{"id":2428,"date":"2015-12-02T15:00:00","date_gmt":"2015-12-02T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2419"},"modified":"2015-12-02T15:00:00","modified_gmt":"2015-12-02T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/02\/lehrer-des-lebens-40\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 40."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
30. ledna 2008, Magdeburg<\/p>\n

<\/em> Bill v \u0161oku zamrkal, rozt\u0159esen\u00fdmi prsty chytil mezi prsty Anisovu bradu a nato\u010dil mu hlavu, aby vid\u011bl celou jeho levou tv\u00e1\u0159. „Co jsi d\u011blal?“<\/div>\n

„Nic,“ \u010delist se mu nebezpe\u010dn\u011b st\u00e1hla. Necht\u011bl o tom mluvit a Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee kdyby mu hrana \u010delisti a l\u00edcn\u00ed kost nehr\u00e1la v\u0161emi barvami, nejsp\u00ed\u0161 by ani nikdy ne\u0159ekl, \u017ee se n\u011bco<\/em> stalo. Zamra\u010dil se. Nehodlal jen tak ignorovat fakt, \u017ee se jeho p\u0159\u00edtel s n\u011bk\u00fdm o\u010dividn\u011b porval. Ne po tom, co mu \u0159ekl Nyze.<\/div>\n
„Anisi,“ zavr\u010del nekompromisn\u011b a trochu mu na bradu zatla\u010dil. Z mu\u017eov\u00fdch rt\u016f uniklo bolestn\u00e9 zasy\u010den\u00ed, Bill se pro sebe spokojen\u011b usm\u00e1l. „Nemysli si, \u017ee se nech\u00e1m uchl\u00e1cholit t\u00edm, \u017ee jsi n\u011bkde spadl a pra\u0161til se. To ti nezba\u0161t\u00edm, tuplem kdy\u017e je tak moc vid\u011bt, \u017ee mluvit nechce\u0161. Ale j\u00e1 se t\u011b nept\u00e1m, tak\u017ee koukej vyklopit pravdu, co se stalo, \u017ee vypad\u00e1\u0161 jako cirkus\u00e1k!“<\/div>\n
\n

„Popral jsem se s tv\u00fdm otcem.“<\/p><\/div>\n

Vykulil o\u010di, rozt\u0159esen\u00e1 ruka mu okam\u017eit\u011b sklouzla z Anisovy brady a o krok ustoupil. „Co\u017ee jsi se?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi pravdu, tak tady j\u00ed m\u00e1\u0161. V pond\u011bl\u00ed jsem se krom\u011b p\u00e1r pohovor\u016f se\u0161el je\u0161t\u011b s jedn\u00edm soukrom\u00fdm detektivem. Pot\u0159eboval jsem zjistit, jak\u00e1 svin\u011b je zodpov\u011bdn\u00e1 za to, \u017ee ti zni\u010dila posledn\u00ed m\u011bs\u00edce na st\u0159edn\u00ed, \u017ee ti vzala klid a pohodu,“ zavr\u010del, vztek rostl spole\u010dn\u011b s obsahem jeho slov. „Nebylo to v\u016fbec slo\u017eit\u00e9, od Toma jsem dostal tipy a dost jsem jim v\u011b\u0159il i j\u00e1, p\u0159edlo\u017eil jsem to detektivovi. Je\u0161t\u011b ten ve\u010der jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ten, kdo se n\u00e1s sna\u017eil zni\u010dit, byl J\u00f6rg Kaulitz, tv\u016fj biologick\u00fd otec. Nad ni\u010d\u00edm jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel a okam\u017eit\u011b za n\u00edm vyrazil. P\u016fvodn\u011b jsem s n\u00edm cht\u011bl jen mluvit, zjistit co je to za zr\u016fdu, \u017ee tohle ud\u011bl\u00e1 vlastn\u00edmu synovi, ale u\u017e po p\u00e1r jeho slovech jsem se neudr\u017eel a jednu mu vrazil. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee se br\u00e1nil, tak\u017ee jsem dv\u011b r\u00e1ny schytal taky, proto tohle,“ uk\u00e1zal na sv\u016fj obli\u010dej. „Ale hrav\u011b jsem to obr\u00e1til ve sv\u016fj prosp\u011bch, je to slaboch. Nem\u011bl \u0161anci.“<\/div>\n
„Nem\u011bl \u0161anci?“ vyp\u00edskl Bill vyd\u011b\u0161en\u011b. „Co jsi mu ud\u011blal?“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Vypad\u00e1 rozhodn\u011b h\u016f\u0159, ne\u017e j\u00e1,“ odfrkl Anis a zalo\u017eil si ruce na prsou, „ale \u017eije.“ Zamra\u010dil se, jako by ho snad tento fakt mrzel. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee s t\u00edm o\u010dividn\u011b moc nesouhlas\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne! Anisi, J\u00f6rg je sice\u2026 hodn\u011b \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk a ud\u011blal mi spoustu v\u011bc\u00ed, ale j\u00e1 bych se spokojil s t\u00edm, kdyby na m\u011b u\u017e nikdy nepromluvil! N\u00e1sil\u00ed p\u0159eci nen\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed!“<\/div>\n
„Tak\u017ee chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee jsem to m\u011bl nechat bez pov\u0161imnut\u00ed, dovolit mu, aby mu to jen tak pro\u0161lo? Spokojit se s t\u00edm, \u017ee s tebou nikdy nepromluv\u00ed, kdy\u017e ti cel\u00e1 \u0161kola \u0161lape na krk, v\u0161ichni t\u011b \u0161ikanuj\u00ed? V\u00e1\u017en\u011b jsem mu m\u011bl nechat proj\u00edt to, \u017ee se ka\u017ed\u00fd den d\u011bs\u00edm, aby n\u011bkdo nep\u0159e\u0161el ze slovn\u00edch \u00fatok\u016f k fyzick\u00fdm? Sakra, Bille! Trnu hr\u016fzou, kdy t\u011b n\u011bkdo napadne!“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil a zalo\u017eil si ruce na prsou. „Jen\u017ee jemu by to jen tak nepro\u0161lo, Anisi. Definitivn\u011b ztratil Toma, co\u017e je pro n\u011bj to nejhor\u0161\u00ed – Toma zbo\u017e\u0148uje a chce pro n\u011bj to nejlep\u0161\u00ed, b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota, ale takhle u\u017e nebude, Tom ho k sob\u011b u\u017e nikdy nepust\u00ed.“<\/div>\n
„A co tvoji spolu\u017e\u00e1ci, hm? Ty taky bude mrzet, kdy\u017e p\u0159ijdou o Toma kv\u016fli tomu, \u017ee t\u011b zml\u00e1t\u00ed?!“<\/div>\n
„Nikdo nikoho neml\u00e1t\u00ed!“ vyk\u0159ikl Bill. „A\u0165 si maj\u00ed pusu plnou \u0159e\u010d\u00ed, na nic jin\u00e9ho se stejn\u011b nikdy nezm\u016f\u017eou! S jejich \u0159e\u010dmi se dok\u00e1\u017eu vypo\u0159\u00e1dat, Anisi, nen\u00ed to nic, co bych nikdy v \u017eivot\u011b neza\u017eil! Ch\u00e1pe\u0161 to? Ch\u00e1pe\u0161, \u017ee zb\u00edt m\u00e9ho otce bylo naprosto zbyte\u010dn\u00e9?!“<\/div>\n
„Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee toho budu litovat, tak jsi na omylu,“ zasy\u010del Anis, nebezpe\u010dn\u011b se k Billovi naklonil. „Jedin\u00e9, \u010deho lituju je, \u017ee jsem mu nedal o r\u00e1nu v\u00edc.“<\/div>\n
Billova ruka vyst\u0159elila bleskov\u011b, zastavuje se a\u017e o Anisovu levou tv\u00e1\u0159. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b chlapec boj\u00e1cn\u011b couvl a p\u0159ikr\u010dil se. O\u010dek\u00e1val trest. Vid\u011bl bolest, kter\u00e1 zk\u0159ivila rysy jeho p\u0159\u00edtele, i jak mu zlostn\u011b cuklo v oku. Kdy\u017e nic nep\u0159ich\u00e1zelo, nejist\u011b se narovnal a Anisovi pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Nic. Nic, krom\u011b zklam\u00e1n\u00ed. „Anisi omlouv\u00e1m se, j\u00e1\u2026 Necht\u011bl jsem, jen\u2026“<\/div>\n
\n

Mu\u017e zvedl ruku, aby zastavil p\u0159\u00edval jeho zmaten\u00fdch omluv. „Nic ne\u0159\u00edkej. Tvoje facka dala dost jasn\u011b najevo, jak moc odsuzuje\u0161 n\u00e1sil\u00ed,“ odfrkl.<\/p><\/div>\n

„Anisi!“ Bill se znovu zamra\u010dil. „Uv\u011bdom si, proboha, co to tady \u0159\u00edk\u00e1\u0161! A uv\u011bdom si taky, \u017ee m\u00e1\u0161 po cel\u00e9m m\u011bst\u011b nep\u0159\u00e1tele! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee si pom\u016f\u017ee\u0161 t\u00edm, kdy\u017e se bude\u0161 v\u0161ude rv\u00e1t?!“<\/div>\n
„Jak o tom v\u00ed\u0161?“ z Anisova v\u00fdrazu se n\u00e1hle vytratil vztek a vyst\u0159\u00eddal ho zmatek, snad i strach. „Kdo ti to \u0159ekl?“ chvatn\u011b ho chytil za tri\u010dko, neuv\u011bdomuje si svoje vlastn\u00ed reakce.<\/div>\n
Bill vyd\u011b\u0161en\u011b vyp\u00edskl a prsty sev\u0159el Anisova z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Anisi, pus\u0165 m\u011b!“<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161 o tom, co se d\u011bje ve m\u011bst\u011b?!“ Anis chlapce t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b p\u0159itiskl na ze\u010f, aby mu nemohl ut\u00e9ct. „TAK KDO TI TO \u0158EKL?!“<\/div>\n
„Nyze!“ vyk\u0159ikl Bill, do o\u010d\u00ed se mu vehnaly slzy strachu. Anisovo sev\u0159en\u00ed povolilo. „Necht\u011bl mi to \u0159\u00edct, ale j\u00e1 to z n\u011bj vyt\u00e1hnul,“ vykoktal rychle. „V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, u\u017e kdy\u017e jsem t\u011b kdysi potkal v Berl\u00edn\u011b a ty ses tak schov\u00e1val. Mezi \u0159e\u010d\u00ed jsem si v\u0161iml dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, to jak ses vyh\u00fdbal odpov\u011bd\u00edm, jak jsi uprost\u0159ed v\u011bty n\u011bkoho z tv\u00fdch p\u0159\u00e1tel uml\u010del. Nejsem idiot, Anisi,“ zhluboka se nadechl a m\u00edrn\u011b ho odstr\u010dil, aby znovu z\u00edskal sv\u016fj ztracen\u00fd prostor. „Pozn\u00e1m, kdy\u017e se n\u011bco d\u011bje. Kdybys mi to ty \u0159ekl hned, kdy\u017e jsem se ptal, nemusel jsem to tahat z tv\u00fdch p\u0159\u00e1tel,“ odsekl. Znovu se vracel vztek. „J\u00e1 nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 princezna, abys tak se mnou musel zach\u00e1zet. Jsem tv\u016fj p\u0159\u00edtel, partner! Pl\u00e1nujeme spolu budoucnost, tak si sakra kone\u010dn\u011b uv\u011bdom, \u017ee abych s tebou mohl sd\u00edlet budoucnost, mus\u00edm zn\u00e1t i tvoj\u00ed minulost! Ty nechce\u0161 riskovat, \u017ee m\u011b n\u011bkdo zbije ve \u0161kole, ale j\u00e1 nechci riskovat, \u017ee t\u011b n\u011bkde seberou lidi z tvoj\u00ed minulosti a zlikviduj\u00ed t\u011b!“<\/div>\n
„To by si netroufli.“<\/div>\n
„M\u011b nezaj\u00edm\u00e1, co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee si troufnou nebo netroufnou!“ vyk\u0159ikl Bill vztekle. „J\u00e1 chci v\u011bd\u011bt o ka\u017ed\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 ti hroz\u00ed, a\u0165 u\u017e je to pravd\u011bpodobn\u00e9, nebo ne! Ta mo\u017enost tady st\u00e1le je, Anisi, tak se p\u0159esta\u0148 chovat jako n\u011bjakej zasranej hrdina!“<\/div>\n
\n

„Wow,“ po chv\u00edli, kdy vst\u0159eb\u00e1val \u0161ok, Anis ironicky zatleskal. „Tak te\u010f ses n\u00e1dhern\u011b p\u0159edvedl. Gratuluju.“<\/p><\/div>\n

„P\u0159esta\u0148 s t\u00edm!“<\/div>\n
„Ne, to teda nep\u0159estanu. Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nebudu br\u00e1nit, tak jsi na omylu. Jednou jsem tv\u016fj p\u0159\u00edtel a hodl\u00e1m t\u011b br\u00e1nit st\u016fj co st\u016fj, nebudu jen tak st\u00e1t a sledovat, jak na tebe n\u011bkdo \u00fato\u010d\u00ed, a to jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem. Od moj\u00ed minulosti se ale dr\u017e d\u00e1l.“<\/div>\n
Bill si odfrkl, lehce do Anise str\u010dil. „To se teda dr\u017eet d\u00e1l nebudu. Jednou jsem se rozhodl, \u017ee si s tebou za\u010dnu, a v tu chv\u00edli se probl\u00e9my z tvoj\u00ed minulosti p\u0159enesly i na m\u011b. Chce\u0161 se chopit zodpov\u011bdnosti? Te\u010f m\u00e1\u0161 p\u0159\u00edle\u017eitost!“ zavr\u010del. „Jsme p\u00e1r, a pokud jsi v nebezpe\u010d\u00ed kv\u016fli sv\u00e9 minulosti, automaticky jsem v nebezpe\u010d\u00ed i j\u00e1. Tak\u017ee se p\u0159esta\u0148 schov\u00e1vat a rad\u011bji si bu\u010f jist\u00fd, \u017ee v\u00edm v\u0161echno!“ vztekle do n\u011bj je\u0161t\u011b jednou str\u010dil, ne\u017e se oto\u010dil a v kuchyni si vzal p\u0159ipravenou ve\u010de\u0159i, se kterou se p\u0159esunul do ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/div>\n
Anis p\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. „Ty neodejde\u0161?“<\/div>\n
„I kdy\u017e by sis p\u0159esn\u011b tohle mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00e1l, tak ne,“ odsekl chlapec s plnou pusou. „\u0158ekl jsem rodi\u010d\u016fm, \u017ee u tebe dneska p\u0159esp\u00edm, a proto\u017ee mi nejede \u017e\u00e1dn\u00fd autobus dom\u016f a Andymu ani Tomovi nehodl\u00e1m volat, holt to tu se mnou bude\u0161 muset p\u0159etrp\u011bt,“ bez z\u00e1jmu p\u0159epnul televizn\u00ed kan\u00e1l. „P\u0159esp\u00edm na gau\u010di, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t.“<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

31. ledna 2008, Magdeburg – Loitsche<\/em><\/div>\n

\n

„Od r\u00e1na m\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b bol\u00ed hlava, tak\u017ee pros\u00edm, poj\u010fme vy\u0159e\u0161it to, co se u tebe d\u011bje d\u0159\u00edv, ne\u017e se budu muset schoulit do klub\u00ed\u010dka a k\u0148u\u010det,“ Tom chytil bratra pod loktem hned, jak ho po \u0161kole spat\u0159il mezi malinkou skupinkou p\u0159\u00e1tel, a bez zept\u00e1n\u00ed ho t\u00e1hl sm\u011brem ke sv\u00e9mu autu. „Dost mizern\u011b mi bylo u\u017e minul\u00fd p\u00e1tek, ale uklidnilo se to, tak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee to nic nebylo. Ale kdy\u017e jsi v\u010dera spal u Anise a mn\u011b se zase ud\u011blalo blb\u011b, do\u0161lo mi, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. Tak\u017ee si nasedni a za\u010dni mluvit.“<\/p><\/div>\n

„Tome, j\u00e1 si opravdu nemysl\u00edm, \u017ee v\u016fbec je o \u010dem mluvit,“ zabru\u010del Bill neochotn\u011b, jen co do auta nasedl.<\/div>\n
„A to je p\u0159esn\u011b d\u016fkaz, \u017ee je o \u010dem mluvit. No tak, Bille, v\u00e1\u017en\u011b. Za\u0159izujeme si spolu byt, necht\u011bj, abych toho rozhodnut\u00ed litoval.“<\/div>\n
„Poh\u00e1dal jsem se s Anisem,“ povzdechl si.<\/div>\n
„Kdy?“<\/div>\n
„V p\u00e1tek i v\u010dera.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„V p\u00e1tek kv\u016fli tob\u011b.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom na n\u011bj zmaten\u011b pohl\u00e9dl, na\u010de\u017e trochu hrub\u011bji vybral zat\u00e1\u010dku.<\/div>\n
Bill si prohr\u00e1bl vlasy a hodil \u0161koln\u00ed ta\u0161ku na zadn\u00ed seda\u010dky, aby se mohl pohodln\u011bji uvelebit, na\u010de\u017e rezignovan\u011b na Toma kouknul. „V podstat\u011b mi dal ultim\u00e1tum, bu\u010f on, nebo ty.“<\/div>\n
„Proboha ne\u0159\u00edkej, \u017ee sis vybral m\u011b.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee vybral. Roze\u0161li jsme se,“ pokr\u010dil rameny. V \u017e\u00e1dn\u00e9m vesm\u00edru neexistovala varianta, kdy by dal p\u0159ednost n\u011bkomu jin\u00e9mu a Tom to v\u011bd\u011bl. C\u00edtil to naprosto stejn\u011b. „Byl jsem v parku, kdy\u017e m\u011b na\u0161el.“<\/div>\n
„Tom<\/em> parku?“ sko\u010dil mu Tom do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Ano, v tom<\/em> parku,“ zamra\u010dil se Bill. „Promluvili jsme si a vypad\u00e1 to, \u017ee alespo\u0148 pro te\u010f pochopil, jakou roli v m\u00e9m \u017eivot\u011b hraje\u0161. S Andym si mysl\u00edme, \u017ee to \u010dasem budu muset p\u0159ipomenout, ale na chv\u00edli je klid a to je hlavn\u00ed.“<\/div>\n
„No a v\u010dera se d\u011blo co?“<\/div>\n
\n

S povzdechem se Bill zavrt\u011bl, do otv\u00edr\u00e1n\u00ed detail\u016f t\u00e9to h\u00e1dky se mu necht\u011blo, ale musel. Pravd\u011bpodobnost, \u017ee by to utajil, byla \u00fapln\u011b nulov\u00e1. V\u011b\u0159il, \u017ee J\u00f6rg to nenech\u00e1 bez n\u00e1sledk\u016f. „Popral se s J\u00f6rgem,“ zabru\u010del neochotn\u011b. „Kv\u016fli tomu skand\u00e1lu si najal soukrom\u00e9ho detektiva, aby zjistil, kdo to ud\u011blal. B\u011bhem jedin\u00e9ho dne zjistili, \u017ee to byl J\u00f6rg, Tome. A Anis si to s n\u00edm jel osobn\u011b vy\u0159\u00eddit.“ Tomovy rysy ztvrdly \u00fapln\u011b stejn\u011b jako p\u0159ede\u0161l\u00fd den Anisovy. Prsty sev\u0159el volant tak pevn\u011b, a\u017e mu klouby zb\u011blaly. Zlobil se, a to rozhodn\u011b nebylo dobr\u00e9 znamen\u00ed. „Tome, ve\u0161ker\u00e9 my\u0161lenky na pomstu, kter\u00e9 m\u00e1\u0161, zatla\u010d hodn\u011b hluboko ve sv\u00e9 hlav\u011b a zapome\u0148, \u017ee n\u011bkdy vznikly. J\u00e1 nechci, aby se kv\u016fli mn\u011b n\u011bkdo pral. Anis mu dal v\u010dera jasn\u011b najevo, \u017ee se do n\u00e1s nem\u00e1 cp\u00e1t.“<\/p><\/div>\n

„Ubl\u00ed\u017eil mu hodn\u011b?“<\/div>\n
„Zjistil jsem, \u017ee mu p\u0159erazil \u010delist a zlomil nos. V\u00edc mi necht\u011bl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„A ty ses s n\u00edm kv\u016fli tomu poh\u00e1dal?“ odfrkl Tom. „Nech m\u011b h\u00e1dat, necht\u011bl jsi, aby mu ubl\u00ed\u017eil, a nem\u011bl na to pr\u00e1vo a tak d\u00e1le, a tak d\u00e1le. N\u00e1sil\u00ed nic ne\u0159e\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, Tome, poh\u00e1dali jsme se p\u0159esn\u011b kv\u016fli tomuhle, proto\u017ee n\u00e1sil\u00ed v\u00e1\u017en\u011b v\u016fbec nic ne\u0159e\u0161\u00ed! Nebo si snad mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u00edm, \u017ee Anis J\u00f6rga zbil, to kon\u010d\u00ed? V\u011b\u0159\u00ed\u0161 snad tomu, \u017ee to J\u00f6rg nech\u00e1 jen tak, p\u0159ejde to m\u00e1vnut\u00edm ruky? Na to zapome\u0148, bude se cht\u00edt pomst\u00edt. A to posledn\u00ed, co chci, je, aby se dva pali\u010dat\u00ed pitomci p\u0159edh\u00e1n\u011bli v pomst\u00e1ch!“ vyk\u0159ikl Bill, do o\u010d\u00ed se mu vehnaly slzy vy\u010derp\u00e1n\u00ed a vzteku. „J\u00e1 nechci, aby se kolem m\u011b lidi h\u00e1dali a prali se, \u00fato\u010dili na sebe. J\u00e1 chci kone\u010dn\u011b m\u00edt od v\u0161ech n\u00e1silnost\u00ed klid. Byl bych ochotn\u00fd otce p\u0159ej\u00edt, nechat to prost\u011b b\u00fdt, jen s n\u00edm u\u017e nikdy nemluvit. Nepot\u0159eboval jsem, aby ho zbil,“ h\u0159betem ruky si ot\u0159el slzy, kter\u00e9 za\u010daly t\u00e9ct.<\/div>\n
\n

Sotva Tom zastavil p\u0159ed domem, nadechoval se k odpov\u011bdi, ale Bill se sp\u011b\u0161n\u011b nat\u00e1hl pro svoje v\u011bci a chvatn\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo k sob\u011b do pokoje. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom bude zlobit, a\u017e zjist\u00ed, \u017ee za v\u0161\u00edm stoj\u00ed jejich otec, a \u017ee bude hodn\u011b nad\u00e1vat, t\u0159eba p\u0159\u00edmo i otci. Ne\u010dekal ale, \u017ee jasn\u011b podpo\u0159\u00ed Anise v jeho chov\u00e1n\u00ed. V jeho slovech bylo siln\u011b c\u00edtit, jak moc lituje toho, \u017ee si tak\u00e9 alespo\u0148 jednou nebouchl, \u017ee nemohl zjednat spravedlnost s\u00e1m. P\u0159itom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak moc Bill nen\u00e1vid\u00ed n\u00e1sil\u00ed.<\/p><\/div>\n

Sly\u0161el, \u017ee matka za n\u00edm n\u011bco volala, ale kdy\u017e to nechal bez odpov\u011bdi, obr\u00e1tila se k pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edmu Tomovi. Cht\u011bla v\u011bd\u011bt, co se d\u011bje s jej\u00edm mlad\u0161\u00edm synem. Jen\u017ee ani Tom na ni nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nereagoval. M\u00e1vnut\u00edm ruky nazna\u010dil, aby to nechala b\u00fdt, a s\u00e1m za Billem rychle sp\u011bchal. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee chce b\u00fdt s\u00e1m, ale to bylo to posledn\u00ed, co mu cht\u011bl dovolit. B\u00e1l se, co by se mohlo st\u00e1t.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 30. ledna 2008, Magdeburg Bill v \u0161oku zamrkal, rozt\u0159esen\u00fdmi prsty chytil mezi prsty Anisovu bradu a nato\u010dil mu hlavu, aby vid\u011bl celou jeho levou tv\u00e1\u0159. „Co jsi d\u011blal?“ „Nic,“ \u010delist se mu nebezpe\u010dn\u011b st\u00e1hla. Necht\u011bl o tom mluvit a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-2428","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2428","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2428"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2428\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2428"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2428"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2428"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}