{"id":2401,"date":"2015-12-11T15:00:00","date_gmt":"2015-12-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2392"},"modified":"2015-12-11T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-11T14:00:00","slug":"cassiopeia-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/11\/cassiopeia-27\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 27."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

\"\"<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom pobaven\u011b proto\u010dil o\u010dima a bradou klesl na d\u0159ev\u011bnou desku stolu, vdechuje zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zemitou v\u016fni. Na chv\u00edli odtrhl pohled od \u010dernovl\u00e1ska a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. \u0160koln\u00ed knihovna.<\/em> Nebyl si jist\u00fd, jestli b\u011bhem t\u011bch p\u011bti let, co m\u011bl tu \u010dest b\u00fdt studentem, alespo\u0148 jednou nav\u0161t\u00edvil tohle podivn\u00e9 m\u00edsto, co\u017e se ale rozhodn\u011b nedalo pov\u011bd\u011bt o Billovi, kter\u00fd pob\u00edhal sem a tam, proch\u00e1zel se mezi uli\u010dkami dokonale nau\u010den\u00fdm zp\u016fsobem s v\u00fdrazem naprost\u00e9ho soust\u0159ed\u011bn\u00ed ve tv\u00e1\u0159i. Z\u0159ejm\u011b v\u016fbec nepost\u0159ehl, kdy se z p\u011bti minut, jak si p\u016fvodn\u011b sl\u00edbili, stala p\u016flhodina a z jedn\u00e9 kn\u00ed\u017eky hromada star\u00fdch o\u0161unt\u011bl\u00fdch bichl\u00ed tak vysok\u00e1, \u017ee br\u00e1nila Tomovi ve v\u00fdhledu, on v\u0161ak nem\u011bl to srdce vyru\u0161it jej v jeho zap\u00e1len\u00e9m objevov\u00e1n\u00ed, a tak se sna\u017eil alespo\u0148 zkr\u00e1tit volnou chv\u00edli d\u00edv\u00e1n\u00edm se na n\u011bj.<\/div>\n
V knihovn\u011b se v t\u00e9 dob\u011b nach\u00e1zeli jen oni dva a pan\u00ed Klarkov\u00e1, star\u0161\u00ed drobn\u00e1 knihovnice, kter\u00e1 byla tak p\u0159ekvapena, kdy\u017e Bill vstoupil do m\u00edstnosti v n\u011b\u010d\u00edm doprovodu, \u017ee zapomn\u011bla zav\u0159\u00edt pusu a n\u011bkolik vte\u0159in beze slov z\u00edrala na Tomova z\u00e1da. Tomovi to nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, sp\u00ed\u0161 se t\u00edm v\u0161\u00edm dob\u0159e bavil a jeho hru\u010f se nadmula p\u00fdchou p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee Bill u\u017e v\u00edce nebyl s\u00e1m a \u017ee pr\u00e1v\u011b on z\u00edskal to vz\u00e1cn\u00e9 tajemn\u00e9 privilegium st\u00e1t po jeho boku a b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho sv\u011bta.<\/p>\n

Trvalo to tak dlouho, tak stra\u0161n\u011b dlouho\u2026 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se toho do\u010dkal.<\/div>\n

Zvedl hlavu ve chv\u00edli, kdy se k n\u011bmu Bill oto\u010dil, vyslovil n\u00e1zev n\u011bjak\u00e9 knihy a jej\u00edho autora a poprosil jej, aby se pod\u00edval, jestli u\u017e byla na hromad\u011b. Tom o\u010dima rychle p\u0159el\u00e9tl popraskan\u00e9 h\u0159bety knih a s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou. Bill op\u011btoval jeho \u00fasm\u011bv, pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159 a chv\u00edli jen p\u0159evaloval malou kn\u00ed\u017eku ve zlat\u00e9m p\u0159ebalu v dlan\u00edch, vr\u00e1ska soust\u0159ed\u011bn\u00ed nad jeho obo\u010d\u00edm byla jasn\u00fdm d\u016fkazem toho, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm \u00faporn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nakonec k\u00fdvl hlavou a do\u0161el ke stolu, aby ji dal k ostatn\u00edm. Zad\u00edval se na Toma m\u011bkk\u00fdm pohledem, pot\u00e9 zvedl zrak k hodin\u00e1m za jeho z\u00e1dy a tehdy mu to do\u0161lo. Zvedl dla\u0148 a dlouh\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi prsty si p\u0159ekryl \u00fasta.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ vydechl. „Pro\u010d jsi mi ne\u0159ekl, \u017ee u\u017e je tolik? M\u011bl jsi m\u011b upozornit. Tyhle v\u011bci\u2026 n\u011bjak nezvl\u00e1d\u00e1m. Kdykoliv se sem dostanu, ztr\u00e1c\u00edm pojem o \u010dase.“<\/div>\n
Tom jej obda\u0159il dal\u0161\u00edm m\u011bkk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat, nevad\u00ed mi to.“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee ti to tv\u00e1 zdvo\u0159ilost jen nedovol\u00ed p\u0159iznat, ale klidn\u011b to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si d\u00e1m na to pozor.“ Kousl se do spodn\u00edho rtu a velikou s\u00e1dru si p\u0159itiskl ke hrudi. Vypadal tak n\u00e1dhern\u011b, a\u017e m\u011bl Tom probl\u00e9m v\u016fbec dokon\u010dit my\u0161lenku.<\/div>\n
\n

„Opravdu mi to nevad\u00ed. Nezlob\u00edm se,“ \u0159ekl t\u00f3nem, s jak\u00fdm promlouval jen k Billovi. Ka\u017ed\u00e9 jednotliv\u00e9 slovo p\u0159ekypovalo l\u00e1skou a n\u011bhou k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, kter\u00fd oz\u00e1\u0159en slune\u010dn\u00edm svitem, p\u016fsobil v\u00edce ne\u017e oslniv\u011b. Na sob\u011b m\u011bl v tu chv\u00edli \u00fazk\u00e9 tmav\u00e9 d\u017e\u00edny a \u0161ediv\u00e9 tri\u010dko s \u010dernou siluetou n\u011bjak\u00e9 kreslen\u00e9 postavi\u010dky. Styl jeho obl\u00e9k\u00e1n\u00ed z\u016fst\u00e1val i nad\u00e1le stejn\u00fd, vyh\u00fdbal se barv\u00e1m, necht\u011bl na sebe poutat pozornost, ale Tom byl stejn\u011b r\u00e1d, proto\u017ee hluboko v jeho o\u010d\u00edch spat\u0159il d\u016fkaz toho, \u017ee se mu mo\u017en\u00e1 nepoda\u0159ilo vn\u00e9st barvy do jeho oble\u010den\u00ed, ale rozhodn\u011b se mu poda\u0159ilo vn\u00e9st barvy do jeho \u017eivota.<\/p><\/div>\n

Odka\u0161lal si, vstal a doprov\u00e1zen zv\u011bdav\u00fdm pohledem pan\u00ed Klarkov\u00e9 p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Je to v\u0161echno?“ zeptal se se sm\u00edchem a po o\u010dku mrknul na hromadu knih.<\/div>\n
Bill chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, pohledem hypnotizoval n\u00e1zvy jednotliv\u00fdch titul\u016f a pot\u00e9 se provinile kousl do rtu. „Ano, ano je,“ zalhal. „M\u016f\u017eeme j\u00edt,“ \u0159ekl s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a chystal se k odchodu.<\/div>\n
„Bille, no tak, b\u011b\u017e si ji vz\u00edt.“ Tom jej chytil za zdrav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, v koutc\u00edch \u00fast mu \u0161kubalo, p\u0159esto se v\u0161ak sna\u017eil tv\u00e1\u0159it v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„U\u017e nen\u00ed co. M\u00e1m v\u0161echno, co pot\u0159ebuju,“ pokusil se Bill op\u011btovn\u011b lh\u00e1t, a kdy\u017e n\u00e1hodn\u011b zavadil pohledem o knihu, kter\u00e1 mu ve sb\u00edrce chyb\u011bla, jeho l\u00ed\u010dka zr\u016f\u017eov\u011bla, a tak rychle sklonil tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„No tak b\u011b\u017e,“ pob\u00eddl jej Tom s \u00fasm\u011bvem. „Po\u010dk\u00e1m, ale nezapome\u0148, \u017ee za dvacet minut za\u010d\u00edn\u00e1 Higgins.“<\/div>\n
Bill se rozz\u00e1\u0159il jako slunce vrhaj\u00edc\u00ed na jeho vlasy zlatist\u00e9 paprsky a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Slibuji, \u017ee je to posledn\u00ed kniha. Hned jsem tu, jen ji vezmu a\u2026 hned jsem tu,“ \u0161eptl a vykro\u010dil sm\u011brem k jedn\u00e9 z dlouh\u00e9 \u0159ady uli\u010dek, sklonil se pro malou modrou knihu na samotn\u00e9m kraji spodn\u00ed police a s \u00fasm\u011bvem se zase narovnal.<\/div>\n
\n

Vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ekvapen\u011b vydechl a jen tak tak odolal nutk\u00e1n\u00ed zast\u00e9nat. Pa\u017ee plaz\u00edc\u00ed se p\u0159es jeho huben\u00e9 boky a rty ochutn\u00e1vaj\u00edc\u00ed b\u011blostnou k\u016f\u017ei jeho krku rozhoupaly podlahu pod jeho nohama a jeho srdce donutily rozechv\u011bt se v divok\u00e9m tempu. Bill zav\u0159el o\u010di, naklonil hlavu na stranu, \u010d\u00edm\u017e je\u0161t\u011b v\u00edce vystavil sv\u016fj krk, a d\u011bkoval bohu za to, \u017ee je knihovna b\u011bhem roku t\u00edm nejm\u00e9n\u011b vyu\u017e\u00edvan\u00fdm m\u00edstem a \u017ee je jedn\u00edm ze t\u0159\u00ed pravideln\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016f, tak\u017ee \u0161ance, \u017ee by byli b\u011bhem takov\u00e9 chv\u00edle n\u011bk\u00fdm vyru\u0161eni, byla miziv\u00e1. Tolerance pan\u00ed Klarkov\u00e9 v\u0161ak mohla b\u00fdt vrtkav\u00e1, nev\u011bd\u011bl, jak daleko sah\u00e1 jej\u00ed zv\u011bdavost a jakou m\u00e1 nad n\u00ed moc, proto i s Tomem okusuj\u00edc\u00edm jeho krk za\u0161el hloub\u011bji do uli\u010dky, kde se v p\u0159\u00edtm\u00ed tlust\u00fdch polorozpadl\u00fdch skript kone\u010dn\u011b mohl uvolnit. Zavr\u00e1voral, kdy\u017e Tom zv\u00fd\u0161il intenzitu polibk\u016f, nyn\u00ed hladov\u011b plenil ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr Billovy nedot\u010den\u00e9 k\u016f\u017ee a Bill se jen silou v\u016fle donutil z\u016fstat ti\u0161e a nerozpadnout se na kousky.<\/p><\/div>\n

\n

„Tomi,“ zast\u00e9nal nesly\u0161n\u011b. „Tady bychom nem\u011bli.“<\/p><\/div>\n

Tom se pousm\u00e1l, pokra\u010duje v lask\u00e1n\u00ed Billovy sladce von\u00edc\u00ed poko\u017eky. Miloval, kdy\u017e se b\u011bhem podobn\u00fdch okam\u017eik\u016f p\u0159estal ovl\u00e1dat a \u0159\u00edkal mu Tomi. Bylo to tak sladk\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9, \u017ee v\u016fbec nepomyslel na to, \u017ee nebyl jedin\u00fdm Tomim v Billov\u011b \u017eivot\u011b. Nosem siln\u011b nas\u00e1l opar t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fn\u011b, s n\u00ed\u017e se kdy setkal, unik\u00e1tn\u00ed, zcela ojedin\u011bl\u00e9, a v\u011bd\u011bl, \u017ee ji nikdy nebude schopna nahradit \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1. Tahle v\u016fn\u011b byla typick\u00e1 jen pro Billa, pro jeho nedot\u010denou sn\u011bhovou k\u016f\u017ei.<\/div>\n
P\u0159itiskl jej bl\u00ed\u017e na sv\u00e9 t\u011blo a jednu ruku mu polo\u017eil na b\u0159icho. C\u00edtil, jak se Bill v jeho sev\u0159en\u00ed chv\u011bje, jak je nerozhodn\u00fd a po\u0159\u00e1d v\u00e1h\u00e1.<\/div>\n
„Tomi\u2026 opravdu bychom, ah\u2026 nem\u011bli.“<\/div>\n
„Jsme tu sami,“ \u0161eptl mu do ucha.<\/div>\n
„A co ta p\u0159edn\u00e1\u0161ka?“ Bill k n\u011bmu nepatrn\u011b nato\u010dil tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. Ty jeho byly zaml\u017een\u00e9 oparem, om\u00e1men\u00e9, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hled\u011bly na Toma, jako by nemohly uv\u011b\u0159it, \u017ee je to skute\u010dnost.<\/div>\n
„M\u00e1me spoustu \u010dasu.“ Rozev\u0159el dla\u0148, pomalu ji sunul n\u00ed\u017e, a\u017e dokud t\u0159esouc\u00edmi se prsty nepromnul Bill\u016fv kl\u00edn skrz l\u00e1tku kalhot a s\u00e1m zast\u00e9nal do alabastrov\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n

Billov\u00fdm t\u011blem projela ne\u010dekan\u00e1 slabost. Nev\u011bdomky rozev\u0159el prsty lev\u00e9 ruky, ve kter\u00fdch do t\u00e9 chv\u00edle siln\u011b t\u0159\u00edmal u\u010debnici, ta se vz\u00e1p\u011bt\u00ed nesly\u0161n\u011b snesla k podlaze a p\u0159ist\u00e1la pod reg\u00e1lem. Bezmocn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a zvr\u00e1til hlavu dozadu, op\u00edraje ji o Toma, kter\u00fd post\u00e1val za jeho z\u00e1dy a bezpe\u010dn\u011b jej dr\u017eel ve vzp\u0159\u00edmen\u00e9 poloze, co\u017e bylo nad Billovy s\u00edly. Nal\u00e9hav\u011b si d\u00fdchali na rty, jejich pohledy propojen\u00e9 a otisk jejich spole\u010dn\u00e9ho doteku nav\u017edy vryt do pam\u011bti obou.<\/p><\/div>\n

Ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, jak k tomu do\u0161lo, nev\u011bd\u011bli, kdo to za\u0159\u00eddil a komu m\u011bli b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00ed; mo\u017en\u00e1 \u0161\u0165astn\u00e9 n\u00e1hod\u011b, mo\u017en\u00e1 samotn\u00fdm nebes\u016fm, mo\u017en\u00e1 to byla Billova hv\u011bzda, po cel\u00fd \u017eivot bd\u00edc\u00ed nad jeho osudem, kter\u00e1 za\u0159\u00eddila, aby se ve tm\u011b, kter\u00e1 je obklopovala, na\u0161li zrovna oni dva.<\/div>\n
Bill pootev\u0159el \u00fasta, tak moc cht\u011bl v t\u00e9 chv\u00edli n\u011bco pov\u011bd\u011bt. Na hrudi c\u00edtil siln\u00fd tlak, jeho srdce p\u0159ekypovalo p\u0159\u00edvalem citu, na kter\u00fd nebyl zvykl\u00fd, jako by se probudilo z dlouh\u00e9ho zimn\u00edho sp\u00e1nku a pouze se u\u010dilo pozn\u00e1vat sv\u011bt. C\u00edtil pot\u0159ebu vyslovit ta slova a ve chv\u00edli, kdy jej Tom p\u0159edb\u011bhl, se pot\u0159eba prom\u011bnila v nutnost.<\/div>\n
„Tolik t\u011b miluju,“ vydechl mu s \u00fasm\u011bvem na rty, vp\u00edjej\u00edc\u00ed se do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill rychle zamrkal, do o\u010d\u00ed mu vystoupily slzy a sm\u00e1\u010dely jeho dlouh\u00e9 \u0159asy. Chv\u011bl se mu spodn\u00ed ret, i on s\u00e1m m\u011bl pocit, \u017ee kdyby jej Tom nedr\u017eel, upadl by a v t\u00e9 chv\u00edli mu to v\u0161echno do\u0161lo. Dr\u017eel se na nohou jenom d\u00edky t\u011blu stoj\u00edc\u00edmu za jeho z\u00e1dy, byl jeho op\u011brn\u00fdm pil\u00ed\u0159em, prvkem, kter\u00fd jej mohl po ka\u017ed\u00e9m p\u00e1du poskl\u00e1dat dohromady, kter\u00fd tam cht\u011bl b\u00fdt jen a jen pro n\u011bj.<\/p><\/div>\n

\u0160pi\u010dkou nosu pohladil Tomovu bradu a zavzdychal, kdy\u017e Tom zopakoval sv\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed, tentokr\u00e1t mu jej zast\u00e9nal do vlas\u016f, hlad\u00edc Billa po boc\u00edch.<\/div>\n
I j\u00e1 t\u011b miluju. Tolik t\u011b miluju. Jsi m\u00e9 v\u0161echno, Tome. Miluju t\u011b, ale je\u0161t\u011b ti to neum\u00edm \u0159\u00edct. Mo\u017en\u00e1 se to ani nikdy nenau\u010d\u00edm. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee t\u011b okr\u00e1d\u00e1m o ten n\u00e1dhern\u00fd pocit, v\u00edm, \u017ee to pot\u0159ebuje\u0161 sly\u0161et a \u017ee mo\u017en\u00e1 jednoho dne s\u00e1hnu za hranice tv\u00e9 trp\u011blivost a opust\u00ed\u0161 m\u011b, ale te\u010f pros\u00edm ne. Dnes je\u0161t\u011b ne,<\/em> opakoval si v duchu sv\u00e1 slova, tv\u00e1\u0159 ukr\u00fdval v prohlubni Tomova krku, p\u0159ij\u00edmaje \u017eivotod\u00e1rn\u00fd vzduch v podob\u011b Tomovy v\u016fn\u011b.<\/div>\n
V pevn\u00e9m objet\u00ed z\u016fstali je\u0161t\u011b cel\u00fdch deset minut, dokud je pan\u00ed Klarkov\u00e1 nevyru\u0161ila s t\u00edm, \u017ee pot\u0159ebuje ut\u0159\u00edt prach na reg\u00e1lech, o kter\u00e9 se op\u00edrali.<\/div>\n
\n

„Je divn\u00e1,“ prohl\u00e1sil Tom a je\u0161t\u011b naposled se ohl\u00e9dl, aby zjistil, zda je nesleduje ode dve\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Nen\u00ed divn\u00e1,“ nam\u00edtl Bill tenk\u00fdm hl\u00e1skem. „Je jen\u2026 jin\u00e1.“<\/div>\n
„Divn\u00e1,“ doplnil jej Tom s \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco bojoval s hromadou knih, kter\u00e1 jej nutila kol\u00edbat se a nakl\u00e1n\u011bt na jednu a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na druhou stranu. Neposlu\u0161n\u00e9 u\u010debnice zaujaly jeho pozornost natolik, \u017ee si v\u016fbec nev\u0161iml, \u017ee Bill u\u017e vedle n\u011bj nekr\u00e1\u010d\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed a oto\u010dil se. St\u00e1l asi p\u016fl metru od n\u011bj, lev\u00fdm z\u00e1p\u011bst\u00edm si k hrudi siln\u011b tiskl n\u011bkolik mali\u010dk\u00fdch knih, kter\u00e9 mu Tom dovolil vz\u00edt, jako by v nich hledal oporu.<\/div>\n
„I j\u00e1 jsem podle tebe divn\u00fd?“ zeptal se ti\u0161e a pohl\u00e9dl na n\u011bj sv\u00fdma velik\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
Tomovo srdce se l\u00e1malo na kousky. Zb\u011bsile vrt\u011bl hlavou a bezmy\u0161lenkovit\u011b pootev\u0159el \u00fasta, nevych\u00e1zela z nich v\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00e1 slova \u00fat\u011bchy. Vr\u00e1vorav\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e k n\u011bmu a probojoval si cestu k jeho o\u010d\u00edm. Cht\u011bl jej pohladit, dotknout se jeho tv\u00e1\u0159e a pol\u00edbit jej, ale v dan\u00e9m okam\u017eiku byl r\u00e1d, \u017ee se je\u0161t\u011b v\u016fbec dr\u017e\u00ed na nohou.<\/div>\n
„Ne, Bille,“ vyslovil pevn\u00fdm hlasem. „Ty jsi jin\u00fd.“<\/div>\n
Bill pomalu zamrkal. Nev\u011bd\u011bl, jestli to bylo dob\u0159e nebo \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„A to je na tob\u011b to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom na nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku utkv\u011blou v hloubce jeho medov\u00e9ho pohledu a usm\u00e1l se. „Ale tamta b\u00e1ba divn\u00e1 je,“ p\u0159ipomn\u011bl s nevinn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Bill u\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal odolat.<\/div>\n
Pobaven\u011b zakroutil hlavou, nen\u00e1padn\u011b vzal z Tomovy hromady je\u0161t\u011b jednu knihu a bok po boku vykro\u010dili sm\u011brem k u\u010debn\u011b.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Nejen \u017ee na sob\u011b Bill b\u011bhem cel\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ky i n\u00e1sledn\u00e9ho semin\u00e1\u0159e profesora Higginse c\u00edtil nevra\u017eiv\u00fd pohled Mandy, kter\u00e1 si rozhodn\u011b nebrala serv\u00edtky a ani se nesna\u017eila o jakoukoli taktnost a po celou dobu jej pomlouvala tak nen\u00e1padn\u011b, \u017ee to musel sly\u0161et i samotn\u00fd profesor, dokonce i slunce za okny jako by vyc\u00edtilo nep\u0159\u00e1telskou atmosf\u00e9ru a dalo se na \u00fastup. Kdy\u017e si po semin\u00e1\u0159i zavolal profesor Billa do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, pr\u0161elo a v tich\u00fdch prostor\u00e1ch \u0161koly se oz\u00fdvalo jen zur\u010den\u00ed pot\u016f\u010dk\u016f vody a zvuk kapek t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edch se o tvrd\u00fd povrch.<\/p><\/div>\n

P\u0159ede dve\u0159mi profesorovy kancel\u00e1\u0159e si Bill dop\u0159\u00e1l je\u0161t\u011b jeden hlubok\u00fd n\u00e1dech a pot\u00e9 zaklepal na dve\u0159e. Ne\u010dekal na vyzv\u00e1n\u00ed, byl na jedn\u00e1n\u00ed pana Higginse zvykl\u00fd, a proto v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u016f\u017ee vstoupit. S malou du\u0161i\u010dkou tedy proklouzl dovnit\u0159 a na\u0161el pana Higginse, kter\u00fd m\u011bl na sob\u011b v ten den extra k\u0159iklav\u00e9 oble\u010den\u00ed, sed\u011bt u sv\u00e9ho stolu. Kr\u010dil se nad hust\u011b popsan\u00fdm listem pap\u00edru, vr\u00e1sky nad jeho obo\u010d\u00edm symbolizovaly nap\u016fl starost, nap\u016fl \u00fanavu.<\/div>\n
Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl a jemn\u011b si odka\u0161lal, aby na sebe upozornil, proto\u017ee se nezd\u00e1lo, \u017ee by profesor post\u0159ehl, \u017ee v m\u00edstnosti ji\u017e d\u00e9le nen\u00ed s\u00e1m. Trhl sebou, zvedl k p\u0159\u00edchoz\u00ed osob\u011b pohled, a kdy\u017e v n\u00ed poznal sv\u00e9ho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edho \u017e\u00e1ka, usm\u00e1l se.<\/div>\n
\n

„Bille, jen poj\u010fte,“ vy\u0161lo z n\u011bj zcela p\u0159irozen\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pleskl po \u010dele. „Omluvte mou neomalenost, pane Kaulitzi, posa\u010fte se.“<\/p><\/div>\n

Bill se jemn\u011b pousm\u00e1l a posadil se na nab\u00edzenou \u017eidli naproti star\u0161\u00edmu p\u00e1novi v k\u0159iklav\u011b zelen\u00e9m saku a oran\u017eov\u00fdch kalhot\u00e1ch. „Nic se nestalo, m\u016f\u017eete mi tak \u0159\u00edkat.“<\/div>\n
Pan Higgins odlo\u017eil pap\u00edr na kraj stolu a pohl\u00e9dl na Billa ustaran\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Provedl jsem n\u011bco?“ zeptal se Bill sk\u0159ehotav\u011b, mysl\u00ed mu b\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika vte\u0159in, co o\u010dek\u00e1val odpov\u011b\u010f, stihlo prol\u00e9tnout hned deset r\u016fzn\u00fdch sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f, jeden nepravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00fd.<\/div>\n
„Ach ne,“ pan Higgins smutn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Nejde o to, co jste provedl vy, ale co provedli v\u00e1m,“ \u0159ekl ti\u0161e a dlan\u00ed pouk\u00e1zal na Billovy zas\u00e1drovan\u00e9 prsty.<\/div>\n
„T-to nic. Nic to nen\u00ed.“ Tak\u00e9 se zad\u00edval t\u00edm sm\u011brem a jemn\u011b zakroutil hlavou. „U\u017e to tolik nebol\u00ed, za chv\u00edli bude zase v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„To jsem sice r\u00e1d,“ odml\u010del se a Bill c\u00edtil, jak mu srdce vystoupilo z hrudi do krku, stalo se p\u0159ek\u00e1\u017ekou, skrz kterou n\u00e1hle nemohl d\u00fdchat. „V\u0161echno se d\u00e1 jednoho dne do po\u0159\u00e1dku, v\u0161echno jde spravit, ale n\u011bkter\u00e9 v\u011bci jsou o n\u011bco komplikovan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jin\u00e9. Bille\u2026 u\u017e jsem to jednou p\u0159ehl\u00e9dl, dal jsem na va\u0161i prosbu a nikomu ne\u0159ekl o tom, co v\u00e1m ud\u011blal p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, a pod\u00edvejte, jak to dopadlo.“<\/div>\n
\n

Bill p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a sklopen\u00fd pohled up\u0159el na pap\u00edr, do kter\u00e9ho je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed hled\u011bl pan Higgins. Byl to seznam student\u016f, dv\u011b jm\u00e9na v\u0161ak byla or\u00e1mov\u00e1na rudou propiskou. Jedn\u00edm z nich byl Greg, t\u00edm druh\u00fdm Andreas. Mandy a n\u011bkolik dal\u0161\u00edch holek m\u011blo za sv\u00fdmi jm\u00e9ny vyk\u0159i\u010dn\u00edk, Tom na\u0161t\u011bst\u00ed ani jedno ani druh\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Pane Higginsi, t\u00edmhle se v\u016fbec netrapte,“ promluvil, kdy\u017e odtrhl pohled od seznamu, slo\u017eil si ruce do kl\u00edna a zaposlouchal se do zvuku de\u0161t\u011b. „Pokud je to n\u011b\u010d\u00ed vina, pak jenom moje. Opravdu si za to m\u016f\u017eu s\u00e1m. M\u011bl jsem s t\u00edm n\u011bco ud\u011blat\u2026 u\u017e d\u00e1vno jsem m\u011bl n\u011bkomu n\u011bco \u0159\u00edct, ale j\u00e1\u2026 nedok\u00e1zal jsem to. Myslel jsem, \u017ee kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„V\u0161echno bude jen hor\u0161\u00ed,“ doplnil jej a Bill smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Pan Higgins se z\u00e1dy op\u0159el o op\u011bradlo \u017eidle, \u010d\u00edm\u017e vystr\u010dil na obdiv velik\u00e9 pivn\u00ed b\u0159icho, nezd\u00e1lo se v\u0161ak, \u017ee by se kv\u016fli tomu c\u00edtil n\u011bjak zahanben\u011b. Koutky rt\u016f se mu na chv\u00edli zkroutily v \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
\n

„Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee m\u011b velice p\u0159ekvapila reakce pana Trumpera,“ \u0159ekl lehce pot\u011b\u0161en\u00fdm t\u00f3nem.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159i zaslechnut\u00ed Tomova jm\u00e9na nerv\u00f3zn\u011b nadsko\u010dil a do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu vkradl nach. M\u011bl chu\u0165 zachumlat se do dlouh\u00fdch okraj\u016f sv\u00e9ho tri\u010dka a ve sv\u00e9 skr\u00fd\u0161i se ti\u0161e \u010dervenat. Srdce mu tlouklo jako spla\u0161en\u00e9 a z jisk\u0159iv\u00e9ho pohledu pana Higginse uznal, \u017ee si musel jeho zm\u011bny v\u0161imnout.<\/div>\n
„Bylo opravdu hezk\u00e9, \u017ee se v\u00e1s zastal.“<\/div>\n
„To ano,“ souhlasil Bill ti\u0161e, ani\u017e by k n\u011bmu zvedl pohled.<\/div>\n
„V\u0161iml jsem si, \u017ee jste se pon\u011bkud sbl\u00ed\u017eili od doby, co jste zah\u00e1jili spolupr\u00e1ci na projektu. I prosp\u011bch pana Trumpera se posledn\u00ed dobou pohybuje v celkem p\u0159ijateln\u00e9m rozp\u011bt\u00ed hodnocen\u00ed.“<\/div>\n
„Sna\u017e\u00ed se,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, proto\u017ee necht\u011bl p\u016fsobit neslu\u0161n\u011b. „Nen\u00ed hloup\u00fd, jak se mi sna\u017eil namluvit, jen u\u010den\u00ed nev\u011bnoval dostate\u010dnou snahu a pozornost. Sta\u010dilo ho jen tro\u0161ku popostr\u010dit a je to.“<\/div>\n
„No,“ ozval se pan Higgins spokojen\u00fdm t\u00f3nem. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jste mu \u0161el p\u0159\u00edkladem. Zvl\u00e1d\u00e1te to, Bille? Proto\u017ee pokud vzhledem k va\u0161emu zran\u011bn\u00ed pot\u0159ebujete n\u011bjak\u00fd ten \u010das nav\u00edc, m\u00e1 nab\u00eddka po\u0159\u00e1d plat\u00ed. M\u016f\u017eu ud\u011blat v\u00fdjimku a vyhov\u011bt v\u00e1m. Va\u0161e t\u00e9ma je jedn\u00edm z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch, a pokud pot\u0159ebujete \u010das, abyste se dal do po\u0159\u00e1dku, m\u016f\u017eu to za\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b pousm\u00e1l, ale zakroutil hlavou. „Zvl\u00e1dneme to.“<\/div>\n
Profesor Higgins se ti\u0161e zasm\u00e1l. Jinou odpov\u011b\u010f ani neo\u010dek\u00e1val. „V po\u0159\u00e1dku, ale kdyby n\u011bco, m\u00e1 nab\u00eddka po\u0159\u00e1d plat\u00ed.“<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0161pitl Bill a dal se na odchod, kdy\u017e jeho o\u010di znovu zabloudily k seznamu student\u016f.<\/p>\n

„Pane profesore?“<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
„Jen se ptejte, Bille.“<\/div>\n
„Omluvte mou zv\u011bdavost, ale co znamen\u00e1 ta \u010derven\u00e1 barva?“ zeptal se a nesm\u011ble uk\u00e1zal na Andreasovo jm\u00e9no.<\/div>\n
„Ach tohle,“ povzdechl si, najednou p\u016fsobil mnohem star\u0161\u00edm dojmem. „No, jak v\u00edte, pan Dorian byl po tom, co v\u00e1m provedl, okam\u017eit\u011b vylou\u010den.“<\/div>\n
„A Andreas?“<\/div>\n
„Vylou\u010den\u00edm pana Doriana p\u0159i\u0161el o partnera v projektu a nejsem si jist\u00fd, jestli to zvl\u00e1dne s\u00e1m, krom toho z posledn\u00edch dvou test\u016f nedostal zrovna p\u0159\u00edpustn\u00e9 hodnocen\u00ed, tak\u017ee si nemysl\u00edm, \u017ee tenhle rok skon\u010d\u00ed spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi.“<\/div>\n
„Chyst\u00e1te se jej vylou\u010dit?“ zeptal se Bill zd\u011b\u0161en\u011b, netu\u0161il, kde se v n\u011bm ty pocity berou.<\/div>\n
„Bille, v\u011b\u0159te mi, \u017ee pokud bych m\u011bl jinou mo\u017enost, nep\u0159iklonil bych se zrovna k t\u00e9hle alternativ\u011b, ale bohu\u017eel, jinou mo\u017enost nem\u00e1m.“ Z jeho slov vyzn\u00edvala up\u0159\u00edmnost.<\/div>\n
„U\u017e o tom v\u00ed?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne, cht\u011bl jsem si to je\u0161t\u011b nechat proj\u00edt hlavou.“<\/div>\n
\n

Bill se kousl do rtu a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Tom pro n\u011bj od prvn\u00edho okam\u017eiku d\u011blal, co mu na o\u010d\u00edch vid\u011bl, dokonce i to, co si Bill nep\u0159\u00e1l, aby vid\u011bl. Byl u n\u011bj, kdy\u017e jej nejv\u00edce pot\u0159eboval, p\u0159ijal malou Beth i Georga do sv\u00e9ho \u017eivota, bez ot\u00e1zek a jak\u00fdchkoliv p\u0159edsudk\u016f, dokonale se s nimi s\u017eil, jako by do jejich \u017eivot\u016f zapadal od za\u010d\u00e1tku. Otev\u0159el se mu a nyn\u00ed byla \u0159ada na Billovi, aby pro n\u011bj ud\u011blal to sam\u00e9.<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017eete pro m\u011b pros\u00edm n\u011bco ud\u011blat?“ zeptal se rozt\u0159esen\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, Bille.“<\/div>\n
„Mohl by Andreas pracovat na projektu s n\u00e1mi?“ odml\u010del se. „S\u00e1m jste \u0159\u00edkal, jak je to t\u00e9ma rozs\u00e1hl\u00e9 a n\u00e1ro\u010dn\u00e9 a j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee bychom dal\u0161\u00ed p\u00e1r rukou rozhodn\u011b uv\u00edtali.“ Na d\u016fkaz zvedl do vzduchu ruku s b\u00edlou bambul\u00ed a vyloudil na rtech profesora n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. To sta\u010dilo. V\u00edc nepot\u0159eboval. S tich\u00fdm pod\u011bkov\u00e1n\u00edm se s n\u00edm rozlou\u010dil a opustil jeho kancel\u00e1\u0159.<\/div>\n
Jakmile se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, profesor Higgins k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl pap\u00edr a pobaven\u011b krout\u00edc hlavou, p\u0159ipsal za Andreasovo jm\u00e9no vyk\u0159i\u010dn\u00edk. V\u017edy m\u011bl r\u00e1d \u0161\u0165astn\u00e9 konce.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Bill po n\u011bkolika nekone\u010dn\u00fdch hodin\u00e1ch dostal dom\u016f, p\u0159iv\u00edtalo jej nezvykl\u00e9 ticho. Odlo\u017eil batoh u dve\u0159\u00ed a chystal se pov\u011bsit si vlhkou bundu. U nohou mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ist\u00e1lo mal\u00e9 kot\u011b s p\u00e1rem Georgov\u00fdch pono\u017eek, vyb\u00edzej\u00edc\u00ed jej ke h\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Ahoj mali\u010dk\u00fd,“ \u0161eptl a sklouzl na podlahu, aby mohl kot\u011b pohladit a pomazlit se s n\u00edm. Ve chv\u00edli, kdy se s n\u00edm pou\u0161t\u011bl do p\u0159etahov\u00e1n\u00ed o pono\u017eky, z pokoje vy\u0161el Georg.<\/div>\n
Jakmile se jejich pohledy setkaly, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je zle. Georg byl v obli\u010deji nep\u0159irozen\u011b bled\u00fd, jeho pov\u011bstn\u00e1 jiskra v o\u010d\u00edch a hrav\u00e9 zak\u0159iven\u00ed rt\u016f, s n\u00edm\u017e se snad i narodil, byly pry\u010d a Bill za\u010d\u00ednal m\u00edt strach. Bylo opravdu m\u00e1lo v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 by dok\u00e1zaly Georga vyv\u00e9zt z rovnov\u00e1hy, a soud\u011b dle jeho skl\u00ed\u010den\u00e9ho pohledu mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se stalo n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho. D\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil zeptat na to co, Georg promluvil.<\/div>\n
„Kde je Tom?“ zeptal se nejist\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Bill se pomalu vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se. „Jel s n\u011b\u010d\u00edm pomoct Andreasovi. Koupil si n\u011bjakou poli\u010dku a neum\u00ed ji namontovat, ale \u0159\u00edkal, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed tak za hodinu.“<\/div>\n
Georg zd\u011b\u0161en\u011b vykulil o\u010di. „Hodinu? Tak dlouho to nevydr\u017e\u00edm. J-j\u00e1\u2026 nevydr\u017e\u00edm to.“<\/div>\n
„Geo, stalo se n\u011bco? Stalo se n\u011bco s Beth?“<\/div>\n
„Ne, je v po\u0159\u00e1dku. Zrovna usnula, j\u00e1 jen\u2026“<\/div>\n
Bill do\u0161el a\u017e k n\u011bmu a rozev\u0159enou dlan\u00ed jej p\u0159\u00e1telsky pohladil po l\u00edci. „Co t\u011b tr\u00e1p\u00ed?“<\/div>\n
Georg mu nebyl schopen pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed. M\u011bl v pl\u00e1nu prozradit mu to pouze v Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti, proto\u017ee jen ta d\u011blala s Billovou mysl\u00ed hotov\u00e9 z\u00e1zraky, ale Tom byl pry\u010d, Georgovo srdce krv\u00e1celo a Bill \u010dekal na moment pravdy cel\u00fdch \u010dty\u0159iadvacet let. Nemohl to p\u0159ed n\u00edm tajit d\u00e9le. Nejsp\u00ed\u0161 by se z toho zbl\u00e1znil.<\/div>\n
S pocitem, \u017ee d\u011bl\u00e1 tu nejv\u011bt\u0161\u00ed hloupost na sv\u011bt\u011b, opatrn\u011b vyt\u00e1hl ze zadn\u00ed kapsy kalhot dopis, kter\u00fd b\u011bhem posledn\u00edch n\u011bkolika hodin p\u0159e\u010detl snad stokr\u00e1t.<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se Bill, kdy\u017e si od n\u011bj vzal nab\u00edzen\u00fd dopis.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026“ Georg odvr\u00e1til pohled. „Jen \u010dti.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Tom byl pr\u00e1v\u011b uprost\u0159ed opravdu siln\u00e9ho z\u00e1chvatu sm\u00edchu p\u0159i pohledu na Andreasovo d\u00edlo. V\u0161echny h\u0159eb\u00edky byly zatlu\u010den\u00e9 obr\u00e1cen\u011b, opravdu netu\u0161il, jak se mu n\u011bco takov\u00e9ho povedlo.<\/p><\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee na tyhle v\u011bci nejsem,“ mra\u010dil se, ale i jeho rty se l\u00e1maly v \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„To vid\u00edm,“ chichotal se Tom a pobaven\u011b kroutil hlavou. Nat\u00e1hl se pro kladivo a m\u011bl v pl\u00e1nu napravit tu spou\u0161\u0165, kdy\u017e mu v kapse zavibroval telefon.<\/div>\n
„Bill?“ zeptal se Andreas, vyu\u017eil chvilku Tomovy nepozornosti, ukradl mu kladivo a hned prvn\u00edm pohybem si klepnul po prstech.<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou a usm\u00edvaje se, p\u0159ijal hovor. „Ano, Georgu?“\u00a8<\/div>\n
„Kde jsi?“ zn\u011bl vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„No,“ Tom se zmaten\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. „Na kolej\u00edch, pom\u00e1h\u00e1m Andreasovi p\u0159edej\u00edt hotov\u00e9 katastrof\u011b. Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
Georg si t\u011b\u017ece povzdechl. „Jde o Billa.“<\/div>\n
Tom zpozorn\u011bl, po \u00fasm\u011bvu n\u00e1hle nezbylo ani stopy. „Co se stalo? Je v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Ztratil se.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom pobaven\u011b proto\u010dil o\u010dima a bradou klesl na d\u0159ev\u011bnou desku stolu, vdechuje zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zemitou v\u016fni. Na chv\u00edli odtrhl pohled od \u010dernovl\u00e1ska a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. \u0160koln\u00ed knihovna. Nebyl si jist\u00fd, jestli b\u011bhem t\u011bch p\u011bti let, co m\u011bl tu \u010dest<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2401","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2401","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2401"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2401\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2401"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2401"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2401"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}