{"id":2449,"date":"2015-11-24T16:00:00","date_gmt":"2015-11-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2440"},"modified":"2015-11-24T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-24T15:00:00","slug":"art-imitates-life-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/24\/art-imitates-life-9\/","title":{"rendered":"Art imitates life 9."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
P\u0159izn\u00e1n\u00ed<\/strong><\/div>\n
\n

Tom t\u011b\u017ece klesl na zch\u00e1tral\u00fd gau\u010d a hlasit\u011b vydechl. Pr\u00e1v\u011b se vr\u00e1til z Mitte, kde str\u00e1vil v\u011bt\u0161inu odpoledne a podve\u010dera malov\u00e1n\u00edm. Bill se k n\u011bmu v jednom okam\u017eiku p\u0159ipojil, p\u0159inesl mu k\u00e1vu jako v\u00fdmluvu, aby tam mohl p\u0159ij\u00edt, a nakonec se tam zdr\u017eel. Tom miloval, kdy\u017e ho Bill tak up\u0159en\u011b pozoroval, jako by si vr\u00fdval do pam\u011bti ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. Rozhovor byl lehk\u00fd a nenucen\u00fd a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Bill rozesm\u00e1l, Tomovi posko\u010dilo srdce v hrudi a to jej p\u0159im\u011blo se \u010dervenat. Obvi\u0148oval z toho chladn\u00fd v\u00edtr.<\/p><\/div>\n

Nebyl u\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak by to Tom mohl pop\u0159\u00edt; zamilov\u00e1val se do Billa, hodn\u011b se zamilov\u00e1val. Bylo tam prost\u011b n\u011bco na zp\u016fsobu, jak\u00fdm se na n\u011bj Bill d\u00edval, se spaluj\u00edc\u00ed intenzitou a skute\u010dn\u00fdm obdivem, kter\u00fd ho h\u0159\u00e1l zevnit\u0159. Pot\u00e9 se Bill usm\u00e1l, rozjasnil svou tv\u00e1\u0159 a jeho zlat\u00e9 o\u010di se zaleskly, a Tom se ut\u00e1p\u011bl v t\u011bch jez\u00edrk\u00e1ch tekut\u00e9ho zlata, ani\u017e by se staral, jestli se n\u011bkdy znovu vyno\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

Ano, Tom byl definitivn\u011b pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd, ale nev\u011bd\u011bl, jestli by se to odv\u00e1\u017eil \u0159\u00edct nahlas, se strachem, \u017ee by to zni\u010dil. Ne\u0159ekl by to Billovi, to ani n\u00e1hodou, ale zva\u017eoval, \u017ee by to \u0159ekl Andymu. Byl dobr\u00fd na tento druh v\u011bc\u00ed a mohl by m\u00edt n\u011bjak\u00fd hlubok\u00fd vhled do t\u00e9to z\u00e1le\u017eitosti.<\/p><\/div>\n

Byl si jist\u00fd, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel nejprve dostane hysterick\u00fd z\u00e1chvat, \u017ee Toma p\u0159itahuje jin\u00fd mu\u017e, ale nevid\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak to obej\u00edt. Pot\u0159eboval n\u011bkoho zasv\u011btit do sv\u00e9ho tajemstv\u00ed a Andreas byl jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel.<\/div>\n
Ale bude to muset po\u010dkat, pomyslel si Tom, kdy\u017e poslouchal ml\u010den\u00ed jejich bytu. Ti nad nimi v pat\u0159e byli hlasit\u00ed jako obvykle, a byli tam i n\u011bjac\u00ed lid\u00e9 poflakuj\u00edc\u00ed se venku na dvorku, jako v\u017edy, ale jeho a Andyho byt byl tich\u00fd jako hrob.<\/div>\n
Andreas byl, zd\u00e1 se, v pr\u00e1ci a v Tomov\u011b \u017ealudku se usadil zn\u00e1m\u00fd t\u011b\u017ek\u00fd pocit. Proto\u017ee se t\u00edm necht\u011bl zaob\u00edrat, \u0159ekl si, \u017ee by mohl trochu uklidit a pak se mo\u017en\u00e1 p\u0159ipojit k ostatn\u00edm na dvo\u0159e na pivo \u010di cigaretu.<\/div>\n
\n
Chodil po jejich mal\u00e9m byt\u011b, zvedal r\u016fzn\u00e9 n\u00e1hodn\u011b pohozen\u00e9 objekty a usm\u00edval se. Nebylo to moc, opravdu, ale byl to domov. Dva mal\u00e9 pokoje byly oba chud\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9, matrace na podlaze slou\u017e\u00edc\u00ed jako postel, a n\u011bjak\u00e9 \u00falo\u017en\u00e9 prostory na oble\u010den\u00ed. Ve skute\u010dnosti m\u011bl Andy star\u00fd pr\u00e1deln\u00edk, kter\u00fd na\u0161el na ulici, ale Tomova sk\u0159\u00ed\u0148 byla provizorn\u00ed stavba, kterou mu jeden z ostatn\u00edch obyvatel pomohl d\u00e1t dohromady. Krom\u011b tohohle toho ani jeden z nich moc nem\u011bl.<\/div>\n
Krom\u011b pokoj\u016f tam byla mal\u00e1 koupelna, j\u00ed\u017e se sna\u017eili ud\u011blat pou\u017eitelnou, p\u0159esto\u017ee voda netekla, \u00fazk\u00e1, tmav\u00e1 chodba a ob\u00fdvac\u00ed pokoj s kuchyn\u00ed v jednom. Gau\u010d byl dal\u0161\u00ed klenot, kter\u00fd na\u0161li na ulici a byl d\u016fkladn\u011b opot\u0159ebovan\u00fd, ale st\u00e1le pohodln\u00fd. Jedno k\u0159eslo a mal\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek dostali od jin\u00e9ho obyvatele, kter\u00fd se p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci odst\u011bhoval a kuchy\u0148sk\u00fd st\u016fl a \u017eidle tam byly zanech\u00e1ny po p\u0159edchoz\u00edch obyvatel\u00edch. A\u010dkoliv, kuchy\u0148 nebyla nikdy pou\u017eita, jeliko\u017e nem\u011bli \u017e\u00e1dnou elekt\u0159inu. Fungovali s propanov\u00fdm va\u0159i\u010dem.<\/div>\n
Nebylo to nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, ale ve srovn\u00e1n\u00ed s n\u011bkter\u00fdmi z ostatn\u00edch byt\u016f v dom\u011b to bylo docela p\u011bkn\u00e9 a alespo\u0148 to bylo \u010dist\u00e9. Tom m\u011bl ve zvyku b\u00fdt trochu posedl\u00fd ukl\u00edzen\u00edm, obvykle v\u017edy, kdy\u017e Andy ode\u0161el do pr\u00e1ce, byl to jeho zp\u016fsob, jak udr\u017eet svou mysl zanepr\u00e1zdn\u011bnou.<\/div>\n
\n

Jakmile byt vypadal dostate\u010dn\u011b okay pro Tomovy standardy, str\u00e1vil n\u011bkolik hodin brnk\u00e1n\u00edm na svou starou, odrbanou kytaru, po v\u011bt\u0161inu \u010dasu skrytou v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti jeho provizorn\u00edho \u0161atn\u00edku. Byl to relaxa\u010dn\u00ed a rozptyluj\u00edc\u00ed kon\u00ed\u010dek, ale m\u011blo sv\u00e9 meze, jak dlouho to mohlo udr\u017eet jeho mysl zam\u011bstnanou. Nakonec se p\u0159ipojil venku k ostatn\u00edm, schoulen\u00fdm kolem barelu od oleje, nahrazuj\u00edc\u00edm ohni\u0161t\u011b, kte\u0159\u00ed pili pivo a sd\u00edleli jointy.<\/p><\/div>\n

Podivn\u00e1 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, kter\u00e1 se zde vytvo\u0159ila, byla Tomova obl\u00edben\u00e1 \u010d\u00e1st na tom b\u00fdt squatterem. V\u0161ichni se d\u011blili o sv\u00e9 omezen\u00e9 z\u00e1soby a v p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby na sebe d\u00e1vali pozor. Bylo to, jako by byli v\u0161ichni sou\u010d\u00e1st\u00ed velk\u00e9 po\u010detn\u00e9 rodiny, ani\u017e by se v\u016fbec navz\u00e1jem skute\u010dn\u011b znali.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Tom si nemohl pomoct, h\u00e1zel sebou a p\u0159et\u00e1\u010del se na matraci a prost\u011b m\u011bl pocit, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Jeho sp\u00e1nek byl naru\u0161en nezn\u00e1m\u00fdm faktorem a ve stavu n\u011bkde mezi sp\u00e1nkem a bd\u011bn\u00edm mu jeho intuice dala najevo, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Prudce se probudil se zalap\u00e1n\u00edm po dechu uv\u00edznut\u00e9m v krku a siln\u011b se zachv\u011bl. Potil se a z\u00e1rove\u0148 mrznul, ale nedok\u00e1zal si vysv\u011btlit pro\u010d. M\u011bl snad no\u010dn\u00ed m\u016fru?<\/p><\/div>\n

Slunce u\u017e vykukovalo zpoza horizontu a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude schopn\u00fd j\u00edt znovu sp\u00e1t s mraziv\u00fdm strachem pronikaj\u00edc\u00edm do ka\u017ed\u00e9 bu\u0148ky jeho t\u011bla, a sluncem jemn\u011b prosv\u00edtaj\u00edc\u00edm p\u0159es jeho okno. Vstal a loudal se do kuchyn\u011b, kde si nalil sklenici vody z n\u00e1doby na vodu, kterou nech\u00e1vali pod pultem. Po vypit\u00ed cel\u00e9 sklenice na jeden n\u00e1raz si nalil dal\u0161\u00ed a pomalu z n\u00ed up\u00edjel, zat\u00edmco poslouchal probouzej\u00edc\u00ed se pt\u00e1ky. Vydal se na cestu k oknu a zahled\u011bl se ven na dvorek p\u0159es \u0161pinav\u00e9 okno. Bylo mlhavo, ale vid\u011bl, \u017ee ohe\u0148 z p\u0159edchoz\u00edho ve\u010dera vyhasl. N\u011bkte\u0159\u00ed z ostatn\u00edch obyvatel se nevr\u00e1tili dovnit\u0159 a nyn\u00ed le\u017eeli rozpt\u00fdleni na tr\u00e1v\u011b, sp\u00edc\u00ed. St\u00e1le stejn\u00e9, pomyslel si a koutek \u00fast se mu zkroutil do \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
\n

Neklidn\u00fd probuzen\u00edm, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b pro\u017eil, se rozhodl j\u00edt zkontrolovat Andrease. Vpl\u00ed\u017eil se dovnit\u0159 n\u011bkdy b\u011bhem brzk\u00fdch rann\u00edch hodin jako obvykle, a Tom pot\u0159eboval vid\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.<\/p><\/div>\n

V pokoji byla tma, proto\u017ee okna byla pokryt\u00e1 star\u00fdmi novinami, aby lid\u00e9 z venku nenakukovali dovnit\u0159. Byla to nev\u00fdhoda bydlen\u00ed v prvn\u00edm pat\u0159e a Andyho pokoj m\u011bl okna sm\u011brem ven na ulici, tak\u017ee si je zakryl \u00fapln\u011b. P\u0159esto tlumen\u00e9 sv\u011btlo Tomovi nezabr\u00e1nilo si okam\u017eit\u011b v\u0161imnout, \u017ee matrace je pr\u00e1zdn\u00e1 a nedot\u010den\u00e1 od p\u0159edchoz\u00edho dne.<\/div>\n
Tomovi poklesl \u017ealudek. Andreas se nevr\u00e1til.<\/div>\n
M\u00edrn\u011b v panice uh\u00e1n\u011bl do sv\u00e9ho pokoje, vyhrabal sv\u016fj mizern\u00fd mobiln\u00ed telefon, kter\u00fd nikdy nepou\u017e\u00edval, a rychle vyto\u010dil Andreasovo \u010d\u00edslo. V okam\u017eiku, kdy do\u0161lo ke spojen\u00ed, se ozval tich\u00fd zvuk z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, tak\u017ee Tom hlasit\u011b vyk\u0159ikl, jak se jeho t\u011blem prohnal \u010dist\u00fd strach a zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
Andreas se nevr\u00e1til dom\u016f a zapomn\u011bl si sv\u016fj telefon.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Tom byl cel\u00fd den nepou\u017eiteln\u00fd, bezc\u00edln\u011b p\u0159ech\u00e1zel po byt\u011b a ti\u0161e vy\u0161iloval. Byl nap\u016fl ze dve\u0159\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, kam j\u00edt. Andreasovo pracovn\u00ed m\u00edsto otev\u00edralo a\u017e pozd\u011b odpoledne a on neznal \u017e\u00e1dn\u00e9ho z jeho koleg\u016f. Pot\u00e9, co s\u00e1m sob\u011b p\u0159iznal, jak m\u00e1lo toho v\u00ed o Andreasov\u011b \u017eivot\u011b, a uznal, \u017ee pob\u00edh\u00e1n\u00ed po ulic\u00edch p\u0159i jeho hled\u00e1n\u00ed by bylo zbyte\u010dn\u00e9, z\u016fstal doma.<\/p><\/div>\n

Hodiny se t\u00e1hly a \u00fazkost se pomalu stup\u0148ovala. Posko\u010dil nad ka\u017ed\u00fdm zvukem s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se Andy vrac\u00ed, ale poka\u017ed\u00e9 byl zklaman\u00fd. Nakonec se zhroutil na gau\u010d ze sam\u00e9ho vy\u010derp\u00e1n\u00ed ze v\u0161ech t\u011bch obav.<\/div>\n
Nap\u016fl v komatu nesly\u0161el dve\u0159e, jak se otev\u0159ely, a hluk \u0161ouraj\u00edc\u00edch se nohou p\u0159es malou p\u0159eds\u00ed\u0148 ve sv\u00e9 unaven\u00e9 mysli nezaregistroval. A\u017e jakmile se nad n\u00edm n\u011bkdo nakl\u00e1n\u011bl, si kone\u010dn\u011b p\u0159ipustil, \u017ee je v m\u00edstnosti n\u011bkdo s n\u00edm. N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, aby zaost\u0159il, a s hlubok\u00fdm zamra\u010den\u00edm vzhl\u00e9dl, aby se setkal s Andreasov\u00fdma jemn\u00fdma, \u0161ed\u00fdma o\u010dima a jeho h\u0159ejiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Pot\u0159eboval okam\u017eik na to, aby pochopil, \u017ee Andreas tam skute\u010dn\u011b je a nen\u00ed jen v\u00fdplodem jeho fantazie, a tak z\u00edral nazp\u011bt. Jakmile se vzpamatoval, doslova vysko\u010dil a p\u0159it\u00e1hl si Andrease do pevn\u00e9ho objet\u00ed, ani\u017e by se staral, \u017ee ho dr\u017e\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pevn\u011b a \u017ee mu vlastn\u011b ubli\u017euje. To v\u0161e a\u017e dokud jej Andy jemn\u011b neodstr\u010dil a nesetkal se s jeho \u0161irok\u00fdma o\u010dima, ve kter\u00fdch se mu leskly slzy.<\/div>\n
\n

„Ahoj i tob\u011b,“ \u0159ekl blon\u010f\u00e1k, evidentn\u011b se sna\u017e\u00edc\u00ed skr\u00fdt pobaven\u00ed ve sv\u00e9m hlase. Opravdu nebylo p\u011bkn\u00e9 se sm\u00e1t p\u0159\u00edteli, kter\u00fd byl na pokraji slz, a tak se velmi sna\u017eil to potla\u010dit. Kdy\u017e ale Tomovi poklesla brada a zjevn\u011b nebyl schopn\u00fd ze sebe vydat jedin\u00fd zvuk, nemohl si pomoct, aby se lehce nezasm\u00e1l. „Taky jsi mi chyb\u011bl?“ sna\u017eil se a doufal, \u017ee t\u00edm zleh\u010d\u00ed n\u00e1ladu. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak \u00fazkostliv\u00fd Tom byl, kdykoliv s\u00e1m vyrazil do ulic a opravdu se c\u00edtil \u0161patn\u011b, \u017ee se dom\u016f nevr\u00e1til d\u0159\u00edv, nebo alespo\u0148 nezavolal. Ale nechal sv\u016fj telefon doma a byl tak \u0161patn\u00fd s \u010d\u00edsly, \u017ee jakmile jednou ta my\u0161lenka zk\u0159\u00ed\u017eila jeho mysl, hned ji odtla\u010dil pry\u010d s v\u011bdom\u00edm, \u017ee by si Tomovo \u010d\u00edslo stejn\u011b nikdy nezapamatoval.<\/p><\/div>\n

Kdyby byl s\u00e1m k sob\u011b zcela up\u0159\u00edmn\u00fd, Andy si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, \u017ee tohle nebyl hlavn\u00ed d\u016fvod, pro\u010d Toma nekontaktoval, v\u016fbec ne. Prost\u011b m\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 mnoho z\u00e1bavy a hodiny ut\u00edkaly, ani\u017e by si toho v\u0161iml. A v dob\u011b, kdy si to uv\u011bdomil, u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, a tak si \u0159ekl, \u017ee by bylo dobr\u00e9 rad\u011bji zam\u00ed\u0159it dom\u016f.<\/div>\n
\n

„Kde jsi, kurva, byl?“ Tom op\u011bt z\u00edskal svou schopnost mluvit a te\u010f \u0159val z pln\u00fdch plic. „M\u00e1\u0161 v\u016fbec p\u0159edstavu, jak\u00fd jsem m\u011bl strach? A ani sis nevzal sv\u016fj zasran\u00fd telefon! U\u017e m\u011b nikdy znovu takhle, kurva, ned\u011bs, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?!“<\/p><\/div>\n

\u0160okovan\u00fd t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm v\u00fdbuchem a s v\u00edce ne\u017e jen trochu provinil\u00fdm pocitem Andreas sklopil o\u010di, proto\u017ee se na Toma necht\u011bl pod\u00edvat. Ano, p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak se Tom c\u00edtil. S p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm a kousnut\u00edm se do rtu z \u010dist\u00e9ho studu se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pod\u00edval.<\/div>\n
Tom t\u011b\u017ece oddechoval, sna\u017eil se ovl\u00e1dnout potla\u010dovan\u00fd hn\u011bv, kter\u00fd byl v\u00fdsledkem jeho znepokojen\u00ed, a pod\u00e9l bok\u016f m\u011bl za\u0165at\u00e9 p\u011bsti. Nikdy by Andyho neuhodil, oba to v\u011bd\u011bli, ale na zlomek vte\u0159iny m\u011bl Andy strach, \u017ee to ud\u011bl\u00e1. Nebylo by to poprv\u00e9, kdy by to n\u011bkdo, komu v\u011b\u0159il, ud\u011blal.<\/div>\n
„Moc se omlouv\u00e1m, u\u017e se to znovu nestane.“ Myslel to v\u00e1\u017en\u011b, up\u0159\u00edmn\u011b ano.<\/div>\n
Tom hlasit\u011b vydechl a nechal sv\u016fj hn\u011bv odej\u00edt spolu s t\u00edm v\u00fddechem, ne\u017e uvolnil ramena. Najednou op\u011bt extr\u00e9mn\u011b unaven\u00fd dopadl zp\u011bt na pohovku.<\/div>\n
Andreas z\u016fstal st\u00e1t, ale brzy se k n\u011bmu p\u0159ipojil a obez\u0159etn\u011b si op\u0159el hlavu o Tomovo rameno.<\/div>\n
Tom omotal ruku kolem blon\u010f\u00e1kov\u00fdch ramen a okam\u017eit\u011b se uvolnil. Andy tam byl a byl zd\u00e1nliv\u011b nezran\u011bn\u00fd, a to bylo v\u0161e, o co mohl \u017e\u00e1dat.<\/div>\n
„Tak\u017ee, kde jsi to vlastn\u011b byl?“ Zeptal se po chv\u00edli s nap\u016fl p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima, tud\u00ed\u017e si nev\u0161iml \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se roz\u0161\u00ed\u0159il na Andyho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„S n\u011bk\u00fdm nov\u00fdm jsem se sp\u0159\u00e1telil.“<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Skon\u010dil v pr\u00e1ci brzy, ale je\u0161t\u011b chv\u00edli se kolem zdr\u017eel a sna\u017eil se z\u00edskat n\u011bjak\u00e9 klienty p\u0159\u00edmo v baru. D\u00e1val tomu p\u0159ednost p\u0159ed proch\u00e1zen\u00edm se po ulici a \u010dek\u00e1n\u00edm na lidi, kte\u0159\u00ed by k n\u011bmu sami p\u0159i\u0161li. Tenhle chl\u00e1pek jej vylo\u017een\u011b balil a Andreasovi to p\u0159i\u0161lo jako hotov\u00e1 v\u011bc. Ale byl neopatrn\u00fd a p\u0159ijal od toho mu\u017ee drink. V tu chv\u00edli za\u010daly j\u00edt v\u011bci z kopce.<\/em><\/div>\n

Andreasovi n\u011bjakou chv\u00edli trvalo, ne\u017e si v\u0161iml drog a u\u017e s t\u00edm bastardem z baru ode\u0161el. Obe\u0161li jen jeden blok a jeho vid\u011bn\u00ed za\u010dalo b\u00fdt rozmazan\u00e9 a t\u011blo znecitlivuj\u00edc\u00ed. Byl hrub\u011b zatla\u010den do uli\u010dky a druh\u00fd mu\u017e byl v\u0161ude na n\u011bm, a\u010dkoliv se Andreas zoufale sna\u017eil br\u00e1nit. Ano, vyd\u011bl\u00e1val si na \u017eivobyt\u00ed prodejem sv\u00e9ho t\u011bla, ale to neznamenalo, \u017ee bylo p\u0159ijateln\u00e9 jej zdrogovat a vyu\u017e\u00edt!<\/em><\/div>\n
Sna\u017eil se k\u0159i\u010det, ale byl rychle uml\u010den nejprve fackou a pot\u00e9 rukou p\u0159ekr\u00fdvaj\u00edc\u00ed jeho \u00fasta. Jeho kon\u010detiny sotva fungovaly spr\u00e1vn\u011b a odm\u00edtaly uposlechnout jeho p\u0159\u00edkaz, aby zahnaly toho odporn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, ve\u0161ker\u00e9 jeho \u00fasil\u00ed bylo marn\u00e9 a jen mu p\u0159in\u00e1\u0161elo dal\u0161\u00ed \u00fadery, jako bolestivou metodu p\u0159inutit jej z\u016fstat v klidu.<\/em><\/div>\n
\n

Andreas pov\u011bd\u011bl Tomovi, jak u\u017e se t\u00e9m\u011b\u0159 vzdal a neochotn\u011b se podvolil mu\u017eovu n\u00e1sil\u00ed, kdy\u017e v tom byl zachr\u00e1n\u011bn.<\/p><\/div>\n

Tom o p\u00e1r vte\u0159in d\u0159\u00edve p\u0159estal d\u00fdchat, vztek se p\u0159es n\u011bj p\u0159enesl s takovou intenzitou, \u017ee ho sotva dok\u00e1zal potla\u010dit. Bo\u017ee, cht\u011bl toho chlapa zab\u00edt! Evidentn\u011b nebude muset.<\/div>\n
<\/p>\n

Zni\u010dehonic p\u0159i\u0161el obrovsk\u00fd mu\u017e a snadno toho oplzl\u00e9ho chlapa z Andrease sundal, aby ho n\u00e1sledn\u011b rozml\u00e1til na ka\u0161i. V tomto bod\u011b u\u017e byl blon\u010f\u00e1k tak mimo, \u017ee sotva dok\u00e1zal na n\u011bco zaost\u0159it, a kdy\u017e se ho ten mu\u017e zeptal, jestli je v po\u0159\u00e1dku, nedok\u00e1zal dokonce ani p\u0159ik\u00fdvnout. Pot\u00e9 u\u017e bylo v\u0161e rozmazan\u00e9.<\/em><\/div>\n

Probudil se uprost\u0159ed noci na nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b v nezn\u00e1m\u00e9 posteli a jeho zachr\u00e1nce pod\u0159imoval v k\u0159esle vedle n\u011bj. P\u00e1r okam\u017eik\u016f si toho mu\u017ee prohl\u00ed\u017eel, byl si jist\u00fd, \u017ee u\u017e ho n\u011bkdy d\u0159\u00edve vid\u011bl, ale rychle to vzdal. Mu\u017e se ve sp\u00e1nku zavrt\u011bl, zamrkal a probudil se, jen aby spat\u0159il sed\u00edc\u00edho Andrease, jak na n\u011bj se z\u00e1jmem z\u00edr\u00e1.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Hej, jsi vzh\u016fru,“ \u0159ekl se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Andreas naklonil hlavu a jen jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, nev\u011bd\u011bl jsem, kde bydl\u00ed\u0161 a byl jsi tak mimo, \u017ee jsem se t\u011b nemohl zeptat. Nevid\u011bl jsem \u017e\u00e1dnou jinou mo\u017enost, ne\u017e t\u011b vz\u00edt k sob\u011b.“<\/em><\/div>\n
Andreas znovu p\u0159ik\u00fdvl, v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti hlavy se mu tvo\u0159ila tup\u00e1 bolest.<\/em><\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ zeptal se mu\u017e s ustaranou vr\u00e1skou na \u010dele.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zachrapt\u011bl odpov\u011b\u010f. Mu\u017e se nat\u00e1hl pro sklenici vody um\u00edst\u011bnou na no\u010dn\u00edm stolku, a podal ji Andreasovi, kter\u00fd ji vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal.<\/em><\/div>\n
Uk\u00e1zalo se, \u017ee ten mu\u017e pracoval jako vyhazova\u010d v baru nedaleko od Andreasova pracovi\u0161t\u011b a ob\u010das blon\u010f\u00e1ka v okol\u00ed v\u00edd\u00e1val. U\u017e d\u0159\u00edve uh\u00e1dl, pro\u010d se mlad\u0161\u00ed mu\u017e potloukal po ulic\u00edch, ale samotn\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed Andreasovi st\u00e1le zp\u016fsobovalo hanebn\u00e9 \u010derven\u00e1n\u00ed. Opravdu nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e to lid\u00e9 v\u011bd\u011bli, nebylo to n\u011bco, na co byl obzvl\u00e1\u0161\u0165 hrd\u00fd.<\/em><\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed od star\u0161\u00edho mu\u017ee nedostal p\u0159edn\u00e1\u0161ku, jen mu bylo \u0159e\u010deno, \u017ee je to nebezpe\u010dn\u00e9 a \u017ee by m\u011bl b\u00fdt opatrn\u011bj\u0161\u00ed. Andreas mohl jen p\u0159ik\u00fdvnout, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee ten \u010dlov\u011bk m\u00e1 pravdu a c\u00edtil se v\u00edce ne\u017e v rozpac\u00edch za situaci, ze kter\u00e9 ho zachr\u00e1nil. Mohl si za to s\u00e1m, \u017ee byl hloup\u00fd a lehkov\u00e1\u017en\u00fd. Ale to, \u017ee ten \u010dlov\u011bk m\u011bl opravdu obavy, snad byl dokonce i trochu ve stresu z toho, \u017ee Andreas s\u00e1m sebe prod\u00e1val, jej vevnit\u0159 h\u0159\u00e1lo. Kr\u00e1tce pot\u00e9 Andreas usnul, jak drogy st\u00e1le kolovaly jeho syst\u00e9mem.<\/em><\/div>\n
Vzbudil se pozd\u011bji za v\u016fn\u011b sn\u00eddan\u011b a broukaj\u00edc\u00edho si hlasu v kuchyni.<\/em><\/div>\n
\n

Andreasovi se rozz\u00e1\u0159ily o\u010di, kdy\u017e vypr\u00e1v\u011bl, jak laskav\u00fd a sladk\u00fd ten mu\u017e byl a jak se mu necht\u011blo odej\u00edt, a tak to neud\u011blal. Str\u00e1vil v\u011bt\u0161inu dne jen poflakov\u00e1n\u00edm se kolem, zat\u00edmco mu\u017e ukl\u00edzel sv\u016fj byt, p\u0159i\u010dem\u017e si tu a tam ud\u011blal p\u0159est\u00e1vku, aby si s blon\u010f\u00e1kem dal \u0161\u00e1lek k\u00e1vy, nebo se jen schoulil na gau\u010di a vesele s n\u00edm kl\u00e1bosil.<\/p><\/div>\n

S hv\u011bzdami v o\u010d\u00edch Andreas Tomovi vypr\u00e1v\u011bl, jak mil\u00fd byl, a Tom musel potla\u010dit sm\u00edch nad t\u00edm, jak byl jeho p\u0159\u00edtel u\u017e o\u010dividn\u011b pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd.<\/div>\n
Znovu a znovu se omlouval a \u0159ekl Tomovi, \u017ee by mu zavolal, jen kdyby si vzpomn\u011bl, ale m\u011bl tak dobr\u00e9 chv\u00edle, zat\u00edmco byl u Michaela, \u017ee tot\u00e1ln\u011b zapomn\u011bl.<\/div>\n
Tom mu s \u00fasm\u011bvem \u0159ekl, aby si s t\u00edm ned\u011blal starosti. Opravdu byl za n\u011bj \u0161\u0165astn\u00fd. Nest\u00e1valo se \u010dasto, \u017ee by potkal n\u011bkoho, koho by m\u011bl r\u00e1d, a jak\u00fdkoliv chlap, kter\u00fd se jeho kamar\u00e1da zastal, kter\u00fd by kv\u016fli n\u011bmu n\u011bkoho zml\u00e1til, byl pro Toma dobr\u00fd. Nemluv\u011b o \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd na Andreasov\u011b tv\u00e1\u0159i vyvol\u00e1vala pouh\u00e1 zm\u00ednka mu\u017eova jm\u00e9na. To bylo na tom v\u0161em to nejuspokojiv\u011bj\u0161\u00ed; jak Andyho \u0161ed\u00e9 o\u010di z\u00edskaly ten vzd\u00e1len\u00fd pohled a staly se zasn\u011bn\u00fdmi. Jasn\u011b, blon\u010f\u00e1k byl tot\u00e1ln\u011b osln\u011bn\u00fd.<\/div>\n
\n

Mysl mu pomalu upadala do jeho vlastn\u00ed mal\u00e9 posedlosti a on se musel usm\u00e1t. No nechovali se oba jako hloup\u011b pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed puber\u0165\u00e1ci? Rozesm\u00e1l se nad tou p\u0159edstavou a rozhodl se, \u017ee tohle je stejn\u011b dobr\u00e1 chv\u00edle jako kter\u00e1koliv jin\u00e1, aby zasv\u011btil Andrease do sv\u00e9ho mal\u00e9ho tajemstv\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee, ehm,“ za\u010dal a znovu t\u00edm z\u00edskal Andyho pozornost pot\u00e9, co chv\u00edli nemluvili, oba zcela om\u00e1men\u00ed. „N\u011bkoho jsem potkal.“<\/div>\n
Andreas se zahih\u0148\u00e1n\u00edm odpov\u011bd\u011bl pouze „J\u00e1 v\u00edm,“ a Toma to kompletn\u011b rozhodilo.<\/div>\n
„Co\u017ee? Tys to v\u011bd\u011bl?!“ vyk\u0159ikl a z\u00edral na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. To byl opravdu tak pr\u016fhledn\u00fd?<\/div>\n
„No, u\u017e n\u011bjakou dobu se ob\u010das zasn\u00ed\u0161, po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee za t\u00edm mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00e1 holka.“<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Andreas p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je to d\u00edvka. Tom t\u011b\u017ece polknul a uvedl v\u0161e na pravou m\u00edru. „Nen\u00ed to holka.“<\/div>\n
Andreas se zamra\u010dil a cht\u011bl se zeptat, co t\u00edm myslel, ne\u017e mu to do\u0161lo a jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159ekvapen\u00edm. Tohle v\u016fbec nebylo to, co o\u010dek\u00e1val! „Je to mu\u017e,“ prohl\u00e1sil v\u011bcn\u011b a Tom p\u0159ik\u00fdvl a rozpa\u010dit\u011b sklopil zrak, jak o\u010dek\u00e1val, \u017ee Andreas za\u010dne hyster\u010dit.<\/div>\n
\n

Ale nestalo se to. „Wow, to bych si nikdy nepomyslel,“ \u0159ekl nam\u00edsto toho se z\u0159ejm\u00fdm \u00fa\u017easem.<\/p><\/div>\n

„Ani j\u00e1 ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a pokr\u010dil rameny. Koneckonc\u016f to byla pravda.<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ pokra\u010doval Andy a prot\u00e1hl to slovo. „Kdo to je?“<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si, jak jsem ti \u0159ekl, \u017ee m\u011b p\u0159i malov\u00e1n\u00ed v centru n\u011bkdo p\u0159istihl?“<\/div>\n
Andreas ta slova vst\u0159ebal a rozsv\u00edtily se mu o\u010di. „To byl on?“ Najednou byl jako v ext\u00e1zi. „V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee na tom n\u011bco nesed\u011blo, kdy\u017e jsi mi o tom \u0159\u00edkal. Sakra, te\u010f to v\u0161echno d\u00e1v\u00e1 smysl!“<\/div>\n
Tom mu se sm\u00edchem musel p\u0159iznat, \u017ee byl schv\u00e1ln\u011b vyh\u00fdbav\u00fd a \u017ee opravdu ne\u010dekal, \u017ee toho mu\u017ee znovu uvid\u00ed. Pak mu \u0159ekl o jejich dal\u0161\u00edch setk\u00e1n\u00edch a jak, ani\u017e by si to uv\u011bdomil, tomu mu\u017ei propadl.<\/div>\n
„A to ho sotva zn\u00e1m!“ vyk\u0159ikl a beznad\u011bjn\u011b hodil rukama do vzduchu.<\/div>\n
To zp\u016fsobilo, \u017ee se Andreas rozhih\u0148al a \u0159ekl mu, \u017ee na tom skute\u010dn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed a \u017ee to p\u0159ijde, jen mus\u00ed vydr\u017eet a po\u010dkat.<\/div>\n
\n

Vyventilov\u00e1n\u00ed se Andreasovi byl dobr\u00fd pocit a to, \u017ee p\u0159ijal Tomovu nov\u011b objevenou bisexualitu tak hezky, bylo uvol\u0148uj\u00edc\u00ed. A tak mu \u0159ekl v\u0161e o t\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 kr\u00e1se a zakon\u010dil to slovy o tom, \u017ee byl n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed p\u00e1tek pozv\u00e1n na ve\u010d\u00edrek.<\/p><\/div>\n

Tohle<\/em> zp\u016fsobilo, \u017ee Andreas za\u010dal hyster\u010dit a Tom se musel sm\u00e1t jeho v\u00fdbuchu.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi tohle ne\u0159ekl jako prvn\u00ed?! Ach, Tome, mus\u00edme j\u00edt nakupovat!“<\/div>\n
„A za co?“ Tom si odfrkl. Nerad utr\u00e1cel pen\u00edze za nepot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
„Oh, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bkde tajn\u00e9 z\u00e1soby,“ konstatoval Andreas a v\u011bnoval mu p\u0159\u00edsn\u00fd pohled. „A mus\u00ed\u0161 na sv\u00e9m rande vypadat hezky! Nem\u016f\u017ee\u0161 se tam uk\u00e1zat a vypadat jako vandr\u00e1k na takov\u00e9 n\u00f3bl p\u00e1rty.“<\/div>\n
V jeho slovech byla jasn\u00e1 definitivnost, ale Tom st\u00e1le tla\u010dil. „Ale j\u00e1 jsem vandr\u00e1k, nebo jsem tomu alespo\u0148 tak bl\u00edzko, jak jen to jde.“<\/div>\n
O\u010dividn\u011b ura\u017een\u00fd Andreas na n\u011bj zaz\u00edral. Koneckonc\u016f, byli na jedn\u00e9 lodi. „To neznamen\u00e1, \u017ee tak mus\u00ed\u0161 i vypadat. Nenech\u00e1m t\u011b se ztrapnit t\u00edm, \u017ee se uk\u00e1\u017ee\u0161 v mikin\u011b a sv\u00fdch kalhot\u00e1ch pokryt\u00fdch barvou.“<\/div>\n
Nebylo to p\u0159esn\u011b to, co m\u011bl v pl\u00e1nu, ale pravda byla, \u017ee to k tomu nem\u011blo daleko, bylo to v\u0161echno, co m\u011bl. „Fajn.“ Ustoupil. „P\u016fjdeme nakupovat, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 fajnov\u00e9 obchody a nebudu si kupovat cel\u00e9 nov\u00e9 oble\u010den\u00ed. U\u017e m\u00e1m jedny p\u011bkn\u00e9 d\u017e\u00edny, tak\u017ee dal\u0161\u00ed nepot\u0159ebuju. Okay?“<\/div>\n
Andreas se zazuben\u00edm souhlasil. „Domluveno!“<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee P\u0159izn\u00e1n\u00ed Tom t\u011b\u017ece klesl na zch\u00e1tral\u00fd gau\u010d a hlasit\u011b vydechl. Pr\u00e1v\u011b se vr\u00e1til z Mitte, kde str\u00e1vil v\u011bt\u0161inu odpoledne a podve\u010dera malov\u00e1n\u00edm. Bill se k n\u011bmu v jednom okam\u017eiku p\u0159ipojil, p\u0159inesl mu k\u00e1vu jako v\u00fdmluvu, aby tam mohl p\u0159ij\u00edt, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2449","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2449","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2449"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2449\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2449"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2449"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2449"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}