{"id":2434,"date":"2015-11-30T15:00:00","date_gmt":"2015-11-30T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2425"},"modified":"2015-11-30T15:00:00","modified_gmt":"2015-11-30T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/30\/dny-vsedniho-nepokoje-9\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 9."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Sourozenci<\/strong>
<\/p>\n

Klap\u2026 klap\u2026 klap\u2026<\/em>
M\u00edstnost\u00ed se za\u010daly i p\u0159es hudbu z reproduktor\u016f n\u00e9st hlu\u010dn\u00e9, rychl\u00e9 kroky m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo k n\u00e1m. Jejich hlasitost n\u00e1sobil mal\u00fd \u010dern\u00fd podpatek na podr\u00e1\u017ece vysok\u00fdch ko\u017een\u00fdch bot.
Cel\u00e1 m\u00edstnost zmlkla, stejn\u011b jako kdy\u017e jsem se tu objevil j\u00e1. Tohle ticho bylo ov\u0161em jin\u00e9. Lid\u00e9 ztichli ne proto, \u017ee by byli p\u0159ekvapen\u00ed, jejich v\u00fdrazy nasv\u011bd\u010dovaly tomu, \u017ee maj\u00ed z osoby, co se objevila, nahn\u00e1no.
Up\u0159\u00edmn\u011b jsem ani necht\u011bl zvedat hlavu, abych zjistil, kdo se objevil, ob\u00e1val jsem se, co zjist\u00edm. Ale jak se ten n\u011bkdo bl\u00ed\u017eil, bylo t\u011b\u017ek\u00e9 odol\u00e1vat zv\u011bdavosti. A ve chv\u00edli, kdy se ozval vysok\u00fd, \u017eensk\u00fd hlas, jsem to u\u017e opravdu nevydr\u017eel.<\/p>\n

„Nazdar ho\u0161i,“ prohodila d\u00edvka, j\u00ed\u017e onen sympatick\u00fd mlad\u00edk nazval satanem. Ale mn\u011b se tak v\u016fbec nejevila. Nebyla vysok\u00e1, ale nepat\u0159ila ani mezi nejmen\u0161\u00ed osoby. M\u011bla dlouh\u00e9, ka\u0161tanov\u00e9 vlasy, co se na konc\u00edch st\u00e1\u010dely do jemn\u00fdch loken, a zeleno-hn\u011bd\u00e9 o\u010di s dlouh\u00fdmi \u0159asami. Co m\u011b na n\u00ed zaujalo, bylo jej\u00ed oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 se skl\u00e1dalo z \u010derven\u00fdch, upnut\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f, zd\u016fraz\u0148uj\u00edc\u00edch jej\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e9 nohy, a z rud\u00e9ho tri\u010dka, kter\u00e9 vy\u010duhovalo zpod \u010dern\u00e9, ko\u017eenkov\u00e9 bundy, n\u00e1padn\u011b podobn\u00e9 t\u00e9, ve kter\u00e9 jsem v\u00eddal Toma. I v\u0161echno ostatn\u00ed na n\u00ed bylo lad\u011bno v t\u011bch dvou barv\u00e1ch. Ony boty, co vyd\u00e1valy klapav\u00fd zvuk, byly tak\u00e9 \u010dern\u00e9 a v\u00fdrazn\u00e9, kruhov\u00e9 n\u00e1u\u0161nice m\u011bly krvavou barvu.<\/p>\n

„Jde\u0161 pozd\u011b, Eri,“ neodpustil si Tom, ale jeho slova nezn\u011bla nep\u0159\u00edjemn\u011b nebo kousav\u011b, sp\u00ed\u0161 jenom provokativn\u011b. A kdy\u017e jsem se po n\u011bm ohl\u00e9dl, dech se mi zadrhl v hrdle.
On se usm\u00edv\u00e1?!<\/em> Tohle bylo poprv\u00e9, co jsem ho vid\u011bl se up\u0159\u00edmn\u011b sm\u00e1t. A byl to pro m\u011b \u0161ok. V kakaov\u00fdch o\u010d\u00edch se mu zra\u010dila\u2026 n\u011bha. Bylo to nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9 a nepopirateln\u00e9. Vypadal najednou \u0161\u0165astn\u011b jako mal\u00fd kluk, co pr\u00e1v\u011b dostal d\u00e1rek, po kter\u00e9m tou\u017eil.
„Snad jsi kv\u016fli tomu neplakal,“ zasm\u00e1la a bez probl\u00e9m\u016f se vyhoupla na barovou desku vedle n\u011bj.
On naopak hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed sesko\u010dil a zep\u0159edu k n\u00ed p\u0159istoupil. „A co kdy\u017e jo\u2026?“ p\u0159iv\u0159el o\u010di a nat\u00e1hl k n\u00ed ruce. St\u00e1hl ji na sebe.
„J\u00e1 myslela, \u017ee se ti sem necht\u011blo\u2026“ znovu se zvoniv\u011b zasm\u00e1la, objala ho kolem krku a nohy mu ovinula kolem pasu.
„Jenom sem musel \u0159e\u0161it \u0148\u00e1k\u00fd v\u011bci\u2026“ op\u0159el si \u010delo o to jej\u00ed.<\/p>\n

U\u017e jsem jenom \u010dekal, kdy se za\u010dnou ocuc\u00e1vat. K ni\u010demu takov\u00e9ho ale nedo\u0161lo. Jenom se jeden druh\u00e9mu d\u00edvali do o\u010d\u00ed a potuteln\u011b se usm\u00edvali. Zd\u00e1lo se, jako by mezi nimi prob\u00edhal nesly\u0161n\u00fd rozhovor beze slov a gest. Tenhle jejich stav naru\u0161il a\u017e Bruno\u2026<\/p>\n<\/div>\n

\n
„\u010eete vod sebe, vy dva. Chov\u00e1te se zase jako mago\u0159i,“ jeho hlas d\u00e1val jasn\u011b najevo, \u017ee jejich bl\u00edzkost neschvaluje. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak nevypadal, \u017ee by \u017e\u00e1rlil nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, prost\u011b\u2026 se mu to jenom nepozd\u00e1valo.
Nicm\u00e9n\u011b jeho stav se v\u016fbec neslu\u010doval s t\u00edm m\u00fdm. Bylo mi\u2026 divn\u011b. Hodn\u011b divn\u011b. Kdy\u017e jsem je tak sledoval, m\u011bl jsem sto chut\u00ed je od sebe odtrhnout. S chov\u00e1n\u00edm ani jednoho z nich jsem z\u00e1sadn\u011b nesouhlasil! Co to s tebou krucin\u00e1l je?!<\/em> Ok\u0159ikl jsem s\u00e1m sebe v duchu. Za\u010d\u00ednal jsem m\u00edt velmi neblah\u00fd pocit. Do tohohle ti nic nen\u00ed! Tak to p\u0159esta\u0148 \u0159e\u0161it, v\u016fbec se t\u011b to net\u00fdk\u00e1! M\u016f\u017eou si d\u011blat, cokoliv uznaj\u00ed za vhodn\u00e9. Beztak spolu asi chod\u00ed. A v\u016fbec! Je to cel\u00e9 jejich z\u00e1le\u017eitost! Ty jsi tu jenom n\u00e1hodou, ani nev\u00ed\u0161, co je ona za\u010d. A nezn\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1dn\u011b ani Toma! To, \u017ee se s tebou Tom l\u00edbal, v\u016fbec nic neznamen\u00e1. Po\u0159\u00e1dn\u011b se na n\u011bj pod\u00edvej! On p\u0159ece m\u016f\u017ee m\u00edt na ka\u017ed\u00e9m prst\u011b n\u011bkolik holek a\u2026<\/em> V ten moment jsem se zasekl. Co to zase pl\u00e1c\u00e1\u0161?! Zase a\u017e tak atraktivn\u00ed nen\u00ed! A je to po\u0159\u00e1dn\u00fd surovec!<\/p>\n

<\/em> Uvnit\u0159 m\u011b se rozzu\u0159il divok\u00fd souboj dvou my\u0161lenek. Jedna mi \u0159\u00edkala, \u017ee i kdy\u017e se chov\u00e1 ot\u0159esn\u011b a leckdy ho prokl\u00edn\u00e1m, tak je vlastn\u011b v jist\u00e9m ohledu i dobr\u00fd. A hlavn\u011b \u017ee je hezk\u00fd. A taky zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem p\u0159ita\u017eliv\u00fd. Ne takov\u00fdm jako t\u0159eba Richard, ale jin\u00fdm\u2026 mnohem temn\u011bj\u0161\u00edm a tajemn\u011bj\u0161\u00edm. \u010clov\u011bk jako by m\u011bl v jeho p\u0159\u00edtomnosti st\u00e1le pocit, \u017ee m\u016f\u017ee n\u011bco objevit, \u017ee kdy\u017e se k n\u011bmu dostane dostate\u010dn\u011b bl\u00edzko, tak p\u0159ijde na n\u011bco strhuj\u00edc\u00edho a tajupln\u00e9ho, na n\u011bco, co neobjevil je\u0161t\u011b nikdy nikdo jin\u00fd. A tohle uv\u011bdom\u011bn\u00ed m\u011b k n\u011bmu trochu t\u00e1hlo, a\u010d jsem to s\u00e1m sob\u011b necht\u011bl p\u0159iznat. P\u0159\u00ed\u010dila se mi my\u0161lenka, \u017ee by se mi mohl zrovna on l\u00edbit, p\u0159ece jenom dok\u00e1zal b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u00fd a ty jeho kousav\u00e9 pozn\u00e1mky, kter\u00e9 zasazoval s p\u0159esnost\u00ed, s <\/a>jakou myslivec st\u0159\u00edl\u00ed lan\u011b, um\u011bly zabolet. Ale i p\u0159es to v\u0161echno byla vyhl\u00eddka, \u017ee odhal\u00edm n\u011bco z jeho soukrom\u00ed, l\u00e1kav\u00e1\u2026 Pak tu ov\u0161em byla je\u0161t\u011b ta druh\u00e1 my\u0161lenka, kter\u00e1 hlasit\u011b vyk\u0159ikovala, a\u0165 p\u0159estanu l\u00edtat hlavou v oblac\u00edch a stoj\u00edm nohama na zemi. K\u0159i\u010dela na m\u011b, \u017ee bych se m\u011bl zamyslet a p\u0159estat \u017e\u00edt ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch, je\u017e jsou beztak nere\u00e1ln\u00e9. A taky m\u011b upozor\u0148ovala na \u0161patn\u00e9 str\u00e1nky, kter\u00e9 jsem na tomhle motork\u00e1\u0159i dosud objevil. Vyzdvihovala jeho snahu v\u0161echny d\u011bsit, jeho agresivitu a nad\u0159azen\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Moc si o sob\u011b myslel a vystupoval, jako by mu snad pat\u0159il cel\u00fd sv\u011bt\u2026 idiot!<\/p>\n

„Em\u00e1ku! Zem\u011b vol\u00e1!“ Z hlubok\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed m\u011b probral a\u017e kousav\u00fd hlas osoby, co byla p\u0159edm\u011btem m\u00fdch do\u010dasn\u00fdch \u00favah.
Rychle jsem zvedl o\u010di od zem\u011b, kam jsem nev\u011bdomky sto\u010dil sv\u016fj pohled, a zad\u00edval jsem se na n\u011bj. „Co?“ zamumlal jsem jenom. Za dobu m\u00e9 du\u0161evn\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti se zm\u011bnilo hned n\u011bkolik v\u011bc\u00ed. Tou z\u00e1sadn\u00ed bylo, \u017ee ona d\u00edvka te\u010f st\u00e1la na sv\u00fdch noh\u00e1ch vedle Toma. Pravou ruku m\u011bla zalo\u017eenou v bok a pozorn\u011b m\u011b sledovala p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima. Jedn\u00edm z dlouh\u00fdch, gelov\u00fdch, rud\u011b nalakovan\u00fdch neht\u016f p\u0159itom poklep\u00e1vala na barovou desku vedle sebe. Jej\u00ed o\u010di ve sv\u011btle z disko-koule n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaly zraky ko\u010dky, co ze tmy sleduje svoji ko\u0159ist.
„Zaj\u00edmav\u00e9\u2026“ p\u0159ehlu\u0161il hudbu jej\u00ed zaujat\u00fd hlas. Zkoumala m\u011b. Klouzala po mn\u011b pohledem, jako bych byl n\u011bjak\u00fd portr\u00e9t, na kter\u00fd se p\u0159i\u0161la pod\u00edvat do galerie. „Takovej je v\u017edycky?“ obr\u00e1tila se na Toma, co\u017e m\u011b trochu nam\u00edchlo, mohla se p\u0159ece zeptat m\u011b! Ale slovn\u011b jsem neprotestoval, na to byl m\u016fj pud sebez\u00e1chovy dostate\u010dn\u011b siln\u00fd.<\/p>\n

„Ani ne,“ zavrt\u011bl hlavou on a jeho pohled se zaklesl do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Byl jin\u00fd, ne\u017e jsem byl zvykl\u00fd. Mnohem zaujat\u011bj\u0161\u00ed, zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed a dokonce snad i\u2026 mil\u00fd. „Ale je pravda, \u017ee sem ho e\u0161t\u011b tak dopodrobna nezkoumal. Je z m\u00fd nov\u00fd \u0161koly, tak si spo\u010d\u00edtej, jak kr\u00e1tce tam sem.“
„Hm\u2026 ch\u00e1pu,“ k\u00fdvla, pak ke mn\u011b p\u0159istoupila a chytla m\u011b za p\u0159edlokt\u00ed. „My dva si mus\u00edme promluvit, hochu,“ oslovila m\u011b, jako bych snad ve srovn\u00e1n\u00ed s n\u00ed byl n\u011bjak\u00fd mal\u00fd kluk. P\u0159itom nemohla b\u00fdt zase o tolik star\u0161\u00ed.
„O \u010dem?“ uniklo mi. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli se m\u00e1m b\u00e1t. Kluci tady ji ozna\u010dili jako satana\u2026 tak\u017ee bych asi i m\u011bl. Na druhou stranu ale nevypadala zle nebo tak, nevzbuzovala ve mn\u011b strach nebo obavu.
„To brzy zjist\u00ed\u0161. Te\u010f poj\u010f\u2026“ s t\u00edm m\u011b za\u010dala tahat sm\u011brem k v\u00fdchodu z prostoru, v n\u011bm\u017e jsme se nach\u00e1zeli.<\/p>\n

N\u00e1sledoval jsem ji v klidu a nevzdoroval. Byl jsem up\u0159\u00edmn\u011b zv\u011bdav\u00fd, co mi chce. Mohl jsem jenom doufat, \u017ee nem\u00e1 v pl\u00e1nu m\u011b odtud vyhodit s t\u00edm, \u017ee tu nem\u00e1m co d\u011blat. P\u0159ece jenom, pokud s Tomem opravdu n\u011bco m\u011bla, tak jsem pro ni mohl b\u00fdt n\u011bco na zp\u016fsob p\u0159ek\u00e1\u017eky. Bylo odv\u00e1\u017en\u00e9 tvrdit to i jenom v duchu, ale podle toho, jak se na m\u011b motork\u00e1\u0159 vrhl ve \u0161kole, jsem si odvodil, \u017ee se mu l\u00edb\u00edm. Alespo\u0148 trochu.
Jakmile jsme se dostali ven, pod oble\u010den\u00ed se mi zase za\u010dal dr\u00e1t ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd chlad a j\u00e1 se oklepal. Byla \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed zima.
U\u0161la je\u0161t\u011b n\u011bkolik krok\u016f od budovy a a\u017e pak se zastavila a pustila moje p\u0159edlokt\u00ed. Obr\u00e1tila se ke mn\u011b. Jej\u00ed lehce p\u0159iv\u0159en\u00e9 o\u010di se pov\u011bsily na moji tv\u00e1\u0159. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in po\u010dkala, ne\u017e se dve\u0159e s lehk\u00fdm bouchnut\u00edm zav\u0159ely a a\u017e pak za\u010dala:
„Tu\u0161\u00ed\u0161, pro\u010d s tebou chci mluvit?“ ot\u00e1zala se. Jej\u00ed hlas byl najednou hlub\u0161\u00ed a klidn\u011bj\u0161\u00ed, mo\u017en\u00e1 a\u017e moc klidn\u00fd. Slova p\u0159et\u00e9kala p\u0159es jej\u00ed rty pomalu, nikam s mluven\u00edm nesp\u011bchala, jako by si snad ka\u017edou vyslovenou hl\u00e1sku musela nap\u0159ed rozmyslet\u2026 nebo snad vychutnat? To jsem nedok\u00e1zal s\u00e1m posoudit, t\u0159eba jsem se toho i b\u00e1l. Byla to pro m\u011b nezn\u00e1m\u00e1 osoba, a i kdy\u017e mi p\u0159ipadala mil\u00e1 a v pohod\u011b, sv\u00e9mu \u00fasudku v tomhle ohledu jsem p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it, u\u017e mockr\u00e1t jsem se kv\u016fli n\u011bmu sp\u00e1lil.<\/p>\n

Zavrt\u011bl jsem hlavou na znamen\u00ed, \u017ee netu\u0161\u00edm. Pak jsem to ale pro jistotu vyslovil i nahlas: „Ne,“ p\u0159ece jenom tu bylo pouze to m\u00e1lo sv\u011btla, co se dralo ven z oken za m\u00fdmi z\u00e1dy. A mohl jsem si domyslet, \u017ee moje tv\u00e1\u0159 je zakryt\u00e1 st\u00ednem.
„Tom m\u011bl recht, jsi v\u00e1\u017en\u011b docela natvrdlej,“ vyjad\u0159ovala se m\u00edsty obdobn\u00fdmi, nespisovn\u00fdmi v\u00fdrazy jako ostatn\u00ed v t\u00e9 jejich skupince, o kter\u00e9 jsem rad\u011bji moc neuva\u017eoval, proto\u017ee jsem se asi ani necht\u011bl dobrat k tomu, co jsou vlastn\u011b za\u010d. Sladk\u00e1 nev\u011bdomost byla v tomto p\u0159\u00edpad\u011b rozhodn\u011b a nepopirateln\u011b lep\u0161\u00ed volbou.
„Jak jako natvrdlej?“ trochu jsem se zamra\u010dil. Nem\u011bl jsem r\u00e1d, kdy\u017e mi n\u011bkdo \u0159\u00edkal, \u017ee jsem pomalej\u0161\u00ed v my\u0161len\u00ed, kdo by to taky m\u011bl r\u00e1d, \u017ee?
„Norm\u00e1ln\u011b natvrdlej. To si v\u00e1\u017en\u011b v\u016fbec nev\u0161\u00edm\u00e1\u0161 sv\u00e9ho okol\u00ed a toho, co se v n\u011bm d\u011bje?“
„Po\u0159\u00e1d nerozum\u00edm, kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00ed\u0161\u2026“ povzdechl jsem si. Zase jsem se c\u00edtil jako ledn\u00ed medv\u011bd v l\u00e9t\u011b nebo jako sedl\u00e1k v bavln\u011bn\u00e9m oble\u010dku.
„To je fuk,“ m\u00e1vla rukou na znamen\u00ed, \u017ee se v tom nebudeme d\u00e1l n\u00edpat. „Ale i kdy\u017e to nech\u00e1pe\u0161, dlu\u017e\u00edm ti pod\u011bkov\u00e1n\u00ed.“
Te\u010f jsem tedy absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije. „Pod\u011bkov\u00e1n\u00ed?“ uniklo mi. Zn\u011bl jsem v\u00edc nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, ne\u017e jsem si myslel, \u017ee zn\u00edt budu.
„P\u0159esn\u011b tak,“ potvrdila s lehk\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm. Mo\u017en\u00e1 se mi to v t\u00e9 polotm\u011b jenom zd\u00e1lo, ale p\u0159ipadalo mi, \u017ee jej\u00ed v\u00fdraz je z \u010d\u00e1sti shov\u00edvav\u00fd. „Tak\u017ee d\u011bkuji.“<\/p>\n

„Ale za co?“ po\u017eadoval jsem vysv\u011btlen\u00ed. Kdy\u017e u\u017e je mi za n\u011bco vd\u011b\u010dn\u00e1, docela r\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, za co! Nikdy jsem ji nevid\u011bl, tak co jsem tak mohl ud\u011blat, \u017ee c\u00edt\u00ed pot\u0159ebu mi za to d\u011bkovat?
<\/em> „Zkus se trochu zamyslet,“ pob\u00eddla m\u011b. „Nen\u00ed to nijak extra t\u011b\u017ek\u00fd.“
To si mysl\u00ed\u0161 ty.<\/em> Poznamenal jsem v duchu nespokojen\u011b, ale poslechl jsem ji. Za tu dobu, co jsem v jej\u00ed spole\u010dnosti, s n\u00ed mluv\u00edm poprv\u00e9, ne? A nikdy d\u0159\u00edv jsem se s n\u00ed nepotkal\u2026 nebo o tom teda nev\u00edm. Tak o co j\u00ed jde?<\/em> L\u00e1mal jsem si s t\u00edm hlavu. Jedn\u00e1 se o n\u011bco, co jsem ud\u011blal u\u017e d\u00e1vno? Ale pokud jo, tak co by to mohlo b\u00fdt? Nikdy jsem nedok\u00e1zal nic sv\u011btoborn\u00e9ho. A v posledn\u00ed dob\u011b u\u017e v\u016fbec ne. V\u017edy\u0165 se s nik\u00fdm po\u0159\u00e1dn\u011b ani nebav\u00edm!<\/em> Marn\u011b jsem se sna\u017eil rozlousknout tenhle p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00fd o\u0159\u00ed\u0161ek.
„No dob\u0159e, tak j\u00e1 se teda slituju,“ ozvala se, kdy\u017e jsem se del\u0161\u00ed dobu nem\u011bl k \u017e\u00e1dn\u00e9 kloudn\u00e9 reakci. V jej\u00edm hlase bylo patrn\u00e9 pobaven\u00ed. „Jedn\u00e1 se o Tomiho. V\u00edc ti k tomu ale ne\u0159eknu, na todle u\u017e mus\u00ed\u0161 p\u0159ij\u00edt s\u00e1m,“ mluvila zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Pou\u017e\u00edvala \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b v\u00fdrazy jako Tom, ale z\u00e1rove\u0148 se vyjad\u0159ovala v\u00edc na \u00farovni. Bylo zn\u00e1t, \u017ee kdyby cht\u011bla, um\u011bla by s n\u011bk\u00fdm hovo\u0159it i norm\u00e1ln\u011b.<\/p>\n

Tak te\u010f nastal uvnit\u0159 m\u011b v\u00e1\u017en\u011b zkrat. „Ale v\u017edy\u0165 j\u00e1 ho skoro nezn\u00e1m!“ ani\u017e bych si to uv\u011bdomil, zv\u00fd\u0161il jsem hlas. Co se mi to sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct?!<\/em> „J\u00e1 se s n\u00edm v\u00e1\u017en\u011b nebav\u00edm, kdy\u017e to nen\u00ed nezbytn\u011b nutn\u00e9! A ani jemu jsem nikdy nepomohl, to on m\u011b neust\u00e1le tah\u00e1 z probl\u00e9m\u016f!“ ani nev\u00edm pro\u010d, ale za\u010dal jsem to na ni v\u0161echno chrlit. Kdy\u017e mi to ale do\u0161lo, ihned jsem zmlkl. Co to do m\u011b zase vjelo\u2026?<\/em> Byl jsem toho u\u017e v\u00e1\u017en\u011b pln\u00fd, kdy\u017e se to projevovalo dokonce i takhle. Ale asi by to m\u011blo b\u00fdt pochopiteln\u00e9. Posledn\u00ed dobou se mi stalo hodn\u011b v\u011bc\u00ed, o kter\u00fdch bych r\u00e1d n\u011bkomu \u0159ekl, ale nem\u011bl jsem se komu sv\u011b\u0159it. A to se te\u010f vyhrotilo.
„J\u00e1 v\u00edm,“ odv\u011btila s klidem a odhrnula si z tv\u00e1\u0159e jeden zbloudil\u00fd pram\u00ednek vlas\u016f. „Ale o to pr\u00e1v\u011b jde.“
„Ty mi d\u011bkuje\u0161 za to, \u017ee m\u011b on zachra\u0148uje?“ \u0161la mi z toho hlava kolem.
„Ano.“
To j\u00ed hrabe?<\/em> Jin\u00e9 rozumn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed m\u011b nenapadalo. „Pro\u010d bys mi m\u011bla b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00e1 za to, \u017ee se nam\u00e1\u010d\u00edm do probl\u00e9m\u016f a tv\u016fj kluk m\u011b z nich mus\u00ed tahat?“ ani mi nedocvaklo, co jsem vlastn\u011b vyslovil. Pl\u00e1cl jsem to, proto\u017ee jsem p\u0159edt\u00edm hodn\u011b uva\u017eoval nad t\u00edm, jestli spolu ti dva n\u011bco maj\u00ed nebo ne.
„Kluk?! D\u011bl\u00e1\u0161 si prdel?!“ rty se j\u00ed zvlnily do \u00fasm\u011bvu. „Te\u010f se\u0161 teda hodn\u011b mimo m\u00edsu. Se sv\u00fdm br\u00e1chou bych fakticky nechodila!“
„Br\u00e1chou?!“ To jako v\u00e1\u017en\u011b?!<\/em> „V\u017edy\u0165 si nejste podobn\u00ed!“
„To sl\u00fdch\u00e1me po\u0159\u00e1d. Ale jo, je to m\u016fj sourozenec. Ale neboj, v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1m to \u0159\u00edkaj\u00ed v\u0161ichni, kdo n\u00e1s je\u0161t\u011b neznaj. A spousta z nich si taky mysl\u00ed, \u017ee spolu n\u011bco m\u00e1me, ale jde jen vo to, \u017ee se m\u00e1me opravdu r\u00e1di a neboj\u00edme se to uk\u00e1zat. Te\u010dka. \u017d\u00e1dn\u00fd slo\u017eitosti.“<\/p>\n

Projel jsem si rukou vlasy. „Tak\u2026 to se omlouv\u00e1m,“ \u0159ekl jsem, zat\u00edmco uvnit\u0159 m\u011b se odehr\u00e1val dal\u0161\u00ed souboj. Jist\u00e1 moje \u010d\u00e1st za\u010dala toti\u017e p\u0159i jej\u00edch slovech nad\u0161en\u011b v\u00fdskat a radovat se. Co\u017e m\u011b pat\u0159i\u010dn\u011b vyd\u011bsilo, proto\u017ee to by mohlo znamenat dost velk\u00fd probl\u00e9m! Ne, tak na tohle rovnou zapome\u0148! V\u016fbec nic se nestalo, bu\u010f v klidu, jasn\u00fd?!<\/em> Op\u011bt jsem se jal toho, d\u011blat s\u00e1m sob\u011b psychologa. Jenom se ti to zd\u00e1lo, nen\u00ed to tak, \u017ee bys byl r\u00e1d, \u017ee s n\u00ed Tom nechod\u00ed! Koukej se vzpamatovat!<\/em> S\u00e1m sebe jsem u\u017e d\u011bsil.
„Nemus\u00ed\u0161. Nech to plavat. A te\u010f po\u010f, nebo ty vevnit\u0159 za\u010dnou bejt podez\u0159\u00edvav\u00fd. Je\u0161t\u011b by si mysleli, \u017ee tady na tebe n\u011bco zkou\u0161im. A o to opravdu nestoj\u00edm. Ne, \u017ee bys nebyl hezkej, tak si to neber, ale br\u00e1cha mi u\u017e sta\u010dil \u0159\u00edct, \u017ee na holky zrovna moc nejsi,“ s t\u00edm vykro\u010dila zp\u00e1tky k budov\u011b.
„Po\u010dkej!“ vyhrkl jsem j\u00e1 a t\u00edm jsem ji zastavil. „Dovol mi pros\u00edm se na n\u011bco zeptat!“ po\u017e\u00e1dal jsem. M\u011bl jsem hodn\u011b ot\u00e1zek t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se Toma, kter\u00e9 jsem jemu samotn\u00e9mu polo\u017eit nemohl a ani jsem necht\u011bl, neodhodlal bych se k tomu, tolik odvahy jsem v\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl.
Oto\u010dila ke mn\u011b op\u011bt tv\u00e1\u0159. „Ale mo\u017en\u00e1 ti nebudu moct odpov\u011bd\u011bt,“ varovala m\u011b.<\/p>\n

Zt\u011b\u017eka jsem polkl. Jen do toho!<\/em> Dodal jsem si v duchu odvahy. „Co o mn\u011b vlastn\u011b v\u0161echno \u0159\u00edkal\u2026?“ zeptal jsem se a zti\u0161il u toho hlas. P\u0159enesl jsem v\u00e1hu na pravou nohu, to jsem d\u011bl\u00e1val, kdy\u017e jsem byl ve stresu.
„V\u00e1\u017en\u011b to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ ubezpe\u010dila se.
„Chci,“ kdy\u017e jsem to \u0159\u00edkal, nebyl jsem si sv\u00fdmi slovy a\u017e tak jist\u00fd. Ale ona byla v tuhle chv\u00edli v\u00e1\u017en\u011b ta jedin\u00e1, na kterou jsem se mohl obr\u00e1tit. A nav\u00edc mi p\u0159ipadala hodn\u00e1, i kdy\u017e se j\u00ed ostatn\u00ed b\u00e1li. Mo\u017en\u00e1 mi ale n\u011bco unikalo\u2026
„No tak tedy dob\u0159e. Namluvil toho docela dost, proto\u017ee m\u011bl v krvi u\u017e n\u011bjak\u00fd to promile. Ale \u0159\u00edkal v podstat\u011b po\u0159\u00e1d to sam\u00fd, jenom to jinak formuloval. Podle n\u011bj se\u0161 naivn\u00ed idiot. P\u0159esn\u011b takhle mi to \u0159ekl\u2026“
Tak naivn\u00ed idiot, jo?!<\/em> Tohle na m\u00e9m obli\u010deji vytvo\u0159ilo zamra\u010den\u00fd v\u00fdraz. Up\u0159\u00edmn\u011b m\u011b t\u00edm docela i zklamal, doufal jsem v n\u011bco jin\u00e9ho\u2026
„\u2026ale\u2026“ pokra\u010dovala po chv\u00edli odmlky, „nem\u011bla bych ti to asi \u0159\u00edkat, ale on stejn\u011b vykl\u00e1dal, \u017ee mu nep\u0159ipad\u00e1\u0161 jako hajzl\u00edk, tak\u017ee ti to vyklop\u00edm. L\u00edb\u00ed\u0161 se mu. M\u016f\u017ee\u0161 to br\u00e1t jako v\u00fdhru, ale taky jako proklet\u00ed. Ani j\u00e1 nev\u00edm, co ti vlastn\u011b doporu\u010dit. V\u011b\u0159 mi, \u017ee si nelibuju v d\u011b\u0161en\u00ed lid\u00ed kolem sebe, ale kdy\u017e se Tomovi n\u011bkdo l\u00edb\u00ed, dopad\u00e1 to leckdy \u0161patn\u011b. Mohla bych ti ud\u011blat hodinov\u00fd v\u00fdklad o tom, jak\u00fd je, ale stejn\u011b by to nebylo k ni\u010demu, proto\u017ee je nep\u0159edv\u00eddateln\u00fd a n\u00e1ladov\u00fd. Ale hlavn\u00edm kamenem \u00farazu je to, \u017ee kdy\u017e n\u011bco opravdu chce, mus\u00ed to m\u00edt. Za ka\u017edou cenu. N\u011bkdy mi p\u0159ipad\u00e1 jako mal\u00fd d\u00edt\u011b, kter\u00fd jeho rodi\u010de u\u017e od mala rozmazlujou,“ za\u0161klebila se a popl\u00e1cala m\u011b po rameni. „No, Bille, dr\u017e se\u2026 m\u00e1\u0161 toho je\u0161t\u011b hodn\u011b p\u0159ed sebou\u2026“<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Sourozenci Klap\u2026 klap\u2026 klap\u2026M\u00edstnost\u00ed se za\u010daly i p\u0159es hudbu z reproduktor\u016f n\u00e9st hlu\u010dn\u00e9, rychl\u00e9 kroky m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo k n\u00e1m. Jejich hlasitost n\u00e1sobil mal\u00fd \u010dern\u00fd podpatek na podr\u00e1\u017ece vysok\u00fdch ko\u017een\u00fdch bot.Cel\u00e1 m\u00edstnost zmlkla, stejn\u011b jako kdy\u017e jsem se tu objevil j\u00e1.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2434","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2434","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2434"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2434\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2434"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2434"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2434"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}