{"id":2421,"date":"2015-12-04T16:10:00","date_gmt":"2015-12-04T15:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2412"},"modified":"2015-12-04T16:10:00","modified_gmt":"2015-12-04T15:10:00","slug":"815-44-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/04\/815-44-2-2\/","title":{"rendered":"#815 44. 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Sed\u011bl jsi tu takhle celou noc?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, hr\u00e1l si v kl\u00edn\u011b s t\u0159esouc\u00edma se rukama. „Jak je Tomovi?“ zeptal se, o\u010di na podlaze. Bylo to to jedin\u00e9, na co myslel. Jak se Tomovi da\u0159ilo, co d\u011blal, co si myslel, co ud\u011bl\u00e1, a\u017e bude Bill pry\u010d\u2026 nemohl p\u0159estat p\u0159em\u00fd\u0161let, nemohl p\u0159estat d\u011blat si starosti, za jedinou noc m\u011bl t\u0159i z\u00e1chvaty paniky.<\/div>\n
„Poj\u010fme te\u010f mluvit o tob\u011b,“ \u0159ekla Anna, zn\u011bla ustaran\u011b. „Jak tohle zvl\u00e1d\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Mysl\u00edm, \u017ee na to byste se m\u011bla zeptat Toma. Mluvte rad\u0161i s n\u00edm. Pot\u0159ebuje to v\u00edc.“<\/div>\n
„\u0158ekl ti v\u010dera n\u011bco ur\u010dit\u00e9ho?“<\/div>\n
Bill cht\u011bl \u0159\u00edct, co Tom \u0159ekl, ale nemohl. Necht\u011bl riskovat Tom\u016fv pracovn\u00ed \u017eivot. A tak jen pokr\u010dil rameny. „Je rozru\u0161en\u00fd.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je,“ \u0159ekla Anna jemn\u011b. „M\u016f\u017ee\u0161 se na m\u011b pod\u00edvat?“<\/div>\n
Bill zvedl pohled k jej\u00edmu.<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161 ty?<\/em> Vypad\u00e1\u0161 velice vystresovan\u011b.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Jsem\u2026 kam jde \u010dlov\u011bk, kdy\u017e um\u0159e?“ zeptal se, sklopil pohled ke sv\u00fdm dlan\u00edm. My\u0161lenky mu ut\u00edkaly, nedok\u00e1zal se na n\u011b soust\u0159edit. Tom. Smrt. \u00dat\u011bk. Co m\u011bl d\u011blat?<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ \u0159ekla Anna jemn\u011b a Bill nev\u011bd\u011bl, jestli si v jej\u00edm hlase ten t\u0159as nep\u0159edstavuje. Posledn\u00ed dobou si toho p\u0159edstavoval hodn\u011b, tak\u017ee by ho to nep\u0159ekvapilo. „N\u011bkam, kde je kr\u00e1sn\u011b.“ Ale tentokr\u00e1t si byl jist\u00fd, \u017ee to sly\u0161el a odm\u00edtal zvednout pohled.<\/div>\n
„Ale co j\u00e1,“ \u0159ekl. „Kam p\u016fjdu j\u00e1?<\/em>„<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1 si s t\u00edm velk\u00e9 starosti?“<\/div>\n
Bill zav\u00e1hal, ale copak m\u011blo je\u0161t\u011b smysl lh\u00e1t? „P\u0159edt\u00edm ne,“ \u0159ekl. „Ale\u2026 nechci j\u00edt n\u011bkam, kde mi to bude p\u0159ipom\u00edn\u00e1no\u2026 nav\u017edycky. Jen chci, aby to v\u0161echno zmizelo. Chci, abych se stal ni\u010d\u00edm. M\u011bl jsem v\u00e1s poslouchat,“ dodal. „On je v temn\u00e9m m\u00edst\u011b a to j\u00e1 nikdy necht\u011bl. Ne, cht\u011bl jsem to. Necht\u011bl jsem se zaj\u00edmat.“ Zav\u0159el o\u010di. „Nechci se zaj\u00edmat.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu ti \u0159\u00edkat, co nem\u00e1\u0161 d\u011blat,“ \u0159ekla Anna. „M\u011bl bys zbytek sv\u00e9ho \u017eivota pro\u017e\u00edt tak, abys byl spokojen\u00fd. Radila bych ti, abys to takhle neukon\u010doval, ale nem\u016f\u017eu se sna\u017eit t\u011b zastavit, pokud t\u011b to d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Nic m\u011b ned\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm,“ \u0159ekl Bill. „A nem\u016f\u017eu to ukon\u010dit,“ pokra\u010doval. „Nem\u016f\u017eu se vr\u00e1tit, zkou\u0161el jsem to.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee Tom t\u011b d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm. Mysl\u00edm, \u017ee Karina t\u011b d\u011blala \u0161\u0165astn\u00fdm.“<\/div>\n
Bill se trochu za\u0161klebil. „Pod\u00edvejte, kde skon\u010dili.“<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd si zaslou\u017e\u00ed \u0161anci na \u0161t\u011bst\u00ed.“ Bill na to nic ne\u0159ekl a Anna pokra\u010dovala. „Co ti Tom \u0159ekl?“ zeptala se. „Je tu i n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e to, jak se k tob\u011b chov\u00e1, co ti d\u011bl\u00e1 starosti.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu zopakovat, co \u0159ekl,“ odv\u011btil Bill ti\u0161e. Kdyby zm\u00ednil, \u017ee Tom cht\u011bl ut\u00e9ci, riskoval by celou jeho kari\u00e9ru. Mohla by si myslet, \u017ee by to opravdu cht\u011bl ud\u011blat.<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla. „R\u00e1da bych si promluvila s v\u00e1mi ob\u011bma najednou,“ \u0159ekla. „Pokud by ti to nevadilo.“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ \u0159ekl Bill. Bude r\u00e1d tak dlouho, dokud si Tom s n\u011bk\u00fdm opravdu promluv\u00ed, vy\u010dist\u00ed si mysl. Alespo\u0148 jestli u toho Bill bude, bude si moct b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee se to provedlo d\u016fkladn\u011b. Poprv\u00e9 m\u011bl pocit, jako by si o n\u011bkoho opravdu d\u011blal starosti, a ani trochu se mu to nel\u00edbilo. Byl z toho paranoidn\u00ed. „Kdy?“<\/div>\n
Anna vypadala trochu p\u0159ekvapen\u011b z toho, \u017ee to chce brzy, ale dob\u0159e to zamaskovala. „Hned, jak to p\u016fjde,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „M\u016f\u017eete pro n\u011bj zaj\u00edt hned.“<\/div>\n
„Te\u010f? Jsi si t\u00edm jist\u00fd?“<\/div>\n
„Nebude se mu to l\u00edbit,“ \u0159ekl Bill. „Odm\u00edtne a \u0159ekne, \u017ee to nepot\u0159ebuje, ale \u0159ekn\u011bte mu, \u017ee to chci j\u00e1 a on to ud\u011bl\u00e1.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Bill m\u011bl pravdu, Tom necht\u011bl mluvit a jeho nestydat\u00e9 odm\u00edtnut\u00ed ji jen ujistilo v tom, \u017ee si mus\u00ed s n\u011bk\u00fdm promluvit. Nakonec \u0159ekla, \u017ee je to Bill, kdo ho chce opravdu vid\u011bt, jak j\u00ed Bill poradil, a Tom zabru\u010del n\u011bco nesrozumiteln\u00e9ho, ne\u017e neochotn\u011b souhlasil.<\/div>\n
Sed\u011bli te\u010f bok po boku v jej\u00ed kancel\u00e1\u0159i, za dve\u0159mi hl\u00eddal str\u00e1\u017en\u00edk, jen proto\u017ee to po\u017eadovala pravidla. Nikdo nic ne\u0159ekl, Anna \u010dekala, a\u017e jeden z nich za\u010dne, ale Tom z\u00edral do zem\u011b, bled\u00fd a \u010dervenook\u00fd, a Bill bubnoval prsty o op\u011brku k\u0159esla, zvuk jeho neht\u016f na \u010dern\u00e9 k\u016f\u017ei byl jedin\u00fd zvuk v m\u00edstnosti.<\/div>\n
\n

„Tak \u0159eknete n\u011bkdo n\u011bco?“ zeptal se nakonec Bill a Anna se usm\u00e1la. Nikdy ji p\u0159edt\u00edm nepo\u017e\u00e1dal, aby za\u010dala.<\/p><\/div>\n

„Jak se vy dva m\u00e1te?“<\/div>\n
„Fajn,“ \u0159ekl Tom a Bill se na n\u011bj ost\u0159e pod\u00edval.<\/div>\n
„Ne, nem\u00e1\u0161 se fajn,“ \u0159ekl. „On l\u017ee,“ \u0159ekl a oto\u010dil se hlavou k Ann\u011b. „To to nevid\u00edte?“<\/div>\n
Anna se mu pod\u00edvala do o\u010d\u00ed. „Ano,“ \u0159ekla. „Vid\u00edm.“<\/div>\n
Bill semknul rty a op\u0159el se v k\u0159esle, zalo\u017eil podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b ruce p\u0159es b\u0159icho.<\/div>\n
„Co si o tomhle mysl\u00ed\u0161, Tome?“ zeptala se ho Anna.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je to kravina.“<\/div>\n
„Spal jsi v noci?“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„L\u017ei,“ zabru\u010del Bill a semknul ruce v\u00edc. Anna ho ignorovala.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 nic, co bys cht\u011bl \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„\u0158ekl jsem, co jsem \u0159\u00edct cht\u011bl,“ Tom se d\u00edval na podlahu. „Nebude m\u011b poslouchat.“<\/div>\n
„Proto\u017ee to, cos \u0159ekl, je\u2026“ Bill se p\u0159eru\u0161il a zask\u0159\u00edpal zuby. „Nev\u00ed\u0161, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Proto\u017ee m\u011b neposlouch\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Poslouch\u00e1m, ale to, co sly\u0161\u00edm, je \u0161\u00edlenost.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme o tom nemluvit tady<\/em>?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme o tom nemluvit v\u016fbec?“<\/em><\/div>\n
Tom na to nic ne\u0159ekl a Bill hlasit\u011b na\u0161tvan\u011b vydechl, sjel v k\u0159esle n\u00ed\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
Anna se d\u00edvala, jak se \u0161t\u011bkaj\u00ed, a p\u0159em\u00fd\u0161lela, o \u010dem doopravdy mluv\u00ed a jak ta h\u00e1dka za\u010dala, a pro\u010d se h\u00e1daj\u00ed te\u010f. Nem\u011bla dojem, \u017ee se h\u00e1daj\u00ed \u010dasto, i kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee ne v\u017edycky dob\u0159e komunikovali. S Billem to bylo t\u011b\u017ek\u00e9. Ale te\u010f vid\u011bla, jak moc ustaran\u00fd Bill je a jej\u00ed srdce se dmulo p\u00fdchou. Bill to nev\u011bd\u011bl a Anna si to uv\u011bdomila a\u017e ned\u00e1vno, ale jedna z jeho nejsiln\u011bj\u0161\u00edch emoc\u00ed byla pot\u0159eba lidi, na kter\u00fdch mu z\u00e1le\u017eelo, ochra\u0148ovat, a p\u0159esn\u011b to te\u010f d\u011blal s Tomem. Tahle pot\u0159eba se v minulosti vyvinula do p\u0159ehnan\u00e9 ochrany a majetnictv\u00ed a spole\u010dn\u011b se \u017e\u00e1rlivost\u00ed neskon\u010dila dob\u0159e pro nikoho zainteresovan\u00e9ho. V minulosti Billova pot\u0159eba ochra\u0148ovat p\u0159i\u0161la z n\u011b\u010deho hluboko v n\u011bm, kde doopravdy chr\u00e1nil s\u00e1m sebe a sv\u00e9 vlastn\u00ed ment\u00e1ln\u00ed zdrav\u00ed t\u00edm, \u017ee se uji\u0161\u0165oval, \u017ee lidi, na kter\u00fdch mu z\u00e1le\u017eelo, byli v bezpe\u010d\u00ed. Tentokr\u00e1t to bylo jin\u00e9.<\/div>\n
\n

„Chcete si promluvit beze m\u011b?“ zeptala se jich a oba dva j\u00ed v jednu a tu samou chv\u00edli odpov\u011bd\u011bli.<\/p><\/div>\n

„S n\u00edm se ned\u00e1 mluvit.“<\/div>\n
Usm\u00e1la se, ale Bill s Tomem se na sebe jen zamra\u010dili, ne\u017e odvr\u00e1tili pohledy jin\u00fdmi sm\u011bry.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl poslouchat cokoliv, co ti chce \u0159\u00edct, Bille,“ \u0159ekla a Bill otev\u0159el pusu, aby j\u00ed n\u011bco \u0159ekl, n\u011bco opravdu o\u0161kliv\u00e9ho soud\u011b podle jeho v\u00fdrazu, ale ona pokra\u010doval d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl za\u010d\u00edt. „A Tome, ty bys m\u011bl nechat Billa mluvit. Naslouchejte si. Sna\u017ete se navz\u00e1jem pochopit. Oba dva to te\u010f m\u00e1te t\u011b\u017ek\u00e9, nebudu v\u00e1m lh\u00e1t a \u0159\u00edkat, \u017ee nem\u00e1te. Oba dva se te\u010f pot\u0159ebujete.“<\/div>\n
„Tom to nechce p\u0159ijmout,“ \u0159ekl Bill a znovu zalo\u017eil ruce. „Pozn\u00e1m pop\u00edr\u00e1n\u00ed, kdy\u017e ho vid\u00edm.“<\/div>\n
„J\u00e1 nic nepop\u00edr\u00e1m, jen \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je tu st\u00e1le \u0161ance-<\/em>„<\/div>\n
„To je pop\u00edr\u00e1n\u00ed! Nen\u00ed nic, co m\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat, je po v\u0161em! \u0158ekn\u011bte mu to!“<\/div>\n
„Nebudu tady jen sed\u011bt a p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak se to stane! Na to mi na tob\u011b a\u017e moc z\u00e1le\u017e\u00ed!“<\/div>\n
„J\u00e1 se t\u011b nikdy neprosil o to, aby ti na mn\u011b z\u00e1le\u017eelo!“<\/div>\n
„To nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dnou<\/em> empatii? To se\u0161 uvnit\u0159 a\u017e tak<\/em> chladn\u00fd?“<\/div>\n
Bill se trochu zachv\u011bl. „J\u00e1\u2026 J\u00e1 jsem\u2026“<\/div>\n
„Tak\u017ee p\u0159izn\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Jsem\u2026“<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekla Anna a p\u0159eru\u0161ila ho. „Na slov\u00ed\u010dko.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se na ni zamra\u010dil, ale zvedl se, kdy\u017e se zvedla i ona, a ode\u0161el s n\u00ed do chodby, kde hl\u00edda\u010d, jin\u00fd ne\u017e ten, kter\u00fd je sem odvedl, sed\u011bl v k\u0159esle na konci chodby. Vid\u011bla, jak zvedl hlavu, kdy\u017e je vid\u011bl vyj\u00edt z m\u00edstnosti, byl zv\u011bdav\u00fd, co se d\u011bje, ale sna\u017eil se to ned\u00e1vat najevo. Kdy\u017e se dve\u0159e od jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e zav\u0159ely a Bill byl mimo doslech, spustila. „Jsi na\u0161tvan\u00fd. A j\u00e1 ch\u00e1pu pro\u010d, je to p\u0159irozen\u00e9. Ale sna\u017e se s n\u00edm takhle nemluvit.“<\/div>\n
„Stejn\u011b um\u0159e,“ \u0159ekl Tom, jeho hlas byl mdl\u00fd a monot\u00f3nn\u00ed.<\/div>\n
„Tome.“<\/em><\/div>\n
„No, v\u017edy\u0165 je to pravda!“ rozk\u0159ikl se Tom a pod\u00edval se na ni. „Sly\u0161ela jste ho, um\u00edr\u00e1, pro\u010d tohle v\u016fbec d\u011bl\u00e1me?! Pro\u010d o tom mluv\u00edme? Nen\u00ed to ztr\u00e1ta \u010dasu? Pro\u010d se mu v\u016fbec je\u0161t\u011b sna\u017eit pomoci?“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee jsi rozru\u0161en\u00fd, ale mysli na to, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161. Mo\u017en\u00e1 to ned\u00e1v\u00e1 najevo, ale opravdu mu z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co si o n\u011bm mysl\u00ed\u0161. Z\u00e1le\u017e\u00ed mu na tob\u011b<\/em>. Je to jeho posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f. Sna\u017e se, a\u0165 za n\u011bco stoj\u00ed.“<\/div>\n
Tomovi se do o\u010d\u00ed nahrnuly slzy hned, jak domluvila, a Anna vydechla a p\u0159it\u00e1hla si ho do objet\u00ed, do kter\u00e9ho se uvolnil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 jen nechci\u2026 nem\u016f\u017eu\u2026“ zhluboka a rozt\u0159esen\u011b d\u00fdchal, odt\u00e1hl se od n\u00ed. „P\u0159ijde mi, jako bych ztr\u00e1cel zrak,“ \u0159ekl a oto\u010dil se od n\u00ed, ot\u0159el si obli\u010dej do h\u0159betu ruky.<\/div>\n
„Jak\u00e9 to je?“<\/div>\n
„Je to, jako kdy\u017e se narod\u00edte slep\u00fd,“ zamumlal Tom a d\u00edval se na obraz, kter\u00fd visel v chodb\u011b vedle dve\u0159\u00ed kancel\u00e1\u0159e. „Jste slep\u00fd od narozen\u00ed, tak\u017ee to je v\u0161echno, co zn\u00e1te. Sv\u011bt je cel\u00fd \u010dern\u00fd, ale je to v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee nic jin\u00e9ho nezn\u00e1te. Zkus\u00edte p\u00e1r l\u00e9\u010deb, v\u011bt\u0161inou proto, \u017ee v\u00e1m n\u011bkdo \u0159ekne, abyste to zkusili. Ale pak se jednoho dne probud\u00edte.“ Polkl a pod\u00edval se na dve\u0159e, za kter\u00fdma Bill sed\u011bl. „Vzbud\u00edte se a vid\u00edte. Nejd\u0159\u00edve je to d\u011bsiv\u00e9, proto\u017ee je to nov\u00e9 a nezn\u00e1m\u00e9 a nebezpe\u010dn\u00e9. Chcete se vr\u00e1tit zp\u00e1tky do t\u00e9 bezpe\u010dn\u00e9 temnoty. Ale pak si na to zvyknete a\u2026 a milujete to. Milujete to tak moc a pak\u2026“<\/div>\n
„Si uv\u011bdom\u00ed\u0161, \u017ee ho ztr\u00e1c\u00ed\u0161,“ dokon\u010dila Anna ti\u0161e a p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Nen\u00ed to f\u00e9r,“ za\u0161eptal. „Nen\u00ed to f\u00e9r.“<\/div>\n
„Souhlas\u00edm.“<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017eou ud\u011blat?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ \u0159ekla Anna. „Ale Tome, bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku. Mysl\u00edm, \u017ee bychom se m\u011bli v\u00eddat, ano? Jednou t\u00fddn\u011b. A mo\u017en\u00e1 by sis m\u011bl vz\u00edt volno.“<\/div>\n
„Taky si mysl\u00edte, \u017ee jsem \u0161\u00edlen\u00fd?“<\/div>\n
Anna se usm\u00e1la. „Ne. Jen si mysl\u00edm, \u017ee je dobr\u00e9, kdy\u017e o tom m\u00e1\u0161 s k\u00fdm mluvit. Smutek d\u011bl\u00e1 s lidmi divy.“<\/div>\n
Nic ne\u0159ekl, ale ona vzala ml\u010den\u00ed jako souhlas.<\/div>\n
Polo\u017eila mu ruku na rameno. „Poj\u010fme zp\u00e1tky. Nem\u011bli bychom ho nechat p\u0159em\u00fd\u0161let a\u017e moc dlouho.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom se na Billa sotva pod\u00edval, kdy\u017e vy\u0161li o hodinu pozd\u011bji z Anniny kancel\u00e1\u0159e a Bill m\u011bl pocit, \u017ee ten rozhovor moc nepomohl. Tom v tichosti ode\u0161el, skoro se na n\u011bj nepod\u00edval a Bill vydechl, d\u00edval se za n\u00edm, jak mu ut\u00edk\u00e1.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b.“<\/div>\n
Anna se na n\u011bj pod\u00edvala. „Ne, tak to nen\u00ed,“ \u0159ekla. „Nen\u00e1vid\u00ed tuhle situaci, ne tebe.“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill a trochu zavrt\u011bl hlavou. „Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b, v\u0161echno, co jsem, v\u0161echno, co jsem ud\u011blal\u2026 V\u00edm, \u017ee si p\u0159eje, abych byl norm\u00e1ln\u00ed nebo aby m\u011b nikdy nepotkal.“<\/div>\n
„Takhle nep\u0159em\u00fd\u0161lej.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu pomoci.“<\/div>\n
Anna ho pohladila kr\u00e1tce po z\u00e1dech, ale jemu z toho bylo uvnit\u0159 je\u0161t\u011b chladn\u011bji, ztracen\u011bji a bezradn\u011bji. C\u00edtil se, jako by v\u0161echno zni\u010dil. K\u00e9\u017e by se dr\u017eel sv\u00e9ho p\u016fvodn\u00edho pl\u00e1nu, \u017ee Toma nech\u00e1 vyrazit z pr\u00e1ce a nic v\u00edc, v\u0161eho tohohle tr\u00e1pen\u00ed by byl u\u0161et\u0159en. Tom by se zlobil, ale alespo\u0148 by to bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed. Byl by pry\u010d ze sc\u00e9ny; nem\u011bl p\u0159estat d\u00e1vat pozor.<\/div>\n
\n

„Hej.“<\/p><\/div>\n

Anna a Bill se oto\u010dili a Bill automaticky ztuhl.<\/div>\n
„J\u00e1, um\u2026“ Andreas se pod\u00edval na Annu, bylo viditeln\u00e9, \u017ee se sna\u017e\u00ed na Billa nez\u00edrat. „Ten p\u0159ede mnou musel j\u00edt. M\u011bl bych\u2026?“ ud\u011blal podivn\u00fd pohyb rukou.<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla. „M\u011bl bys ho doprovodit nahoru.“<\/div>\n
Andreas ze zadn\u00ed kapsy vyndal \u017eel\u00edzka a dost podivn\u011b p\u0159e\u0161el p\u0159ed Billa, aby mu je dal kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed. Byl v k\u0159e\u010di, a\u017e moc se soust\u0159edil pohledem na \u017eel\u00edzka, jako by to byla velk\u00e1 v\u011bda, sna\u017eil se prsty nedotknout Billovy k\u016f\u017ee, kdy\u017e se s nimi pral, ut\u00e1hl mu je skoro a\u017e bolestiv\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010fme,“ \u0159ekl na\u0161kroben\u011b a na milisekundu se jejich o\u010di setkaly, ne\u017e Andreas znovu odvr\u00e1til pohled, cel\u00e9 t\u011blo ztuhl\u00e9, jako by se b\u00e1l, \u017ee ho Bill pohledem prom\u011bn\u00ed v k\u00e1men.<\/div>\n
<\/div>\n
Ode\u0161li z mal\u00e9 chodby a vy\u0161li po schodech, jejich kroky se oz\u00fdvaly chladnou a pr\u00e1zdnou chodbou. Bill \u0161el p\u0159ed Andreasem, v\u011bd\u011bl, \u017ee ho sleduje, c\u00edtil jeho o\u010di v z\u00e1dech celou cestu nahoru.<\/div>\n
Nakonec po tom, co mu p\u0159i\u0161lo jako m\u00edle, do\u0161li k jeho cele a Andreas odemkl a otev\u0159el t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e, aby Bill mohl dovnit\u0159. Zastavil se na prahu a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruce, nechal Andrease sundat mu pouta. Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee st\u00e1hne ocas mezi nohy a ute\u010de hned, jak mu je sund\u00e1, ale Andreas tam z\u016fstal st\u00e1t, d\u00edval se do \u00farovn\u011b Billov\u00fdch kolen. Zd\u00e1lo se, \u017ee ho n\u011bco t\u00ed\u017e\u00ed a za\u010dal pohled zvedat v\u00fd\u0161. Zdr\u00e1hav\u011b j\u00edm t\u011bkal a p\u00e1rkr\u00e1t se zastavil, ne\u017e se kone\u010dn\u011b jeho jasn\u011b modr\u00e9 o\u010di zad\u00edvaly do Billov\u00fdch.<\/div>\n
N\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in se na sebe d\u00edvali, vzduch se mezi nimi zastavil a zd\u00e1lo se, \u017ee mezi nimi do\u0161lo k jist\u00e9mu zvl\u00e1\u0161tn\u00edmu porozum\u011bn\u00ed, kdy\u017e na n\u011bj Andreas kr\u00e1tce k\u00fdvl, jemn\u011b se na n\u011bj pousm\u00e1l a zav\u0159el mezi nimi dve\u0159e, hlasit\u011b zamknul z\u00e1mky do ticha.<\/div>\n
Ne\u017e Andreas ode\u0161el z chodby, tak \u0159ekl, ani\u017e by se na n\u011bj pod\u00edval skrze m\u0159\u00ed\u017ee. „V jin\u00e9m \u017eivot\u011b bych t\u011b mohl m\u00edt opravdu r\u00e1d.“<\/div>\n
Bill si odfrkl a ustoupil od dve\u0159\u00ed, promnul si z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Nep\u0159ehr\u00e1vej.“<\/div>\n
Andreas se ti\u0161e zasm\u00e1l a pak ode\u0161el.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat, o \u010dem to Bill mluvil, kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee nem\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e se mu lidi hrabou v hlav\u011b. Nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl na \u017e\u00e1dn\u00e9m podobn\u00e9m sezen\u00ed, te\u010f sed\u011bl venku vedle vchodu na lavi\u010dce a hlava se mu motala tak moc, \u017ee ji musel dr\u017eet v p\u0159edklonu mezi koleny. T\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e s Annou skon\u010dili, bylo mu \u0159e\u010deno, aby \u0161el dom\u016f, ale on nebyl schopn\u00fd odjet. Nemohl prost\u011b jet dom\u016f.<\/div>\n
Pot\u0159eboval vzduch, t\u011b\u017eko se mu d\u00fdchalo, ale nemohl jet dom\u016f.<\/div>\n
Op\u0159el se a vyhrabal z kapsy mobil. Zm\u00e1\u010dkl zrychlenou volbu na jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, se kter\u00fdm mohl te\u010f mluvit, \u010dlov\u011bka, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl, \u017ee ho pot\u0159ebuje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Halo?“<\/em><\/div>\n
„Mami,“ \u0159ekl Tom a p\u0159edklonil se, tiskl si mobil k uchu. „Ahoj.“<\/div>\n
„Ahoj Tome,“<\/em> \u0159ekla, m\u011bla tak vesel\u00fd hlas, \u017ee se Tom a\u017e skoro usm\u00e1l, ale vznikl z toho sp\u00ed\u0161e bolestiv\u00fd \u0161kleb.<\/div>\n
„\u010cetlas\u2026“ za\u010dal. „\u010cetlas, uh\u2026“<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/em> zeptala se nejist\u011b, v\u0161imla si podivn\u00e9ho t\u00f3nu hlasu sv\u00e9ho syna. „Tome?“<\/em><\/div>\n
Tom polkl a zav\u0159el o\u010di. „\u010cetlas dne\u0161n\u00ed noviny?“<\/div>\n
„O \u010dem to-„<\/em> za\u010dala, ale pak si uv\u011bdomila, k \u010demu odkazuje, „Oh, ten p\u0159\u00edb\u011bh z tv\u00e9 pr\u00e1ce? O tom-„<\/em><\/div>\n
Tom ji p\u0159eru\u0161il d\u0159\u00edv, ne\u017e to mohla \u0159\u00edct; necht\u011bl to sly\u0161et. U\u017e ne. „Jo\u2026 Tohle. Mami, ty\u2026“ hlas se mu tak moc t\u0159\u00e1sl, \u017ee m\u011bl starost, aby se nerozbre\u010del do telefonu, co\u017e opravdu necht\u011bl. Neb\u00e1l se bre\u010det, ale necht\u011bl si zvykat bre\u010det u maminky jako n\u011bjak\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „Pamatuje\u0161 si, jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee jsem si n\u011bkoho na\u0161el?“<\/div>\n
„Ano?“<\/em> zeptala se pomalu, ne\u017e \u0159ekla, „Oh. Oh, Tome, do \u010deho ses to zapletl?“<\/em><\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Jsem\u2026 My\u2026 Jsem tak\u2026“ nemohl mluvit, stiskl zuby, aby nevzlykal. V\u0161echno ho tak bolelo.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto, Tome,“<\/em> \u0159ekla. „Nedovedu si to p\u0159edstavit\u2026“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom nic ne\u0159\u00edkal, jen tam sed\u011bl a poslouchal jej\u00ed dech, trochu se uklidnil jen t\u00edm, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je na druh\u00e9 stran\u011b a \u017ee se na n\u011bj nezlob\u00ed. A pokud se zlobila, tak to ned\u00e1vala najevo.<\/div>\n
N\u011bkolik minut bylo ticho, ne\u017e jeho matka \u0159ekla to, co zni\u010dilo v\u0161echnu jeho s\u00edlu v\u016fle se neslo\u017eit a hystericky nebre\u010det.<\/div>\n
<\/p>\n

„Je mi l\u00edto, \u017ee ho nikdy nepozn\u00e1m.“<\/em><\/div>\n

„To bys cht\u011bla?“ vydral ze sebe.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“<\/em> \u0159ekla ti\u0161e. Nev\u011bd\u011bl, jestli to \u0159ekla, jen aby ho uti\u0161ila, nebo jestli to myslela v\u00e1\u017en\u011b, ale bylo mu to jedno. \u0158\u00edkala to a to znamenalo hodn\u011b.<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di. „I kdy\u017e je\u2026 je vrah?“<\/div>\n
„Kdy\u017e to m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ehl\u00ed\u017eet ty,“<\/em> \u0159ekla, „pak je nejsp\u00ed\u0161 opravdu speci\u00e1ln\u00ed. V\u017edycky jsi v lidech vid\u011bl to dobr\u00e9; tak jsem t\u011b vychovala.“<\/em><\/div>\n
„On je\u2026“ zarazil se, zbledl, kdy\u017e si na n\u011bco vzpomn\u011bl. „Potkalas ho,“ \u0159ekl. „Ano, potkala, potkalas ho.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/em> zn\u011bla zmaten\u011b a trochu ustaran\u011b, jako by Tom \u0159\u00edkal nesmysly.<\/div>\n
„Ten d\u011bsiv\u00fd obraz v m\u00e9m star\u00e9m pokoji,“ vysv\u011btlil Tom, \u0161lapal si na jazyk. „Pamatuje\u0161, kdes ho sehnala?“<\/div>\n
„U n\u011bjak\u00e9 pan\u00ed, co prod\u00e1vala obrazy, skoro p\u0159ed deseti lety,“<\/em> \u0159ekla jeho matka, st\u00e1le zmaten\u00e1. „Pro\u010d?“<\/em><\/div>\n
„Po tom, cos ho koupila, co se stalo?“<\/div>\n
Jeho matka byla chv\u00edli zticha, pomalu j\u00ed to doch\u00e1zelo. „Jej\u00ed syn,“<\/em> \u0159ekla potom, pomalu si d\u00e1vala jedna a jedna dohromady. „On je\u2026?“<\/em><\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Jeho matka t\u011b\u017ece vydechla. „Vzpom\u00edn\u00e1m si na n\u011bj. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee mi p\u0159i\u0161el jin\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Jako v\u017edy, zd\u00e1lo se, jako by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, kdy p\u0159epnout do uklid\u0148uj\u00edc\u00edho maminkovsk\u00e9ho m\u00f3du. „Ale v\u00ed\u0161, co si o n\u011bm pamatuji nejv\u00edce, Tome?“<\/em> zeptala se jemn\u011b. „Byl tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. Tak kouzeln\u00e9 d\u00edtko, kter\u00e9 by si \u010dlov\u011bk prost\u011b cht\u011bl vz\u00edt do kapsy a vz\u00edt si ho dom\u016f.“<\/em><\/div>\n
Tom si promnul o\u010di, m\u011bla ho vz\u00edt s sebou.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Po tom, co Tom ukon\u010dil hovor, vr\u00e1til se zp\u00e1tky do budovy. Mluvili spolu skoro p\u016fl hodiny, a i kdy\u017e se po\u0159\u00e1d c\u00edtil jako hovno, p\u0159i\u0161el si trochu \u010dist\u011bj\u0161\u00ed. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl l\u00e9pe, co ud\u011blat.<\/p><\/div>\n

Po\u0159\u00e1d nerozum\u011bl, pro\u010d by Bill necht\u011bl odej\u00edt. M\u011bl by cht\u00edt odej\u00edt, m\u011bl by cht\u00edt j\u00edt daleko, daleko odsud. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl, jen to necht\u011bl \u0159\u00edct nebo si to p\u0159iznat. M\u011bl by cht\u00edt odsud odej\u00edt. Nem\u016f\u017ee um\u0159\u00edt, ne takhle.<\/div>\n
Tom za\u0161el ke kancel\u00e1\u0159\u00edm, kde sed\u011bl jeden jedin\u00fd \u010dlov\u011bk a psal na sv\u00e9m stole na po\u010d\u00edta\u010di. Byl to p\u0159esn\u011b ten, se kter\u00fdm Tom pot\u0159eboval mluvit, odka\u0161lal si, ne\u017e \u0159ekl: „Pot\u0159ebuji tvou pomoc.“<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed *** „Sed\u011bl jsi tu takhle celou noc?“ Bill p\u0159ik\u00fdvl, hr\u00e1l si v kl\u00edn\u011b s t\u0159esouc\u00edma se rukama. „Jak je Tomovi?“ zeptal se, o\u010di na podlaze. Bylo to to jedin\u00e9, na co myslel. Jak se Tomovi da\u0159ilo, co d\u011blal, co si myslel,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-2421","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2421","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2421"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2421\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2421"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2421"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2421"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}