{"id":2460,"date":"2015-11-21T16:00:00","date_gmt":"2015-11-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2451"},"modified":"2015-11-21T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-21T15:00:00","slug":"art-imitates-life-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/21\/art-imitates-life-8\/","title":{"rendered":"Art imitates life 8."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Odsouzeno k nezdaru<\/strong><\/div>\n
\n

Ka\u017ed\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e Billovi rozbu\u0161ilo srdce. Cel\u00fd den byl ve stavu n\u011bkde mezi om\u00e1menost\u00ed a vy\u0161ilov\u00e1n\u00edm a ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd str\u010dil hlavu do jeho dve\u0159\u00ed a nebyl to Tom, obdr\u017eel otr\u00e1ven\u00e9 zaz\u00edr\u00e1n\u00ed a byl nucen odej\u00edt s nepo\u0159\u00edzenou. Bylo by spravedliv\u00e9 \u0159\u00edct, \u017ee byl docela nerv\u00f3zn\u00ed, v dobr\u00e9m slova smyslu, a to zp\u016fsobovalo, \u017ee se mu hodiny a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pomalu t\u00e1hly. M\u011bl za sebou jen p\u00e1r hodin sp\u00e1nku, proto\u017ee recepce se t\u00e1hla celou v\u011b\u010dnost, a jeliko\u017e Bill nikdy nebyl z t\u011bch, kte\u0159\u00ed by odch\u00e1zeli p\u0159\u00edli\u0161 brzy, z\u016fstal mnohem d\u00e9le, ne\u017e by si p\u0159\u00e1l. V dob\u011b, kdy se vpl\u00ed\u017eil do sv\u00e9 postele, u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, a kdy\u017e mu bud\u00edk zazvonil jen o p\u00e1r hodin pozd\u011bji, musel neochotn\u011b dostat sv\u016fj zadek z postele a do sprchy.<\/p><\/div>\n

Str\u00e1vil p\u0159\u00edli\u0161 dlouhou dobu p\u0159ed zrcadlem zdokonalov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho make-upu a vlas\u016f a n\u00e1sledn\u011b mu zabralo mnohem v\u00edce \u010dasu ne\u017e obvykle, aby si vybral oble\u010den\u00ed, cel\u00fd jeho zajet\u00fd rytmus byl pry\u010d.<\/div>\n
\n

Ne\u017e vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, zastavil se p\u0159ed velk\u00fdm zrcadlem, aby se cel\u00fd zkontroloval. Vybral si \u00fazk\u00e9 \u0161ed\u00e9 d\u017e\u00edny, jednoduch\u00e9 \u010dern\u00e9 tri\u010dko a tmav\u011b akvamar\u00ednovou kostkovanou ko\u0161ili, to v\u0161e dopln\u011bn\u00e9 o n\u011bkolik n\u00e1hrdeln\u00edk\u016f, \u0161ed\u00e9 rukavice bez prst\u016f a \u0161ed\u00fd klobouk. Up\u0159\u00edmn\u011b si myslel, \u017ee vypad\u00e1 zatracen\u011b dob\u0159e. Hodil na sebe \u010dernou ko\u017eenou bundu a zamra\u010dil se na sv\u016fj vlastn\u00ed odraz. Pro\u010d pro n\u011bj bylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9, aby dnes vypadal dob\u0159e?<\/p><\/div>\n

Vstoupil do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e v obvyklou dobu, tedy v obvyklou dobu Billa Kaulitze. Bylo n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ed osmou a slunce zrovna vych\u00e1zelo, kdy\u017e si odt\u00e1hl k\u0159eslo od stolu a zvedl prvn\u00ed stoh pap\u00edr\u016f na rozt\u0159\u00edd\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Gustav p\u0159i\u0161el kolem des\u00e1t\u00e9, aby mu podal nejnov\u011bj\u0161\u00ed informace, ale Bill mu nev\u011bnoval jedin\u00e9 slovo nav\u00edc, kter\u00e9 by nebylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. Net\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee \u0161\u00e9f ochranky to zaznamenal a zapsal si to do sv\u00e9ho den\u00edku. Bill byl nerv\u00f3zn\u00ed a nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd a vzhledem k tomu, \u017ee v\u00fdstava u\u017e byla otev\u0159ena, co\u017e znamenalo, \u017ee Bill m\u011bl \u010das si na chv\u00edli vydechnout, a taky k tomu, \u017ee Georg p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der zm\u00ednil n\u011bco o n\u011bjak\u00e9m dredat\u00e9m punkerovi, Gustav se rozhodl p\u0159i\u010d\u00edst Billovo neobvykl\u00e9 chov\u00e1n\u00ed na \u00fa\u010det Tomovi.<\/div>\n
\n
K Billov\u011b velk\u00e9 nelibosti vstoupil do jeho kancel\u00e1\u0159e dramaticky kolem poledne Georg s ok\u00e1zale \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Bille, ty b\u011bhno, jak se m\u00e1\u0161 dnes dopoledne? B\u00e1je\u010dn\u00fd den, \u017ee?“<\/div>\n
Se zamra\u010den\u00edm na nev\u00edtan\u00e9ho vet\u0159elce Bill stiskl rty, op\u0159el se v k\u0159esle a zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou. „Co chce\u0161?“ M\u00e1lem ta slova vyplivl a Georg se musel ovl\u00e1dnout, aby se nezamra\u010dil.<\/div>\n
„No, n\u011bkdo tu m\u00e1 dnes \u0161patnou n\u00e1ladu. A to jsem si bl\u00e1hov\u011b myslel, \u017ee bude\u0161 cel\u00fd nad\u0161en\u00fd ze sv\u00e9ho dne\u0161n\u00edho rande.“<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u00e1m rande<\/em>.“ Z posledn\u00edho slova t\u00e9m\u011b\u0159 odkap\u00e1val jed. Ne, on definitivn\u011b nem\u011bl rande, Bill Kaulitz nerandil. Co o\u010dek\u00e1val, byla n\u00e1v\u0161t\u011bva n\u011bkoho, koho by r\u00e1d trochu l\u00e9pe poznal a definitivn\u011b to nebyl Georg.<\/div>\n
„Jo, jen si to d\u00e1l \u0159\u00edkej, jsem si jist\u00fd, \u017ee pravda se nakonec uk\u00e1\u017ee. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, myslel jsem, \u017ee bych p\u0159i\u0161el jako dobr\u00fd p\u0159\u00edtel, kter\u00fdm jsem, a d\u011blal ti spole\u010dnost, dokud se ten tv\u016fj zaj\u00ed\u010dek neuk\u00e1\u017ee.“<\/div>\n
Billovi poklesla \u010delist nad t\u00edm slovem. „M\u016fj co?“ M\u00e1lem vyk\u0159ikl. Ne, Bill o\u010dividn\u011b nebyl v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b, byl p\u0159\u00edli\u0161 znepokojen\u00fd na to, aby si uv\u011bdomil, \u017ee by pravd\u011bpodobn\u011b m\u011bl<\/em> b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd z nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy.<\/div>\n
„Zaj\u00ed\u010dek,“ konstatoval Georg jednodu\u0161e a v\u011bd\u011bl, \u017ee by jej Bill nejrad\u011bji nakopal do koul\u00ed za pou\u017eit\u00ed toho slova, a proto moud\u0159e z\u016fstal na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti, nenucen\u011b usazen\u00fd v jednom z k\u0159esel.<\/div>\n
\n

„Tohle dokonce ani nepoct\u00edm koment\u00e1\u0159em,“ \u0159ekl Bill, p\u0159\u00edli\u0161 na\u0161tvan\u00fd na to, aby se dokonce pokusil vymyslet pohotovou odpov\u011b\u010f. Co cht\u011bl v tomto momentu ze v\u0161eho nejv\u00edce, bylo, aby Georg zmizel z povrchu zemsk\u00e9ho a nikdy po n\u011bm nebylo znovu vidu ani slechu. V\u016fbec se mu nel\u00edbilo, co jeho p\u0159\u00edtel nazna\u010doval a obzvl\u00e1\u0161t\u011b se mu nel\u00edbil zp\u016fsob, jak\u00fdm se mu nad t\u00edm slovem zkroutil \u017ealudek.<\/p><\/div>\n

„Jist\u011b, jist\u011b, cokoliv, co ti ud\u011bl\u00e1 radost, panenko.“ Georg se nyn\u00ed v k\u0159esle docela uvelebil s nohou p\u0159ehozenou p\u0159es jedno op\u011bradlo a se z\u00e1dy op\u0159en\u00fdmi o druh\u00e9.<\/div>\n
S usilovnou snahou druh\u00e9ho mu\u017ee ignorovat, Bill obr\u00e1til svou pozornost na sv\u016fj ka\u017edodenn\u00ed rozvrh, jen aby se ujistil, \u017ee nem\u00e1 toho dne \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed sch\u016fzky. Pokra\u010doval zavol\u00e1n\u00edm sv\u00e9 asistentce, aby se ujistil, \u017ee zavol\u00e1 potenci\u00e1ln\u00edmu klientovi, se kter\u00fdm se setkal p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der, a dohodne mu s n\u00edm sch\u016fzku.<\/div>\n
\n

Georg jej celou dobu soust\u0159ed\u011bn\u011b sledoval a Bill ignoroval mraven\u010den\u00ed v z\u00e1dech, kter\u00e9 mu jeho pohled zp\u016fsoboval. Nel\u00edbilo se mu b\u00fdt sledov\u00e1n, zat\u00edmco pracoval.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee, kdy p\u0159ijde?“ Zeptal se nakonec a vyt\u00e1hl tak Billa z jeho miz\u00e9rie.<\/div>\n
Bill s povzdechem vzhl\u00e9dl a setkal se s Georgov\u00fdma o\u010dima. „Kdo?“ P\u0159irozen\u011b, \u017ee v\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, o kom Georg mluv\u00ed, ale necht\u011bl to p\u0159iznat, a proto se rozhodl p\u0159edst\u00edrat nev\u011bdomost.<\/div>\n
„Ty jsi tak \u0161patn\u00fd herec, Bille, a\u017e je to skoro smutn\u00e9.“ Ne, Georga to v\u016fbec nep\u0159esv\u011bd\u010dilo.<\/div>\n
Bill jednodu\u0161e proto\u010dil o\u010di a rozhodl se sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele zkusit rozpt\u00fdlit. „Potkal jsi po cest\u011b sem Gustava? Je tady, v\u00ed\u0161, a pokud to s\u00e1m dok\u00e1\u017eu posoudit, tak dnes vypad\u00e1 zatracen\u011b dob\u0159e.“<\/div>\n
Georgovy o\u010di se okam\u017eit\u011b rozsv\u00edtily a Bill si byl jist\u00fd sv\u00fdm \u00fasp\u011bchem. „Opravdu? Ne, nevid\u011bl jsem ho. Vlastn\u011b jsem si myslel, \u017ee dnes mo\u017en\u00e1 p\u0159ijde pozd\u011bji, kdy\u017e u\u017e tady byl v\u010dera ve\u010der. Tohle<\/em> je dobr\u00e1 zpr\u00e1va, opravdu, velmi dobr\u00e1 zpr\u00e1va.“ Bill mohl doslova vid\u011bt prot\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed se kole\u010dka v brunetov\u011b hlav\u011b a vyslal tichou omluvu Gustavov\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
Georg se bez varov\u00e1n\u00ed zvedl ze sv\u00e9ho k\u0159esla a se spikleneck\u00fdm mnut\u00edm dlan\u00ed se na Billa zlomysln\u011b usm\u00e1l. „Jestli m\u011b omluv\u00ed\u0161, je tady jist\u00fd rajcovn\u00ed blon\u010f\u00e1k, kter\u00fd si \u017e\u00e1d\u00e1 mou pozornost.“<\/div>\n
\n

To byla, jak si Bill pomyslel, naprost\u00e1 le\u017e. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by Gustav cht\u011bl, aby se Georg potuloval n\u011bkde pobl\u00ed\u017e. Ten chlap byl otrava, p\u0159inejlep\u0161\u00edm, a Bill se kv\u016fli tomu chud\u00e1kovi c\u00edtil provinile. P\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Georg m\u00e1 n\u011bkde hluboko dole pod v\u0161emi t\u011bmi vrstvami a vrstvami povrchn\u00edch kec\u016f dobr\u00e9 srdce, Bill by byl prvn\u00ed, kdo by p\u0159iznal, \u017ee je p\u011bkn\u00e9 kv\u00edtko.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekni mu, \u017ee se omlouv\u00e1m,“ zavolal za sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem a Georg se k n\u011bmu oto\u010dil s t\u00e1zav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Za co?“<\/div>\n
Bill se uchechtl nad brunetovou nev\u011bdomost\u00ed. „On u\u017e bude v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
Alespo\u0148 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b odvedl Georgovu pozornost od Tomova nadch\u00e1zej\u00edc\u00edho p\u0159\u00edchodu, pomyslel si Bill radostn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee byl ve sv\u00fdch oslav\u00e1ch a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ukvapen\u00fd.<\/div>\n
„Ani na vte\u0159inu si nemysli, \u017ee se nevr\u00e1t\u00edm. A a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, chci sly\u0161et v\u0161echno o tom tv\u00e9m \u0161\u0165avnat\u00e9m mu\u017e\u00ed\u010dkovi.“ Georg opustil m\u00edstnost, zanech\u00e1vaje Billa s bledou tv\u00e1\u0159\u00ed a sev\u0159en\u00fdm \u017ealudkem.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

N\u011bkdy byl Tom opravdu \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee si Andreas r\u00e1d posp\u00ed, proto\u017ee kdyby byl vzh\u016fru a vid\u011bl, jak se Tom r\u00e1no roz\u010diluje nad sv\u00fdm vzhledem, nikdy by ho nenechal odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e by jej podrobil k\u0159\u00ed\u017eov\u00e9mu v\u00fdslechu. To bylo n\u011bco, bez \u010deho se rozhodn\u011b obe\u0161el, pomyslel si, zejm\u00e9na proto, \u017ee nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi. Bill byl pro n\u011bj st\u00e1le z\u00e1hada a zp\u016fsob, jak\u00fdm se z n\u011bj Tomovi kroutil \u017ealudek, byl p\u0159\u00edli\u0161 nov\u00fd a neprob\u00e1dan\u00fd.<\/p><\/div>\n

Byl vzh\u016fru brzy a vzal si rychlou, studenou sprchu, ten jedin\u00fd druh, kter\u00fd mohl m\u00edt v jejich provizorn\u00edm sprchovac\u00edm uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed, ne\u017e str\u00e1vil hodiny prohrab\u00e1v\u00e1n\u00edm sv\u00e9 mal\u00e9 hrom\u00e1dky oble\u010den\u00ed, aby na\u0161el n\u011bco reprezentativn\u00edho. Tom toho nevlastnil mnoho a v\u0161echno jeho oble\u010den\u00ed bylo obno\u0161eno na pokraj rozpadu. Skon\u010dil u stejn\u00fdch tmav\u00fdch d\u017e\u00edn, jako m\u011bl p\u0159edchoz\u00ed noc, byly to jeho nejlep\u0161\u00ed, a jednoduch\u00e9 \u010dern\u00e9 mikiny. Z rozmaru se rozhodl nevz\u00edt si \u010depici a prost\u011b si sv\u00e1zal dredy kusem prov\u00e1zku.<\/div>\n
Vzduch byl chladn\u00fd a na chv\u00edli s\u00e1m sebe chv\u00e1lil za to, \u017ee si pod mikinu vzal dv\u011b tri\u010dka. Byl za\u010d\u00e1tek podzimu a padalo list\u00ed, aby tak u\u010dinilo sv\u011bt s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm spadl\u00fdm listem m\u00e9n\u011b pestr\u00fd a trochu bez\u00fat\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Upravil si batoh a zastr\u010dil ruce do kapes, aby je ochr\u00e1nil p\u0159ed jemn\u00fdm v\u00e1nkem, a zam\u00ed\u0159il do centra. V\u011bd\u011bl, \u017ee tam bude brzy, mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy, ale sl\u00edbil Billovi, \u017ee tam bude, a proto\u017ee nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho Bill z\u016fst\u00e1v\u00e1 v kancel\u00e1\u0159i, rozhodl se, \u017ee je lep\u0161\u00ed j\u00edt p\u0159\u00edli\u0161 brzy ne\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee?“ Georg se vr\u00e1til a nyn\u00ed z\u00edral na Billa s pohledem, kter\u00fd \u0159\u00edkal \u0159ekni-mi-to-nebo-t\u011b-zabiju.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee co?“ odsekl Bill, kter\u00fd si p\u0159\u00e1l, aby Gustav Georga tak rychle nevyhodil. Hodilo by se mu je\u0161t\u011b p\u00e1r hodin o samot\u011b. Ale kdy\u017e o tom tak p\u0159em\u00fd\u0161lel, byl vlastn\u011b trochu p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee str\u00e1\u017en\u00fd nevyhodil otravn\u00e9ho bruneta je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv. V\u00e1\u017en\u011b, co proboha oni dva d\u011blali, kdy\u017e byli spolu? Nebylo to, jako by snad m\u011bli n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho a Georg byl pry\u010d nejm\u00e9n\u011b dv\u011b hodiny. Ale znal Georga, a tak se rozhodl to nerozeb\u00edrat.<\/div>\n
„Tentokr\u00e1t se z toho nevyvl\u00edkne\u0161. Tak\u017ee… Jak\u00fd je p\u0159\u00edb\u011bh s t\u00edm r\u00e1doby gangsterem?“<\/div>\n
S rezignac\u00ed nad sv\u00fdm osudem si Bill povzdechl, vstal ze \u017eidle a p\u0159ipojil se ke Georgovi v salonku. „Jmenuje se Tom a j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nic dal\u0161\u00edho nev\u00edm.“ T\u011b\u017ece dopadl na gau\u010d a pokr\u010dil rameny na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„To je nuda. No tak, mus\u00ed tam b\u00fdt n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen tohle. Vid\u011bl jsem, jak ses na n\u011bj d\u00edval.“ Georg se uculoval, doufal, \u017ee by to mohlo \u010dernovlas\u00e9ho mu\u017ee vyprovokovat, aby se otev\u0159el, nebo mu v podstat\u011b v\u0161echno \u0159ekl.<\/div>\n
„A to bylo jak?“<\/div>\n
Dob\u0159e, tak to opravdu nebylo to, co \u010dekal. „Jako by byl l\u00edz\u00e1tko a tys ho cht\u011bl ol\u00edznout.“<\/div>\n
Bill na vte\u0159inu vypadal znechucen\u011b a pak se zamra\u010dil. „To nen\u00ed pravda.“<\/div>\n
Georg nedbale pokr\u010dil rameny. „J\u00e1 jen \u0159\u00edk\u00e1m, co jsem vid\u011bl, a takhle to vypadalo.“ Pak se mu n\u00e1hle rty rozt\u00e1hly do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „Ty se do n\u011bj zamilov\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee?“<\/div>\n
„Co\u017ee? Ne.“ Bill hlasit\u011b zabru\u010del a pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „M\u00e1m o n\u011bj z\u00e1jem na \u010dist\u011b profesion\u00e1ln\u00ed \u00farovni. Je neuv\u011b\u0159iteln\u011b talentovan\u00fd a mysl\u00edm, \u017ee jeho styl je velmi fascinuj\u00edc\u00ed.“ Bill pozorn\u011b studoval Georgovu reakci. Ten jen povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a Bill nemohl p\u0159ij\u00edt na to pro\u010d.<\/div>\n
„Tak\u017ee o n\u011bj m\u00e1\u0161 z\u00e1jem.“<\/div>\n
Bill obr\u00e1til o\u010di v sloup nad brunetem a odfrkl si. Bo\u017ee, byl nemo\u017en\u00fd!<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

„Mohu v\u00e1m n\u011bjak pomoct?“ Mal\u00e1 blond\u00fdnka se p\u0159ibl\u00ed\u017eila k Tomovi ve chv\u00edli, kdy vkro\u010dil do galerie.<\/p><\/div>\n

„Ehm, p\u0159i\u0161el jsem za panem Kaulitzem?“ C\u00edtil se divn\u011b, \u017ee je tak form\u00e1ln\u00ed, ale st\u00e1l uvnit\u0159 opravdu n\u00f3bl galerie a blond\u00fdnka byla oble\u010dena v \u010dern\u00e9m kost\u00fdmku a s vlasy sta\u017een\u00fdmi do t\u011bsn\u00e9ho drdolu. Bylo spr\u00e1vn\u00e9 b\u00fdt form\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
„O\u010dek\u00e1v\u00e1 v\u00e1s?“ Zeptala se ho a s m\u00edrn\u00fdm zamra\u010den\u00edm si jej prohl\u00e9dla odshora dol\u016f.<\/div>\n
Vypadal jako n\u011bjak\u00fd gr\u00e1zl a on to v\u011bd\u011bl. Nepohodln\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu a zav\u00e1hal. Byl o\u010dek\u00e1v\u00e1n? „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jo.“ Jo, to bylo p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9, ty idiote.<\/div>\n
„Okay,“ \u0159ekla v\u00e1hav\u011b. „Zavol\u00e1m mu. Jak\u00e9 je va\u0161e jm\u00e9no?“<\/div>\n
Te\u010f byla \u0159ada na Tomovi, aby zav\u00e1hal. Co m\u011bl \u0159\u00edct? Bill neznal jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed a Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by ho pou\u017eila. „Tom Tr\u00fcmper,“ \u0159ekl j\u00ed a rychle pokra\u010doval, „ale asi byste mu m\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee je to prost\u011b Tom.“ C\u00edtil se trochu hloup\u011b, kdy\u017e to \u0159\u00edkal, a zp\u016fsob, jak\u00fdm na n\u011bj blond\u00fdnka t\u00e1zav\u011b z\u00edrala, tomu zrovna moc nepom\u00e1hal. Na\u0161t\u011bst\u00ed byla dost profesion\u00e1ln\u00ed, aby se neptala, jen p\u0159ik\u00fdvla a zam\u00ed\u0159ila na recepci zavolat Billovi.<\/div>\n
\n

Tom \u010dek\u00e1n\u00ed vyu\u017eil k tomu, aby se po galerii zv\u011bdav\u011b rozhl\u00e9dl. Byla sv\u011btl\u00e1 a \u010dist\u00e1, b\u00edl\u00e9 st\u011bny a tmav\u011b hn\u011bd\u00e9, lakovan\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlahy. D\u00edla nebyla zrovna Tom\u016fv styl, byla minimalistick\u00e1 a jasn\u011b nahodil\u00e1, co\u017e bylo n\u011bco, co nikdy nech\u00e1pal. M\u011bly m\u00edt tyto n\u00e1hodn\u00e9 tahy barvou n\u011bjak\u00fd skryt\u00fd v\u00fdznam? Proto\u017ee jestli ano, on ho definitivn\u011b nepochopil. Vypadalo to sp\u00ed\u0161e jako d\u011btsk\u00e1 hra s barvami ne\u017e cokoliv hlubok\u00e9ho, vytvo\u0159en\u00e9ho inteligentn\u00edm dosp\u011bl\u00fdm.<\/p><\/div>\n

\n

„Pan Kaulitz v\u00e1s te\u010f p\u0159ijme.“ D\u00edv\u010din hlas byl tvrd\u00fd a drsn\u011b vyt\u00e1hl Toma z jeho p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Okay,“ \u0159ekl, ale z\u016fstal st\u00e1t. Nev\u011bd\u011bl, kam j\u00edt.<\/div>\n
S gestem sm\u011brem ke schodi\u0161ti d\u00e1l v galerii mu jednodu\u0161e \u0159ekla: „Posledn\u00ed dve\u0159e nalevo.“<\/div>\n
Tom zamumlal pod\u011bkov\u00e1n\u00ed a zam\u00ed\u0159il ke schod\u016fm.<\/div>\n
Druh\u00e9 patro bylo stejn\u00e9 jako prvn\u00ed; b\u00edl\u00e9 st\u011bny a tmav\u00e9, d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlahy. Ale st\u011bny byly pln\u00e9 jin\u00e9ho druhu obraz\u016f. Byly to r\u016fzn\u00e9 styly, od klasiky a\u017e po modernu, v\u0161e od malov\u00e1n\u00ed a\u017e po kamenotisk. Za p\u0159edpokladu, \u017ee \u0161lo o Billovu osobn\u00ed sb\u00edrku nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, Tom musel p\u0159ipustit, \u017ee se mu l\u00edb\u00ed ka\u017ed\u00fd z nich a moc r\u00e1d by str\u00e1vil v\u00edce \u010dasu jejich prohl\u00ed\u017een\u00edm, ale v tomto okam\u017eiku byl na misi.<\/div>\n
V\u0161echny dve\u0159e byly uzav\u0159eny krom\u011b jedn\u011bch. Zv\u011bdav\u011b nakoukl do m\u00edstnosti, jen aby zahl\u00e9dl spoustu obrazovek ukazuj\u00edc\u00edch r\u016fzn\u00e9 pohledy na p\u0159\u00edzem\u00ed galerie a na venkovn\u00ed \u010d\u00e1st budovy. Sledovac\u00ed m\u00edstnost? Opravdu nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, jeliko\u017e vystavovan\u00e9 v\u011bci byly pova\u017eov\u00e1ny za velmi cenn\u00e9, jen si venku prost\u011b nev\u0161iml \u017e\u00e1dn\u00e9 kamery. Byly n\u011bjak\u00e9 i na parkovi\u0161ti? Pozorovali ho celou tu dobu? Ta my\u0161lenka mu zp\u016fsobila mrazen\u00ed v z\u00e1dech a on odstoupil od dve\u0159\u00ed a pokra\u010doval d\u00e1l chodbou.<\/div>\n
Jakmile do\u0161el na konec, zastavil se p\u0159ede dve\u0159mi s plechovou cedulkou s vyryt\u00fdm jm\u00e9nem \u00b4Bill Kaulitz\u00b4. V\u00e1hav\u011b zvedl ruku, zastavil se, aby se zhluboka nadechl, a pak zaklepal.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Telefon zazvonil uprost\u0159ed Georgova v\u00fdslechu a Bill vysko\u010dil, aby to zvedl, s \u00falevou, \u017ee se dostane pry\u010d od jeho zkoumav\u00fdch o\u010d\u00ed. „Hal\u00f3?“ \u0159ekl trochu moc radostn\u011b, co\u017e zp\u016fsobilo, \u017ee mu Georg poslal pobaven\u00fd pohled. „Ch\u00e1pu. Ne, prost\u011b ho po\u0161lete nahoru,“ \u0159ekl komukoliv, kdo byl na druh\u00e9 stran\u011b a Georg p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to byla recep\u010dn\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tom?“ zeptal se, jakmile Bill zav\u011bsil.<\/div>\n
Bill pouze p\u0159ik\u00fdvl a za\u010dal si pohr\u00e1vat s lemem sv\u00e9ho tri\u010dka. N\u011bjakou dobu z\u016fstali v tichosti. Bill si p\u0159\u00e1l, aby Georg ode\u0161el, a Georg byl zv\u011bdav\u00fd, jak dlouho bude Billovi trvat, ne\u017e sebere odvahu a po\u017e\u00e1d\u00e1 jej o to. Ani jedno z toho se nestalo a oba mu\u017ei na sebe prost\u011b jen d\u00e1l z\u00edrali.<\/div>\n
Za m\u00e9n\u011b ne\u017e o dv\u011b minuty pozd\u011bji zaklep\u00e1n\u00ed p\u0159esunulo jejich pozornost ke dve\u0159\u00edm, ne\u017e si vym\u011bnili pohledy a Georg mu pokynul, aby otev\u0159el dve\u0159e, zat\u00edmco Bill na n\u011bj z\u00edral s roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
P\u0159\u00edli\u0161 nerv\u00f3zn\u00ed se dokonce pohnout, Bill odpov\u011bd\u011bl. „D\u00e1le!“<\/div>\n
Dve\u0159e se pomalu otev\u0159ely a dovnit\u0159 vstoupil mu\u017e.<\/div>\n
Bill zalapal po dechu a sna\u017eil se to skr\u00fdt zaka\u0161l\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Georgovi ani Tomovi to neu\u0161lo. Tom se na tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee v\u0159ele usm\u00e1l, co\u017e zp\u016fsobilo, \u017ee Bill stydliv\u011b sklopil pohled ke sv\u00fdm noh\u00e1m.<\/div>\n
Georg se jen uchechtl.<\/div>\n
\n

Ten zvuk Toma upozornil, \u017ee tam nejsou sami, a obr\u00e1til se k mu\u017ei, kter\u00fd sed\u011bl v k\u0159esle. K\u00fdvl na n\u011bj, jakmile jej poznal, a na opl\u00e1tku obdr\u017eel pozvednut\u00e9 obo\u010d\u00ed, ne\u017e se oto\u010dil zp\u00e1tky k Billovi. Pro\u010d se na n\u011bj nepod\u00edv\u00e1?<\/p><\/div>\n

„Ahoj,“ zachrapt\u011bl Tom kone\u010dn\u011b, kdy\u017e za\u010dalo b\u00fdt evidentn\u00ed, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd z mu\u017e\u016f se nechyst\u00e1 nic \u0159\u00edct. \u017de by p\u0159i\u0161el v nevhodnou dobu?<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a jeho hlas byl tak tich\u00fd, \u017ee ho Tom m\u00e1lem p\u0159eslechl.<\/div>\n
Nap\u011bt\u00ed ve vzduchu bylo tak hust\u00e9, \u017ee by se dalo kr\u00e1jet no\u017eem, tak\u017ee se Georg rozhodl ud\u011blat, no, alespo\u0148 n\u011bco. „Tak\u017ee j\u00e1 jdu naj\u00edt Gustava. Sl\u00edbil, \u017ee by m\u011b vzal na ob\u011bd.“ Vstal a rychle se pohyboval sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e mu zcela unikl Bill\u016fv ohromen\u00fd v\u00fdraz. V\u00e1\u017en\u011b Gustav pozval Georga na ob\u011bd? Opravdu si to nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, ale zase, Gustav m\u011bl tendenci d\u011blat ob\u010das ty nejdivn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.<\/div>\n
Georg za sebou pevn\u011b zav\u0159el dve\u0159e. Tak r\u00e1d by tam byl mouchou na zdi, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill ho tam nechce a on u\u017e ho pro tuto chv\u00edli otravoval dost. Nav\u00edc, m\u011bl ob\u011bdov\u00e9 rande!<\/div>\n
Oba mu\u017ei byli v kancel\u00e1\u0159i ponech\u00e1ni v ohlu\u0161uj\u00edc\u00edm tichu, jak na sebe vz\u00e1jemn\u011b z\u00edrali.<\/div>\n
\n

S odka\u0161l\u00e1n\u00edm se Tom rozhodl, \u017ee je \u010das mluvit, opravdu nem\u011bl r\u00e1d tu rozpa\u010ditost a byl zoufal\u00fd touhou se j\u00ed zbavit. „Tak\u017ee, jak se m\u00e1\u0161?“ To byla norm\u00e1ln\u00ed ot\u00e1zka, \u017ee?<\/p><\/div>\n

Bill si mlad\u0161\u00edho mu\u017ee chv\u00edli prohl\u00ed\u017eel, ne\u017e promluvil. Vypad\u00e1 hezky, pomyslel si, a s radost\u00ed si pov\u0161iml, \u017ee na sob\u011b nem\u00e1 \u0161\u00e1tek a \u010depici jako obvykle, ale m\u00edsto toho m\u00e1 dredy sv\u00e1zan\u00e9 n\u011bjakou \u0161\u0148\u016frkou. Zatracen\u011b, vypad\u00e1 dob\u0159e.<\/div>\n
„M\u00e1m se fajn. A ty?“ C\u00edtil se hloup\u011b, \u017ee je tak zdvo\u0159il\u00fd, jako by u\u017e m\u011bli b\u00fdt za touto f\u00e1z\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to bylo tou kancel\u00e1\u0159\u00ed a skute\u010dnost\u00ed, \u017ee to byla pon\u011bkud ofici\u00e1ln\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva? Bill nev\u011bd\u011bl, ale p\u0159\u00e1l si, aby nebyli tak vzd\u00e1len\u00ed.<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b.“ Tom se odml\u010del a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak uvolnit konverzaci a zni\u010dit tohle nep\u0159\u00edjemn\u00e9 nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
Bill ho p\u0159ede\u0161el. „M\u016f\u017eu ti nab\u00eddnout k\u00e1vu? Nebo \u010daj?“ Opravdu nev\u011bd\u011bl, co n\u011bkdo jako Tom preferuje. H\u00e1dal by, \u017ee chlast.<\/div>\n
„Jist\u011b, k\u00e1va zn\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl a \u0159ekl mu, aby se posadil, uk\u00e1zal na salonek a s\u00e1m sebe zam\u011bstnal. Musel vykro\u010dit ven a p\u0159es chodbu do mal\u00e9 kuchy\u0148ky, aby to p\u0159ipravil, vlastn\u011b tak trochu r\u00e1d, \u017ee se dostal z m\u00edstnosti a mohl se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. Tomova p\u0159\u00edtomnost byla tak dominantn\u00ed, \u017ee jej to m\u00e1lem dusilo. Zat\u00edmco st\u00e1l p\u0159ed k\u00e1vovarem, zb\u011b\u017en\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d to tak je, \u017ee na n\u011bj Tom takhle p\u016fsob\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom zanechan\u00fd v kancel\u00e1\u0159i o samot\u011b vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitosti, aby se rozhl\u00e9dl. Kancel\u00e1\u0159 byla prostorn\u00e1 se stejn\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi st\u011bnami a tmavou podlahou jako zbytek galerie. St\u011bna naproti dve\u0159\u00edm se skl\u00e1dala p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b ze skla, s velk\u00fdm oknem od podlahy a\u017e ke stropu a v\u00fdhledem na venkovn\u00ed mal\u00fd park. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee mu tenhle unikl? Plocha parkovi\u0161t\u011b, na kter\u00e9m \u010dasto pob\u00fdval, s n\u00edm musela tak\u00e9 sousedit. Betonov\u00e1 ze\u010f na stran\u011b najednou d\u00e1vala smysl a on se usm\u00e1l. Byl to p\u011bkn\u00fd v\u00fdhled.<\/div>\n
M\u00edstnost byla \u0159\u00eddce za\u0159\u00edzena. P\u0159ed oknem byl velk\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl o n\u011bco tmav\u0161\u00ed ne\u017e podlaha, s pohodln\u011b vypadaj\u00edc\u00edm k\u0159eslem. Tak\u017ee Bill pracoval z\u00e1dy k tomu v\u00fdhledu? Divn\u00e9.<\/div>\n
P\u0159ed stolem byly dv\u011b \u017eidle, pravd\u011bpodobn\u011b pro klienty. Salonek byl p\u011bkn\u00fd; \u010dern\u00e1 ko\u017een\u00e1 pohovka a dv\u011b odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed k\u0159esla, mezi t\u00edm sklen\u011bn\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek. V\u011bt\u0161inu zdi nejbl\u00ed\u017ee ke dve\u0159\u00edm pokr\u00fdvaly d\u0159ev\u011bn\u00e9 police a kartot\u00e9ky. Byly tam i malby na st\u011bn\u00e1ch, samoz\u0159ejm\u011b, a Tom byl r\u00e1d, \u017ee Bill zvolil modern\u00ed, p\u0159esto barevn\u00e9 obrazy, \u010d\u00edm\u017e dodal trochu \u017eivota do toho jinak steriln\u00edho prostoru. Bez jak\u00fdchkoliv skute\u010dn\u00fdch protiargument\u016f Tom pova\u017eoval tento prostor za docela Billovsk\u00fd, klasick\u00fd a elegantn\u00ed a s ne\u010dekan\u00fdmi prvky.<\/div>\n
\n

Bill se vr\u00e1til o n\u011bkolik okam\u017eik\u016f pozd\u011bji s konvic\u00ed v jedn\u00e9 ruce a dv\u011bma \u0161\u00e1lky ve druh\u00e9. Polo\u017eil v\u0161e na st\u016fl a pot\u00e9 op\u011bt ode\u0161el pro cukr a ml\u00e9ko.<\/p><\/div>\n

Tom se za n\u00edm d\u00edval s tou\u017eebn\u00fdm pohledem, kdy\u017e znovu zmizel. Vypad\u00e1 dnes zatracen\u011b dob\u0159e, pomyslel si a uchechtl se, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Bill v\u017edy vypadal dob\u0159e.<\/div>\n
„Cukr? Ml\u00e9ko?“ zeptal se Bill a nalil k\u00e1vu do \u0161\u00e1lku p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
„Ne, d\u00edky.“ Tom pil svou k\u00e1vu \u010dernou, m\u011bl to tak z domova. Jeho otec v\u017edy tvrdil, \u017ee skute\u010dn\u00ed mu\u017ei v\u017edy pij\u00ed k\u00e1vu \u010dernou jako noc. Slova opravdov\u00e9ho d\u011blnick\u00e9ho mu\u017ee, pomyslel si Tom v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
Bill si do sv\u00e9 k\u00e1vy dal dv\u011b l\u017ei\u010dky cukru, p\u0159idal trochu ml\u00e9ka a zam\u00edchal. Obvykle pil sp\u00ed\u0161e ml\u00e9ko s k\u00e1vou ne\u017e obr\u00e1cen\u011b. Jako spr\u00e1vn\u00fd m\u011bstsk\u00fd kluk miloval sv\u00e9 latt\u00e9 a jen z\u0159\u00eddka pil \u010dernou k\u00e1vu; byla na jeho vkus p\u0159\u00edli\u0161 ho\u0159k\u00e1.<\/div>\n
V tichosti usrk\u00e1vali sv\u00e9 n\u00e1poje a jednou za \u010das vzhl\u00e9dli, aby zkontrolovali, zda se ten druh\u00fd d\u00edv\u00e1. Jakmile se jejich o\u010di setkaly, sp\u011b\u0161n\u011b sklopili pohled. Pro\u010d byli tak rozpa\u010dit\u00ed?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt s\u00e1m sebou frustrovan\u00fd. Obvykle byl kr\u00e1lem nez\u00e1vazn\u00e9 konverzace a nikdy nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my mluvit s ciz\u00edmi lidmi. V pr\u00e1ci to d\u011blal neust\u00e1le, tak pro\u010d to te\u010f bylo jinak?<\/p><\/div>\n

Tom si u\u017e\u00edval b\u00fdt schopn\u00fd tu a tam vzhl\u00e9dnout k Billovi a vst\u0159eb\u00e1vat jeho \u010distou kr\u00e1su, ale p\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee to ticho bylo p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Cht\u011bl Billa l\u00e9pe poznat, a dokud bude m\u00edt zav\u0159enou pusu, tak se to nestane. \u017de zat\u00edm je\u0161t\u011b nic ne\u0159ekl, bylo dokonce p\u0159ekvapen\u00ed i pro n\u011bj samotn\u00e9ho, za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by u\u017e vtipkoval a blbnul, bez ohledu na to, jestli druhou osobu pr\u00e1v\u011b poznal, nebo ji znal u\u017e l\u00e9ta.<\/div>\n
„Tohle je p\u011bkn\u00e9 m\u00edsto,“ za\u010dal a znejist\u011bl.<\/div>\n
„D\u00edky.“<\/div>\n
Ticho se navr\u00e1tilo.<\/div>\n
Tom se rozhodl vyzkou\u0161et up\u0159\u00edmnost. „V\u00e1\u017en\u011b, po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ees m\u011b nechal pomalovat tvou ze\u010f. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e m\u00e1\u0161 celou budovu zrovna \u010derstv\u011b nat\u0159enou\u2026“ odml\u010del se, st\u00e1le se kv\u016fli tomu c\u00edtil trochu \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„No, m\u00e1\u0161 talent a j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to bude nakonec n\u00e1dhern\u00fd kousek. Pro\u010d bych nem\u011bl cht\u00edt, aby takov\u00e9 jedine\u010dn\u00e9 d\u00edlo zdobilo mou budovu? Ned\u011blej si s t\u00edm starosti.“<\/div>\n
Okay, kone\u010dn\u011b se n\u011bkam dost\u00e1vali.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159ekl Tom nesm\u011ble. „J\u00e1 nev\u00edm, tak n\u011bjak \u017ee jsem asi p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee bude\u0161 sd\u00edlet n\u00e1zor sv\u00e9 spole\u010densk\u00e9 vrstvy na graffiti. Obvykle jsou proti – dokonce tomu \u0159\u00edkaj\u00ed um\u011bn\u00ed ohavnosti.“<\/div>\n
\n

Bill se na n\u011bj jemn\u011b usm\u00e1l, s \u00falevou, \u017ee kone\u010dn\u011b mluvili. „Nejsp\u00ed\u0161 prost\u011b nejsem tak konven\u010dn\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee ti, kte\u0159\u00ed naz\u00fdvaj\u00ed graffiti ohavnost\u00ed, jsou zasran\u011b \u00fazkoprs\u00ed!“ Za\u010d\u00ednal b\u00fdt vyto\u010den\u00fd, jak si byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 v\u011bdom toho, jac\u00ed lid\u00e9 v um\u011bleck\u00e9m odv\u011btv\u00ed dok\u00e1zali b\u00fdt. „J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee um\u011bn\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt mnoho r\u016fzn\u00fdch v\u011bc\u00ed a nem\u011bli bychom ho omezovat pouze na to, co je pova\u017eov\u00e1no za p\u011bkn\u00e9 nebo p\u0159ijateln\u00e9. Uv\u011bdomuju si, \u017ee tv\u016fj obor v\u011bt\u0161inou zahrnuje poru\u0161en\u00ed z\u00e1kona, ale zase; tyto z\u00e1kony byly vyd\u00e1ny p\u0159esn\u011b t\u00edm stejn\u00fdm typem lid\u00ed. Nemysl\u00edm si, \u017ee by um\u011bn\u00ed m\u011blo b\u00fdt takhle omezeno. Lid\u00e9 by m\u011bli m\u00edt mo\u017enost se svobodn\u011b vyjad\u0159ovat.“<\/p><\/div>\n

Ve chv\u00edli, kdy Bill dokon\u010doval sv\u016fj kr\u00e1tk\u00fd projev, se Tom \u0161iroce zubil. Bill byl na jeho stran\u011b.<\/div>\n
Pot\u00e9 u\u017e slova d\u00e1l voln\u011b plynula. Mluvili o um\u011bn\u00ed, objevili spole\u010dn\u00fd z\u00e1jem v hudb\u011b a diskutovali o prosperuj\u00edc\u00edm um\u011bleck\u00e9m prost\u0159ed\u00ed v podsv\u011bt\u00ed Berl\u00edna. Bill t\u00edm byl hluboce fascinov\u00e1n a Tom se r\u00e1d pod\u011blil o sv\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy a post\u0159ehy. Nikdy ne\u010dekal, \u017ee by n\u011bkdo jako Bill, kdo zjevn\u011b vyr\u016fstal se st\u0159\u00edbrnou l\u017ei\u010dkou v \u00fastech, projevil jak\u00fdkoliv z\u00e1jem o jeho soci\u00e1ln\u00ed prost\u0159ed\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill m\u011bl z\u00e1jem, opravdu hodn\u011b, a sna\u017eil se dozv\u011bd\u011bt v\u0161echno, co jen mohl, o Tomovi a jeho zp\u016fsobu \u017eivota. Jeho u\u0161\u00edm to nezn\u011blo optim\u00e1ln\u011b \u010di ide\u00e1ln\u011b, ale Tom se zd\u00e1l b\u00fdt tak spokojen\u00fd se sv\u00fdm \u017eivotem, \u017ee si nemohl pomoct, ale zaj\u00edmal se, jak\u00e9 by bylo \u017e\u00edt jako on. Neust\u00e1l\u00fd strach se zd\u00e1l b\u00fdt nejhor\u0161\u00ed, v\u011bdom\u00ed, \u017ee v\u00e1s kter\u00fdkoliv den mohou vyhodit na ulici, nebo m\u016f\u017eete skon\u010dit ve v\u011bzen\u00ed jen za d\u011bl\u00e1n\u00ed toho, co nejv\u00edc milujete.<\/p><\/div>\n

Tom se sna\u017eil b\u00fdt nekonkr\u00e9tn\u00ed o sv\u00e9 minulosti, proto\u017ee necht\u011bl zach\u00e1zet p\u0159\u00edli\u0161 do hloubky, v\u011bt\u0161inou ze strachu, \u017ee by mohl Billa \u0161okovat nebo rozru\u0161it. Jejich \u017eivoty byly kompletn\u00ed protiklady, to bylo jasn\u00e9, a on opravdu doufal, \u017ee vypr\u00e1v\u011bn\u00edm Billovi o sv\u00e9m \u00b4jednoduch\u00e9m\u00b4 \u017eivot\u011b jej neodpud\u00ed nebo neodrad\u00ed. N\u011bjak ale bylo jasn\u00e9, \u017ee to m\u011blo opa\u010dn\u00fd efekt, proto\u017ee Bill se k n\u011bmu naklonil bl\u00ed\u017e, pozorn\u011b naslouchal a vst\u0159eb\u00e1val v\u0161e, co byl Tom ochoten sd\u00edlet.<\/div>\n
Kdy\u017e se pokusil zeptat na to, co d\u011bl\u00e1 Bill, odm\u00e1vl to jako n\u011bco nudn\u00e9ho a nezaj\u00edmav\u00e9ho, o\u010dividn\u011b vzdoruj\u00edc\u00ed o tom mluvit. Tom se zamra\u010dil nad jeho non\u0161alanc\u00ed, jak mu to p\u0159i\u0161lo m\u00edrn\u011b ur\u00e1\u017eliv\u00e9, ale Bill ho ujistil, \u017ee to bylo jednodu\u0161e proto, \u017ee jeho \u017eivot neobsahoval \u017e\u00e1dn\u00e1 vzru\u0161en\u00ed, byla to jen sam\u00e1 pr\u00e1ce a \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00e1bava. Tom mu v\u011b\u0159il, oce\u0148oval, jak \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd u\u017e Bill je, a v tak mlad\u00e9m v\u011bku, kr\u00e1tce ho i zalitoval, ne\u017e se rozhodl, \u017ee by s t\u00edm m\u011bl m\u00edsto toho pravd\u011bpodobn\u011b n\u011bco ud\u011blat.<\/div>\n
\n

„V\u00ed\u0161, m\u011bl bys to zkusit,“ \u0159ekl n\u00e1hle. Bill naklonil hlavu a t\u00e1zav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval, a\u017e se Tom usm\u00e1l. Bylo to naprosto rozko\u0161n\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Zkusit, co?“<\/div>\n
Tom se se zazuben\u00edm v k\u0159esle op\u0159el. „Graffiti, m\u011bl bys to zkusit.“<\/div>\n
S civ\u011bn\u00edm nad t\u00edm sm\u011b\u0161n\u00fdm n\u00e1vrhem Bill demonstrativn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Ne, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to je opravdu \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. J\u00e1 nejsem um\u011blec. Nav\u00edc, j\u00e1 prost\u011b nejsem stav\u011bn\u00fd na poru\u0161ov\u00e1n\u00ed z\u00e1kona.“<\/div>\n
Tom vybuchl sm\u00edchy a dr\u017eel se za b\u0159icho, jak se sna\u017eil popadnout dech mezi z\u00e1chvaty sm\u00edchu. Bill se na n\u011bj d\u00edval s velk\u00fdma, nejist\u00fdma o\u010dima. Co \u0159ekl?<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, ty jsi opravdu n\u011bco, Bille.“ Chytil dech a pokra\u010doval. „Nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt dobr\u00fd, hlavn\u00edm smyslem bylo, abys poru\u0161il z\u00e1kon. Ot\u0159\u00e1st trochu v\u011bcmi v tom tv\u00e9m mal\u00e9m, uzav\u0159en\u00e9m sv\u011bt\u011b.“<\/div>\n
Bill se nad t\u00edm usm\u00e1l. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to nebyl tak \u0161patn\u00fd n\u00e1pad? P\u0159i pohledu na Toma, kter\u00fd si ut\u00edral o\u010di a d\u00e1val se dohromady, si ti\u0161e p\u0159ipustil, \u017ee ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b pot\u0159eboval n\u011bkoho, jako je Tom. Aby, jak to dred\u00e1\u010d tak hezky podal, v\u011bcmi trochu ot\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Budu o tom p\u0159em\u00fd\u0161let,“ \u0159ekl nakonec a vyslou\u017eil si tak od Toma v\u0159el\u00fd \u00fasm\u011bv, ten p\u0159i kter\u00e9m se mu tmav\u00e9 o\u010di leskly a Billovi se z toho na opl\u00e1tku podivn\u00fdm zp\u016fsobem kroutily vnit\u0159nosti a proch\u00e1zely j\u00edm pocity, kter\u00e9 nedok\u00e1zal popsat ani vysv\u011btlit.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Bill \u00fapln\u011b ztratil pojem o \u010dase, tak nesm\u00edrn\u011b si u\u017e\u00edval Tomovu spole\u010dnost, \u017ee zbytek sv\u011bta se prost\u011b vytratil. Pevn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e ho p\u0159ivedlo zp\u011bt do reality.<\/p><\/div>\n

Ani\u017e by \u010dekal na odpov\u011b\u010f, Georg str\u010dil hlavu dovnit\u0159 a zkontroloval, \u017ee je \u010dist\u00fd vzduch, ne\u017e vstoupil do m\u00edstnosti. „Tak jak jde rande?“ Zeptal se a u\u0161kl\u00edbl se na oba mu\u017ee, kte\u0159\u00ed oba sou\u010dasn\u011b chytli p\u011bkn\u00fd odst\u00edn \u010derven\u00e9.<\/div>\n
„Ach, zmlkni,“ \u0159ekl Bill po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch d\u00e1v\u00e1n\u00ed se dohromady.<\/div>\n
Tom nesm\u011ble z\u00edral na podlahu. Nev\u011bdomky to pova\u017eoval za rande a byl r\u00e1d, \u017ee Bill ne\u0159ekl nic, aby to pop\u0159el.<\/div>\n
Po vst\u0159eb\u00e1n\u00ed sou\u010dasn\u00e9 situace Georg intuitivn\u011b pochopil skute\u010dnost, a zp\u016fsob, jak\u00fdm cht\u011bl uv\u00e9st sv\u016fj mistrovsk\u00fd pl\u00e1n do akce, byl tak z\u0159ejm\u00fd, a\u017e to bylo k sm\u00edchu. „Vlastn\u011b jsem se jen stavil na sv\u00e9 cest\u011b dom\u016f navrhnout ti, abys vzal Toma na ten ve\u010d\u00edrek v p\u00e1tek.“<\/div>\n
Bill\u016fv \u00fasm\u011bv znejist\u011bl a o\u010dima se Georga ptal, co si sakra myslel.<\/div>\n
Tom tak\u00e9 vzhl\u00e9dl od podlahy, aby se na Georga zv\u011bdav\u011b pod\u00edval. Co si myslel?<\/div>\n
\n

„Ano, kdy\u017e o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, mysl\u00edm, \u017ee je to \u00fa\u017easn\u00fd n\u00e1pad!“ pokra\u010doval Georg a byl s\u00e1m se sebou zcela spokojen\u00fd, \u017ee p\u0159i\u0161el s tak geni\u00e1ln\u00edm pl\u00e1nem. U\u017e dva t\u00fddny Billa neust\u00e1le otravoval, \u017ee pot\u0159ebuje sex, a te\u010f se tady bez varov\u00e1n\u00ed naskytla tahle n\u00e1dhern\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. Nem\u011bl v \u00famyslu si to nechat uj\u00edt.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm,“ Bill z\u00edral p\u0159ed sebe, ale pot\u00e9 zachytil Tom\u016fv pohled a zarazil se. Pro\u010d p\u0159esn\u011b s sebou Toma necht\u011bl vz\u00edt? Byl by dobr\u00fd spole\u010dn\u00edk, t\u00edm si byl jist\u00fd. Bylo to jen, \u017ee Bill m\u011bl opravdu \u0161patn\u00fd pocit z cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci. Zapadnul by v\u016fbec? A v\u00e1\u017en\u011b, jeliko\u017e to byl Georg, kdo to navrhl, okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee v tom mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd druh skryt\u00e9 agendy. Ne, Bill Toma necht\u011bl vz\u00edt; nem\u011bl to srdce uvrhnout druh\u00e9ho mu\u017ee do takov\u00e9 situace. Ale zase, ten ve\u010d\u00edrek byl p\u0159edur\u010den\u00fd k tomu b\u00fdt nudn\u00fd a m\u00edt tam Toma by bylo mnohem zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n

Tom uva\u017eoval, nad \u010d\u00edm Bill p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Pro\u010d mu trvalo tak dlouho se rozhodnout, jestli si mysl\u00ed, zda je to dobr\u00fd n\u00e1pad, nebo ne? Mo\u017en\u00e1, \u017ee se za n\u011bj styd\u011bl nebo tak n\u011bco? Tomovi se sev\u0159el hrudn\u00edk p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed. On by byl prvn\u00ed, kdo by p\u0159iznal, \u017ee Bill je mimo jeho ligu, ale nebolelo by to o nic m\u00e9n\u011b v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by si to Bill myslel taky. Zamra\u010dil se p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed a rozhodl se znovu sklopit pohled k podlaze a po\u010dkat na Bill\u016fv verdikt. Stoj\u00ed mu za to, nebo ne?<\/p><\/div>\n

\n

Pln\u011b si v\u011bdom toho, \u017ee toho pravd\u011bpodobn\u011b bude v ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku v ne tak vzd\u00e1len\u00e9 budoucnosti litovat, se Bill zhluboka nadechl. „Chce\u0161 p\u0159ij\u00edt?“ D\u00edval se p\u0159\u00edmo na Toma a \u010dekal, a\u017e druh\u00fd mu\u017e zareaguje.<\/p><\/div>\n

Tom vzhl\u00e9dl a setkal se s Billov\u00fdma n\u011b\u017en\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 jej ti\u0161e povzbuzovaly, a pok\u0159iven\u011b se usm\u00e1l. „Ty chce\u0161, abych p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
Na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i se roz\u0161\u00ed\u0159il skute\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Rozhodn\u011b. Jen pozor, bude to pravd\u011bpodobn\u011b velmi nudn\u00e9.“<\/div>\n
Tom se za\u0161klebil. „Pak tedy p\u0159ijdu.“ Dokud kolem n\u011bj bude Bill, Tom se nebude nikdy nudit.<\/div>\n
„Fantastick\u00e9!“ Vyk\u0159ikl Georg a dychtiv\u011b tleskl rukama. Uvnit\u0159 se \u010f\u00e1belsky sm\u00e1l; ti chud\u00e1ci d\u016fv\u011b\u0159ivci nem\u011bli tu\u0161en\u00ed, co m\u011bl pro n\u011b p\u0159ipraveno.<\/div>\n
\n

\u0160\u0165astn\u00fd, \u017ee se rozhodl Toma pozvat, Bill ze sebe nedok\u00e1zal set\u0159\u00e1st pocit, \u017ee se n\u011bco stane. Byla to n\u011bjak\u00e1 katastrofa, pouze \u010dekaj\u00edc\u00ed na to, a\u017e se stane, a on prost\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee za t\u00edm n\u011bjak bude Georg. Ale pro tuto chv\u00edli byl \u0161\u0165astn\u00fd. Tom tam bude.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Odsouzeno k nezdaru Ka\u017ed\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e Billovi rozbu\u0161ilo srdce. Cel\u00fd den byl ve stavu n\u011bkde mezi om\u00e1menost\u00ed a vy\u0161ilov\u00e1n\u00edm a ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd str\u010dil hlavu do jeho dve\u0159\u00ed a nebyl to Tom, obdr\u017eel otr\u00e1ven\u00e9 zaz\u00edr\u00e1n\u00ed a byl nucen odej\u00edt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2460","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2460","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2460"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2460\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2460"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2460"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2460"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}