{"id":2419,"date":"2015-12-05T15:00:00","date_gmt":"2015-12-05T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2410"},"modified":"2015-12-05T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-05T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/05\/dny-vsedniho-nepokoje-10\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 10."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Na z\u00e1chodc\u00edch<\/strong><\/p>\n

Zmatek v hlav\u011b a nejistota v srdci. Popravd\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, jak to vst\u0159ebat. Jak se poprat s touhle v\u011bc\u00ed, se kterou jsem se je\u0161t\u011b nikdy d\u0159\u00edv nesetkal? Bylo to n\u011bco jin\u00e9ho a zvl\u00e1\u0161tn\u00edho\u2026 b\u00fdt \u017e\u00e1dan\u00fd. V\u011bd\u011bt, \u017ee je tu n\u011bkdo, komu se zamlouv\u00e1m\u2026 a\u0165 u\u017e jenom fyzicky\u2026 M\u011bla to pro m\u011b b\u00fdt pocta? Nebo jsem m\u011bl zmatkovat? T\u00e9 nestability uvnit\u0159 sebe jsem m\u011bl u\u017e dost. Kdy\u017e se Tom objevil v m\u00e9m \u017eivot\u011b, za\u010dal v\u0161echno m\u011bnit\u2026 p\u0159ekrucoval moje jistoty a v\u011bci, o kter\u00fdch jsem si myslel, \u017ee jsou samoz\u0159ejmost\u00ed. A te\u010f jakoby z nemo\u017en\u00e9ho ud\u011blal skute\u010dnost\u2026<\/p>\n

Kdy\u017e jsem vkro\u010dil zp\u00e1tky do m\u00edstnosti, kde se nach\u00e1zel on i se zbytkem skupinky, nem\u011bl jsem jasno v tom, co se uvnit\u0159 m\u011b odehr\u00e1lo. M\u00e9 nitro podstoupilo zm\u011bnu\u2026 ale jakou? Dobrou nebo \u0161patnou? Radostnou nebo smutnou? Z\u00e1sadn\u00ed nebo drobnou? Ot\u00e1zek bylo mnoho, ale odpov\u011bd\u00ed jen hrstka. To varov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 mi Eri dala, bylo jist\u011b podstatn\u00e9 a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee bych se nad n\u00edm m\u011bl zamyslet, ale z\u00e1rove\u0148 jsem nemohl. U\u017e jsem se necht\u011bl b\u00e1t. Necht\u011bl jsem se d\u00e1l nach\u00e1zet ve v\u00edru strachu\u2026 necht\u011bl jsem podl\u00e9hat domn\u011bnk\u00e1m a nejasn\u00fdm odraz\u016fm reality. A necht\u011bl jsem vlastn\u011b u\u017e ani couvnout, i kdy\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutami bych to ud\u011blal bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed. P\u0159ed p\u00e1r chvilkami bych s radost\u00ed ode\u0161el a nechal tohle v\u0161echno le\u017eet ladem, s nad\u0161en\u00edm bych se chopil mo\u017enosti v\u0161echno smazat a za\u010d\u00edt znova\u2026 ale te\u010f u\u017e ne. Dalo by se to br\u00e1t jako krok sm\u011brem k dosp\u011blosti. Dosud jsem nebyl schopn\u00fd p\u0159ipustit si, \u017ee se chov\u00e1m st\u00e1le jako d\u00edt\u011b a \u017ee moje n\u00e1zory jsou taky d\u011btinsk\u00e9. Nebyl jsem schopn\u00fd p\u0159ijmout svoji naivitu, svoji du\u0161evn\u00ed slabost a to, \u017ee se sebou nech\u00e1v\u00e1m snadno manipulovat.<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
\n
Ale nyn\u00ed jsem si to uv\u011bdomil. Rychle a neomyln\u011b. Ano, byl jsem jako mal\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 jsem lp\u011bl na v\u011bcech, co mi jako d\u00edt\u011bti v\u0161t\u011bpovali. A kone\u010dn\u011b jsem si to p\u0159iznal. A spole\u010dn\u011b s t\u00edmhle se zm\u011bnil m\u016fj pohled na Toma. M\u011bl jsem pocit, jako bych dostal mo\u017enost nahl\u00e9dnout hloub\u011bji. Hloub\u011bji do sebe i do n\u011bj. J\u00e1 proch\u00e1zel sv\u011btem, jen\u017e m\u011b obklopoval, proch\u00e1zel jsem j\u00edm se sv\u00fdmi zastaral\u00fdmi \u00favahami\u2026 a on byl chodec ve tm\u011b a st\u00ednech. J\u00e1 doufal a v\u011b\u0159il a on konal a nelitoval. To, \u010d\u00edm jsem se j\u00e1 v\u017edy tolik zaob\u00edral, nad t\u00edm on m\u00e1vl rukou. Byl jako m\u016fj protip\u00f3l\u2026 nebo jako pavouk, snovaj\u00edc\u00ed pavu\u010dinu, do kter\u00e9 v\u0161echny chytal. Motal je do lepkav\u00fdch vl\u00e1ken a zbavoval se tak v\u0161eho, co by mu mohlo zk\u0159\u00ed\u017eit cestu. Klestil si p\u011b\u0161inku skrze les n\u00e1strah a neohl\u00ed\u017eel se p\u0159es rameno. A p\u0159esto jsem v n\u011bm nach\u00e1zel n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e co jsem vn\u00edmal. V jeho \u0161edo\u010dern\u00e9m \u017eivot\u011b byly i odlesky sv\u011btla. Nen\u00e1padn\u00e9 a v pozad\u00ed\u2026 \u010dekaly. Na co? Dobr\u00e1 ot\u00e1zka. Na smrt? Nebo na\u2026 vysvobozen\u00ed?
Zvedl jsem hlavu od zem\u011b a svoje o\u010di jsem up\u0159el do t\u011bch jeho. Sledoval m\u011b\u2026 a j\u00e1 se te\u010f rozhodl sledovat jeho. Jak si v pekle jeho slov naj\u00edt sv\u016fj vlastn\u00ed r\u00e1j? Jist\u011b to n\u011bjak \u0161lo\u2026 muselo to n\u011bjak j\u00edt. Ale jak? Jak\u00fdm zp\u016fsobem bych se mohl dostat do m\u00edst, kam on necht\u011bl nikoho pustit? Poddat se mu? Nebo se rv\u00e1t? Jak\u2026?<\/p>\n

N\u00e1sledoval jsem jeho sestru, kter\u00e1 se s pohod\u00e1\u0159sk\u00fdm v\u00fdrazem vyhoupla na barovou \u017eidli\u010dku, ji\u017e j\u00ed uvolnil jeden z kluk\u016f. J\u00e1 z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b a nep\u0159est\u00e1val jsem s temn\u00fdm mlad\u00edkem udr\u017eovat o\u010dn\u00ed kontakt. Tv\u00e1\u0159il se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. V\u00ed\u010dka m\u011bl jemn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00e1 a zd\u00e1l se b\u00fdt zamy\u0161len\u00fd. Ale jinak zamy\u0161len\u00fd, ne\u017e bylo b\u011b\u017en\u00e9. Sed\u011bl na baru a shl\u00ed\u017eel na mou mali\u010dkost. Nev\u00edm, jak dlouho tohle trvalo. Vte\u0159iny se p\u0159el\u00e9valy v minuty rychle a z\u00e1rove\u0148 mu\u010div\u011b pomalu. Nakonec byl on t\u00edm, kdo to ukon\u010dil. Svezl se na zem vedle m\u011b. „Poj\u010f,“ pob\u00eddl m\u011b jen tak nahlas, abych to p\u0159es hudbu sly\u0161el, ale zase ne tak, aby to sly\u0161eli ostatn\u00ed. Vydal se sm\u011brem k p\u00e1nsk\u00fdm WC. Oto\u010dil jsem se po sm\u011bru jeho ch\u016fze. Tentokr\u00e1t jsem nev\u00e1hal a \u0161el za n\u00edm stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm za jeho sestrou.
Vyprovodilo n\u00e1s n\u011bkolik pohled\u016f, ty pro m\u011b ale moment\u00e1ln\u011b nebyly nikterak podstatn\u00e9. V\u00edce jsem se zam\u011b\u0159oval na Toma a na rozhovor, co n\u00e1s jist\u011b \u010dekal. M\u011bl jsem n\u011bkolik teori\u00ed t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se toho, co mi asi \u0159ekne, ale ani jedna se mi nezd\u00e1la b\u00fdt p\u0159esn\u00e1. A tak jsem byl zv\u011bdav\u00fd.<\/p>\n

Oba jsme se dostali do chodbi\u010dky, jej\u00ed\u017e podlaha byla z b\u00edl\u00fdch kachli\u010dek. St\u011bny a strop byly asi taky p\u016fvodn\u011b b\u00edl\u00e9, ale te\u010f je pokr\u00fdvalo mno\u017estv\u00ed \u010dm\u00e1ranic. Po prav\u00e9 stran\u011b se t\u00e1hla \u0159ada piso\u00e1r\u016f a dv\u011b kabinky, a naproti dve\u0159\u00edm bylo jedin\u00e9 umyvadlo s automatem na ubrousky ve st\u011bn\u011b, o jeho\u017e funk\u010dnosti jsem pochyboval. Na lev\u00e9 stran\u011b pak bylo velk\u00e9, i kdy\u017e trochu za\u0161pin\u011bn\u00e9 zrcadlo.
„Tak co se d\u011bje?“ zeptal jsem se, kdy\u017e jsem za n\u00e1mi zav\u0159el dve\u0159e a z\u00e1dy se o n\u011b op\u0159el.
Sv\u011btlo nad na\u0161imi hlavami lehce poblik\u00e1valo, jako by snad cel\u00e9 situaci cht\u011blo dodat na dramati\u010dnosti.
„Co ti cht\u011bla?“ stihla m\u011b ot\u00e1zka. Op\u0159el se o jednu z kabinek se z\u00e1chodem.
„Pro\u010d?“
„Chci to v\u011bd\u011bt.“
„J\u00e1 bych taky cht\u011bl v\u011bd\u011bt spoustu v\u011bc\u00ed, ale nikdo mi je ne\u0159ekne,“ mo\u017en\u00e1 jsem byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 odv\u00e1\u017en\u00fd, ale ta zm\u011bna, ke kter\u00e9 uvnit\u0159 m\u011b do\u0161lo, m\u011b k tomu vyb\u00edzela.
„Ale ty mi todle \u0159ekne\u0161,“ prohl\u00e1sil sebejist\u011b.
„Pro\u010d bych to d\u011blal?“ pro\u010d\u00edsl jsem si jednou rukou vlasy, abych si je trochu poupravil.
„P\u00e1\u010d v\u00ed\u0161, jak dok\u00e1\u017eu bejt zlej, ne?“
„Ale taky v\u00edm, \u017ee na m\u011b jsi je\u0161t\u011b zas tak zl\u00fd nebyl. Jsi nep\u0159\u00edjemn\u00fd, ale dote\u010f jsi mi pom\u00e1hal,“ pousm\u00e1l jsem se.
„Vysm\u00edv\u00e1\u0161 se mi?“ zavr\u010del.
„To ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou.
„Se\u0161 fakt divnej,“ zhodnotil.
„Ale to ty taky, i kdy\u017e jin\u00fdm zp\u016fsobem,“ byl jsem otev\u0159en\u00fd a \u0159\u00edkal jsem mu, co jsem si opravdu myslel.
„A jakym jako?“
„Chov\u00e1\u0161 se zvl\u00e1\u0161tn\u011b,“ jal jsem se mu objasnit, „projevilo se to t\u0159eba v tom, jak jsi mi u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t pomohl, i kdy\u017e se vlastn\u011b nezn\u00e1me a nemusel jsi to d\u011blat,“ nadnesl jsem.<\/p>\n

„Se\u0161 zaj\u00edmavej, byla by \u0161koda, dybys byl na odpis,“ odpov\u011bd\u011bl ihned.
„Zaj\u00edmavej?“
„Jasn\u00fd. Chov\u00e1\u0161 se jako slu\u0161\u0148\u00e1\u010dek. Mluv\u00ed\u0161 spisovn\u011b, v\u011b\u0159\u00ed\u0161 kde komu a h\u00e1d\u00e1m, \u017ee r\u00e1d ostatn\u00edm pom\u00e1h\u00e1\u0161\u2026 prost\u011b zajimav\u00fd\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se. „A m\u011b bav\u00ed todle tvoje chov\u00e1n\u00ed sledovat.“
„Tak\u017ee jsem pro tebe n\u011bco jako nov\u00e1 atrakce?“ to se mi nezamlouvalo.
„Ne, atrakce ne\u2026 to by vypadalo jinak.“
„A co tedy\u2026?“ u\u017e zase se do pop\u0159ed\u00ed drala moje d\u011btinsk\u00e1 povaha, vn\u00edmal jsem to.
„V\u00fdzva.“
„V\u00fdzva?“ zopakoval jsem t\u00e1zav\u011b, cht\u011bl jsem po n\u011bm p\u0159esn\u011bj\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed.
P\u0159istoupil ke mn\u011b bl\u00ed\u017e a jeho v\u00fdraz se zm\u011bnil. Zase tu byla ta samolibost\u2026 Zastavil se t\u011bsn\u011b p\u0159ede mnou. „Jo. A to se mi l\u00edb\u00ed, v\u00ed\u0161\u2026?“ ukazov\u00e1\u010dkem mi pomalu p\u0159ejel po sp\u00e1nku a tv\u00e1\u0159i a zastavil se na brad\u011b jen kous\u00ed\u010dek od m\u00fdch rt\u016f.
Natiskl jsem se v\u00edc na dve\u0159e. „Bere\u0161 mi osobn\u00ed prostor!“ tak a ta moje r\u00e1doby dosp\u011blost byla fu\u010d.
„Mysl\u00ed\u0161\u2026?“ v jeho hlase zazn\u00edval vrniv\u00fd podt\u00f3n. Op\u011bt m\u011bl navrch a v\u011bd\u011bl to\u2026 „A co te\u010f\u2026?“ druhou rukou p\u0159ejel po m\u00e9m prav\u00e9m boku a zp\u0159edu se na m\u011b natiskl. „Hm\u2026.?“ jeho tv\u00e1\u0159 se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eila.
„Nech toho!“
„Copak? Boj\u00ed\u0161 se\u2026?“ zn\u011bl nadm\u00edru spokojen\u011b.
Kousl jsem se lehce do jazyka a zaryt\u011b ml\u010del. Neodva\u017eoval jsem se mu p\u0159iznat, \u017ee je to opravdu tak\u2026<\/p>\n

„Asi t\u011b budu muset donutit \u0161t\u011bbetat, co?“ ne\u010dinilo mu to probl\u00e9m. Jakmile toti\u017e domluvil, p\u0159itiskl svoje rty la\u010dn\u011b k t\u011bm m\u00fdm.
Ani jsem se nehnul. Srdce mi bu\u0161ilo mnohem rychleji, ne\u017e bylo b\u011b\u017en\u00e9 a v duchu jsem zmatkoval, ale nepohnul jsem ani jedin\u00fdm prstem. Pro\u010d? Asi proto, \u017ee se mi to z\u010d\u00e1sti l\u00edbilo. Kdyby jen nebyl tak drav\u00fd\u2026 pak by to bylo rozhodn\u011b lep\u0161\u00ed\u2026 ale to on z\u0159ejm\u011b neum\u011bl\u2026
„Co je?“ zeptal se s nasupen\u00fdm podt\u00f3nem, kdy\u017e se po chvilce odt\u00e1hl.
V duchu jsem si oddechl, i kdy\u017e to mo\u017en\u00e1 bylo p\u0159ed\u010dasn\u00e9. „Nejsem d\u011bvka\u2026“ zamumlal jsem. „A jsi moc\u2026 hrr\u2026“
„Moc hrr? Padls na hlavu? Dybych byl hrr, tak te\u010f le\u017e\u00ed\u0161 pode mnou s rozta\u017een\u00fdma nohama a u\u017e d\u00e1vno nem\u00e1\u0161 panickou prdel,“ mluvil o tom s nev\u00eddanou uvoln\u011bnost\u00ed. „Tohle je jen takov\u00fd vo\u0165uk\u00e1van\u00ed. A moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee nejse\u0161 d\u011bvka, to bych s tebou nakl\u00e1dal jinak\u2026“ hrdeln\u011b se zasm\u00e1l, ale u\u017e to zase byl ten star\u00fd, neup\u0159\u00edmn\u00fd sm\u00edch. „Ale jak teda chce\u0161, zkus\u00edme to jinak\u2026“ znovu se naklonil bl\u00ed\u017e a jeho rty u\u017e pot\u0159et\u00ed p\u0159i\u0161ly do kontaktu s t\u011bmi m\u00fdmi. Ale tentokr\u00e1t\u2026 to bylo jin\u00e9. Nebyl tak n\u00e1silnick\u00fd jako p\u0159edt\u00edm. St\u00e1le to nebylo nic n\u011b\u017en\u00e9ho, ale rozhodn\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e minule\u2026 tentokr\u00e1t jsem se alespo\u0148 dok\u00e1zal uvolnit.
<\/p>\n

Co m\u00e1m d\u011blat?<\/em> Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli m\u00e1m spolupracovat. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, jestli jsem o n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec st\u00e1l. Nel\u00edbilo se mi v\u011bdom\u00ed, \u017ee bych m\u011bl n\u011bco podobn\u00e9ho provozovat s osobou, se kterou vlastn\u011b v\u016fbec nechod\u00edm, ale\u2026 na druhou stranu\u2026 kde jinde bych se tohle m\u011bl nau\u010dit\u2026? Nikdy jsem se nel\u00edbal s nik\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s n\u00edm a n\u011bjak\u00e9 ty zku\u0161enosti by se mi hodily\u2026 z \u010dist\u011b praktick\u00e9ho hlediska. Bylo pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00edvat se na to takhle, ale kdy\u017e jsem to ud\u011blal, dok\u00e1zal jsem jak\u017e tak\u017e potla\u010dit v\u00fd\u010ditky… A nakonec jsem ho v\u00e1hav\u011b objal kolem krku a je\u0161t\u011b v\u00e1hav\u011bji jsem vy\u0161el vst\u0159\u00edc jeho hork\u00fdm rt\u016fm t\u011bmi sv\u00fdmi. Nebylo to v\u00e1\u017en\u011b v\u016fbec \u0161patn\u00e9\u2026 sice a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 intimn\u00ed a osobn\u00ed, ale taky jist\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159\u00edjemn\u00e9. Nav\u00edc p\u0159edstava, \u017ee se pr\u00e1v\u011b l\u00edb\u00e1m s n\u011bk\u00fdm, jako byl on, na z\u00e1chodk\u00e1ch v podivn\u00e9m klubu\u2026 to bylo i docela vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.
A tak se to stalo\u2026 takhle do\u0161lo k tomu, \u017ee jsem se i p\u0159es svoje d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edsevzet\u00ed, \u017ee chci nejprve s n\u011bk\u00fdm chodit, ne\u017e s n\u00edm budu n\u011bco m\u00edt, muchloval<\/a> v noci na nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b s osobou, kter\u00e9 se v\u011bt\u0161ina lid\u00ed b\u00e1la. Rychle i pomalu. \u017dhav\u011b i opatrn\u011b. Nez\u00e1vazn\u011b i z\u00e1vazn\u011b.
A tohle byl prvn\u00ed skute\u010dn\u00fd krok\u2026 krok do velk\u00e9ho nezn\u00e1ma, kter\u00e9 na m\u011b \u010dekalo. Krok do nitra sn\u011bn\u00ed i do hlubin proklet\u00ed. A tak\u00e9 prvn\u00ed a z\u00e1rove\u0148 posledn\u00ed svobodn\u00fd krok\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Na z\u00e1chodc\u00edch Zmatek v hlav\u011b a nejistota v srdci. Popravd\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, jak to vst\u0159ebat. Jak se poprat s touhle v\u011bc\u00ed, se kterou jsem se je\u0161t\u011b nikdy d\u0159\u00edv nesetkal? Bylo to n\u011bco jin\u00e9ho a zvl\u00e1\u0161tn\u00edho\u2026 b\u00fdt \u017e\u00e1dan\u00fd. V\u011bd\u011bt, \u017ee je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2419","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2419","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2419"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2419\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2419"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2419"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2419"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}