{"id":2456,"date":"2015-11-22T16:00:00","date_gmt":"2015-11-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2447"},"modified":"2015-11-22T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-22T15:00:00","slug":"secrets-kept-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/22\/secrets-kept-1-2\/","title":{"rendered":"Secrets Kept 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Hemo<\/p>\n

<\/strong> Dneska tady m\u00e1m pro v\u00e1s jednod\u00edlku, ke kter\u00e9 jsem se od chv\u00edle, kdy jsem ji \u010detla poprv\u00e9, vr\u00e1tila u\u017e nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t, a jsem si jist\u00e1, \u017ee se k n\u00ed i nad\u00e1le budu vracet. Moc si p\u0159eju, abyste se do n\u00ed zamilovali stejn\u011b jako j\u00e1, proto\u017ee to je opravdu poklad. Autorka ji napsala v roce 2010 a m\u00e1 na THF 77 koment\u00e1\u0159\u016f, co\u017e je na jednod\u00edlku opravdu hodn\u011b.<\/em><\/div>\n

U\u017eijte si \u010dten\u00ed o dvoj\u010dec\u00ed l\u00e1sce a hlavn\u011b o \u00fa\u017easn\u00e9m Georgovi, bez kter\u00e9ho by tato n\u00e1dhern\u00e1 l\u00e1ska snad ani nedostala \u0161anci \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Zuzu<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zpo\u010d\u00e1tku si Georg myslel, \u017ee se mu to zd\u00e1. Vzn\u00e1\u0161el se n\u011bkde mezi realitami, ne tak docela sp\u00edc\u00ed, ani ne \u00fapln\u011b vzh\u016fru. Trvalo n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e jej ten zvuk \u00fapln\u011b probudil, ale nakonec p\u0159i\u0161la chv\u00edle, kdy si uv\u011bdomil, \u017ee n\u011bkdo ve skute\u010dnosti klepe na jeho dve\u0159e. Znepokojen\u011b se vymr\u0161til do sedu, a\u017e m\u00e1lem spadl z gau\u010de.<\/div>\n
Televize byla je\u0161t\u011b zapnut\u00e1, jak p\u0159edt\u00edm ve\u010der sledoval film, ale ignoroval to, co tam v sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b hr\u00e1lo, vstal a pot\u00e9 se pokou\u0161el set\u0159\u00edt sp\u00e1nek z o\u010d\u00ed. Se z\u00edvnut\u00edm doklop\u00fdtal k oknu a opatrn\u011b vykoukl, aby se pokusil zahl\u00e9dnout osobu, kter\u00e1 jej ru\u0161ila uprost\u0159ed noci. Nemohl rozeznat postavu na sv\u00e9 verand\u011b, ale na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b st\u00e1lo velmi pov\u011bdom\u00e9 auto a Georg musel n\u011bkolikr\u00e1t zamrkat, aby se ujistil, \u017ee nem\u00e1 vidiny.<\/div>\n
Nechal z\u00e1v\u011bsy, aby se zav\u0159ely, rychle \u0161el ke dve\u0159\u00edm a nechal svou ruku vzn\u00e1\u0161et se nad z\u00e1mkem. „Kdo je to?“ Zavolal p\u0159es neust\u00e1l\u00e9 klep\u00e1n\u00ed; myslel si, \u017ee to v\u00ed, ale v t\u00e9to f\u00e1zi jejich sl\u00e1vy neexistovalo nic jako p\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 opatrnost. Bu\u0161en\u00ed p\u0159estalo.<\/div>\n
„Georgu,“ ozval se p\u0159es dve\u0159e Bill\u016fv tlumen\u00fd hlas. „To jsem j\u00e1.“<\/div>\n
<\/div>\n
Georg odemkl, otev\u0159el dve\u0159e a okam\u017eit\u011b si slo\u017eil ruce na prsou v marn\u00e9 snaze ochr\u00e1nit se p\u0159ed zimou, kter\u00e1 pronikala dovnit\u0159; bodav\u00e9 z\u00e1vany zimy je\u0161t\u011b st\u00e1le nezmizely, a zat\u00edmco dny byly \u010d\u00edm d\u00e1l snesiteln\u011bj\u0161\u00ed, noci byly st\u00e1le chladn\u00e9. T\u011blesn\u00fd chlad ale nebyl nic proti ledov\u00e9mu pocitu, kter\u00fd se mu usadil v \u017ealudku, kdy\u017e spat\u0159il Billa.<\/div>\n
Billa, kter\u00fd byl st\u00e1le ve sv\u00e9m no\u010dn\u00edm oble\u010den\u00ed a nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 boty; Billa, kter\u00fd i p\u0159esto, \u017ee z nich byl nejhuben\u011bj\u0161\u00ed, Georgovi v\u017edycky p\u0159ipadal jako neochv\u011bjn\u00e1 hora, a kter\u00fd te\u010f shrben\u00fd a schoulen\u00fd do sebe vypadal men\u0161\u00ed a k\u0159eh\u010d\u00ed, ne\u017e jej Georg kdy vid\u011bl. Billa, jeho\u017e o\u010di byly zarudl\u00e9 a opuchl\u00e9 a st\u00e1le mu z nich unikaly proudy slz.<\/div>\n
„Ahoj,“ zamumlal Bill a kousal se do rtu.<\/div>\n
<\/div>\n
Georg opravdu nemyslel – necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co Billa p\u0159im\u011blo b\u00fdt tam takhle uprost\u0159ed noci a s pl\u00e1\u010dem – prost\u011b se nat\u00e1hl, chytil jej a vt\u00e1hl ho z chladu dovnit\u0159. Bill ve\u0161el ochotn\u011b a p\u0159ekvapil sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e mu omotal ruce kolem krku a p\u0159imkl se k n\u011bmu se zoufalstv\u00edm, kter\u00e9 Georg sotva kdy v \u017eivot\u011b c\u00edtil. Dve\u0159e se za nimi zav\u0159ely, ale Georg tomu nev\u011bnoval \u017e\u00e1dnou pozornost, jen nechal sv\u00e9 ruce odpo\u010d\u00edvat kolem Billova pasu, poslouchal jeho trhan\u00fd dech a vn\u00edmal jeho slzy na sv\u00e9m krku.<\/div>\n
„Hej,“ Georg zvedl ruku a jemn\u011b od sebe odtla\u010dil Billovu tv\u00e1\u0159, jak se sna\u017eil zachytit jeho pohled. Bill vypadal mizern\u011b, jeho o\u010di postr\u00e1daly cokoliv jin\u00e9ho ne\u017e jen tu nejhlub\u0161\u00ed bolest a jeho t\u011blo se t\u0159\u00e1slo, jak se co nejv\u00edce sna\u017eil p\u0159estat plakat. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n
Bill zb\u011bsile zavrt\u011bl hlavou a znovu se pokusil poh\u0159b\u00edt svou tv\u00e1\u0159 v Georgov\u011b krku, ale ten ho nenechal. Dr\u017eel Bill\u016fv obli\u010dej v dlan\u00edch a donutil jejich pohledy, aby se spojily. „Co se stalo, Bille?“<\/div>\n
„J\u00e1…“ zachrapt\u011bl Bill a pak zavrt\u011bl hlavou. N\u011bkolik zbloudil\u00fdch slz mu steklo po tv\u00e1\u0159i, ale rychle je ot\u0159el. „Prost\u011b mus\u00edm pry\u010d. Pot\u0159ebuju… Pot\u0159ebuju n\u011bkde z\u016fstat.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Zlov\u011bstn\u00fd pocit v b\u0159i\u0161e mu p\u0159i Billov\u00fdch slovech je\u0161t\u011b zes\u00edlil. Po celou dobu, co se v kapele p\u0159\u00e1telili, nesly\u0161el tato slova od \u017e\u00e1dn\u00e9ho z dvoj\u010dat. Jist\u011b, on a Gustav u\u017e jim to d\u0159\u00edve \u0159ekli. Ale dvoj\u010data, dvoj\u010data byla v\u017edycky spolu; nejprve s rodi\u010di a pak jen spolu navz\u00e1jem. Byli jednotka. \u017d\u00e1dn\u00fd z nich nikdy nep\u0159i\u0161el k n\u011bmu nebo ke Gustavovi s takovou \u017e\u00e1dost\u00ed, a my\u0161lenka na to, \u017ee se stalo n\u011bco tak zl\u00e9ho, aby Bill p\u0159i\u0161el k n\u011bmu, ho naplnila hr\u016fzou.<\/div>\n
Co myslel t\u00edm, \u017ee prost\u011b mus\u00ed pry\u010d? Pry\u010d od \u010deho?<\/div>\n
„Jo, samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl po chv\u00edli a rychle pok\u00fdval hlavou. „Tak dlouho, jak jen bude\u0161 pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
Bill ze sebe vydal \u017ealostn\u00fd zvuk a p\u0159ilo\u017eil dlan\u011b na ty Georgovy, stiskl mu prsty a dal\u0161\u00ed slzy se mu rozkut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159i. Georg je rychle set\u0159el.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 jako t\u011bsn\u011b p\u0159ed zhroucen\u00edm,“ poznamenal, ne\u017e se sklonil, aby zvedl Billovu ta\u0161ku.<\/div>\n
Byla to pravda. Georg u\u017e Billa vid\u011bl v jeho nejlep\u0161\u00edch i nejhor\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch, ale dokonce ani v tom nejv\u011bt\u0161\u00edm stresu nikdy nevypadal tak zni\u010den\u011b a unaven\u011b. Polo\u017eil mu ruku na z\u00e1da a nasm\u011broval jej ke schod\u016fm, kter\u00e9 bral po dvou, aby udr\u017eel tempo s jeho dlouh\u00fdmi kroky.<\/div>\n
<\/div>\n
Pokoj pro hosty v Georgov\u011b dom\u011b nebyl nijak velkolep\u00fd. Nebyl jako Bill, kter\u00fd si myslel, \u017ee ka\u017ed\u00fd pokoj v jeho dom\u011b mus\u00ed b\u00fdt pe\u010dliv\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00fd a za\u0159\u00edzen\u00fd a m\u00edt sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot. Byly tam \u010dty\u0159i hol\u00e9, b\u00edl\u00e9 st\u011bny, velk\u00e1 postel p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed, vedle n\u00ed no\u010dn\u00ed stolek a u prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bny pr\u00e1deln\u00edk. Na pr\u00e1deln\u00edku st\u00e1la televize a na n\u00ed tenk\u00fd DVD p\u0159ehr\u00e1va\u010d. Bylo to prost\u00e9 a Georgovi se to tak l\u00edbilo.<\/div>\n
Bill ve\u0161el dovnit\u0159 a Georg polo\u017eil ta\u0161ku u dve\u0159\u00ed. „Ve sk\u0159\u00edni je nav\u00edc jedna p\u0159ikr\u00fdvka, kdyby ti byla zima,“ \u0159ekl Georg a uk\u00e1zal sm\u011brem ke sk\u0159\u00edni. „Kdybys cokoliv pot\u0159eboval\u2026“<\/div>\n
Georg post\u00e1val u dve\u0159\u00ed a pozoroval Billa, kter\u00fd se oto\u010dil, posadil se na postel a z\u00edral na n\u011bj. Cht\u011bl z\u016fstat, ut\u011b\u0161it Billa a dostat z n\u011bj, pro\u010d tam je a pro\u010d vypad\u00e1, jako by cel\u00fd jeho sv\u011bt byl zni\u010den. Ale tla\u010dit na n\u011bj a nal\u00e9hat, aby odpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zky, na kter\u00e9 necht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, to nikdy nedopadlo dob\u0159e. Nejlep\u0161\u00ed bylo d\u00e1t mu prostor a po\u010dkat, a\u017e on p\u0159ijde za n\u00edm.<\/div>\n
V\u011bnoval Billovi mal\u00fd \u00fasm\u011bv. „Dobrou noc.“<\/div>\n
<\/div>\n
Georg jemn\u011b zav\u0159el dve\u0159e a vydal se kr\u00e1tkou cestou do sv\u00e9ho pokoje, kde dopadl na postel. Byl zcela probuzen\u00fd a jeho mysl pracovala na p\u0159es\u010das, i kdy\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 my\u0161lenka se v jeho hlav\u011b nezdr\u017eela dost dlouho na to, aby ji zaregistroval. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co si m\u00e1 myslet, netu\u0161il, jak\u00fd je protokol p\u0159i jedn\u00e1n\u00ed s tajemn\u011b zdrcen\u00fdm Kaulitzov\u00fdm dvoj\u010detem. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e to Kaulitzovo dvoj\u010de je Bill, ten emocion\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Byl ve sv\u00e9m pokoji sotva p\u011bt minut, kdy\u017e se ozvalo plach\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Georg zvedl hlavu pr\u00e1v\u011b v\u010das, aby spat\u0159il, jak se dve\u0159e otev\u0159ely dostate\u010dn\u011b na to, aby do nich Bill mohl str\u010dit hlavu. Vypadal nerv\u00f3zn\u011b a v rozpac\u00edch.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Zeptal se Georg a zcela se posadil.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ Bill z\u010dervenal a na moment sklopil hlavu, ne\u017e se pod\u00edval na Georga t\u011bma velk\u00fdma o\u010dima, u kter\u00fdch bylo nemo\u017en\u00e9, aby jim kdokoliv \u0159ekl ne. Pla\u0161e se zeptal: „M\u016f\u017eu sp\u00e1t u tebe? J\u00e1\u2026 neum\u00edm sp\u00e1t s\u00e1m.“<\/div>\n
<\/div>\n
Georg se opatrn\u011b rozhodl ignorovat logick\u00e9 z\u00e1v\u011bry tohoto prohl\u00e1\u0161en\u00ed. V\u0161e t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se dvoj\u010dat m\u011blo striktn\u00ed \u00b4neptej se, nepov\u011bz\u00b4 pravidla, a minim\u00e1ln\u011b pro dne\u0161ek nebyl p\u0159ipraven je poru\u0161it.<\/div>\n
Beze slova p\u0159ik\u00fdvl a Bill se rychle vrhl do m\u00edstnosti, jako by jak\u00e9koliv zav\u00e1h\u00e1n\u00ed mohlo Georga p\u0159inutit zm\u011bnit n\u00e1zor. Zalezl pod deku a p\u0159esunul se doprost\u0159ed postele, kde le\u017eel Georg, aby se zformoval kolem jeho t\u011bla. Svolen\u00ed ke span\u00ed v jedn\u00e9 posteli z\u0159ejm\u011b obsahovalo tak\u00e9 svolen\u00ed ke ztr\u00e1t\u011b osobn\u00edho prostoru; v\u00e1\u017en\u011b, Georg si to m\u011bl uv\u011bdomit. Kdy\u017e Bill byl kolem, neexistovala \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje na prostor.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti,“ za\u0161eptal Bill do tmy.<\/div>\n
Georg pouze beze slova jednou rukou objal Billovo t\u011blo a zav\u0159el o\u010di. St\u00e1le mohl c\u00edtit, jak mu Billovy p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9 slzy sm\u00e1\u010dej\u00ed tri\u010dko, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by byl n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak to zastavit. Jedin\u00e9, co mohl ud\u011blat, bylo Billa dr\u017eet a doufat, \u017ee a\u0165 u\u017e se stalo cokoliv, tak se to z\u00edtra nebude zd\u00e1t tak \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
***<\/div>\n
Georg byl vzh\u016fru brzy r\u00e1no. V noci sotva zamhou\u0159il oko, jak byl p\u0159\u00edli\u0161 zaujat\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm nad t\u00edm, co se to sakra mezi dvoj\u010daty stalo, \u017ee Bill hledal \u00fato\u010di\u0161t\u011b v jeho dom\u011b. Obvykle byly h\u00e1dky mezi dvoj\u010daty prost\u011b striktn\u011b jen mezi nimi. Dokonce, i kdy\u017e se k nim schylovalo na turn\u00e9, nebo se staly p\u0159\u00edmo p\u0159ed Gustavem a Georgem, bylo tam p\u0159\u00edsn\u00e9, nevy\u0159\u010den\u00e9 pravidlo, \u017ee ani jeden z nich se do toho nezaplete a \u017e\u00e1dn\u00e9 z dvoj\u010dat je do toho nezat\u00e1hne. Ale Billova moment\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edtomnost toto pravidlo poru\u0161ovala a on m\u011bl obavy z toho, co mohlo b\u00fdt tak \u0161patn\u00e9, aby tohle Bill ud\u011blal.<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel nad tou ot\u00e1zkou celou noc a cel\u00e9 dopoledne; nakonec se vzdal sp\u00e1nku n\u011bkolik hodin pot\u00e9, co vy\u0161lo slunce a v \u017ealudku mu hlasit\u011b zakru\u010delo. Georg pohl\u00e9dl na Billa, kter\u00fd, dokonce ani ve sp\u00e1nku nevypadal p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u011b.<\/div>\n
Op\u011bt mu zakru\u010delo v \u017ealudku a Georg si ti\u0161e povzdechl a opatrn\u011b se vymotal z p\u0159ikr\u00fdvek. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch zam\u00ed\u0159il do koupelny, aby se postaral o svou rann\u00ed rutinu a pot\u00e9 zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
K\u00e1va byla prvn\u00ed na \u0159ad\u011b, a jakmile byla hotov\u00e1, zjistil, \u017ee vytahuje hrnce a p\u00e1nve a z lednice slaninu a vejce. Vlastn\u011b si m\u00e1lokdy r\u00e1no va\u0159il sn\u00eddani, ale nyn\u00ed, v\u00edce ne\u017e kdy jindy, to vypadalo jako vhodn\u00e1 v\u011bc. Doufal, \u017ee mo\u017en\u00e1 dobr\u00e1 sn\u00eddan\u011b Billovi prosp\u011bje, a\u010dkoliv, jak d\u00e1l pokra\u010doval ve va\u0159en\u00ed, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee bude pot\u0159eba v\u00edc v\u011bc\u00ed ne\u017e jen trocha j\u00eddla, aby si dal Bill zase v\u011bci do po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
K\u00e1va u\u017e byla d\u00e1vno hotov\u00e1 a Georg pr\u00e1v\u011b vytahoval z p\u00e1nve posledn\u00ed kousek slaniny, kdy\u017e za sebou zaslechl \u0161oup\u00e1n\u00ed nohou. Oto\u010dil se od spor\u00e1ku a spat\u0159il Billa v polosp\u00e1nku, jak si u vchodu do kuchyn\u011b mne o\u010di. Georg se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Bill se na Georga zamra\u010dil, jako by ne\u010dekal, \u017ee tam bude. „To\u2026 nebyl sen?“ Zeptal se po chv\u00edli a z\u0159ejm\u011b pot\u0159eboval objasn\u011bn\u00ed, navzdory d\u016fkaz\u016fm p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
Georg v\u00e1hav\u011b zavrt\u011bl hlavou a Bill polkl. „Aha.“<\/div>\n
Posadil se ke stolu a rukou si zakryl \u00fasta, zat\u00edmco z\u00edral do pr\u00e1zdna a vypadal n\u011b\u010d\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u011b zasa\u017een\u00fd. Zd\u00e1lo se, \u017ee nehroz\u00ed nebezpe\u010d\u00ed, \u017ee by se znovu rozbre\u010del, ale bylo tam n\u011bco v jeho v\u00fdrazu, nad \u010d\u00edm basista znejist\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Odstoupil od spor\u00e1ku sm\u011brem k Billovi. Bill zamrkal a sklouzl pohledem k m\u00edstu, kde se nyn\u00ed Georg nakl\u00e1n\u011bl nad opa\u010dn\u00fdm koncem stolu.<\/div>\n
„Ehm. Jo.“ Bill zavrt\u011bl hlavou, mo\u017en\u00e1 jako podv\u011bdom\u00e9 pop\u0159en\u00ed jeho odpov\u011bdi, a op\u0159el se. „M\u00e1\u0161 tady cigarety?“<\/div>\n
„Jo, jsou tam n\u011bjak\u00e9 v t\u00e9 n\u00e1dob\u011b na pultu.“ Georg k\u00fdvl k zadn\u00ed \u010d\u00e1sti kuchyn\u011b, kde na okraji pultu st\u00e1la jednoduch\u00e1 b\u00edl\u00e1 v\u00e1za, v bl\u00edzkosti sklen\u011bn\u00fdch posuvn\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 vedly k zadn\u00ed verand\u011b.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a vstal, z v\u00e1zy si p\u0159isvojil cigaretu a zapalova\u010d. Pot\u00e9 se nat\u00e1hl ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159el je.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Georg n\u00e1hle a Bill se k n\u011bmu oto\u010dil. „Chce\u0161 si o tom promluvit?“<\/div>\n
Bill zav\u00e1hal a pak zavrt\u011bl hlavou. „Opravdu ne.“<\/div>\n
Vy\u0161el ven a zap\u00e1lil si cigaretu, zat\u00edmco zav\u00edral dve\u0159e, a Georg si povzdechl. M\u011bl pocit, \u017ee to bude dlouh\u00fd den.<\/div>\n
***<\/div>\n
Neptal se Billa, jak dlouho z\u016fstane a Bill mu to ne\u0159ekl, ale dle jeho chov\u00e1n\u00ed Georg p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se tu noc bude op\u011bt d\u011blit o svou postel. P\u0159ekvapovalo jej to v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, proto\u017ee a\u0165 u\u017e se dvoj\u010data h\u00e1dala o cokoliv, cokoliv bylo \u0159e\u010deno nebo ud\u011bl\u00e1no, nedok\u00e1zal si vzpomenout na jedinou dobu, kdy dovolili, aby je to rozd\u011blilo na del\u0161\u00ed dobu ne\u017e jen na p\u00e1r hodin. Obvykle, trvalo-li to p\u0159es noc, r\u00e1no bylo v\u0161e zapomenuto. Nikdy nebyli schopni dlouho fungovat bez toho druh\u00e9ho, to bylo n\u011bco, co dobrovoln\u011b p\u0159izn\u00e1vali.<\/div>\n
To, co d\u011blalo tohle v\u0161echno je\u0161t\u011b v\u00edce z\u0159ejm\u00e9, bylo, \u017ee Bill sed\u011bl po v\u011bt\u0161inu dne na gau\u010di a z\u00edral na televizi, jako by se d\u00edval skrz ni. Georg tam sed\u011bl s n\u00edm jako \u0159\u00e1dn\u00fd kamar\u00e1d a hostitel, aby jej n\u011bjak zam\u011bstn\u00e1val, i kdy\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee Bill s\u00e1m sebe zam\u011bstn\u00e1v\u00e1 docela v pohod\u011b.<\/div>\n
N\u011bkdy b\u011bhem dopoledne, kdy\u017e Georg ode\u0161el do koupelny, Bill zmizel ze sv\u00e9ho m\u00edsta v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, co\u017e bylo p\u0159ekvapen\u00edm samo o sob\u011b. Georg jej \u0161el hledat, a kdy\u017e vy\u0161el do patra, usly\u0161el hudbu vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z pokoje pro hosty. Jakmile se dostal dost bl\u00edzko, uv\u011bdomil si, \u017ee to je vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed; Tomovo vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. Telefon p\u0159estal hr\u00e1t pouh\u00e9 vte\u0159iny p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e Georg zpoza rohu nakoukl do pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill sed\u011bl na posteli a s ne\u010diteln\u00fdm v\u00fdrazem z\u00edral na telefon. Georg ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
„A\u0165 u\u017e se mezi v\u00e1mi, kluci, stalo cokoliv,“ \u0159ekl a Bill k n\u011bmu vzhl\u00e9dl, „nestoj\u00ed to za to, abys ignoroval jeho vol\u00e1n\u00ed, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill na n\u011bj chv\u00edli z\u00edral, ne\u017e zavrt\u011bl hlavou. „To ne\u2026 to nen\u00ed\u2026 my se neh\u00e1d\u00e1me.“<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil, znepokojen\u00fd t\u00edmto odhalen\u00edm. „Tak co teda\u2026?“<\/div>\n
Bill se kousl do rtu a pod\u00edval se na sv\u00e9 ruce, ve kter\u00fdch m\u011bl telefon. „J\u00e1 jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel, v\u00ed\u0161?“ \u0158ekl, jako by snad Georg u\u017e v\u011bd\u011bl, o \u010dem to mluv\u00ed. „Jen jsem m\u011bl pocit, jako\u2026 jako bych se topil. V\u017edycky m\u00e1m pocit, jako bych se topil a prost\u011b jsem cht\u011bl dostat hlavu nad vodu. Necht\u011bl jsem, aby se to stalo takhle. Necht\u011bl jsem, aby se to v\u016fbec stalo.“<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Georg zoufale. Z toho v\u0161eho Billova bl\u00e1bolen\u00ed, kter\u00e9 m\u011blo b\u00fdt vysv\u011btluj\u00edc\u00ed, se c\u00edtil je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e byl na za\u010d\u00e1tku. „J\u00e1 to nech\u00e1pu.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval. „Nem\u016f\u017eu mu te\u010f \u010delit,“ \u0159ekl prost\u011b. „J\u00e1 nev\u00edm, co jsem si myslel, ale nebylo to spr\u00e1vn\u00e9 a te\u010f m\u00e1 ot\u00e1zky, na kter\u00e9 nem\u016f\u017eu odpov\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty se p\u0159ed Tomem schov\u00e1v\u00e1\u0161?“ Ta my\u0161lenka se zd\u00e1la absurdn\u00ed. „Pro\u010d?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ za\u010dal mu Bill odpov\u00eddat, ale pot\u00e9 se zarazil a zavrt\u011bl hlavou. „To ti nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Po\u010d\u00e1tky my\u0161lenek se za\u010daly vkr\u00e1dat do Georgovy mysli, ale on je vyhnal p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se mohly pln\u011b vyno\u0159it. Dvoj\u010data pat\u0159ila mezi jeho nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele; odm\u00edtal spekulovat o vztahu, o kter\u00e9m nikdy nedoufal, \u017ee by mu mohl porozum\u011bt.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edct,“ \u0159ekl nakonec. „A m\u016f\u017ee\u0161 se tady schovat, na jak dlouho jen bude\u0161 pot\u0159ebovat, ale b\u011bhem t\u00e9 doby chci, abys s\u00e1m sob\u011b polo\u017eil jednu ot\u00e1zku: Jak by ses c\u00edtil ty, kdyby ses s Tomem nemohl spojit? Jak \u0161\u00edlen\u00fd bys byl?“<\/div>\n
Bill se na Georga zamra\u010dil, jako by jej n\u011bjak zradil t\u00edm, \u017ee do rozhovoru vt\u00e1hl logiku, a Georg se jen usm\u00e1l a popl\u00e1cal jej po koleni. Vstal, nechal Billa p\u0159em\u00fd\u0161let o sv\u00fdch slovech a \u0161el si pro sva\u010dinu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Hemo Dneska tady m\u00e1m pro v\u00e1s jednod\u00edlku, ke kter\u00e9 jsem se od chv\u00edle, kdy jsem ji \u010detla poprv\u00e9, vr\u00e1tila u\u017e nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t, a jsem si jist\u00e1, \u017ee se k n\u00ed i nad\u00e1le budu vracet. Moc si p\u0159eju, abyste se do n\u00ed zamilovali<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2456","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2456","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2456"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2456\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2456"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2456"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2456"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}