{"id":2493,"date":"2015-11-08T15:00:00","date_gmt":"2015-11-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2484"},"modified":"2015-11-08T15:00:00","modified_gmt":"2015-11-08T14:00:00","slug":"pohar-z-puli-prazdny-32-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/08\/pohar-z-puli-prazdny-32-konec\/","title":{"rendered":"Poh\u00e1r z p\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd 32. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihoHaruna13<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sed\u011bl za volantem a nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval okol\u00ed m\u00edhaj\u00edc\u00ed se za ok\u00fdnkem. Tich\u00fd hlas navigace jej nav\u00e1d\u011bl v odbo\u010dk\u00e1ch i kruhov\u00fdch objezdech tak, aby mohl v po\u0159\u00e1dku dojet do Berl\u00edna, setkat se s ostatn\u00edmi, p\u0159evz\u00edt, co je jeho a domluvit se, jak to bude d\u00e1l.<\/div>\n
Neust\u00e1le ale p\u0159em\u00edtal nad t\u00edm, jak se te\u010f vede Amalii. Po tom, co poslal anonymn\u00ed dopis s bal\u00ed\u010dkem, do n\u011bho\u017e naskl\u00e1dal n\u011bkolik dosv\u011bd\u010duj\u00edc\u00edch dokument\u016f, mapu a v\u0161echny jej\u00ed trofeje z ka\u017ed\u00e9ho m\u00edsta \u010dinu, nepochyboval o tom, \u017ee za tolik vra\u017ed a loupe\u017e\u00ed bude sed\u011bt a\u017e do konce sv\u00e9ho \u017eivota bez mo\u017enosti \u017e\u00edt n\u011bkdy na svobod\u011b.<\/div>\n
Na okam\u017eik oto\u010dil hlavu, aby se pod\u00edval na st\u00e1le sp\u00edc\u00edho Billa. Vypadal d\u011bsn\u011b vy\u010derpan\u011b, ob\u010das i bolestn\u011b. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti je to jeho vina. Kdyby ho ale nesezn\u00e1mil se sv\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem, nemohli by b\u00fdt d\u00e1l spolu.<\/div>\n
\n

Beze slov a postupn\u011b i bez kloudn\u00fdch my\u0161lenek pokra\u010doval ve sv\u00e9 dlouh\u00e9 cest\u011b za svobodou. Prvn\u011b po n\u011bkolika letech m\u011bl pocit, \u017ee by skute\u010dn\u011b \u017eivot mohl b\u00fdt pln\u00fd kr\u00e1sn\u00fdch z\u00e1zrak\u016f. D\u0159\u00edv si myslel, \u017ee zem\u0159e jako Amaliin loupe\u017en\u00fd otrok, te\u010f m\u011bl ale pocit, \u017ee to nebude nutn\u00e9.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e si postupn\u011b prob\u00edral cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot a uv\u011bdomoval si, co v\u0161echno ud\u011blal \u0161patn\u011b, p\u0159i\u0161el na to, jak\u00fdm ohromn\u00fdm darem pro n\u011bj Bill je. Jenom s n\u00edm za\u017eil pocit neskute\u010dn\u00e9ho napln\u011bn\u00ed. Tou\u017eil po n\u011bm jako po \u010dlov\u011bku, jako po harmonick\u00e9m spojen\u00ed du\u0161\u00ed, ne\u0161lo pouze o fyzick\u00e9 spojen\u00ed, jeho\u017e u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t dos\u00e1hli. Cht\u011bl, aby tento vztah m\u011bl neot\u0159esiteln\u011b pevn\u00fd z\u00e1klad. Samotn\u00e1 p\u0159edstava jejich spole\u010dn\u00e9ho a \u0161\u0165astn\u00e9ho \u017eivota pro n\u011bj byla v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. Jeliko\u017e on s\u00e1m sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed pro\u017eil v hlubok\u00fdch depres\u00edch a nedostatku l\u00e1sky, zbytek sv\u00e9 existence cht\u011bl \u017e\u00edt \u00fapln\u011b jinak. P\u0159\u00e1l si m\u00edt to, co nikdy nem\u011bl. Cht\u011bl bratra, \u017eivotn\u00ed l\u00e1sku, porozum\u011bn\u00ed a smysl \u017eivota. Tohle v\u0161echno p\u0159i\u0161lo v okam\u017eiku, kdy Billa spat\u0159il. Ten jejich prvn\u00ed hlubok\u00fd pohled do o\u010d\u00ed, po n\u011bm\u017e zbab\u011ble utekl, rozproudil cel\u00fd jeho \u017eivot. T\u011bch mnoho nezodpov\u011bzen\u00fdch ot\u00e1zek, tolik vzpom\u00ednek a nejasnost\u00ed, kter\u00e9 se d\u0159\u00edve zd\u00e1ly b\u00fdt katastrof\u00e1ln\u00ed, ho nyn\u00ed u\u017e net\u00ed\u017eily. Dostal v\u0161echny odpov\u011bdi a p\u0159i\u0161el na to, \u017ee miluje sv\u00e9ho bratra. V\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b si p\u0159\u00e1l, aby i on miloval jeho, co\u017e se mu splnilo. S Billovou n\u00e1ladovost\u00ed a nejistotou byly sice \u010dasto probl\u00e9my, ale v\u0161echno se dok\u00e1zalo srovnat. Dokonce se zd\u00e1lo, \u017ee mu odpustil i tu st\u0159elbu.<\/div>\n
A\u017e tak mocn\u00e1 l\u00e1ska m\u016f\u017ee b\u00fdt.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Tamara sed\u011bla na posteli v jednom z levn\u00fdch motel\u016f a p\u0159em\u00edtala nad t\u00edm, kolik je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1 \u010dasu. Byli jasn\u011b dohodnut\u00ed, \u017ee pokud se ti dva neobjev\u00ed do ur\u010dit\u00e9ho okam\u017eiku, pak se sbal\u00ed a pojedou jinam i s cel\u00fdm sv\u00fdm n\u00e1kladem.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d jsi tak nervn\u00ed?“ optal se Christoph, kter\u00fd se zrovna nach\u00e1zel ve Fritzov\u011b h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a nic \u0161patn\u00e9ho pro n\u011bj v tu chv\u00edli nem\u011blo v\u00fdznam.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d n\u00e1s je\u0161t\u011b m\u016f\u017eou chytit,“ p\u0159ipomn\u011bla mu.<\/div>\n
„Ale nem\u016f\u017eou,“ m\u00e1vl nad jej\u00edmi obavami Fritz. „V\u017edy\u0165 jsme nechali celou z\u00e1kladnu vyho\u0159et a j\u00ed u\u017e nikdo v\u011b\u0159it nebude. Nebude schopn\u00e1 n\u00e1s obvinit, v\u0161echna vina padne na ni.“<\/div>\n
„Kde bere\u0161 tu jistotu?“ nech\u00e1pala Tamara, kter\u00e1 u\u017e n\u011bkolik noc\u00ed nebyla schopn\u00e1 v klidu sp\u00e1t. Zd\u00e1lo se j\u00ed neust\u00e1le o nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 jim klidn\u011b mohlo hrozit. Nep\u0159i\u0161lo j\u00ed, \u017ee to, co ud\u011blali, je spr\u00e1vn\u00e9. Uv\u011bdomovala si, \u017ee byli spolupachateli, ale na druhou stranu nedobrovoln\u00fdmi. V\u0161echno se v n\u00ed tak n\u011bjak kroutilo. Nebyla si jist\u00e1, \u010demu v\u011b\u0159it.<\/div>\n
\n

„Tom p\u0159ijede,“ ubezpe\u010dil ji Fritz, kter\u00fd si od Christopha vzal dal\u0161\u00ed polibek, „nejsp\u00ed\u0161 i s Billem. Pak se domluv\u00edme, co bude d\u00e1l a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“<\/p><\/div>\n

„P\u0159ijde mi to a\u017e moc naivn\u00ed p\u0159edstava,“ zakroutila nad t\u00edm hlavou. „Jednodu\u0161e nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee u\u017e by mohl b\u00fdt dobr\u00fd konec toho v\u0161eho,“ frustrovan\u011b si polo\u017eila hlavu do dlan\u00ed. „V\u017edy\u0165 mus\u00edme b\u00fdt potrestan\u00ed za to, co jsme provedli.“<\/div>\n
„Ale ku\u0161!“ ok\u0159ikl ji Chris. „Ten, kdo za to m\u016f\u017ee, u\u017e nejsp\u00ed\u0161 sed\u00ed. Amalia ur\u010dit\u011b do\u0161la zaslou\u017een\u00e9ho trestu a my jsme z toho venku.“<\/div>\n
„Stejn\u011b to ned\u00e1v\u00e1 smysl,“ vedla si d\u00e1l svou. „Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, co bych te\u010f m\u011bla d\u011blat d\u00e1l. Nebudu schopn\u00e1 n\u011bkde pracovat, jeliko\u017e nem\u00e1m ani st\u0159edn\u00ed \u0161kolu. A n\u011bkde ukl\u00edzet se mi nechce.“<\/div>\n
„Mohla by ses \u017eivit jako n\u00e1jemn\u00e1 vra\u017eedkyn\u011b,“ nadhodil Fritz. „M\u00e1m dojem, \u017ee jsi byla nejlep\u0161\u00ed st\u0159elkyn\u00ed.“<\/div>\n
„M\u00e1m v tom \u017eivot\u011b pln\u00e9m sra\u010dek pokra\u010dovat?“ obo\u0159ila se na n\u011bj. „Mohla bych u\u010dit lidi zach\u00e1zet se zbran\u00ed, ale ne je zab\u00edjet. Toho u\u017e m\u00e1m dost!“<\/div>\n
„Tak se hned ne\u010derti,“ za\u010dal omluvn\u00fdm hlasem Fritz, „v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee jsem to tak nemyslel.“<\/div>\n
Tamara jeho sm\u011brem poslala znechucen\u00fd pohled. „A co vlastn\u011b m\u00e1te v pl\u00e1nu vy dva?“ zaj\u00edmala se.<\/div>\n
\n

„N\u011bjak si dod\u011bl\u00e1me to vzd\u011bl\u00e1n\u00ed,“ pokr\u010dil rameny Fritz a jemn\u011b pohladil Christopha po tv\u00e1\u0159i, „a pak budeme \u017e\u00edt jako norm\u00e1ln\u00ed lidi,“ pokr\u010dil rameny.<\/p><\/div>\n

„Jako dva buz\u00edci,“ opravila je.<\/div>\n
„Hele,“ ohradil se Fritz a v\u0161iml si jej\u00edho \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
„Copak?“ optala se s hran\u00fdm pov\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem. „Tohle by vra\u017eedkyn\u011b \u0159\u00edkat nem\u011bla?“<\/div>\n
„Fajn, tak jo,“ pokr\u010dil rameny na znamen\u00ed \u00fastupu. „M\u00e1\u0161 pravdu, jsme si kvit,“ pousm\u00e1l se.<\/div>\n
Na chvilku se v\u0161ichni uvoln\u011bn\u011b zasm\u00e1li, ne\u017e se ozvalo v\u00e1hav\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
Tamara reagovala nejrychleji. Vyt\u00e1hla svoji zbra\u0148 a nam\u00ed\u0159ila ji p\u0159\u00edmo proti dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Kdo je tam?“ k\u0159ikla ostra\u017eit\u011b, zat\u00edmco zva\u017eovala v\u0161echny mo\u017en\u00e9 \u00fanikov\u00e9 cesty. Mohli by vysko\u010dit ven oknem, dopadli by do kontejneru s pap\u00edrem a pak by se mohli rozut\u00e9ct ka\u017ed\u00fd jinam.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, Tam,“ oslovil ji hladk\u00fdm hlasem Tom, „ne\u0161il. To jsme jenom my.“<\/div>\n
„J\u00e1 nevy\u0161iluju,“ br\u00e1nila se a p\u0159istoupila ke dve\u0159\u00edm. Zbra\u0148 si pro jistotu nechala u sebe. Pomalou\u010dku otev\u0159ela, aby zjistila, \u017ee za nimi skute\u010dn\u011b stoj\u00ed Tom s Billem.<\/div>\n
„V\u016fbec nevy\u0161iluje\u0161,“ zakroutil ironicky o\u010dima a zastavil se u jej\u00ed pistole.<\/div>\n
N\u00e1sledovala jeho pohled a omluvn\u011b pokr\u010dila rameny. „Nevy\u0161iluju, jen jsem opatrn\u00e1.“<\/div>\n
\n

„Moc do n\u00ed ne\u0161ij,“ poradil mu Fritz, „dneska nem\u00e1 sv\u016fj den.“<\/p><\/div>\n

„V\u0161iml jsem si,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a kone\u010dn\u011b vstoupil do spo\u0159e vybaven\u00e9ho pokoje. Billa vedl za sebou a zav\u0159el.<\/div>\n
„Tak se zase vid\u00edme,“ nadhodil Christoph a vymanil se z Fritzova objet\u00ed, aby mohl n\u00e1v\u0161t\u011bvu p\u0159iv\u00edtat. „R\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm, chlape,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem a Toma objal. Pak se pod\u00edval na Billa a poslal jeho sm\u011brem mil\u00fd \u00fasm\u011bv, „jsem r\u00e1d, \u017ee se ti nic nestalo.“<\/div>\n
Bill si nep\u0159\u00edjemn\u011b odka\u0161lal. V\u0161echna anestetika u\u017e d\u00e1vno p\u0159estala p\u016fsobit a on si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, kam byl post\u0159elen, ale necht\u011bl situaci nijak zt\u011b\u017eovat, proto o sv\u00e9 bolesti poml\u010del.<\/div>\n
„Tak jak to bude d\u00e1l?“ cht\u011bla v\u011bd\u011bt Tamara.<\/div>\n
„Jsme v\u00e1m stra\u0161n\u011b vd\u011b\u010dn\u00ed za pomoc,“ ujal se slova Tom, „proto si ten celek rozd\u011bl\u00edme na p\u011bt \u010d\u00e1st\u00ed a bude to, co \u0159\u00edk\u00e1te?“<\/div>\n
„Nebude v\u00e1m to vadit?“ vyhrkl p\u0159ekvapen\u011b Fritz. Jeho pohled sp\u00ed\u0161 sm\u011b\u0159oval k Billovi, jeliko\u017e u n\u011bj si nikdy nebyl jist\u00fd. V\u011bt\u0161inou ho pova\u017eoval za sobeck\u00e9ho spratka, kter\u00fd by se nikdy nerozd\u011blil.<\/div>\n
„D\u00edky v\u00e1m m\u016f\u017eeme b\u00fdt kone\u010dn\u011b spolu,“ usm\u00e1l se Bill a jemn\u011b se natiskl na Toma, kter\u00fd si ho p\u0159it\u00e1hl do l\u00e1skypln\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Co\u017e v\u00e1m nikdy nebudeme moci splatit.“<\/div>\n
Tamara s p\u0159edst\u00edranou nechut\u00ed obr\u00e1tila o\u010di v sloup. „To jsem tu v\u00e1\u017en\u011b jedin\u00e1 hetero?“<\/div>\n
V\u0161ichni se najednou dali do sm\u00edchu.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161,“ ujal se slova Fritz, „ti nejlep\u0161\u00ed jsou homo!“<\/div>\n
„Ale no tak!“ post\u011b\u017eovala si. „Ten sv\u011bt u\u017e v\u00e1\u017en\u011b ztratil rozum!“<\/div>\n
„Neboj,“ chl\u00e1cholil ji Bill, „kdybych byl holka, byla bys jen moje!“<\/div>\n
„Hele,“ ozval se podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Tom, zat\u00edmco se v\u0161ichni dali znovu do sm\u00edchu.<\/div>\n
„Neboj zlato,“ po\u0161eptal mu Bill do ou\u0161ka, „dneska ve\u010der jsem jenom tv\u016fj.“<\/div>\n
\n

V podobn\u00e9m duchu se neslo cel\u00e9 jejich setk\u00e1n\u00ed. Po ujasn\u011bn\u00ed si v\u0161eho pot\u0159ebn\u00e9ho se dali do p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1n\u00ed a p\u0159erozd\u011blov\u00e1n\u00ed pen\u011bz.<\/p><\/div>\n

Tom s Billem p\u0159iznali, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161 p\u0159est\u011bhuj\u00ed z N\u011bmecka do n\u011bjak\u00e9 skotsk\u00e9 usedlosti, kde by je nikdo nena\u0161el. Fritz a Christoph si vybrali Holandsko a Tamara dost v\u00e1\u017en\u011b uva\u017eovala o Finsku. Nikdo z nich necht\u011bl d\u00e1l z\u016fstat v N\u011bmecku.<\/div>\n
Pen\u011bzi se prob\u00edrali a\u017e do dal\u0161\u00edho dne. Jakmile dostali ka\u017ed\u00fd sv\u016fj pod\u00edl, rozlou\u010dili se, pop\u0159\u00e1li si hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed v nov\u00e9m \u017eivot\u011b a rozutekli se, kam cht\u011bli.<\/div>\n
<\/p>\n

O n\u011bkolik let pozd\u011bji:<\/em><\/div>\n

\n

Fritz a Christoph si spole\u010dn\u011b otev\u0159eli restauraci, v n\u00ed\u017e se specializovali na v\u0161emo\u017en\u00e9 pochoutky, kter\u00e9 v Holandsku neznali. Najali si p\u00e1r \u010d\u00ed\u0161nic a \u010d\u00ed\u0161n\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed s nimi byli od po\u010d\u00e1tku a\u017e do konce a chovali se k nim t\u00e9m\u011b\u0159 jako ke sv\u00fdm d\u011btem. Jejich \u017eivot byl pln\u00fd sm\u00edchu a dostatku. Byla to p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna od jejich minul\u00e9ho \u017eivota. Ke st\u0159elb\u011b, vra\u017ed\u00e1m a kr\u00e1de\u017e\u00edm se u\u017e nikdy nedostali. Nebezpe\u010d\u00ed zmizelo z jejich denn\u00edho po\u0159\u00e1dku, m\u00edsto n\u011bj tam m\u011bli neskute\u010dn\u00fd prostor pro n\u011bhu a l\u00e1sku.<\/p><\/div>\n

\n

Tamara ve Finsku p\u0159i\u0161la na to, \u017ee se m\u016f\u017ee na mu\u017ee vybodnout a n\u00e1sledovala vzor sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel a na\u0161la si p\u0159\u00edtelkyni, s n\u00ed\u017e se specializovala na zbran\u011b a v\u00fduku st\u0159elby. Pom\u00e1haly za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edm policist\u016fm se zbran\u011bmi a sebeobranou. Skl\u00edzela m\u00edstn\u00ed \u00fasp\u011bchy. V\u0161ichni si j\u00ed v\u00e1\u017eili za to, jak mr\u0161tn\u00e1, obratn\u00e1 a p\u0159\u00edsn\u00e1 je. Nikdo se p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 neptal na jej\u00ed minulost, m\u011bla natolik vybudovan\u00fd respekt, \u017ee se jen m\u00e1lokdo opov\u00e1\u017eil zeptat, a kdy\u017e u\u017e ano, ani nedoufal, \u017ee se mu dostane odpov\u011bdi. Z minul\u00e9ho \u017eivota si vzala to nejlep\u0161\u00ed a s pomoc\u00ed toho se sna\u017eila pom\u00e1hat ostatn\u00edm.<\/p><\/div>\n

\n

Bill s Tomem si na\u0161li klidn\u00e9 m\u00edsto ve Skotsku. K jejich pozemku pat\u0159ily rozlehl\u00e9 pl\u00e1n\u011b a kopce, kde se sem tam objevil n\u011bjak\u00fd dobrodru\u017en\u00fd jezdec na koni tou\u017e\u00edc\u00ed po tich\u00e9m a svobodn\u00e9m \u017eivot\u011b. V\u011bt\u0161inou jej u sebe na chv\u00edli ubytovali a dozv\u00eddali se, jak se k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu dostal. Bill spolu s t\u011bmito dobrodruhy za\u010dal ps\u00e1t knihy o jejich \u017eivot\u011b. Pozd\u011bji se dostal ke knih\u00e1m, v nich\u017e se sna\u017eil rozebrat s\u00edlu bratsk\u00e9ho a dvoj\u010dec\u00edho pouta. V jin\u00fdch se zase soust\u0159edil na smy\u0161len\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, do nich\u017e vkl\u00e1dal \u010d\u00e1sti sv\u00e9ho i Tomova \u017eivota. Stal se jedn\u00edm z t\u011bch m\u00e9n\u011b zn\u00e1m\u00fdch spisovatel\u016f, kte\u0159\u00ed nemaj\u00ed milionov\u00e9 davy fanou\u0161k\u016f, ale jenom hrstku up\u0159\u00edmn\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se jednou zamilovali do jeho knih, a u\u017e je to nikdy nep\u0159e\u0161lo. Nebyl n\u011bk\u00fdm, kdo by p\u00e1r let psal bestsellery a pak se po n\u011bm slehla zem. Vyd\u00e1val neust\u00e1le a st\u00e1le to m\u011blo tut\u00e9\u017e hodnotu. Nadchlo to jenom ty, kte\u0159\u00ed se o dan\u00e9 t\u00e9ma skute\u010dn\u011b zaj\u00edmali.<\/p><\/div>\n

\n

Tom se dostal ke hran\u00ed na kytaru a nezd\u00e1lo se, \u017ee by hr\u00e1l n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e zamilovan\u00e9 a vd\u011b\u010dn\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Zm\u011bnil se mu pohled na sv\u011bt i na \u017eivot. U\u017e se neb\u00e1l ka\u017ed\u00fd den, \u017ee zem\u0159e, nem\u011bl v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed ze sv\u00e9 minulosti, odpustil sob\u011b i ostatn\u00edm a uv\u011bdomil si, \u017ee v minulosti nemohl \u017e\u00edt l\u00e9pe. Kdyby mohl, pak by tak \u017eil, ale osud ho zav\u00e1l p\u0159esn\u011b tam, kde byl. Bill na n\u011bj byl hrd\u00fd za to, \u017ee nepropadl v\u011b\u010dn\u00e9 melancholii a nau\u010dil se \u017e\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd \u017eivot. N\u011bkdy \u017eili trochu izolovan\u011b, ale jinak cestovali. Byli vd\u011b\u010dn\u00ed, \u017ee maj\u00ed jeden druh\u00e9ho, v\u00edc ani nepot\u0159ebovali. Bill pravideln\u011b psal sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm, aby m\u011bli jistotu, \u017ee \u017eije. Neprozrazoval, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed, dopisy pos\u00edlal v\u017edy z jin\u00e9ho m\u00edsta, kde zrovna s Tomem byl. N\u011bkdy z Francie, jindy z Austr\u00e1lie nebo z \u010cech. P\u0159iznal jim, \u017ee \u017eije s Tomem a \u017e\u00e1dal je o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Nikdy se k n\u011bmu nedostala odpov\u011b\u010f, ale on doufal, \u017ee se jim vede skv\u011ble.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e byl mal\u00fd, nikdy si nep\u0159edstavoval, \u017ee jeho \u017eivot bude vypadat pr\u00e1v\u011b takhle, ale kdy\u017e nad t\u00edm te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161lel, nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit hez\u010d\u00ed \u017eivot.<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

autor: SakuraUchihoHaruna13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihoHaruna13 Tom sed\u011bl za volantem a nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval okol\u00ed m\u00edhaj\u00edc\u00ed se za ok\u00fdnkem. Tich\u00fd hlas navigace jej nav\u00e1d\u011bl v odbo\u010dk\u00e1ch i kruhov\u00fdch objezdech tak, aby mohl v po\u0159\u00e1dku dojet do Berl\u00edna, setkat se s ostatn\u00edmi, p\u0159evz\u00edt, co je jeho a domluvit<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[614],"tags":[],"class_list":["post-2493","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pohar-z-puli-prazdny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2493","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2493"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2493\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2493"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2493"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2493"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}