{"id":2455,"date":"2015-11-22T16:10:00","date_gmt":"2015-11-22T15:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2446"},"modified":"2015-11-22T16:10:00","modified_gmt":"2015-11-22T15:10:00","slug":"secrets-kept-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/22\/secrets-kept-2-2\/","title":{"rendered":"Secrets Kept 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
Nedalo se \u0159\u00edct, zda jeho slova m\u011bla na Billa n\u011bjak\u00fd vliv. Nev\u011bd\u011bl, jestli Bill sv\u00e9ho bratra vzal na milost, nebo ne, ale pokud ano, konverzace nemohla j\u00edt dob\u0159e. Jak Georg p\u0159edpov\u00eddal, Bill s n\u00edm tu noc znovu z\u016fstal a byl na tom je\u0161t\u011b mizern\u011bji ne\u017e p\u0159edchoz\u00ed noc, kdy\u017e lezl ve\u010der do Georgovy postele.<\/div>\n
Mluven\u00ed s Billem sotva pom\u00e1halo; jeho odpov\u011bdi byly p\u0159inejmen\u0161\u00edm z\u00e1hadn\u00e9 a Georg neznal \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak je roz\u0161ifrovat. Bylo dost t\u011b\u017ek\u00e9 Billova slova pochopit, i kdy\u017e se zrovna nesna\u017eil n\u011b\u010demu vyhnout. Jeho odpov\u011bdi, kdy\u017e kone\u010dn\u011b dorazily, nep\u0159i\u0161ly z jeho vlastn\u00edch dedukc\u00ed, ale nakonec od samotn\u00e9ho Billa. Druh\u00fd den p\u0159i ukl\u00edzen\u00ed nepo\u0159\u00e1dku z jejich pozdn\u00edho ob\u011bda usly\u0161el z ob\u00fdvac\u00edho pokoje op\u011bt Tomovo vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. Zastavil se a \u010dekal, aby zjistil, jestli to Bill zvedne; nezvedl. Telefon vyzv\u00e1n\u011bl po celou dobu, ne\u017e se odml\u010del a dvakr\u00e1t zap\u00edpal jako sign\u00e1l pro nep\u0159ijat\u00fd hovor. O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji za\u010dal vyzv\u00e1n\u011bt znovu.<\/div>\n
<\/div>\n
Georg s povzdechem vyt\u00e1hl ruce z jarov\u00e9 vody a usu\u0161il si je, ne\u017e zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, aby na\u0161el zdroj. Bill spal na gau\u010di a tam na konferen\u010dn\u00edm stolku le\u017eel jeho sv\u00edt\u00edc\u00ed a zvon\u00edc\u00ed telefon. Ve chv\u00edli, kdy se k n\u011bmu dostal a zvedl ho ze stolu, vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed op\u011bt p\u0159estalo. Georg telefon bez rozm\u00fd\u0161len\u00ed odemkl.<\/div>\n
Bylo tam tucet zme\u0161kan\u00fdch hovor\u016f a slo\u017eka s p\u0159\u00edchoz\u00edmi zpr\u00e1vami byla pln\u00e1. N\u011bkter\u00e9 byly p\u0159e\u010dten\u00e9 a jin\u00e9 ne, ale ka\u017ed\u00e1 z nich byla od Toma. Hlas v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti jeho mysli Georgovi sd\u011bloval, \u017ee naru\u0161uje Billovo soukrom\u00ed, ale byl zoufal\u00fd a doufal, \u017ee v t\u011bch zpr\u00e1v\u00e1ch by mohlo b\u00fdt n\u011bco, co by jej dovedlo na stopu toho, co se d\u011bje. Za\u010dal proch\u00e1zet jednotliv\u00fdmi zpr\u00e1vami.<\/div>\n
\n
<\/div>\n

Bille?<\/em><\/div>\n
Kde jsi?<\/em><\/div>\n
Pro\u010d mi nezved\u00e1\u0161 telefon?<\/em><\/div>\n
Stalo se n\u011bco?<\/em><\/div>\n
Jsi v po\u0159\u00e1dku?<\/em><\/div>\n
Bille, pros\u00edm.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zd\u00e1lo se, \u017ee Georgovy rady byly vzaty v\u00e1\u017en\u011b a Bill sv\u00e9mu bratrovi nakonec zavolal, proto\u017ee dal\u0161\u00ed zpr\u00e1va \u0159\u00edkala: Nem\u016f\u017ee\u0161 prost\u011b \u0159\u00edct tohle, a pak to polo\u017eit, Bille.<\/em><\/div>\n
Co jsem ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Georg zaslechl \u0161ust\u011bn\u00ed l\u00e1tky a rychle telefon zav\u0159el, ne\u017e vzhl\u00e9dl k Billovi. \u017daludek mu poklesl, kdy\u017e spat\u0159il, jak na n\u011bj Bill z\u00edr\u00e1, u\u017e ne d\u00e9le sp\u00edc\u00ed. Rychle polo\u017eil telefon zp\u00e1tky na st\u016fl, jako by snad to, \u017ee jej vr\u00e1til na m\u00edsto, mohlo n\u011bjak zlep\u0161it, \u017ee \u010dmuchal, kde nem\u011bl.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem\u2026 Chci \u0159\u00edct, nebyl jsem\u2026“ Georg se na Billa bezmocn\u011b d\u00edval, nejist\u00fd, co na to \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Nen\u00ed na m\u011b dokonce ani na\u0161tvan\u00fd,“ \u0159ekl Bill klidn\u011b a posadil se. „V\u0161iml sis toho? Dva dny ho ignoruju, ale on nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd.“<\/div>\n
Georg hust\u011b polknul a posadil se vedle Billa, kter\u00fd na n\u011bj hled\u011bl stejn\u00fdma smutn\u00fdma o\u010dima, jako u\u017e cel\u00e9 dva dny. „Boj\u00ed se o tebe,“ \u0159ekl Georg. „Utekl jsi pry\u010d a nic jsi mu ne\u0159ekl.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Bill sklopil hlavu ke sv\u00e9mu kl\u00ednu a po tv\u00e1\u0159i mu za\u010daly st\u00e9kat slzy. „Jen jsem nemohl\u2026 Je to p\u0159\u00edli\u0161 moc. Je to p\u0159\u00edli\u0161 moc a st\u00e1le ne dost. Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bco takhle?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ p\u0159iznal Georg. „Mo\u017en\u00e1, kdy\u017e mi n\u011bco \u0159ekne\u0161, m\u016f\u017eu se to sna\u017eit pochopit?“<\/div>\n
Bill rychle zavrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille.“ Georg se k n\u011bmu p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a nat\u00e1hl se pro Billovu ruku s \u00falevou, kdy\u017e mu Bill dovolil ji vz\u00edt. „Nemus\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edct v\u0161echno. Ani to nemus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct mn\u011b. Ale pot\u0159ebuje\u0161 s n\u011bk\u00fdm mluvit; nem\u016f\u017ee\u0161 to dr\u017eet ve sv\u00e9 hlav\u011b. Takhle to d\u00e1l nejde.“<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu,“ opakoval a vydal ze sebe tich\u00fd, zlomen\u00fd zvuk. „Nechci, abys m\u011b nen\u00e1vid\u011bl, nechci, aby m\u011b kdokoliv nen\u00e1vid\u011bl.“<\/div>\n
„Nic, \u010deho jsi schopn\u00fd, m\u011b nem\u016f\u017ee p\u0159im\u011bt, abych t\u011b nen\u00e1vid\u011bl, Bille,“ \u0159ekl Georg a stiskl mu ruku.<\/div>\n
Nevypadalo to, jako by jej to v\u016fbec p\u0159esv\u011bd\u010dilo a Georg si myslel, \u017ee odejde z dal\u0161\u00edho rozhovoru bez odpov\u011bd\u00ed, ale pak se Bill doplazil zbytek cesty ke Georgovi a zru\u0161il tak jakoukoliv vzd\u00e1lenost mezi nimi. V\u011bnoval Georgovi znepokojen\u00fd pohled, ne\u017e jej ze strany pevn\u011b objal.<\/div>\n
„Ty jsi na m\u011b tak hodn\u00fd,“ za\u0161eptal mu Bill p\u0159\u00edmo do ucha. „Star\u00e1\u0161 se o m\u011b, dokonce ani kdy\u017e nev\u00ed\u0161, co se d\u011bje, a m\u00e1\u0161 se mnou takovou trp\u011blivost. Jsi nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel, o jak\u00e9ho bych kdy mohl \u017e\u00e1dat.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se odml\u010del a Georg mohl stejn\u011b tak c\u00edtit jako sly\u0161et jeho nam\u00e1hav\u00fd dech, kter\u00fd mu \u0159\u00edkal, \u017ee je Bill nerv\u00f3zn\u00ed. Po n\u011bkolika dlouh\u00fdch minut\u00e1ch se Bill kone\u010dn\u011b zeptal: „Pro\u010d nem\u016f\u017eu b\u00fdt zamilovan\u00fd rad\u011bji do tebe?“<\/div>\n
Bill se odt\u00e1hl, aby posoudil jeho reakci a Georg na n\u011bj z\u00edral a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to, co si mysl\u00ed, je spr\u00e1vn\u00e9, nebo jestli jeho mysl sko\u010dila do toho nejbizarn\u011bj\u0161\u00edho z\u00e1v\u011bru, ke kter\u00e9mu mohla doj\u00edt. Zd\u00e1lo se, \u017ee Bill to pochopil, proto\u017ee velice pomalu p\u0159ik\u00fdvl, a pot\u00e9 Georg porozum\u011bl.<\/div>\n
Oh.<\/div>\n
D\u00e1valo to smysl. D\u00e1valo to v\u011bt\u0161\u00ed smysl, ne\u017e si Georg myslel, \u017ee by ve skute\u010dnosti m\u011blo. C\u00edtil, \u017ee by m\u011bl podle v\u0161ech standard\u016f pr\u00e1v\u011b te\u010f vy\u0161ilovat. Nebylo to snad to, co by d\u011blal ka\u017ed\u00fd rozumn\u00fd \u010dlov\u011bk, kdyby \u010delil stejn\u00e9 informaci?<\/div>\n
Ale on nevy\u0161iloval. Jist\u011b, byl p\u0159ekvapen\u00fd. Nikdy, ani za mili\u00f3n let by ne\u010dekal, \u017ee mu bude sv\u011b\u0159eno takov\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed. A\u010dkoliv to p\u0159izn\u00e1n\u00ed samotn\u00e9 jej ve skute\u010dnosti nep\u0159ekvapilo; potvrdilo to ka\u017edou my\u0161lenku a teorii, o kter\u00fdch si Georg nikdy nedovolil spekulovat. Cht\u011bl b\u00fdt znepokojen nedostatkem sv\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed a p\u0159\u00edpadn\u011b rozeb\u00edrat to, jak pod\u011blan\u00e1 byla jeho mor\u00e1lka, ale Bill u n\u011bj kle\u010del tak bl\u00edzko a d\u00edval se na n\u011bj s tak otev\u0159en\u00fdm v\u00fdrazem strachu, \u017ee p\u0159\u00edpadn\u00e9 v\u00fd\u010ditky, kter\u00e9 m\u011bl ke sv\u00e9 mor\u00e1lce, musely b\u00fdt nech\u00e1ny na pozd\u011bji.<\/div>\n
„Wow,“ \u0159ekl a polkl. Pot\u00e9 se p\u0159istihl, jak p\u0159ikyvuje. „Okay. Wow.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ Bill se kousl do rtu a vypadal tak zoufale, \u017ee v\u0161echno, co Georg cht\u011bl ud\u011blat, bylo obejmout ho a ukr\u00fdt n\u011bkam, kde by na n\u011bj jeho probl\u00e9my nedos\u00e1hly. „Sna\u017eil jsem se, aby to tak nebylo. Zkou\u0161el jsem si \u0159\u00edkat, \u017ee je to jen proto, \u017ee na\u0161e \u017eivoty jsou tak hektick\u00e9, a v\u011b\u0159it n\u011bkomu jin\u00e9mu natolik, aby se s n\u00edm dalo j\u00edt na rande, je nemo\u017en\u00e9, ale nen\u00ed to pravda. Proto\u017ee\u2026 Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bych n\u011bkoho jin\u00e9ho miloval tolik, jako miluju jeho. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bych n\u011bkoho jin\u00e9ho pot\u0159eboval tolik, jako pot\u0159ebuju jeho.“<\/div>\n
„Hej,“ Georg stiskl Billovu ruku a vyhledal jeho pohled. „Nemus\u00ed\u0161 mi nic z toho vysv\u011btlovat, nen\u00ed t\u0159eba se omlouvat, okay? Nikdo si nem\u016f\u017ee pomoct, do koho se zamiluje.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a v o\u010d\u00edch se mu t\u0159pytily dal\u0161\u00ed slzy. „Jen bych si p\u0159\u00e1l, aby c\u00edtil to stejn\u00e9,“ za\u0161eptal Bill. P\u0159\u00e1l bych si, abych to p\u0159ed n\u00edm nemusel skr\u00fdvat\u2026 Nikdy jsem nebyl ur\u010den\u00fd k tomu, abych p\u0159ed Tomem n\u011bco tajil.“<\/div>\n
To byla pravda a ka\u017ed\u00fd, kdo je znal, to mohl dosv\u011bd\u010dit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Stejn\u011b to u\u017e tak nem\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat o moc d\u00e9le,“ p\u0159ipomn\u011bl Billovi a trochu smutn\u011b se usm\u00e1l. „Nakonec t\u011b p\u0159ijde hledat. \u010c\u00edm d\u00e9le bude\u0161 \u010dekat, t\u00edm v\u00edce rozpa\u010dit\u00e9 to bude.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tady z\u016fstat napo\u0159\u00e1d?“ Zeptal se Bill slab\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Napo\u0159\u00e1d?“ Georg se rozesm\u00e1l. „Bille, je to jen jeden a p\u016fl dne a u\u017e je ti mizern\u011b. Nevydr\u017eel bys tady v\u011b\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„Jo.“ Bill se pod\u00edval dol\u016f na sv\u00e9 ruce, ale nic dal\u0161\u00edho ne\u0159ekl. Zam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky do sv\u00e9 mal\u00e9 zem\u011b do\u010dasn\u00e9ho pop\u00edr\u00e1n\u00ed, kde mohl z\u016fstat tak dlouho, jak cht\u011bl a kde si \u0159\u00edkal, \u017ee mu Tom nechyb\u00ed tak moc, jako mu ve skute\u010dnosti chyb\u011bl.<\/div>\n
Georg si s\u00e1m pro sebe povzdechl. Bylo jasn\u00e9, \u017ee Bill necht\u011bl \u010delit d\u016fsledku tohoto konkr\u00e9tn\u00edho rozhodnut\u00ed. Nevypadal, \u017ee by byl o n\u011bco bl\u00ed\u017e k rozhodnut\u00ed j\u00edt dom\u016f a \u010delit Tomovi, ne\u017e byl p\u0159ed jejich rozhovorem. Vypadalo to, \u017ee pokud cht\u011bl trochu v\u00edce \u010dasu na sebe, ne\u017e za\u010dne turn\u00e9 a on bude op\u011bt \u017e\u00edt na vrcholu milionu dal\u0161\u00edch lid\u00ed, bude muset napravit v\u011bci mezi dvoj\u010daty on s\u00e1m.<\/div>\n
Jak se do tohohle zat\u00e1hl?<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
Ve\u010der t\u011bsn\u011b p\u0159ed span\u00edm m\u011bl Georg n\u011bco, co p\u0159ipom\u00ednalo pl\u00e1n. Pl\u00e1n, kter\u00fd byl v\u00fdslovn\u011b z\u00e1visl\u00fd na tom, aby o n\u011bm Bill nev\u011bd\u011bl; nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed co jin\u00e9ho d\u011blat, ne\u017e jen udr\u017eovat Billa v nev\u011bdomosti. Mluven\u00ed s n\u00edm se nezd\u00e1lo, \u017ee by fungovalo, proto\u017ee Billovi by byly pouze p\u0159ipomenuty ot\u00e1zky, kter\u00e9 p\u0159ijdou, a\u017e bude op\u011bt \u010delit Tomovi a to v\u016fbec nepom\u00e1halo.<\/div>\n
Bill k n\u011bmu op\u011bt vlezl do postele jako p\u0159edchoz\u00ed dv\u011b noci, a p\u0159itulil se t\u011bsn\u011b ke Georgovi. Jakmile se Georg dostate\u010dn\u011b uvelebil s Billem p\u0159itisknut\u00fdm ke sv\u00e9mu boku, c\u00edtil, \u017ee u\u017e toho v\u00ed dost na to, aby se mohl zeptat. „Tak\u017ee kdy\u017e jsi \u0159\u00edkal, \u017ee neum\u00ed\u0161 sp\u00e1t s\u00e1m\u2026?“<\/div>\n
Bill vedle n\u011bj ml\u010del tak dlouho, a\u017e si Georg myslel, \u017ee nedostane odpov\u011b\u010f. „Sp\u00edme spolu,“ p\u0159iznal nakonec. „Ka\u017edou noc, Tom a j\u00e1 sp\u00edme v jedn\u00e9 posteli.“<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil. „A vy ne\u2026? J\u00e1 to nech\u00e1pu.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to o smyslnosti,“ za\u0161eptal Bill. „Je to o bl\u00edzkosti. Je to o tom m\u00edt ho u sebe tak moc, jak jen m\u016f\u017eu, o tom vid\u011bt ho a dot\u00fdkat se ho. Jsme spolu tak moc, po cel\u00fd den, ka\u017ed\u00fd den, a nikdy se nezd\u00e1lo b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e9 se na noc rozd\u011blit. A tak jsme to nikdy neud\u011blali. To je d\u016fvod, pro\u010d\u2026 pro\u010d to bylo na m\u011b moc. Proto\u017ee m\u011b ka\u017ed\u00fd ve\u010der dr\u017e\u00ed a \u0159\u00edk\u00e1 mi, jak moc m\u011b miluje a to je prost\u011b\u2026 tak zdrcuj\u00edc\u00ed m\u00edt tohle, ale nem\u00edt jeho l\u00e1sku pro m\u011b takovou, jakou j\u00e1 m\u00e1m pro n\u011bho.“<\/div>\n
<\/div>\n
„To je mi l\u00edto,“ \u0159ekl Georg up\u0159\u00edmn\u011b. Zn\u011blo to jako ho\u0159kosladk\u00e1 existence; b\u00fdt obda\u0159en svou sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161\u00ed, kter\u00e1 v\u00e1s ale nemiluje stejn\u011b, jako vy milujete ji. Nen\u00ed divu, \u017ee se Bill c\u00edtil, jako by se po celou dobu topil; nen\u00ed divu, \u017ee to nakonec nevydr\u017eel a sna\u017eil se dostat pry\u010d.<\/div>\n
„To nemus\u00ed,“ \u0159ekl mu Bill a stiskl jej do n\u011b\u010deho, co p\u0159ipom\u00ednalo objet\u00ed. „Tys neud\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee jsi mi pomohl.“<\/div>\n
Ta slova mu p\u0159ipomn\u011bla n\u011bco, co mu Bill \u0159ekl d\u0159\u00edve toho dne, kdy se vyzn\u00e1val z l\u00e1sky ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. „Opravdu si p\u0159eje\u0161, abys byl zamilovan\u00fd do m\u011b?“ Zeptal se, ne\u017e se dok\u00e1zal zastavit. I kdy\u017e byla tma, Georg na sob\u011b mohl c\u00edtit ten nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled, kter\u00fd obdr\u017eel. „Musel jsem se zeptat.“<\/div>\n
Bill ud\u011blal zvuk, kter\u00fdm dal jasn\u011b najevo, \u017ee prot\u00e1\u010d\u00ed o\u010di v sloup, ale nam\u00edsto sarkastick\u00e9 pozn\u00e1mky up\u0159\u00edmn\u011b odpov\u011bd\u011bl. „Ne,“ odml\u010del se. „Ale n\u011bkdy si p\u0159eju, abych si to p\u0159\u00e1l. P\u0159eju si, abych si dok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee bych miloval n\u011bkoho jin\u00e9ho ne\u017e Toma.“<\/div>\n
Georg neodpov\u011bd\u011bl. Co by na to m\u011bl \u0159\u00edct? Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, \u010d\u00edm si Bill proch\u00e1zel; nebyl tu \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak by se mohl ztoto\u017enit se spojen\u00edm, kter\u00e9 dvoj\u010data m\u011bla, nato\u017e s t\u00edm, \u017ee by jeden byl zamilovan\u00fd do druh\u00e9ho.<\/div>\n
Byl vzh\u016fru je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co Bill usnul, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli v\u016fbec mohl spravit rozpor mezi dvoj\u010daty.<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
V\u00fdlet do domu dvoj\u010dat druh\u00fd den r\u00e1no byl dlouh\u00fd a tich\u00fd; hudba pouze zkreslovala jeho my\u0161lenky a Georg m\u011bl pocit, jako by se m\u011bl co nejv\u00edce p\u0159ipravit, ne\u017e se tam dostane. Ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by to pom\u00e1halo, proto\u017ee se nec\u00edtil o nic l\u00e9pe p\u0159ipraven, kdy\u017e zastavil na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b dvoj\u010dat, ne\u017e byl p\u0159edchoz\u00edho dne, kdy se rozhodl, \u017ee je \u010das na n\u011bjak\u00e9 \u010diny.<\/div>\n
Trvalo mu n\u011bkolik minut pot\u00e9, co zastavil, aby sebral odvahu a z toho auta vystoupil. Nebyl si jist\u00fd, jestli tohle je ten spr\u00e1vn\u00fd postup, vstoupit mezi dvoj\u010data a zapojit se do jejich probl\u00e9m\u016f, ale to Bill jej do toho zat\u00e1hl a od t\u00e9 doby mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de neprok\u00e1zalo \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky dozn\u00e1n\u00ed se ke sv\u00fdm \u010din\u016fm. Bylo na \u010dase, aby n\u011bkdo n\u011bco ud\u011blal.<\/div>\n
S povzdechem vystoupal po schodech a zazvonil na zvonek. U\u010dinil tak bezmy\u0161lenkovit\u011b, proto\u017ee jak\u00e1koliv dal\u0161\u00ed my\u0161lenka a on by se oto\u010dil a \u0161el dom\u016f, a to by nic nevy\u0159e\u0161ilo.<\/div>\n
Zevnit\u0159 sly\u0161el ozv\u011bnu zvonku, kter\u00e1 se t\u00e1hla domem, a ihned pot\u00e9 sm\u011bsici hlubok\u00e9ho a vysok\u00e9ho \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed, jak \u010dty\u0159i psi dvoj\u010dat na zvonek nad\u0161en\u011b reagovali. \u0160t\u011bk\u00e1n\u00ed se dostalo bl\u00ed\u017ee ke dve\u0159\u00edm a ty se pak rozl\u00e9tly. St\u00e1l tam Tom a ti\u0161il psy, kte\u0159\u00ed mu byli v pat\u00e1ch. Bylo poledne, ale Tom byl je\u0161t\u011b v tom, co vypadalo jako jeho spac\u00ed oble\u010den\u00ed – odrban\u00e9 b\u00edl\u00e9 t\u00edlko, kter\u00e9 bylo minim\u00e1ln\u011b o dv\u011b velikosti v\u011bt\u0161\u00ed, a \u0161ed\u00e9 tepl\u00e1ky. Vypadal vy\u010derpan\u011b a naprosto mizern\u011b, a\u010dkoliv Georg dok\u00e1zal \u0159\u00edct, \u017ee se to sna\u017e\u00ed skr\u00fdt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl Georg s \u00fasm\u011bvem. „Nevhodn\u00e1 doba?“<\/div>\n
Tom se sna\u017eil d\u00e1t dohromady \u00fasm\u011bv a jen nap\u016fl usp\u011bl. „Ne, poj\u010f d\u00e1l.“<\/div>\n
Georg vstoupil dovnit\u0159 a nechal dve\u0159e, aby se za n\u00edm zav\u0159ely, zat\u00edmco Tom se vydal zp\u011bt do \u00fatrob domu se psy v pat\u00e1ch. Georg\u016fv nos zas\u00e1hl siln\u00fd z\u00e1pach \u010distic\u00edch prost\u0159edk\u016f, kter\u00fd byl st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00ed, jak n\u00e1sledoval Toma d\u00e1l do domu. V\u0161e bylo bez poskvrny, Tom vy\u010distil a uklidil ka\u017edou p\u00ed\u010f ji\u017e tak bezchybn\u00e9ho domu dvoj\u010dat.<\/div>\n
Tom se posadil na pohovku a Georg obsadil polohovac\u00ed k\u0159eslo naproti n\u011bmu, zat\u00edmco men\u0161\u00ed psi vysko\u010dili za Tomem, aby mu polo\u017eili hlavu do kl\u00edna a v\u011bt\u0161\u00ed psi se mu schoulili u nohou. Tom si odka\u0161lal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill, ehm\u2026“ podrbal se na zadn\u00ed stran\u011b krku a vyh\u00fdbal se p\u0159itom Georgovu pohledu. „Bill tr\u00e1v\u00ed den s Andym, tak jsem si myslel, \u017ee bych trochu uklidil. V\u0161ak v\u00ed\u0161, jak\u00fd je.“<\/div>\n
Zn\u011blo to tak le\u017e\u00e9rn\u011b, tak v\u011brohodn\u011b, \u017ee si Georg nemohl pomoct a p\u0159em\u00fd\u0161lel, ze v\u0161ech dob, kdy sly\u0161el n\u011bco podobn\u00e9ho, kolik z toho bylo pravdiv\u00e9ho a kolik z toho byla snaha skr\u00fdt n\u011bjakou dvoj\u010dec\u00ed h\u00e1dku?<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekl s rozhodnut\u00edm, \u017ee se nad star\u0161\u00edm dvoj\u010detem slituje. „Bill je posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed u m\u011b.“<\/div>\n
Tomovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di.<\/div>\n
„Pro\u010d? Zeptal se a trochu se naklonil dop\u0159edu, jak se sna\u017eil neru\u0161it psy na sv\u00e9m kl\u00edn\u011b. „\u0158ekl ti pro\u010d? Proto\u017ee se mnou nemluv\u00ed. Nechce mi zvedat telefon ani odpov\u00eddat na zpr\u00e1vy\u2026 Jen chci v\u011bd\u011bt, co jsem ud\u011blal.“<\/div>\n
Hlas se mu p\u0159i posledn\u00edm slov\u011b zlomil a nal\u00e9hav\u011b se na Georga pod\u00edval. V\u0161echna ta bolest a zmatek, kter\u00e9 vid\u011bl t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r dn\u016f u Billa, se perfektn\u011b odr\u00e1\u017eela pr\u00e1v\u011b tady v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. Tom byl bez sv\u00e9ho dvoj\u010dete pr\u00e1v\u011b tak ztracen\u00fd jako Bill.<\/div>\n
„On je-“ Georg se zastavil a povzdechl si. „Je to komplikovan\u00e9.“<\/div>\n
„Ale k \u010dertu je!“ Tom vylet\u011bl z gau\u010de, co\u017e zp\u016fsobilo, \u017ee jeho mazl\u00ed\u010dci od n\u011bj odsko\u010dili. Georg se odt\u00e1hl a z\u00edral na Toma v \u0161oku. „Je to moje dvoj\u010de! Na tom nen\u00ed nic, kurva, komplikovan\u00e9ho! Pro\u010d se mnou nemluv\u00ed? Pro\u010d mi ne\u0159ekne, co se d\u011bje? A pro\u010d \u0161el, kurva, k tob\u011b? Pro\u010d je s tebou, kdy\u017e by m\u011bl b\u00fdt se mnou? Jak je to\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom n\u00e1hle zav\u00e1hal a Georg si prakticky dok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak se mu v hlav\u011b prot\u00e1\u010dej\u00ed kole\u010dka, kdy\u017e jej napadla nov\u00e1 my\u0161lenka. Na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i probleskl zran\u011bn\u00fd pohled. „On je\u2026 D\u011bje se tady n\u011bco mezi v\u00e1mi dv\u011bma?“ zeptal se a tv\u00e1\u0159 mu ztvrdla. „To je ono? Boj\u00ed se mi \u0159\u00edct, \u017ee\u2026 \u017ee chce b\u00fdt s tebou? Jsi do Billa zamilovan\u00fd?“<\/div>\n
„Co\u017ee? Ne!“ Georg na Toma z\u00edral cel\u00fd paf, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak p\u0159esn\u011b mohl doj\u00edt k tomuto z\u00e1v\u011bru.<\/div>\n
Tom nevypadal, jako by mu v\u011b\u0159il, zamra\u010den\u011b na Georga z\u00edral a ruce m\u011bl zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na prsou. Jeho tv\u00e1\u0159 byla zachmu\u0159en\u00e1 s emoc\u00ed, u kter\u00e9 Georgovi trvalo dobrou minutu, ne\u017e ji rozpoznal, ale kdy\u017e to ud\u011blal, zato\u010dila se mu hlava. Vid\u011bl ten v\u00fdraz u\u017e tis\u00edckr\u00e1t, v televizi, nebo na tv\u00e1\u0159\u00edch b\u00fdval\u00fdch p\u0159\u00edtelky\u0148, kdykoliv byl Georg p\u0159epaden vzru\u0161enou fanynkou, a kdy\u017e se na to tak d\u00edval zp\u011btn\u011b, byl to v\u00fdraz, kter\u00fd vid\u011bl, tenkr\u00e1t je\u0161t\u011b nerozpoznan\u00fd, na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, kdykoliv d\u00edvky flirtovaly s jeho dvoj\u010detem.<\/div>\n
Tom \u017e\u00e1rlil. Tom na n\u011bj \u017e\u00e1rlil, na vyhl\u00eddku, \u017ee Bill by mohl cht\u00edt b\u00fdt s Georgem, \u017ee Georg mohl m\u00edt Billa t\u00edm speci\u00e1ln\u00edm zp\u016fsobem, t\u00edm jedin\u00fdm zp\u016fsobem, kter\u00fdm on nemohl; a v tom Georga ude\u0159ila \u0161\u00edlen\u00e1 my\u0161lenka. Tom byl do Billa zamilovan\u00fd taky. Cht\u011blo se mu sm\u00e1t a ve stejnou chv\u00edli cht\u011bl pl\u00e1cnout oba sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele i sebe. Bylo to tak jasn\u00e9; v\u0161echno bylo tak z\u0159ejm\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Georg si p\u0159ejel rukou po tv\u00e1\u0159i. „Tome, ch\u00e1pe\u0161 to v\u0161echno \u0161patn\u011b,“ \u0159ekl a zavrt\u011bl hlavou. „Sedni si. J\u00e1 ti to vysv\u011btl\u00edm, slibuju.“<\/div>\n
Tom se tv\u00e1\u0159il nejist\u011b, ale stejn\u011b ud\u011blal to, o\u010d byl po\u017e\u00e1d\u00e1n a usadil se zp\u00e1tky na pohovku.<\/div>\n
„Ano, Bill je zamilovan\u00fd,“ \u0159ekl Georg. „Ale ne do m\u011b\u2026“<\/div>\n
Georg vysv\u011btlil, tak jemn\u011b, jak jen mohl, celou tu situaci Tomovi. Zahrnul do toho v\u0161e od chv\u00edle, kdy se Bill objevil na jeho prahu se slzami v o\u010d\u00edch, k tich\u00e9mu p\u0159izn\u00e1n\u00ed jeho cit\u016f k Tomovi, a\u017e po Bill\u016fv strach z n\u00e1vratu dom\u016f. Tom to p\u0159ijal cel\u00e9 najednou a maskoval sv\u016fj v\u00fdraz, zat\u00edmco poslouchal v\u0161e, co Georg musel \u0159\u00edct. Basista netu\u0161il, jak se Tom c\u00edt\u00ed, kdy\u017e byl kone\u010dn\u011b u konce; Tom mu nic ne\u0159ekl, jen tam sed\u011bl a z\u00edral na m\u00edsto na podlaze.<\/div>\n
Nakonec ke Georgovi vzhl\u00e9dl a nam\u00edsto toho, aby potvrdil Georgovy p\u0159edpoklady, nebo polo\u017eil n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky, jen \u0159ekl: „Chci Billa vid\u011bt.“<\/div>\n
Georg pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Okay.“<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
Cesta zp\u011bt ke Georgovu domu byla tich\u00e1. Pot\u00e9, co po\u017e\u00e1dal, \u017ee chce vid\u011bt Billa, Tom nepokl\u00e1dal za vhodn\u00e9 \u0159\u00edct cokoliv dal\u0161\u00edho. Nastoupil do Georgova auta a od t\u00e9 chv\u00edle z\u00edral ven z okna. Georg ch\u00e1pal, \u017ee chce m\u00edt chv\u00edli pro sebe, m\u011bl toho hodn\u011b o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let z toho v\u0161eho, co mu Georg \u0159ekl, ale i p\u0159esto byl z Tomova ml\u010den\u00ed nesv\u016fj. \u010c\u00edm d\u00e9le z\u016fst\u00e1val Georg se sv\u00fdmi my\u0161lenkami, t\u00edm v\u00edce jej napadalo, jestli ud\u011blal spr\u00e1vnou v\u011bc. Mohl si Tomovu \u017e\u00e1rlivost jen p\u0159edstavovat? Cht\u011bl spravit tu situaci mezi nimi tak stra\u0161n\u011b moc, \u017ee by si n\u011bco takov\u00e9ho vyrobil ve sv\u00e9 vlastn\u00ed mysli?<\/div>\n
Doufal, \u017ee ne. Pekeln\u011b doufal, \u017ee m\u011bl pravdu. Budoucnost kapely visela na vl\u00e1sku, Billovo \u0161t\u011bst\u00ed viselo na vl\u00e1sku, a ten jedin\u00fd, kdo mohl pro v\u0161echny zajistit sv\u011btlou budoucnost, byl Tom. Ale star\u0161\u00ed dvoj\u010de nad\u00e1valo najevo v\u016fbec nic. Jeho tv\u00e1\u0159 byla dokonal\u00e1 maska lhostejnosti po celou cestu a\u017e ke Georgovi dom\u016f, a Georg se tak potil ze sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed a starost\u00ed o budoucnost.<\/div>\n
Odbo\u010dili na p\u0159\u00edjezdovou cestu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy na Georg\u016fv vkus, a jakmile zastavili, Tom vysko\u010dil z auta a b\u011b\u017eel k p\u0159edn\u00edm dve\u0159\u00edm. Georg se vy\u0161kr\u00e1bal za n\u00edm a rozb\u011bhl se, aby udr\u017eel tempo s Tomov\u00fdmi dlouh\u00fdmi, sp\u011b\u0161n\u00fdmi kroky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Po\u010dkej, po\u010dkej,“ Georg popadl Toma za rameno a p\u0159it\u00e1hl ho zp\u00e1tky t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e Tom mohl otev\u0159\u00edt dve\u0159e. „Nem\u016f\u017ee\u0161 ho jen tak p\u0159epadnout.“<\/div>\n
Tom ne\u0159ekl nic, jen na n\u011bj z\u00edral a Georg jej v\u00e1hav\u011b obe\u0161el, opatrn\u011b otev\u0159el dve\u0159e a vstoupil do sv\u00e9ho domu.<\/div>\n
„Bille?“ Zavolal. „Kde jsi?“<\/div>\n
Tom ve\u0161el za n\u00edm a zav\u0159el za sebou dve\u0159e zrovna ve chv\u00edli, kdy\u017e Bill odpov\u011bd\u011bl: „V kuchyni!“<\/div>\n
Georg pohl\u00e9dl na Toma, ale star\u0161\u00ed dvoj\u010de u\u017e bylo v pohybu sm\u011brem ke kuchyni. Georg si nemohl pomoct a n\u00e1sledoval jej; v\u011bd\u011bl, \u017ee dvoj\u010data pot\u0159ebuj\u00ed soukrom\u00ed, ale st\u00e1le nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co se d\u011blo v Tomov\u011b hlav\u011b a musel se ujistit, \u017ee ud\u011blal spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed. Musel se ujistit, \u017ee bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Tom ve\u0161el rovnou do kuchyn\u011b, zat\u00edmco Georg se zastavil hned u dve\u0159\u00ed, kde byl skryt\u00fd od pohledu, ale v\u017edy mohl nakouknout za roh a vid\u011bt, co se d\u011bje.<\/div>\n
Ze sv\u00e9ho m\u00edsta na druh\u00e9 stran\u011b kuchyn\u011b Bill musel sly\u0161et kroky sv\u00e9ho dvoj\u010dete, proto\u017ee se oto\u010dil ve chv\u00edli, kdy Tom vstoupil do kuchyn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, kam jsi \u0161el-“ Bill se zarazil, jakmile spat\u0159il Toma, a o\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily.<\/div>\n
Ale Tom se nezastavil, \u0161el rovnou k Billovi, dokud nespat\u0159il, jak jeho dvoj\u010de ucuklo. To jej zastavilo, jen p\u00e1r krok\u016f od n\u011bj, a oba na sebe z\u00edrali. Georg mohl vid\u011bt tu bitvu, kter\u00e1 se odehr\u00e1vala v Billovi, jak v\u00e1l\u010dil mezi p\u0159irozen\u00fdm instinktem Toma obejmout a b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti, a instinktem ut\u00e9ct od probl\u00e9mu.<\/div>\n
Bill se nadechl a zeptal se: „Jak jsi\u2026?“<\/div>\n
„Georg,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „P\u0159i\u0161el za mnou\u2026 v\u0161echno mi \u0159ekl, Bille.“<\/div>\n
P\u0159es Billovu tv\u00e1\u0159 p\u0159ejel z\u00e1blesk zrady a Georga provinile bodlo v hrudi; mohl jen doufat, \u017ee to dopadne dob\u0159e a \u017ee mu Bill odpust\u00ed. „\u0158ekl ti v\u0161echno?“<\/div>\n
Tom jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Bill ti\u0161e zakv\u00edlel a zacouval d\u00e1l od sv\u00e9ho dvoj\u010dete, a\u017e z\u00e1dy narazil do pultu, Tom jej s ka\u017ed\u00fdm krokem n\u00e1sledoval.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto,“ \u0159ekl Bill a zb\u011bsile si p\u0159ed sebou mnul ruce. „Omlouv\u00e1m se, sna\u017eil jsem se to nec\u00edtit, opravdu ano, Tomi, pros\u00edm, nechci, abys m\u011b nen\u00e1vid\u011bl-„<\/div>\n
Tom chytil Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a p\u0159itiskl se ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Zd\u00e1lo se, \u017ee Billovi slova odum\u0159ela v hrdle.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak sis mohl myslet, \u017ee bych t\u011b nen\u00e1vid\u011bl?“ Za\u0161eptal Tom a jemn\u011b sv\u00e9 dvoj\u010de pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Jak sis mohl myslet, \u017ee bych byl dokonce schopn\u00fd t\u011b nen\u00e1vid\u011bt?“<\/div>\n
„M\u011bl bys,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, dokonce i kdy\u017e se naklonil do Tomova doteku. „M\u011bl bys m\u011b nen\u00e1vid\u011bt. Jsem nechutn\u00fd.“<\/div>\n
„Ne, to nejsi,“ odsekl Tom. Georg nemohl vid\u011bt jeho tv\u00e1\u0159, star\u0161\u00ed dvoj\u010de k n\u011bmu bylo oto\u010deno z\u00e1dy, ale dok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee se mu zat\u00e1hla hn\u011bvem. Tom zavrt\u011bl hlavou, aby z\u00edskal kontrolu nad sv\u00fdmi emocemi, a pot\u00e9 promluvil, tentokr\u00e1t jemn\u011bji: „Pokud jsi nechutn\u00fd, pak j\u00e1 taky.“<\/div>\n
Bill nem\u011bl \u010das p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co to znamen\u00e1, a ani nemusel. Tom sv\u00e9mu dvoj\u010deti uk\u00e1zal, co p\u0159esn\u011b m\u00e1 na mysli, kdy\u017e se naklonil a vtiskl plach\u00fd polibek na Billovy rty. Byl cudn\u00fd a sladk\u00fd a Tom se jen chvilku pot\u00e9 odt\u00e1hl. Bill, kter\u00fd na t\u011bch p\u00e1r vte\u0159in zamrzl na m\u00edst\u011b, ze sebe vydal zvuk protestu a p\u0159it\u00e1hl si Toma zp\u00e1tky, aby k sob\u011b jejich rty znovu p\u0159itiskl.<\/div>\n
Na tomto druh\u00e9m polibku nebylo nic plach\u00e9ho; zd\u00e1lo se, \u017ee Billova odpov\u011b\u010f v Tomovi n\u011bco za\u017eehla a on pohyboval sv\u00fdmi rty drsn\u011b proti Billov\u00fdm, ka\u017ed\u00fd sebemen\u0161\u00ed pohyb vyjad\u0159oval jeho zoufalstv\u00ed. Bill mu to opl\u00e1cel se stejnou horlivost\u00ed a rukama pevn\u011b dr\u017eel Tomovy cop\u00e1nky, aby jej udr\u017eel na m\u00edst\u011b, zat\u00edmco mu st\u00e9nal do \u00fast.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Georg zamrkal, zcela p\u0159emo\u017een p\u0159\u00edlivovou vlnou emoc\u00ed, kter\u00e9 sc\u00e9na p\u0159ed n\u00edm zp\u016fsobila. Byl \u0161okovan\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd a c\u00edtil \u00falevu, to v\u0161e najednou, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc n\u00e1hle poc\u00edtil rozpa\u010ditost, rostouc\u00ed rychle v jeho \u017ealudku. C\u00edtil se jako naru\u0161itel n\u011b\u010deho posv\u00e1tn\u00e9ho.<\/div>\n
Rychle odstoupil ode dve\u0159\u00ed a oto\u010dil se do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, spokojen\u00fd s t\u00edm, co vid\u011bl.<\/div>\n
V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. <\/p>\n

autor: Hemo<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed *** Nedalo se \u0159\u00edct, zda jeho slova m\u011bla na Billa n\u011bjak\u00fd vliv. Nev\u011bd\u011bl, jestli Bill sv\u00e9ho bratra vzal na milost, nebo ne, ale pokud ano, konverzace nemohla j\u00edt dob\u0159e. Jak Georg p\u0159edpov\u00eddal, Bill s n\u00edm tu noc znovu z\u016fstal a byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2455","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2455","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2455"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2455\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2455"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2455"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2455"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}