{"id":2476,"date":"2015-11-14T16:00:00","date_gmt":"2015-11-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2467"},"modified":"2015-11-14T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-14T15:00:00","slug":"art-imitates-life-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/14\/art-imitates-life-6\/","title":{"rendered":"Art imitates life 6."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pry\u010d<\/strong><\/div>\n
\n

Tom nahlas zaklel, zat\u00edmco prohrab\u00e1val batoh a zoufale hledal zdroj hlasit\u00e9ho a nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. Pro\u010d sakra tu v\u011bc vlastn\u011b m\u00e1?<\/p><\/div>\n

Na\u0161el tu otravnou malou v\u011bc, p\u0159irozen\u011b se skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u00fapln\u011b dole pod v\u0161emi ostatn\u00edmi v\u011bcmi ulo\u017een\u00fdmi v opot\u0159eben\u00e9m batohu. Obsahoval jeho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, byl to zvyk, kter\u00fd se u n\u011bj vyvinul pot\u00e9, co za\u010dal squatovat. V\u017edycky nosil tyto v\u011bci u sebe. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tak\u00e9 obsahoval mal\u00fd za\u0161l\u00fd p\u0159edplacen\u00fd mobiln\u00ed telefon, kter\u00fd m\u011bl jen z jednoho d\u016fvodu, jen z toho jedin\u00e9ho d\u016fvodu, aby mu jeho \u0161\u00e9f mohl d\u00e1t v\u011bd\u011bt, kdy ho pot\u0159ebuje. \u017de by mohl tak\u00e9 p\u0159ij\u00edt vhod jednoho dne, kdy jej zatknou nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, bylo n\u011bco, nad \u010d\u00edm ani neuva\u017eoval. Prost\u011b se to nestane.<\/div>\n
\n

„Co?“ vyk\u0159ikl do telefonu, kdy\u017e p\u0159ijal hovor a nev\u011bdomky tak vylekal mu\u017ee na druh\u00e9 stran\u011b.<\/p><\/div>\n

„To je tak hezk\u00e9 sly\u0161et tv\u016fj \u010dipern\u00fd hlas, Tr\u00fcmpere, te\u010f jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd.“ Mu\u017e se do telefonu hlasit\u011b zasm\u00e1l, a\u017e sebou Tom \u0161kubl.<\/div>\n
„Joste,“ \u0159ekl v\u00e1\u017en\u011b, opravdu te\u010f litoval t\u00e9 posledn\u00ed lahve piva, jeliko\u017e mu te\u010f v hlav\u011b bez zjevn\u00e9ho d\u016fvodu pulzovalo.<\/div>\n
„Poslouchej, kluku, jsem v pr\u016f\u0161vihu. Pot\u0159ebuju t\u011b na dva t\u00fddny.“<\/div>\n
To zp\u016fsobilo, \u017ee Tomovi poklesla \u010delist. No v\u00e1\u017en\u011b, dva t\u00fddny? „Pro\u010d na tak dlouhou dobu?“ zeptal se, i kdy\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee nedostane uspokojivou odpov\u011b\u010f. Byl to zp\u016fsob, jak\u00fdm David mluvil, v\u017edycky kolem t\u00e9matu, ale ve skute\u010dnosti v\u016fbec ne o n\u011bm.<\/div>\n
„Velk\u00fd projekt, usp\u011bchan\u00fd term\u00edn a jedno nemocn\u00e9 d\u011bcko.“<\/div>\n
Wow, to bylo v\u00edce rovnou k v\u011bci, ne\u017e jej Tom kdy p\u0159edt\u00edm sly\u0161el mluvit.<\/div>\n
\n
„Bushidovo d\u011bcko je zase nemocn\u00e9? Sakra, je mi toho chlapa l\u00edto.“ Po chv\u00edli dodal: „A i toho d\u011bcka, samoz\u0159ejm\u011b.“ Byl to ve skute\u010dnosti d\u016fvod, pro\u010d m\u011bl Tom v\u016fbec pr\u00e1ci a sna\u017eil se, aby se jeho mysl touto skute\u010dnost\u00ed nezab\u00fdvala. C\u00edtil se \u0161patn\u011b s v\u011bdom\u00edm, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu bylo zavol\u00e1no, Bushidovo d\u00edt\u011b m\u011blo chatrn\u00e9 zdrav\u00ed. Na druh\u00e9 stran\u011b mu to dop\u0159\u00e1valo svobodu, kterou cht\u011bl, nem\u00edt nic pravideln\u00e9ho byl luxus, kter\u00fd Tom velmi oce\u0148oval. To, \u017ee mohl Davidovi v\u017edy zavolat a dostat n\u011bjakou pr\u00e1ci nav\u00edc, kdy\u017e pot\u0159eboval hotovost, byl dal\u0161\u00ed p\u0159\u00ednos.<\/div>\n
„Jo. No, p\u0159ijedu t\u011b vyzvednout z\u00edtra r\u00e1no v sedm. Bu\u010f p\u0159ipraven\u00fd na dlouh\u00e9 dny.“ Bez dal\u0161\u00edch okolk\u016f David zav\u011bsil a Tom byl ponech\u00e1n z\u00edraj\u00edc\u00ed zamy\u0161len\u011b na sv\u016fj telefon a p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc\u00ed, kdy bude moci j\u00edt do m\u011bsta znovu malovat. Byl si docela jist\u00fd, \u017ee tento projekt tak zatracen\u011b sp\u011bch\u00e1, \u017ee to v brzk\u00e9 dob\u011b nebude.<\/div>\n
„To byl David?“ Zeptal se Andreas a str\u010dil hlavu do dve\u0159\u00ed. Sly\u0161el Toma je\u010det a\u017e na dvo\u0159e.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1 pro m\u011b pr\u00e1ci.“<\/div>\n
Andreas p\u0159ik\u00fdvl. „No, to je dob\u0159e, ne?“<\/div>\n
Tom s pokr\u010den\u00edm ramen odpov\u011bd\u011bl: „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jo“. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, pr\u00e1v\u011b te\u010f necht\u011bl pr\u00e1ci nav\u00edc, vedlo se mu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e s jeho d\u00edlem a rad\u011bji by to nenech\u00e1val b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/div>\n
\n

To bylo v\u0161e, co v tom bylo, \u0159\u00edkal si Tom a rozhodl se ignorovat mal\u00fd hlas vzadu v hlav\u011b, kter\u00fd mu neust\u00e1le nep\u0159\u00edmo nazna\u010doval, \u017ee to m\u011blo n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s Billem. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nem\u011blo! Setkal se s n\u00edm jen jednou a nebylo to tak, jako by spolu mluvili nebo tak n\u011bco. Byla to jen hezk\u00e1 tv\u00e1\u0159, pokud v\u016fbec n\u011bco, a jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jej Tom cht\u011bl znovu vid\u011bt, byl ten, \u017ee v\u011bd\u011bl, jak ocenit kr\u00e1su. Koneckonc\u016f, byl um\u011blec, tak\u017ee p\u0159irozen\u011b, m\u011bl pro tyto v\u011bci cit. Po\u010dkat, p\u0159iznal pr\u00e1v\u011b, \u017ee cht\u011bl vid\u011bt toho mu\u017ee znovu? Zatracen\u011b, vymykalo se mu to z rukou.<\/p><\/div>\n

„Tvoje mysl je zase n\u011bkde na cest\u00e1ch,“ konstatoval Andreas a prudce tak vyt\u00e1hl Toma z jeho \u00favah. „Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ Po\u0161ilh\u00e1val na Toma a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt n\u011bco dobr\u00e9ho, kdy\u017e se Tom tak rychle probudil z om\u00e1men\u00e9ho stavu a bez zjevn\u00e9ho d\u016fvodu se nyn\u00ed mra\u010dil.<\/div>\n
„Nad ni\u010d\u00edm,“ odm\u00e1vl ho Tom non\u0161alantn\u011b. „Jen nad t\u00edm, jak\u00e9 ty dal\u0161\u00ed dva t\u00fddny budou peklo.“<\/div>\n
Andreas o tom v\u016fbec nebyl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, ale nechal to moment\u00e1ln\u011b b\u00fdt. Tom za n\u00edm p\u0159ijde, a\u017e bude ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle, to si byl jist\u00fd, byl to zp\u016fsob, jak\u00fdm fungovali.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Nebylo norm\u00e1ln\u00ed, aby Bill vyhled\u00e1val Gustava. Pokud bylo n\u011bco, co pot\u0159ebovali projednat, nebo pokud bylo pot\u0159eba n\u011bco hl\u00e1sit, Gustav by p\u0159i\u0161el k n\u011bmu, tak\u017ee p\u0159irozen\u011b se Bill c\u00edtil trochu hloup\u011b, kdy\u017e m\u00ed\u0159il dol\u016f na vr\u00e1tnici a p\u0159istoupil a\u017e ke dve\u0159\u00edm Gustavovy kancel\u00e1\u0159e.<\/p><\/div>\n

Pro\u010d se o tuto z\u00e1le\u017eitost v\u016fbec je\u0161t\u011b staral? Nebylo to tak, jako by to s n\u00edm m\u011blo n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho nebo jako by to bylo n\u011bjak ve st\u0159edu jeho z\u00e1jmu. P\u0159esto si nemohl pomoct, aby nep\u0159em\u00fd\u0161lel, a bylo to neodbytn\u011b v hloubi jeho mysli tak dlouho, a\u017e si \u0159ekl, \u017ee by se mohl stejn\u011b dob\u0159e zeptat, a vymanit se tak ze sv\u00e9 miz\u00e9rie. Jakmile bude m\u00edt odpov\u011bdi na sv\u00e9 ot\u00e1zky, vypa\u0159\u00ed se to z jeho hlavy beze stopy, t\u00edm si byl jist\u00fd.<\/div>\n
Jemn\u011b zaklepal na dve\u0159e a doufal, \u017ee se nespletl a \u017ee hlava jeho ochranky skute\u010dn\u011b je v pr\u00e1ci. Koneckonc\u016f on byl \u0161\u00e9f a m\u011bl by asi tyto v\u011bci v\u011bd\u011bt. Bylo by nesm\u00edrn\u011b trapn\u00e9 tady st\u00e1t a \u010dekat na odpov\u011b\u010f, kdy\u017e by se uk\u00e1zalo, \u017ee tam nen\u00ed, a Billovi se nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nel\u00edbilo d\u011blat ze sebe bl\u00e1zna.<\/div>\n
\n

„D\u00e1le,“ \u0159ekl pevn\u00fd hlas, a Bill si \u00falevn\u011b oddechl. Byl tam.<\/p><\/div>\n

Jemn\u00fdm zatla\u010den\u00edm dve\u0159e otev\u0159el a str\u010dil dovnit\u0159 jen hlavu, necht\u011bl ru\u0161it v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by Gustav m\u011bl opravdu pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce d\u011bl\u00e1n\u00edm toho, co norm\u00e1ln\u011b d\u011blal. Na vte\u0159inu Bill zauva\u017eoval, jak p\u0159ekvapiv\u011b m\u00e1lo toho v\u00ed o Gustavov\u011b pr\u00e1ci, p\u0159esto\u017ee on byl ten, kdo ho najal.<\/div>\n
„Jsi zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd?“<\/div>\n
Usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se blon\u010f\u00e1k zavrt\u011bl hlavou a pokynul Billovi, aby vstoupil a posadil se.<\/div>\n
„Co pro v\u00e1s dnes mohu ud\u011blat, pane Kaulitzi?“ zeptal se nejv\u00e1\u017en\u011bji, jak jen to dok\u00e1zal, a sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat si nerv\u00f3zn\u00edho v\u00fdrazu na tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa. Bill se kousal do rtu, o\u0161\u00edval se na sv\u00e9 \u017eidli a tahal za voln\u00e9 nitky na sv\u00fdch roztrhan\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch. Na sv\u00fdch extr\u00e9mn\u011b drah\u00fdch a vysoce m\u00f3dn\u00edch roztrhan\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch<\/em>, pomyslel si Gustav sarkasticky. Tohle rozhodn\u011b nebylo o pr\u00e1ci.<\/div>\n
„No, j\u00e1 ehm…“ za\u010dal Bill a pak k blon\u010f\u00e1kovi vzhl\u00e9dl. „Jen jsem cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak pokra\u010duje ta situace s t\u00edm graffiti um\u011blcem.“<\/div>\n
\n

Aha! Gustav se v\u00edt\u011bzoslavn\u011b usm\u00e1l, \u010d\u00edm\u017e Billa sakra zm\u00e1tl. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee to jde v pohod\u011b,“ za\u010dal a pak se na chvilku zastavil, aby zv\u00e1\u017eil, jak by sto\u010dil rozhovor tak, aby Bill nakonec odhalil sv\u00e9 prav\u00e9 \u00famysly. Ano, Gustav si byl jist\u00fd, \u017ee Bill m\u00e1 n\u011bjakou skrytou agendu a byl odhodlan\u00fd ji odhalit.<\/p><\/div>\n

„H\u00e1d\u00e1\u0161?“ P\u0159i pohledu na n\u011bj, s hlavou m\u00edrn\u011b naklon\u011bnou na jednu stranu, byl Bill zt\u011blesn\u011bn\u00fd zmatek. Nem\u011bl by to Gustav v\u011bd\u011bt<\/em>? Bylo to v jeho popisu pr\u00e1ce, ne?<\/div>\n
„No, jde o to,“ za\u010dal a zastavil se, aby se ujistil, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1 spr\u00e1vn\u011b. „V\u0161echno \u0161lo dob\u0159e. P\u0159ich\u00e1zel ka\u017ed\u00fd ve\u010der, p\u00e1r hodin pracoval a zase ode\u0161el. To byla jeho rutina, s\u00e1m jsem toho byl sv\u011bdkem. Ve dny, kdy jsem tady nebyl, jsem na\u0159\u00eddil ostatn\u00edm hl\u00edda\u010d\u016fm, aby na n\u011bj dohl\u00ed\u017eeli a zapisovali jeho \u010dinnost. Sledoval jsem ka\u017ed\u00fd jeho pohyb,“ \u0159ekl a poklepal spokojen\u011b na sv\u016fj z\u00e1znamov\u00fd den\u00edk. „Ale jde o to, \u017ee p\u00e1r noc\u00ed zp\u00e1tky se neuk\u00e1zal. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee je to jen jednor\u00e1zov\u00e1 z\u00e1le\u017eitost, nebo \u017ee se mu necht\u011blo, \u017ee mo\u017en\u00e1 pot\u0159eboval odpo\u010dinek nebo cokoliv jin\u00e9ho. My v\u0161ichni ho n\u011bkdy pot\u0159ebujeme, \u017ee?“ Tato ot\u00e1zka byla samoz\u0159ejm\u011b zam\u011b\u0159ena zp\u0159\u00edma na Billa.<\/div>\n
S pocitem \u017ee je k\u00e1r\u00e1n, Bill sklopil o\u010di a p\u0159\u00e1l si, aby to Gustav nechal b\u00fdt a pokra\u010doval ve sv\u00e9m p\u0159\u00edb\u011bhu – um\u00edral touhou v\u011bd\u011bt zbytek.<\/div>\n
\n

„Ale zd\u00e1 se, \u017ee jsem se m\u00fdlil, proto\u017ee od t\u00e9 doby nep\u0159i\u0161el ani jednou. U\u017e je to skoro t\u00fdden.“<\/p><\/div>\n

S povzdechem nad tou zpr\u00e1vou Bill ne\u0159ekl nic jin\u00e9ho ne\u017e: „Aha.“<\/div>\n
„Je to moc \u0161patn\u00e9, opravdu. Za\u010d\u00ednal jsem si zvykat, \u017ee se potlouk\u00e1 kolem a d\u011bl\u00e1 mi spole\u010dnost.“ Se snahou j\u00edt na to lstiv\u011b Gustav pokra\u010doval ve sv\u00e9 p\u0159edst\u00edran\u00e9 skl\u00ed\u010denosti. „Co m\u016f\u017eu \u0159\u00edci? Tom mi za\u010d\u00ednal p\u0159ir\u016fstat k srdci.“<\/div>\n
„Tom?“ Za\u0161vito\u0159il Bill okam\u017eit\u011b po zazn\u011bn\u00ed toho jm\u00e9na a Gustav se v\u00e1\u017en\u011b musel dr\u017eet, aby nevybuchnul sm\u00edchy. Bo\u017ee, Bill byl tak pr\u016fhledn\u00fd!<\/div>\n
„Ano, v\u0161ak v\u00ed\u0161, ten kluk, kter\u00e9mu jsi ty s\u00e1m dal svolen\u00ed, aby se tu poflakoval. V\u00e1\u017en\u011b, n\u011bkdy si \u0159\u00edk\u00e1m, pro\u010d tady v\u016fbec pracuju, kdy\u017e svrh\u00e1v\u00e1\u0161 cel\u00fd m\u016fj \u00fa\u010del sv\u00fdm bezohledn\u00fdm rozhodov\u00e1n\u00edm.“<\/div>\n
\n

Bill \u0161pulil rty nad Gustavov\u00fdm pou\u010dov\u00e1n\u00edm, ale nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu, aby nezkroutil koutky sv\u00fdch \u00fast. Pr\u00e1v\u011b se dozv\u011bd\u011bl mlad\u00edkovo jm\u00e9no. Tom, pomyslel si a opakoval si to v hlav\u011b. Ano, to zn\u011blo dob\u0159e. Ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch zcela zapomn\u011bl, \u017ee je st\u00e1le je\u0161t\u011b v kancel\u00e1\u0159i Gustava, kter\u00fd sledoval ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. S \u00fasm\u011bvem na obli\u010deji vzhl\u00e9dl a setkal se s Gustavov\u00fdm rozv\u00e1\u017en\u00fdm pohledem. S uv\u011bdom\u011bn\u00edm si sv\u00e9 vlastn\u00ed reakce se m\u00edrn\u011b za\u010dervenal a znovu se za\u010dal o\u0161\u00edvat.<\/p><\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed?“ zeptal se ti\u0161e po chv\u00edli a pos\u00edlal kradm\u00e9 pohledy na Gustava, st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 v rozpac\u00edch, aby se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Obr\u00fdlen\u00fd mu\u017e pokr\u010dil rameny, op\u0159el se v k\u0159esle a sepjal ruce za krkem. „Mysl\u00edm, \u017ee jo. Zd\u00e1l se b\u00fdt docela odhodlan\u00fd tu v\u011bc dokon\u010dit, tak\u017ee… Nejsp\u00ed\u0161 si dal jen pauzu.“ Pak to znovu zv\u00e1\u017eil. „Nebo dostal sv\u016fj uboh\u00fd zadek do v\u011bzen\u00ed za vloup\u00e1n\u00ed a vandalstv\u00ed.“<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee je tak trochu zl\u00e9 \u0159\u00edct to tak otev\u0159en\u011b Billovi, kter\u00fd byl t\u00edm klukem o\u010dividn\u00e9 pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd, ale st\u00e1le to byla jedna z mo\u017enost\u00ed a Gustav cht\u011bl, aby si to Bill uv\u011bdomoval. Jen se sna\u017eil b\u00fdt realistick\u00fd, a jestli musel b\u00fdt ten, kdo udr\u017e\u00ed Billa p\u0159i zemi a p\u0159ipomene mu, \u017ee to, co ten kluk d\u011bl\u00e1, je vlastn\u011b zlo\u010din, tak to tak bude.<\/div>\n
\n

Bill na Gustavovo p\u0159\u00edmo\u010dar\u00e9 prohl\u00e1\u0161en\u00ed neodpov\u011bd\u011bl, pouze na n\u011bj v \u0161oku a hr\u016fze z\u00edral. Tuto mo\u017enost dokonce ani nevzal v potaz, ale te\u010f kdy\u017e to ud\u011blal, mu z t\u00e9 my\u0161lenky bylo m\u00edrn\u011b nevolno. Kdy se za\u010dal tolik starat? Nebylo to tak, jako by Bill snad byl bezcitn\u00fd bastard, ale inklinoval k tomu neno\u0159it se p\u0159\u00edli\u0161 hluboko do osobn\u00edch vztah\u016f. Cht\u011bl-li z\u016fstat na sto procent zam\u011b\u0159en\u00fd na svou pr\u00e1ci, u\u017e d\u00e1vno se rozhodl, \u017ee nepot\u0159ebuje v\u0161echny ty probl\u00e9my, kter\u00e9 n\u00e1sledovaly, kdy\u017e m\u00e1 \u010dlov\u011bk bl\u00edzk\u00e9 p\u0159\u00e1tele, milenky nebo jak\u00e9koliv v\u0161echny ostatn\u00ed vztahy, kter\u00e9 nejsou prosp\u011b\u0161n\u00e9 pro jeho pr\u00e1ci.<\/p><\/div>\n

Je pravda, \u017ee tady byl Georg, ten otrava, ale m\u011bli spole\u010dnou minulost; \u0161kolku, aby byl konkr\u00e9tn\u00ed, a Bill nem\u011bl to srdce jej \u00fapln\u011b odst\u0159ihnout. S Gustavem to bylo n\u011bco jin\u00e9ho, jejich interakce byla pracovn\u00ed, tak\u017ee to schvaloval. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, m\u011bl toho chl\u00e1pka opravdu r\u00e1d, sd\u00edleli spolu nad\u0161en\u00ed pro pr\u00e1ci.<\/div>\n
Tom, na druh\u00e9 stran\u011b, by pro n\u011bj nem\u011bl znamenat nic, jeho p\u0159\u00edtomnost by m\u011bla b\u00fdt pova\u017eov\u00e1na za ne\u017e\u00e1douc\u00ed, a pokud by Bill nehodil sv\u00e9 smysly n\u011bkam z okna, tak by v\u011bd\u011bl, \u017ee by se ho m\u011bl stranit. Ne, Tom nebyl n\u011bkdo, o koho by se m\u011bl starat a ob\u00e1vat. Nicm\u00e9n\u011b tady byl a definitivn\u011b si o n\u011bj d\u011blal starosti.<\/div>\n
\n

Jak se jeho mysl\u00ed honily miliony my\u0161lenek a jeho zamra\u010den\u00ed se ka\u017edou vte\u0159inou prohlubovalo, Gustav tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee studoval. Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed? Jak\u00fd byl jeho z\u00e1jem o toho kluka? A co bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed: jak se proboha n\u011bkomu poda\u0159ilo Billa tak vyv\u00e9st z rovnov\u00e1hy b\u011bhem jedin\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed? Za cel\u00e1 ta l\u00e9ta, kdy Gustav Billa znal, jej nikdy nevid\u011bl kv\u016fli n\u011b\u010demu tak vystresovan\u00e9ho, nebo tak v\u00e1\u0161niv\u011b fascinovan\u00e9ho n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e jeho prac\u00ed.<\/p><\/div>\n

A\u0165 u\u017e Tom \u0159ekl nebo ud\u011blal Billovi cokoliv, v\u011bdom\u011b \u010di nev\u011bdom\u011b, Gustav se to asi nikdy nedozv\u00ed. Ve skute\u010dnosti ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, zda se mu to l\u00edb\u00ed, nebo ne. Ale to, co bude d\u011blat, bude pozorovat, a t\u00edm m\u011bl na mysli sledovat jako ost\u0159\u00ed\u017e. Nic mu neunikne. Byl nedobrovoln\u011b fascinov\u00e1n a s\u00e1m sebe pova\u017eoval za \u0161\u0165astn\u00e9ho, \u017ee m\u00e1 pro tuto show p\u0159edn\u00ed \u0159ady sedadel. A \u017ee to bude dobr\u00e1 show, to bylo nesporn\u00e9.<\/div>\n
\n

– – –<\/p><\/div>\n

\n

Na druh\u00e9 stran\u011b m\u011bsta, po kolena v barv\u011b, si Tom u\u017e po tis\u00edc\u00ed za ten den povzdechl. M\u011bl u\u017e t\u00e9 pr\u00e1ce po krk a v\u00edce ne\u017e tou\u017eil se tam odsud dostat. Ze v\u0161ech t\u011bch v\u00fdpar\u016f se mu lehce to\u010dila hlava a ramena, pa\u017ee a krk ho bolely a\u017e k nev\u00ed\u0159e. David mu posledn\u00ed t\u0159i dny neust\u00e1le st\u00e1l za zadkem a znovu a znovu mu opakoval, jak m\u00e1lo \u010dasu jim zb\u00fdv\u00e1, ne\u017e je t\u0159eba m\u00edt hotovo a otravoval jej, aby zrychlil.<\/p><\/div>\n

Tom nebyl pomal\u00fd pracovn\u00edk, a dokonce ani nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 l\u00edn\u00fd. Ne, pracoval piln\u011b, pouze si ka\u017ed\u00fdch p\u00e1r hodin odsko\u010dil na p\u011bt minut zakou\u0159it a nad\u00fdchat se \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Sakra, dokonce i ch\u00e1pal Davidovy obavy, p\u0159ece jen m\u011bli ur\u010denou lh\u016ftu. Ale i s extra p\u00e1rem rukou, kter\u00e9 toho dne Bushido velkoryse zap\u016fj\u010dil, byli daleko za jejich pl\u00e1nem, a Tom si nemohl pomoci, aby nep\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d proboha David v\u016fbec sliboval, \u017ee to bude hotov\u00e9 na \u010das. Ta pr\u00e1ce byla p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 pro dva nebo dokonce i t\u0159i osoby, aby ji dokon\u010dili za dva pouh\u00e9 dva t\u00fddny a v\u0161ichni to v\u011bd\u011bli. Jedin\u00e9, v co mohl doufat, bylo, \u017ee bude daleko, a\u017e se rozpout\u00e1 peklo, co\u017e se bezpochyby stane.<\/div>\n
\n

V pod\u0159epu proti vn\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b budovy si Tom zap\u00e1lil cigaretu a zhluboka se nadechl. Na vte\u0159inu zadr\u017eel kou\u0159 a uva\u017eoval, jak dlouho to bude trvat, ne\u017e za\u010dne pr\u0161et. Pot\u00e9 vydechl a b\u00edl\u00fd kou\u0159 mu tan\u010dil p\u0159ed o\u010dima, ne\u017e ho v\u00edtr odnesl pry\u010d. \u0160ed\u00e9 mraky visely n\u00edzko na obloze a Tom zav\u0159el o\u010di a p\u0159edst\u00edral, \u017ee ho v\u00edtr vzal s sebou spolu s kou\u0159em a zav\u00e1l jej na n\u011bjak\u00e9 hez\u010d\u00ed m\u00edsto. T\u0159eba do centra m\u011bsta. S\u00e1m pro sebe se rozesm\u00e1l, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed jako zamilovan\u00fd puber\u0165\u00e1k, a znovu si pot\u00e1hnul z cigarety.<\/p><\/div>\n

„Tak tohle je m\u00edsto, kde se schov\u00e1v\u00e1\u0161, ty l\u00edn\u00fd bastarde!“ za\u0159val hlas shora a Tom okam\u017eit\u011b s\u00e1hl po krabi\u010dce cigaret a podr\u017eel ji p\u0159ed sebou. Neotev\u0159el o\u010di, kdy\u017e mu byla vytr\u017eena z ruky, ani ve chv\u00edli, kdy mu byla navr\u00e1cena, neotev\u0159el je, ani kdy\u017e se n\u011bkdo posadil vedle n\u011bj a do nosu mu zav\u00e1l siln\u00fd z\u00e1pach barvy sm\u00edchan\u00fd s kol\u00ednskou, a p\u0159im\u011bl jej se ot\u0159\u00e1st.<\/div>\n
„David t\u011b hled\u00e1,“ \u0159ekl mu\u017e kr\u00e1tce a Tom kone\u010dn\u011b nap\u016fl otev\u0159el jedno oko a pohl\u00e9dl na n\u011bj, ne\u017e ho znovu zav\u0159el a zahu\u010del.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d m\u011b hled\u00e1.“<\/div>\n
Bushido si nad t\u00edm odfrkl a musel mlad\u00edka trochu podr\u00e1\u017edit t\u00edm, \u017ee \u0159ekl, „to jen proto, \u017ee je do tebe zamilovan\u00fd a nechce t\u011b spustit z o\u010d\u00ed. Boj\u00ed se, \u017ee by mohl p\u0159ij\u00edt n\u011bkdo hez\u010d\u00ed a odv\u00e9st t\u011b pry\u010d.“<\/div>\n
\n

R\u00e1na do jeho pa\u017ee p\u0159i\u0161la odnikud a zanechala jej z\u00edraj\u00edc\u00edho na mlad\u0161\u00edho mu\u017ee s \u0161iroce otev\u0159en\u00fdma o\u010dima, jeho omr\u00e1\u010den\u00fd v\u00fdraz Toma p\u0159inutil se rozchechtat.<\/p><\/div>\n

Bushidovi chv\u00edli trvalo se d\u00e1t dohromady, ne\u017e se zeptal: „O \u010dem jsi to tady vlastn\u011b snil? Zd\u00e1l ses b\u00fdt n\u011bkde daleko.“<\/div>\n
Tom s povzdechem t\u00edpl svou cigaretu a vstal, aby si opr\u00e1\u0161il zadek. „O ni\u010dem a o v\u0161em. V\u0161ak v\u00ed\u0161, obvykl\u00e9 sra\u010dky.“ Prot\u00e1hl si ruce nad hlavu a usm\u00e1l se, kdy\u017e mu v ramenech luplo. Bo\u017ee, to byl tak dobr\u00fd pocit! „Hej, Bu,“ zeptal se Tom s rozhodnut\u00edm vyventilovat n\u011bco m\u00e1lo sv\u00e9mu kolegovi. „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 v l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled?“<\/div>\n
„Takov\u00e9 sra\u010dky, to ur\u010dit\u011b,“ zamumlal mu\u017e a na okam\u017eik nad tou ot\u00e1zkou zauva\u017eoval. „Sakra, j\u00e1 ani nev\u00edm, jestli v\u016fbec v\u011b\u0159\u00edm v l\u00e1sku,“ dodal.<\/div>\n
Tom si p\u0159ejel jazykem tam a zp\u011bt p\u0159es sv\u016fj piercing, sp\u00ed\u0161e ze zvyku, a pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee j\u00e1 jo.“<\/div>\n
Ta v\u011bta zp\u016fsobila \u00fasm\u011bv \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159\u00ed star\u0161\u00edho mu\u017ee a hrav\u011b Toma pl\u00e1cl po l\u00fdtku. „N\u011bkdo je tady zamilovan\u00fd.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj s na\u0161tvan\u00fdm zavr\u010den\u00edm zamra\u010dil. „Nejsem.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b, \u010dlov\u011b\u010de, kdy\u017e za\u010dne\u0161 kl\u00e1st takov\u00e9 nep\u0159edv\u00eddateln\u00e9 ot\u00e1zky, tak u\u017e jsi v tom.“ Bushido se mu nyn\u00ed otev\u0159en\u011b sm\u00e1l a Tom ud\u011blal v z\u00e1palu momentu nezodpov\u011bdn\u00e9 rozhodnut\u00ed a tvrd\u011b jej pl\u00e1cl po hlav\u011b. Net\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee Bushido mu to oplatil asi tak desetkr\u00e1t h\u016f\u0159e. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee to bude je\u0161t\u011b t\u00fddny \u010dern\u00e9 a modr\u00e9.<\/div>\n
\n

Vr\u00e1tili se dovnit\u0159 o n\u011bco pozd\u011bji, jen aby dostali vynad\u00e1no od Davida, \u017ee ut\u00edkaj\u00ed od pr\u00e1ce, kdy\u017e jsou v takov\u00e9m stresu. Bushido a Tom si vym\u011bnili pohledy, proto\u017ee v\u011bd\u011bli, \u017ee David je jedin\u00fd z nich, kdo se staral dost na to, aby byl ve stresu. Koneckonc\u016f, on je jedin\u00fd, kdo nakonec skon\u010d\u00ed s nakopan\u00fdm zadkem. St\u00e1lo za hovno b\u00fdt t\u00edm, kdo m\u00e1 v\u0161e na starosti.<\/p><\/div>\n

Tom n\u011bjakou dobu maloval a zva\u017eoval Bushidova slova, ne\u017e nahlas zauva\u017eoval. „J\u00e1 nejsem zamilovan\u00fd.“<\/div>\n
Bushido, v doslechov\u00e9 vzd\u00e1lenosti, se u\u0161kl\u00edbl a ment\u00e1ln\u011b obr\u00e1til o\u010di v sloup. „\u0158\u00edkej si, co chce\u0161, kluku.“ V\u011bd\u011bl, \u017ee byl dost hlasit\u00fd, aby jej Tom sly\u0161el a pokra\u010doval: „Ale up\u0159\u00edmn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee z tohohle se u\u017e nevykrout\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Blesky, kter\u00e9 na n\u011bj Tom o\u010dima vyst\u0159elil, kolem n\u011bj prol\u00e9tly bez pov\u0161imnut\u00ed.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Pry\u010d Tom nahlas zaklel, zat\u00edmco prohrab\u00e1val batoh a zoufale hledal zdroj hlasit\u00e9ho a nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. Pro\u010d sakra tu v\u011bc vlastn\u011b m\u00e1? Na\u0161el tu otravnou malou v\u011bc, p\u0159irozen\u011b se skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u00fapln\u011b dole pod v\u0161emi ostatn\u00edmi v\u011bcmi ulo\u017een\u00fdmi v opot\u0159eben\u00e9m batohu. Obsahoval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2476","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2476","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2476"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2476\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2476"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2476"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2476"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}