{"id":2486,"date":"2015-11-10T16:00:00","date_gmt":"2015-11-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2477"},"modified":"2015-11-10T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-10T15:00:00","slug":"art-imitates-life-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/10\/art-imitates-life-5\/","title":{"rendered":"Art imitates life 5."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vyru\u0161en\u00fd<\/strong><\/div>\n
\n

Bylo to na Gustavov\u011b mysli u\u017e p\u00e1r dn\u00ed a jen \u010dekal na p\u0159\u00edle\u017eitost si s Billem o tom promluvit, ale bohu\u017eel m\u011bl sm\u016flu. B\u00fdt zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fdm \u010dlov\u011bkem, jak\u00fdm byl, a byly chv\u00edle, kdy Bill prost\u011b nem\u011bl \u010das na diskuzi o drobn\u00fdch z\u00e1le\u017eitostech. To, \u017ee byl Gustav posledn\u00ed t\u0159i dny na no\u010dn\u00ed sm\u011bn\u011b, situaci taky p\u0159\u00edli\u0161 nepom\u00e1halo, jeliko\u017e to znamenalo, \u017ee skon\u010dil s prac\u00ed v brzk\u00fdch rann\u00edch hodin\u00e1ch a Bill byl ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no n\u011bkde mimo na r\u016fzn\u00fdch sch\u016fzk\u00e1ch.<\/p><\/div>\n

Nebylo \u017e\u00e1dn\u00fdm tajemstv\u00edm, \u017ee Gustav no\u010dn\u00ed sm\u011bny nen\u00e1vid\u00ed a vyj\u00e1d\u0159il svou averzi k t\u00e9 hloup\u00e9 pr\u00e1ci p\u0159i v\u00edce ne\u017e jedn\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti. Ne, on d\u00e1val p\u0159ednost rann\u00ed sm\u011bn\u011b, kdy kolem byli lid\u00e9 a bylo tam v\u00edce v\u011bc\u00ed na pr\u00e1ci, ne\u017e jen ne\u010dinn\u011b z\u00edrat na obrazovku a p\u00edt k\u00e1vu. Jeho n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna harmonogramu p\u0159ekvapila v\u00edc ne\u017e jednoho z jeho pod\u0159\u00edzen\u00fdch, ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee byla provedena z dobr\u00fdch d\u016fvod\u016f. Gustav byl odhodl\u00e1n d\u00e1vat pozor na toho mlad\u00edka, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel ka\u017edou noc, aby se ujistil, \u017ee nep\u0159ekra\u010duje hranice Billovy velkorysosti.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, bylo to n\u011bco neobvykl\u00e9ho a on nemohl pop\u0159\u00edt, \u017ee se v n\u011bm podv\u011bdom\u011b rozrostla zv\u011bdavost sm\u011brem k tomu mu\u017ei a jeho pr\u00e1ci. Gustav si cenil v\u00fdtvarn\u00e9ho um\u011bn\u00ed stejn\u011b jako v\u0161ichni ostatn\u00ed a jeho z\u00e1jem o n\u011bj se p\u0159irozen\u011b rozrostl v dob\u011b, kdy u\u017e pracoval pro Billa. A\u010dkoliv, graffiti nikdy nebyly jeho \u0161\u00e1lek \u010daje, ale b\u011bhem posledn\u00edch p\u00e1r noc\u00ed za\u010dal znovu p\u0159ehodnocovat svou nelibost.<\/p><\/div>\n

Ten kluk m\u011bl skute\u010dn\u00fd talent a kousek, kter\u00fd maloval na severn\u00ed zdi, ne\u0161el popsat jinak ne\u017e jako fascinuj\u00edc\u00ed. Aby byl up\u0159\u00edmn\u00fd, stejn\u011b tak nem\u011bl nic ani proti spole\u010dnosti. Ne, \u017ee by s n\u00edm ve skute\u010dnosti mluvil, ale do\u0161li k tich\u00e9 dohod\u011b, \u017ee ten kluk m\u011bl dovoleno v klidu pracovat a Gustav se mohl potulovat kolem, pokud do toho nestrkal nos a pokud p\u0159inesl kafe.<\/div>\n
Bylo to impulzivn\u00ed gesto, opravdu, ale brzy se to prom\u011bnilo ve zvyk. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e \u0161el Gustav na svou obch\u016fzku, p\u0159inesl mlad\u00edkovi \u0161\u00e1lek k\u00e1vy a n\u011bjakou dobu mu d\u011blal spole\u010dnost, ne\u017e se vydal nazp\u011bt.<\/div>\n
\n
Navzdory ml\u010den\u00ed a jeho zastra\u0161uj\u00edc\u00edmu vzez\u0159en\u00ed se Gustav p\u0159istihl, \u017ee m\u00e1 \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce v oblib\u011b jeho p\u0159\u00edtomnost. P\u0159ipisoval to na \u00fa\u010det jeho pohledu v o\u010d\u00edch, kdy\u017e pracoval. Byla v nich spaluj\u00edc\u00ed v\u00e1\u0161e\u0148 a Gustavovi netrvalo dlouho, aby pochopil, \u017ee m\u00e1 sv\u00e9 d\u00edlo ji\u017e d\u00e1vno namalov\u00e1no v hlav\u011b a \u017ee jej poh\u00e1n\u00ed touha uk\u00e1zat jej i v\u0161em ostatn\u00edm.<\/div>\n
P\u0159esto m\u011bl pocit, \u017ee by si o tom m\u011bl s Billem alespo\u0148 promluvit. Nap\u0159\u00edklad o skute\u010dnosti, \u017ee povzbuzoval toho mlad\u00e9ho mu\u017ee k poru\u0161ov\u00e1n\u00ed z\u00e1kona a \u017ee by to nemusel b\u00fdt zrovna ten nejlep\u0161\u00ed vzor pro ostatn\u00ed. Bohu\u017eel mu Bill posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed unikal, zam\u011bstnan\u00fd nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed v\u00fdstavou a ne\u00faprosn\u011b pob\u00edhaj\u00edc\u00ed po cel\u00e9m Berl\u00edn\u011b na r\u016fzn\u00e1 jedn\u00e1n\u00ed, do galerie sotva kdy vkro\u010dil.<\/div>\n
\u017de na sebe ti dva mu\u017ei narazili, bylo \u010dist\u011b n\u00e1hodn\u00e9, a jak to vypadalo, nebyla to ta nejlep\u0161\u00ed chv\u00edle. Gustav si v\u0161iml jeho unaven\u00fdch o\u010d\u00ed s tmav\u00fdmi kruhy pod nimi a \u0161ed\u00e9ho odlesku jeho k\u016f\u017ee, zat\u00edmco Bill p\u0159iklusal chodbou. Nos m\u011bl poh\u0159ben\u00fd v novin\u00e1ch, kter\u00e9 dr\u017eel jednou rukou, a ve druh\u00e9 m\u011bl \u0161\u00e1lek k\u00e1vy. Mobil m\u011bl bezpe\u010dn\u011b um\u00edst\u011bn mezi ramenem a uchem a sp\u011b\u0161n\u011b do n\u011bj mluvil s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Gustav si byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee to skon\u010d\u00ed katastrofou, kdy\u017e takhle d\u011blal v\u00edce v\u011bc\u00ed najednou, a nav\u00edc bude muset nakonec otev\u0159\u00edt dve\u0159e sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, \u010deho\u017e by v tuto chv\u00edli s pln\u00fdma rukama nebyl schopen. \u017de byl tak ohledupln\u00fd \u010dlov\u011bk a necht\u011bl b\u00fdt vyhozen\u00fd za to, \u017ee nepomohl sv\u00e9mu o\u010dividn\u011b p\u0159epracovan\u00e9mu \u0161\u00e9fovi, Gustav Billa u dve\u0159\u00ed p\u0159edb\u011bhl a otev\u0159el je pro n\u011bj.<\/div>\n
\n

Bill, schopn\u00fd v\u011bnovat mu pouze vd\u011b\u010dn\u00fd pohled, pro\u0161el dve\u0159mi, odhodil noviny na st\u016fl a odlo\u017eil k\u00e1vu, zat\u00edmco ukon\u010dil konverzaci po telefonu s \u0159adou zvuk\u016f, kter\u00e9 p\u0159ipom\u00ednaly sp\u00ed\u0161e vr\u010den\u00ed ne\u017e \u0159e\u010d. S pr\u00e1sknut\u00edm telefon zav\u0159el a p\u0159ihodil ho na st\u016fl k novin\u00e1m a k\u00e1v\u011b, ne\u017e t\u011b\u017ece klesl na \u010dernou ko\u017eenou pohovku v salonku u nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed zdi a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b si t\u0159el sp\u00e1nky. Neust\u00e1le se navracej\u00edc\u00ed bolest hlavy se rychle st\u00e1vala nesnesitelnou.<\/p><\/div>\n

Gustav si pomyslel, \u017ee by t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti mohl zrovna vyu\u017e\u00edt a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Zvedl \u0161\u00e1lek k\u00e1vy ze stolu a p\u0159enesl jej do salonku, kde ji postavil p\u0159ed Billa a vyslou\u017eil si tak za to unaven\u00fd \u00fasm\u011bv. Gustav se k n\u011bmu p\u0159ipojil, posadil se na k\u0159eslo na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b stolu a ml\u010dky \u010dekal, ne\u017e Bill za\u010dne s konverzac\u00ed.<\/div>\n
Chv\u00edli mu to trvalo. Byl naprosto vy\u010derpan\u00fd a skute\u010dnost, \u017ee den sotva za\u010dal, mu k jeho vy\u010derp\u00e1n\u00ed pouze p\u0159id\u00e1vala, proto\u017ee to znamenalo, \u017ee po dobu je\u0161t\u011b nejm\u00e9n\u011b dal\u0161\u00edch dvan\u00e1cti hodin nebude moct j\u00edt dom\u016f a sp\u00e1t.<\/div>\n
„Pro\u010d jsem v\u016fbec kdy souhlasil, \u017ee uspo\u0159\u00e1d\u00e1m tuhle v\u00fdstavu?“ Zeptal se po chv\u00edli a nat\u00e1hl svou bolavou pa\u017ei pro k\u00e1vu. Zd\u00e1lo se, jako by jej v posledn\u00ed dob\u011b z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvody bolely v\u0161echny svaly.<\/div>\n
Gustav jen pokr\u010dil rameny, nenab\u00eddl mu \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed, pro\u010d se Bill opakovan\u011b rozhodoval si toho na sebe br\u00e1t v\u00edce, ne\u017e dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout. Ne, nebylo to tak, \u017ee by to nedok\u00e1zal zvl\u00e1dnout, to v\u016fbec ne, jen do v\u0161eho, co d\u011blal, vkl\u00e1dal tolik energie a nad\u0161en\u00ed, \u017ee po ka\u017ed\u00e9m hotov\u00e9m projektu byl tak vy\u010derpan\u00fd, a\u017e byl na pokraji zhroucen\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill se narovnal a prot\u00e1hl si ruce nad hlavu, aby mu ramena dosedla zp\u011bt na sv\u00e9 m\u00edsto, a zakroutil hlavou ze strany na stranu, ne\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 zast\u00e9nal, jak mu v krku hlasit\u011b zapraskalo.<\/p><\/div>\n

Ten zvuk zp\u016fsobil zachv\u011bn\u00ed po Gustavov\u011b p\u00e1te\u0159i, a\u017e z toho m\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei. Tohle v jeho knih\u00e1ch nebyl dobr\u00fd zvuk.<\/div>\n
„Co je nov\u00e9ho?“ Zeptal se Bill a t\u00e1zav\u011b hled\u011bl na hlavu ochranky, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 n\u011bco na srdci, bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 z\u0159ejm\u00e9 v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Gustav si dal na\u010das s odpov\u011bd\u00ed, jak se sna\u017eil vymyslet zp\u016fsob, jak vyj\u00e1d\u0159it sv\u00e9 znepokojen\u00ed, ani\u017e by to zn\u011blo jako p\u0159edn\u00e1\u0161ka od rodi\u010d\u016f. „Setkal jsem se s t\u00edm graffiti um\u011blcem, kter\u00fd v sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b p\u0159emalov\u00e1v\u00e1 tvou budovu.“<\/div>\n
Bill zvedl obo\u010d\u00ed nad v\u00fdb\u011brem t\u00e9matu a v duchu si zanad\u00e1val, \u017ee o tom Gustava zapomn\u011bl varovat. „Jak si vede?“ Z\u0159ejm\u011b to nebyla spr\u00e1vn\u00e1 ot\u00e1zka nebo reakce, jeliko\u017e mu Gustav v\u011bnoval nech\u00e1pav\u00fd pohled a nenab\u00eddl mu \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f. „Co je?“ Ticho bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 a Bill si p\u0159\u00e1l, aby Gustav prost\u011b n\u011bco \u0159ekl, cokoliv. Zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou a st\u0159elil po blon\u010f\u00e1kovi pevn\u00fdm pohledem, jako by se psychicky sna\u017eil Gustav\u016fv jazyk p\u0159iv\u00e9st k \u017eivotu.<\/div>\n
S uzn\u00e1n\u00edm skute\u010dnosti, \u017ee nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed konverzace mo\u017en\u00e1 nep\u016fjde sm\u011brem, ve kter\u00fd doufal, se rozhodl b\u00fdt k unaven\u00e9mu mu\u017ei shov\u00edvav\u00fd. Opravdu necht\u011bl b\u00fdt ten, kdo jej na\u0161tval, proto\u017ee p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed p\u011bkn\u00fd pohled.<\/div>\n
\n

„Jde mu to dob\u0159e, alespo\u0148 podle toho, co jsem vid\u011bl. Kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, cel\u00e1 ze\u010f je punti\u010dk\u00e1\u0159sky pokryt\u00e1.“<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl a ment\u00e1ln\u011b si poznamenal, aby se tam v ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku vr\u00e1til a prohl\u00e9dl si pokrok. „Tak\u017ee se vrac\u00ed,“ zamumlal si sp\u00ed\u0161e pro sebe.<\/div>\n
„Ka\u017edou noc.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b ke Gustavovi vzhl\u00e9dl. „Je tady ka\u017edou noc?“<\/div>\n
Gustav p\u0159ik\u00fdvl a letmo se podivil, pro\u010d jej ten fakt tak p\u0159ekvapil.<\/div>\n
Bill si okusoval spodn\u00ed ret a chv\u00edli t\u011b\u017ece p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Kdy p\u0159ich\u00e1z\u00ed?“<\/div>\n
Pro\u010d by se o to jen staral? Gustav zvedl obo\u010d\u00ed. „To se m\u011bn\u00ed, ale obvykle kolem p\u016flnoci nebo o n\u011bco pozd\u011bji.“<\/div>\n
Bill si zvedl \u0161\u00e1lek k \u00fast\u016fm a napil se, ne\u017e p\u0159i polknut\u00ed ne\u00famysln\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Ch\u00e1pu.“<\/div>\n
„Opravdu si nemysl\u00edm, \u017ee jsi mu m\u011bl d\u00e1t svolen\u00ed pokra\u010dovat. D\u00e1v\u00e1 to \u0161patn\u00fd p\u0159\u00edklad. Koneckonc\u016f, je to nez\u00e1konn\u00e9, oboj\u00ed, jak vniknut\u00ed na pozemek, tak vandalismus.“ Gustav se nakonec rozhodl vyslovit sv\u00e9 my\u0161lenky nahlas.<\/div>\n
Bill na n\u011bj na opl\u00e1tku z\u00edral, skute\u010dn\u011b pobou\u0159en\u00fd. „Vandalismus? Ty to skute\u010dn\u011b naz\u00fdv\u00e1\u0161 vandalismem? Gustave, up\u0159\u00edmn\u011b, to bych od tebe nikdy ne\u010dekal.“ Bill st\u00e1hl rty do \u00fazk\u00e9 p\u0159\u00edmky a zavrt\u011bl hlavou zklam\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Nebyl si tak docela jist\u00fd, co na to \u0159\u00edct, Gustav se rozhodl pro konstatov\u00e1n\u00ed z\u0159ejm\u00e9ho. „Ale ono to tak je, Bille.“<\/div>\n
\n

St\u00e1le vrt\u011b hlavou, Bill promluvil: „Je to um\u011bn\u00ed, Gustave. V jeho pr\u00e1ci je skute\u010dn\u00fd potenci\u00e1l, Gustave, to ti \u0159\u00edk\u00e1m. I s t\u00edm m\u00e1lem, co jsem vid\u011bl, to bylo tak evidentn\u00ed, a\u017e to t\u00e9m\u011b\u0159 bolelo vid\u011bt. Uji\u0161\u0165uju t\u011b, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1, n\u011bm\u00e1 ani tro\u0161i\u010dku bl\u00edzko k vandalismu.“<\/p><\/div>\n

„Beru t\u011b za slovo,“ konstatoval Gustav. „Ale po\u0159\u00e1d si mysl\u00edm, \u017ee je to \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Ty podporuje\u0161 jeho, a t\u00edm i v\u0161echny ostatn\u00ed graffity um\u011blce, aby poru\u0161ovali z\u00e1kon. Bylo to lehkomysln\u00e9 rozhodnut\u00ed.“<\/div>\n
Bill jednodu\u0161e pokr\u010dil rameny. „Mohlo by b\u00fdt, ale nevezmu to zp\u00e1tky. Chci vid\u011bt, jak to dopadne, a o\u010dek\u00e1v\u00e1m, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, \u017ee ho nech\u00e1\u0161 b\u00fdt, nebo mu dokonce pom\u016f\u017ee\u0161, pokud bude n\u011bco pot\u0159ebovat. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee v ur\u010dit\u00e9 chv\u00edli bude pot\u0159ebovat \u017eeb\u0159\u00edk, a o\u010dek\u00e1v\u00e1m, \u017ee mu tam jeden nech\u00e1\u0161, a to s radost\u00ed, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, Bill p\u0159e\u0161el do re\u017eimu \u0161\u00e9fa; tvrdost jeho hlasu a zp\u016fsob, jak\u00fdm vyslovoval ka\u017ed\u00e9 slovo, tak p\u0159\u00edsn\u011b a jasn\u011b, Gustavovi p\u0159esn\u011b p\u0159ipomn\u011blo, pro\u010d m\u011bli ostatn\u00ed zam\u011bstnanci tendenci se Billovi vyh\u00fdbat, kdykoliv jen mohli. Mohl se zd\u00e1t p\u0159\u00e1telsk\u00fd a sladk\u00fd, a v\u011bt\u0161inu \u010dasu i byl, ale kdy\u017e u\u010dinil rozhodnut\u00ed, nebylo tu \u017e\u00e1dn\u00e9 m\u00edsto na dohadov\u00e1n\u00ed, Billova slova byla v\u017edy kone\u010dn\u00e1. „Ano, pane,“ \u0159ekl a vstal ze \u017eidle. Nebylo nic dal\u0161\u00edho, o \u010dem by s n\u00edm cht\u011bl diskutovat.<\/div>\n
\n

Gustav byl na p\u016fl cesty ze dve\u0159\u00ed, kdy\u017e si Bill na n\u011bco vzpomn\u011bl a zavolal na n\u011bj. „Ehm, Gustave,“ \u0159ekl nejist\u011b a zm\u011bna jeho n\u00e1lady byla tak hmatateln\u00e1, \u017ee si Gustav nemohl pomoct, aby se neuchechtl, zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel, kam zmizel ten p\u0159\u00edsn\u00fd mu\u017e.<\/p><\/div>\n

„Ano, Bille?“ odpov\u011bd\u011bl a jemn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
Bill na n\u011bj nerv\u00f3zn\u011b pohl\u00e9dl a pohr\u00e1val si s lemem ko\u0161ile. „Jen jsem si myslel, \u017ee bych t\u011b m\u011bl varovat\u2026“ znovu se odml\u010del, zhluboka se nadechl a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak tomu v\u00e1\u017en\u00e9mu mu\u017ei p\u0159edlo\u017eit \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy. „Jen t\u011b chci varovat, \u017ee Georg si vzal do hlavy, \u017ee bude\u0161 jeho.“ Byl to jedin\u00fd zp\u016fsob, kter\u00fd vymyslel, jak to vyslovit, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby Georg usp\u011bl, Gustav by rozhodn\u011b byl pova\u017eov\u00e1n za p\u0159edm\u011bt, u kter\u00e9ho mohlo b\u00fdt n\u00e1rokov\u00e1no vlastnictv\u00ed.<\/div>\n
Star\u00e1 novinka, pomyslel si Gustav bez \u0161petky humoru a jednodu\u0161e k\u00fdvl na mlad\u0161\u00edho mu\u017ee, kter\u00fd si v sou\u010dasn\u00e9 chv\u00edli nerv\u00f3zn\u011b okusoval sv\u00e9 dokonale p\u011bst\u011bn\u00e9 nehty. Vypadal tak moc jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kdy\u017e to d\u011blal, a Gustavovi hlavou prob\u011bhla my\u0161lenka, \u017ee mo\u017en\u00e1 st\u00e1le jako d\u00edt\u011b byl, a to v\u00edc ne\u017e jen jedn\u00edm zp\u016fsobem. Bill nem\u011bl zrovna norm\u00e1ln\u00ed d\u011btstv\u00ed. Byl hozen do \u017eivota dosp\u011bl\u00fdch v tak mlad\u00e9m v\u011bku, \u017ee tato n\u00e1hodn\u00e1 bl\u00e1hovost se jevila pouze jako p\u0159\u00edli\u0161 vhodn\u00e1.<\/div>\n
<\/p>\n

To \u0161lo l\u00e9pe, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val<\/em>, byla jedin\u00e1 v\u011bc, na kterou Bill mohl myslet, kdy\u017e sledoval blon\u010f\u00e1ka, jak opou\u0161t\u00ed m\u00edstnost. Nezd\u00e1l se b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00fd, ani v nejmen\u0161\u00edm. Anebo byl zatracen\u011b dobr\u00fd herec. A\u0165 tak \u010di onak, m\u011bl pocit, jako by splnil svou povinnost p\u0159\u00edtele. Pokud by se Georg nyn\u00ed n\u00e1hle rozhodl naplnit v\u0161echny sv\u00e9 hrozby, Bill nemohl b\u00fdt po\u010d\u00edt\u00e1n jako spolupachatel.<\/div>\n

\n

—<\/p><\/div>\n

<\/a><\/p>\n

Pono\u0159en v pr\u00e1ci Bill st\u00e1le nebyl schopn\u00fd se soust\u0159edit. Rozhovor s Gustavem se mu st\u00e1le objevoval v hlav\u011b v t\u011bch nejnevhodn\u011bj\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch. Jak p\u0159esn\u011b se vyv\u00edjela pr\u00e1ce toho kluka? Pro\u010d st\u00e1le p\u0159ich\u00e1zel jen v noci, kdy\u017e m\u011bl povoleno tam b\u00fdt? Alespo\u0148 to vypadalo, \u017ee se to rozhodl dokon\u010dit – ta my\u0161lenka vykouzlila na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/p><\/div>\n

Sna\u017eil se ud\u011blat n\u011bco, cokoliv produktivn\u00edho a rozumn\u00e9ho, u\u017e hodiny, ne\u017e to vzdal. Prost\u011b to musel vid\u011bt! Ten st\u0159\u00edpek, kter\u00fd vid\u011bl p\u0159ed tolika dny, prost\u011b nesta\u010dil na to, aby ukojil jeho zv\u011bdavost. Pot\u0159eboval to vid\u011bt na vlastn\u00ed o\u010di.<\/div>\n
Rychle zam\u00ed\u0159il chodbou po schodech dol\u016f, a t\u00e9m\u011b\u0159 prob\u011bhl galeri\u00ed, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017eil v\u00edce ne\u017e jeden t\u00e1zav\u00fd pohled. P\u0159ez\u00edrav\u011b m\u00e1vl rukou na d\u00edvku na recepci, kter\u00e1 otev\u0159ela \u00fasta, kdy\u017e ji m\u00edjel, otev\u0159el dve\u0159e mnohem prud\u010deji, ne\u017e bylo pot\u0159eba, a sesko\u010dil t\u011bch n\u011bkolik schod\u016f venku. Ut\u00e1hl si ko\u0161ili kolem sebe t\u011bsn\u011bji, jak jej ude\u0159il z\u00e1van studen\u00e9ho vzduchu, zahnul za roh a rychle kr\u00e1\u010del po cel\u00e9 d\u00e9lce budovy. S vd\u011b\u010dnost\u00ed, \u017ee branka byla b\u011bhem dne otev\u0159en\u00e1, se rychle ocitl na parkovi\u0161ti v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti pozemku.<\/div>\n
S posko\u010den\u00edm kolem posledn\u00edho rohu se najednou ocitl tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 se zadn\u00ed st\u011bnou a nov\u011b vznikaj\u00edc\u00edm obrazem, pouze \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b namalovan\u00fdm. Bylo to dech berouc\u00ed! Ten kluk m\u011bl v\u00edce m\u00e9n\u011b dokon\u010denou spodn\u00ed \u010d\u00e1st zdi a Bill si uv\u011bdomil, jak moc m\u011bl pravdu, kdy\u017e \u0159ekl Gustavovi, \u017ee bude zapot\u0159eb\u00ed \u017eeb\u0159\u00edk.<\/div>\n
\n

Bill vst\u0159eb\u00e1val mno\u017estv\u00ed detail\u016f na obraze a na tv\u00e1\u0159i se mu roz\u0161\u00ed\u0159il obrovsk\u00fd \u00fasm\u011bv. Barevn\u00e9 sch\u00e9ma bylo tmav\u00e9, v\u011bt\u0161inou sest\u00e1vaj\u00edc\u00ed z r\u016fzn\u00fdch odst\u00edn\u016f tmav\u011b modr\u00e9, \u010dern\u00e9 a \u0161ed\u00e9. Ale zv\u00fdrazn\u011bn\u00e9 \u010d\u00e1sti byly jasn\u00e9; b\u00edl\u00e9 a st\u0159\u00edbrn\u00e9. Vypadalo to jako n\u011bjak\u00fd typ futuristick\u00e9ho m\u011bsta, ale v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b si je\u0161t\u011b nemohl b\u00fdt jist\u00fd. Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak moc se dok\u00e1zal obraz b\u011bhem pracovn\u00edho procesu zm\u011bnit. Najednou siln\u011b zatou\u017eil, aby vid\u011bl hotov\u00e9 d\u00edlo tak jasn\u011b jako um\u011blec. Muselo to b\u00fdt n\u011bco docela efektn\u00edho na pohled.<\/p><\/div>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 se strachem, \u017ee by to mohl zni\u010dit, Bill nechal sv\u00e9 prsty klouzat po povrchu zdi a c\u00edtil, jak barva dr\u017e\u00ed na materi\u00e1lu pod n\u00ed. Zubil se jako idiot a ka\u017ed\u00fd, kdo by jej v t\u00e9 chv\u00edli mohl spat\u0159it, by si s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed myslel, \u017ee m\u00e1 o p\u00e1r kole\u010dek v\u00edc. Bill si to uv\u011bdomoval, ale nestaral se o to a vydal se pod\u00e9l zdi, zat\u00edmco nechal svou mysl potulovat. Sna\u017eil se p\u0159edstavit si hotov\u00fd obraz, ale selhal, a tak m\u00edsto toho myslel na n\u011bco jin\u00e9ho. Na n\u011bco hmatateln\u011bj\u0161\u00edho, nap\u0159\u00edklad na zp\u016fsob, jak\u00fdm se ten mlad\u00edk pohyboval p\u0159i malov\u00e1n\u00ed, na emoce, kter\u00e9 jeho t\u011blo vyza\u0159ovalo, na soust\u0159ed\u011bn\u00fd v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i a evidentn\u00ed v\u00e1\u0161e\u0148 v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n
\n

Bill si spokojen\u011b povzdechl a p\u0159edstavoval si ty tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 v \u0161eru t\u00e9m\u011b\u0159 z\u00e1\u0159ily. Teplo, kter\u00e9 se n\u00e1hle rozproudilo jeho t\u011blem, bylo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed a Bill na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, aby si vymyslel ka\u017ed\u00fd detail tv\u00e1\u0159e, kterou nikdy nevid\u011bl. Vr\u00e1t\u00ed se zp\u00e1tky dnes ve\u010der? Nem\u011blo smysl to pop\u00edrat, Bill tou\u017eil toho kluka vid\u011bt znovu. Nebylo to n\u011bco, co by dok\u00e1zal vysv\u011btlit, v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, ale byl tou tajemnou postavou hluboce fascinov\u00e1n.<\/p><\/div>\n

Znovu otev\u0159el o\u010di a ohl\u00e9dl se zp\u00e1tky ke zdi. Ka\u017ed\u00fd, kdo dok\u00e1zal vytvo\u0159it n\u011bco tak kr\u00e1sn\u00e9ho, rozhodn\u011b st\u00e1l za pozn\u00e1n\u00ed. Ten nezam\u011bniteln\u00fd talent promlouval k Billovi t\u00e9m\u011b\u0159 sv\u016fdn\u00fdm zp\u016fsobem. Koneckonc\u016f, byl posedl\u00fd um\u011bn\u00edm, a proto jej tato skute\u010dnost ani v nejmen\u0161\u00edm nevyv\u00e1d\u011bla z m\u00edry. P\u0159i pohledu zp\u011bt pravd\u011bpodobn\u011b m\u011bla.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Tom p\u0159elezl plot n\u011bkdy po des\u00e1t\u00e9 ve\u010der. Myslel na to po cel\u00fd den, prsty jej sv\u011bdily, jak cht\u011bly nebo sp\u00ed\u0161e pot\u0159ebovaly co nejd\u0159\u00edve pokra\u010dovat ve sv\u00e9 pr\u00e1ci. Kdyby byl s\u00e1m k sob\u011b naprosto up\u0159\u00edmn\u00fd, zva\u017eoval, \u017ee by sem dol\u016f p\u0159i\u0161el d\u0159\u00edve, jeliko\u017e v\u00edce m\u00e9n\u011b m\u011bl svolen\u00ed, a to, co d\u011blal, ji\u017e nemohlo b\u00fdt pova\u017eov\u00e1no za protipr\u00e1vn\u00ed. U\u017e z\u00edskal svolen\u00ed vlastn\u00edka budovy, tak pro\u010d st\u00e1le leze p\u0159es plot a pracuje pouze ukryt\u00fd v no\u010dn\u00ed temnot\u011b? To nedok\u00e1zal \u0159\u00edct a svaloval to na star\u00fd zvyk.<\/p><\/div>\n

Navzdory tomu se rozhodl p\u0159ij\u00edt dnes ve\u010der trochu d\u0159\u00edve. N\u011bco nepopsateln\u00e9ho jej t\u00e1hlo do st\u0159edu m\u011bsta, n\u011bjak\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed touha. Mo\u017en\u00e1 to byla samotn\u00e1 ze\u010f, kter\u00e1 jej volala? Uchechtl se nad tou my\u0161lenkou a rychle p\u0159e\u0161el parkovi\u0161t\u011b, jen aby se n\u00e1hle zarazil a na tv\u00e1\u0159i se mu roz\u0161\u00ed\u0159il \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
P\u0159ed zd\u00ed byl polo\u017een \u017eeb\u0159\u00edk, co\u017e byla zpr\u00e1va tak jasn\u00e1, \u017ee ji v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nemohl ignorovat. \u00b4Dokon\u010di to\u00b4. Ve skute\u010dnosti minulou noc p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak proboha ud\u011bl\u00e1 horn\u00ed \u010d\u00e1st zdi. \u0160el tak daleko, jak jen to dok\u00e1zal se svou v\u00fd\u0161kou a s d\u00e9lkou sv\u00e9 pa\u017ee, ale byla to dvoupodla\u017en\u00ed budova a on nebyl tak vysok\u00fd. Ale n\u011bkdo na n\u011bj evidentn\u011b dohl\u00ed\u017eel a nyn\u00ed mu poskytl prost\u0159edky, aby mohl pokra\u010dovat ve sv\u00e9 pr\u00e1ci.<\/div>\n
\n

Odhodil batoh a p\u0159e\u0161el k \u017eeb\u0159\u00edku, aby ho zvedl a jemn\u011b op\u0159el o ze\u010f. Tohle d\u011blalo v\u0161e mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed! St\u00e1le s \u00fasm\u011bvem se prohrab\u00e1val batohem, aby vyt\u00e1hl dv\u011b plechovky, modrou a \u010dernou, ne\u017e si tu druhou zastr\u010dil do kapsy a vystoupal po \u017eeb\u0159\u00edku.<\/p><\/div>\n

Maloval m\u00e9n\u011b ne\u017e p\u016fl hodiny, kdy\u017e si za n\u00edm n\u011bkdo hlasit\u011b odka\u0161lal. Nakoukl p\u0159es rameno, aby za sebou spat\u0159il blon\u010f\u00e1ka z ochranky s \u0161\u00e1lkem k\u00e1vy v ruce. Tom se oto\u010dil, sesko\u010dil tu kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost dol\u016f a k\u00fdvl hlavou na druh\u00e9ho mu\u017ee.<\/div>\n
„D\u00edky,“ za\u010dal pot\u00e9, co polkl dou\u0161ek hork\u00e9 k\u00e1vy. „Mysl\u00edm t\u00edm, za ten \u017eeb\u0159\u00edk.“ M\u00e1vl rukou non\u0161alantn\u011b k \u017eeb\u0159\u00edku.<\/div>\n
Mu\u017e svra\u0161til obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A za k\u00e1vu, samoz\u0159ejm\u011b,“ dodal Tom sp\u011b\u0161n\u011b, aby nebyl hrub\u00fd.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee to nebyla moje pr\u00e1ce,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav po chv\u00edli, \u010d\u00edm\u017e si od mlad\u00edka vyslou\u017eil p\u0159ekvapen\u00fd pohled. „To v\u0161echno Bill.“<\/div>\n
Zm\u00ednka o tom jm\u00e9n\u011b zp\u016fsobila na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i bezd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom mu\u017ei v posledn\u00ed dob\u011b tolik, \u017ee si opravdu nedok\u00e1zal pomoct. Oto\u010dilo se to do n\u011bjak\u00e9ho druhu zvr\u00e1cen\u00e9 posedlosti, sest\u00e1vaj\u00edc\u00ed v\u011bt\u0161inou z Toma, p\u0159edstavuj\u00edc\u00edho si jeho o\u010di v n\u00e1hodn\u00fdch \u010dasov\u00fdch okam\u017eic\u00edch.<\/div>\n
\n

Gustavovi neunikla zm\u011bna v\u00fdrazu, kterou zp\u016fsobila zm\u00ednka Billova jm\u00e9na; byla jeho pr\u00e1ce b\u00fdt vn\u00edmav\u00fd, ale to neznamenalo, \u017ee jej to nezm\u00e1tlo. V\u011bd\u011bl, \u017ee se ve skute\u010dnosti setkali jen jednou. Tak pro\u010d to na n\u011bj m\u011blo takov\u00fd \u00fa\u010dinek? Sp\u00e1roval si toto sv\u00e9 pozorov\u00e1n\u00ed s Billov\u00fdm v\u00fdslechem d\u0159\u00edve toho stejn\u00e9ho dne a usoudil, \u017ee je to n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem d\u016fle\u017eit\u00e9, tak\u017ee si to v hlav\u011b pe\u010dliv\u011b ulo\u017eil.<\/p><\/div>\n

„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee to pro m\u011b sehnal Bill?“ Zeptal se ten kluk a Billovo jm\u00e9no mu sklouzlo z jazyka tak lehce, \u017ee je to oba p\u0159ekvapilo.<\/div>\n
„Ano. Zm\u00ednil n\u011bco o tom, \u017ee bude\u0161 pravd\u011bpodobn\u011b brzy jeden pot\u0159ebovat, ale v\u00edc u\u017e jsem na to nepomyslel. Ale kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee se zde jeden z\u00e1zra\u010dn\u011b objevil, nem\u016f\u017eu jinak ne\u017e p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee je to jeho pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Aha,“ \u0159ekl Tom zamy\u0161len\u011b. „Jak by mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee ho budu brzy pot\u0159ebovat?“ Sledoval Bill jeho pokrok? Z toho pomy\u0161len\u00ed byl Tom \u0161\u0165astn\u00fd. Cht\u011bl, aby Bill vid\u011bl, jak jeho d\u00edlo pokra\u010duje. S\u00e1m na to byl docela py\u0161n\u00fd, tak pro\u010d by nebyl Bill, \u017ee?<\/div>\n
„B\u016fh v\u00ed,“ \u0159ekl blon\u010f\u00e1k bez nad\u0161en\u00ed.<\/div>\n
\n

V tichosti dopili svou k\u00e1vu a Tom se rozhodl, \u017ee je na \u010dase se sna\u017eit promluvit s mu\u017eem, kter\u00fd mu d\u011bl\u00e1v\u00e1 spole\u010dnost. „Tak\u017ee ty jsi tady ka\u017edou noc?“ Byl tady poka\u017ed\u00e9 od chv\u00edle, kdy na sebe poprv\u00e9 narazili a Tomovi to p\u0159i\u0161lo divn\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Ne, obvykle m\u00edv\u00e1m rann\u00ed sm\u011bnu,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav. Koneckonc\u016f, byla to pravda.<\/div>\n
„Ale ne v posledn\u00ed dob\u011b?“<\/div>\n
Ne, pomyslel si Gustav, ne od t\u00e9 doby, co ses tady zni\u010dehonic objevil a zp\u016fsobuje\u0161 mi konstantn\u00ed bolest hlavy. Nem\u011bl r\u00e1d lidi, kte\u0159\u00ed se kolem potloukali bez d\u016fvodu. Okay, tak ten mlad\u00edk mo\u017en\u00e1 m\u011bl d\u016fvod, ale i tak. V\u00e1\u017en\u011b se tu potloukal. „O\u010dividn\u011b ne.“<\/div>\n
„Hm.“ Ten mu\u017e z\u0159ejm\u011b nem\u011bl z\u00e1jem mluvit. „Tak\u017ee, ehm, jak se jmenuje\u0161?“ Tomovi to opravdu bylo jedno, ale v\u017edy bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 m\u00edt k obli\u010deji p\u0159ipojen\u00e9 i jm\u00e9no.<\/div>\n
„Gustav,“ odpov\u011bd\u011bl stroze blon\u010f\u00e1k.<\/div>\n
„Fajn, to je cool.“ Co jin\u00e9ho na to m\u011bl \u0159\u00edct?<\/div>\n
\n

Rozhovor se ch\u00fdlil k dusiv\u00e9mu konci, usoudil Tom, a znovu vylezl na \u017eeb\u0159\u00edk. Pokra\u010doval na sv\u00e9m obraze a \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na mu\u017ee, kter\u00fd jej ze zem\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b podez\u0159\u00edvav\u011b pozoroval.<\/p><\/div>\n

Gustava ude\u0159ila my\u0161lenka, kter\u00e1 by Billa mo\u017en\u00e1 zaj\u00edmala, a tak v duchu obr\u00e1til o\u010di v sloup a polo\u017eil ot\u00e1zku, na kterou by se s\u00e1m nikdy neobt\u011b\u017eoval zeptat. „A tvoje?“<\/div>\n
Gustav byl zticha tak dlouho, \u017ee Tom m\u00e1lem vysko\u010dil, kdy\u017e promluvil, a musel se zachytit \u017eeb\u0159\u00edku, aby nespadl. „Ehm, co?“ Oto\u010dil hlavu, zat\u00edmco st\u00e1le pevn\u011b sv\u00edral \u017eeb\u0159\u00edk, a zachytil, jak nad n\u00edm Gustav prot\u00e1\u010d\u00ed o\u010di, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, \u017ee star\u0161\u00ed mu\u017e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, zda m\u00e1 n\u011bco se sluchem.<\/div>\n
„Ptal jsem se, jak se jmenuje\u0161.“<\/div>\n
„Aha, ehm,“ \u0159ekl a pot\u00e9 na chv\u00edli zauva\u017eoval, jestli by m\u011bl lh\u00e1t, nebo ne. „Tom,“ byla jeho kone\u010dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, kdy\u017e usoudil, \u017ee to nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9. Nebylo nijak nebezpe\u010dn\u00e9 to \u0159\u00edct, spousta kluk\u016f m\u011bla stejn\u00e9 jm\u00e9no, bylo docela b\u011b\u017en\u00e9. A Gustav bude pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee je to zkr\u00e1cenina pro Thomase, co\u017e opravdu nebyla. Tak\u017ee se nic nestalo.<\/div>\n
„Okay.“ Znud\u011bn\u00fd tou konverzac\u00ed Gustav ode\u0161el, zat\u00edmco Tom se za n\u00edm podivn\u011b d\u00edval.<\/div>\n
To se chystal jen tak odej\u00edt bez dal\u0161\u00edch ot\u00e1zek? Ni\u010deho dal\u0161\u00edho? Opravdu s hl\u00edda\u010dem nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, ale n\u011bkdy prost\u011b nech\u00e1pal, jak jeho mysl pracuje. Byl pro Toma jako puzzle, kter\u00e9 pravd\u011bpodobn\u011b nikdy neslo\u017e\u00ed.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Vyru\u0161en\u00fd Bylo to na Gustavov\u011b mysli u\u017e p\u00e1r dn\u00ed a jen \u010dekal na p\u0159\u00edle\u017eitost si s Billem o tom promluvit, ale bohu\u017eel m\u011bl sm\u016flu. B\u00fdt zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fdm \u010dlov\u011bkem, jak\u00fdm byl, a byly chv\u00edle, kdy Bill prost\u011b nem\u011bl \u010das na diskuzi o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2486","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2486","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2486"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2486\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2486"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2486"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2486"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}