{"id":2398,"date":"2015-12-12T15:00:00","date_gmt":"2015-12-12T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2389"},"modified":"2015-12-12T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-12T14:00:00","slug":"my-bodyguard-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/12\/my-bodyguard-16\/","title":{"rendered":"My bodyguard 16."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
V\u00fdslech<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Vzhledem k posledn\u00edm ud\u00e1lostem Bill v\u011bt\u0161inu noci probd\u011bl. Alespo\u0148 ten zbytek, co z cel\u00e9 noci zbyl. Bolest hlavy, kter\u00e1 d\u00edky sp\u00e1nku pomalu ustupovala, ude\u0159ila op\u011bt v pln\u00e9 s\u00edle a Bill u\u017e byl p\u0159\u00edli\u0161 otr\u00e1ven\u00fd na to, aby se pokou\u0161el s projevy lehk\u00e9 migr\u00e9ny vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat bez pomoci. Jen co dorazil dom\u016f do sv\u00e9ho bytu, zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b pro sklenici vody a z l\u00e9k\u00e1rni\u010dky vydoloval l\u00e9ky proti bolestem. Spolkl hned dv\u011b tablety a chv\u00edli jen sledoval sv\u016fj odraz v zrcadle, kter\u00e9 viselo nad umyvadlem, o n\u011b\u017e se na p\u00e1r okam\u017eik\u016f op\u0159el.<\/p><\/div>\n

Bylo 6:52 a on moment\u00e1ln\u011b sed\u011bl na chodb\u011b slu\u017eebny a \u010dekal, a\u017e se objev\u00ed jeho nad\u0159\u00edzen\u00fd. Byl unaven\u00fd a nevyspal\u00fd, ale bolest hlavy byla pry\u010d, a to bylo pro n\u011bj nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Sotva za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let, v jak\u00e9 n\u00e1lad\u011b ho komisa\u0159 Le\u00dfner p\u0159iv\u00edt\u00e1, objevila se zmi\u0148ovan\u00e1 osoba na pat\u0159e s pap\u00edrov\u00fdm kel\u00edmkem, kter\u00fd obsahoval s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed \u017eivotabud\u00edc\u00ed d\u00e1vku k\u00e1vy. Komisa\u0159 se zastavil p\u00e1r krok\u016f od sv\u00e9ho pod\u0159\u00edzen\u00e9ho a p\u0159ejel jej p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem. I on byl nevyspal\u00fd. Jednak proto, \u017ee ho vyhnal z postele poplach, a zadruh\u00e9 proto, \u017ee musel na slu\u017eebnu dorazit v sobotu a je\u0161t\u011b k tomu tak brzy r\u00e1no. M\u011bl to b\u00fdt trest pro Tr\u00fcmpera, ale podle v\u0161eho se potrestal p\u0159edev\u0161\u00edm on s\u00e1m.<\/div>\n
„Zasedac\u00ed m\u00edstnost za p\u011bt minut,“ promluvil tvrd\u00fdm hlasem a pro\u0161el kolem Billa. N\u00e1sledn\u011b t\u0159\u00edskl dve\u0159mi od sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e a Bill na chodb\u011b znovu osam\u011bl.<\/div>\n
Ne\u017e Le\u00dfnera vyto\u010dit je\u0161t\u011b v\u00edc, rad\u011bji vstal a p\u0159em\u00edstil se do zaseda\u010dky, kam byl posl\u00e1n.<\/div>\n
\n

P\u00e1r minut po sedm\u00e9 hodin\u011b se v m\u00edstnosti objevili dva mu\u017ei a za nimi i Bill\u016fv p\u0159\u00edm\u00fd nad\u0159\u00edzen\u00fd, kter\u00fd za nimi zav\u0159el dve\u0159e od m\u00edstnosti, aby m\u011bli soukrom\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravili oba mu\u017ei a usadili se ke stolu. Bill jim odpov\u011bd\u011bl na pozdrav bezbarv\u00fdm hlasem. Jeden z mu\u017e\u016f se pod\u00edval na komisa\u0159e Le\u00dfnera, kter\u00fd usedl po jeho pravici, ov\u0161em bez zdvo\u0159il\u00e9ho pozdravu. Le\u00dfnerovi do\u0161lo, pro\u010d se na n\u011bj jeho nad\u0159\u00edzen\u00fd tak d\u00edv\u00e1 a rychle p\u0159i\u0161el s v\u00fdmluvou.<\/div>\n
„My u\u017e jsme se potkali p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jste dorazili.“ Nehodlal sv\u00fdm \u0161\u00e9f\u016fm vysv\u011btlovat, jak moc je na sv\u00e9ho pod\u0159\u00edzen\u00e9ho na\u0161tvan\u00fd. Nemohl pochopit, jak to oni dva mohli br\u00e1t s takov\u00fdm klidem, kdy\u017e v n\u011bm ta zlost p\u0159\u00edmo v\u0159ela.<\/div>\n
„Asi rovnou p\u0159ejdeme k v\u011bci, a\u0165 to p\u0159\u00edli\u0161 dlouho nezdr\u017eujeme,“ odka\u0161lal si \u0159editel jejich odd\u00edlu a rozev\u0159el n\u011bjak\u00e9 slo\u017eky, kter\u00e9 s sebou p\u0159inesl. „Tak\u017ee, agente Tr\u00fcmpere, byli jsme m\u00edrn\u011b obezn\u00e1meni s celou ud\u00e1lost\u00ed, kter\u00e1 se stala v posledn\u00edch n\u011bkolika hodin\u00e1ch a je samoz\u0159ejm\u011b t\u0159eba v\u0161e pro\u0161et\u0159it. Vzhledem k tomu, \u017ee je pom\u011brn\u011b brzy a na n\u011bkolik p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch hodin je\u0161t\u011b nebude pan Kaulitz schopen vypov\u00eddat, za\u010dneme s va\u0161\u00ed verz\u00ed. \u0158ekn\u011bte n\u00e1m, co se v noci vlastn\u011b stalo,“ vyzval agenta \u0159editel a pozorn\u011b se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Usnul jsem pozd\u011b ve\u010der na pohovce v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Probudil m\u011b dotyk na rameni a postava, kter\u00e1 se nade mnou skl\u00e1n\u011bla v naprost\u00e9 tm\u011b. Zareagoval jsem \u010dist\u011b na z\u00e1klad\u011b instinkt\u016f a obrann\u00fdch reflex\u016f. Ve snaze zne\u0161kodnit kohokoli, kdo st\u00e1l v tu chv\u00edli u m\u011b, jsem tu osobu zpacifikoval a hodlal ji tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159itisknout na st\u016fl. Ten ale bohu\u017eel nezvl\u00e1dl un\u00e9st v\u00e1hu t\u011bla a rozbil se. \u017de se jednalo o m\u00e9ho klienta, jsem zjistil a\u017e po rozsv\u00edcen\u00ed lampy. Dostal jsem ho z podlahy na pohovku a zavolal zdravotn\u00edky,“ popsal Bill celou ud\u00e1lost.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Ani na chv\u00edli v\u00e1s nenapadlo, \u017ee to mohl b\u00fdt v\u00e1\u0161 klient, proto\u017ee kdyby se n\u011bkdo vloupal do domu, zachytily by to jednak kamery a pak pohybov\u00e9 senzory, kter\u00e9 by okam\u017eit\u011b spustily alarm? Vzpom\u00edn\u00e1te si, \u017ee byste n\u011bco takov\u00e9ho zaznamenal, kdy\u017e jste napadl sv\u00e9ho klienta?“<\/div>\n
„V ten okam\u017eik jsem se pr\u00e1v\u011b probudil, tak\u017ee jsem opravdu nehodlal zkoumat dvaceti ot\u00e1zkami, kdo stoj\u00ed nade mnou a co chce. Jak jsem \u0159ekl. Zareagoval jsem instinktivn\u011b. V tu chv\u00edli jsem m\u011bl na pam\u011bti jedin\u00e9. Bu\u010f j\u00e1 a m\u016fj klient, nebo ta osoba, kdy\u017e jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee jde o m\u00e9ho klienta.“<\/div>\n
„A\u010dkoli v\u00e1m mus\u00edme p\u0159iznat pohotovost a schopnost zne\u0161kodnit nep\u0159\u00edtele, z na\u0161\u00ed strany na celou v\u011bc u\u017e te\u010f nahl\u00ed\u017e\u00edme jako na va\u0161e pochyben\u00ed, ale ne\u017e vyvod\u00edme n\u011bjak\u00e9 z\u00e1v\u011bry, po\u010dk\u00e1me si je\u0161t\u011b na v\u00fdpov\u011b\u010f pana Kaulitze, za kter\u00fdm se b\u011bhem dne\u0161n\u00edho dne zastav\u00edme v nemocnici. Prozat\u00edm souhlas\u00edme s n\u00e1vrhem va\u0161eho nad\u0159\u00edzen\u00e9ho komisa\u0159e Le\u00dfnera na va\u0161e okam\u017eit\u00e9 sta\u017een\u00ed z tohoto p\u0159\u00edpadu, dokud se cel\u00e1 v\u011bc nepro\u0161et\u0159\u00ed a nerozhodne se, jak budeme d\u00e1l postupovat. Chcete k v\u011bci je\u0161t\u011b n\u011bco dodat?“<\/div>\n
„Snad jen to, \u017ee m\u011bl pan Kaulitz v\u011bd\u011bt l\u00edp, ne\u017e se pl\u00ed\u017eit po tm\u011b k agentovi.“<\/div>\n
„To by sta\u010dilo, agente Tr\u00fcmpere,“ zavr\u010del komisa\u0159 Le\u00dfner, kdy\u017e u\u017e mu doch\u00e1zela trp\u011blivost.<\/div>\n
On se je\u0161t\u011b bude pokou\u0161et svalit celou vinu na Kaulitze! Podle jeho slov si za to vlastn\u011b mohl s\u00e1m a je\u0161t\u011b by se m\u011bl Billovi omluvit, \u017ee ho vzbudil?!<\/div>\n
To u\u017e byla pro Le\u00dfnera posledn\u00ed kapka.<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee si m\u016f\u017eeme odpustit n\u011bjak\u00e9 vyhrocen\u00e9 emoce,“ odv\u011btil \u0159editel nadnesen\u011b a zav\u0159el slo\u017eky, kter\u00e9 m\u011bl rozlo\u017een\u00e9 p\u0159ed sebou. „Prozat\u00edm d\u011bkuji v\u00e1m v\u0161em za spolupr\u00e1ci. Agente Tr\u00fcmpere, vy se vra\u0165te dom\u016f a vy\u010dkejte pros\u00edm na hovor z kancel\u00e1\u0159e va\u0161eho nad\u0159\u00edzen\u00e9ho. Hezk\u00fd den a na shledanou.“<\/div>\n
„Na shledanou.“<\/div>\n
„Na shledanou,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a je\u0161t\u011b na kr\u00e1tko spojil pohled s Le\u00dfnerem, jeho\u017e o\u010di p\u0159\u00edmo \u017ehnuly. S Billem to v\u0161ak ani nepohnulo. Ti\u0161e se zvedl ze sv\u00e9ho m\u00edsta a ode\u0161el.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Tom se probudil do p\u0159\u00edli\u0161 osv\u011btlen\u00e9ho pokoje. Skrz okno vnikalo do m\u00edstnosti denn\u00ed sv\u011btlo a odr\u00e1\u017eelo se od b\u00edl\u00fdch st\u011bn i povle\u010den\u00ed, vytv\u00e1\u0159eje tak je\u0161t\u011b v\u00edce oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo. Tom n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Zvedl ruce, aby si prot\u0159el rozespal\u00e9 o\u010di, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed bolestn\u011b usykl. Jednak pohnul obli\u010dejem a pak cht\u011bl sev\u0159\u00edt dlan\u011b v p\u011bst. Zvedl ruce nad sv\u016fj obli\u010dej a prohl\u00eddl si sv\u00e9 zafa\u010dovan\u00e9 dlan\u011b. Opatrn\u011b se dotkl sv\u00e9 po\u0159ezan\u00e9 tv\u00e1\u0159e a usykl, kdy\u017e kone\u010dky prst\u016f narazil na kousek \u0161it\u00ed, kter\u00e9 tr\u010delo z jeho za\u0161it\u00e9ho obo\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Kurva,“ zamumlal p\u0159es t\u00e9m\u011b\u0159 nehybn\u00e9 rty a zak\u0148u\u010del. M\u011bl \u017e\u00edze\u0148. Nat\u00e1hl se pro za\u0159\u00edzen\u00ed, kter\u00e9 m\u011blo p\u0159ivolat sestru, a zazvonil. Jedna ze sester, kter\u00e1 p\u0159ede\u0161lou noc asistovala p\u0159i jeho o\u0161et\u0159en\u00ed, se objevila v pokoji kr\u00e1tce na to, co na sestern\u011b za\u010dalo blikat \u010d\u00edslo Tomova pokoje.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, pane Kaulitzi, jak se c\u00edt\u00edte?“<\/div>\n
„Uch,“ vydechl Tom skrz pootev\u0159en\u00e9 rty a sest\u0159e bylo hned jasn\u00e9, \u017ee se mu nechce moc mluvit, aby nenam\u00e1hal obli\u010dejov\u00e9 svaly.<\/div>\n
„Dojdu pro pana doktora, aby se na v\u00e1s pod\u00edval. M\u016f\u017eu pro v\u00e1s n\u011bco ud\u011blat?“<\/div>\n
„Vodu,“ dostal ze sebe Tom.<\/div>\n
„Hned budu zp\u011bt,“ usm\u00e1la se a nechala Toma v pokoji samotn\u00e9ho.<\/div>\n
Zasranej kret\u00e9n! M\u00edt ho po ruce, tak ho zabiju hol\u00fdma rukama!<\/em> nad\u00e1val Tom v duchu na sv\u00e9ho agenta, kdy\u017e nahlas nemohl.<\/div>\n
Zrovna kdy\u017e si v mysli p\u0159ehr\u00e1val tis\u00edce r\u016fzn\u00fdch zp\u016fsob\u016f, jak Tr\u00fcmpera zab\u00edt, ve\u0161la do pokoje sestra v z\u00e1dech s doktorem, kter\u00e9ho si Tom pamatoval s no\u010dn\u00edho z\u00e1sahu jen velmi matn\u011b.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, pane Kaulitzi, \u010dekal jsem, \u017ee budete vysp\u00e1vat a\u017e do ob\u011bda,“ prohodil doktor a p\u0159e\u0161el k Tomovi, aby se mohl pod\u00edvat na jeho obli\u010dej. Opatrn\u011b prohl\u00e9dl v\u0161echna zran\u011bn\u00ed, zkontrolovat za\u0161it\u00e9 r\u00e1ny a spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Jakmile se od Toma odklonil, p\u0159isko\u010dila k n\u011bmu sestra se skleni\u010dkou, kter\u00e1 v sob\u011b m\u011bla nev\u00e1bn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed hn\u011bd\u00fd obsah. Vlo\u017eila mu mezi rty br\u010dko a \u010dekala, dokud si Tom nenasaje dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed, aby uhasil \u017e\u00edze\u0148. Hned po prvn\u00edm loku zjistil, \u017ee je to n\u011bjak\u00fd velmi slab\u00fd odvar \u010dern\u00e9ho \u010daje, ale za to \u0161\u00edlen\u011b p\u0159eslazen\u00fd. Pustil br\u010dko ze sv\u00fdch \u00fast a zamumlal pod\u011bkovan\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Je mi \u0161patn\u011b,“ post\u011b\u017eoval si l\u00e9ka\u0159i.<\/div>\n
„To je\u0161t\u011b pravd\u011bpodobn\u011b dozn\u00edvaj\u00ed \u00fa\u010dinky nark\u00f3zy. Zat\u00edm budete p\u00edt jen \u010daj, a pokud zvl\u00e1dnete j\u00edst tak such\u00e9 pe\u010divo, abyste p\u0159\u00edli\u0161 nedr\u00e1\u017edil \u017ealudek. Co se t\u00fd\u010de va\u0161ich zran\u011bn\u00ed, tak ruce jsme v\u00e1m obv\u00e1zali, to jste si ur\u010dit\u011b u\u017e v\u0161iml, a bude t\u0159eba, aby v\u00e1m je n\u011bkdo pravideln\u011b p\u0159evazoval. R\u00e1ny na obli\u010deji se s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed zahoj\u00ed v\u0161echny. U t\u011bch t\u0159ech nejhlub\u0161\u00edch, kter\u00e9 jsme museli za\u0161\u00edt, se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee je vysok\u00e1 pravd\u011bpodobnost, \u017ee po nich z\u016fstanou jizvy, ale tak\u00e9 nemus\u00ed. Prozat\u00edm zkuste obli\u010dej nam\u00e1hat co nejm\u00e9n\u011b. Mluvit samoz\u0159ejm\u011b m\u016f\u017eete, jen se zkuste vyhnout zat\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed mimick\u00fdch sval\u016f, kter\u00e9 by mohly zp\u016fsobit otev\u0159en\u00ed u\u017e hoj\u00edc\u00edch se ran, t\u00edm mysl\u00edm nap\u0159\u00edklad velmi \u0161irok\u00e9 \u00fasm\u011bvy, ale vzhledem k va\u0161emu stavu h\u00e1d\u00e1m, \u017ee v\u00e1m do sm\u00edchu moc nebude,“ konstatoval doktor.<\/div>\n
„Kdy budu moct odej\u00edt?“ zaj\u00edmal se Tom.<\/div>\n
„Propust\u00edme v\u00e1s b\u011bhem dne\u0161ka. M\u011bl by si v\u00e1s vyzvednout komisa\u0159 Le\u00dfner, tak\u017ee z\u00e1le\u017e\u00ed na n\u011bm, kdy se tu objev\u00ed. P\u016fjdu mu zavolat, \u017ee jste se probudil a pokud se c\u00edt\u00edte dostate\u010dn\u011b fit na p\u0159evoz, tak nebude probl\u00e9m v\u00e1s propustit.“<\/div>\n
„Zvl\u00e1dnu to,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom, i kdy\u017e se mu m\u00edrn\u011b motala hlava a kroutil se mu \u017ealudek. Byl si ale jist\u00fd, \u017ee v posteli, na kterou si zvykl, mu bude l\u00edp. Rozlou\u010dil se s doktorem i se sestrou, kter\u00e1 mu p\u0159ipomn\u011bla, \u017ee kdyby n\u011bco pot\u0159eboval, tak \u017ee sta\u010d\u00ed zazvonit, a s t\u00edm pokoj opustili.<\/div>\n
\n

Tom si znovu povzdychl a zad\u00edval se na sv\u00e9 ruce. \u010cert vem dlan\u011b. Sp\u00ed\u0161 se hrozil toho, jak vypad\u00e1 jeho obli\u010dej, kter\u00fd ho prakticky \u017eiv\u00ed. M\u011bl hr\u016fzu z toho pod\u00edvat se do zrcadla, na kter\u00e9 jisto jist\u011b d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji naraz\u00ed, a\u0165 u\u017e to bude by\u0165 jen tmav\u00e9 sklo auta, ve kter\u00e9m uvid\u00ed sv\u016fj odraz, a kdyby ne, zv\u011bdavost by si jist\u011b vybrala sv\u00e9 a on by zrcadlo nakonec vyhledal z vlastn\u00ed v\u016fle, aby vid\u011bl tu spou\u0161\u0165. Muselo to b\u00fdt hrozn\u00e9, kdy\u017e si vybavil \u0161\u00edlenou bolest, kterou c\u00edtil t\u011bsn\u011b po tom, co obli\u010dejem prorazil sklen\u011bn\u00fd stolek. Jestli mu z\u016fstanou n\u011bjak\u00e9 jizvy, bude muset zaplatit \u0161\u00edlen\u00e9 pen\u00edze za jejich odstran\u011bn\u00ed, jinak bude muset na ka\u017ed\u00e9 focen\u00ed nosit spoustu make-upu, aby se n\u00e1sledky zran\u011bn\u00ed zamaskovaly.<\/p><\/div>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee t\u011b \u017eere sv\u011bdom\u00ed! Douf\u00e1m, \u017ee ti ta bolav\u00e1 hlava upadne!“ usyk\u00e1val na agentovu adresu sam\u00e9 nelichotiv\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
Uprost\u0159ed dal\u0161\u00ed my\u0161lenky, jak p\u0159im\u011bt agenta za tohle v\u0161echno zaplatit, byl vyru\u0161en zaklep\u00e1n\u00edm na dve\u0159e. Zavolal sice d\u00e1le, ale nebyl si jist\u00fd, jak moc to bylo sly\u0161et a\u017e na chodbu, proto\u017ee necht\u011bl p\u0159i vysloven\u00ed samohl\u00e1sky \u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 otev\u00edrat \u00fasta. Doty\u010dn\u00fd za dve\u0159mi bu\u010f Tomovo vyzv\u00e1n\u00ed zachytil, nebo zdvo\u0159ile chv\u00edli po\u010dkal a pak ve\u0161el tak jako tak. V p\u0159\u00edchoz\u00edm Tom poznal komisa\u0159e Le\u00dfnera a za n\u00edm pak vstoupili je\u0161t\u011b dva mu\u017ei v obleku, kter\u00e9 Tom neznal.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane Kaulitzi, jak se c\u00edt\u00edte?“ zeptal se komisa\u0159.<\/div>\n
„Co mysl\u00edte?“ ucedil Tom. Komisa\u0159 si odka\u0161lal a pod\u00edval se na sv\u016fj doprovod.<\/div>\n
„Tohle je \u0159editel na\u0161eho odd\u011blen\u00ed Hans Graaf a tohle je prezident policejn\u00edho sboru na\u0161eho okrsku William Staubmaier,“ p\u0159edstavil oba mu\u017ee. „P\u00e1nov\u00e9, tohle je pan Tom Kaulitz, toho \u010dasu n\u00e1\u0161 klient v programu na ochranu sv\u011bdk\u016f.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravil Tom. Oba mu\u017ei ho pozdravili nazp\u011bt.<\/div>\n
\n

„D\u016fvod, pro\u010d se pt\u00e1m, jak se c\u00edt\u00edte, je p\u0159edev\u0161\u00edm ten, zda budete schopn\u00fd n\u00e1m pov\u011bd\u011bt, co se v noci stalo, abychom mohli posoudit va\u0161i i agentovu v\u00fdpov\u011b\u010f a podle toho posl\u00e9ze vyvodit d\u016fsledky,“ objasnil mu komisa\u0159. Tom na posteli poposedl p\u0159ipraven na n\u011b vychrlit, \u017ee je Tr\u00fcmper naru\u0161en\u00e1 osoba s jasn\u00fdmi psychick\u00fdmi probl\u00e9my a sklony k n\u00e1sil\u00ed, ale kdy\u017e si prohl\u00e9dl profesion\u00e1ln\u011b kamenn\u00e9 v\u00fdrazy v\u0161ech t\u0159ech mu\u017e\u016f, spolkl ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 emocemi a nesympatiemi motivovan\u00e9 projevy a zhluboka vydechl.<\/p><\/div>\n

„Cht\u011bl jsem b\u00fdt jen mil\u00fd a ud\u011blat pro n\u011bj n\u011bco p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho bez ohledu na to, jak se celou dobu chov\u00e1 on,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete b\u00fdt konkr\u00e9tn\u011bj\u0161\u00ed?“<\/div>\n
„Billa… toti\u017e… agenta Tr\u00fcmpera u\u017e druh\u00fd den bolela hlava. Nejedl a o\u010dividn\u011b \u010dekal, a\u017e ty bolesti odezn\u00ed samy od sebe, proto\u017ee jsem vyslechl jeho rozhovor s hospodyn\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m zmi\u0148ovala, \u017ee si nesm\u00ed br\u00e1t l\u00e9ky.“ Oba mu\u017ei p\u0159ik\u00fdvli.<\/div>\n
„To proto, aby agent\u016fv \u00fasudek nebyl ovlivn\u011bn\u00fd jak\u00fdmikoli chemick\u00fdmi l\u00e1tkami, a\u0165 u\u017e l\u00e9ky nebo alkoholem,“ vysv\u011btlil \u0159editel.<\/div>\n
„Jeden pr\u00e1\u0161ek proti bolesti hlavy by ho snad nep\u0159inutil st\u0159\u00edlet kolem sebe jako magor nebo snad ano?“<\/div>\n
„Protokol je protokol,“ odv\u011btil \u0159editel.<\/div>\n
„Zkr\u00e1tka ten ve\u010der – vlastn\u011b u\u017e v noci jsem z doln\u00edho patra sly\u0161el \u0161ramot, tak jsem se tam \u0161el pod\u00edvat, proto\u017ee ten den agent Tr\u00fcmper chodil po dom\u011b sem a tam, tak jsem se cht\u011bl j\u00edt pod\u00edvat, co m\u00e1 za lubem tentokr\u00e1t. Na\u0161el jsem ho le\u017eet a sp\u00e1t na pohovce v ob\u00fdv\u00e1ku. Bylo jasn\u00e9, \u017ee ho ta hlava po\u0159\u00e1d bolela, proto\u017ee se i ze sp\u00e1nku mra\u010dil, neklidn\u011b se vrt\u011bl a n\u011bco mumlal. Cht\u011bl jsem ho nechat a j\u00edt si zase lehnout, ale c\u00edtil jsem se kv\u016fli n\u011bmu \u0161patn\u011b, tak jsem zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, uva\u0159il jsem mu bylinkov\u00fd \u010daj a opekl dva toasty, proto\u017ee cel\u00fd den nic nejedl, tak jsem myslel, \u017ee to bude to nejlep\u0161\u00ed pro jeho pr\u00e1zdn\u00fd \u017ealudek. V\u0161echno jsem mu polo\u017eil na ten st\u016fl v ob\u00fdv\u00e1ku a je\u0161t\u011b jsem se rozhodl p\u0159ikr\u00fdt ho dekou, proto\u017ee v m\u00edstnosti bylo chladno a on m\u011bl jen tenk\u00e9 tri\u010dko s kr\u00e1tk\u00fdm ruk\u00e1vem, ale kdy\u017e jsem na n\u011bj tu deku polo\u017eil a cht\u011bl mu okraj p\u0159isunout k brad\u011b, zavadil jsem o jeho rameno. Pak se to seb\u011bhlo stra\u0161n\u011b rychle. Zkroutil mi ob\u011b pa\u017ee za z\u00e1dy a hodil hrudn\u00edkem na st\u016fl, kter\u00fd se pode mnou rozbil. Co bylo pak u\u017e moc nev\u00edm, proto\u017ee m\u011b stra\u0161n\u011b bolel obli\u010dej. Pamatuju si doktora a j\u00edzdu do nemocnice, ale pak u\u017e nic,“ sto\u010dil pohled k oknu. „Asi to byla blbost,“ povzdychl si skl\u00ed\u010den\u011b. „Je to moje chyba. Nem\u011bl jsem se kolem n\u011bj tak pl\u00ed\u017eit. Mohl jsem p\u0159edv\u00eddat, \u017ee bude reagovat instinktivn\u011b.“<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, z ni\u010deho se nevi\u0148te. My celou v\u011bc pro\u0161et\u0159\u00edme a u\u010din\u00edme p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e1 opat\u0159en\u00ed,“ sl\u00edbil mu \u0159editel.<\/div>\n
„S n\u00edm u\u017e jste mluvili?“<\/div>\n
„Ano mluvili. Mohl n\u00e1m poskytnout jen informace od jeho probuzen\u00ed a\u017e po va\u0161i hospitalizaci. Od v\u00e1s jsme pot\u0159ebovali to, co cel\u00e9 v\u011bci p\u0159edch\u00e1zelo. Je n\u00e1m velice l\u00edto, co se v\u00e1m stalo, a budeme doufat, \u017ee se brzy uzdrav\u00edte,“ pok\u00fdval \u0159editel hlavou.<\/div>\n
„D\u011bkuji.“<\/div>\n
\n

„Pane Kaulitzi, mluvil jsem s va\u0161\u00edm o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em, kter\u00fd mi sd\u011blil, \u017ee jste p\u0159ipraven na p\u0159evoz zp\u011bt. Je to tak?“<\/p><\/div>\n

„Ano.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. P\u016fjdu za l\u00e9ka\u0159em podepsat n\u011bjak\u00e9 dokumenty a mezit\u00edm v\u00e1m sestra p\u0159inese ta\u0161ku s n\u011bjak\u00fdm va\u0161\u00edm oble\u010den\u00edm, jeliko\u017e v\u00e1s sem v\u010dera p\u0159evezli jen ve spodn\u00edm pr\u00e1dle a tri\u010dku. Pot\u00e9 se pro v\u00e1s vr\u00e1t\u00edm a doprovod\u00edme v\u00e1s s policisty v civilu do auta a n\u00e1sledn\u011b do domu. Souhlas\u00edte?“<\/div>\n
„Ano,“ odk\u00fdval Tom.<\/div>\n
Rozlou\u010dil se s ob\u011bma mu\u017ei a znovu v pokoji osi\u0159el.<\/div>\n
Jestli ho nezabij\u00ed ti gangste\u0159i, kte\u0159\u00ed po n\u011bm jdou, tak jeho vlastn\u00ed bodyguard ur\u010dit\u011b.<\/div>\n
\n

**<\/p><\/div>\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u011b: „Kus za kus“<\/p>\n

<\/em> autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* V\u00fdslech Vzhledem k posledn\u00edm ud\u00e1lostem Bill v\u011bt\u0161inu noci probd\u011bl. Alespo\u0148 ten zbytek, co z cel\u00e9 noci zbyl. Bolest hlavy, kter\u00e1 d\u00edky sp\u00e1nku pomalu ustupovala, ude\u0159ila op\u011bt v pln\u00e9 s\u00edle a Bill u\u017e byl p\u0159\u00edli\u0161 otr\u00e1ven\u00fd na to, aby se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[631],"tags":[],"class_list":["post-2398","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-bodyguard"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2398","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2398"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2398\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2398"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2398"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2398"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}