{"id":2487,"date":"2015-11-10T15:00:00","date_gmt":"2015-11-10T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2478"},"modified":"2015-11-10T15:00:00","modified_gmt":"2015-11-10T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/10\/dny-vsedniho-nepokoje-7\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 7."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
Sexu\u00e1ln\u00ed obt\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed
<\/strong><\/p>\n

„Jak v\u00ed\u0161, kde bydl\u00edm\u2026?“ zeptal jsem se ho zasko\u010den\u011b, kdy\u017e zastavil p\u0159ed na\u0161\u00edm domem a slezl jsem z motorky. Z\u016fstal jsem ale st\u00e1t vedle n\u011bj a t\u00e1zav\u011b ho sledoval. Po\u0159\u00e1d jsem byl m\u00edrn\u011b rozechv\u011bl\u00fd z toho, co se stalo, ale z\u00e1rove\u0148 jsem c\u00edtil ohromnou \u00falevu. A\u017e te\u010f jako by mi za\u010d\u00ednalo doch\u00e1zet, co se vlastn\u011b v\u0161echno mohlo st\u00e1t.
Velmi pomalu oto\u010dil hlavu a zad\u00edval se na m\u011b. Jeho kakaov\u00e9 o\u010di byly lehce p\u0159iv\u0159en\u00e9. Sledoval m\u011b, jako by m\u011b z n\u011b\u010deho podez\u0159\u00edval\u2026 „J\u00e1 toho v\u00edm hodn\u011b, em\u00e1ku\u2026 mnohem v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161\u2026“ jeho hlas byl zast\u0159en\u00fd a hlub\u0161\u00ed ne\u017e norm\u00e1ln\u011b.
„Jak\u2026?“ splynulo mi ze rt\u016f samovoln\u011b.
Otev\u0159el \u00fasta a bylo jasn\u00e9, \u017ee mi chce odpov\u011bd\u011bt. Ale d\u0159\u00edv, ne\u017e to sta\u010dil ud\u011blat, tak se zarazil. Zase je zav\u0159el a hm\u00e1tl do kapsy sv\u00e9 d\u017e\u00ednov\u00e9 bundy. Vyt\u00e1hl sv\u00edt\u00edc\u00ed a vibruj\u00edc\u00ed mobil. N\u011bkdo mu volal\u2026 nesta\u010dil jsem si ale p\u0159e\u010d\u00edst z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed jm\u00e9no, proto\u017ee to hned vzal a p\u0159ilo\u017eil si ho k uchu. „Co se d\u011bje?“
Zd\u00e1 se mi to, nebo zn\u00ed najednou vl\u00eddn\u011bji?!<\/em> Problesklo mi hlavou. A p\u0159i jeho dal\u0161\u00edch slovech jsem nevych\u00e1zel z \u00fadivu…<\/p>\n

„Jist\u011b, neboj se. Stav\u00edm se pro n\u011bj a do p\u016fl ho\u010fky tam budem, slibuju\u2026 \u0158ekni jim, \u017ee sem na cest\u011b, to se stihne\u2026 hm\u2026 jo, neboj, jak kdybys m\u011b neznala\u2026 jo, mysl\u00edm, \u017ee nebude n\u011bjakou dobu votravovat, vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b\u2026 toho sem vodvez dom\u016f\u2026 \u017e\u00e1dn\u00fd strachy, nejsem \u017e\u00e1dnej naivn\u00ed debil\u2026 Okay, hlavn\u011b na m\u011b po\u010dkejte! Zat\u00edm\u2026“ s t\u00edm zav\u011bsil.
Co to m\u011blo znamenat\u2026?<\/em> To, \u017ee t\u00edm, koho odvezl dom\u016f, myslel m\u011b, mi bylo jasn\u00e9, ale co ten zbytek\u2026? „Kdo\u2026 to byl?“ zkusil jsem se zeptat, i kdy\u017e jsem \u010dekal, \u017ee odpov\u011b\u010f nedostanu.
Pohybem hlavy si odhodil dredy z tv\u00e1\u0159e. „N\u011bkdo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty\u2026“ odpov\u011bd\u011bl mi dost nep\u0159\u00edjemn\u00fdm zp\u016fsobem. „Tak\u017ee pokud u\u017e nem\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu d\u011blat dneska kurvu dal\u0161\u00edmu \u00fachylovi, tak pojedu\u2026“
Rad\u011bji jsem nic nenam\u00edtal a nijak jsem neodporoval. Pokud jsem se za tu dobu, co jsem vedle n\u011bj str\u00e1vil, n\u011bco nau\u010dil, tak to, \u017ee s n\u00edm rozhodn\u011b do sporu p\u0159ij\u00edt nechci.
Odstoupil jsem od motorky, aby mohl odjet, a pozorn\u011b jsem ho sledoval.
Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se rozjel, mi v\u011bnoval posledn\u00ed pohled a p\u00e1r slov, co asi nikdy nezapomenu: „D\u00e1vej na sebe pozor…“<\/div>\n

\n
***<\/div>\n
\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed t\u00fdden byl v mnoha ohledech zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Prvn\u00ed zvl\u00e1\u0161tnost\u00ed byl fakt, \u017ee se mi Tom za\u010dal vyh\u00fdbat. D\u011blal to tak, \u017ee mi to nemohlo uniknout. Kdy\u017e jsem st\u00e1l na chodb\u011b a on \u0161el kolem, jeho nete\u010dn\u00fd pohled jako by \u0161el skrz m\u011b. V u\u010debn\u011b u\u017e si s Willym nesedali vedle m\u011b, naopak, usazovali se na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti co nejd\u00e1l ode m\u011b. A kdy\u017e jsem zkusil n\u011bjak\u00e9ho z nich oslovit, setkal jsem se s ne\u00fasp\u011bchem. Willy mi obvykle n\u011bco odv\u011btil, ale jenom hodn\u011b kr\u00e1tce, a pak ode\u0161el, Tom ale d\u011blal, \u017ee v\u016fbec nesly\u0161\u00ed. Zkou\u0161el jsem to r\u016fzn\u00fdmi zp\u016fsoby, mluvil jsem o \u00fapln\u00fdch hovadin\u00e1ch i v\u00e1\u017en\u00fdch v\u011bcech, ale ani to s n\u00edm nehnulo. Nerozum\u011bl jsem tomu. Tahle zm\u011bna bylo n\u011bco, co jsem absolutn\u011b nepobral.
A pak tu byl dal\u0161\u00ed probl\u00e9m… Richard. K m\u00e9 sm\u016fle u\u017e se objevil ve \u0161kole. V\u00eddal jsem ho na chodb\u00e1ch i v u\u010debn\u00e1ch. Sice jsem se sna\u017eil s n\u00edm nep\u0159ich\u00e1zet do styku, ale kdy\u017e jsme se na sebe ob\u010das pod\u00edvali, v jeho o\u010d\u00edch jsem zaznamenal odpor, zhnusen\u00ed a pohrd\u00e1n\u00ed. Jako bych byl n\u011bco m\u00ed\u0148… Nebudu lh\u00e1t a p\u0159izn\u00e1m rovnou, \u017ee to bolelo. Sice jsem to u\u017e zvl\u00e1dl docela skousnout, ale po\u0159\u00e1d byl t\u00edm, koho jsem dlouhou dobu miloval, a taky t\u00edm, kdo mi zlomil srdce a rozmetal moje city v bezcenn\u00fd prach… V\u0161\u00edmal jsem si toho, jak se, kdy\u017e jsem proch\u00e1zel kolem, bavil se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli. Jejich gestikulace nazna\u010dovala, \u017ee mluv\u00ed o mn\u011b a podle jejich v\u00fdraz\u016f se dalo snadno poznat, \u017ee m\u011b ur\u00e1\u017eej\u00ed…<\/p>\n

A tak \u0161el den po dni ve stereotypn\u00edch kolej\u00edch. Bez \u017e\u00e1dn\u00e9ho vybo\u010den\u00ed… a\u017e do chv\u00edle, kdy jsme m\u011bli m\u00edt laboratorn\u00ed pr\u00e1ce. Na ty jsme chodili v\u017edy po deseti ve skupin\u00e1ch, je\u017e se d\u011blily podle abecedy. Bylo to nejen proto, \u017ee laborato\u0159 nebyla moc velk\u00e1, aby se tam ve\u0161li v\u0161ichni, ale taky proto, \u017ee n\u00e1s takhle chemik\u00e1\u0159 Vogel mohl l\u00e9pe hl\u00eddat.
K m\u00e9 sm\u016fle jsme museli pracovat ve dvojic\u00edch. Jedna dvojice na jeden st\u016fl\u2026 Norm\u00e1ln\u011b jsem byl v\u017edycky s Richardem, ale te\u010f, kdy\u017e jsem se s n\u00edm nebavil, tak jsem m\u011bl docela probl\u00e9m. Nav\u00edc jsem byl hodn\u011b neobl\u00edben\u00fd kv\u016fli pomluv\u00e1m, co se \u0161\u00ed\u0159ily po \u0161kole. N\u011bkter\u00e9 byly v\u00e1\u017en\u011b ot\u0159esn\u00e9\u2026 d\u011blali ze m\u011b n\u011bco, \u010d\u00edm jsem pohrdal\u2026
Do laborato\u0159e jsem ve\u0161el se sklon\u011bnou hlavou. P\u016fvodn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bych se na tenhle den hodil marod, ale to bych musel d\u011blat n\u00e1hradn\u00ed pr\u00e1ci a to se mi zase necht\u011blo, proto jsem se rozhodl to prost\u011b n\u011bjak p\u0159etrp\u011bt s t\u00edm, kdo na m\u011b zbude\u2026<\/p>\n

V m\u00edstnosti byl vyd\u00fdchan\u00fd vzduch a nikdo se neobt\u011b\u017eoval otev\u0159\u00edt okno. Proto jsem se k n\u011bmu, kdy\u017e jsem ve\u0161el, vydal. C\u00edtil jsem na sob\u011b pohledy, jdouc\u00ed od n\u011bkolika stol\u016f, co st\u00e1ly v \u0159ad\u011b za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed u dve\u0159\u00ed do modr\u00e9 u\u010debny a kon\u010d\u00edc\u00ed u oken na jej\u00ed druh\u00e9 stran\u011b. Nebylo mi to p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale nemohl jsem s t\u00edm nic d\u011blat. Byl jsem takovou novou atrakc\u00ed\u2026 m\u011bl bych si zvykat\u2026
U\u017e jsem byl skoro u parapetu, kdy\u017e tu jsem uc\u00edtil, jak m\u011b n\u011b\u010d\u00ed tepl\u00e1 ruka chytla za z\u00e1p\u011bst\u00ed a ne\u017e jsem se nad\u00e1l, tak jsem byl vta\u017een k jednomu ze stol\u016f a dotyk z m\u00e9 k\u016f\u017ee zmizel.
P\u0159ekvapen\u011b jsem vzhl\u00e9dl a zarazil se, kdy\u017e jsem stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Tomovi. Le\u017e\u00e9rn\u011b se op\u00edral o st\u016fl a po dlouh\u00e9 dob\u011b se mi zase d\u00edval zp\u0159\u00edma do tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Copak\u2026?“ zeptal jsem se ho ti\u0161e. \u010c\u00e1ste\u010dn\u011b proto, \u017ee m\u011b zaj\u00edmalo, co mi chce, a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b, abych prolomil to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho ve vzduchu.
Pokr\u010dil rameny. „Jsi moje dvojice\u2026“ ozn\u00e1mil mi se samoz\u0159ejmost\u00ed, jako by se to rozum\u011blo samo sebou.
Zt\u011b\u017eka jsem polkl a o\u010dima zap\u00e1tral po okol\u00ed, kdy\u017e jsem nikde nespat\u0159il Willyho, do\u0161lo mi, \u017ee jsme tu oba tak n\u011bjak sami\u2026 i kdy\u017e podle jeho slov jsme vlast\u011b sami nebyli\u2026 „To se m\u011b ani nezept\u00e1\u0161?“ tenhle jeho p\u0159\u00edstup mi vadil.
„Ne. V\u00edm, \u017ee za to bude\u0161 r\u00e1d,“ zn\u011bla sebev\u011bdom\u00e1 reakce.
„Pro\u010d bych za to m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d? V\u017edy\u0165\u2026“ d\u00e1l jsem se nedostal. Pokusil jsem se op\u0159\u00edt vedle n\u011bj o st\u016fl, ale p\u0159itom jsem st\u00e1le hled\u011bl na n\u011bj, proto jsem si nev\u0161iml k\u00e1dinky le\u017e\u00edc\u00ed vedle na kraji stolu, jako by ji tam n\u011bkdo nastra\u017eil. Kdy\u017e jsem se zap\u0159el rukama za sebe, omylem jsem do n\u00ed str\u010dil. Pak u\u017e jsem jenom post\u0159ehl, jak pad\u00e1 a urychlen\u011b jsem se se zaj\u00edknut\u00edm sklonil, abych ji chytil. Bohu\u017eel jsem to nestihl. Rozt\u0159\u00ed\u0161tila se o zem. V tom moment\u011b m\u011b nenapadlo nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e si d\u0159epnout a st\u0159epy posb\u00edrat. Hned prvn\u00ed jsem ale chytl tak \u0161patn\u011b, \u017ee jsem se \u0159\u00edzl do prstu. Bolestn\u011b jsem sykl a pustil ho. T\u00edm jsem si ov\u0161em taky ani trochu nepomohl, jeliko\u017e m\u011b p\u0159i sv\u00e9m p\u00e1du zp\u00e1tky na podlahu zranil je\u0161t\u011b na dlani. Sev\u0159el jsem ruku v p\u011bst. Ksakru!<\/em><\/p>\n

„Tady je n\u011bkdo \u0161ikovnej\u2026“ zaslechl jsem vedle sebe \u0161kodolib\u00fd sm\u00edch.
„Nech toho\u2026“ zamumlal jsem a zvedl hlavu k profesorovi, co p\u0159isp\u011bchal z druh\u00e9 strany m\u00edstnosti, kde dosud hovo\u0159il se skupinkou studentek.
„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ ptal se rychle. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nebyl ten typ, co by m\u011b nejd\u0159\u00edv se\u0159val za to, \u017ee jsem n\u011bco zni\u010dil a a\u017e pak se staral o to, jestli jsem si n\u00e1hodou neubl\u00ed\u017eil.
„Nen\u00ed,“ \u0159ekl Tom d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem j\u00e1 s\u00e1m sta\u010dil zareagovat. „Vezmu ho za sekret\u00e1\u0159kou, aby mu to vy\u010distila\u2026“
Vyu\u010duj\u00edc\u00ed nic nenam\u00edtal a k\u00fdvl. S\u00e1m nesm\u011bl opustit laborato\u0159, dokud tam byli i dal\u0161\u00ed studenti.
Narovnal jsem se a n\u00e1sledoval Toma ven z m\u00edstnosti, i kdy\u017e jsem si cestou neodpustil ti\u0161e vy\u0159\u010denou pozn\u00e1mku: „Nic to nen\u00ed\u2026“
„Ale j\u00e1 se chci ulejt\u2026“ \u0159ekl mi, kdy\u017e jsme vy\u0161li na chodbu a v\u011bnoval mi \u00fa\u0161klebek. „Ale te\u010f dem, u\u017e ti to protejk\u00e1 mezi prsty\u2026“ chytl moji ruku st\u00e1le za\u0165atou v p\u011bst a zvedl ji v\u00fd\u0161. „Takhle ti to tolik nepote\u010de, pou\u017e\u00edvej trochu mozek, em\u00e1ku,“ pok\u00e1ral m\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.
„M\u00e1m jm\u00e9no,“ zavr\u010del jsem. Nyn\u00ed u\u017e jsem si to neodpustil.
„No nekecej\u2026“ obr\u00e1til o\u010di v sloup.
„Tak pro\u010d mi po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1\u0161 takhle?!“ vyjel jsem.
Zamra\u010dil se. „P\u0159esta\u0148 na m\u011b votv\u00edrat pusinku, hol\u00e1tko,“ ucedil s vra\u017eedn\u00fdm v\u00fdrazem a st\u00e1hl svoje ruce. „Taky by se ti mohlo st\u00e1t, \u017ee ti j\u00ed n\u011b\u010d\u00edm zacpu\u2026 a p\u0159\u00edjemn\u00fd ti to nebude\u2026 a pohni,“ popadl m\u011b surov\u011b za loket a za\u010dal m\u011b doslova vl\u00e9ct sm\u011brem ke sborovn\u011b za sekret\u00e1\u0159kou. O\u0161et\u0159ovnu jsme tu nem\u011bli\u2026<\/p>\n

Necht\u011bl jsem se s n\u00edm rad\u011bji p\u0159\u00edt, a tak jsem dr\u017eel jazyk za zuby, i kdy\u017e jsem opravdu m\u011bl chu\u0165 mu \u0159\u00edct, co si o tom jeho p\u0159\u00edstupu mysl\u00edm. Takovej hulv\u00e1t!
Jakmile jsme dorazili k p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdm dve\u0159\u00edm, vzal za kliku a bez klep\u00e1n\u00ed ve\u0161el a m\u011b vt\u00e1hl za sebou.
Byl jsem p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee tu nikdo nen\u00ed. „To je divn\u00e9\u2026“ zamumlal jsem.
„Asi maj poradu u \u0159\u00eddi\u2026“ \u0159ekl jenom a zatla\u010dil m\u011b do nejbli\u017e\u0161\u00edho k\u0159esla. Pak p\u0159e\u0161el k jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u011bk a za\u010dal se v n\u00ed prohrabovat.
„Co tam d\u011bl\u00e1\u0161?!“ doufal jsem, \u017ee ho nenapadla n\u011bjak\u00e1 \u0161\u00edlenost, u n\u011bj jsem si nemohl b\u00fdt jist\u00fd u\u017e ni\u010d\u00edm\u2026
„Nic,“ odfrkl si a vyt\u00e1hl l\u00e9k\u00e1rni\u010dku. „Jenom jdu v\u00fdjime\u010dn\u011b n\u011bkomu helfnout, tak nevy\u0161iluj. Jednou jsem tu u\u017e se zran\u011bn\u00fdm \u010dlov\u011bkem byl, tak v\u00edm, kde co je…“ p\u0159e\u0161el zp\u00e1tky ke mn\u011b. „Uka\u017e mi to\u2026“ krabi\u010dku polo\u017eil na st\u016fl, vyt\u00e1hl vatov\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek a nanesl na n\u011bj desinfekci.
Poslu\u0161n\u011b jsem k n\u011bmu nat\u00e1hl krv\u00e1cej\u00edc\u00ed ruku. Tohle byla dal\u0161\u00ed v\u011bc, co m\u011b na n\u011bm p\u0159ekvapila. U\u017e jsem m\u011bl zmatek v tom, co si o n\u011bm m\u00e1m vlastn\u011b myslet. Na jednu stranu to bylo hrozn\u00e9 hovado, ale na druhou\u2026 se o\u010dividn\u011b dok\u00e1zal i postarat a nejednou mi pomohl.
Kdy\u017e mi za\u010dal poran\u011bn\u00ed \u010distit, ti\u0161e jsem sykl. Nebyl zrovna n\u011b\u017en\u00fd a taky to zatrolen\u011b p\u00e1lilo. Jakmile mi set\u0159el ve\u0161kerou krev, zjistil jsem, \u017ee to jsou v\u00e1\u017en\u011b jenom kr\u00e1tk\u00e9, ale hlubok\u00e9 \u0159ezn\u00e9 ranky.<\/p>\n

„Chce\u0161 to p\u0159ev\u00e1zat?“
„Asi rad\u0161i jo\u2026“ k\u00fdvl jsem.
„Fajn\u2026“ zru\u010dn\u011b mi r\u00e1ny zavinul do obvazu. Pak vyhodil pou\u017eitou vatu a l\u00e9k\u00e1rni\u010dku uklidil zp\u00e1tky. J\u00e1 ho po celou dobu sledoval.
„Tome\u2026?“ ozval jsem se po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b opatrn\u011b ti\u0161\u0161\u00edm hlasem.
„Hm?“ p\u0159e\u0161el zp\u00e1tky ke mn\u011b a op\u0159el se o u\u010ditelsk\u00fd stolek, kter\u00fdch tu bylo hned n\u011bkolik. St\u00e1ly ve dvou \u0159ad\u00e1ch. Ka\u017ed\u00fd na sob\u011b m\u011bl nalepen\u00fd rozvrh hodin vyu\u010duj\u00edc\u00edho a u ka\u017ed\u00e9ho bylo k\u0159eslo. V\u0161echno tu m\u011bli slad\u011bn\u00e9 do modra. Tedy vyjma stol\u016f, sk\u0159\u00edn\u011bk, podlahy a dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 byly v\u0161echny z tmav\u00e9ho d\u0159eva. Ale jinak tu v\u011bt\u0161ina v\u011bc\u00ed m\u011bla azurov\u00fd odst\u00edn\u2026
„Pro\u010d se chov\u00e1\u0161\u2026 takhle?“ cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt.
„Jak jako takhle?“
„No jako tak krut\u011b a \u0161kodolib\u011b. Nech\u00e1pu to. V\u017edy\u0165 nejsi zl\u00fd\u2026 jak\u00fd k tomu m\u00e1\u0161 d\u016fvod?“
Za\u010dal se sm\u00e1t. Ale nebyl to p\u0159\u00edjemn\u011b zn\u011bj\u00edc\u00ed sm\u00edch, naopak, byl dut\u00fd a chr\u010div\u00fd. „J\u00e1 \u017ee nejsem zlej?! Se\u0161 fakt takovej debil?!“ p\u0159edklonil se a op\u0159el se o podru\u010dky. Zad\u00edval se mi zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed a j\u00e1 na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil jeho cigaretov\u00fd dech. Jeho v\u00fdraz byl d\u011bsiv\u00fd\u2026 a\u017e mi z toho nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a srdce se mi rozbu\u0161ilo rychleji. „P\u0159esta\u0148 bejt kone\u010dn\u011b naivn\u00ed, Bille,“ kone\u010dn\u011b mi \u0159ekl spr\u00e1vn\u00fdm jm\u00e9nem. „Tvrdit, \u017ee j\u00e1 nejsem zlej, je jako tvrdit, \u017ee voda te\u010de do kopce\u2026 Takovej paradox\u2026 Ne, hol\u00e1tko, j\u00e1 jsem zlej\u2026 vlastn\u011b\u2026 jsem ta nejzlej\u0161\u00ed osoba, cos kdy moh potkat, v\u00ed\u0161\u2026?“ s t\u00edm m\u011b popadl za ramena, a ne\u017e jsem se sta\u010dil vzpamatovat, tak jsem m\u011bl na sv\u00fdch rtech p\u0159itisknut\u00e9 ty jeho. Tvrd\u00e9, n\u00e1silnick\u00e9, spaluj\u00edc\u00ed\u2026 Bylo poznat, \u017ee se l\u00edbal u\u017e s v\u00edce lidmi\u2026<\/p>\n

Moj\u00ed prvn\u00ed reakc\u00ed byla zb\u011bsil\u00e1 snaha ho odstr\u010dit, ale to mi nebylo dovoleno. M\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu ne\u017e j\u00e1. Zatla\u010dil m\u011b do seda\u010dky a m\u016fj pokus odtrhnout se od jeho \u00fast ztrestal bolestiv\u00fdm kousnut\u00edm do m\u00e9ho horn\u00edho rtu. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se asi zbl\u00e1zn\u00edm. V\u017edycky jsem m\u011bl l\u00edb\u00e1n\u00ed za takovou vz\u00e1cnou, jedine\u010dnou v\u011bc\u2026 ale on mi tu iluzi vzal. Nemohl bych tvrdit, \u017ee to bylo \u00fapln\u011b \u0161patn\u00e9, to zase ne, ale rozhodn\u011b jsem s t\u00edm nesouhlasil! A u\u017e v\u016fbec se mi nezamlouvalo, kdy\u017e se mi jeho jazyk jako had prot\u00e1hl mezi rty. Za\u010d\u00ednal jsem panika\u0159it. Tohle mi nah\u00e1n\u011blo strach. Bylo to vlastn\u011b norm\u00e1ln\u00ed sexu\u00e1ln\u00ed obt\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed! To, \u017ee jsem tam s n\u00edm byl takhle s\u00e1m\u2026 a on d\u011blal tohle\u2026 I p\u0159es pocit, \u017ee bych to nem\u011bl d\u011blat, jsem skousl jeho jazyk stejn\u011b jako on p\u0159edt\u00edm jeden z m\u00fdch rt\u016f. Hned jsem povolil, ale i tak se ode m\u011b odtrhl, popadl m\u011b pod krkem a s \u00fa\u0161klebkem se na m\u011b zahled\u011bl. „Tohle se ned\u011bl\u00e1, \u0161t\u011bn\u011b\u2026“ nespokojen\u011b zamlaskal. „Tentokr\u00e1t to nech\u00e1m bejt bez trestu, ale pokud to ud\u011bl\u00e1\u0161 i p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, tak t\u011b to bude pekeln\u011b bolet, t\u00edm si m\u016f\u017ee\u0161 bejt jistej\u2026“ pustil m\u011b a narovnal se. „A dem, ne\u017e za\u010dne Vogel \u0161\u00edlet, kde sme,“ \u0159ekl pak jako by se v\u016fbec nic nestalo.
J\u00e1 ho ale poslouchal jenom nap\u016fl ucha. Hlavou mi toti\u017e b\u011b\u017eela jedna jedin\u00e1, zd\u011b\u0161en\u00e1 my\u0161lenka\u2026 <\/a>Jak jako p\u0159\u00ed\u0161t\u011b?!<\/em><\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Sexu\u00e1ln\u00ed obt\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed „Jak v\u00ed\u0161, kde bydl\u00edm\u2026?“ zeptal jsem se ho zasko\u010den\u011b, kdy\u017e zastavil p\u0159ed na\u0161\u00edm domem a slezl jsem z motorky. Z\u016fstal jsem ale st\u00e1t vedle n\u011bj a t\u00e1zav\u011b ho sledoval. Po\u0159\u00e1d jsem byl m\u00edrn\u011b rozechv\u011bl\u00fd z toho, co se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2487","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2487","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2487"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2487\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2487"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2487"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2487"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}