0159ekne. „M\u016f\u017eu jen\u2026?“<\/p><\/div>\n

„Ano, samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Braun jemn\u011b a Bill okam\u017eit\u011b vzal Tom\u016fv obli\u010dej do dlan\u00ed a p\u0159itiskl se mu na rty. U\u017e bylo jedno, jestli je n\u011bkdo uvid\u00ed. Mimo to, tenhle p\u00e1n to stejn\u011b n\u011bjak v\u011bd\u011bl, vzhledem k tomu, jak slu\u0161n\u011b vypadal, a odvr\u00e1til pohled, aby jim dal soukrom\u00ed. Andreas ud\u011blal to sam\u00e9, d\u00edval se a\u017e moc intenzivn\u011b do chodby.<\/div>\n
Tom, na rozd\u00edl od Billa, nedok\u00e1zal zadr\u017eet slzy, a tak byl jejich polibek slan\u00fd. Bill ho chytil kolem krku a polykal chu\u0165 slz a smutku. Tom ho vzal za hlavu a prsty mu zapletl do vlas\u016f, dr\u017eel si Billa u sebe.<\/div>\n
O minutu pozd\u011bji se od sebe odt\u00e1hli a Tom se se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima op\u0159el Billovi o \u010delo.<\/div>\n
Bill Tomovi ut\u0159el tv\u00e1\u0159e a otev\u0159el pusu, aby n\u011bco \u0159ekl, ale nic nevy\u0161lo. „Bude\u0161 tam?“ zeptal se nam\u00edsto toho ti\u0161e a Tom p\u0159ik\u00fdvl, pod\u00edval se na n\u011bj \u010derven\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem ti to p\u0159eci, ne?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a Tom upravil Billovi vlasy z o\u010d\u00ed, dr\u017eel mu je na stran\u011b hlavy, skoro jako by si cht\u011bl naposledy prohl\u00e9dnout cel\u00fd jeho obli\u010dej. Bill ho chv\u00edli nechal se d\u00edvat a pak se vyvl\u00e9kl z jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Sbohem,“ za\u0161eptal a Tom spustil ruce pod\u00e9l pasu. Oto\u010dil se pry\u010d, ne\u017e dok\u00e1zal vid\u011bt Tom\u016fv v\u00fdraz a Braun k n\u011bmu p\u0159istoupil a spoutal ho.<\/div>\n
„Zastavil bych to, kdyby to \u0161lo, kluku,“ \u0159ekl mu Braun ti\u0161e, kdy\u017e ho vzal jemn\u011b za biceps.<\/div>\n
Bill polkl, c\u00edtil se te\u010f je\u0161t\u011b v\u00edc otup\u011bl\u00fd. „Jo\u2026“<\/div>\n
Braun si povzdechl a za\u010dal Billa vyv\u00e1d\u011bt ven, ven z toho, co bylo jeho domovem po n\u011bkolik let. Neodv\u00e1\u017eil se oto\u010dit na Toma; b\u00e1l se, a tak dr\u017eel hlavu vzp\u0159\u00edmenou a nechal se odv\u00e9st, ani\u017e by se ohl\u00e9dl zp\u00e1tky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zp\u00e1tky v cele se Tom d\u00edval, jak Bill odch\u00e1z\u00ed, a kdy\u017e se za n\u00edm dve\u0159e automaticky zav\u0159ely, za\u010dala se mu tak siln\u011b t\u0159\u00e1st kolena, \u017ee se musel chytit \u017eidle, aby nespadl. N\u011bkolik vte\u0159in tam st\u00e1l, soust\u0159edil se na sv\u016fj dech a pak se dve\u0159e do cely za\u010daly znovu otev\u00edrat. Na jednu krutou vte\u0159inu si myslel, \u017ee se Bill vrac\u00ed a to v\u0161echno byl jen sen, \u017ee se to doopravdy ned\u011bje, ale nad\u011bje se obr\u00e1tila v prach hned, jak uvid\u011bl Andreasovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ \u0159ekl a nejist\u011b ve\u0161el dovnit\u0159. „Mus\u00edm\u2026 Mus\u00edme zamknout celu,“ \u0159ekl a skoro a\u017e omluvn\u011b se zamra\u010dil. „N\u011bkdo to sem p\u0159ijde uklidit a vyhodit\u2026 v\u011bci\u2026 jo\u2026“<\/p><\/div>\n

Jin\u00fdmi slovy, p\u0159ipravit ji pro n\u011bkoho jin\u00e9ho.<\/div>\n
Tom sly\u0161el, co \u0159\u00edkal, ale nedok\u00e1zal to zpracovat. Jeho t\u011blo se necht\u011blo h\u00fdbat. A\u017e z t\u00e9hle cely odejde, bude to naposledy. Nikdy se sem u\u017e nevr\u00e1t\u00ed. „J\u00e1 jen, j\u00e1\u2026 pot\u0159ebuju chv\u00edli,“ dostal ze sebe.<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Andreas, promnul si krk. „Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
Tomovi se povedlo pustit \u017eidle a oto\u010dil se, rozhl\u00e9dl se po pokoji s t\u00edhou v \u017ealudku. P\u0159e\u0161el k posteli a t\u011b\u017ece se posadil, zvedl knihu, kter\u00e1 tam le\u017eela. Bill\u016fv jedin\u00fd majetek, a\u017e na oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 nikdy nepou\u017eil. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to \u010detl.<\/div>\n
„Vezme\u0161 si to?“ zeptal se Andreas. „Nikomu to ne\u0159eknu. Jestli si to vezme\u0161.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, polkl knedl\u00edk, co m\u011bl v krku. „Jo,“ \u0159ekl nakonec. „Mysl\u00edm, \u017ee ano.“ Postavil se a ut\u0159el si o\u010di, doufal, \u017ee to nevypadalo n\u00e1padn\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 ale nemohl nikoho obelhat.<\/div>\n
P\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, ale pak se oto\u010dil, znovu se pod\u00edval na celu, kter\u00e1 byla bez Billa tak pr\u00e1zdn\u00e1. Byla to u\u017e jen cela. Postel, po\u0161kr\u00e1ban\u00e1 a zni\u010den\u00e1, skoro se a\u017e nad t\u00edm pousm\u00e1l. Vzpomn\u011bl si na poprv\u00e9, kdy ji vid\u011bl a jak ho to vyd\u011bsilo, jak p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho tady Bill byl. Ud\u011blal si z\u00e1\u0159ez za posledn\u00ed den?<\/div>\n
Jeho mysl se vr\u00e1tila zp\u00e1tky do doby, kdy ani neznal Billovo jm\u00e9no, kdy byl pouze \u010d\u00edslem na \u017eelezn\u00fdch dve\u0159\u00edch. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak zoufale by se k tomu vr\u00e1til, jak r\u00e1d by to ud\u011blal, kdyby m\u011bl \u0161anci. Rad\u011bji by se vr\u00e1til k t\u00e9 nejistot\u011b a tajemstv\u00edm. K \u010demukoliv ne\u017e k tomu, co se m\u011blo st\u00e1t.<\/div>\n
\n

Mo\u017en\u00e1 byl \u0161\u00edlen\u00fd.<\/p><\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 ho Bill bude nav\u011bky nen\u00e1vid\u011bt.<\/div>\n
Ale mo\u017en\u00e1 nebude.<\/div>\n
A ta mal\u00e1 jiskra nad\u011bje dala Tomovi s\u00edlu \u00fapln\u011b naposledy zamknout celu 32.<\/div>\n
<\/p>\n

Oh ne, \u0159ekl jsem a\u017e moc<\/em><\/div>\n

Ne\u0159ekl jsem toho dost.<\/p>\n

<\/em> autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Odpo\u010det. \u010c\u00e1st druh\u00e1. Myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b sly\u0161el se sm\u00e1t Myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b sly\u0161et zp\u00edvat Mysl\u00edm, \u017ee jsem myslel, \u017ee jsem t\u011b vid\u011bl se sna\u017eit *** „M\u00e1\u0161 to?“ „Jo. Jo, m\u00e1m.“ „Uka\u017e mi to.“ „Ne tady, poj\u010fme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-2380","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2380","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2380"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2380\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2380"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2380"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2380"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}