{"id":2481,"date":"2015-11-12T16:00:00","date_gmt":"2015-11-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2472"},"modified":"2015-11-12T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-12T15:00:00","slug":"vicious-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/12\/vicious-10\/","title":{"rendered":"Vicious 10."},"content":{"rendered":"
autor: Misa Sugar<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Sni o lep\u0161\u00edm z\u00edt\u0159ku<\/strong><\/div>\n
Pravd\u011bpodobn\u011b byla jedna klidn\u00e1 noc pro Billa p\u0159\u00edli\u0161 rozmazlovac\u00ed a on za\u010dal b\u00fdt roztrp\u010den\u00fd ze sv\u00e9 obvykl\u00e9 rutiny, proto\u017ee st\u0159eda se uk\u00e1zala b\u00fdt ne\u0161\u0165astn\u00fdm dnem pro Yoko.
„Zd\u00e1 se, \u017ee tady m\u00e1me v rukou nep\u0159\u00edjemnou situaci, Yoko.“ Bill se na ni usm\u00e1l b\u011bhem ob\u011bda.
Pod\u00edvala se na n\u011bj zmaten\u011b. „Co\u017ee?“
„Mysl\u00edm, \u017ee tv\u00e1 kamar\u00e1dka Lisa pr\u00e1v\u011b ud\u011blala osudn\u00e9 faux pas.“
Andreas okam\u017eit\u011b vzhl\u00e9dl a p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Co ud\u011blala, Bille?“
„Vyslovila nahlas m\u00e9 k\u0159estn\u00ed jm\u00e9no.“ Bill st\u00e1le pozoroval Yoko. „Copak tv\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 neznaj\u00ed pravidla, Yoko? Nebo se nad nimi jednodu\u0161e povzn\u00e1\u0161ej\u00ed?“
Jej\u00ed \u00fasta se otev\u0159ela. „J\u00e1 – j\u00e1 se omlouv\u00e1m, Bille, nikdy jsem jim ne\u0159ekla, \u017ee m\u016f\u017eou-„
„J\u00e1 t\u011b neobvi\u0148uji, Yoko. Nen\u00ed to tv\u00e1 chyba. Co\u017e je d\u016fvod, pro\u010d ti d\u00e1v\u00e1m mo\u017enost to od\u010dinit,“ usm\u00e1l se na ni sladce.
Yoko vyt\u0159e\u0161tila o\u010di hr\u016fzou. „Ne, Bille, pros\u00edm… J\u00e1 nem\u016f\u017eu…“
„Andreasi, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee Yoko pot\u0159ebuje p\u00e1r instrukc\u00ed, co pot\u0159ebuji, aby ud\u011blala.“<\/p>\n

Andreasovy rty se zkroutily do sadistick\u00e9ho \u00fa\u0161klebku a naklonil se, aby j\u00ed n\u011bco za\u0161eptal do ucha. Yoko zmizela z obli\u010deje ve\u0161ker\u00e1 barva.
„J\u00e1 tohle nem\u016f\u017eu ud\u011blat…!“
„M\u016f\u017ee\u0161…“ Andreas vyt\u00e1hl t\u0159pytiv\u00fd n\u016f\u017e a vtiskl j\u00ed ho do dlan\u011b. „A ud\u011bl\u00e1\u0161, jinak bude\u0161 \u010delit… n\u00e1sledk\u016fm. Nenu\u0165 m\u011b d\u011blat tvou pr\u00e1ci za tebe.“
Yoko z\u00edrala na \u010depel ve sv\u00e9 ruce, t\u0159\u00e1sla se, zhluboka se nadechla a vstala. Pomal\u00fdmi kroky p\u0159ech\u00e1zela p\u0159es j\u00eddelnu, jako by \u0161la na popravi\u0161t\u011b. Bezstarostn\u00e9 konverzace utichaly, kdy\u017e proch\u00e1zela kolem, pak se p\u0159em\u011bnily do \u0161epotu a \u00falevn\u00fdch vzdech\u016f, jako by nad nimi proplul st\u00edn smrti a zanechal je nezran\u011bn\u00e9.
Na rozd\u00edl od ne\u0161\u0165astn\u00e9 Lisy. Chv\u00edli bylo ticho, jak p\u0159ed n\u00ed Yoko st\u00e1la, jako kdyby ztratila nervy.
„Ona to neud\u011bl\u00e1,“ zamumlal Andreas.
Bill se sebev\u011bdom\u011b usm\u00e1l. „Ud\u011bl\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n

\n
Sotva o vte\u0159inu pozd\u011bji, jej\u00ed voln\u00e1 ruka vyst\u0159elila, \u0161kubnut\u00edm otev\u0159ela Lisinu \u010delist a druhou rukou zabo\u0159ila n\u016f\u017e do jej\u00edho jazyka, prudce trhla a roz\u0159\u00edzla sval \u010dist\u011b st\u0159edem. Dv\u011b krv\u00e1cej\u00edc\u00ed \u010d\u00e1sti visely z Lisin\u00fdch \u00fast, zat\u00edmco k\u0159i\u010dela, a\u017e dokud nahromad\u011bn\u00e1 krev v jej\u00edm krku nep\u0159em\u011bnila v\u00fdk\u0159ik sp\u00ed\u0161e do p\u0159i\u0161krcen\u00e9ho bubl\u00e1n\u00ed.
„To bylo kr\u00e1sn\u00e9, Yoko,“ zap\u0159edl Bill, jakmile se vr\u00e1tila a odhodila n\u016f\u017e dol\u016f p\u0159ed Andrease. „Dobr\u00e1 pr\u00e1ce.“ Nat\u00e1hl se, aby ji vzal za ruku a ona ucukla. Bill zvedl obo\u010d\u00ed, ale nic ne\u0159ekl, jen se usm\u00e1l.
„Nen\u00e1vid\u00edm to.“ Zhroutila se na svou \u017eidli. „Je to jen jm\u00e9no,<\/em> Bille, pro\u010d je t\u0159eba z toho d\u011blat v\u011bdu?“
„Pokud se ti nel\u00edb\u00ed, jak v\u011bci \u0159\u00edd\u00edm, v\u017edy m\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bl Bill lehce nebezpe\u010dn\u011b.
„Ale samoz\u0159ejm\u011b,“ dodal Andreas. „Jsou tady d\u016fsledky pro ty, kte\u0159\u00ed odejdou.“ Pod\u00edval se p\u0159i tom na Billa.
Bill se naje\u017eil. „A d\u016fsledky pro ty, kte\u0159\u00ed zapomenou sv\u00e9 m\u00edsto,“ zasy\u010del.
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ u\u0161kl\u00edbl se Andreas, zvedl si zkrvaven\u00fd n\u016f\u017e k \u00fast\u016fm a pomalu po n\u011bm p\u0159ejel jazykem a ani na okam\u017eik p\u0159i tom z Billa nespustil vyz\u00fdvav\u00fd pohled. „Na to se napiju.“<\/div>\n
\n

* * * * *<\/p><\/div>\n

\n

„J\u00e1 nechci, aby to zn\u011blo… nevd\u011b\u010dn\u011b,“ zamumlal Bill op\u011bt zabalen\u00fd v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di. „Ale je tohle opravdu v\u0161e, co m\u00e1\u0161 v \u00famyslu d\u011blat?“
„Ty chce\u0161 d\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho?“
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee takhle to nefunguje.“
„Pak h\u00e1d\u00e1m, \u017ee tohle je v\u0161echno, co budeme d\u011blat.“
Bill se neklidn\u011b zavrt\u011bl. Nebyl zvykl\u00fd na takov\u00e9 zach\u00e1zen\u00ed. Jeho sebev\u011bdom\u00ed bylo ot\u0159eseno.
„Tome…“ za\u010dal nerv\u00f3zn\u011b. Nebyl zvykl\u00fd pt\u00e1t se na tento typ v\u011bc\u00ed. „Ty…“
„Co?“
Bill c\u00edtil, \u017ee se \u010derven\u00e1 a byl za to s\u00e1m sebou znechucen. „J\u00e1 ti nep\u0159ipad\u00e1m… atraktivn\u00ed?“ Ach bo\u017ee, bylo to tam. Opravdu to \u0159ekl, a u\u017e toho litoval.
Ale Tom se jen usm\u00e1l. „Ale ano. Velmi atraktivn\u00ed.“
„Ale ne sexu\u00e1ln\u011b.“
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee sexu\u00e1ln\u011b. Jen proto, \u017ee ti ne\u0159\u00edk\u00e1m, abys m\u011b vykou\u0159il, neznamen\u00e1, \u017ee t\u011b nepova\u017euju za sexu\u00e1ln\u011b atraktivn\u00edho.“<\/p>\n

Bill se op\u011bt zavrt\u011bl. N\u00e1hle se c\u00edtil velmi nep\u0159\u00edjemn\u011b jak se situac\u00ed, tak i konverzac\u00ed. „Poj\u010fme zm\u011bnit t\u00e9ma.“
„Jist\u011b. \u0158ekni mi, pro\u010d jsi je\u0161t\u011b panic.“
Bill zast\u00e9nal a zakryl si obli\u010dej rukama. „Ach, bo\u017ee, pros\u00edm<\/em>, tohle ne.“
„Pro\u010d? Ty se za to styd\u00ed\u0161? „
„Ne. C\u00edt\u00edm se kv\u016fli tomu provinile.“
„Provinile? Co, ty nejsi opravdu panic?“ „
„Tohle ne. Ale… n\u011bkdo si kv\u016fli tomu pro\u0161el spoustou bolesti. Kv\u016fli mn\u011b.“<\/div>\n

Tom hled\u011bl na druh\u00e9ho chlapce s lehce nakr\u010den\u00fdm \u010delem.
„Bille… Co se opravdu<\/em> stalo mezi tebou a Mariettou?“<\/p>\n

Bill si povzdechl a oto\u010dil se, aby se na Toma nemusel d\u00edvat. Tom se k n\u011bmu p\u0159itulil, p\u0159itiskl se hrud\u00ed na Billova z\u00e1da a objal jej pevn\u011bji.
„Kdyby v\u011bci \u0161ly jinak…“ za\u010dal Bill ti\u0161e, „… mo\u017en\u00e1 bych se do Marietty zamiloval,“ povzdechl si. „Ale z\u0159ejm\u011b se to nem\u011blo st\u00e1t.“
„Co se stalo?“
„Musel jsi u\u017e sly\u0161et o m\u00e9 strategii z\u016fstat panic, dokud se nezamiluju?“
„Ano.“
„Je to, pokud omluv\u00ed\u0161 ten v\u00fdraz, kravina.“
„Myslel jsem si to. Neodpov\u00edd\u00e1 to tv\u00e9 osobnosti.“
„Jsi vn\u00edmav\u00fd, \u017ee? Ty a James jste jedin\u00ed dva, kte\u0159\u00ed si to uv\u011bdomuj\u00ed, a James se o to nestar\u00e1. I kdy\u017e, James se opravdu nestar\u00e1 o nic. Ale jak jsem \u0159\u00edkal, ta strategie tady byla, jen aby povzbudila loajalitu mezi ostatn\u00edmi. U\u017e jsem ti to \u0159\u00edkal p\u0159edt\u00edm, to je v\u0161e, co je zaj\u00edm\u00e1, b\u00fdt lep\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed, a b\u011bhem toho procesu m\u011b ojet. Celkem jackpot, nemysl\u00ed\u0161?“<\/p>\n

„Tak\u017ee ty ve skute\u010dnosti ne\u010dek\u00e1\u0161 na l\u00e1sku?“
„Ne\u010dekal jsem. A\u010dkoliv, dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee te\u010f ano.“
„Pro\u010d ta zm\u011bna?“
„Je to moje omluva.“
„Pro?“
„Mariettu,“ povzdechl si Bill. „J\u00e1 nev\u00edm, jak\u00e1 je te\u010f, nemluvil jsem s n\u00ed ode dne, kdy ode\u0161la, ale kdy\u017e jsem ji znal, byla neboj\u00e1cn\u00e1, vzpurn\u00e1 a h\u00e1dav\u00e1. Po celou dobu jsme se dohadovali o ty nejhloup\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.“ Usm\u00e1l se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce. „Ona byla jedin\u00e1, kdo se k tomu odv\u00e1\u017eil, a j\u00e1 v tom na\u0161el \u00falevu od nudy ka\u017edodenn\u00edho \u017eivota. Byla v tomto ohledu hodn\u011b jako ty. K\u00e9\u017e by to tak mohlo b\u00fdt i nad\u00e1le, ale pak ud\u011blala p\u0159\u00ed\u0161ernou chybu.“
„A co to bylo?“
„\u0158ekla mi, \u017ee m\u011b miluje.“
Tom se odml\u010del a pak se ti\u0161e zeptal: „Beru to tak, \u017ee tys ji nemiloval?“
„J\u00e1 nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ano. Ale co jsem mohl d\u011blat, Tome? Dokonce i kdybych ji miloval, nemohl jsem j\u00ed to \u0159\u00edct. Ne pot\u00e9, co jsem s\u00e1m sebe sl\u00edbil tomu, do koho se zamiluju.“<\/p>\n

„Tys necht\u011bl, aby tv\u00e9 poprv\u00e9 bylo s n\u00ed?“
„P\u0159iv\u00e1d\u011blo m\u011b to do nebezpe\u010d\u00ed. Dostal jsem strach. \u0158ekl jsem j\u00ed, \u017ee ji nemiluju a \u017ee nikdy nebudu.“ Trochu se t\u0159\u00e1sl, jeho dech byl nejist\u00fd, ale jeho o\u010di z\u016fstaly such\u00e9. „A to v n\u00ed n\u011bco zabilo. Necht\u011bla mluvit nebo se sm\u00e1t, nebo se jen usm\u00edvat, jak byla zvykl\u00e1. A jednoho dne, h\u00e1d\u00e1m, se rozhodla, \u017ee u\u017e je to p\u0159\u00edli\u0161. Cht\u011bla ven, a tak kv\u016fli tomu poru\u0161ila pravidla. Kdybych tomu v t\u00e9 dob\u011b rozum\u011bl, nechal bych ji j\u00edt bez kladen\u00ed ot\u00e1zek. Ale j\u00e1 nerozum\u011bl jej\u00ed motivaci, jen jsem c\u00edtil, \u017ee n\u00e1s zradila, a tak jsem zavolal zbytek, aby prohledali \u0161kolu. Andreas, James a j\u00e1 jsme ji na\u0161li v jedn\u00e9 z chemick\u00fdch laborato\u0159\u00ed…“
<\/p>\n

„Marietto.“
Blon\u010fat\u00e1 d\u00edvka se k n\u011bmu oto\u010dila. „Bille.“ V jej\u00edm hlase nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd strach, m\u00edsto toho byl m\u00edrn\u011b vzdorovit\u00fd.
Ud\u011blal k n\u00ed krok bl\u00ed\u017e a najednou si nebyl jist\u00fd, co na to \u0159\u00edct. „J\u00e1… j\u00e1 nech\u00e1pu, pro\u010d jsi to ud\u011blala, Mari… Ale pokud jsi ochotna se omluvit… Nebyl bych proti, to p\u0159ehl\u00e9dnout. Jen protentokr\u00e1t.“ C\u00edtil, jak Andreas za n\u00edm ztuhl, ale ignoroval to.
Jej\u00ed rty se zkroutily. „Ne\u0159\u00edkej mi tak. U\u017e nejsem tvoje Mari. Nebudu se omlouvat, a nem\u00e1m z\u00e1jem z\u016fstat ve tv\u00e9m stupidn\u00edm fanklubu.“
Odvr\u00e1til se od jej\u00edho pohledu a m\u00edsto toho sledoval rad\u011bji jej\u00ed nohy. „Tak\u017ee ho tedy miluje\u0161?“
Odfrkla si. „To tak. Sotva ho zn\u00e1m. Ne, ty v\u00ed\u0161, koho miluju,<\/em> Kaulitzi. A zd\u00e1 se, \u017ee m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee se t\u011b to net\u00fdk\u00e1.“
Couvl od n\u00ed, jako by ude\u0159ila. Vina projela jeho \u017eilami jako jed. C\u00edtil omluvu sp\u011bchaj\u00edc\u00ed k jeho rt\u016fm a potla\u010dil ji. „Tak\u017ee… P\u0159eje\u0161 si tedy odej\u00edt?“
„Ano.“
„Jsou tady za to n\u00e1sledky, jak v\u00ed\u0161. Kr\u00e1sa je v\u00fdsadou elity,“ zanotoval krut\u00fd hlas. Zat\u00edmco spolu Bill a Marietta mluvili, Andreas proklouzl kolem a postavil se vedle n\u00ed. Nyn\u00ed ji zvedl a hodil ji na jeden z laboratorn\u00edch stol\u016f a p\u0159itiskl ji k n\u011bmu loktem, zat\u00edmco od\u0161rouboval v\u00ed\u010dko z neozna\u010den\u00e9 lahve v jeho ruce. „Nek\u0159i\u010d,“ u\u0161kl\u00edbl se Andreas sadisticky. „Nechce\u0161, aby se ti to dostalo do krku.“ Naklonil l\u00e1hev nad jej\u00edm obli\u010dejem a ona vyk\u0159ikla, jak to za\u010dalo p\u00e1lit, a sna\u017eila se jej odstr\u010dit, ale \u0161koda u\u017e byla zp\u016fsobena.
Bill kompletn\u011b zb\u011blal. Potil se, a najednou m\u011bl pocit, jako by se chystal zvracet. Oto\u010dil se a rychle utekl z m\u00edstnosti. Venku se op\u0159el o ze\u010f, zhluboka se nadechl a sna\u017eil se neztratit nervy.
V\u0161echno \u0161lo \u00fapln\u011b \u0161patn\u011b. A bylo to cel\u00e9 jeho vina.
<\/em><\/p>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 se vinit za Andyho \u010diny, Bille.“
„Nem\u016f\u017eu, Tome? Tis\u00edce v\u011bc\u00ed jsem mohl ud\u011blat jinak, a nikdy by se to nestalo. J\u00e1 jsem je postupn\u011b dovedl k tomu, aby se vz\u00e1jemn\u011b nen\u00e1vid\u011bli, z\u00e1vid\u011bli si a vz\u00e1jemn\u011b si konkurovali. Mohl jsem ud\u011blat Andrease m\u00e9n\u011b krut\u00fdm, Mariettu m\u00e9n\u011b vzpurnou, oba dva m\u00e9n\u011b ambici\u00f3zn\u00edmi. J\u00e1 jsem je k tomu p\u0159ivedl.“
„Nem\u016f\u017ee\u0161 zm\u011bnit to, jac\u00ed lid\u00e9 jsou, Bille.“
Bill si povzdechl. „J\u00e1 ani nev\u00edm, kde Andreas tu l\u00e1hev vzal. Nejsem si jist\u00fd, jestli byla n\u011bkde v m\u00edstnosti, nebo si ji p\u0159inesl s sebou. Ani nev\u00edm, co to bylo. Nedok\u00e1zal jsem se p\u0159im\u011bt, abych se zeptal.“ Zav\u0159el o\u010di. „Je mi \u0161patn\u011b, i kdy\u017e nad t\u00edm jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.“
Tom jemn\u011b odhrnul vlasy padaj\u00edc\u00ed p\u0159es Billovo \u010delo. „Tak na to nemysli. Spi.“ Pol\u00edbil jej na vrcholek hlavy. „Spi a sni o lep\u0161\u00edm z\u00edt\u0159ku.“
Bill se smutn\u011b usm\u00e1l. „O z\u00edt\u0159ku, kter\u00fd nikdy nep\u0159ijde.“<\/p>\n

autor: Misa Sugar<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Misa Sugar Sni o lep\u0161\u00edm z\u00edt\u0159ku Pravd\u011bpodobn\u011b byla jedna klidn\u00e1 noc pro Billa p\u0159\u00edli\u0161 rozmazlovac\u00ed a on za\u010dal b\u00fdt roztrp\u010den\u00fd ze sv\u00e9 obvykl\u00e9 rutiny, proto\u017ee st\u0159eda se uk\u00e1zala b\u00fdt ne\u0161\u0165astn\u00fdm dnem pro Yoko.„Zd\u00e1 se, \u017ee tady m\u00e1me v rukou nep\u0159\u00edjemnou situaci,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[634],"tags":[],"class_list":["post-2481","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vicious"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2481","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2481"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2481\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2481"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2481"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2481"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}