{"id":2410,"date":"2015-12-08T15:00:00","date_gmt":"2015-12-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2401"},"modified":"2015-12-08T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-08T14:00:00","slug":"posledni-andeluv-narek-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/08\/posledni-andeluv-narek-4\/","title":{"rendered":"Posledn\u00ed and\u011bl\u016fv n\u00e1\u0159ek 4."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jak tak Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm z\u00e1zrakem, \u017ee to cel\u00e9 p\u0159e\u017eil, dostal se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee do taj\u016f esoteriky. Vyhledal si n\u00e1vod, jak se rozpomenout na jm\u00e9no sv\u00e9ho str\u00e1\u017en\u00e9ho and\u011bla a dal se do toho. Vytvo\u0159il si v\u0161echna p\u00edsmenka abecedy, dal je do jednoho pytl\u00edku a s my\u0161lenkou na ten z\u00e1zrak a sv\u00e9ho str\u00e1\u017en\u00e9ho and\u011bla je postupn\u011b vytahoval. Vyt\u00e1hl si \u010dty\u0159i p\u00edsmenka a nech\u00e1pav\u011b na n\u011b z\u00edral. D, Y, A, N\u2026<\/em><\/div>\n
M\u011bl mo\u017enost je je\u0161t\u011b trochu poh\u00e1zet, proto si s nimi je\u0161t\u011b chvilku hr\u00e1l, ne\u017e z nich vytvo\u0159il jm\u00e9no Andy.<\/div>\n
„Andy,“ za\u0161eptal lehce, jako by to bylo to nejp\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed slovo, kter\u00e9 kdy dok\u00e1zal vyslovit. Zlehka mu sklouzlo ze rt\u016f a on jednodu\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee je to tak. „Jsi to ty?“ Nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd, co \u0159\u00edct. „Vyhovuje ti to jm\u00e9no?“<\/div>\n
Vlastn\u011b ani netu\u0161il, jakou m\u00e1 \u010dekat odpov\u011b\u010f. Nic z\u00e1zra\u010dn\u00e9ho se bohu\u017eel nestalo, proto se rozhodl pou\u017e\u00edt jinou metodu.<\/div>\n
\n

Utrhl si jeden dlouh\u00fd vlas, vzal prsten, kter\u00fd v posledn\u00ed dob\u011b \u010dasto nosil, a navl\u00e9kl jej na n\u011bj. Vytvo\u0159il si jednoduch\u00e9 kyvadlo, o n\u011bm\u017e se do\u010detl velice ned\u00e1vno. My\u0161lenkami se sna\u017eil zamezit jak\u00e9koli negativn\u00ed energii ve sv\u00e9 mysli, du\u0161i, t\u011ble i m\u00edstnosti, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zel. P\u0159edstavoval si sv\u011bteln\u00fd paprsek, je\u017e ho spojoval se z\u00e1\u0159\u00edc\u00edmi nebesy a vl\u00e9val do n\u011bj spoustu l\u00e1sky, klidu a vd\u011b\u010dnosti. Zhluboka se nadechl a pln\u011b poc\u00edtil ten pocit pokoje, za jeho\u017e z\u00e1st\u011bnou mizely ve\u0161ker\u00e9 pochybnosti a starosti.<\/p><\/div>\n

Kyvadlo dr\u017eel v lev\u00e9 ruce, aby bylo bl\u00ed\u017ee k jeho srdci, a um\u00edstil jej nad podlahu kousek p\u0159ed sebe. Dr\u017eel jej ve vzduchu a poskytl mu spoustu prostoru pro vyj\u00e1d\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Pro zji\u0161t\u011bn\u00ed sm\u011bru ano<\/em> a ne,<\/em> pou\u017eil jednoduchou ot\u00e1zku.<\/div>\n
\n

„Jmenuji se Bill?“ optal se jednodu\u0161e a t\u00e9m\u011b\u0159 hypnoticky sledoval pohyb prstenu, kter\u00fd se za\u010dal pohybovat dop\u0159edu a dozadu.<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuji,“ za\u0161eptal, p\u0159ekvapen t\u00edm, jak lehce to \u0161lo.<\/div>\n
„Je dnes \u00fater\u00fd?“ zeptal se na ot\u00e1zku, u n\u00ed\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee odpov\u011b\u010f je ne. Prsten na vl\u00e1sku se za\u010dal zlehka pohybovat ze strany na stranu, \u010d\u00edm\u017e mu dal jasnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„D\u011bkuji!“ Billa zalil neskute\u010dn\u00fd pocit \u00falevy z toho, \u017ee to skute\u010dn\u011b fungovalo. V\u011bnoval chvilku tomu, aby se zklidnil a pokra\u010doval v pokl\u00e1d\u00e1n\u00ed ot\u00e1zek.<\/div>\n
„And\u00edlku m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd, jsi zde se mnou?“<\/div>\n
Ano.<\/em><\/div>\n
„Jsi spokojen s t\u00edm jm\u00e9nem, kter\u00e9 jsem pro tebe vybral?“<\/div>\n
Ano.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bys ho m\u011bnit?“<\/div>\n
Ne.<\/em><\/div>\n
\n
\n

Bill se zhluboka nadechl a poc\u00edtil dal\u0161\u00ed vlnu \u00falevy. S\u00e1m nemohl ani uv\u011b\u0159it, \u017ee to funguje. Nikdy v \u017eivot\u011b by ho nenapadlo, \u017ee bude sed\u011bt na zemi ve sv\u00e9m pokoji a za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi se bude s pomoc\u00ed kyvadla domlouvat se sv\u00fdm str\u00e1\u017en\u00fdm and\u011blem. P\u0159i\u0161lo mu to tak magick\u00e9, \u017ee ka\u017ed\u00e1 jasn\u00e1 odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 k n\u011bmu p\u0159i\u0161la, byla jako mali\u010dkat\u00fd d\u00e1re\u010dek z nebes. Potuteln\u011b se usm\u00edval nad t\u00edm, jak p\u0159irozen\u00e9 to najednou bylo.<\/p><\/div>\n

„Byla ta autonehoda m\u00e1 vina?“ zeptal se a sledoval, jak kyvadlo nerozhodn\u011b opisuje mal\u00e9 a pozd\u011bji i velk\u00e9 kruhy, ani\u017e by favorizovalo jednu z odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Mohli jsme za to oba?“ zeptal se tedy jinak a up\u0159el sv\u016fj pohled na kyvadlo, kter\u00e9 dlouhou dobu opisovalo kruhy, a\u017e p\u0159e\u0161lo do stavu, kter\u00fd by popsal sp\u00ed\u0161 ano.<\/em> Ne \u010dist\u00e9 ano, sp\u00ed\u0161 ano.<\/em> Neust\u00e1le tam v pozad\u00ed byla ta nerozhodnost, kter\u00e1 jej znerv\u00f3z\u0148ovala.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ zamumlal a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Del\u0161\u00ed dobu p\u0159em\u00fd\u0161lel nad dal\u0161\u00ed ot\u00e1zkou, ne\u017e mu na mysl p\u0159i\u0161la jedna ur\u010dit\u00e1, kter\u00e1 jej u\u017e dlouho zaj\u00edmala.<\/div>\n
\n

„Zaslou\u017eil jsem si \u017e\u00edt?“<\/p><\/div>\n

Nejasn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1 m\u016fj n\u00e1vrat do \u017eivota ur\u010dit\u00fd z\u00e1m\u011br?“<\/div>\n
Ano.<\/em><\/div>\n
„Jak\u00fd?“<\/div>\n
Nejasn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„Je ten druh\u00fd \u0159idi\u010d v po\u0159\u00e1dku?“ Teprve v tomto okam\u017eiku si uv\u011bdomil, \u017ee odpov\u011b\u010f na tuto ot\u00e1zku neznal. Celou dobu se soust\u0159edil na zlep\u0161en\u00ed sv\u00e9ho vztahu s rodi\u010di a na sch\u016fzky s rodinn\u00fdm advok\u00e1tem, tak\u017ee na n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 zapomn\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159e\u017eil, jinak by byl rozsudek okam\u017eit\u011b jasn\u00fd. O jeho zdravotn\u00edm stavu ale moc nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Ano.<\/em><\/div>\n
„Bude se odte\u010f v\u0161e vyv\u00edjet l\u00e9pe?“ Nebyl si vlastn\u011b \u00fapln\u011b jist\u00fd, pro\u010d tuhle ot\u00e1zku pokl\u00e1d\u00e1, v tu chv\u00edli jej nenapadlo nic dal\u0161\u00edho, na co by se mohl zeptat. Smysl t\u00e9to ot\u00e1zky vlastn\u011b ani s\u00e1m neznal, pot\u0159eboval jenom uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee ten vnit\u0159n\u00ed pocit, nen\u00ed fale\u0161n\u00fd. Pot\u0159eboval skute\u010dn\u011b v\u011bd\u011bt, \u017ee se v\u0161echno lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
Ano.<\/em><\/div>\n
\n

N\u00e1hle si vzpomn\u011bl na sv\u00e9 kamar\u00e1dy, Goerga a Gustava, a p\u0159epadl jej t\u00edsniv\u00fd pocit. Nevid\u011bl se s nimi od t\u00e9 chv\u00edle, co se vybourali. Neust\u00e1le se jim vyh\u00fdbal, jeliko\u017e m\u011bl n\u00e1hle spoustu povinnost\u00ed a sepisov\u00e1n\u00ed sv\u011bdectv\u00ed a pod\u00e1v\u00e1n\u00ed informac\u00ed advok\u00e1tovi. Oni m\u011bli b\u00fdt u toho soudu taky. P\u016fvodn\u011b se z toho cht\u011bli vykroutit, ale nebylo zbyt\u00ed. Museli se dostavit a vypov\u011bd\u011bt sv\u00e9 sv\u011bdectv\u00ed. Bill doufal, \u017ee to nijak nepokaz\u00ed. Nem\u011bl v pl\u00e1nu lh\u00e1t o tom, \u017ee \u0159\u00eddil opil\u00fd a \u017ee vlastn\u011b ani \u0159\u00eddit nesm\u011bl. Cel\u00e1 ta situace jej poznamenala natolik, \u017ee necht\u011bl lh\u00e1t. Uv\u011bdomil si, \u017ee mohl zem\u0159\u00edt. V\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo v\u00edc ne\u017e pravd\u011bpodobn\u00e9, proto byl nyn\u00ed vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017ed\u00fd nov\u00fd den, kter\u00fd mohl pro\u017e\u00edt. S ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm probuzen\u00edm d\u011bkoval za to, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm otev\u00edr\u00e1 nov\u00fd den, kdy m\u016f\u017ee \u017e\u00edt. Takov\u00fd vd\u011bk nikdy d\u0159\u00edve nec\u00edtil. P\u0159i\u0161el si nyn\u00ed jin\u00fd, lep\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„Bille?“ jeho matka zaklepala na dve\u0159e a opatrn\u011b otev\u0159ela. Bill na posledn\u00ed chv\u00edli schoval prsten do kapsy a p\u0159edst\u00edral, \u017ee se nic nestalo.<\/p><\/div>\n

„Copak?“ oto\u010dil se jej\u00edm sm\u011brem a mile se usm\u00e1l. Byl r\u00e1d, \u017ee ji vid\u011bl. Byl to takov\u00fd nezvyk oproti tomu, co se d\u011blo d\u0159\u00edv, ale t\u011b\u0161ilo ho to. Nepamatoval si, \u017ee by ji kdykoli d\u0159\u00edv vid\u011bl tak \u0161\u0165astnou a starostlivou.<\/div>\n
„Je tu ten pr\u00e1vn\u00edk,“ p\u0159ipomn\u011bla mu. „Chce si to je\u0161t\u011b jednou proj\u00edt, abychom byli p\u0159ipraveni,“ pousm\u00e1la se a sledovala, jak vst\u00e1v\u00e1 ze zem\u011b a jde pomalu ke dve\u0159\u00edm. „Po\u017e\u00e1dali jsme soudce, aby se to zbyte\u010dn\u011b neprotahovalo, tak\u017ee k soudu dojde u\u017e b\u011bhem n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho t\u00fddne,“ povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1la. „Ale nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, v\u0161echno dob\u0159e dopadne.“ Nepamatoval si, \u017ee by mu d\u0159\u00edv projevila takovou podporu. Nejsp\u00ed\u0161 ji my\u0161lenka na ztr\u00e1tu syna zas\u00e1hla natolik, \u017ee se v n\u00ed zp\u011btn\u011b probudily mate\u0159sk\u00e9 pudy.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159e\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku, kde u\u017e na n\u011bj \u010dekal jeho otec s advok\u00e1tem.<\/div>\n
\n

„Zdrav\u00edm,“ pokynul na pozdrav a posadil se do k\u0159esla naproti n\u011bmu. „Nev\u00edte n\u00e1hodou, jak se ten druh\u00fd m\u00e1?“<\/p><\/div>\n

„Mysl\u00edte Toma Tr\u00fcmpera?“ pozvedl jedno obo\u010d\u00ed a pod\u00edval se do sv\u00fdch pap\u00edr\u016f, jako by z nich cht\u011bl vy\u010d\u00edst odpov\u011b\u010f. „U\u017e je tak\u00e9 doma,“ \u0159ekl jednodu\u0161e. „Vyv\u00e1zl z toho t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b rychle jako vy,“ pousm\u00e1l se. „M\u011bli jste oba neskute\u010dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed,“ pokra\u010doval v jemn\u00e9m uculov\u00e1n\u00ed. „Skoro jako z\u00e1sah nebes.“<\/div>\n
Bill si p\u0159i t\u011bchto slovech n\u011bco uv\u011bdomil. Na okam\u017eik se mu zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima a uvid\u011bl s\u00e1m sebe, jak se vzn\u00e1\u0161\u00ed nad sv\u00fdm t\u011blem a promlouv\u00e1 ke sv\u00e9mu and\u011blovi.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ podrobn\u011b si jej prohl\u00e9dl jeho otec.<\/div>\n
„Jen jsem si na n\u011bco vzpomn\u011bl,“ zahnal tu my\u0161lenku a poc\u00edtil na sv\u00e9m rameni jemn\u00e9 brn\u011bn\u00ed. Kdy\u017e se ohl\u00e9dl, spat\u0159il beztvar\u00fd pruh nebesk\u00e9ho sv\u011btla, jak pronik\u00e1 do jeho k\u016f\u017ee v t\u011bch m\u00edstech. Zhluboka se nadechl a pln\u011b si u\u017eil ten pocit, kdy se jej jeho str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl dotkl. Byl to skute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00fd pocit.<\/div>\n
\n

„Tak za\u010dneme?“ p\u0159ipomn\u011bl svou p\u0159\u00edtomnost pan Kellner, pr\u00e1vn\u00edk.<\/p><\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159itakali ostatn\u00ed a v\u011bnovali mu svou plnou pozornost.<\/div>\n
U\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se do podrobnost\u00ed prob\u00edrala cel\u00e1 situace i s t\u00edm, jak\u00fdch provin\u011bn\u00ed se Bill dopustil.<\/div>\n
„On na tom je v\u0161ak stejn\u011b,“ zopakoval ji\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9. „Tak\u00e9 je nezletil\u00fd a tak\u00e9 m\u011bl upito.“<\/div>\n
„D\u00e1 se tedy p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee skon\u010d\u00edme oba se stejn\u00fdm trestem?“ zeptal se snad u\u017e post\u00e9.<\/div>\n
„Je to mo\u017en\u00e9,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil, „pokud se nikomu z v\u00e1s neprok\u00e1\u017ee v\u011bt\u0161\u00ed pod\u00edl viny.“<\/div>\n
„Jak by se to mohlo pov\u00e9st?“ nech\u00e1pal. Znovu se pod\u00edval na v\u0161echny pap\u00edry, kter\u00e9 pro n\u011bj pan Kellner p\u0159ipravil, ale p\u0159ipom\u00ednalo mu to sp\u00ed\u0161 \u0161pan\u011blskou ves. Ni\u010demu po\u0159\u00e1dn\u011b nerozum\u011bl.<\/div>\n
„U\u017e te\u010f je jasn\u00e9, \u017ee je to sp\u00ed\u0161e jeho vina,“ odv\u011btil potom, co si znovu pro\u0161el v\u0161echny policejn\u00ed zpr\u00e1vy z m\u00edsta sr\u00e1\u017eky. „Vyjel ze sv\u00e9ho pruhu a naboural do v\u00e1s, to on nezvl\u00e1dl sv\u00e9 vozidlo, vy jste byl sp\u00ed\u0161e jen ob\u011b\u0165 t\u00e9 nehody,“ poslal jeho sm\u011brem povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv. „Tohle je dobr\u00e1 zpr\u00e1va pro n\u00e1s, z toho m\u016f\u017eeme t\u011b\u017eit.“<\/div>\n
„Byl jsem opil\u00fd,“ p\u0159ipomn\u011bl, „nav\u00edc jsem byl unaven\u00fd a v dob\u011b toho n\u00e1razu jsem m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di. Mohl jsem to b\u00fdt klidn\u011b j\u00e1, kdo to zavinil,“ z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu nec\u00edtil zlost \u010di nen\u00e1vist k tomu druh\u00e9ho \u0159idi\u010di. P\u0159i\u0161lo mu ho sp\u00ed\u0161 l\u00edto. V\u011bd\u011bl toti\u017e, \u017ee on se z toho dostane, i kdyby necht\u011bl, zat\u00edmco ten druh\u00fd tolik \u0161anc\u00ed nem\u00e1.<\/div>\n
\n

„To v\u016fbec nemus\u00edte zmi\u0148ovat,“ upozornil ho. „Klidn\u011b \u0159ekn\u011bte, \u017ee jste vlivem alkoholu nebyl schopn\u00fd reagovat, ty zav\u0159en\u00e9 o\u010di v tom nesehr\u00e1ly zase takovou roli.“<\/p><\/div>\n

„Ale ano,“ odporoval. „Mohl jsem tomu je\u0161t\u011b p\u0159edej\u00edt.“<\/div>\n
„T\u00edm se v\u016fbec netrap,“ pohladila jej jeho matka po pa\u017ei. „Nejsp\u00ed\u0161 zaplat\u00edme pokutu a ty si chvilku odsed\u00ed\u0161 v pas\u0165\u00e1ku, nebo to zase vy\u0159e\u0161\u00edme pen\u011bzi, nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach.“<\/div>\n
„Ale to je dost nef\u00e9r,“ zamumlal. „Pro\u010d by si to m\u011bl odsed\u011bt jenom on? V\u00edm, \u017ee jsem se na tom zna\u010dn\u011b pod\u00edlel a jsem p\u0159ipraven za to n\u00e9st vinu v pln\u00e9m rozsahu. Pokud to znamen\u00e1, \u017ee budu muset p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f sed\u011bt nebo vykon\u00e1vat ve\u0159ejn\u00e9 pr\u00e1ce, pak to beru.“<\/div>\n
U\u017easl\u00e9 pohledy v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch jej trochu zarazily. Nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee to bude zn\u00edt a\u017e tak nepat\u0159i\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Bille?“ opatrn\u011b prolomila to ticho jeho matka. „Jsi si jist\u00fd?“<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl, jenom se j\u00ed zp\u0159\u00edma pod\u00edval do o\u010d\u00ed, jako by si v nich sama m\u011bla naj\u00edt odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu jenom v\u011bd\u011bt,“ ozval se s m\u00edrn\u00fdm zaka\u0161l\u00e1n\u00edm pan Kellner, „pro\u010d tu tedy jsem?“<\/div>\n
V\u0161echny pohledy se nyn\u00ed pln\u011b soust\u0159edily na n\u011bj. „M\u011bl jsem toti\u017e dojem, \u017ee jsem zde proto, abych z v\u00e1s s\u0148al co nejv\u011bt\u0161\u00ed pod\u00edl viny,“ vysv\u011btlil. „Nyn\u00ed si nejsem tak \u00fapln\u011b jist\u00fd.“<\/div>\n
„Nechce\u0161 o tom je\u0161t\u011b chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let, zlato?“ optala se jeho matka. „V \u017eivot\u011b se ti skute\u010dn\u011b nebude hodit skute\u010dnost, \u017ee jsi musel sed\u011bt v pas\u0165\u00e1ku.“<\/div>\n
„A kdyby se tam psalo, \u017ee jsem z toho byl vyplacen, tak by to bylo lep\u0161\u00ed?“ zaj\u00edmal se s notnou d\u00e1vkou ironie v hlase. U\u017e byl stejn\u011b rozhodnut\u00fd. Necht\u011bl to cel\u00e9 zleh\u010dovat. Uv\u011bdomil si, co provedl a cht\u011bl za to n\u00e9st n\u00e1sledky. Pot\u0159eboval ukon\u010dit tu starou kapitolu \u017eivota, kdy ho ze v\u0161eho dostaly pen\u00edze, cht\u011bl se u\u017e o sebe postarat s\u00e1m a dok\u00e1zat, \u017ee ta druh\u00e1 \u0161ance, kterou dostal, nebude jen tak promarn\u011bn\u00e1. Skute\u010dn\u011b se cht\u011bl zlep\u0161it. C\u00edtil, \u017ee \u017eivot, kter\u00fd vedl p\u0159edt\u00edm, byl hrozn\u00fd. Pot\u0159eboval se zbavit v\u0161eho, co by mu ty ne\u0161\u0165astn\u00e9 kapitoly jeho \u017eivota p\u0159ipom\u00ednalo. U\u017e m\u011bl v pl\u00e1nu zm\u011bnit i svou viz\u00e1\u017e, prost\u011b nov\u00fd za\u010d\u00e1tek se v\u0161\u00edm v\u0161udy.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Jak tak Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm z\u00e1zrakem, \u017ee to cel\u00e9 p\u0159e\u017eil, dostal se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee do taj\u016f esoteriky. Vyhledal si n\u00e1vod, jak se rozpomenout na jm\u00e9no sv\u00e9ho str\u00e1\u017en\u00e9ho and\u011bla a dal se do toho. Vytvo\u0159il si v\u0161echna p\u00edsmenka abecedy,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[637],"tags":[],"class_list":["post-2410","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-posledni-andeluv-narek"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2410","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2410"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2410\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2410"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2410"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2410"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}