{"id":2381,"date":"2015-12-18T15:00:00","date_gmt":"2015-12-18T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2372"},"modified":"2015-12-18T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-18T14:00:00","slug":"cassiopeia-28-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/18\/cassiopeia-28-1-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 28. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Miluju t\u011b, srd\u00ed\u010dko!<\/em><\/div>\n
V\u00edm, \u017ee tohle nen\u00ed zcela vhodn\u00fd za\u010d\u00e1tek, ale bohu\u017eel nev\u00edm, kolik \u010dasu mi je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1, a pokud bych m\u011bla n\u00e1rok u\u017e jen na p\u00e1r posledn\u00edch slov, byla by to pr\u00e1v\u011b tahle.<\/em><\/div>\n
Jmenuji se Sarah Kaulitzov\u00e1 a jsem tvoje maminka. Zrovna v t\u00e9hle chv\u00edli se na tebe d\u00edv\u00e1m, dot\u00fdk\u00e1m se tv\u00fdch mali\u010dk\u00fdch rukou a ty se usm\u00edv\u00e1\u0161. V\u00edm, \u017ee se miminka neusm\u00edvaj\u00ed, ale p\u0159\u00edsahala bych, \u017ee ses na m\u011b pr\u00e1v\u011b usm\u00e1l. Jsi tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd\u2026 k\u00e9\u017e bys jen mohl v\u011bd\u011bt, jak n\u00e1dhern\u00fd jsi a jak moc pro m\u011b znamen\u00e1\u0161.<\/em><\/div>\n
Sv\u011bt je nespravedliv\u00fd. \u010cekala jsem na tebe tak dlouho. Tak stra\u0161n\u011b dlouho\u2026 a kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b do\u010dkala, kdy\u017e jsme mohli b\u00fdt kone\u010dn\u011b spolu, tak budu muset odej\u00edt. Je to smutn\u00e9 a neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc m\u011b to bol\u00ed. Nejrad\u011bji bych ve\u0161kerou bolest vyk\u0159i\u010dela do sv\u011bta, po letech t\u00fdr\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b vypustila v\u0161echny d\u00e9mony ven a dop\u0159\u00e1la sv\u00fdm plic\u00edm alespo\u0148 jedin\u00fd n\u00e1dech svobodn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, ale ani to mi nebude dop\u0159\u00e1no, proto\u017ee v\u00edc nem\u00e1m s\u00edlu k\u0159i\u010det.<\/em><\/div>\n
Cel\u00fd m\u016fj \u017eivot byl jeden velk\u00fd boj a j\u00e1 u\u017e nem\u00e1m s\u00edlu bojovat. Ale netrap se, srd\u00ed\u010dko, nebu\u010f smutn\u00fd, proto\u017ee ty za nic nem\u016f\u017ee\u0161. Jen d\u00edky tob\u011b kon\u010d\u00ed m\u016fj \u017eivot velik\u00fdm v\u00edt\u011bzstv\u00edm, jen d\u00edky tob\u011b budu \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b. Nebyls chybou, jak se mi v\u0161ichni sna\u017eili namluvit, nezni\u010dils mi \u017eivot, ani jsi m\u011b nep\u0159ipravil o slibnou kari\u00e9ru. Ty jsi m\u016fj \u017eivot, Bille\u2026<\/em><\/div>\n
A pokud se k tob\u011b n\u00e1hodou dostane n\u011bco jin\u00e9ho, je to le\u017e.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e se na tebe d\u00edv\u00e1m, vid\u00edm hv\u011bzdy. V\u017edy jsem je milovala, v\u017edy byly t\u00edm jedin\u00fdm, k \u010demu jsem se up\u00ednala, tak vzd\u00e1len\u00e9, tajemn\u00e9 a p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, ale tebe miluju mnohem v\u00edc. V\u00ed\u0161, co je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed? Nemyslela jsem, \u017ee tahle slova n\u011bkdy n\u011bkomu v\u011bnuji, opravdu jsem nev\u011b\u0159ila, \u017ee bych byla schopna milovat po tom, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm jsem musela proj\u00edt, a pod\u00edvej se na m\u011b te\u010f. Nejrad\u011bji bych ta slova opakovala po\u0159\u00e1d dokola. Je to tak kr\u00e1sn\u00fd pocit. \u0158\u00edct miluju t\u011b a v\u011bd\u011bt, \u017ee je to opravdov\u00e9. Kdykoliv na tob\u011b utkv\u00edm o\u010dima, m\u00e1m chu\u0165 pov\u011bd\u011bt ti, jak moc t\u011b miluju.<\/em><\/div>\n

Vysnila jsem pro n\u00e1s jin\u00fd \u017eivot, Bille. M\u00e9 p\u0159edstavy byly tak kr\u00e1sn\u00e9, pln\u00e9 barev, sv\u011btla a \u0161\u0165astn\u00fdch okam\u017eik\u016f, cht\u011bla jsem ti v\u0161echno uk\u00e1zat, o v\u0161em ti pov\u011bd\u011bt. Cht\u011bla jsem prost\u0159ednictv\u00edm tv\u00fdch prvn\u00edch kr\u016f\u010dk\u016f a slov pro\u017e\u00edt i ty m\u00e9, pro\u017e\u00edt d\u011btstv\u00ed, kter\u00e9 mi bylo odep\u0159eno, vyu\u017e\u00edt druhou \u0161anci a kone\u010dn\u011b b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed rodiny. Je mi to l\u00edto\u2026 tak stra\u0161n\u011b mi je to l\u00edto, srd\u00ed\u010dko.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

Douf\u00e1m, \u017ee se dostane\u0161 do dobr\u00fdch rukou. \u017de bude\u0161 vyr\u016fstat u lid\u00ed, kte\u0159\u00ed t\u011b zahrnou l\u00e1skou a p\u00e9\u010d\u00ed, kterou jsem j\u00e1 nikdy nepoznala a \u017ee bude\u0161 m\u00edt v\u0161echno, o \u010dem jsem cel\u00fd \u017eivot snila.<\/em><\/div>\n
Jen o jedno t\u011b pros\u00edm\u2026 nikdy nevyhled\u00e1vej svou skute\u010dnou rodinu. Zapome\u0148 na p\u0159\u00edjmen\u00ed Kaulitz, nehledej je a nedovol, aby oni na\u0161li tebe. Kdyby se tak stalo, ubl\u00ed\u017eili by ti a j\u00e1 bych nikdy nena\u0161la klid.<\/em><\/div>\n
Neodch\u00e1z\u00edm doopravdy. Jenom vzl\u00e9tnu do nebe a stanu se sou\u010d\u00e1st\u00ed oblohy. Budu jednou z t\u011bch, kter\u00e9 jsem cel\u00fd \u017eivot obdivovala. Budu nad tebou ti\u0161e bd\u00edt, opatrovat t\u011b a st\u0159e\u017eit ka\u017ed\u00fd tv\u016fj krok. V\u017edy kdy\u017e ti bude nejh\u016f\u0159, pohl\u00e9dni na hv\u011bzdy, synku. Jsem tu\u2026<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/strong><\/em><\/div>\n

\n

Tom si ten dopis p\u0159e\u010detl t\u0159ikr\u00e1t, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil zvednout pohled. Georg stoj\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu s provinil\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i t\u011b\u017ece polkl a o\u010dima jej vyb\u00edzel k tomu, aby promluvil a Tom cht\u011bl. Opravdu cht\u011bl, ale nedok\u00e1zal to. Sklonil hlavu a pomalu zamrkal. Na ramena mu usedla t\u00edha p\u0159e\u010dten\u00fdch slov, sna\u017eil se to v\u0161echno pochopit, ut\u0159\u00eddit zb\u011bsil\u00fd tok my\u0161lenek ve sv\u00e9 hlav\u011b a rychle p\u0159ij\u00edt na to, kde za\u010d\u00edt s Billov\u00fdm hled\u00e1n\u00edm, ale bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9.<\/p><\/div>\n

V o\u010d\u00edch c\u00edtil slzy, jeho srdce se l\u00e1malo na kousky nad osudem miluj\u00edc\u00ed matky, kter\u00e1 nikdy nem\u011bla \u0161anci naplnit t\u00edm siln\u00fdm citem i \u017eivot sv\u00e9ho d\u00edt\u011bte a m\u00edsto toho jej nev\u011bdomky hodila do j\u00e1my lvov\u00e9.<\/div>\n
Kdyby byl v Billov\u011b k\u016f\u017ei a zjistil, \u017ee cel\u00fd jeho \u017eivot byl pouhou l\u017e\u00ed, \u017ee trp\u011bl t\u00fdr\u00e1n\u00ed a hn\u011bv sv\u00fdch \u00fadajn\u00fdch rodi\u010d\u016f s pocitem, \u017ee to on je t\u00edm zl\u00fdm, \u017ee si to v\u0161echno zaslou\u017e\u00ed a jako by toho nebylo m\u00e1lo, kousek toho zla si nese v sob\u011b, z\u0159ejm\u011b by reagoval stejn\u011b. I on by m\u011bl pot\u0159ebu ut\u00e9ct. Ut\u00e9ct p\u0159ed vzpom\u00ednkami, p\u0159ed l\u00edtostiv\u00fdmi pohledy a ch\u00e1pav\u00fdmi \u00fasm\u011bvy, nejrad\u011bji i s\u00e1m p\u0159ed sebou.<\/div>\n
\n

„Kdy\u017e si to p\u0159e\u010detl, stra\u0161n\u011b zbledl,“ spustil Georg chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a m\u00edsto Toma pohl\u00e9dl na Andrease za jeho z\u00e1dy, kter\u00fd si mezit\u00edm hr\u00e1l s Beth a bedliv\u011b poslouchal ka\u017ed\u00e9 jejich slovo.<\/p><\/div>\n

„Cht\u011bl jsem mu jen p\u0159in\u00e9st trochu vody. B\u00e1l jsem se, \u017ee omdl\u00ed nebo tak n\u011bco, a kdy\u017e jsem se vr\u00e1til\u2026 u\u017e tady nebyl.“<\/div>\n
Toma jeho slova kone\u010dn\u011b vr\u00e1tila zp\u011bt do reality.<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, kam mohl j\u00edt?“ zeptal se s krv\u00e1cej\u00edc\u00edm srdcem. Bylo to, jako by pro\u017e\u00edval deja v\u00fa; jednou u\u017e za\u017eil podobn\u00fd pocit, u\u017e jednou \u0161\u00edlel strachem a nen\u00e1vid\u011bl se za to, \u017ee nev\u00ed, kde za\u010d\u00edt hledat, ale tentokr\u00e1t to bylo mnohem hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
Georg ne\u0161\u0165astn\u011b sv\u011bsil ramena. „Vyb\u011bhl jsem za n\u00edm, ale u\u017e jsem ho nena\u0161el a nemohl jsem tady nechat Beth samotnou. Tome, j-j\u00e1\u2026 co budeme d\u011blat?“<\/div>\n
Tom na n\u011bj pohl\u00e9dl v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem. Nezlobil se na n\u011bj, z ni\u010deho jej neobvi\u0148oval, akor\u00e1t v sob\u011b nena\u0161el s\u00edlu usm\u00e1t se na n\u011bj, v\u011bnovat mu st\u0159\u00edpek nad\u011bje, \u017ee bude v\u0161echno brzy v po\u0159\u00e1dku. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, jak m\u011bla dne\u0161n\u00ed noc dopadnout. Nev\u011bd\u011bl, kde za\u010d\u00edt hledat. Znal Billa. Dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e chce b\u00fdt neviditeln\u00fd, jde mu to zatracen\u011b dob\u0159e a bude nemo\u017en\u00e9 naj\u00edt jej. Za okny v\u0161ak \u0159\u00e1dila bou\u0159e a p\u0159edstava toho, jak n\u011bkde tam venku mokne, t\u0159esouc\u00ed se pouze v promo\u010den\u00e9m svetru a tenk\u00fdch kalhot\u00e1ch, mu napumpovala do \u017eil pot\u0159ebn\u00fd adrenalin.<\/div>\n
\n

Zaslechl, jak si za jeho z\u00e1dy Andreas pov\u00edd\u00e1 s malou Beth.<\/p><\/div>\n

„Billi ode\u0161el kv\u016fli mn\u011b,“ \u0161eptla.<\/div>\n
„To ne\u0159\u00edkej, v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed pravda.“<\/div>\n
„Namalovala jsem mu obr\u00e1zek.“ Zaslechl \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edru a Andreas\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd povzdech.<\/div>\n
„Je kr\u00e1sn\u00fd. A\u017e se vr\u00e1t\u00ed, bude\u0161 mu jej moct d\u00e1t. Uvid\u00ed\u0161, jakou radost mu t\u00edm zp\u016fsob\u00ed\u0161. Te\u010f t\u011b bude moc pot\u0159ebovat, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se v duchu pousm\u00e1l a zhluboka se nadechl. „Dob\u0159e.“ U\u017e nemohl \u010dekat ani o minutu d\u00e9le. „Jak je to dlouho, co ode\u0161el?“<\/div>\n
Georg se zamyslel. „N\u011bco p\u0159es p\u016fl hodiny, mo\u017en\u00e1 i v\u00edc.“<\/div>\n
„U\u017e tady nedok\u00e1\u017eu jen tak st\u00e1t,“ povzdechl si Tom, nar\u016fstaj\u00edc\u00ed nervozitu a strach maskoval sebev\u011bdom\u00fdm vystupov\u00e1n\u00edm u\u017e jen kv\u016fli Georgovi, kter\u00fd p\u016fsobil, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozpadne na kousky. Takov\u00e9ho jej neznal a opravdu mu to za dan\u00e9 situace nepom\u00e1halo.<\/div>\n
\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f s\u00e1m od sebe. P\u016fjdeme ho hledat,“ navrhnul Tom s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem, p\u0159elo\u017eil dopis na polovinu a str\u010dil si jej do kapsy kalhot. Nal\u00e9hav\u011b vdechoval specifickou v\u016fni Billova bytu, jako by za sebou jeho majitel zanech\u00e1val stopu v podob\u011b sladk\u00fdch t\u00f3n\u016f, ta jej n\u00e1sledovala na ka\u017ed\u00e9m kroku a on jej tak mohl snadn\u011bji vystopovat.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, Tome. M\u016f\u017ee b\u00fdt kdekoliv,“ povzdechl si Georg, nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulaje lem sv\u00e9ho tri\u010dka. „Je to Bill. Kdy\u017e chce zmizet, tak prost\u011b zmiz\u00ed a uk\u00e1\u017ee se n\u00e1m, a\u017e kdy\u017e bude on cht\u00edt.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu ho tam nechat samotn\u00e9ho v takov\u00e9m stavu a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu v tomhle po\u010das\u00ed. Rad\u011bji budu b\u011bhat po m\u011bst\u011b jako \u0161\u00edlenec, ale budu n\u011bco d\u011blat. Zbl\u00e1znil bych se, kdybych m\u011bl z\u016fstat tady a \u010dekat.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 z\u016fstanu s Beth, kdyby se n\u00e1hodou vr\u00e1til dom\u016f.“ Georg ne\u0161\u0165astn\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se nedok\u00e1zal zbavit pocitu, \u017ee je to v\u0161echno jeho vina.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ Tom rychle k\u00fdvl hlavou. „A te\u010f mi \u0159ekni n\u011bjak\u00e1 jeho obl\u00edben\u00e1 m\u00edsta ve m\u011bst\u011b. N\u011bjak\u00e9 z\u00e1chytn\u00e9 body, abych v\u011bd\u011bl, kde za\u010d\u00edt hledat.“ Jen co to vyslovil, v\u011bd\u011bl, jakou hloupost vlastn\u011b \u0159ekl, a Georg mu to sv\u00fdm nap\u016fl pobaven\u00fdm nap\u016fl zdrcen\u00fdm pohledem jen potvrdil.<\/div>\n
„Nem\u00e1 obl\u00edben\u00e1 m\u00edsta. V\u011bt\u0161inou se zdr\u017euje tady nebo ve \u0161kole.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m na mysli bary a restaurace, ale n\u011bjak\u00e1 tajn\u00e1 m\u00edsta, takov\u00e1, kam si chod\u00ed \u010dlov\u011bk pop\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
„O \u017e\u00e1dn\u00e9m takov\u00e9m nev\u00edm,“ \u0159ekl Georg, nad obo\u010d\u00edm mu vystoupila hlubok\u00e1 vr\u00e1ska. „V zim\u011b jsme spolu byli na proch\u00e1zce ve m\u011bst\u011b a za\u0161li jsme do jednoho obch\u016fdku se sm\u00ed\u0161en\u00fdm zbo\u017e\u00edm. M\u011bli tam takov\u00e9 legra\u010dn\u00ed ozdoby a mluv\u00edc\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed stromky a Billovi se tam moc l\u00edbilo.“<\/div>\n
Toma zabolelo u srdce. Kde byl cel\u00fdch p\u011bt let? Kde byl, kdy\u017e se Bill chichotal mluv\u00edc\u00edmu v\u00e1no\u010dn\u00edm stromku a s \u00fasm\u011bvem se prob\u00edral legra\u010dn\u00edmi ozdobami? Kde byl, kdy\u017e se proch\u00e1zel s Georgem po m\u011bst\u011b a do vlas\u016f mu padaly velk\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky? Kde ksakru byl?!<\/div>\n
\n

„To je sice mil\u00e9, ale nemysl\u00edm si, \u017ee by m\u011bl nam\u00ed\u0159eno zrovna tam.“<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ Georg uznale k\u00fdvl hlavou a p\u0159em\u00fd\u0161lel d\u00e1l.<\/div>\n
„Co park? Chod\u00ed tam p\u0159eci s Beth.“<\/div>\n
„Ale ve\u010der ne. Kdy\u017e se setm\u00ed, m\u00e1 strach j\u00edt tam s\u00e1m.“<\/div>\n
„Nic m\u011b nenapad\u00e1,“ p\u0159iznal Tom se sv\u011b\u0161enou hlavou a sl\u00edbil si, \u017ee kdy\u017e se Bill vr\u00e1t\u00ed, vezme jej na opravdov\u00e9 rande a spole\u010dn\u011b nav\u0161t\u00edv\u00ed v\u0161echna m\u00edsta, kter\u00e1 Billovi n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159irostla k srdci. A k V\u00e1noc\u016fm mu koup\u00ed jeden z t\u011bch mluv\u00edc\u00edch stromk\u016f. Bill se bude sm\u00e1t a Tom se bude rozt\u00e9kat blahem p\u0159i pohledu na jeho vysm\u00e1t\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„Taky m\u00e1 r\u00e1d zdej\u0161\u00ed knihkupectv\u00ed, \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tam maj\u00ed skv\u011bl\u00fd v\u00fdb\u011br. L\u00edbilo se mu i v muzeu a opravdu r\u00e1d chod\u00ed do m\u011bstsk\u00e9 knihovny, ale nenapad\u00e1 m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 tajn\u00e9 m\u00edsto, kam by si \u0161el pro klid k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.“<\/div>\n
\n

„Mo\u017en\u00e1 nehled\u00e1 klid k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed,“ ozval se z ni\u010deho nic Andreas. U\u017e si nehr\u00e1l s Beth. St\u00e1l za jejich z\u00e1dy, a kdy\u017e se na n\u011bj oto\u010dili s t\u00e1zav\u00fdmi pohledy, malinko se zastyd\u011bl, sklonil tv\u00e1\u0159 a trhl ramenem.<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 hled\u00e1 odpov\u011bdi,“ p\u00edpl ti\u0161e.<\/div>\n
„Odpov\u011bdi?“ podivil se Georg, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mu to nedoch\u00e1zelo.<\/div>\n
„V\u0161ak v\u00edte\u2026 odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, kter\u00e9 mu utkv\u011bly v hlav\u011b po p\u0159e\u010dten\u00ed toho dopisu. Mo\u017en\u00e1 se cht\u011bl jen ujistit, co se ve skute\u010dnosti stalo s jeho matkou a jestli je to v\u0161echno v\u016fbec pravda.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kde p\u0159edt\u00edm bydlel?“ zeptal se Tom bez dechu Georga, kter\u00fd se s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima \u0161kr\u00e1bal ve vlasech a z\u00edral na Andrease nejist\u00fd, jestli jej m\u00e1 obejmout nebo pra\u0161tit.<\/div>\n
Rozhodl se, \u017ee pro tentokr\u00e1t neud\u011bl\u00e1 ani jedno ani druh\u00e9. Nemohl v\u0161ak p\u0159estat myslet na to, \u017ee by si p\u00e1r v\u00fdchovn\u00fdch facek zaslou\u017eil, u\u017e jen kv\u016fli tomu, co mu o n\u011bm Bill kdysi vypr\u00e1v\u011bl. Mo\u017en\u00e1 se k n\u011bmu nechoval tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b jako ostatn\u00ed, ale hezky to taky nebylo.<\/div>\n
Tom nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee ho to d\u0159\u00edv nenapadlo. Bill, kter\u00fd se c\u00edtil nepohodln\u011b, kdy\u017e z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu neexistovala odpov\u011b\u010f na n\u011bjakou ot\u00e1zku, ten, kter\u00fd p\u00e1tral po ve\u0161ker\u00fdch odpov\u011bd\u00edch a byl schopen cel\u00e9 hodiny z\u00edrat do knih, by rozhodn\u011b ne\u0161el do parku p\u0159em\u00fd\u0161let a t\u0159\u00eddit si zbloudil\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
Jel dom\u016f, nyn\u00ed si t\u00edm byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd.<\/div>\n
\n

„V\u00edm, je to asi hodinu cesty, ale opravdu netu\u0161\u00edm, jak se tam dostat,“ \u0159ekl a po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ze sebe dostal n\u00e1zev vsi i Billovu p\u0159esnou adresu.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 ano,“ \u0159ekl Andreas s nad\u0161en\u00edm badatele. Byl r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt kone\u010dn\u011b u\u017eite\u010dn\u00fd. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e m\u011bli k nalezen\u00ed Billa, t\u00edm men\u0161\u00ed byly v\u00fd\u010ditky spaluj\u00edc\u00ed jeho nitro jako roz\u017ehaven\u00e9 uhl\u00ed. „Moje babi\u010dka tam \u017eije cel\u00fd \u017eivot. Nejezd\u00edm za n\u00ed \u010dasto, ale v\u00edm, jak se tam dostat. Mo\u017en\u00e1 zn\u00e1 i jeho rodi\u010de.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, hodil na sebe bundu a usm\u00e1l se, ale jen kv\u016fli Beth, kter\u00e1 z n\u011bj nespou\u0161t\u011bla pohled sv\u00fdch velik\u00fdch vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u00edc ne\u017e kdy jindy p\u0159ipom\u00ednala toho, kter\u00fd si p\u0159i sv\u00e9m \u00fat\u011bku mo\u017en\u00e1 zapomn\u011bl bundu a mobil, ale rozhodn\u011b nezapomn\u011bl vz\u00edt s sebou Tomovo srdce. Byl to stra\u0161n\u00fd pocit, nar\u016fstal ka\u017edou vte\u0159inou a Tom nev\u011bd\u011bl, jak dlouho je\u0161t\u011b bude schopen un\u00e9st tu bezmoc. Pot\u0159eboval, aby byl zase doma, aby sed\u011bl u stolu, studoval nebo si jen hr\u00e1l si sv\u00fdmi mil\u00e1\u010dky. Pot\u0159eboval sly\u0161et jeho sm\u00edch, c\u00edtit sladkou v\u016fni jeho vlas\u016f a mo\u017enost p\u0159itisknout jej k sob\u011b, kdykoliv bude cht\u00edt.<\/div>\n
I te\u010f to pot\u0159eboval, pot\u0159eboval to v\u00edc ne\u017e vzduch k d\u00fdch\u00e1n\u00ed a mo\u017en\u00e1 to pot\u0159eboval i Bill, akor\u00e1t byl p\u0159\u00edli\u0161 daleko na to, aby Tom zaslechl jeho prosbu.<\/div>\n
\n

Andreas p\u0159es sebe p\u0159ehodil bundu a rychle zam\u00ed\u0159il ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm, doprov\u00e1zen Georgov\u00fdm ostra\u017eit\u00fdm pohledem. V hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee si od n\u011bj takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed zaslou\u017e\u00ed a v\u011bd\u011bl i to, \u017ee Tom by se k n\u011bmu choval stejn\u011b, kdyby v\u011bd\u011bl, jak nep\u0159\u00edjemn\u00fd dok\u00e1zal k Billovi b\u00fdt.<\/p><\/div>\n

U v\u00fdtahu si zav\u00e1zal tkani\u010dky od bot a trp\u011bliv\u011b \u010dekal na Toma, kter\u00fd do v\u011bt\u0161\u00edho batohu sbalil n\u00e1hradn\u00ed oble\u010den\u00ed, Billovu bundu i n\u011bco k j\u00eddlu pro p\u0159\u00edpad nouze. U\u017e byl skoro u dve\u0159\u00ed, kdy\u017e jej Georg chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed a zat\u00e1hl zp\u011bt. Napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta, se sklon\u011bnou hlavou a uslzen\u00fdm pohledem vypadal tak ne\u0161\u0165astn\u011b, a\u017e m\u011bl Tom nutk\u00e1n\u00ed ud\u011blat cokoliv, jen aby p\u0159ed n\u00edm znovu st\u00e1l star\u00fd dobr\u00fd Georg s k\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a jiskrou v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Tome,“ promluvil ti\u0161e a o\u0161kliv\u011b pohl\u00e9dl na Andrease, kter\u00fd zvedl ruce do vzduchu na znak kapitulace a \u0161el na Toma po\u010dkat rad\u011bji k autu.<\/div>\n
„Je pro m\u011b\u2026 hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd. Je jako m\u016fj mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, kter\u00e9ho jsem nikdy nem\u011bl. Jestli se mu n\u011bco stane, nikdy si to neodpust\u00edm.“<\/div>\n
„V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku,“ Tom jej p\u0159\u00e1telsky popl\u00e1cal po rameni, a kdy\u017e k n\u011bmu zvedl provinil\u00fd pohled, v\u011bnoval mu drobn\u00fd uklid\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv. Zd\u00e1lo se, \u017ee to zabralo. „Nedovol\u00edm, aby se mu n\u011bco stalo, a nevr\u00e1t\u00edm se, dokud ho nenajdu.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 i j\u00e1 ho miluju,“ p\u0159iznal Georg ti\u0161e. „Samoz\u0159ejm\u011b jin\u00fdm zp\u016fsobem ne\u017e ty a\u2026 opravdu jsem mu svou zbrklost\u00ed necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit. A\u017e ho najdete, \u0159ekl bys mu pros\u00edm, \u017ee m\u011b to mrz\u00ed?“<\/div>\n
„Spolehni se,“ Tom jej je\u0161t\u011b jednou popl\u00e1cal po rameni, oto\u010dil se a s batohem p\u0159ehozen\u00fdm p\u0159es rameno opustil Bill\u016fv byt.<\/div>\n
\n

…<\/strong><\/div>\n

\n

Pozoroval odraz drobn\u00e9ho sv\u011bt\u00e9lka, kter\u00e9 se m\u00edhalo na silnici, \u0159\u00eddnouc\u00ed ulice a n\u011bkolik aut, kter\u00e1 jim zk\u0159\u00ed\u017eila cestu a pak najednou nic. Jen tma, pohybuj\u00edc\u00ed se obrysy strom\u016f, st\u00e9naj\u00edc\u00edch pod n\u00e1porem ne\u00fanavn\u00e9ho de\u0161t\u011b. Bill si p\u0159ipadal jako ty stromy; stejn\u011b mokr\u00fd, stejn\u011b rozbolav\u011bl\u00fd, jedin\u00e9, co jim mohl z\u00e1vid\u011bt, byla jejich svoboda.<\/p><\/div>\n

Jakmile autobus zastavil na p\u00e1t\u00e9 zast\u00e1vce, za p\u0159edpokladu, \u017ee byly Billovy v\u00fdpo\u010dty spr\u00e1vn\u00e9 a on se v t\u011bchhle v\u011bcech nem\u00fdlil, byl na m\u00edst\u011b. P\u0159itiskl si t\u011b\u017ekou s\u00e1dru k hrudi, vystoupil a skr\u010dil se, jakmile byl uv\u00edt\u00e1n stejn\u00fdm objet\u00edm de\u0161t\u011b, jak\u00fdm se s n\u00edm ve m\u011bst\u011b lou\u010dil, a ve vlasech a na z\u00e1tylku okam\u017eit\u011b uc\u00edtil dopad t\u011b\u017ek\u00fdch ledov\u00fdch kapek.<\/div>\n
\n

Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm se nec\u00edtil tak otup\u011ble. P\u016fda pod jeho nohama nebyla pevn\u00e1, sv\u011bt se s n\u00edm houpal a \u017ealudek m\u011bl ze v\u0161ech t\u011bch pohyb\u016f jako na vod\u011b, ale on nebyl schopen zvednout hlavu a rozhl\u00e9dnout se kolem. Nemohl to ud\u011blat. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby tak u\u010dinil, p\u0159i\u0161el by o ve\u0161ker\u00e9 zbytky odvahy a byl by stejn\u011b ztracen\u00fd jako p\u0159ed lety, kdy\u017e z tohohle pekeln\u00e9ho m\u00edsta ut\u00edkal.<\/p><\/div>\n

C\u00edtil, jak mu v hrudi siln\u011b a nal\u00e9hav\u011b tlu\u010de srdce. Jako by se mu sna\u017eilo n\u011bco na\u0161eptat, jako by byl ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed \u00fader varov\u00e1n\u00edm, \u017ee Billovo nerozv\u00e1\u017en\u00e9 chov\u00e1n\u00ed povede k jeho z\u00e1hub\u011b. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom. V tu chv\u00edli mu nez\u00e1le\u017eelo na ni\u010dem. Nepomyslel na Georga ani na Beth, a u\u017e v\u016fbec ne na Toma. Ti v\u0161ichni byli jako sen, byli sou\u010d\u00e1st\u00ed Billova snov\u00e9ho \u017eivota a okoln\u00ed sv\u011bt p\u0159edstavoval nejhor\u0161\u00ed z no\u010dn\u00edch m\u016fr. Byla mu zima, b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in byl promo\u010den\u00fd na kost, ale nep\u0159est\u00e1val kr\u00e1\u010det d\u00e1l, ani\u017e by jen jedinkr\u00e1t zvedl pohled a pod\u00edval se na cestu p\u0159ed sebou. Kr\u00e1\u010del se sklon\u011bnou hlavou jako st\u00edn, jeho mysl se mohla zbl\u00e1znit pod n\u00e1porem nalezen\u00fdch informac\u00ed a on zoufale tou\u017eil v\u011bd\u011bt, kolik z nich se zakl\u00e1d\u00e1 na pravd\u011b.<\/div>\n
\n

Po chv\u00edli se zvedl v\u00edtr a jeho t\u011blo zachv\u00e1tila siln\u00e1 zimnice. Ka\u017ed\u00fd n\u00e1dech byl jako \u00fader tup\u00fdm no\u017eem p\u0159\u00edmo do oblasti \u017eeber, bolelo to, ale rozhodn\u011b to nebylo nic v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, jakou bolest\u00ed p\u0159ekypovalo jeho srdce. Zakazoval si myslet na to, co si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed p\u0159e\u010detl, zakazoval si uv\u011b\u0159it p\u0159edstav\u011b, \u017ee se narodil jako cht\u011bn\u00e9 d\u00edt\u011b a \u017ee byl b\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika hodin \u017eivota sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 matky milov\u00e1n mnohem v\u00edc ne\u017e za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. A co bylo nejhor\u0161\u00ed, zakazoval si myslet na to, \u017ee je mo\u017en\u00e1 pojilo v\u00edc ne\u017e pouto rodi\u010de a d\u00edt\u011bte, \u017ee je mo\u017en\u00e1 spojoval stejn\u00fd osud a \u017ee trp\u011bli v rodin\u011b Kaulitzov\u00fdch \u00fapln\u011b stejn\u00fdm zp\u016fsobem. P\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak Jorgen bije mladou d\u00edvku a ta s pl\u00e1\u010dem pros\u00ed, aby p\u0159estal, a ze v\u0161ech sil se sna\u017e\u00ed uchr\u00e1nit sv\u00e9 rostouc\u00ed b\u0159\u00ed\u0161ko, se mu kolem krku omotaly ledov\u00e9 okovy.<\/p><\/div>\n

\n

Zavrt\u011bl hlavou, ani\u017e by si uv\u011bdomil, \u017ee je na m\u00edst\u011b, procitl teprve ve chv\u00edli, kdy \u0161pi\u010dkami bot vrazil do d\u0159ev\u011bn\u00e9ho plotu, kter\u00fd m\u011bl po cel\u00e9m obvodu mal\u00e9 d\u00edrky, a byl nucen poprv\u00e9 od chv\u00edle, co byl na m\u00edst\u011b, zvednout hlavu a \u010delit realit\u011b, kter\u00e1 byla d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ve\u0161ker\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, kter\u00e9 kdy m\u011bl a \u017ee jich nebylo m\u00e1lo. Star\u00e1 polorozpadl\u00e1 barabizna p\u016fsobila je\u0161t\u011b star\u0161\u00edm a je\u0161t\u011b zanedban\u011bj\u0161\u00edm dojmem, zd\u00e1la se mu mnohem zch\u00e1tralej\u0161\u00ed a hr\u016fzostra\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e ji p\u0159ed lety opou\u0161t\u011bl. Nesymbolizovala v\u00edc ne\u017e le\u017e, kterou jej po cel\u00fd \u017eivot krmili, a zlo ti\u0161e d\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed za star\u00fdmi, v\u011bkem o\u0161lehan\u00fdmi zdmi. Zhluboka se nadechl, p\u0159esko\u010dil n\u00edzk\u00fd plot a teprve kdy\u017e si po dopadu do m\u011bkk\u00e9ho bl\u00e1ta ot\u0159el tv\u00e1\u0159, zjistil, \u017ee mu po n\u00ed nest\u00e9kaj\u00ed jen de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky, ale vlhkost na jeho obli\u010deji byla jejich sm\u011bs\u00ed se slzami, kter\u00e9 mu vyt\u00e9kaly z o\u010d\u00ed pravd\u011bpodobn\u011b od chv\u00edle, kdy do\u010detl dopis.<\/p><\/div>\n

Sna\u017eil se nesoust\u0159edit na vnit\u0159n\u00ed varov\u00e1n\u00ed a nejist\u011b vykro\u010dil ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm. Stihl v\u0161ak zdolat jen p\u00e1r metr\u016f, kdy\u017e odn\u011bkud zaslechl zoufal\u00e9 zak\u0148u\u010den\u00ed.<\/div>\n
Oto\u010dil se.<\/div>\n
„To ne,“ vydechl nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
Ledov\u00e9 okovy opustily jeho krk a omotaly se p\u0159\u00edmo kolem jeho srdce. Jen n\u011bkolik metr\u016f od n\u011bj, ve st\u00ednu star\u00e9ho nemocn\u00e9ho stromu spat\u0159il p\u0159evr\u00e1cenou, nap\u016fl rozmo\u010denou krabici, kter\u00e1 byla na\u0161t\u011bst\u00ed dostate\u010dn\u011b velk\u00e1, aby poskytla alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd \u00fakryt pro vyz\u00e1bnut\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se stvo\u0159en\u00ed uvnit\u0159.<\/div>\n
\n

Bill opatrn\u011b kr\u00e1\u010del po zabl\u00e1cen\u00e9m chodn\u00ed\u010dku, do\u0161el a\u017e ke krabici a kleknul si, aby se mohl l\u00e9pe pod\u00edvat na jej\u00edho obyvatele. Pes sleduj\u00edc\u00ed jej vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem, by byl za jin\u00fdch okolnost\u00ed statn\u00fdm a siln\u00fdm str\u00e1\u017ecem domu, v rukou Jorgena a Simone Kaulitzov\u00fdch v\u0161ak ch\u0159adl stejn\u011b jako Bill a prom\u011bnil se ve vyz\u00e1bl\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se klub\u00ed\u010dko.<\/p><\/div>\n

„Ahoj,“ dostal ze sebe Bill pla\u010dtiv\u011b a zvedl ruku ve snaze pohladit \u0161pinav\u00e9ho psa po hlav\u011b, ten v\u0161ak ucuknul p\u0159ed jeho dotekem a hrub\u00fd \u0159et\u011bz se mu p\u0159i tom pohybu bolestiv\u011b zaryl do k\u016f\u017ee na krku. Zak\u0148u\u010del, st\u00e1hl ocas mezi nohy a propaloval Billa ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem. Bill se na to nedok\u00e1zal d\u00edvat. „Pom\u016f\u017eu ti, ano?“ vzlykl, znovu nat\u00e1hl ruku ve snaze rozepnout hrub\u00fd ps\u00ed obojek, ale op\u011bt ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Pes se p\u0159i pohledu na p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se dla\u0148 rozt\u0159\u00e1sl je\u0161t\u011b v\u00edce, cuknul sebou a za\u010dal se dusit. „Ne, pros\u00edm, p\u0159esta\u0148.“ Bill jej podep\u0159el sv\u00fdm mokr\u00fdm t\u011blem, vyu\u017eil moment jeho nepozornosti, kdy\u017e odn\u011bkud zaslechl ps\u00ed vyt\u00ed, a rychle zah\u00e1kl prsty za jeho obojek. Pes se pod jeho dotekem kroutil, fun\u011bl a ne\u0161\u0165astn\u011b k\u0148u\u010del, ale jen do doby, ne\u017e Bill rozepnul jeho obojek. Kdy\u017e zjistil, \u017ee je voln\u00fd, cht\u011bl se rozb\u011bhnout po zahrad\u011b, huben\u00e9 nohy v\u0161ak neudr\u017eely v\u00e1hu jeho t\u011bla, podlomily se a pes p\u0159ist\u00e1l \u010dum\u00e1kem v bl\u00e1t\u011b, odkud na Billa smutn\u011b hled\u011bl.<\/div>\n
\n

„Zkus to je\u0161t\u011b jednou,“ \u0159ekl ti\u0161e a t\u0159esouc\u00ed se rukou jej pohladil za uchem. „Jen b\u011b\u017e, jsi voln\u00fd.“<\/p><\/div>\n

Vstal, nejist\u00fd na vlastn\u00edch nohou do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm a po men\u0161\u00edm zav\u00e1h\u00e1n\u00ed ti\u0161e zaklepal.<\/div>\n
„Vypadni otev\u0159\u00edt!“<\/div>\n
„Pro\u010d j\u00e1? Koukej hnout t\u00edm sv\u00fdm l\u00edn\u00fdm zadkem a laskav\u011b jdi otev\u0159\u00edt!“<\/div>\n
„Ani m\u011b nehne.“<\/div>\n
„Jestli budu muset vst\u00e1t, hezky to schyt\u00e1 nejen ten za dve\u0159mi, ale i ty, tak\u017ee ti rad\u00edm, b\u011b\u017e!“<\/div>\n
„No jo, no jo.“<\/div>\n
Bill litoval sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed, jen co zaslechl hlas „sv\u00e9ho otce“. Najednou to bylo v\u0161echno mnohem skute\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Zaslechl ozv\u011bnu p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00edch se krok\u016f, nespokojen\u00e9 muml\u00e1n\u00ed jeho \u00fadajn\u00e9 matky a o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji se dve\u0159e rozlet\u011bly a Bill se ocitnul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 \u017een\u011b, kterou nevid\u011bl cel\u00fdch \u0161est let. Chv\u00edli j\u00ed trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomila, o koho se jedn\u00e1. M\u017eourala na Billa opil\u00fdma o\u010dima a s otev\u0159enou pusou, ve kter\u00e9 z\u016fstalo u\u017e jen p\u00e1r zub\u016f. Mastn\u00e9 vlasy ji post\u00e1valy kolem obli\u010deje, kter\u00fd m\u011bl nezdrav\u011b zelenou barvu s hlubok\u00fdmi vr\u00e1skami na \u010dele a kolem pusy. D\u00edvala se na n\u011bj a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozesm\u00e1la.<\/div>\n
\n

„Tak to m\u011b podr\u017ete,“ teatr\u00e1ln\u011b se chytila za srdce, vystoupila ze dve\u0159\u00ed a chechtaj\u00edc se chytla vyd\u011b\u0161en\u00e9ho Billa za bradu a siln\u011b zat\u0159\u00e1sla jeho hlavou. „Ty malej prolhanej parchante,“ sykla mu do obli\u010deje s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd byl t\u00edm nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00edm, co kdy Bill spat\u0159il, s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd v\u016fbec nekorespondoval s nen\u00e1vist\u00ed zarytou v hloubce jej\u00ed na\u017eloutl\u00fdch o\u010d\u00ed. „Tak tob\u011b se zastesklo po mamince?“ pitvo\u0159ila se, dloubaj\u00edc jej do tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

Billovi se ud\u011blalo \u0161patn\u011b od \u017ealudku, c\u00edtil, jak mu po cel\u00e9m t\u011ble p\u0159ech\u00e1z\u00ed naprost\u00e1 hr\u016fza. Otev\u0159el \u00fasta, ale nevych\u00e1zela z nich \u017e\u00e1dn\u00e1 slova. M\u011bl tolik ot\u00e1zek, a najednou\u2026 najednou byly v\u0161echny pry\u010d a myslel jen na jedin\u00e9, jak se odsud co nejrychleji dostat.<\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak dlouho jsme s Jorgem \u010dekali na tuhle chv\u00edli.“<\/div>\n
Bill se rozt\u0159\u00e1sl je\u0161t\u011b v\u00edc, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9, v duchu volal o pomoc a nev\u011bd\u011bl, komu bylo vol\u00e1n\u00ed v\u011bnov\u00e1no. Zda Tomovi, kter\u00e9ho mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy neuvid\u00ed, Georgovi, kter\u00fd jist\u011b \u0161\u00edl\u00ed strachem, nebo jedn\u00e9 z hv\u011bzd, kter\u00e1 mohla b\u00fdt tou jeho<\/em> hv\u011bzdou.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem se jen na n\u011bco zeptat,“ p\u00edpl nejist\u00fdm hl\u00e1skem a ustoupil ode dve\u0159\u00ed do bezpe\u010d\u00ed divok\u00e9ho de\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Na co ses p\u0159i\u0161el zeptat?“ Simone po n\u011bm nat\u00e1hla sv\u00e9 velk\u00e9 ruce a silou jej p\u0159it\u00e1hla bl\u00ed\u017e ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Na\u2026 na Sarah.“ Zazn\u011bla t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Cos to \u0159ekl?“<\/div>\n
Obli\u010dej Simone byl n\u00e1hle je\u0161t\u011b nep\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, st\u0159\u00eddaly se v n\u011bm nep\u011bkn\u00e9 odst\u00edny zelen\u00e9, b\u00edl\u00e9 a \u0161ed\u00e9. Vykulila o\u010di, drapla jej za svetr a probod\u00e1vala jej o\u0161kliv\u00fdm pohledem.<\/div>\n
\n

Bill sv\u00e9 troufalosti okam\u017eit\u011b litoval, bylo v\u0161ak u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Za z\u00e1dy Simone se vzty\u010dila postava obtloustl\u00e9ho ple\u0161at\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd Billa na rozd\u00edl od sv\u00e9 \u017eeny poznal okam\u017eit\u011b. Surov\u00e9 rysy jeho obli\u010deje jako by je\u0161t\u011b v\u00edce ztvrdly, kdy\u017e odsunul svou \u017eenu stranou a bez mrknut\u00ed oka hled\u011bl na zmokl\u00e9ho \u0161pinav\u00e9ho a t\u0159esouc\u00edho se \u010dernovl\u00e1ska.<\/p><\/div>\n

„Tak ty ses p\u0159i\u0161el zeptat na Sarah,“ uchechtl se, nap\u0159\u00e1hl ruku a bez jedin\u00e9ho varov\u00e1n\u00ed nebo n\u00e1znaku z cel\u00e9 s\u00edly uhodil Billa do obli\u010deje.<\/div>\n
Bill bolestiv\u011b zast\u00e9nal, ztratil rovnov\u00e1hu a p\u0159epadl z vyv\u00fd\u0161en\u00e9ho travnat\u00e9ho b\u0159\u00edzku rovnou do bl\u00e1ta. Cht\u011bl ut\u00e9ct, br\u00e1nit se, cokoliv, ale kon\u010detiny m\u011bl jako z ocele, jeho t\u011blo z\u016fstalo le\u017eet v bl\u00e1t\u011b neschopno pohybu. Vyk\u0159ikl, kdy\u017e jej str\u00fdc surov\u011b popadl za vlasy a vyt\u00e1hl na nohy jen proto, aby jej mohl znovu uhodit a znovu se d\u00edvat na to, jak pad\u00e1 do bl\u00e1ta.<\/div>\n
„Tak mi dovol, abych ti o n\u00ed n\u011bco \u0159ekl,“ p\u0159evr\u00e1til Billa na z\u00e1da, sedl mu na boky a sledoval jej z v\u00fd\u0161ky sv\u00fdm bodav\u00fdm pohledem. „Nev\u00edm, jak ses o n\u00ed dov\u011bd\u011bl, ale je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee v\u0161echno v\u00ed\u0161, tak\u017ee nem\u00e1 smysl n\u011bco zatloukat. Byla to d\u011bvka.“<\/div>\n
Bill pomalu zakroutil hlavou a zalapal po dechu, jakmile kolem krku uc\u00edtil sev\u0159en\u00ed Jorgenov\u00fdch mohutn\u00fdch rukou. Prozat\u00edm varovn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale ano, byla. Odporn\u00e1 d\u011bvka a ty\u2026 ty nejsi o nic lep\u0161\u00ed. Nem\u011bl ses vracet. Nem\u011bls to d\u011blat. To bylo opravdu \u0161patn\u00e9 rozhodnut\u00ed.“ Vstal a Billa t\u00e1hl s sebou, s rukama kolem jeho krku vypadal nadm\u00edru spokojen\u011b. „Ale n\u011bco ti prozrad\u00edm,“ naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a Bill\u016fv obli\u010dej ovanul alkoholov\u00fd dech. „Nebude trvat dlouho a zase se setk\u00e1te. Jen vydr\u017e. Vr\u00e1t\u00edm mamince jej\u00edho milovan\u00e9ho synka. Oba mi budete nakonec vd\u011b\u010dn\u00ed, v\u017edy\u0165 v\u00e1m jen d\u011bl\u00e1m laskavost.“<\/div>\n
Najednou stisk rukou kolem Billova krku zes\u00edlil a on v\u011bd\u011bl, \u017ee je konec. Lapal po dechu, s\u00e1drovou bambul\u00ed se oh\u00e1n\u011bl po velk\u00fdch rukou, kter\u00e9 mu nedop\u0159\u00e1valy ani \u0161petku vzduchu, bylo to mnohem hor\u0161\u00ed, proto\u017ee se p\u0159edt\u00edm nestihl po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. Jeho srdce tlouklo jako o z\u00e1vod, ale on s\u00e1m upadal do podivn\u00e9 letargie. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu.<\/div>\n
Lapaje po dechu zvedl o\u010di k obloze. Vid\u011bl ji. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159, jej\u00ed laskav\u00fd \u00fasm\u011bv. M\u00e1vala na n\u011bj.<\/div>\n
U\u017e brzy, maminko<\/em>, pomyslel si z posledn\u00edch sil, u\u017e brzy budeme zase spolu.<\/em><\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a p\u0159estal sebou zm\u00edtat. Jeho t\u011blo ochablo v Jorgenov\u011b sev\u0159en\u00ed, tlukot jeho srdce se zpomalil na minimum. Byl konec.<\/div>\n
\n

Tichem se jen o n\u011bco pozd\u011bji roznesl ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed v\u00fdk\u0159ik. Bill nev\u011bd\u011bl, co se stalo, nebyl si dokonce jist\u00fd ani t\u00edm, jestli je po\u0159\u00e1d na\u017eivu. Jedin\u00e9, \u010deho si byl v\u011bdom, bylo to, \u017ee sev\u0159en\u00ed siln\u00fdch rukou ne\u010dekan\u011b polevilo a jemu u\u017e nic nebr\u00e1nilo v d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Zalapal po dechu a prudce otev\u0159el o\u010di, m\u00e1lem znovu omdlel, kdy\u017e nad sebou spat\u0159il sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce.<\/p><\/div>\n

„Jen d\u00fdchej,“ \u0159ekl mu Andreas laskav\u00fdm t\u00f3nem, rozt\u0159esen\u011b jej hladil po tv\u00e1\u0159i a namodral\u00fdch rtech lapaj\u00edc\u00edch po dechu. „D\u00fdchej. U\u017e jsi v bezpe\u010d\u00ed.“ Nepokou\u0161el se s n\u00edm h\u00fdbat, za co\u017e mu byl Bill vd\u011b\u010dn\u00fd. Poslechl. Zav\u0159el zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka a d\u011blal jen to, co mu p\u0159ik\u00e1zal. D\u00fdchal.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Miluju t\u011b, srd\u00ed\u010dko! V\u00edm, \u017ee tohle nen\u00ed zcela vhodn\u00fd za\u010d\u00e1tek, ale bohu\u017eel nev\u00edm, kolik \u010dasu mi je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1, a pokud bych m\u011bla n\u00e1rok u\u017e jen na p\u00e1r posledn\u00edch slov, byla by to pr\u00e1v\u011b tahle. Jmenuji se Sarah Kaulitzov\u00e1 a jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2381","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2381","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2381"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2381\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2381"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2381"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2381"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}