{"id":2407,"date":"2015-12-09T15:00:00","date_gmt":"2015-12-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2398"},"modified":"2015-12-09T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-09T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/09\/lehrer-des-lebens-41\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 41."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
31. ledna 2008, Loitsche<\/em><\/div>\n
\n

„Proboha Tome, v\u00e1\u017en\u011b?! V\u00e1\u017en\u011b TE\u010e za mnou bude\u0161 b\u011bhat a bude\u0161 se cht\u00edt na n\u011bco pt\u00e1t? Jestli n\u011bco chce\u0161, b\u011b\u017e si zml\u00e1tit J\u00f6rga, stejn\u011b jako to ud\u011blal Anis, b\u011b\u017e si vyl\u00edt sv\u016fj vztek, ale mn\u011b dej pokoj!“ Bill po bratrovi hodil pol\u0161t\u00e1\u0159 hned, jak mu vstoupil do pokoje, a zlostn\u011b si zatahal za vlasy. „Nechci s tebou mluvit, nechci t\u011b dokonce ani vid\u011bt!“ hodil po n\u011bm dal\u0161\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159. „Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, jak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak nen\u00e1vistn\u00fd, \u017ee by ses rad\u011bji popral, i kdy\u017e v\u00ed\u0161, \u017ee to p\u0159inese jen dal\u0161\u00ed probl\u00e9my! Proboha, je to sice nejv\u011bt\u0161\u00ed kret\u00e9n pod sluncem, ale po\u0159\u00e1d je to n\u00e1\u0161 otec, Tome! Nem\u016f\u017ee\u0161 jen tak n\u011bkomu dovolit, aby ho zbil, nebo si p\u0159\u00e1t ud\u011blat to sam\u00e9!“ dal\u0161\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159 p\u0159elet\u011bl p\u0159es pokoj. „Jsi \u00fapln\u011b zaslepen\u00fd vztekem! Kdybys norm\u00e1ln\u011b uva\u017eoval, do\u0161lo by ti, \u017ee m\u00edsto abyste chr\u00e1nili moj\u00ed \u010dest a v\u0161echny tyhle pitomosti kolem, je\u0161t\u011b tomu u\u0161kod\u00edte, proto\u017ee m\u00edsto klidu na m\u011b po\u0161lete dal\u0161\u00ed nen\u00e1vist!“<\/p><\/div>\n

„A ty si uv\u011bdom, \u017ee se chov\u00e1\u0161 jako sobec!“ Tom mu chvatn\u011b sko\u010dil do \u0159e\u010di a jedn\u00edm pol\u0161t\u00e1\u0159em po n\u011bm mrsknul zp\u00e1tky. „My nechr\u00e1n\u00edme jenom tvoj\u00ed \u010dest, ale i na\u0161\u00ed. Dot\u00fdk\u00e1 se to jak Anise, tak i m\u011b, ty idiote, a my nehodl\u00e1me jen tak st\u00e1t, kdy\u017e se n\u00e1m n\u011bkdo sna\u017e\u00ed zni\u010dit \u017eivot!“<\/div>\n
H\u00e1dali se jako dva mal\u00ed kluci o aut\u00ed\u010dko, k\u0159i\u010deli na sebe p\u0159es cel\u00e9 podkrov\u00ed, zat\u00edmco Simone pod schody ml\u010dky naslouchala slov\u016fm sv\u00fdch d\u011bt\u00ed, dokud Bill vy\u010derpan\u011b nedosedl na postel a neslo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, ti\u0161e vzlykaje. „J\u00e1 prost\u011b jen chci m\u00edt u\u017e klid ode v\u0161ech h\u00e1dek, nechci kolem sebe nen\u00e1vist.“<\/div>\n
\n

Tom si promnul t\u00fdl. Vid\u011bt Billa plakat pro n\u011bj nikdy nebylo jednoduch\u00e9, srdce se mu okam\u017eit\u011b sv\u00edralo a jedin\u00e9, po \u010dem tou\u017eil, bylo ochr\u00e1nit ho p\u0159ed ve\u0161ker\u00fdm nebezpe\u010d\u00edm. Chlapec si ale musel uv\u011bdomit, \u017ee Anis s Tomem ho budou v\u017edy chr\u00e1nit, a\u0165 u\u017e jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem. „Posly\u0161, Bille,“ s povzdechem se posadil vedle n\u011bj a jemn\u011b mu stiskl koleno, „j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se to ch\u00e1pe hrozn\u011b t\u011b\u017eko. V\u017edycky jsi byl v pozici toho slab\u0161\u00edho, kter\u00fd pot\u0159ebuje ochr\u00e1nit, a tak nevid\u00ed\u0161\u2026“<\/p><\/div>\n

„To je blbost a ty to v\u00ed\u0161,“ s dal\u0161\u00edm vzlykem na n\u011bj Bill pohl\u00e9dl. „N\u011bkolikr\u00e1t se stalo, \u017ee jsi to byl ty, kdo pot\u0159eboval ochr\u00e1nit, ale j\u00e1 jsem nikdy nepou\u017eil hrubou s\u00edlu, v\u017edycky jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to jde vy\u0159e\u0161it jinak, Tome. Nem\u016f\u017ee\u0161 uhasit ohe\u0148 ohn\u011bm.“<\/div>\n
„Jo, jen\u017ee kdy\u017e n\u011bkomu po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00e1me do nosu, dostane alespo\u0148 pocit, \u017ee jsme n\u011bco ud\u011blali a jen hloup\u011b nesed\u011bli\u2026 Tohle nepochop\u00ed\u0161 nikdy, dokud n\u011bkoho nepra\u0161t\u00ed\u0161, v\u011b\u0159 mi. V\u017edycky jsem na chv\u00edli c\u00edtil, \u017ee n\u011bco d\u011bl\u00e1m, \u017ee t\u011b nenech\u00e1v\u00e1m bez ochrany.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 si tohle nikdy nemyslel,“ Bill si promnul o\u010di, nedbaje na linky na o\u010di, tak\u017ee te\u010f m\u011bl l\u00ed\u010den\u00ed rozmazan\u00e9 kolem o\u010d\u00ed a vypadal je\u0161t\u011b ubo\u017eeji. „Pros\u00edm, Tome, slib mi, \u017ee u\u017e se kv\u016fli mn\u011b nikdy nebude\u0161 pr\u00e1t, pokud nebude hrozit n\u011bjak\u00e9 skute\u010dn\u00e9 fyzick\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed. J\u00e1 nechci, aby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil,“ slo\u017eil si nohy pod sebe a k bratrovi se p\u0159itulil. „A\u017e budeme bydlet spolu, bude to \u00fapln\u011b jin\u00e9. Nikdo u\u017e n\u00e1m neubl\u00ed\u017e\u00ed. Nijak.“<\/div>\n
Tom se n\u011b\u017en\u011b pousm\u00e1l a pevn\u011b ho objal kolem ramen, na temeno mu vtiskl polibek. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. U\u017e nebudou m\u00edt jak n\u00e1s po\u0161kodit, ubl\u00ed\u017eit n\u00e1m.“<\/div>\n
\n
~<\/div>\n
<\/p>\n

1. \u00fanora 2008, Loitsche<\/em><\/div>\n

\n

Simone zrovna p\u0159ipravovala sn\u00eddani pro v\u0161echny sv\u00e9 mu\u017ee, kdy\u017e se p\u0159iplazil Bill. Byla na jeho brzk\u00e9 p\u0159\u00edchody zvykl\u00e1, jej\u00ed nejmlad\u0161\u00ed syn chodil ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no jako prvn\u00ed kv\u016fli pracn\u00e9mu make-upu. O\u010dek\u00e1vala, \u017ee i dnes, stejn\u011b jako ostatn\u00ed dny, bude Bill precizn\u011b upraven\u00fd, proto kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edvala, v \u0161oku zjistila, \u017ee chlapec m\u00e1 nanesenou pouze \u0159asenku a nic v\u00edc. Vypadal zoufale. Postavila p\u0159ed n\u011bj \u0161\u00e1lek s \u010dajem a m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka, na\u010de\u017e se naoko bez z\u00e1jmu vr\u00e1tila k dal\u0161\u00ed porci. Kdy\u017e Bill ale cel\u00fdch deset minut ne\u0159ekl ani slovo, s povzdechem se k n\u011bmu oto\u010dila. „Vy kluci, jste v pohod\u011b, \u017ee ano?“ starostliv\u011b nakr\u010dila nos. „V\u010dera jsem v\u00e1s sly\u0161ela, jak jste se h\u00e1dali\u2026“<\/p><\/div>\n

„Co?“ Bill zmaten\u011b vzhl\u00e9dl, nedoch\u00e1zela mu mat\u010dina slova. „Oh, jo, jsme v pohod\u011b, jen\u2026 jsme museli vy\u0159e\u0161it na\u0161e protich\u016fdn\u00e9 n\u00e1zory.“<\/div>\n
„Ohledn\u011b zbit\u00ed tv\u00e9ho otce?“<\/div>\n
„Ohledn\u011b zbit\u00ed kohokoliv,“ zamra\u010dil se. „Ale ano, za\u010dalo to prim\u00e1rn\u011b t\u00edmhle. Hodn\u011b o\u0161kliv\u011b jsem se poh\u00e1dal i s Anisem kv\u016fli tomu.“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee\u2026 bych m\u011bla b\u00fdt asi ta, kter\u00e1 nastavuje n\u011bjak\u00e9 hranice a podobn\u011b,“ nejist\u011b se posadila proti n\u011bmu a prsty si prohr\u00e1bla dlouh\u00e9 rus\u00e9 vlasy, „ale p\u0159\u00e1la jsem si u\u017e hodn\u011b dlouho, aby J\u00f6rga n\u011bkdo po\u0159\u00e1dn\u011b pra\u0161til. J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ obrann\u011b zvedla ruce, kdy\u017e na ni Bill v \u0161oku pohl\u00e9dl. „M\u011bla bych se chovat jako m\u00e1ma. Ale to, jak se k tob\u011b cel\u00e9 roky choval a j\u00e1 s t\u00edm skoro nic nesvedla\u2026 Ob\u010das m\u011b samotnou napadlo, \u017ee bych mu vrazila.“<\/div>\n
\n

Bill si se zaf\u0148uk\u00e1n\u00edm polo\u017eil hlavu na st\u016fl. „Jsem snad jedin\u00fd, kdo si mysl\u00ed, \u017ee to ni\u010demu nepom\u00e1h\u00e1?“<\/p><\/div>\n

„Hej, nikdy jsem ho neuhodila,“ Simone se povzbudiv\u011b usm\u00e1la a pohladila chlapce po vlasech. „Co kdybys dnes z\u016fstal doma? Odpo\u010di\u0148 si, vypad\u00e1\u0161 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b.“<\/div>\n
„Jo, d\u00edky mami. Taky si mysl\u00edm, \u017ee moj\u00ed p\u0159irozenou kr\u00e1su nic nep\u0159ekon\u00e1,“ proto\u010dil Bill o\u010dima s \u00fa\u0161klebkem, ale vd\u011b\u010dn\u011b se do pohlazen\u00ed op\u0159el. „Pot\u0159ebuju se po\u0159\u00e1dn\u011b vyspat jako s\u016fl, tak\u017ee den volna mi rozhodn\u011b bodne. Tuplem, kdy\u017e nikoho neuvid\u00edm.“<\/div>\n
„S Anisem se to neurovnalo jako s Tomem?“ odhadla Simone byst\u0159e.<\/div>\n
„Ne\u2026 Sice jsem u n\u011bj ten ve\u010der p\u0159espal, ale z\u016fstal jsem na gau\u010di, a kdy\u017e m\u011b r\u00e1no odvezl do \u0161koly, u\u017e jsem s n\u00edm nemluvil. Mysl\u00edm, \u017ee n\u00e1m jen prosp\u011bje, kdy\u017e se chvilku neuvid\u00edme.“<\/div>\n
„Jsem p\u0159ekvapen\u00e1, \u017ee to sly\u0161\u00edm. Myslela jsem si, \u017ee mezi v\u00e1mi je v\u0161echno ide\u00e1ln\u00ed, bezprobl\u00e9mov\u00e9.“<\/div>\n
„Nic nen\u00ed ide\u00e1ln\u00ed, mamko, dokonce ani poh\u00e1dky ne,“ pousm\u00e1l se chlapec smutn\u011b. Hned na to ji jemn\u011b pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a s p\u0159\u00e1n\u00edm hezk\u00e9ho dne se odebral zp\u011bt do sv\u00e9ho podkrov\u00ed, kde na n\u011bj \u010dekala vyh\u0159\u00e1t\u00e1 postel a dlouh\u00fd sp\u00e1nek.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

2. \u00fanora 2008, Loitsche<\/em><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se vzbudil, byl zmaten\u00fd. Skrz okna bylo vid\u011bt, \u017ee je je\u0161t\u011b st\u00e1le brzk\u00e9 r\u00e1no, proto byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee z ni\u017e\u0161\u00edch pater sly\u0161\u00ed hlasy. Hodn\u011b hlasit\u00e9. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a rozhl\u00e9dl se pro uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee mu nehraje film z notebooku, ale kdy\u017e se to nepotvrdilo, neochotn\u011b se z postele vy\u0161trachal a zam\u00ed\u0159il za hlukem. Zamra\u010dil se, kdy\u017e v jednom z hlas\u016f poznal J\u00f6rga.<\/p><\/div>\n

„Nemysli si, \u017ee ti tohle budu tolerovat, Simone! Je ostuda, co jsi z t\u011bch kluk\u016f vychovala, a s k\u00fdm jim dovol\u00ed\u0161 se tahat! Ud\u011blala jsi z n\u011bj buznu!“<\/div>\n
„U\u017e jednou jsem ti \u0159\u00edkala, \u017ee takhle se o m\u00fdch synech vyjad\u0159ovat nebude\u0161, a u\u017e v\u016fbec nebude\u0161 ani jednoho z nich ur\u00e1\u017eet! Jednou ses choval jako hajzl, te\u010f u\u017e nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo do \u010dehokoliv zasahovat! Pokud ses cht\u011bl pod\u00edlet na v\u00fdchov\u011b M\u00ddCH syn\u016f, m\u011bl ses podle toho n\u00e1le\u017eit\u011b chovat u\u017e od jejich narozen\u00ed, ale tebe v\u017edycky zaj\u00edmaly v\u00edc v\u0161echny \u017eensk\u00fd, co ti rozt\u00e1hly nohy, dobytku jeden!“ Bill zalapal po dechu a zastavil se za rohem kuchyn\u011b. Nebyl si jist\u00fd, jestli by m\u011bl zas\u00e1hnout nebo ne – vypadalo to, \u017ee tento boj je na jeho m\u00e1m\u011b. „Oba chlapci jsou plnolet\u00ed a ty nem\u00e1\u0161 naprosto \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo zasahovat do jejich \u017eivot\u016f. Kdykoliv ses o to pokusil, skon\u010dilo to n\u011bjakou katastrofou, ale to, co jsi provedl Billovi, to ti, ty bastarde, neodpust\u00ed nikdo z n\u00e1s, a to nikdy. V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee pro Toma je cel\u00fd sv\u011bt a stejn\u011b jsi jim to ud\u011blal. Nepo\u010d\u00edtej s t\u00edm, \u017ee Toma je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed\u0161. Oba t\u011b nen\u00e1vid\u00ed,“ zasy\u010dela zlostn\u011b, ale hned na to bolestn\u011b vyk\u0159ikla.<\/div>\n
\n

Bill okam\u017eit\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b vb\u011bhl dovnit\u0159 a ochrann\u011b sko\u010dil p\u0159ed matku. „Nesahej na n\u00ed!“ vyk\u0159ikl d\u0159\u00edv, ne\u017e jedna r\u00e1na p\u0159ist\u00e1la na tv\u00e1\u0159 i jemu. Zak\u0148u\u010del, ale neuhnul ani o centimetr.<\/p><\/div>\n

„Ty, ty jeden malej bastarde, ses v\u016fbec nem\u011bl narodit,“ nezastavil se J\u00f6rg a rovnou mu vrazil dal\u0161\u00ed facku. „Zasranej teplou\u0161, nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si tu v\u016fbec b\u00fdt na tomhle sv\u011bt\u011b.“<\/div>\n
Bill pevn\u011b semknul \u010delist, ignoruje pulsuj\u00edc\u00ed bolest z l\u00ed\u010dka. „V tom p\u0159\u00edpad\u011b ti ur\u010dit\u011b nebude d\u011blat probl\u00e9m podepsat pap\u00edry o vzd\u00e1n\u00ed se otcovsk\u00fdch pr\u00e1v. Nech\u00e1m se adoptovat Gordonem, kter\u00fd je m\u016fj skute\u010dn\u00fd otec.“<\/div>\n
„Bille,“ Simone ho n\u011b\u017en\u011b chytila za ruku a p\u0159it\u00e1hla si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b.<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, st\u00e1le pevn\u011b pozoroval J\u00f6rga. „Mysl\u00edm, \u017ee je ti jasn\u00e9, \u017ee tady u\u017e nem\u00e1\u0161 co d\u011blat, tak pros\u00edm odejdi z na\u0161eho domu a u\u017e se nevracej. Najdi si \u017eenu, kter\u00e1 ti tohle v\u0161echno bude tolerovat, ud\u011blej si s n\u00ed d\u011bti, kter\u00e9 budou podle tv\u00fdch p\u0159edstav, ale chovej se k nim s l\u00e1skou. A na n\u00e1s zapome\u0148. Ty pap\u00edry ti m\u016f\u017eu poslat po\u0161tou\u2026“<\/div>\n
„Toma se nevzd\u00e1m, ale tebe, tebe daruju zadarmo,“ odsekl J\u00f6rg hroziv\u011b.<\/div>\n
Bill si v\u0161iml, \u017ee mu zlov\u011bstn\u011b cukla pa\u017ee, jak tou\u017eil je\u0161t\u011b jednou Billa uhodit, ale v\u0161imla si toho i Simone a d\u016frazn\u011b dala J\u00f6rgovi najevo, co m\u00e1 ud\u011blat – odej\u00edt. A tak oba sledovali, jak J\u00f6rg u\u017e podruh\u00e9 v jejich \u017eivot\u011b opou\u0161t\u00ed dve\u0159e jejich domu. Podruh\u00e9 nec\u00edtili nic ne\u017e \u00falevu.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

2. \u00fanora 2008, Loitsche<\/em><\/div>\n

\n

„M\u016f\u017ee mi tu n\u011bkdo \u0159\u00edct, co se, sakra, stalo?“ Tom zamra\u010den\u011b p\u0159e\u0161el ode dve\u0159\u00ed k Billovi a Simone, kte\u0159\u00ed spolu sed\u011bli na gau\u010di a ti\u0161e si pov\u00eddali. Bill matce o\u0161et\u0159il bolavou tv\u00e1\u0159, na kter\u00e9 na\u0161t\u011bst\u00ed nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 nic vid\u011bt, zat\u00edmco jeho tv\u00e1\u0159 lehce natekla a rud\u011b z\u00e1\u0159ila do prostoru.<\/p><\/div>\n

„Byl tu J\u00f6rg,“ pokr\u010dil Bill rameny. „Ne\u017e za\u010dne\u0161 b\u011bsnit, tak t\u011b pros\u00edm, a\u0165 to nech\u00e1\u0161 b\u00fdt, Tomi,“ unaven\u011b k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. „Dneska jsme to v\u0161echno ukon\u010dili a j\u00e1 nechci, aby se to je\u0161t\u011b rozeb\u00edralo. Sta\u010d\u00ed, \u017ee bude jan\u010dit Anis.“<\/div>\n
Tom u\u017e otev\u00edral pusu na protestov\u00e1n\u00ed, ale pot\u00e9, co k n\u011bmu prosebn\u011b vzhl\u00e9dla i Simone, nesouhlasn\u011b zavr\u010del a klekl si p\u0159ed n\u011b. „Bol\u00ed to hodn\u011b?“<\/div>\n
„Nic to nen\u00ed,“ Simone zavrt\u011bla hlavou. „Sp\u00ed\u0161 bych se b\u00e1la o tu Billovu r\u00e1nu – sko\u010dil p\u0159ede m\u011b a schytal to dvakr\u00e1t.“<\/div>\n
„A ud\u011blal bych to znovu,“ odsekl chlapec, sotva Simone nesouhlasn\u011b nakr\u010dila nos. „Nedovol\u00edm, aby t\u011b kdokoliv uhodil.“<\/div>\n
„U\u017e jsem v\u00e1m n\u011bkdy \u0159ekl, \u017ee jste oba dva hrozn\u00ed pitomci?“ Tom s povzdechem n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel kone\u010dky prst\u016f po bratrov\u011b pohmo\u017ed\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Hrozn\u011b m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsem to nesly\u0161el a nemohl v\u00e1m pomoct.“<\/div>\n
Bill se s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem op\u0159el do dotyku a chytil Tomovy prsty do sv\u00fdch. „Neomlouvej se, Tomi. Nen\u00ed to tvoje vina, v\u016fbec ni\u010demu bys nezabr\u00e1nil. Byla jen ot\u00e1zka \u010dasu, ne\u017e by se mu to povedlo.“<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak tohle vysv\u011btl\u00edm Anisovi.“<\/div>\n
„Tohle nech na mn\u011b,“ jemn\u011b mu stiskl ruku. „Jen m\u011b k n\u011bmu pros\u00edm odvez.“<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

2. \u00fanora 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n

\n

„Anisi?“ Bill nejist\u011b nahl\u00e9dl do tich\u00e9ho bytu. Bylo to poprv\u00e9 od chv\u00edle, kdy mu Anis dal kl\u00ed\u010de od jeho bytu, a on je pou\u017eil. A\u010dkoliv mu je dal Anis v dobr\u00e9 v\u00ed\u0159e, aby k n\u011bmu mohl chodit kdykoliv, kdy se mu zachce, za celou dobu si to nikdy netroufl. Tentokr\u00e1t ale s ka\u017ed\u00fdm krokem sb\u00edral odvahu uk\u00e1zat se Anisovi. Na\u0161el ho v ob\u00fdv\u00e1ku na gau\u010di, sp\u00edc\u00edho zabalen\u00e9ho v dece. P\u0159iklekl k n\u011bmu a jemn\u011b mu prohr\u00e1bnul vlasy. „Hej, Anisi\u2026“<\/p><\/div>\n

„Mhm.“<\/div>\n
„Anisi,“ Bill se zlehka ot\u0159el rty o mu\u017eovo ucho a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. „Vst\u00e1vej, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Jsem vzh\u016fru,“ vydechl mu\u017e neochotn\u011b a poslepu objal chlapce kolem pasu. „Poj\u010f ke mn\u011b pod deku.“ Spokojen\u011b zafun\u011bl do z\u00e1plavy \u010dern\u00fdch vlas\u016f, kdy\u017e se Bill bez protestov\u00e1n\u00ed p\u0159itiskl k jeho hork\u00e9mu t\u011blu a objal ho kolem pasu. „Hezky von\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ za\u0161eptal Bill neochotn\u011b.<\/div>\n
Anis okam\u017eit\u011b zpozorn\u011bl a otev\u0159el o\u010di. Okam\u017eik trvalo, ne\u017e mu o\u010di p\u0159ivykly z\u0161e\u0159el\u00e9mu pokoji, ale sotva se rozkoukal, ani se nemusel pt\u00e1t, o \u010dem s n\u00edm cht\u011bl chlapec mluvit. S vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima p\u0159ejel kone\u010dky prst\u016f jemn\u011b p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159. „Kdo ti to ud\u011blal?“<\/div>\n
„Slib, \u017ee nebude\u0161 vy\u0161ilovat.“<\/div>\n
„J\u00f6rg?!“<\/div>\n
„Cht\u011bl uhodit m\u00e1mu a j\u00e1 p\u0159ed n\u011bj sko\u010dil. Hloup\u011b se trefil\u2026“ nejist\u011b Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Anisi, hlavn\u011b to, pros\u00edm, u\u017e nech b\u00fdt. Cokoliv se te\u010f ud\u011bl\u00e1, to akor\u00e1t zhor\u0161\u00ed a j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b, v\u00e1\u017en\u011b nechci za\u017e\u00edt dal\u0161\u00ed r\u00e1no, kdy se otec uk\u00e1\u017ee u n\u00e1s doma a bude k\u0159i\u010det na mamku, nato\u017e aby j\u00ed snad je\u0161t\u011b n\u011bkdy znovu uhodil. Pros\u00edm, j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b chci, abychom tuhle z\u00e1le\u017eitost u\u017e m\u011bli uzav\u0159enou a nechali j\u00ed za sebou.“<\/div>\n
\n

Anis zamra\u010den\u011b na r\u00e1nu lehce p\u0159itla\u010dil a zamra\u010dil se je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e chlapec okam\u017eit\u011b zasy\u010del a bolestn\u011b hlavou ucukl. O\u010dividn\u011b byla bolest hor\u0161\u00ed, ne\u017e jak to vypadalo, a \u017ee to vypadalo zle. „V l\u00e9k\u00e1rni\u010dce m\u00e1m n\u011bjakou masti\u010dku, kter\u00e1 je dobr\u00e1 na podobn\u00e1 zran\u011bn\u00ed.“<\/p><\/div>\n

„Slib mi to, Anisi,“ Bill nal\u00e9hav\u011b chytil mu\u017eovu dla\u0148 do sv\u00e9. „Slib mi, \u017ee u\u017e s J\u00f6rgem dobrovoln\u011b nep\u0159ijde\u0161 do kontaktu.“<\/div>\n
Kdyby pr\u00e1v\u011b nedr\u017eel chlapce v n\u00e1ru\u010di, nejsp\u00ed\u0161 by si vzdorovit\u011b zalo\u017eil ruce na prsou a za\u010dal vehementn\u011b argumentovat, pro\u010d to nem\u016f\u017ee nechat jen tak. Jen\u017ee chlapec vypadal tak drobn\u011b, jak tam tak le\u017eel s o\u010dima prosebn\u011b vykulen\u00fdma a podlitinou pod okem, \u017ee ho s povzdechem pol\u00edbil na \u010delo a p\u0159ik\u00fdvl. „Slibuju.“ P\u0159\u00e1l si, aby b\u00fdval dok\u00e1zal b\u00fdt t\u00edm hajzlem, jak\u00fdm b\u00fdval kdysi, a zavolat Kayovi a Nyzemu, aby to vy\u0159\u00eddili za n\u011bj – v podstat\u011b by sv\u016fj slib neporu\u0161il, proto\u017ee sl\u00edbil, \u017ee on s\u00e1m s J\u00f6rgem nep\u0159ijde do kontaktu. Ale kdy\u017e se Bill v jeho n\u00e1ru\u010di pomalu uvol\u0148oval, zat\u00edmco prsty laskal horkou poko\u017eku na jeho z\u00e1dech, nemohl mu to ud\u011blat. Ne po tom v\u0161em, co se mezi nimi v posledn\u00ed dob\u011b odehr\u00e1valo. Zaslou\u017eil si, aby m\u011bl alespo\u0148 na chv\u00edli klid. Nehled\u011b na to, \u017ee v\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b by se stalo, kdyby ho Anis takhle podvedl – okam\u017eit\u011b by se s n\u00edm roze\u0161el a u\u017e jen pouh\u00e1 p\u0159edstava toho, \u017ee by se s n\u00edm roze\u0161el\u2026<\/div>\n
Rozechv\u011ble p\u0159itiskl rty na jeho a p\u0159itiskl si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Dr\u017eel ho pevn\u011b, snad aby se mu v n\u00e1ru\u010di nerozpadl.<\/p>\n

„Hej, co se d\u011bje?“ vydechl Bill zmaten\u011b, sotva si uv\u011bdomil zm\u011bnu v Anisov\u011b chov\u00e1n\u00ed. To, jak nal\u00e9hav\u011b p\u0159etahoval svetr p\u0159es chlapcovu hlavu\u2026<\/div>\n

„P\u0159edstavil jsem si, jak bych se c\u00edtil, kdybych o tebe p\u0159i\u0161el,“ Anis k n\u011bmu vzhl\u00e9dl, v o\u010d\u00edch v\u00fdraz \u010dir\u00e9 hr\u016fzy. Dlan\u00ed pon\u011bkud hrub\u011b p\u0159ejel p\u0159es chlapcovu \u010delist ve snaze o pohlazen\u00ed, ale po ne\u00fasp\u011bchu s n\u00edm rad\u011bji znovu spojil rty v polibku a p\u0159itiskl se na n\u011bj. Zoufale tou\u017eil po \u00fapln\u00e9m splynut\u00ed, cht\u011bl c\u00edtit jeho t\u011blo zp\u016fsobem, kter\u00fdm m\u016f\u017ee jen on a nikdo jin\u00fd. Bill hodn\u011b rychle pochopil a polibky mu za\u010dal opl\u00e1cet se stejnou vervou, p\u0159i\u010dem\u017e ob\u011bma chvatn\u011b svl\u00e9kal oble\u010den\u00ed. Ani si neuv\u011bdomil, jak dlouho to bylo od doby, co spolu splynuli naposledy, ale te\u010f mu to p\u0159i\u0161lo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Oba nal\u00e9hali tak moc, \u017ee p\u0159\u00edprava netrvala ani p\u011bt minut, kdy\u017e do n\u011bj Anis kone\u010dn\u011b pronikl.<\/div>\n
Byl v n\u011bm a\u017e po ko\u0159en, zoufale p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda z\u016fstat v opojn\u00e9m sev\u0159en\u00ed nebo se pohnout, ale chlapec mu to usnadnil. Prosebn\u011b se pod Anisov\u00fdm siln\u00fdm t\u011blem prohnul a zavrt\u011bl p\u00e1nv\u00ed, d\u00edky \u010demu\u017e Anis zalapal po dechu a oplatil mu to prudk\u00fdm p\u0159\u00edrazem. Bill la\u010dn\u011b sev\u0159el jeho boky, cht\u011bl v\u00edc.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

2. \u00fanora 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n

\n

Bill si nepamatoval, kdy se to stalo, ale n\u011bkdy b\u011bhem jejich sexu\u00e1ln\u00edch hr\u00e1tek je Anis dostal, nezn\u00e1mo jak, do lo\u017enice, kde se nakonec oba uvelebili v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed. Chlapec c\u00edtil, jak mu pulsuje v tv\u00e1\u0159i, do kter\u00e9 se v sam\u00e9m z\u00e1palu v\u00e1\u0161n\u011b n\u011bkolikr\u00e1t necht\u011bn\u011b uhodil, ale nev\u011bnoval tomu v\u016fbec \u017e\u00e1dnou pozornost. S p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval Anisovo b\u0159icho, na kter\u00e9 prsty kreslil drobn\u00e9 vzory, zat\u00edmco poslouchal omamn\u00fd zvuk tlukotu p\u0159\u00edtelova srdce.<\/p><\/div>\n

„P\u0159esn\u011b tohle je to, za co bojujeme,“ za\u0161eptal m\u011blce, \u00fasm\u011bv posazen\u00fd na rtech.<\/div>\n
Anis se trochu zavrt\u011bl a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejel po linii chlapcov\u00fdch zad, ne\u017e se sklonil a pol\u00edbil ho do vlas\u016f. „Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit den, kdy bychom bojovat p\u0159estali.“<\/div>\n
„Takov\u00fd nenastane\u2026“<\/div>\n
<\/a><\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 31. ledna 2008, Loitsche „Proboha Tome, v\u00e1\u017en\u011b?! V\u00e1\u017en\u011b TE\u010e za mnou bude\u0161 b\u011bhat a bude\u0161 se cht\u00edt na n\u011bco pt\u00e1t? Jestli n\u011bco chce\u0161, b\u011b\u017e si zml\u00e1tit J\u00f6rga, stejn\u011b jako to ud\u011blal Anis, b\u011b\u017e si vyl\u00edt sv\u016fj vztek, ale mn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-2407","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2407","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2407"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2407\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2407"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2407"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2407"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}