{"id":2400,"date":"2015-12-11T16:00:00","date_gmt":"2015-12-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2391"},"modified":"2015-12-11T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-11T15:00:00","slug":"815-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/11\/815-45\/","title":{"rendered":"#815 45."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Odpo\u010det. \u010c\u00e1st prvn\u00ed.<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

„Ze\u0161\u00edlel jsi?“<\/em><\/div>\n

„Ano nebo ne?“<\/em><\/div>\n
„\u2026Jsem asi taky \u0161\u00edlen\u00fd, \u017ee tohle v\u016fbec zva\u017euju.“<\/em><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

P\u016flka dubna<\/strong><\/div>\n

\n

N\u011bco ohledn\u011b Toma se drasticky zm\u011bnilo ode dne, co mluvili s Annou. Bill nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co to bylo nebo co p\u0159esn\u011b se stalo, ale Tom byl skoro \u00fapln\u011b stejn\u00fd jako d\u0159\u00edv. Bill o tom nijak nemluvil, ale byl si skoro jist\u00fd, \u017ee si tu masku nasadil jen kv\u016fli n\u011bmu. Bylo to u\u017e skoro dva t\u00fddny a bylo to tak\u2026 norm\u00e1ln\u00ed. Bylo to, jako by byli zp\u00e1tky v dob\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e Tom odjel, a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e Bill dostal rozsudek smrti. Ne\u017e \u0161lo v\u0161echno do pekla.<\/p><\/div>\n

Billovi z toho bylo zvl\u00e1\u0161tn\u011b nepohodln\u011b.<\/div>\n
V\u0161ichni, nejen Tom, se kolem n\u011bj chovali jinak. Ostatn\u00ed v\u011bzni se na n\u011bj d\u00edvali a on m\u011bl po\u0159\u00e1d hroznou chu\u0165 se n\u011bkam schovat. Nebyl zvykl\u00fd na to, \u017ee na n\u011bj lidi civ\u011bli, ne takhle, ne tak o\u010dividn\u011b<\/em>. V\u011bt\u0161inou p\u0159estali, kdy\u017e se na n\u011b pod\u00edval, ale te\u010f se zd\u00e1lo, jako by ztratil svou ve\u0161kerou moc od t\u00e9 doby, co zjistili, \u017ee um\u0159e. Tohle nepot\u0159eboval, necht\u011bl l\u00edtost, necht\u011bl lidi sna\u017e\u00edc\u00ed se b\u00fdt na n\u011bj hodn\u00ed jen kv\u016fli tomuhle. Bylo mu fajn o samot\u011b, tak to m\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n
I kdy\u017e posledn\u00ed dobou „o samot\u011b“ zahrnovalo Toma.<\/div>\n
\n

Tom ho nav\u0161t\u011bvoval ka\u017ed\u00fd den a byl tak norm\u00e1ln\u00ed, tak Tomovsk\u00fd.<\/em> N\u011bco na tom ho d\u011bsilo, na Tomovi bylo n\u011bco, z \u010deho bylo Billovi t\u011b\u017eko. N\u011bco nebylo v po\u0159\u00e1dku, ale Bill nedovedl rozpoznat co. Mo\u017en\u00e1 klesl je\u0161t\u011b hloub\u011bji do sv\u00e9ho pop\u00edr\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e m\u011bl te\u010f stejn\u011b jako Bill sezen\u00ed s Annou. A\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, byl rozhodnut\u00fd Billovi nic ne\u0159\u00edkat.<\/div>\n

Bylo to spravedliv\u00e9, pomyslel si Bill s lehk\u00fdm za\u0161kleben\u00edm. Tom p\u0159iv\u00e1d\u011bl Billa k \u0161\u00edlenstv\u00ed a te\u010f Bill p\u0159iv\u00e1d\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed jeho. Pro\u010d by to takhle nem\u011blo skon\u010dit?<\/div>\n
\n

„Vypad\u00e1\u0161, jako bys m\u011bl n\u011bco za lubem.“<\/p><\/div>\n

Bill zamrkal a pod\u00edval se na Toma. To ty taky.<\/em><\/div>\n
„Ne, nem\u00e1m,“ zalhal. Jestli to mohl hr\u00e1t Tom, tak on taky.<\/div>\n
„Um\u00ed\u0161 lh\u00e1t i l\u00e9pe,“ zamra\u010dil se Tom.<\/div>\n
Bill si povzdychl a op\u0159el si hlavu o chladnou ze\u010f, zav\u0159el o\u010di. „No, zkusil jsem to.“<\/div>\n
„Se mnou se ani sna\u017eit nemus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To \u0159\u00edk\u00e1 ten prav\u00fd,“ odsekl Bill, najednou byl na\u0161tvan\u00fd. Vypo\u0159\u00e1d\u00e1val se s t\u00edm u\u017e dva t\u00fddny, m\u011bl pro Tomovy kraviny ur\u010ditou mez. Jestli Tom necht\u011bl p\u0159iznat, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, to by se Bill u\u017e doopravdy na\u0161tval.<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil je\u0161t\u011b v\u00edc. „O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill znovu frustrovan\u011b vydechl a postavil se. P\u0159e\u0161el k rozta\u017een\u00e9mu oknu, ale Tom z\u016fstal sed\u011bt na posteli, sledoval ho. „Jsi a\u017e moc v pohod\u011b,“ procedil Bill a d\u00edval se na \u0161ed\u00e1 mra\u010dna, kter\u00e1 jako by byla posledn\u00ed dobou konstantn\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy se za\u010dal zaj\u00edmat o takov\u00e9 v\u011bci. Kdy se za\u010dal zaj\u00edmat o to, jestli to Tom jen hr\u00e1l?<\/div>\n
„A\u017e moc v pohod\u011b?“ zopakoval Tom, zn\u011bl zmaten\u011b.<\/div>\n
„P\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny jsi byl v prdeli,“ vysv\u011btlil Bill. „Jak se m\u016f\u017ee\u0161 jen tak p\u0159epnout zp\u00e1tky?“ Uv\u011bdomil si, \u017ee nedok\u00e1zal udr\u017eet \u017e\u00e1rlivost pry\u010d ze sv\u00e9ho hlasu. P\u0159\u00e1l si, aby toho byl taky schopn\u00fd a to ho roz\u010dilovalo mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc. „I kdybys to hr\u00e1l, jak m\u016f\u017ee\u0161 prost\u011b p\u0159epnout zp\u00e1tky?“<\/div>\n
\n
Tom si povzdychl a tak\u00e9 se zvedl. P\u0159e\u0161el si stoupnout za Billa, ale nedot\u00fdkal se ho. „Nejsem v pohod\u011b,“ p\u0159iznal. „Jsem daleko od pohody. Ale zaslou\u017e\u00ed\u0161 si v\u00edc, ne\u017e abych byl, jak jsi \u0159ekl, v prdeli. Anna m\u00e1 pravdu, m\u011bli bychom\u2026 m\u011bli bychom z toho, co n\u00e1m zbylo, vyt\u011b\u017eit to nejlep\u0161\u00ed.“ Tom polo\u017eil dlan\u011b Billovi na ramena a oto\u010dil ho k sob\u011b \u010delem. „Nel\u00edb\u00ed se mi, jak se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161,“ \u0159ekl „Neslu\u0161\u00ed ti, kdy\u017e jsi smutn\u00fd. Rad\u0161i se na m\u011b mra\u010d.“<\/div>\n
Bill zalo\u017eil ruce na hrudn\u00edku. „Tak\u017ee bude\u0161 jen p\u0159edst\u00edrat, \u017ee-„<\/div>\n
„Nep\u0159edst\u00edr\u00e1m,“ objasnil mu. „Jen se na to nesoust\u0159ed\u00edm.“<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt tak lehk\u00e9?“ cht\u011bl v\u011bd\u011bt Bill.<\/div>\n
„Nen\u00ed to lehk\u00e9.“<\/div>\n
„No jist\u011b. V\u00ed\u0161, co mi Anna \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem?“ zeptal se a oto\u010dil se zp\u00e1tky k oknu, sundal ze sebe Tomovu ruku. „V depresi. Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu tomu.“<\/div>\n
Nastalo ticho, ne\u017e Tom promluvil, „Pro\u010d?“<\/div>\n
„Nev\u00edm.“<\/div>\n
N\u00e1sledovalo dal\u0161\u00ed ticho, tentokr\u00e1t del\u0161\u00ed. „Je to,“ za\u010dal Tom ti\u0161e. „Je to kv\u016fli mn\u011b?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ zopakoval, znovu lhal. Necht\u011bl mu \u0159\u00edct pravdu, proto\u017ee a\u0165 mu to vadilo jakkoliv, Tom m\u011bl pravdu. Necht\u011bl se h\u00e1dat, necht\u011bl, aby se Tom c\u00edtil je\u0161t\u011b provinileji ne\u017e te\u010f. Nejrad\u0161i by cht\u011bl na v\u0161echno, co se m\u011blo st\u00e1t, zapomenout a vr\u00e1tit se k tomu, jak\u00e9 to bylo p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Tom polknul. „Tak\u017ee to je mo\u017en\u00e1?“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a sb\u00edral prach z m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, co byly p\u0159ed oknem. Takhle se u\u017e jednou c\u00edtil, pamatoval si to a\u017e moc dob\u0159e. Zp\u00e1tky doma, tenkr\u00e1t p\u0159edt\u00edm\u2026<\/div>\n
\n

„Nepros\u00edm t\u011b, abys n\u011bco p\u0159edst\u00edral,“ \u0159ekl Tom potom. „Jen t\u011b pros\u00edm, abys ne\u2026 nenechal zni\u010dit to, co n\u00e1m zbylo. Chci\u2026 m\u00e1me \u010dty\u0159i m\u011bs\u00edce,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/p><\/div>\n

Bill se zhluboka nadechl nosem. „Tohle nem\u011blo b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9,“ p\u0159iznal. „M\u011bla to b\u00fdt dobr\u00e1 v\u011bc. Chci \u0159\u00edct, po\u0159\u00e1d m\u00e1m pocit, \u017ee smrt nen\u00ed\u2026 co si zaslou\u017e\u00edm, ale trochu jsem se na to t\u011b\u0161il. Jsem jen tak\u2026“<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„A ty mi to te\u010f d\u011bl\u00e1\u0161 tak t\u011b\u017ek\u00e9.“ Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co chce. V\u0161echno se pletlo a nic ned\u00e1valo smysl. Byl rozpolcen\u00fd ve dv\u00ed; na jednu stranu cht\u011bl, aby to v\u0161echno skon\u010dilo, ale na druhou cht\u011bl, aby ho Tom obj\u00edmal. „Jednou jsem se pokusil zab\u00edt.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„Ne, nev\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Bill. „P\u0159edt\u00edm. Doma. Byl jsem tak<\/em> bl\u00edzko.“<\/div>\n
„Co t\u011b zastavilo?“<\/div>\n
„A od t\u00fd doby jsem litoval, \u017ee jsem to neud\u011blal, u\u017e tolikr\u00e1t. Tolik \u017eivot\u016f by bylo u\u0161et\u0159eno.“<\/div>\n
Siln\u00e9 ruce ho vzaly kolem pasu a Bill se nedok\u00e1zal odt\u00e1hnout. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi to neud\u011blal,“ zamumlal Tom. „Nikdy bych t\u011b pak nepotkal.“<\/div>\n
„A co jako, znamen\u00e1 to pro tebe v\u00edc ne\u017e jejich \u017eivoty?“<\/div>\n
Tom zav\u00e1hal. „V\u00ed\u0161, \u017ee tak jsem to\u2026“ nedokon\u010dil v\u011btu, ale ani nemusel, stejn\u011b by ho nep\u0159esv\u011bd\u010dil.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee to zn\u00ed trochu\u2026 Promi\u0148, ale nen\u00ed mo\u017enost, \u017ee by-„<\/em><\/div>\n

„Pros\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026“<\/em><\/div>\n
„Kdyby se cokoliv pod\u011blalo, \u0159ekne\u0161, \u017ee jsem ti vyhro\u017eoval.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Kv\u011bten<\/strong><\/div>\n

\n

U kancel\u00e1\u0159\u00ed bylo naprost\u00e9 ticho a\u017e na pravideln\u00fd tlukot kl\u00e1vesnice. Ka\u017ed\u00fd v m\u00edstnosti p\u0159edst\u00edral, \u017ee pracuje, zat\u00edmco se \u010das od \u010dasu d\u00edvali na Toma. Nikdo nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, jen tam \u010dekali, a\u017e exploduje nebo bude k\u0159i\u010det nebo bre\u010det nebo cokoliv. Ale on tam jen sed\u011bl, pracoval, pracoval, jako by se nic nezm\u011bnilo.<\/p><\/div>\n

Ale n\u011bco se zm\u011bnilo a v\u0161ichni to v\u011bd\u011bli. Nikdo, pokud Georg v\u011bd\u011bl, netu\u0161il, jak p\u0159esn\u011b<\/em> se to a\u017e mezi Tomem a v\u011bzn\u011bm 815 rozvinulo, ale v\u0161ichni m\u011bli podez\u0159en\u00ed, v\u010detn\u011b Georga. Dostalo se to mnohem d\u00e1l za hranici vhodnosti, to bylo jist\u00e9, ka\u017ed\u00fd, kdo vid\u011bl, jak se Tom na v\u011bzn\u011b d\u00edval, to musel vid\u011bt. Georg si z n\u011bj d\u011blal srandu kv\u016fli l\u00e1sce a a\u017e v tu chv\u00edli mu do\u0161lo, \u017ee m\u00e1 pravdu. Nech\u00e1pal, jak Tom m\u016f\u017ee v\u016fbec fungovat.<\/div>\n
Tomova n\u00e1lada byla opravdu divn\u00e1. Jedna v\u011bc bylo b\u00fdt siln\u00fd, ale naprosto tu v\u011bc ignorovat byla v\u011bc druh\u00e1. N\u011bco se tu d\u011blo, Georg si t\u00edm byl jist\u00fd. Sna\u017eil se pt\u00e1t Andrease od doby, co si v\u0161imnul, \u017ee se s Tomem v\u00edc bav\u00ed, ale ten mu \u0159ekl, a\u0165 se star\u00e1 o sebe. Alespo\u0148 n\u011bco<\/em> se nezm\u011bnilo.<\/div>\n
\n

Zrovna kdy\u017e se Georg pod\u00edval na Toma, aby mohl znovu \u010d\u00edst \u0159e\u010d jeho t\u011bla (n\u011bco, v \u010dem nikdy nebyl dobr\u00fd, ale pro\u010d to nezkusit?), ve\u0161el do m\u00edstnosti Andreas. Pod\u00edval se na Toma a ten byl v m\u017eiku na nohou. Oba dva ode\u0161li z m\u00edstnosti, sp\u011b\u0161n\u011b si \u0161eptali.<\/p><\/div>\n

Georg se zamra\u010dil. Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e byl z n\u011b\u010deho vynechan\u00fd; nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e to bylo n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho, co\u017e ur\u010dit\u011b bylo, kdy\u017e tihle dva byli spolu. Tom Andrease p\u0159eci nem\u011bl r\u00e1d. A Andreas si myslel, \u017ee je Tom idiot.<\/div>\n
\n

Georgova sm\u011bna se pomalu p\u0159ibl\u00ed\u017eila ke konci a tak se se z\u00edvnut\u00edm zvedl od stolu, musel si prok\u0159upnout z\u00e1da z toho, jak dlouho sed\u011bl. Ode\u0161el do \u0161atny a m\u00e1lem vrazil do Toma, kter\u00fd zrovna vych\u00e1zel.<\/p><\/div>\n

„\u010cau,“ \u0159ekl Georg a k\u00fdvl na n\u011bj, pro\u0161el kolem n\u011bj do dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti.<\/div>\n
„\u010cau,“ zopakoval Tom a z\u016fstal st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch. „Mohl bych se s tebou sv\u00e9st dom\u016f?“<\/div>\n
Georg se na n\u011bj oto\u010dil, tuhle \u017e\u00e1dost neo\u010dek\u00e1val. „Jasn\u011b,“ \u0159ekl a zamrkal. „Co se ti stalo s autem? Nenabourals nic, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Oh, prodal jsem ho,“ \u0159ekl Tom a m\u00e1vl rukou jakoby nic.<\/div>\n
„Tys ho prodal?“ Vyjekl Georg a zalapal po dechu. „Ale\u2026 se\u0161 magor? Ta v\u011bc byla, kurva, fantastick\u00e1! Jak jako \u017ee jsi to prodal<\/em>?“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „Na co mi je tak velk\u00fd auto?“ zastavil. „To je jedno, hod\u00ed\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ \u0159ekl Georg, st\u00e1le nebyl schopn\u00fd zbavit se toho \u0161okovan\u00e9ho v\u00fdrazu. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee by Tom prodal tak \u00fa\u017easn\u00e9 auto. Alespo\u0148 mohl Georgovi \u0159\u00edct, \u017ee ho prod\u00e1v\u00e1, aby si ho od n\u011bj koupil.<\/div>\n
\n

„Hodl\u00e1\u0161 prod\u00e1vat je\u0161t\u011b n\u011bco, kdy\u017e u\u017e ses do toho pustil?“ zeptal se Georg, kdy\u017e vy\u0161li ze stanice o p\u00e1r minut pozd\u011bji. „Jen abych v\u011bd\u011bl. Jestli bude\u0161 prod\u00e1vat byt, tak bych si ho vzal, je v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e m\u016fj.“<\/p><\/div>\n

Jen \u017eertoval, a tak byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e Tom \u0159ekl: „J\u00e1 nev\u00edm, mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
Georg na n\u011bj z\u016fstal z\u00edrat, pusu doko\u0159\u00e1n, pak jen zavrt\u011bl hlavou a odemkl auto, aby si mohli oba dva nastoupit. Nep\u0159i\u0161lo mu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee Tom zva\u017eoval prodat byt. Nejsp\u00ed\u0161 odejde z pr\u00e1ce, a\u017e tohle v\u0161echno skon\u010d\u00ed a odst\u011bhuje se zp\u00e1tky do Berl\u00edna nebo \u00fapln\u011b n\u011bkam jinak. Georg ho nemohl vinit za to, \u017ee cht\u011bl za\u010d\u00edt znova.<\/div>\n
„Ale za to auto jsi musel dostat hodn\u011b pen\u011bz,“ \u0159ekl Georg, kdy\u017e nastartoval svoji kraksnu. Byl to k\u0159\u00e1p, dokonce rachotil, kdy\u017e jel a ob\u010das, kdy\u017e byla a\u017e moc zima, ani nenastartoval.<\/div>\n
„Jo, dostal,“ \u0159ekl Tom, kter\u00fd se zrovna p\u0159ipoutal a pod\u00edval se z okna, ukon\u010dil t\u00edm tak konverzaci.<\/div>\n
Georg se cht\u011bl zeptat na v\u00edc. Nejen ohledn\u011b auta, ale ohledn\u011b v\u0161eho; na 815, na p\u0159\u00edpad, na to, co se mezi nimi d\u011bje, ale n\u011bco v Tomov\u011b obli\u010deji ho donutilo polknout v\u0161echny ot\u00e1zky, kter\u00e9 se mu draly do krku. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee by z n\u011bj stejn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi nedostal.<\/div>\n
\n

Nam\u00edsto toho se rozhodl odv\u00e9st konverzaci na siln\u011bj\u0161\u00ed led. „Jak se pl\u00e1nuje\u0161 ka\u017ed\u00fd den dost\u00e1vat do pr\u00e1ce a z pr\u00e1ce?“<\/p><\/div>\n

Tom pokr\u010dil rameny. „Autobusem.“<\/div>\n
„Nejezd\u00ed tu autobusy n\u011bjak \u010dasto, je mezi nimi hrozn\u00e1 mezera, bude\u0161-„<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed to.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ \u0158ekl Georg pomalu, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak v minulosti sly\u0161el, \u017ee spont\u00e1nnost a impulzivnost jsou symptomy\u2026 n\u011b\u010deho. N\u011b\u010deho v\u00e1\u017en\u00e9ho, nejsp\u00ed\u0161, nedok\u00e1zal si vzpomenout \u010deho. Pod\u00edval se kr\u00e1tce na Toma a pak zp\u00e1tky na cestu. Jestli m\u00e1 Tom vybuchnout, cht\u011bl u toho b\u00fdt. „A kdy si bude\u0161 br\u00e1t letn\u00ed volno?“<\/div>\n
„Nebudu.“<\/div>\n
Georg se na n\u011bj pod\u00edval s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Nebude\u0161? V\u016fbec? To m\u016f\u017ee\u0161? J\u00e1 si beru dva t\u00fddny v srpnu.“<\/div>\n
„To je hezk\u00e9. Ale ne, nebudu. Dohodl jsem si to.“<\/div>\n
„\u2026Dob\u0159e.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Tak\u017ee to ud\u011bl\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n

„J\u00e1\u2026 Okay. Dob\u0159e. Fajn. Uvid\u00edm, co zm\u016f\u017eu. Nic ale neslibuju.“<\/em><\/div>\n
„Hele, omlouv\u00e1m se.“<\/em><\/div>\n
Povzdech. „Ne, j\u00e1 to ch\u00e1pu.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

P\u016flka kv\u011btna<\/strong><\/div>\n

\n

Bill se probudil dv\u011bma rychl\u00fdmi poklep\u00e1n\u00edmi na dve\u0159e a zazvon\u011bn\u00edm kl\u00ed\u010d\u016f, kter\u00e9 n\u011bkdo strkal do dve\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Zapni televizi,“ \u0159ekl Tom a Bill se pomalu posadil, z\u00edval.<\/div>\n
„Kolik je?“ zeptal se. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161 tak pozd\u011b?“<\/div>\n
„Nen\u00ed tak pozd\u011b,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159, zav\u0159el za sebou dve\u0159e. „Je jeden\u00e1ct nebo tak. Ale zapni televizi. Hned.“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i, fajn,“ \u0159ekl Bill a zvedl se, p\u0159e\u0161el k televizi a zapnul ji. „Jakou stanici?“ zeptal se a p\u0159ep\u00ednal n\u00e1hodn\u00e9 kan\u00e1ly, Tom si nedo\u010dkav\u011b povzdychl a sebral mu z ruky ovlada\u010d, dal tam ten spr\u00e1vn\u00fd kan\u00e1l. Bill se na n\u011bj d\u00edval s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm, na\u0161tvan\u011b, ale obr\u00e1til svou pozornost k obrazovce.<\/div>\n
„Hur\u00e1, zpr\u00e1vy,“ \u0159ekl su\u0161e a znovu se pod\u00edval na Toma. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee m\u011b za\u010dalo zaj\u00edmat, co se d\u011bje ve sv\u011bt\u011b? Stejn\u011b jsou tam jen tragick\u00e9-„<\/div>\n
<\/p>\n

„- kde lidi protestuj\u00ed proti rozsudku, kter\u00fd byl ud\u011blen jednadvacetilet\u00e9mu Billu Kaulitzovi, kter\u00fd byl p\u0159ed p\u011bti lety zat\u010den za vra\u017edu. Tito lid\u00e9, kter\u00e9 te\u010f m\u016f\u017eete za mnou vid\u011bt, se se\u0161li p\u0159ed domem soudce a mysl\u00ed si, \u017ee trest smrti nen\u00ed spravedliv\u00fd.“<\/em><\/div>\n

\n

Billovi se podlomily nohy a padl na \u017eidli.<\/p><\/div>\n

\n

Kamera se p\u0159eto\u010dila k davu, n\u011bkte\u0159\u00ed dr\u017eeli ho\u0159\u00edc\u00ed pochodn\u011b, jin\u00ed plak\u00e1ty a ceduli, n\u011bkte\u0159\u00ed jen k\u0159i\u010deli. Plak\u00e1ty nesly spoustu rozd\u00edln\u00fdch v\u011bc\u00ed, i kdy\u017e na v\u011bt\u0161in\u011b bylo „Zachra\u0148te Billa Kaulitze“, „Propus\u0165te 815“ nebo „Spravedlnost!“.<\/p><\/div>\n

„Jednu z protestuj\u00edc\u00edch tu m\u00e1me u sebe,“<\/em> pokra\u010dovala report\u00e9rka a kamera se trochu odt\u00e1hla a uk\u00e1zala mladou \u017eenu stoj\u00edc\u00ed vedle n\u00ed. „Jsem si jist\u00e1, \u017ee to zaj\u00edm\u00e1 spoustu div\u00e1k\u016f, pro\u010d p\u0159esn\u011b protestujete?“<\/em><\/div>\n
\u017dena p\u0159ik\u00fdvla. „Nen\u00ed divu, \u017ee protestujeme vzhledem k tomu, \u017ee je<\/em> neleg\u00e1ln\u00ed d\u00e1vat lidi, kte\u0159\u00ed jsou ment\u00e1ln\u011b nestabiln\u00ed, na lavici smrti za to, jak\u00e9 \u010diny sp\u00e1chali.“<\/em><\/div>\n
„V\u00edte, jestli byl n\u011bkdy ofici\u00e1ln\u011b prohl\u00e1\u0161en\u00fd za nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e9ho?“<\/div>\n
„Ano, jeho psycholo\u017eka jasn\u011b \u0159ekla, \u017ee nebyl s\u00e1m sebou a \u017ee by to m\u011blo b\u00fdt dost pro v\u0161echny, aby pochopili, \u017ee si ten \u010dlov\u011bk nezaslou\u017e\u00ed zem\u0159\u00edt za sv\u00e9 zlo\u010diny, a\u0165 byly jakkoliv stra\u0161n\u00e9. To, co soud ud\u011blal, je neleg\u00e1ln\u00ed, ale i tak se to d\u011bje \u010dast\u011bji, ne\u017e si mysl\u00edme. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 jsou toti\u017e a\u017e moc hrd\u00ed a pali\u010dat\u00ed na to, aby si p\u0159iznali, \u017ee ud\u011blali chybu. Tohle je podle v\u00e1s z\u00e1kon.“<\/div>\n
„Jak o tom p\u0159\u00edpadu m\u016f\u017eete tolik v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„\u010cetla jsem anonymn\u00ed \u010dl\u00e1nek v novin\u00e1ch p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny a rozhodla jsem se, \u017ee ud\u011bl\u00e1m petici, abych vid\u011bla, kolik lid\u00ed se mnou souhlas\u00ed, a ne\u017e jsem se nad\u00e1la, byli jsme tady. Je to takov\u00e1 hanba, je tak mlad\u00fd. Kdyby mu byla d\u00e1na spr\u00e1vn\u00e1 pomoc, tak mohl m\u00edt \u017eivot s budoucnost\u00ed.“<\/div>\n
Obraz v televizi se zm\u011bnil znovu na dav protestuj\u00edc\u00edch, kte\u0159\u00ed te\u010f skandovali n\u011bco, \u010demu Bill nerozum\u011bl, proto\u017ee mu v u\u0161\u00edch bzu\u010delo. Vypnul ovlada\u010dem televizi a v m\u00edstnosti nastalo hrobov\u00e9 ticho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Cos ud\u011blal?“ zeptal se Bill, o\u010di st\u00e1le na obrazovce.<\/div>\n
„To bylo dobr\u00e9, ne?“<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ zopakoval Bill otupen\u011b. Postavil se, c\u00edtil, jak se mu klepou nohy. D\u00edval se do podlahy. „A\u017e se vr\u00e1t\u00edm, tak ti rad\u00edm, abys byl pry\u010d.“<\/div>\n
„Co\u017ee, kam jde\u0161?“<\/div>\n
„Asi na zasranej m\u011bs\u00edc,“ odsekl Bill, zmizel do koupelny a t\u0159\u00edskl za sebou dve\u0159mi.<\/div>\n
Op\u0159el se o dve\u0159e, mysl mu ut\u00edkala m\u00edli za minutu a v tu samou chv\u00edli byla i pr\u00e1zdn\u00e1 z\u00e1rove\u0148. V\u011bd\u011bl, \u017ee to Tom myslel dob\u0159e a to proto ho po\u017e\u00e1dal, aby ode\u0161el, ne\u017e exploduje. Tom to myslel dob\u0159e, ale on byl idiot. Zasranej debiln\u00ed idiot. A Tom mo\u017en\u00e1 byl hloup\u00fd, ale Bill ne. V\u011bd\u011bl, \u017ee to byl Tom, kdo napsal ten \u010dl\u00e1nek do novin. Co si myslel, \u017ee d\u011blal? P\u0159inutit lidi ud\u011blat tohle, p\u0159inutit je myslet si, \u017ee si nezaslou\u017e\u00ed, co dostal. To nebylo spr\u00e1vn\u00e9, co si v\u0161ichni mysleli? Nepot\u0159eboval soucit od n\u011bjak\u00fdch n\u00e1hodn\u00fdch dobr\u00fdch samarit\u00e1n\u016f, kte\u0159\u00ed si mysl\u00ed, \u017ee jsou na svat\u00e9 misi. Na druh\u00e9 stran\u011b dve\u0159\u00ed sly\u0161el, jak Tom ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl zkusmo. „V\u00ed\u0161, \u017ee se sna\u017e\u00edm-„<\/div>\n
„Dost,“ \u0159ekl Bill. „Myslel jsem to v\u00e1\u017en\u011b, kdy\u017e jsem ti \u0159ekl, abys ode\u0161el, proto\u017ee se na tebe te\u010f nechci zlobit, a jestli \u0159ekne\u0161 je\u0161t\u011b jedno slovo, tak budu a nebude to hezk\u00e9. Prost\u011b jdi.“<\/div>\n
Tom si povzdychl, ale ud\u011blal, co po n\u011bm cht\u011bl, a nechal ho o samot\u011b. Bill c\u00edtil, jak zamknul celu a ode\u0161el chodbou, dokonce i jeho kroky zn\u011bly smutn\u011b a rozlad\u011bn\u011b. N\u011bco Billa siln\u011b zatahalo v hrudn\u00edku..<\/div>\n
\n

Kdy\u017e u\u017e nemohl sly\u0161et Tomovy kroky, Bill sjel po zdi a\u017e na zem. Co si ti lid\u00e9 mysleli? Jako by protest mohl n\u011bjak n\u011bkoho p\u0159inutit zm\u011bnit n\u00e1zor. Ka\u017ed\u00e9mu bylo jedno, jestli bude \u017e\u00edt nebo ne, jen cht\u011bli m\u00edt co na pr\u00e1ci. Bill necht\u011bl, aby se n\u011bkdo vrtal v jeho \u017eivot\u011b a rozhodn\u011b necht\u011bl, aby je\u0161t\u011b v\u00edc lid\u00ed p\u0159edst\u00edralo, \u017ee rozum\u00ed tomu, co m\u00e1 v hlav\u011b.<\/p><\/div>\n

Myslel si, \u017ee si s Tomem vedou dob\u0159e a \u017ee jejich ‚nebudeme se na to soust\u0159edit‘ v\u011bc za\u010d\u00edn\u00e1 fungovat, ale nejsp\u00ed\u0161 se na to<\/em> Tom soust\u0159edil za jeho z\u00e1dy. Tom ho konsistentn\u011b strkal ze schod\u016f dol\u016f poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo vy\u0161kr\u00e1bat se zase trochu v\u00fd\u0161 a Bill u\u017e toho m\u011bl dost.<\/div>\n
Stiskl sv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se dlan\u011b mezi stehna a sna\u017eil se pomalu d\u00fdchat, jak mu Anna \u0159ekla, \u017ee m\u00e1 d\u011blat, a\u017e se bude takhle c\u00edtit. Zav\u0159el o\u010di a op\u0159el se hlavou o ze\u010f.<\/div>\n
Ale navzdory sv\u00e9mu dechov\u00e9mu cvi\u010den\u00ed, se jeho stupe\u0148 zlosti zvy\u0161oval. V hrudn\u00edku mu h\u0159m\u011blo; monstrum, kter\u00e9 v n\u011bm bylo, se cht\u011blo dostat z klece, pob\u00edhalo po n\u00ed a nar\u00e1\u017eelo t\u011blem do st\u011bn. Bill cht\u011bl k\u0159i\u010det u\u017e jen proto, aby tomu tlaku ulevil.<\/div>\n
„Dost,“ \u0159ekl nahlas, odm\u00edtal k\u0159i\u010det. Bouchal siln\u011b hlavou do dla\u017edi\u010dek za sebou, dokud mu z t\u00e9 bolesti netekly slzy. Kontroloval jsi m\u011b cel\u00fd m\u016fj \u017eivot,<\/em> pomyslel si s opravdu silnou d\u00e1vkou zlosti nam\u00ed\u0159enou proti monstru samotn\u00e9mu a za\u0165al dlan\u011b v p\u011bsti.<\/div>\n
P\u0159esta\u0148. P\u0159esta\u0148. Zmlkni.<\/em><\/div>\n
Posledn\u00ed r\u00e1na do zdi ho donutila zak\u0148u\u010det bolest\u00ed, a tak byl vd\u011b\u010dn\u00fd za bezv\u011bdom\u00ed, kter\u00e9 na n\u011bj dopadlo a st\u00e1hlo ho do temnoty, a zachr\u00e1nilo ho p\u0159ed n\u00edm samotn\u00fdm.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Co je, sakra, tohle?“<\/p><\/div>\n

Tom vypadal trochu ost\u00fdchav\u011b, kdy\u017e Billovi stiskl ruku kolem v\u011bci, kterou mu zrovna dal do dlan\u011b. „Je to antistresov\u00fd m\u00ed\u010dek,“ vysv\u011btlil. „Jsi\u2026 J\u00e1 nev\u00edm, m\u00e1\u0161 to ma\u010dkat, kdy\u017e jsi na\u0161tvan\u00fd nebo ve stresu.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jakmile ti budu cht\u00edt utrhnout obli\u010dej z hlavy tak si m\u00e1m jen ma\u010dkat m\u00ed\u010dek?“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di. „Jsi tak dramatick\u00fd.“<\/div>\n
„Ne, opravdu, nejsem,“ \u0159ekl su\u0161e.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj chv\u00edli d\u00edval, jako by se rozhodoval, jestli n\u011bco \u0159\u00edct.<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl Bill. „Asi teda d\u00edky. I kdy\u017e ten smajl\u00edk na tom je trochu k\u00fd\u010d,“ \u0159ekl a uk\u00e1zal ho Tomovi s nakr\u010den\u00fdm \u010delem, ten se na n\u011bj jen zazubil. „Jestli chce\u0161, abych ma\u010dkal koule, tak m\u00e1m jin\u00fd n\u00e1vr-„<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl dokon\u010dit v\u011btu. „Na to ani nemysli.“<\/div>\n
„Jako bys mi \u0159ekl ne.“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di a neb\u00fdt ud\u00e1lost\u00ed v\u010derej\u0161\u00ed noci, Bill by m\u011bl pocit, \u017ee se dost\u00e1vaj\u00ed zp\u00e1tky do star\u00fdch kolej\u00ed. Ale nebyla to pravda, jen se tak chovali, aby se o tom nemuseli bavit. Oba dva se a\u017e moc o\u010dividn\u011b a zt\u011b\u017eka sna\u017eili ignorovat slona, kter\u00fd s nimi byl v cele.<\/div>\n
\n

„No nic,“ \u0159ekl Tom s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem a k\u00fdvl na m\u00ed\u010dek, kter\u00fd se tlemil z Billovy dlan\u011b. „Vid\u011bl jsem to a vzpomn\u011bl si na tebe.“<\/p><\/div>\n

„Ano, proto\u017ee jsem kr\u00e1l sm\u00edchu,“ \u0159ekl Bill a oto\u010dil m\u00ed\u010dek.<\/div>\n
„M\u011bl bys b\u00fdt.“<\/div>\n
„Ugh.“ Bill hodil m\u00ed\u010dek na postel. Konec, na tohle nem\u011bl. „Mus\u00edme si promluvit o v\u010derej\u0161ku.“<\/div>\n
Tom polkl, ale vypadal, \u017ee to \u010dekal. Jen to s\u00e1m necht\u011bl p\u0159in\u00e9st na povrch a nam\u00edsto toho \u010dekal, a\u017e s t\u00edm p\u0159ijde Bill. Parchant. „Jasn\u011b.“<\/div>\n
Bill si sedl na \u017eidli a op\u0159el se, nas\u00e1l do \u00fast spodn\u00ed ret. „Mus\u00ed\u0161 p\u0159estat. J\u00e1\u2026 J\u00e1 si toho cen\u00edm, \u017ee jsi to zkusil a v\u00edm, \u017ees to myslel dob\u0159e, ale pros\u00edm t\u011b, abys to ned\u011blal. Netrav takhle sv\u016fj \u010das.“<\/div>\n
Trav sv\u016fj \u010das se mnou<\/em>.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu to nechat j\u00edt,“ \u0159ekl Tom a mezi obo\u010d\u00edm se mu objevila jemn\u00e1 vr\u00e1ska. „Co je \u0161patn\u00e9ho na sna\u017een\u00ed, nikomu neubli\u017euje.“<\/div>\n
Jejich o\u010di se na chv\u00edli setkaly a slova ‚ubli\u017euje to mn\u011b‘ z\u016fstala nevy\u0159\u010dena jako spousta dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 Bill myslel.<\/div>\n
„Proto\u017ee je to pop\u00edr\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl Bill nakonec, prolomil o\u010dn\u00ed kontakt. „Nem\u016f\u017ee\u0161 u\u017e ud\u011blat v\u00edc. Jedin\u00e9, co m\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat, je\u2026 prost\u011b\u2026“ Z\u016fstat se mnou, dokud nebude po v\u0161em.<\/em> „Nechci, aby ses v tom ztratil. Ned\u011blej nic v\u00edc, co nen\u00ed pot\u0159eba.“<\/div>\n
„A co kdyby, \u0159\u00edk\u00e1m jen kdyby<\/em>,“ dodal rychle, kdy\u017e se na n\u011bj Bill zle pod\u00edval, „ses n\u011bkdy dostal ven, i tak bys to necht\u011bl?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„J\u00e1 tomu nerozum\u00edm.“<\/div>\n
Bill si povzdychl. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne.“ Zatla\u010dil si ukazov\u00e1\u010dek a palec na sp\u00e1nky, jen chv\u00edli se mra\u010dil, ale Tomovi to do\u0161lo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se a zn\u011bl ustaran\u011b.<\/div>\n
„Je mi fajn, nem\u011b\u0148 t\u00e9ma,“ \u0159ekl Bill, znovu otev\u0159el o\u010di. Hlava mu t\u0159e\u0161tila jako \u0161\u00edlen\u00e1, ale zaslou\u017eil si to.<\/div>\n
Tom sklopil pohled a Bill nebyl schopn\u00fd \u010d\u00edst v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i, aby vid\u011bl, co si mysl\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jestli to, co \u0159\u00edkal, se k n\u011bmu dost\u00e1valo, nebo jestli to \u0161lo druh\u00fdm uchem ven.<\/div>\n
„Pros\u00edm, poslouchej m\u011b,“ \u0159ekl a byl si v\u011bdom toho, jak pateticky zn\u011bl, kdy\u017e takhle \u017eadonil, ale nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, jak jinak Toma p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee tohle nen\u00ed dobr\u00e9, \u017ee takhle to m\u011blo b\u00fdt. „Nechci, abys to d\u00e1l d\u011blal; nen\u00ed to dobr\u00e9 ani pro jednoho z n\u00e1s. Nel\u00edb\u00ed se mi, co to s tebou d\u011bl\u00e1.“<\/div>\n
Tom polkl, a i kdy\u017e koukal dol\u016f, Bill vid\u011bl, \u017ee se mu v o\u010d\u00edch lesknou slzy. Kone\u010dn\u011b ale Tom p\u0159ik\u00fdvl. Jeho hlava se sotva hnula, ale bylo to k\u00fdvnut\u00ed.<\/div>\n
Bill nem\u011bl co v\u00edc \u0159\u00edct, jedin\u00e9, co mohl d\u011blat, bylo v\u011b\u0159it mu. V\u011b\u0159it, \u017ee to pochopil, \u017ee neud\u011bl\u00e1 nic, \u010d\u00edm by znovu obalamutil jeho d\u016fv\u011bru.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill a Tom se na n\u011bj pod\u00edval uslzen\u00fdma o\u010dima. „V\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0159ekl, aby se ujistil, \u017ee Tom vid\u00ed, \u017ee to myslel v\u00e1\u017en\u011b. Jen proto, \u017ee z n\u011bj Tom ud\u011blal m\u011bkotu, neznamenalo, \u017ee zapomn\u011bl, jak lidi p\u0159inutit d\u011blat to, co cht\u011bl.<\/div>\n
\n

Tom se na n\u011bj d\u00edval, jeho o\u010di po n\u011bm t\u011bkaly s takov\u00fdm smutkem, \u017ee bylo pro Billa a\u017e t\u011b\u017ek\u00e9 udr\u017eet o\u010dn\u00ed kontakt, ale pak Tom znovu p\u0159ik\u00fdvl. „Ani nem\u00e1m tvou fotku,“ zamumlal zlomen\u011b.<\/p><\/div>\n

„Co\u017e je dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill, i kdy\u017e ho do hrudn\u00edku opakovan\u011b bodala kudla. „Zapomene\u0161 rychleji.“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Nemysl\u00edm si, \u017ee na tebe kdy zapomenu.“<\/div>\n
Bill sklopil pohled. „Nevzpom\u00edn\u00e1m si, jak vypadala moje m\u00e1ma,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b. „Chci \u0159\u00edct, v\u00edm, \u017ee m\u011bla tmav\u00e9 vlasy. A \u017ee byla \u0161t\u00edhl\u00e1. Ale\u2026 ne. Nepamatuji si ani jej\u00ed hlas.“<\/div>\n
Tom z toho, co Bill \u0159\u00edkal, nebyl v\u016fbec klidn\u00fd. Sv\u011bsil hlavu, zav\u0159el o\u010di a do p\u011bst\u00ed sev\u0159el l\u00e1tku sv\u00fdch kalhot.<\/div>\n
Bill vnit\u0159n\u011b zanad\u00e1val a zvedl se, p\u0159e\u0161el tam, kde Tom sed\u011bl, a zvedl ho, pevn\u011b si ho p\u0159it\u00e1hl do objet\u00ed. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u011bco takov\u00e9ho d\u011blat, ale kdy\u017e ho Tom objal zp\u00e1tky tak pevn\u011b, \u017ee mohl sotva d\u00fdchat, v\u011bd\u011bl, \u017ee ud\u011blal spr\u00e1vnou v\u011bc.<\/div>\n
„P\u0159ibral jsi,“ \u0159ekl Tom, hlas se mu skoro l\u00e1mal, hladil Billa po z\u00e1dech.<\/div>\n
Bill se malinko zasm\u00e1l. „D\u00edky?“<\/div>\n
„Je to dob\u0159e. Vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e.“ Tom se trochu odt\u00e1hl, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. „Jsi tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.“<\/div>\n
Bill odvr\u00e1til pohled a polkl. To sev\u0159en\u00ed mu najednou p\u0159i\u0161lo a\u017e moc pevn\u00e9 a tak trochu ustoupil, p\u0159inutil Toma ho pustit.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
Bill si odka\u0161lal a vystoupil z jeho objet\u00ed \u00fapln\u011b, sev\u0159el ho panick\u00fd pocit. „M\u011bli bychom n\u011bco d\u011blat,“ \u0159ekl a zatahal si za kone\u010dky vlas\u016f. „Zbavit se t\u00e9hle depresivn\u00ed n\u00e1lady. Nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom si povzdych a p\u0159es o\u010di mu p\u0159el\u00e9tla jiskra zklam\u00e1n\u00ed, p\u0159ik\u00fdvl ale. „Jo. Okay.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Co si o tom mysl\u00ed on?“<\/em><\/div>\n

„Nev\u00ed to.“<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/em><\/div>\n
„A nedozv\u00ed se to.“<\/em><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\u010cerven<\/strong><\/div>\n
\n

„Jsi si jist\u00fd, \u017ee by sis nem\u011bl vz\u00edt volno?“<\/p><\/div>\n

Georg zvedl pohled, kdy\u017e se Gustav zeptal Toma na to, co si mysleli v\u0161ichni, ale neodv\u00e1\u017eili se to navrhnout. Tom obvykle odsek\u00e1val ka\u017ed\u00e9mu, kdo se ho na to zeptal.<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Georg, aby se p\u0159idal ke kamar\u00e1dovi. „Nevypad\u00e1\u0161 moc dob\u0159e. M\u011bl by sis vz\u00edt volno a v\u00ed\u0161 co, m\u016f\u017ee\u0161 sem chodit na n\u00e1v\u0161t\u011bvy.“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom \u0161kroben\u011b, zat\u00edmco psal n\u011bco na po\u010d\u00edta\u010di, o\u010di na obrazovce. „Je mi fajn.“<\/div>\n
Georg s Gustavem se na sebe pod\u00edvali. Dnes byl den, kdy m\u011bl 815 p\u016fvodn\u011b dostat let\u00e1ln\u00ed injekci, ne\u017e mu dali t\u0159i m\u011bs\u00edce nav\u00edc. Muselo to s Tomem n\u011bco<\/em> d\u011blat.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekl Gustav a odjel na sv\u00e9 \u017eidli trochu bl\u00ed\u017e k Tomovu stolu. „Je v po\u0159\u00e1dku b\u00fdt rozru\u0161en\u00fd. Mo\u017en\u00e1 nejsme nejlep\u0161\u00ed podpora, ale to, \u010d\u00edm te\u010f proch\u00e1z\u00ed\u0161, bych nikomu nep\u0159\u00e1l.“ Za Gustavem Georg souhlasn\u011b p\u0159ikyvoval, i kdy\u017e to Tom nemohl vid\u011bt. „Jsme tvoji p\u0159\u00e1tel\u00e9.“ Tomovi z toho za\u010dalo \u0161kubat v oku. Nakonec se k nim p\u0159eci jen oto\u010dil.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1tel\u00e9?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Nejste moji p\u0159\u00e1tel\u00e9,<\/em>“ odsekl. „Nikdy jste nebyli. Ty,“ \u0159ekl Georgovi, „jsi v\u011bd\u011bl roky, \u017ee jde na smrt a tvoje v\u00fdmluva, pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl, je uboh\u00e1. A vy v\u0161ichni<\/em> jste v\u011bd\u011bli, jak stra\u0161n\u011b na tom byl, kdy\u017e jsem odjel, ale stejn\u011b jste se nikdo doopravdy<\/em> nesna\u017eil se se mnou spojit nebo m\u011b dostat zp\u00e1tky. Tak sorry, \u017ee v\u00e1m tu ne\u0159\u00edk\u00e1m v\u0161echny sv\u00e9 pocity a \u017ee v\u00e1m nebre\u010d\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed.“<\/div>\n
Georg a Gustav se na sebe znovu pod\u00edvali, tentokr\u00e1t provinile, a oba se vr\u00e1tili v tichosti k pr\u00e1ci.<\/div>\n
\n

Georg v\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom zlobil, ale myslel si, \u017ee u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku. Nejsp\u00ed\u0161 nebylo. Ch\u00e1pal, pro\u010d mu Tom neodpustil. Ale tenkr\u00e1t si neuv\u011bdomoval, jak pro n\u011bj byl 815 d\u016fle\u017eit\u00fd. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel, co\u017e se d\u011blo \u010dasto, jestli k sob\u011b m\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd. Neuv\u011bdomoval si to a\u017e do chv\u00edle, kdy se Tom vr\u00e1til z Berl\u00edna, \u017ee do\u0161el tak daleko, \u017ee k v\u011bzni n\u011bco c\u00edtil. Jak to n\u011bkdo mohl nechat zaj\u00edt tak daleko, bylo mimo Georgovo ch\u00e1p\u00e1n\u00ed, ale tak to bylo.<\/p><\/div>\n

V\u0161ichni t\u0159i se vr\u00e1tili k pr\u00e1ci a v tichosti psali na po\u010d\u00edta\u010d\u00edch a nic se ned\u011blo, dokud za hodinu a p\u016fl neotev\u0159el dve\u0159e Andreas a neve\u0161el dovnit\u0159, vlasy m\u011bl mokr\u00e9 z de\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekl jednodu\u0161e a k\u00fdvl dozadu na znamen\u00ed, aby ho Tom n\u00e1sledoval. Dr\u017eel n\u011bco za z\u00e1dy a Georg odjel s \u017eidl\u00ed na stranu, aby to vid\u011bl, ale Andreas si toho v\u0161iml a oto\u010dil se tak, aby v\u016fbec nic nevid\u011bl. Georg se zamra\u010dil.<\/div>\n
Tom se zvedl a beze slova n\u00e1sledoval Andrease ven.<\/div>\n
\n

„Zd\u00e1 se to jen mn\u011b, nebo to bylo divn\u00fd?“ zeptal se Gustav, kdy\u017e se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e. „V\u017edy\u0165 se ani nemus\u00ed.“<\/p><\/div>\n

Georg p\u0159ik\u00fdvl a op\u0159el se, zalo\u017eil ruce na hrudn\u00edku. „Tohle je u\u017e podruh\u00e9. Maj\u00ed n\u011bco za lubem. Vid\u011bl jsi tu kampa\u0148, kterou Tom rozjel? Je to \u0161\u00edlen\u00e9, lidi opravdu pochoduj\u00ed ulicemi a tak. Chci \u0159\u00edct, souhlas\u00edm, \u017ee je to nespravedliv\u00fd, ale takhle pozd\u011b s t\u00edm u\u017e nikdo nic neud\u011bl\u00e1.“<\/div>\n
Gustav p\u0159ik\u00fdvl. „Vsad\u00edm se, \u017ee to s t\u00edm m\u00e1 n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho. Za\u010d\u00edn\u00e1 to b\u00fdt pon\u011bkud znepokojuj\u00edc\u00ed. Je to jako obsese nebo n\u011bco.“<\/div>\n
„Tak dlouho, dokud sem neza\u010dnou nab\u00edhat lidi, aby ho prot\u00e1hli ven, si mysl\u00edm, \u017ee jsme v pohod\u011b,“ \u0159ekl Georg a zasm\u00e1l se, kdy\u017e si to p\u0159edstavil, Gustav si tak\u00e9 odfrkl.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee si ohledn\u011b toho mus\u00edme d\u011blat starosti,“ \u0159ekl a oto\u010dil se zp\u00e1tky k po\u010d\u00edta\u010di. „Ale m\u00e1\u0161 pravdu, m\u011bli bychom si d\u011blat starosti o Toma, nel\u00edb\u00ed se mi to pop\u00edr\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se mu d\u011bje v hlav\u011b.“<\/div>\n
„Nechod\u00ed snad na sezen\u00ed k Ann\u011b?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkolikr\u00e1t t\u00fddn\u011b.“<\/div>\n
Georg zamru\u010del a podrbal se na nose. „U\u017e nezb\u00fdv\u00e1 moc dlouho, co?“<\/div>\n
Gustav zavrt\u011bl hlavou. „Mysl\u00edm, \u017ee to m\u00e1 b\u00fdt kolem jeho narozenin, po letn\u00edch pr\u00e1zdnin\u00e1ch.“<\/div>\n
„Kurva, to je tvrd\u00fd. Kdy to je?“<\/div>\n
„N\u011bjak za\u010d\u00e1tkem z\u00e1\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Kurva.“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Oba dva se pod\u00edvali ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch Tom zmizel, se stejn\u011b t\u011b\u017ek\u00fdm povzdychnut\u00edm.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Dnes jsem m\u011bl zem\u0159\u00edt.“<\/div>\n
Tom polkl. „Nemluvme o tom.“<\/div>\n
Bill vydechl a zabo\u0159il si nos do Tomova krku, nadechoval jeho v\u016fni, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e9 to bude b\u00fdt pry\u010d. To prost\u011b\u2026 p\u0159estanete existovat? Jdete n\u011bkam jinam? Do pekla? Jak m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk neexistovat?<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 pravdu.“ \u0158ekl nakonec a zvedl hlavu, jejich nosy se o sebe ot\u0159ely a Tom ho chytil pevn\u011bji kolem pasu, p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b bl\u00ed\u017e. Bill mu sed\u011bl v kl\u00edn\u011b. „Nem\u011bli bychom mluvit.“ Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t si o n\u011bj ot\u0159el nos a naklonil hlavu tak, aby se mu mohl p\u0159itisknout na rty, ti\u0161e zamru\u010del, kdy\u017e mu Tom polibek oplatil, jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee k tomu dojde.<\/p><\/div>\n

Trochu se mu posunul v kl\u00edn\u011b, p\u0159itiskl se bl\u00ed\u017e a zatahal Toma za cop\u00e1nky, kdy\u017e mu na z\u00e1da pod ko\u0161ili zajely Tomovy dlan\u011b.<\/div>\n
Jejich rty se potk\u00e1valy v s\u00e9ri\u00edch kr\u00e1tk\u00fdch, ale hlubok\u00fdch polibk\u016f. Jedna z Billov\u00fdch rukou byla na Tomov\u011b pasu, zat\u00edmco druhou ho dr\u017eel kolem krku a skl\u00e1n\u011bl se trochu dol\u016f, jak ho Tom za\u010dal l\u00edbat po \u010delisti a krku. Jeho lehce pootev\u0159en\u00e9 rty se ot\u0159ely o Tomovo ucho, jak ti\u0161e vydechoval, nev\u011bdomky se o n\u011bj ot\u00edral.<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli se zpoza dve\u0159\u00ed ozvalo hlasit\u00e9 zaklen\u00ed a \u0159in\u010div\u00fd zvuk kl\u00ed\u010d\u016f padaj\u00edc\u00edch na zem. Bill z n\u011bho slezl jako blesk, ut\u0159el si rty h\u0159betem ruky a zacouval od n\u011bj, co nejd\u00e1l zvl\u00e1dl, ani\u017e by do n\u011b\u010deho vrazil. Oba dva vykulen\u011b koukali na dve\u0159e, nevid\u011bli, kdo tam je, proto\u017ee a\u0165 to byl kdokoliv, sklonil se pro kl\u00ed\u010de.<\/p><\/div>\n

„Co je?“ \u0161t\u011bkl Bill, zrovna kdy\u017e se ten \u010dlov\u011bk dr\u017e\u00edc\u00ed si ruku p\u0159es o\u010di narovnal.<\/div>\n
„Um,“ \u0159ekl Andreas nejist\u011b, p\u0159e\u0161l\u00e1pl a odka\u0161lal jsi. „Jste, uh, hotovi?“<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na Toma, jeho\u017e obli\u010dej zrudnul, a za\u0165al zuby. „Ano,“ zasy\u010del, nem\u011blo smysl lh\u00e1t o tom, co d\u011blali, kdy\u017e je pr\u00e1v\u011b chytil p\u0159i \u010dinu.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Andreas dal ruku pry\u010d, ale st\u00e1le se odm\u00edtal pod\u00edvat do cely. D\u00edval se do chodby, u\u0161i \u010derven\u00e9. „Okay, um,“ zavrt\u011bl hlavou, sna\u017eil se dostat to, co vid\u011bl, z hlavy. „Jen jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee, uh, jsou tu um\u2026 J\u00e1, uh\u2026 Jen se pod\u00edvejte ven.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se Bill. „P\u0159esta\u0148, kurva, mumlat jak retard.“<\/div>\n
Andreas ztuhl. „\u0158ekl jsem, a\u0165 se pod\u00edv\u00e1\u0161 ven ze sv\u00e9ho okna.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si povzdychl a odpochodoval k oknu, rozt\u00e1hl na\u0161tvan\u011b z\u00e1clony, ale okam\u017eit\u011b je zase zat\u00e1hl a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vzad. „Kurva!“ oto\u010dil se \u010delem k Tomovi. „Sl\u00edbils, \u017ee p\u0159estane\u0161!“<\/div>\n
„J\u00e1 nic neud\u011blal!“<\/div>\n
„Takhle,“ je\u010del Bill a ukazoval k oknu, „podle m\u011b ‚nic jsem neud\u011blal‘ nevypad\u00e1!“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj zamra\u010dil, ale p\u0159e\u0161el k oknu a koukl za z\u00e1v\u011bsy. „Do h\u00e1je,“ zamumlal a zase je zat\u00e1hl. „Bille, tohle nen\u00ed moje pr\u00e1ce,“ \u0159ekl a oto\u010dil se k n\u011bmu. „V\u011b\u0159 mi, pros\u00edm.“<\/div>\n
Bill nic ne\u0159ekl.<\/div>\n
„\u0158ekl jsi mi, abych do toho u\u017e nikoho netahal,“ \u0159ekl Tom. „S t\u00edmhle nem\u00e1m nic spole\u010dn\u00e9ho, p\u0159\u00eds-„<\/div>\n
„Lidi,“ \u0159ekl Andreas a tentokr\u00e1t se na n\u011b d\u00edval skrz m\u0159\u00ed\u017ee. „To oni sami to uspo\u0159\u00e1dali. Je to pochod nebo co.“<\/div>\n
„Oh, oh, to je b\u00e1je\u010dn\u00e9,“ \u0159ekl Bill a z hlasu mu ukap\u00e1val sarkasmus, pra\u0161til sebou na \u017eidli. „Fantastick\u00e9.“ Nepod\u00edval se na Toma, ale c\u00edtil na sob\u011b jeho pohled, c\u00edtil zoufalou pot\u0159ebu n\u011bco \u0159\u00edct. „Na tom nesejde,“ \u0159ekl Tomov\u00fdm sm\u011brem. „J\u00e1 u\u017e ne\u0159e\u0161\u00edm, to nic. Jestli jim to pom\u00e1h\u00e1, a\u0165 si d\u011blaj\u00ed, co cht\u011bj.“<\/div>\n
„P\u016fjdu jim \u0159\u00edct, a\u0165 vypadnou,“ \u0159ekl Tom a vy\u0161el sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Ne, bo\u017ee, to t\u011b dostane akor\u00e1t do pr\u016fseru,“ \u0159ekl Bill. „Nastane bitka a ty n\u011bkomu zni\u010d\u00ed\u0161 fo\u0165\u00e1k a v\u0161ichni skon\u010d\u00ed za m\u0159\u00ed\u017eema a s t\u00edm jdi do prdele. To by p\u0159ineslo v\u00edc pozornosti ke mn\u011b a<\/em> tob\u011b. N\u00e1m<\/em>,“ zasy\u010del, i kdy\u017e to nebylo pot\u0159eba. Andreas u\u017e v\u011bd\u011bl, co mezi nimi bylo, a byl jedin\u00fd, kdo to v\u011bd\u011bl od za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
Tom zav\u00e1hal. „Jsi si jist\u00fd? Kdy\u017e jim policista \u0159ekne, aby ode\u0161li, tak to nejsp\u00ed\u0161 ud\u011blaj\u00ed.“<\/div>\n
„Oh, u\u017e tam jsou lidi, co se je sna\u017e\u00ed odehnat,“ \u0159ekl Andreas, kter\u00fd po\u0159\u00e1d visel za ok\u00fdnkem. „To proto jsem cht\u011bl, abyste to vid\u011bli, ne\u017e odejdou.“<\/div>\n
„Jak ohledupln\u00fd jsi,“ odsekl Bill a Andreas hned odvr\u00e1til pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, stejn\u011b p\u016fjdu,“ \u0159ekl Tom. „Uvolni se,“ dodal rychle. „Nejdu tam ven. Ale mysl\u00edm, \u017ee \u0161\u00e9fov\u00e1 bude cht\u00edt n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 bych j\u00ed to m\u011bl \u0159\u00edct j\u00e1.“<\/div>\n
Bill se trochu u\u0161kl\u00edbl. „Tak to hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“<\/div>\n
Tom se za\u0161klebil a Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jestli ho pol\u00edbit nebo ne, ale nakonec se rozhodl pro ne a jen s pouh\u00fdm \u00fasm\u011bvem ode\u0161el pry\u010d. Jak Tom zamknul, Bill sly\u0161el Andrease mumlat. „Tak\u017ee\u2026 To vypadalo jak z n\u011bjak\u00fdho porna.“<\/div>\n
„Dr\u017e hubu,“ zasy\u010del Tom a Bill se nemohl udr\u017eet.<\/div>\n
„D\u00edv\u00e1\u0161 se na hodn\u011b porna s v\u011bze\u0148skou t\u00e9matikou, co?“<\/div>\n
„To je p\u0159es \u010d\u00e1ru, Bille,“ \u0159ekl Tom, ale v jeho hlase bylo sly\u0161et pobaven\u00ed, Bill sly\u0161el, jak se sm\u011bje, zat\u00edmco ti dva odch\u00e1zeli pry\u010d chodbou.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„D\u011bkuju. Tak moc ti d\u011bkuju.“<\/em><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b mi ned\u011bkuj. Po\u0159\u00e1d si mysl\u00edm, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el o rozum.“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Odpo\u010det. \u010c\u00e1st prvn\u00ed. „Ze\u0161\u00edlel jsi?“ „Ano nebo ne?“ „\u2026Jsem asi taky \u0161\u00edlen\u00fd, \u017ee tohle v\u016fbec zva\u017euju.“ *** P\u016flka dubna N\u011bco ohledn\u011b Toma se drasticky zm\u011bnilo ode dne, co mluvili s Annou. Bill nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co to bylo nebo co p\u0159esn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-2400","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2400","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2400"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2400\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2400"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2400"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2400"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}