{"id":2427,"date":"2015-12-02T16:00:00","date_gmt":"2015-12-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2418"},"modified":"2015-12-02T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-02T15:00:00","slug":"cassiopeia-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/02\/cassiopeia-26\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 26."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Nejprve bych cht\u011bla z cel\u00e9ho srdce pod\u011bkovat za v\u0161echny n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e. Jste mou m\u00fazou, a pokud je n\u011bco, co m\u011b nut\u00ed nevzd\u00e1vat se a pokra\u010dovat d\u00e1l i ve chv\u00edl\u00edch, kdy to vzd\u00e1v\u00e1m, jste to vy. Jak kdysi \u0159ekl moudr\u00fd Ernest Hemingway – neexistuje psan\u00ed jako takov\u00e9, \u010dlov\u011bk jen mus\u00ed usednout k psac\u00edmu stroji a za\u010d\u00edt krv\u00e1cet a j\u00e1 dnes krv\u00e1cela opravdu hodn\u011b. V tomhle smyslu jsem dnes zcela vykrv\u00e1cela a v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch slovech v\u00e1m p\u0159edkl\u00e1d\u00e1m celou svou du\u0161i.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Sarah Kaulitzov\u00e1 pomalu kr\u00e1\u010dela k mal\u00e9mu nemocni\u010dn\u00edmu ok\u00fdnku, za n\u00edm\u017e se snoubila ve\u0161ker\u00e1 kr\u00e1sa samotn\u00e9ho vesm\u00edru. Tmav\u00e9 nebe bylo pr\u016fzra\u010dn\u00e9, bez jedin\u00e9ho mr\u00e1\u010dku, poset\u00e9 tis\u00edci z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch hv\u011bzd a t\u00e9 z\u00e1plav\u011b drobn\u00fdch sv\u011bt\u00fdlek vl\u00e1dl st\u0159\u00edbrn\u00fd m\u011bs\u00edc, kter\u00fd sv\u00fdm svitem hladil prameny jej\u00ed dlouh\u00fdch vlas\u016f. Byla to n\u00e1dhera. Nep\u0159ich\u00e1zelo j\u00ed na mysl jin\u00e9 slovo, kter\u00fdm by mohla definovat vzd\u00e1len\u00e1 nebesk\u00e1 t\u011blesa na obloze, co\u017e bylo vzhledem k jej\u00ed slovn\u00ed z\u00e1sob\u011b opravdu neobvykl\u00e9.<\/em><\/div>\n
N\u011b\u017en\u011b se kousla do spodn\u00edho rtu, aby zamaskovala jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a d\u00e1l opatrn\u011b na\u0161lapovala vp\u0159ed. Nikdy by si nebyla pomyslela, \u017ee se i v jej\u00edm \u017eivot\u011b objev\u00ed okam\u017eiky, kter\u00e9 ji dok\u00e1\u017eou p\u0159ipravit o slova a zp\u016fsob\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed cel\u00e9ho t\u011bla.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Vd\u011b\u010dn\u00e1 za taktnost mlad\u00e9 sest\u0159i\u010dky i chvilku soukrom\u00ed, kterou jim dop\u0159\u00e1la, p\u0159itiskala ke sv\u00fdm prs\u016fm mal\u00e9 novorozen\u011b, kter\u00e9 se v jej\u00edm objet\u00ed spokojen\u011b p\u0159evalovalo a drobn\u00fdmi prst\u00edky v\u00ed\u0159ilo okoln\u00ed vzduch. Nohy m\u011bla jako z olova, ka\u017ed\u00fd krok byl n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed a bolestiv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten p\u0159ede\u0161l\u00fd, ale ona sv\u00e9mu synkovi jednodu\u0161e musela uk\u00e1zat n\u00e1dhern\u00fd v\u00fdhled za oknem. Cht\u011bla, aby bylo jeho narozen\u00ed i dal\u0161\u00ed dny jeho \u017eivota prov\u00e1zeno pouze kr\u00e1sn\u00fdmi v\u011bcmi a okam\u017eiky, cht\u011bla jej zahrnout nekone\u010dnou l\u00e1skou, kter\u00e1 se j\u00ed z\u010dista jasna usadila na prsou a dok\u00e1zat v\u0161em, kte\u0159\u00ed v n\u00ed nev\u011b\u0159ili a kte\u0159\u00ed j\u00ed tolik ubl\u00ed\u017eili, \u017ee je schopna posunout se d\u00e1l a p\u0159en\u00e9st se p\u0159es minulost. Opravdu tomu za\u010d\u00ednala v\u011b\u0159it. Je\u0161t\u011b do v\u010derej\u0161\u00edho dne bylo v\u0161echno ostr\u00e9, bolestiv\u00e9 a po\u0159\u00e1d tak \u017eiv\u00e9, a najednou, s p\u0159\u00edchodem toho mali\u010dk\u00e9ho tvore\u010dka, minulost ztr\u00e1cela sv\u00e9 jasn\u00e9 obrysy, ka\u017edou vte\u0159inou jej\u00ed ostrost sl\u00e1bla, a\u017e zmizela \u00fapln\u011b.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Sklonila hlavu a l\u00e1skypln\u00fdm pohledem ulp\u011bla na miminku, kter\u00e9 k n\u00ed up\u00edralo velik\u00e9 p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 o\u010di.<\/em><\/div>\n

„Ahoj,“ \u0161eptla mu chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a zvedla ukazov\u00e1\u010dek, aby jej mohla pohladit po l\u00ed\u010dku. Chlape\u010dkova k\u016f\u017ee byla jemn\u00e1, provon\u011bn\u00e1 sladk\u00fdmi t\u00f3ny a ona bojovala s touhou sev\u0159\u00edt jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed siln\u011bji a polibky pokr\u00fdvat celou jeho tv\u00e1\u0159. P\u016fsobil k\u0159ehce, jako by byl vytes\u00e1n z porcel\u00e1nu a ona m\u011bla strach, \u017ee mu siln\u011bj\u0161\u00edm dotekem zp\u016fsob\u00ed bolest. Ve skute\u010dnosti v\u0161ak pohled na n\u011bj zp\u016fsoboval bolest j\u00ed.<\/em><\/div>\n
Probouzel v n\u00ed vzpom\u00ednky na chv\u00edle, kdy na sebe nebyla p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00e1. Na chv\u00edle, kdy podlehla n\u00e1tlaku okol\u00ed a s uplakanou tv\u00e1\u0159\u00ed sed\u011bla v d\u011bsiv\u011b b\u00edl\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b, kde spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi d\u00edvkami v jej\u00edm v\u011bku a n\u011bkolika star\u0161\u00edmi \u017eenami \u010dekala na to, a\u017e bude zavol\u00e1na dovnit\u0159 a zbavena sv\u00e9ho mali\u010dk\u00e9ho probl\u00e9mu. Rozhl\u00ed\u017eela se kolem sebe jako zv\u00ed\u0159\u00e1tko chycen\u00e9 v pasti, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc\u00ed, odkud se vyno\u0159\u00ed hladov\u00fd pred\u00e1tor a p\u0159iprav\u00ed ji o v\u0161echno, co j\u00ed bylo drah\u00e9. V\u0161echny d\u00edvky p\u016fsobily stejn\u011b. Stejn\u00fd vyrovnan\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i, odhodlan\u00fd pohled, n\u011bkter\u00e9 si mezi sebou pov\u00eddaly, jin\u00e9 si \u010detly nebo jen beze slova hled\u011bly p\u0159ed sebe, ho\u0159\u00edc\u00ed nedo\u010dkavost\u00ed, kdy se budou moct vr\u00e1tit do sv\u00fdch p\u0159ede\u0161l\u00fdch \u017eivot\u016f a tuhle malou kapitolu jednodu\u0161e smazat. Jako by se nic nestalo.<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

Sarah nic takov\u00e9ho necht\u011bla. Necht\u011bla se vr\u00e1tit do sv\u00e9ho p\u0159ede\u0161l\u00e9ho \u017eivota, necht\u011bla, aby bylo zase v\u0161echno takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm, proto\u017ee ve\u0161ker\u00e9 jej\u00ed byt\u00ed, zdroj ve\u0161ker\u00e9ho jej\u00edho \u017eivota byl uvnit\u0159 n\u00ed. Vyv\u00edjel se, rostl, byl jej\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed a ona si poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b nep\u0159ipadala tak osam\u011bl\u00e1 a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b m\u011bla pocit, \u017ee n\u011bkam pat\u0159\u00ed, \u017ee nalezla to, co hledala, a nebyla p\u0159ipravena se toho vzd\u00e1t.<\/em><\/div>\n

Trhla sebou, jakmile byla dovnit\u0159 povol\u00e1na sv\u011btlovlas\u00e1 d\u00edvka po jej\u00edm boku a jej\u00ed srdce se roztlouklo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Byla na \u0159ad\u011b. Ani\u017e by si to uv\u011bdomovala, p\u0159itiskla si ruce na b\u0159icho v zoufal\u00e9 snaze zachr\u00e1nit sv\u00e9 d\u00edt\u011b, a p\u0159edstava, \u017ee se jejich propojen\u00ed pomalu ch\u00fdl\u00ed ke konci, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli ztrat\u00ed to nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed, co j\u00ed \u017eivot nab\u00eddl, ji p\u0159ipravila i o posledn\u00ed zbytky dechu. Zvedl se j\u00ed \u017ealudek, nemohla se zhluboka nadechnout, jej\u00edm mlad\u00fdm sedmn\u00e1ctilet\u00fdm t\u011blem se rozl\u00e9vala nar\u016fstaj\u00edc\u00ed panika, jako by n\u011bkdo vys\u00e1l z m\u00edstnosti v\u0161echen vzduch. Ne, nem\u016f\u017ee to ud\u011blat. Nem\u016f\u017ee. Nem\u016f\u017ee\u2026<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e o n\u011bkolik minut pozd\u011bji vstoupil do \u010dek\u00e1rny l\u00e9ka\u0159 a vyslovil jm\u00e9no sv\u00e9 nejmlad\u0161\u00ed pacientky, pohledn\u00e9 tmavovl\u00e1sky, kterou bylo nemo\u017en\u00e9 p\u0159ehl\u00e9dnout, z\u016fstal zara\u017een\u011b st\u00e1t na m\u00edst\u011b a p\u0159ekvapen\u011b hled\u011bl na \u017eidli, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed sed\u011bla s ustaran\u00fdm v\u00fdrazem. Byla pr\u00e1zdn\u00e1.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Drobn\u00fdmi polibky pokr\u00fdvala jemn\u00e9 vl\u00e1sky sv\u00e9ho syna v nad\u011bji, \u017ee j\u00ed bude jednoho dne tohle chvilkov\u00e9 zav\u00e1h\u00e1n\u00ed odpu\u0161t\u011bno.<\/em><\/div>\n

„Jsi to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed miminko na sv\u011bt\u011b, Billi,“ usm\u00edvala se, zat\u00edmco uplakan\u00fdm pohledem sledovala drobn\u00e9 p\u011bsti\u010dky natahuj\u00edc\u00ed se k jej\u00ed tv\u00e1\u0159i. „Dnes jsem se byla pod\u00edvat i na ta ostatn\u00ed, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 z nich nebylo tak kr\u00e1sn\u00e9 jako ty.“<\/em><\/div>\n
Oto\u010dila se a podb\u0159i\u0161kem, ve kter\u00e9m j\u00ed u\u017e celou hodinu bolestiv\u011b tepalo, se op\u0159ela o sn\u00ed\u017een\u00fd parapet.<\/em><\/div>\n
„Pod\u00edvej,“ \u0161pitla. „Vid\u00ed\u0161 ta sv\u011bt\u00fdlka na obloze? To jsou hv\u011bzdy. A\u017e bude\u0161 star\u0161\u00ed, v\u0161echno ti o nich povypr\u00e1v\u00edm. Budeme se na n\u011b d\u00edvat spole\u010dn\u011b, jen ty a j\u00e1. I ty jsi jednou z nich. Jsi m\u016fj z\u00e1zrak, Bille.“ C\u00edtila, \u017ee j\u00ed po tv\u00e1\u0159i u\u017e zase st\u00e9kaj\u00ed slzy. Chv\u011bla se po cel\u00e9m t\u011ble, podivn\u011b mali\u010dk\u00e1 a slab\u00e1, ale sv\u00e9 d\u00edt\u011b dr\u017eela pevn\u011b, nedovolila by, aby se mu n\u011bco stalo.<\/em><\/div>\n
„Uk\u00e1\u017ee\u0161 mamince, kter\u00e1 se ti l\u00edb\u00ed nejv\u00edce?“<\/em><\/div>\n
Sev\u0159ela jeho mali\u010dkou dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9, rozev\u0159ela ji, a kdy\u017e chlape\u010dek nat\u00e1hl prsty a nev\u011bdomky t\u00edm uk\u00e1zal na jedno ze souhv\u011bzd\u00ed, slab\u011b se usm\u00e1la. „Kassiopeia,“ vyslovila do ticha m\u00edstnosti, kter\u00e1 ji v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161la posv\u00e1tn\u00e1. „Opravdu dobr\u00fd v\u00fdb\u011br. Je n\u00e1dhern\u00e1 a a\u017e tro\u0161ku vyroste\u0161, v\u0161echno ti o ni pov\u00edm. Jednou jsem ve \u0161kole pracovala na projektu o hv\u011bzd\u00e1ch, kter\u00fd jsem soust\u0159edila pr\u00e1v\u011b na tohle souhv\u011bzd\u00ed. Pan u\u010ditel byl nad\u0161en\u00fd.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

P\u0159i vzpom\u00ednce na sv\u00e9ho u\u010ditele biologie se smutn\u011b pousm\u00e1la. V\u017edy k n\u00ed byl mil\u00fd a spravedliv\u00fd, byl jedinou osobou na cel\u00e9 \u0161kole, se kterou se neb\u00e1la mluvit. U\u017e jako d\u00edt\u011b m\u011bla probl\u00e9m zapadnout do kolektivu, u ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed nebyla p\u0159\u00edli\u0161 obl\u00edben\u00e1, m\u011bla sv\u016fj vlastn\u00ed sv\u011bt, takov\u00fd, do kter\u00e9ho nedovolila nikomu nahl\u00e9dnout a kam ut\u00edkala p\u0159ed realitou.<\/em><\/div>\n

U\u017e jen pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by jej\u00edho syna \u010dekalo d\u011btstv\u00ed podobn\u00e9 tomu jej\u00edmu, c\u00edtila, jak se j\u00ed kolem krku omot\u00e1vaj\u00ed ledov\u00e9 obru\u010de, utahuj\u00ed se a br\u00e1n\u00ed j\u00ed v d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, co budeme d\u011blat,“ p\u0159iznala smutn\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se j\u00ed rty zk\u0159ivily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „Ale to nevad\u00ed. J\u00e1 ur\u010dit\u011b n\u011bco vymysl\u00edm. Ute\u010deme n\u011bkam hodn\u011b daleko, jen my dva, n\u011bkam, kde n\u00e1s nenajdou a nebudou n\u00e1m moct ubl\u00ed\u017eit.“ Vzpom\u00ednky derouc\u00ed se dop\u0159edu okam\u017eit\u011b potla\u010dila sv\u00fdmi p\u0159edstavami. „Koup\u00edme si velk\u00fd d\u016fm s rozlehl\u00fdm dvorkem, v\u0161ude budou rozkvetl\u00e9 stromy a kv\u011btiny t\u011bch nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch barev, a kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, se\u017eeneme si i pejska.“<\/em><\/div>\n
Nev\u011bd\u011bla, kolik pravdy se ukr\u00fdv\u00e1 v jej\u00edch slovech, zda v\u016fbec n\u011bjak\u00e1, ale v\u011bd\u011bla, \u017ee nedovol\u00ed, aby si i Bill pro\u0161el stejn\u00fdm peklem jako ona. Jej\u00ed otec byl zl\u00fd \u010dlov\u011bk, jej\u00ed bratr je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, a to, \u017ee jej\u00ed t\u011blo je\u0161t\u011b dr\u017eelo pohromad\u011b po v\u0161ech t\u011bch trestech a bezd\u016fvodn\u00fdch \u00faderech, by se dalo po\u010d\u00edtat jako dal\u0161\u00ed z\u00e1zrak.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Odvr\u00e1tila se od okna a usykla, jakmile vykro\u010dila sm\u011brem k posteli a bolest v podb\u0159i\u0161ku projela cel\u00fdm jej\u00edm t\u011blem, nut\u00edc\u00ed ji lapat po dechu. V\u011bd\u011bla, \u017ee by m\u011bla p\u0159ivolat sestru a sd\u011blit ji sv\u00e9 pot\u00ed\u017ee, ale m\u011bla strach, \u017ee by si ji v nemocnici nechali mnohem d\u00e9le a tak rad\u011bji ml\u010dela.<\/em><\/div>\n

O hodinu pozd\u011bji, kdy\u017e se k bolestem p\u0159idalo i siln\u00e9 krv\u00e1cen\u00ed, ji byla sd\u011blena zpr\u00e1va, se kterou nepo\u010d\u00edtala. Le\u017eela na posteli jako bez du\u0161e, hled\u00edc\u00ed do tmy p\u0159ed sebou, na tv\u00e1\u0159i zaschl\u00e9 stopy po slz\u00e1ch a v o\u010d\u00edch naprost\u00e1 pr\u00e1zdnota.<\/em><\/div>\n
Byl konec. V\u011bd\u011bla to. Vyc\u00edtila to z l\u00edtostiv\u00fdch pohled\u016f l\u00e9ka\u0159\u016f i sester, z jejich nucen\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a nep\u0159irozen\u00e9 \u0159e\u010di t\u011bl, ale i z podivn\u00e9 slabosti, kter\u00e1 si z n\u00ed kousek po kousku ukrajovala, a\u017e dokud nec\u00edtila v\u016fbec nic.<\/em><\/div>\n
Jej\u00ed sny nav\u017edy z\u016fstanou jen pouh\u00fdmi p\u0159edstavami. Nebude \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fm s dvorem a rozkvetl\u00fdmi stromy, \u017e\u00e1dn\u00e9 kv\u011btiny ani pes pob\u00edhaj\u00edc\u00ed kolem domku. A pokud n\u011bco takov\u00e9ho i m\u011blo p\u0159ij\u00edt, v\u011bd\u011bla, \u017ee nebude toho sou\u010d\u00e1st\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„M\u016f\u017eu pro v\u00e1s n\u011bco ud\u011blat, Sarah?“ zeptala se j\u00ed m\u011bkce sestra, kter\u00e1 ji m\u011bla v tu noc na starosti.<\/em><\/div>\n

Smutek a l\u00edtost zako\u0159en\u011bn\u00e9 v hloubce jej\u00ed o\u010d\u00ed j\u00ed napov\u011bd\u011bly, \u017ee se jednalo o pouhou fr\u00e1zi, kterou byla nucen\u00e1 vyslovit za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed. V\u011bd\u011bla, \u017ee u\u017e nebylo co ud\u011blat, p\u0159esto se zhluboka nadechla, ol\u00edzla si vyprahl\u00e9 rty a promluvila rozt\u0159esen\u00fdm hlasem skrz nep\u0159\u00edjemnou p\u0159ek\u00e1\u017eku v krku.<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159ebuji pero a pap\u00edr.“<\/em><\/div>\n
„Chcete n\u011bkomu n\u011bco napsat?“<\/em><\/div>\n
Vys\u00edlen\u011b p\u0159ik\u00fdvla.<\/em><\/div>\n
„Chcete napsat sv\u00e9 rodin\u011b?“<\/em><\/div>\n
Ano. Cht\u011bla napsat sv\u00e9 jedin\u00e9 rodin\u011b. Jedin\u00e9mu \u010dlov\u011bku, kter\u00fd j\u00ed byl skute\u010dn\u011b bl\u00edzk\u00fd a kter\u00e9ho milovala.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm,“ vydechla. M\u011bla pocit, \u017ee z n\u00ed pomalu vyprch\u00e1v\u00e1 \u017eivot. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed byla nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem pod sluncem, m\u011bla cel\u00fd \u017eivot p\u0159ed sebou, a najednou se s n\u00edm m\u011bla rozlou\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Hned jsem zp\u00e1tky.“<\/em><\/div>\n
Sarah p\u0159ik\u00fdvla a oto\u010dila hlavu, aby se mohla pod\u00edvat na miminko spokojen\u011b sp\u00edc\u00ed na jej\u00ed hrudi.<\/em><\/div>\n
Omlouv\u00e1m se, \u0161eptala mu sv\u00fdma ne\u0161\u0165astn\u00fdma o\u010dima. Jej\u00ed srdce krv\u00e1celo a l\u00e1malo se vejp\u016fl.<\/em><\/div>\n
Tolik se ti omlouv\u00e1m.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Jakmile bylo po v\u0161em, Tom si o\u010distil kapesn\u00ed\u010dkem ruku a vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Jako tepl\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvka, jako zt\u011blesn\u011bn\u00fd dotek bezpe\u010d\u00ed p\u0159ekryl Billovo t\u011blo t\u00edm sv\u00fdm, sledoval, jak se t\u0159ese a lap\u00e1 po dechu, jak se sna\u017e\u00ed pochopit to, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1lo a jak moc bojuje s touhou schovat se a ut\u00e9ct p\u0159ed Tomov\u00fdm pohledem. Roztr\u017eit\u011b se pod Tomem kroutil, uh\u00fdbal p\u0159ed jeho o\u010dima a siln\u011b nas\u00e1val vzduch nosem, jako by se styd\u011bl i za to, \u017ee jej p\u0159ede\u0161l\u00fd okam\u017eik p\u0159ipravil i o posledn\u00ed zbytky dechu. Pokojem se rozprost\u00edralo pomalu houstnouc\u00ed ticho, m\u011bs\u00edc a hv\u011bzdy za oknem byly n\u011bm\u00fdmi sv\u011bdky v\u0161eho, co se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed odehr\u00e1lo, a Bill m\u011bl pocit, \u017ee si na n\u011bj ukazuj\u00ed, \u0161kleb\u00ed se a posm\u00edvaj\u00ed se mu.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e u\u017e bylo ticho nesnesiteln\u00e9, Tom se rozhodl ud\u011blat prvn\u00ed krok. Nat\u00e1hl ruku, ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ejel p\u0159es Billovu \u010delist a s v\u00fdrazem naprost\u00e9 n\u011bhy se zahled\u011bl do rud\u00e9 tv\u00e1\u0159e \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
\n

„L\u00edbilo se ti to?“ zeptal se s \u00fasm\u011bvem, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017eil Billovo stydliv\u00e9 zak\u0148u\u010den\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile se k n\u011bmu Bill siln\u011b p\u0159itiskl, tv\u00e1\u0159 ukryl do ohybu mezi jeho krkem a ramenem a zhluboka nas\u00e1vaje v\u016fni ulp\u011blou na bled\u00e9m kousku poko\u017eky, neklidn\u011b d\u00fdchal. „Pokud neodpov\u00ed\u0161, budu si myslet, \u017ee se ti to nel\u00edbilo. Tak\u017ee l\u00edbilo?“<\/p><\/div>\n

Bill beze sl\u016fvka jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a Tom\u016fv \u00fasm\u011bv o n\u011bco povyrostl. Mo\u017en\u00e1 to v\u0161echno d\u011blal pro Billa, ale to neznamenalo, \u017ee z toho nemohl m\u00edt dobr\u00fd pocit. I jemu se to l\u00edbilo, ano, skute\u010dn\u011b moc se mu l\u00edbilo dot\u00fdkat se Billa na tom nejchoulostiv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b, ot\u0159\u00e1sat jeho sv\u011btem, p\u0159ipravovat jej o pevnou p\u016fdu pod nohama a c\u00edtit p\u0159\u00edjemn\u00e9 vibrace prob\u00edhaj\u00edc\u00ed jeho t\u011blem.<\/div>\n
Sklonil tv\u00e1\u0159 a pootev\u0159en\u00fdmi rty se p\u0159itiskl k Billovu uchu. „Pokud bude\u0161 cht\u00edt, m\u016f\u017eu to d\u011blat ka\u017edou noc,“ \u0161eptl s li\u0161\u00e1ck\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jen aby vid\u011bl jeho reakci.<\/div>\n
Bill znovu stydliv\u011b zak\u0148u\u010del, nosem se zavrtal hloub\u011bji do Tomovy k\u016f\u017ee a ti\u0161e zaprotestoval. „Tohle nesm\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat, Tome.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Proto\u017ee na takov\u00e9 v\u011bci neum\u00edm odpov\u00eddat. Nev\u00edm, co bych m\u011bl \u0159\u00edct a c\u00edt\u00edm se hloup\u011b.“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee ti to nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzk\u00e9, \u017ees mo\u017en\u00e1 n\u011bco takov\u00e9ho pro\u017eil \u00fapln\u011b poprv\u00e9, ale nem\u00e1\u0161 se za co styd\u011bt. Pr\u00e1v\u011b naopak, vedl sis skv\u011ble.“<\/div>\n
\n

Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a pomalu zvedl hlavu ze sv\u00e9ho \u00fakrytu, aby mohl pohl\u00e9dnout Tomovi do o\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Nevadilo ti to?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„Co mi m\u011blo vadit?“ Tom se opatrn\u011b p\u0159evalil vedle n\u011bj, loktem se zap\u0159el vedle jeho hlavy a z v\u00fd\u0161ky pozoroval jeho tv\u00e1\u0159, je\u017e zalit\u00e1 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm svitem st\u0159\u00edbrn\u011b z\u00e1\u0159ila.<\/div>\n
„Dot\u00fdkat se m\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a pla\u0161e odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. Jeho srdce se znovu spla\u0161en\u011b rozbu\u0161ilo jen p\u0159i vzpom\u00ednce na to, jak daleko p\u0159ed chv\u00edl\u00ed za\u0161li, jak moc Tomovi dovolil. V duchu se pousm\u00e1l. Vlastn\u011b mu nic dovolovat nemusel. Tom se neptal na povolen\u00ed, dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by to ud\u011blal, \u017e\u00e1dn\u00e9ho by se nedo\u010dkal, a tak jednal. Ot\u0159\u00e1sl Billov\u00fdm sv\u011btem a Bill poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b za\u017eil skute\u010dn\u00e9 uspokojen\u00ed. T\u011blem mu p\u0159ech\u00e1zely vlny p\u0159\u00edjemn\u00e9 slabosti, c\u00edtil se podivn\u011b om\u00e1men a jedin\u00e9, po \u010dem zoufale tou\u017eil, bylo, aby se jej Tom znovu dotkl. P\u0159i t\u00e9 my\u0161lence se zastyd\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d by mi to m\u011blo vadit?“<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem kluk.“<\/div>\n
\n

Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. N\u011bkter\u00e9 v\u011bci se mo\u017en\u00e1 pohnuly spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem, nastal velk\u00fd pokrok, ale jin\u00e9 z\u016fst\u00e1valy st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Billova ned\u016fv\u011bra v sebe sam\u00e9ho byla po\u0159\u00e1d tam, po\u0159\u00e1d stejn\u00e1 a Tom si nebyl jist\u00fd, zda n\u011bkdy uv\u011b\u0159\u00ed tomu, jak vz\u00e1cn\u00fdm a \u00fa\u017easn\u00fdm \u010dlov\u011bkem ve skute\u010dnosti byl. Zapletl mu ruku do vlas\u016f, palcem hladil Billovo \u010delo a kreslil do bled\u00e9 k\u016f\u017ee uklid\u0148uj\u00edc\u00ed kole\u010dka. D\u0159\u00edv, ne\u017e se odhodlal promluvit, byl p\u0159ekvapiv\u011b p\u0159edb\u011bhnut Billem.<\/p><\/div>\n

„L\u00edb\u00ed se ti d\u00edvky. Mandy se ti l\u00edbila cel\u00fdch p\u011bt let. Co je to v porovn\u00e1n\u00ed se t\u0159emi m\u011bs\u00edci, co zn\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, Bille.“ Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l, nep\u0159est\u00e1vaje v dot\u00fdk\u00e1n\u00ed se Billovy tv\u00e1\u0159e. „Nikdy se mi kluci nel\u00edbili, nep\u0159itahuj\u00ed m\u011b a m\u00e1\u0161 pravdu i v tom, \u017ee se mi Mandy l\u00edbila cel\u00fdch p\u011bt let. Nem\u00e1 smysl n\u011bco zap\u00edrat, takov\u00e1 je pravda.“<\/div>\n
Bill sklopil pohled a ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Najednou si p\u0159i\u0161el podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd, jako by jeho du\u0161e opustila jeho t\u011blesnou schr\u00e1nku, ukryla se v rohu m\u00edstnosti a odtamtud l\u00edtostiv\u011b sledovala celou tu scenerii.<\/div>\n
„Ale pravdou je i to, \u017ee jsem byl po celou dobu slep\u00fd. Cel\u00fdch p\u011bt let jsem t\u011b m\u011bl p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima, sed\u011bl jsi na v\u0161ech p\u0159edn\u00e1\u0161k\u00e1ch ka\u017edi\u010dk\u00fd den, po celou tu dobu a j\u00e1 t\u011b p\u0159esto nevid\u011bl.“<\/div>\n
„To proto\u017ee jsem necht\u011bl b\u00fdt vid\u011bn,“ p\u0159ipustil Bill se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Tom se neovl\u00e1dl a hluboce jej pol\u00edbil, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se odt\u00e1hl a p\u0159itiskl se tv\u00e1\u0159\u00ed proti t\u00e9 jeho. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vdechoval sladkou v\u016fni jeho bytosti, vst\u0159eb\u00e1val do sebe Billovy rozt\u0159esen\u00e9 v\u00fddechy a p\u0159\u00e1l si zv\u011b\u010dnit ten okam\u017eik, u\u017e nikdy neopustit jeho bl\u00edzkost.<\/div>\n
\n

„Od chv\u00edle, co jsi vstoupil do m\u00e9ho \u017eivota, je v\u0161echno tak jin\u00e9,“ zast\u00e9nal proti chv\u011bj\u00edc\u00edm se rt\u016fm a na kr\u00e1tkou chv\u00edli je polaskal jazykem. „Probudil jsi ty \u010d\u00e1sti m\u00e9ho j\u00e1, o kter\u00fdch jsem nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed. Nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee by se v m\u00e9m \u017eivot\u011b mohlo zjevit n\u011bco takov\u00e9ho.“<\/p><\/div>\n

Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl, zvedl levou ruku do vzduchu, aby ji vz\u00e1p\u011bt\u00ed omotal kolem Tomova krku. „To ani j\u00e1,“ za\u0161eptal pla\u010dtiv\u011b.<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, \u017ee jsi kluk.“ Tom l\u00e1skypln\u011b p\u0159ejel \u0161pi\u010dkou nosu p\u0159es Billovy pootev\u0159en\u00e9 rty. „Jsi to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m, a slibuji, \u017ee tady budu ka\u017ed\u00fd den pro tebe a po celou dobu se budu sna\u017eit vynahradit ti t\u011bch p\u011bt let, kter\u00e9 jsem tak hloup\u011b promrhal.“<\/div>\n
Bill ne\u0159ekl ani slovo.<\/div>\n
Vp\u00edjel se do Tomova pohledu o\u010dima top\u00edc\u00edma se v slz\u00e1ch a na t\u011bch zvl\u00e1\u0161tn\u00edch m\u00edstech nach\u00e1zel up\u0159\u00edmnost a n\u011bhu v t\u00e9 nej\u010dist\u011bj\u0161\u00ed podob\u011b. Na n\u011bco takov\u00e9ho nebyl zvykl\u00fd. O takov\u00fdch v\u011bcech sn\u00edval, p\u0159edstavoval si je, doufal v n\u011b, ale nikdy je nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost okusit na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei. Nezaslou\u017eil si Tomovu l\u00e1sku, nebyl dobr\u00fdm \u010dlov\u011bkem. I p\u0159esto, jak moc si p\u0159\u00e1l, aby tomu tak nebylo, z\u016fst\u00e1val i nad\u00e1le d\u00edt\u011btem sv\u00fdch rodi\u010d\u016f a bylo jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy se i u n\u011bj projev\u00ed v pln\u00e9 s\u00edle jejich zlost a nevra\u017eivost. Tyto obavy jit\u0159ily star\u00e9 r\u00e1ny na jeho t\u011ble i du\u0161i u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho, v\u00e1hal, zda by se k nim nem\u011bl Tomovi p\u0159iznat, ale nakonec si to rozmyslel. Zav\u0159el o\u010di a naklonil se pro polibek.<\/div>\n
V\u011b\u0159il, \u017ee jej Tomova l\u00e1ska zbav\u00ed ve\u0161ker\u00e9ho zla je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e stihne ude\u0159it.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Beth pob\u00edhala po Billov\u011b pokoji jako spla\u0161en\u00e1. V to r\u00e1no dostala od Billa velice d\u016fle\u017eit\u00fd \u00fakol – pohl\u00eddat oba jeho zv\u00ed\u0159ec\u00ed mil\u00e1\u010dky, a tak se po jejich odchodu do \u0161koly p\u0159em\u00edstila do jeho pokoje a st\u0159\u00eddav\u011b si hr\u00e1la s kot\u011btem, kter\u00e9 si pomalu zvykalo na nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed i s pras\u00e1tkem, kter\u00e9 zvykl\u00e9 na ve\u0161kerou pozornost, \u017e\u00e1rlilo na nov\u00e9ho obyvatele domu. Kdy\u017e ji Georg zavolal na sn\u00eddani, na chv\u00edli je nechala o samot\u011b a po j\u00eddle se k nim vr\u00e1tila, aby pokra\u010dovali ve h\u0159e.<\/p><\/div>\n

C\u00edtila se hezky. Slun\u00ed\u010dko pronikaj\u00edc\u00ed do pokoje skrz pootev\u0159en\u00e9 okno sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi paprsky vytv\u00e1\u0159elo na chlupat\u00fdch obli\u010dej\u00edch zv\u00ed\u0159\u00e1tek r\u016fzn\u00e9 obrazce, nutilo je p\u0159iv\u00edrat v\u00ed\u010dka, p\u016fsob\u00edc\u00ed stejn\u011b jako ukol\u00e9bavka pro mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Do n\u011bkolika minut oba spokojen\u011b oddechovali na slunci a Beth tak p\u0159i\u0161la o svou spole\u010dnost. Rozhodla se, \u017ee si p\u016fjde hr\u00e1t do ob\u00fdv\u00e1ku za Georgem, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e tam stihla odb\u011bhnout, upoutalo jej\u00ed pohled n\u011bco jin\u00e9ho. Sada \u00fapln\u011b nov\u00fdch barev na Billov\u011b no\u010dn\u00edm stolku byla pro jej\u00ed zv\u011bdavou mysl jako past, okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bla, co ud\u011bl\u00e1. Nakresl\u00ed Billovi obr\u00e1zek!<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem se nat\u00e1hla pro barvy, kter\u00e9 si rozlo\u017eila po podlaze, zpod postele vyt\u00e1hla kousek pok\u0159iven\u00e9ho pap\u00edru, kter\u00fd byl dostate\u010dn\u011b velk\u00fd, aby se tam ve\u0161lo jej\u00ed d\u00edlo, a pustila se do pr\u00e1ce. Cht\u011bla namalovat obr\u00e1zek cel\u00e9 jejich rodiny, n\u011bco, \u010d\u00edm ud\u011bl\u00e1 Billovi radost a nemohla se do\u010dkat, a\u017e mu jej bude moct uk\u00e1zat.<\/div>\n
\n

„Princezno, nem\u00e1\u0161 hlad?“ zeptal se o deset minut pozd\u011bji Georg, kter\u00fd se po dlouh\u00e9m hovoru s matkou c\u00edtil podivn\u011b unaven\u00fd. M\u011bl pocit, jako by ub\u011bhl kilometry. Jeho matka byla obda\u0159ena darem \u0159e\u010di a s oblibou vedla nekone\u010dn\u00e9 monology pr\u00e1v\u011b b\u011bhem telefon\u00e1t\u016f se sv\u00fdm mlad\u0161\u00edm synem. Georg ji m\u011bl r\u00e1d, ale nejnov\u011bj\u0161\u00ed drby a m\u00f3dn\u00ed v\u00fdst\u0159elky byly opravdu t\u00edm posledn\u00edm, co by jej zaj\u00edmalo.<\/p><\/div>\n

Nakoukl do dve\u0159\u00ed a vesele se usm\u00e1l, jakmile spat\u0159il Beth le\u017e\u00edc\u00ed na podlaze v obklopen\u00ed z\u00e1plavy barev. S jazykem mezi rty pln\u011b soust\u0159ed\u011bn\u00e1 pokra\u010dovala v malov\u00e1n\u00ed, ani\u017e by post\u0159ehla Georgovu p\u0159\u00edtomnost. Georg se v duchu pousm\u00e1l. Byla Billovi tolik podobn\u00e1.<\/div>\n
\n

„Copak to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se a vstoupil do m\u00edstnosti.<\/p><\/div>\n

Beth kone\u010dn\u011b zaregistrovala jeho osobu, posadila se a zvedla upatlan\u00e9 ruce do vzduchu. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 z\u00e1\u0159ila spokojenost\u00ed. „Maluju,“ odpov\u011bd\u011bla s \u00fasm\u011bvem a pla\u0161e sklonila tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se pod\u00edvat?“ p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, a kdy\u017e nesm\u011ble p\u0159ik\u00fdvla, svalil se na podlahu vedle n\u00ed a vzal do rukou kousek pap\u00edru, kter\u00fd p\u0159i\u0161el o svou p\u016fvodn\u00ed b\u00edlou podobu a nyn\u00ed hrd\u011b vystavoval na obdiv d\u00edlo mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka. „Co to je?“ zeptal se j\u00ed s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tohle je Bill,“ \u0159ekla a prstem dloubla do pan\u00e1\u010dka s tmav\u00fdmi vlasy. „Tohle Tomi a tohle jsi ty.“<\/div>\n
Georg se p\u0159i pohledu na obtloustlou kouli s n\u011b\u010d\u00edm podivn\u00fdm na hlav\u011b nedok\u00e1zal zbavit pobaven\u00e9ho \u00fa\u0161klebku. Beth byla z\u0159ejm\u011b jedin\u00e1, kter\u00e1 jej vid\u011bla v prav\u00e9m sv\u011btle.<\/div>\n
„A tady jsem j\u00e1.“ Uk\u00e1zala na nejmen\u0161\u00edho pan\u00e1\u010dka a stydliv\u011b sklopila pohled. „L\u00edb\u00ed se ti to?“<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano.“ Georg ji obda\u0159il n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem a vysadil si ji na kl\u00edn. Chv\u00edli si p\u0159evracel pap\u00edr v dlan\u00edch, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee se nejednalo o kousek pap\u00edru, ale tenkou bledou ob\u00e1lku, kter\u00e1 byla na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech rozedran\u00e1.<\/div>\n
\n

„Ach ne, zlato, kam jsi to malovala?“ zeptal se, zat\u00edmco pohotov\u011b otev\u00edral ob\u00e1lku ze strachu, \u017ee v n\u00ed najde n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, n\u011bco, co u\u017e mohlo b\u00fdt tak\u00e9 zni\u010deno snahou Beth ud\u011blat Billovi radost.<\/p><\/div>\n

„Na\u0161la jsem to tady,“ odpov\u011bd\u011bla Beth, ukazuj\u00edc pod postel, zat\u00edmco Georg rychle rozev\u0159el poskl\u00e1dan\u00fd pap\u00edr a vydechl \u00falevou, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee je nedot\u010den\u00fd. Pap\u00edr byl pops\u00e1n ne\u00fahledn\u00fdm p\u00edsmem. Georg nedok\u00e1zal odolat nutk\u00e1n\u00ed dov\u011bd\u011bt se, o co se jednalo a rychle jej p\u0159el\u00e9tl o\u010dima. O dv\u011b minuty pozd\u011bji sebou trhl p\u0159i zvuku d\u011btsk\u00e9ho hl\u00e1sku.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ ptala se jej Beth, nespou\u0161t\u011bj\u00edc z jeho tv\u00e1\u0159e smutn\u00fd pohled.<\/div>\n
Georg se c\u00edtil jako om\u00e1men\u00fd, nerozum\u011bl jej\u00ed ot\u00e1zce. Sv\u011bt se s n\u00edm podivn\u011b to\u010dil.<\/div>\n
„Pl\u00e1\u010de\u0161,“ \u0159ekla Beth ti\u0161e, nat\u00e1hla ruku a prstem set\u0159ela slzu vyt\u00e9kaj\u00edc\u00ed z Georgova oka.<\/div>\n
Georg m\u011bl pocit, \u017ee se nem\u016f\u017ee zhluboka nadechnout. P\u0159e\u010detl dopis je\u0161t\u011b jednou v nad\u011bji, \u017ee se jednalo pouze o n\u011bjak\u00fd p\u0159elud. Optick\u00fd klam. Slova na b\u00edl\u00e9m pl\u00e1tn\u011b v\u0161ak z\u016fst\u00e1vala stejn\u00e1.<\/div>\n
„Sakra,“ vydechl a slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. „Sakra,“ zopakoval, kdy\u017e mu z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast unikl tich\u00fd vzlyk. Odhodil dopis stranou, jako by p\u00e1lil, nedok\u00e1zal z n\u011bj v\u0161ak spustit pohled.<\/div>\n
„Ach, Bille,“ \u0161eptl l\u00edtostiv\u011b.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Nejprve bych cht\u011bla z cel\u00e9ho srdce pod\u011bkovat za v\u0161echny n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e. Jste mou m\u00fazou, a pokud je n\u011bco, co m\u011b nut\u00ed nevzd\u00e1vat se a pokra\u010dovat d\u00e1l i ve chv\u00edl\u00edch, kdy to vzd\u00e1v\u00e1m, jste to vy. Jak kdysi \u0159ekl moudr\u00fd Ernest<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2427","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2427","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2427"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2427\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2427"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2427"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2427"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}