{"id":2463,"date":"2015-11-20T15:00:00","date_gmt":"2015-11-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2454"},"modified":"2015-11-20T15:00:00","modified_gmt":"2015-11-20T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/20\/dny-vsedniho-nepokoje-8\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 8."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n

<\/div>\n

<\/div>\n
V\u00edtej v pekle<\/p>\n

<\/strong> N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny se dosavadn\u00ed pr\u016fb\u011bh reakc\u00ed mezi mnou a Tomem oto\u010dil. M\u00edsto toho, aby se on vyh\u00fdbal mn\u011b, jsem se j\u00e1 vyh\u00fdbal jemu. Za\u010dalo to u\u017e p\u0159i t\u011bch pokusech a pokra\u010dovalo to asi dal\u0161\u00ed dva t\u00fddny. I kdy\u017e nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee on by se se mnou sna\u017eil navazovat kontakt. Bylo to, jako bychom najednou oba do\u0161li k z\u00e1v\u011bru, \u017ee ten druh\u00fd je pro n\u00e1s n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem nebezpe\u010dn\u00fd. U m\u011b to bylo pochopiteln\u00e9… ale jeho chov\u00e1n\u00ed mi bylo z\u00e1hadou. Tak jako tak jsem zase n\u011bjakou dobu \u017eil v klidu a bez jeho dal\u0161\u00edch pokus\u016f o to mi n\u011bco ud\u011blat. Sice jsem byl s\u00e1m, a to mi zrovna moc na sebev\u011bdom\u00ed nep\u0159id\u00e1valo, a nav\u00edc jsem z toho byl sklesl\u00fd, ale to bylo ka\u017edop\u00e1dn\u011b lep\u0161\u00ed, ne\u017e sl\u00fdchat ty jeho kousav\u00e9 pozn\u00e1mky. Nic ale netrv\u00e1 v\u011b\u010dn\u011b… a to platilo i o tomhle vz\u00e1jemn\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed… <\/p>\n

K dal\u0161\u00edmu v\u00fdznamn\u00e9mu incidentu v m\u00e9m \u017eivot\u011b do\u0161lo v p\u00e1tek p\u0159esp\u0159\u00ed\u0161t\u00edho t\u00fddne. M\u011bli jsme odpoledn\u00ed vyu\u010dov\u00e1n\u00ed do \u010dty\u0159. Posledn\u00ed hodina byla estetika, a jeliko\u017e v\u0161ichni vypadli ze \u0161koly hned po zvon\u011bn\u00ed, nab\u00eddl jsem se u\u010diteli, \u017ee mu pom\u016f\u017eu s \u00faklidem. Byl mi vd\u011b\u010dn\u00fd. Pak jsem si je\u0161t\u011b za\u0161el do sk\u0159\u00ed\u0148ky pro u\u010debnice na v\u00edkendov\u00e9 u\u010den\u00ed a kolem p\u00e1t\u00e9 jsem se kone\u010dn\u011b dostal ven ze \u0161koly. Tam na m\u011b ov\u0161em ne\u010dekalo nic p\u011bkn\u00e9ho. Jakmile jsem vy\u0161el ze \u0161koln\u00ed budovy, setkal jsem se s pohledy n\u011bkolika star\u0161\u00edch student\u016f. St\u00e1li p\u0159ed \u0161kolou a kou\u0159ili, asi jim bylo fuk, \u017ee je m\u016f\u017ee n\u011bkdo z profesorsk\u00e9ho sboru vid\u011bt. Doufal jsem, \u017ee m\u011b nechaj\u00ed proj\u00edt, jakmile jsem se ov\u0161em pokusil kolem nich proklouznout, zastoupili mi cestu. „A hele! Richard m\u011bl pravdu!“ za\u0161klebil se na m\u011b jeden z nich. Vysok\u00fd, tmavovlas\u00fd mlad\u00edk s nep\u0159\u00edjemn\u00fdma, sv\u011btlounce modr\u00fdma o\u010dima.

<\/em><\/div>\n

\n

Richard?! Co jim \u0159ekl?!<\/em> Prol\u00e9tlo mi hlavou, ale nesta\u010dil jsem se t\u00edm moc zaob\u00edrat, m\u011bl jsem mnohem v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed probl\u00e9m. „Co chcete?“ zeptal jsem se klidn\u011b, i kdy\u017e klidn\u00fd jsem se rozhodn\u011b nec\u00edtil b\u00fdt, kdy\u017e m\u011b za\u010dali obklopovat.
„Co by?!“ za\u0161klebil se na m\u011b ten p\u0159ede mnou a str\u010dil do m\u011b, a\u017e jsem zavr\u00e1voral, ale nespadl jsem, jeliko\u017e m\u011b dal\u0161\u00ed z jejich \u0161esti\u010dlenn\u00e9 parti\u010dky chytl zezadu a pevn\u011b sev\u0159el. „Jdem jenom pomst\u00edt k\u00e1mo\u0161e, buzno!“
„Jak jako pomst\u00edt?! J\u00e1 nikomu nic neud\u011blal! Nech\u00e1pu, o co v\u00e1m jde!“ br\u00e1nil jsem se a sna\u017eil se vy\u0161kubnout.
„Ty sice ne, ale ten tv\u016fj zasranej kamar\u00e1d\u00ed\u010dek jo!“ vmetl mi do tv\u00e1\u0159e.
„Jakej kamar\u00e1d\u00ed\u010dek?! V\u00e1\u017en\u011b v\u00e1m nerozum\u00edm!“ v\u016fbec jsem netu\u0161il, kter\u00e1 bije.
„Tak j\u00e1 ti to teda p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm, kret\u00e9ne!“ popadl m\u011b pod krkem. „Vid\u011bls posledn\u00ed t\u0159i dny Richarda ve \u0161kole?!“
„No\u2026 ne\u2026“ uznal jsem. „Ale nev\u00edm, co s n\u00edm je!“ prohl\u00e1sil jsem, i kdy\u017e m\u011b u\u017e n\u011bco napadlo\u2026 a v\u016fbec se mi to nel\u00edbilo\u2026
„Byli jsme venku a d\u011blali jsme si z tebe i s n\u00edm prdel, prost\u011b klasick\u00e1 sranda. No a kolem \u0161el ten krypl Tom. M\u016f\u017ee\u0161 jenom h\u00e1dat, jak to dopadlo!“ k\u0159i\u010del na m\u011b. <\/p>\n

Na okam\u017eik jsem se p\u0159estal vzpouzet, jak jsem byl p\u0159ekvapen\u00fd. Do prdele!<\/em> Sice m\u011b to napadlo, ale doufal jsem, \u017ee se pletu\u2026 „On mu ubl\u00ed\u017eil?“ hlesl jsem.
„Ubl\u00ed\u017eil?! D\u011bl\u00e1\u0161 si kozy?! Richard se kv\u016fli n\u011bmu nejm\u00e9n\u011b p\u011bt dn\u00ed nepodstav\u00ed na nohy, kurva!“
Jak jsem to poslouchal, stydla mi krev v \u017eil\u00e1ch.
„Byl tam s tou svoj\u00ed zasranou skupinkou, nemohli jsme se ho ani zastat, jinak bysme dopadli stejn\u011b! Ale neboj se, ty si to te\u010f odsere\u0161 t\u0159ikr\u00e1t v\u00edc!“ rozm\u00e1chl se k \u00faderu. Zav\u0159el jsem o\u010di, jako by mi to snad mohlo pomoct a za\u0165al jsem zuby.
„Tik\u2026 tak\u2026 tik\u2026 tak\u2026 tik\u2026 tak. Ty ho nepra\u0161t\u00ed\u0161? M\u00e1\u0161 v\u00edc rozumu, ne\u017e jsem si myslel!“ ozval se zprava hlas.
U\u017e se \u0161e\u0159ilo, a tak jsme si v\u016fbec nev\u0161imli osoby, co se sem p\u0159ibl\u00ed\u017eila a cel\u00e9 to p\u0159edstaven\u00ed zaujat\u011b pozorovala. Kdy\u017e jsem se nyn\u00ed zad\u00edval do t\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ulevilo se mi. Norm\u00e1ln\u011b bych panika\u0159il, ale v tenhle moment\u2026 jsem byl v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d, \u017ee ho vid\u00edm. <\/p>\n

Kluk p\u0159ede mnou zbledl a jeho ruka klesla stejn\u011b rychle, jako se vymr\u0161tila nahoru.
„V\u00edte\u2026“ vydal se k n\u00e1m Tom pozvoln\u00fdm krokem, „p\u0159edkl\u00e1d\u00e1te tady docela solidn\u00ed p\u00ed\u010doviny. Jasn\u011b, \u017ee jsem s Richardem dojebal, ale ta moje slavn\u00e1 skupinka m\u011bla t\u0159i \u010dleny\u2026 a v\u00e1s bylo \u0161est a ud\u011blali jste p\u011bkn\u00fd hovno\u2026“ pot\u00e1hl z cigarety, co m\u011bl v ruce a kou\u0159 po\u017eitk\u00e1\u0159sky zase vydechl. „A ne\u0159ek bych, \u017ee se ani nepostav\u00ed na nohy\u2026 ut\u00edkal celkem rychle,“ za\u0161klebil se. „Ale vo tom a\u017e jindy\u2026 te\u010f bu\u010fte vod t\u00fd l\u00e1sky a hezky Billa pus\u0165te a nechte n\u00e1s vodej\u00edt. Nebo se taky m\u016f\u017eem servat, mn\u011b je to vlastn\u011b u prdele. Ale dob\u0159e v\u00edte, jak dok\u00e1\u017eu n\u011bkomu vylep\u0161it ksicht\u00edk, tak\u017ee to bych na va\u0161em m\u00edst\u011b neprubnul. I kdy\u017e\u2026 je to va\u0161e v\u011bc\u2026“ hodil doho\u0159elou cigaretu na zem a za\u0161l\u00e1pl ji.
„Hej, Tome!“ ozval se z p\u0159ilehl\u00e9 silnice hlas, a kdy\u017e jsem se tam pod\u00edval, zjistil jsem, \u017ee pod lampou zastavilo dlouh\u00e9, \u010dern\u00e9 auto. Ok\u00e9nko bylo pootev\u0159en\u00e9, ale uvnit\u0159 byla tma, a tak nebylo vid\u011bt, kdo vol\u00e1. „Kde zas l\u00edt\u00e1\u0161?! Za p\u016fl ho\u010fky tam m\u00e1me bejt, vole!“
„Dy\u0165 j\u00e1 vim, sr\u00e1\u010di!“ op\u00e1\u010dil s uchechtnut\u00edm spolu\u017e\u00e1k a sto\u010dil pohled zp\u00e1tky ke kluk\u016fm, co m\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b nepustili. „Tak d\u011blejte. Navalte mi ho a neserte, nebo si to budete vy\u0159izovat nejen se mnou!“ pohrozil. <\/p>\n

Jeho p\u0159\u00edkaz byl sp\u011b\u0161n\u011b uposlechnut a kluci se co nejrychleji za\u010dali stahovat, z\u00e1rove\u0148 se k n\u011bmu v\u0161ak neobraceli z\u00e1dy. Zaslechl jsem jejich muml\u00e1n\u00ed o n\u011bjak\u00e9m \u010dernochovi\u2026
„Za chv\u00edli sem tam!“ m\u00e1vl Tom na auto.
„Okay, ale hni kostrou, k\u00e1mo, nebo t\u011b zabije!“ s t\u00edm se auto dalo do pohybu a rozjelo se d\u00e1l po silnici. Brzy jsme osam\u011bli\u2026
Nepob\u00edral jsem, co se d\u011bje, ale to u\u017e nebylo nic nov\u00e9ho, d\u011blo se mi to neust\u00e1le. „D\u011bkuji\u2026“ zamumlal jsem jenom a upravil si bundu. Pak jsem p\u0159e\u0161l\u00e1pl. „Tak\u2026 ahoj v pond\u011bl\u00ed\u2026“ zkusil jsem to, i kdy\u017e jsem siln\u011b pochyboval, \u017ee mi to vyjde. A taky \u017ee nevy\u0161lo.
„\u017d\u00e1dn\u00fd takov\u00fd,“ \u010dapl m\u011b za loket. „Ty jede\u0161 hezky se mnou,“ informoval m\u011b a zam\u00ed\u0159il za roh \u0161koly.
Rad\u011bji jsem se ani nepokou\u0161el kl\u00e1st odpor, stejn\u011b by to bylo nanic. „A kam\u2026?“ zamumlal jsem jenom nespokojen\u011b. Nikam se mi necht\u011blo. A u\u017e v\u016fbec ne s n\u00edm!
„Nem\u00e1m \u010das t\u011b vyhazovat doma a samotn\u00fdho t\u011b j\u00edt nenech\u00e1m. Tak\u017ee bude\u0161 moct vid\u011bt n\u011bco, co se po\u0161t\u011bst\u00ed jen m\u00e1lokomu,“ odpov\u011bd\u011bl mi. <\/p>\n

Trochu jsem se zamra\u010dil. M\u00e1m to br\u00e1t jako \u0161t\u011bst\u00ed? Nebo se sp\u00ed\u0161 b\u00e1t?<\/em> Uva\u017eoval jsem, zat\u00edmco on zabo\u010dil. Za rohem \u0161koly st\u00e1la jeho motorka a ve sv\u011btle lampy se bl\u00fdskala, jako by byla pr\u00e1v\u011b nale\u0161t\u011bn\u00e1.
Pustil moje p\u0159edlokt\u00ed. „\u010cek\u00e1 t\u011b doma n\u011bkdo?“ p\u0159ehodil nohu p\u0159es vozidlo a usadil se.
S odpov\u011bd\u00ed jsem si dal na\u010das, nebyl jsem si jist\u00fd, jestli mu m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee ne, jeliko\u017e pak bych se mohl taky namo\u010dit do n\u011b\u010deho, o co jsem v\u016fbec nejevil z\u00e1jem. On pro m\u011b byl nebezpe\u010dn\u00fd u\u017e v budov\u011b \u0161koly, nedok\u00e1zal jsem si ani p\u0159edstavit, co by mi mohl ud\u011blat, kdybych se j\u00edm nechal odv\u00e9zt b\u016fhv\u00ed kam a \u0159ekl mu, \u017ee dom\u016f se m\u016f\u017eu vr\u00e1tit klidn\u011b a\u017e dal\u0161\u00ed den\u2026 I kdy\u017e na druhou stranu to vypadalo, jako by m\u011b chr\u00e1nil\u2026 tak snad\u2026 „Ne, ale kolem p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no doraz\u00ed m\u00e1ma, a to budu muset b\u00fdt doma,“ rozhodl jsem se pro kompromis.
„Hm\u2026 fajn, to se stihne. Tak sedej!“ vyb\u00eddl m\u011b.
Rad\u011bji jsem si ani nedom\u00fd\u0161lel, co vlastn\u011b chce stihnout\u2026<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Z\u00e1\u0159iv\u00e1 sv\u011btla m\u011bsta se prol\u00ednala a spl\u00fdvala s tmou, co se u\u017e pln\u011b ujala vl\u00e1dy. Ledov\u00fd no\u010dn\u00ed vzduch bi\u010doval ka\u017edou \u010d\u00e1st m\u00e9ho t\u011bla, ke kter\u00e9 se p\u0159es to jeho dostal. \u017d\u00e1dn\u00e1 auta. \u017d\u00e1dn\u00ed lid\u00e9 vracej\u00edc\u00ed se dom\u016f. V\u0161echno bylo a\u017e nezvykle klidn\u00e9. Mohl jsem jenom doufat, \u017ee se nejedn\u00e1 o ticho p\u0159ed bou\u0159\u00ed\u2026
O\u010di jsem m\u011bl zav\u0159en\u00e9 a pevn\u011b jsem ho obj\u00edmal kolem pasu, abych se p\u0159i rychlosti p\u0159ekra\u010duj\u00edc\u00ed povolen\u00fd limit v\u016fbec udr\u017eel. Nijak jsem netou\u017eil slet\u011bt na zem, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jsem nem\u011bl helmu, j\u00ed\u017e se on z\u0159ejm\u011b nehodlal zat\u011b\u017eovat.
Cesta trvala d\u00e9le, ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b p\u0159edpokl\u00e1dal. Kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b zastavili, m\u011bl jsem u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nepohybliv\u00e9 prsty a byl jsem \u0159\u00e1dn\u011b promrzl\u00fd. Odlepil jsem v\u00ed\u010dka od sebe a zad\u00edval se na budovu, p\u0159ed kterou jsme zastavili. Jej\u00ed okol\u00ed, ani ona samotn\u00e1, se mi ani trochu nezamlouvala. V\u0161echny domy v okol\u00ed byly potemn\u011bl\u00e9, opr\u00fdskan\u00e9 a bylo do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed, \u017ee v nich nikdo ne\u017eije\u2026 zato ve stavb\u011b naproti to \u017eilo nepopirateln\u011b. Zevnit\u0159 se oz\u00fdvala hlasit\u00e1 hudba \u0159vouc\u00ed a\u017e na ulici a taky halas hlas\u016f, kter\u00fd naprosto kazil vzhled norm\u00e1ln\u00edho, b\u00edle om\u00edtnut\u00e9ho domu, stejn\u011b jako barevn\u00e9, st\u00e1le se m\u011bn\u00edc\u00ed sv\u011btlo pronikaj\u00edc\u00ed ven dv\u011bma okny po stran\u00e1ch dve\u0159\u00ed, ta ostatn\u00ed m\u011bla zata\u017een\u00e9 rolety. <\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026“ za\u0161klebil se Tom a ohl\u00e9dl se po mn\u011b. Jeho o\u010di byly ve sv\u011btle z domu temn\u011bj\u0161\u00ed. A mo\u017en\u00e1 se mi to zd\u00e1lo, ale vypadaly i mnohem\u2026 nebezpe\u010dn\u011bji. „V\u00edtej v pekle, drahou\u0161ku\u2026“ hrdeln\u011b se zasm\u00e1l zp\u016fsobem, kter\u00fd m\u011b zevnit\u0159 rozechv\u011bl. „Tak pohyb, nenech\u00e1me je \u010dekat, ne?“
„Koho?“ vydechl jsem a slezl z motorky. Objal jsem se pa\u017eemi, abych potla\u010dil chlad, co mi pronikl a\u017e pod oble\u010den\u00ed.
„To brzo pozn\u00e1\u0161. Zat\u00edm padej dovnit\u0159, j\u00e1 je\u0161t\u011b odklid\u00edm tohle zlato do bezpe\u010d\u00ed,“ se zal\u00edben\u00edm se pod\u00edval na svoji motorku.
„Nemohl bych rad\u011bji j\u00edt s tebou?“ optal jsem se. Sice jsem mu zrovna moc nev\u011b\u0159il, ale jeho jsem alespo\u0148 znal, o tom, co na m\u011b m\u016f\u017ee \u010dekat uvnit\u0159, jsem nem\u011bl ani p\u00e1ru, a to m\u011b znepokojovalo.
„Ne!“ odm\u00edtl r\u00e1zn\u011b. „Mazej a dr\u017e klapa\u010dku. Todle je m\u016fj ring, a pokud chce\u0161 bejt v pohod\u011b, tak bude\u0161 poslouchat, co ti \u0159eknu, jasn\u00fd?“ vypadal, \u017ee si n\u00e1ramn\u011b u\u017e\u00edv\u00e1 ten pocit moci, kterou nade mnou m\u011bl. Nev\u011bd\u011bl jsem po\u0159\u00e1dn\u011b, kde jsem, ani co se chyst\u00e1, a proto m\u011bl m\u016fj osud jist\u00fdm zp\u016fsobem v rukou\u2026
„No dob\u0159e,“ povzdechl jsem si, ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b se zad\u00edval na d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e a pomalu jsem se k nim vydal. Ale d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem vzal za kliku, jsem se ohl\u00e9dl a je\u0161t\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. St\u00e1le tam i se svou motorkou byl a tv\u00e1\u0159il se vyz\u00fdvav\u011b. \u010cekal, a\u017e opravdu vejdu. <\/p>\n

Je\u0161t\u011b jednou jsem si povzdechl, pak jsem se zhluboka nadechl a ve\u0161el dovnit\u0159.
Okam\u017eit\u011b jsem byl v dr\u017een\u00ed cigaretov\u00e9ho kou\u0159e a v\u016fn\u011b bezpo\u010dtu vo\u0148avek. Nal\u00e9zal jsem se v prostorn\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 by se mo\u017en\u00e1 dala nazvat i jak\u00fdmsi s\u00e1lem. P\u0159\u00edmo naproti mn\u011b se nach\u00e1zel dlouh\u00fd, d\u0159ev\u011bn\u00fd bar s typick\u00fdmi vysok\u00fdmi \u017eidli\u010dkami, na kter\u00fdch sed\u011blo n\u011bkolik lid\u00ed. Dal\u0161\u00edch p\u00e1r skupinek bylo nalevo ode m\u011b, kde le\u017eel parket. Z asi t\u0159i metry vysok\u00e9ho stropu visela drobn\u00e1 disko-koule vrhaj\u00edc\u00ed barevn\u00e9 odlesky na v\u0161echny strany. V roz\u00edch pak byly reproduktory hlasit\u011b vy\u0159v\u00e1vaj\u00edc\u00ed rychlou hudbu. Kdy\u017e jsem se pod\u00edval l\u00e9pe, zjistil jsem, \u017ee kabely jsou p\u0159ipevn\u011bn\u00e9 k b\u00edl\u00fdm st\u011bn\u00e1m, aby nep\u0159ek\u00e1\u017eely, a vedou do m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed a\u017e v tom nejzaz\u0161\u00edm lev\u00e9m rohu. P\u0159i pooto\u010den\u00ed hlavy jsem odhalil, \u017ee lev\u00e1 \u010d\u00e1st prostoru je zabr\u00e1na dv\u011bma stoly, u jednoho sed\u011blo \u0161est a u druh\u00e9ho osm lid\u00ed. Vedle stol\u016f ve st\u011bn\u011b byly posazeny dvoje dve\u0159e s n\u00e1pisy ozna\u010duj\u00edc\u00edmi d\u00e1msk\u00e9 a p\u00e1nsk\u00e9 WC. <\/p>\n

Jakmile jsem se objevil, ve\u0161ker\u00e9 pohledy se na m\u011b pov\u011bsily a v\u0161echno krom\u011b hlasit\u00e9 hudby utichlo. Okam\u017eit\u011b mi bylo z pohled\u016f v\u0161ech zhruba pades\u00e1ti lid\u00ed tady jasn\u00e9, \u017ee tu nem\u00e1m v\u016fbec co d\u011blat. Z jejich v\u00fdraz\u016f jako by vystupovalo jedno jedin\u00e9 slovo zn\u011bj\u00edc\u00ed ‚vet\u0159elec‘.
Zastavil jsem se na m\u00edst\u011b a sev\u0159el popruhy batohu na sv\u00fdch ramenou. Sna\u017eil jsem se tv\u00e1\u0159it uvoln\u011bn\u011b, ale neda\u0159ilo se mi to. Kam m\u011b to ten idiot zavlekl?!<\/em> Hrozil jsem se v duchu. V okol\u00ed jsem nenach\u00e1zel nic p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9ho\u2026 a t\u00ed\u017eiv\u00e1 atmosf\u00e9ra ve vzduchu se stup\u0148ovala.
Nakonec se postavil zhruba t\u0159icetilet\u00fd \u010dernoch dosud sed\u00edc\u00ed u baru a vydal se ke mn\u011b. P\u0159i pohledu na n\u011bj jsem m\u011bl sto chut\u00ed se oto\u010dit a pl\u00e1chnout rovnou dom\u016f, ale to by mi asi stejn\u011b nepomohlo, jedin\u011b bych se ztratil. A nav\u00edc jsem se sna\u017eil db\u00e1t Tomov\u00fdch slov, proto\u017ee v tomhle prost\u0159ed\u00ed jsem byl jako ryba na p\u00eds\u010dit\u00e9 pl\u00e1\u017ei.
U\u017e jsem do\u010dista vzdal snahu o klidn\u00fd v\u00fdraz a sledoval tu horu sval\u016f p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se ke mn\u011b pozvoln\u00fdm krokem. Ten chlap byl v\u00e1\u017en\u011b ob\u0159isko. Byl to beze sporu nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm jsem se m\u011bl mo\u017enost v\u016fbec kdy setkat. M\u011bl rozhodn\u011b v\u00edce ne\u017e dva metry. \u0160irok\u00e1 ramena, svaly pracuj\u00edc\u00ed p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohybu a \u0161irok\u00e1 jizva t\u00e1hnouc\u00ed se mu po cel\u00e9 lev\u00e9 tv\u00e1\u0159i, mu pak zrovna na p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9m vzhledu nep\u0159id\u00e1valy. Nav\u00edc byl oble\u010den\u00ed cel\u00fd v \u010dern\u00e9m\u2026 ne, \u017ee j\u00e1 bych takhle taky nechodil, ale u n\u011bj\u2026 to bylo d\u011bsiv\u00e9. <\/p>\n

Do\u0161el ke mn\u011b a zad\u00edval se mi zbl\u00edzka do tv\u00e1\u0159e, p\u0159i\u010dem\u017e se musel sklonit. M\u011bl jsem sto chut\u00ed couvnout, kdy\u017e jsem se koukl do jeho obli\u010deje s \u0161irok\u00fdm nosem, pronikav\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima a pln\u00fdmi rty. Nevypadal nad\u0161en\u011b, \u017ee m\u011b vid\u00ed. „A ty se\u0161 jako, kurva, kdo?!“ zavr\u010del nakonec hlubok\u00fdm, chr\u010div\u00fdm, hrdeln\u00edm hlasem, jen\u017e mi dal u\u017e opravdu jasn\u011b najevo, \u017ee tu nem\u00e1m co pohled\u00e1vat.
Nadechl jsem se a u\u017eu\u017e jsem se chystal n\u011bco odpov\u011bd\u011bt, kdy\u017e se za m\u00fdmi z\u00e1dy ozval hlas: „Kl\u00eddek, brachu, ten je tu se mnou!“
Oddechl jsem si, kdy\u017e se \u010dernoch zatv\u00e1\u0159il udiven\u011b a zvedl o\u010di ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch se objevil Tom, k n\u011bmu\u017e jsem v pudu sebez\u00e1chovy couvl. Pr\u00e1v\u011b byla zni\u010dena moje p\u0159edstava o tom, \u017ee m\u016fj spolu\u017e\u00e1k je ta nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed osoba na sv\u011bt\u011b.
„Do prdele, Tome,“ u\u0161kl\u00edbl se obr a narovnal se. „To nem\u016f\u017ee\u0161 aspo\u0148 kv\u00e1knout, \u017ee si p\u0159it\u00e1hne\u0161 n\u011bkoho nov\u00fdho? Jak se v tom \u010dlov\u011bk pak m\u00e1 orientovat? U\u017e sem ho cht\u011bl vyrazit\u2026“
„Sorka, Bruno, ale vono se to tak \u0148\u00e1k semlelo, p\u016fvodn\u011b sem nem\u011bl ani v pl\u00e1nu ho sem tahat,“ pokr\u010dil rameny. „Ale to nebudem \u0159e\u0161it. U\u017e dorazila?“
„Ne, m\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, asi se je\u0161t\u011b zdr\u017eela.“
„D\u00edky bohu,“ uchechtl se, chytl m\u011b za p\u0159edlokt\u00ed a vedl m\u011b k baru. Okol\u00ed se mezit\u00edm u\u017e zase dalo do pohybu a ve\u0161ker\u00fd z\u00e1jem o mou mali\u010dkost se vytratil. St\u00e1le jsem si v\u0161ak v\u0161\u00edmal pohled\u016f, jdouc\u00edch na\u0161\u00edm sm\u011brem, ale nebyly sm\u011b\u0159ovan\u00e9 na m\u011b, ale na Toma. <\/p>\n

Byl jsem doveden a\u017e ke skupince lid\u00ed u baru. Byli tu, kdy\u017e ode\u010dtu toho \u010dernocha Bruna, \u010dty\u0159i. A ani jedna holka\u2026
„Zd\u00e1rek, ho\u0161i,“ pozdravil Tom.
„Ahoj\u2026“ zamumlal jsem j\u00e1 hodn\u011b ti\u0161e, aby mi to nebylo n\u00e1hodou vy\u010dteno. Jinak jsem se rad\u011bji na nic neptal, i kdy\u017e m\u011b hodn\u011b zaj\u00edmalo, kdo je nap\u0159\u00edklad ta holka, o kter\u00e9 se bavili\u2026
„Nov\u00e1 tv\u00e1\u0159? Tak kdo je to tentokr\u00e1t, Tomi?“ zasm\u00e1l se kluk asi tak v na\u0161em v\u011bku, sed\u00edc\u00ed na jedn\u00e9 z barov\u00fdch \u017eidli\u010dek. Vypadal celkem sympaticky a mile, tak n\u011bjak jako Willy, kter\u00e9ho jsem tu nikde nevid\u011bl\u2026 udivilo m\u011b to.
„Spolu\u017e\u00e1k,“ odpov\u011bd\u011bl s pobaven\u00edm v hlase osloven\u00fd a vyhoupl se p\u0159\u00edmo na barovou desku, kde se usadil a podal mi ruku, aby m\u011b vyt\u00e1hl k sob\u011b. „Ale v\u00fdjime\u010dn\u011b to nen\u00ed tak, jak si mysl\u00edte.“
Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se ho chytl a usadil se vedle n\u011bj. Byl jsem vyveden\u00fd z m\u00edry jeho chov\u00e1n\u00edm\u2026 v\u0161echna jeho nad\u0159azenost byla pry\u010d. Byl najednou\u2026 v pohod\u011b\u2026
„Fakt? A pro\u010d si ho teda p\u0159it\u00e1h?“ zaj\u00edmal se pro zm\u011bnu zase Bruno.
„Dlouh\u00fd story, povim v\u00e1m ho zejtra na tom srazu,“ \u0159ekl. „Ale jeho do ni\u010deho netah\u00e1me, je tu z jin\u00fdho d\u016fvodu, je\u0161t\u011b jsem ho nikam takhle nebral.“
„Fakt?“ podivil se zase ten sympatick\u00fd kluk a pod\u00edval se na m\u011b jakoby se soucitem. „Tak v\u00edtej v pekle,“ zopakoval v\u011btu, co mi Tom \u0159ekl, kdy\u017e jsme sem p\u0159ijeli. A kdy\u017e se s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm rozlet\u011bly dve\u0159e, doplnil to v\u011btou: „A satan u\u017e je tu\u2026“ <\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann V\u00edtej v pekle N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny se dosavadn\u00ed pr\u016fb\u011bh reakc\u00ed mezi mnou a Tomem oto\u010dil. M\u00edsto toho, aby se on vyh\u00fdbal mn\u011b, jsem se j\u00e1 vyh\u00fdbal jemu. Za\u010dalo to u\u017e p\u0159i t\u011bch pokusech a pokra\u010dovalo to asi dal\u0161\u00ed dva t\u00fddny. I<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2463","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2463","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2463"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2463\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2463"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2463"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2463"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}