{"id":2495,"date":"2015-11-07T16:00:00","date_gmt":"2015-11-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2486"},"modified":"2015-11-07T16:00:00","modified_gmt":"2015-11-07T15:00:00","slug":"art-imitates-life-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/07\/art-imitates-life-4\/","title":{"rendered":"Art imitates life 4."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159isti\u017een<\/strong><\/div>\n
\n

Se spokojen\u00fdm prot\u00e1hnut\u00edm se Tomovi zachv\u011bly o\u010di a otev\u0159ely se v p\u0159irozen\u00e9 reakci na sv\u011btlo proud\u00edc\u00ed do m\u00edstnosti. Ospale zamrkal, a zat\u00edmco se rozhl\u00ed\u017eel po m\u00edstnosti, letmo p\u0159em\u00fd\u0161lel, co p\u0159esn\u011b ho probudilo.
Andreas st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a d\u00edval se na n\u011bj se samolib\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. „Kone\u010dn\u011b jsi vzh\u016fru! \u010cekal jsem celou v\u011b\u010dnost,“ \u0159ekl a dvoj\u00ed v\u00fdznam jeho slov Tomovi v rozespal\u00e9m stavu unikl.
„Uhmpf,“ odpov\u011bd\u011bl a z\u00edvl.
S rozhodnut\u00edm pomst\u00edt se za p\u0159edchoz\u00ed den, jmenovit\u011b za Tom\u016fv mal\u00fd kousek p\u0159i jeho probuzen\u00ed, si Andreas sv\u016fdn\u011b ol\u00edzl rty, \u010d\u00edm\u017e na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i vyvolal zmaten\u00fd pohled, a hrav\u011b zakroutil obo\u010d\u00edm. V beznad\u011bjn\u00e9 snaze \u010d\u00edst Andyho mysl, se Tom zamra\u010dil. Uniklo mu n\u011bco?
Bez varov\u00e1n\u00ed na n\u011bj Andreas sko\u010dil a hrub\u011b za n\u011bj zat\u00e1hl, tak\u017ee oba sjeli z matrace a ocitli se na podlaze. Andreas skon\u010dil pohodln\u011b na vrcholu a rychle se posadil obkro\u010dmo na Toma.
D\u016fkladn\u011b zmaten\u00fd a st\u00e1le nap\u016fl v re\u017eimu sp\u00e1nku Tom zamumlal: „Co to, sakra?“ a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na Andrease z\u00edral. Ani\u017e by odpov\u011bd\u011bl, Andreas demonstrativn\u011b zav\u0159el \u00fasta a d\u00e1l kroutit zadkem, \u010d\u00edm\u017e se zcela z\u00e1m\u011brn\u011b ot\u00edral o Tomovu rann\u00ed erekci. Tomovi kone\u010dn\u011b do\u0161el dvoj\u00ed v\u00fdznam jeho slov a \u0161okovan\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di.<\/p>\n

„Andreasi!“ za\u0159val a hrub\u011b jej ze sebe odstr\u010dil, ne\u017e se dostal na nohy rychleji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Jakmile se vymanil ze lv\u00edch dr\u00e1p\u016f, nespokojen\u011b z\u00edral dol\u016f na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.
Andreas se v\u00e1lel po podlaze a doslova se mohl u\u0159echtat.
S pocitem zneuct\u011bn\u00ed Tom vypochodoval z m\u00edstnosti a zam\u00ed\u0159il do mal\u00e9 koupelny. Ve chv\u00edli, kdy se vr\u00e1til, bylo o jeho mal\u00fd probl\u00e9m postar\u00e1no a nervy se mu nakonec uklidnily natolik, aby se mu poda\u0159ilo se ovl\u00e1dnout a nepl\u00e1cnout blon\u010f\u00e1ka po hlav\u011b, kdy\u017e se na n\u011bj \u0161k\u00e1dliv\u011b za\u0161klebil.
„M\u011bl jsi p\u011bknou honi\u010dku?“ Zeptal se, kdy\u017e mu Tom nenab\u00eddl \u017e\u00e1dn\u00fd rann\u00ed pozdrav.
Se zaz\u00edr\u00e1n\u00edm se Tom sesul na \u017eidli naproti stolu. „K \u010demu to, sakra, bylo dobr\u00e9?“ Zeptal se a demonstrativn\u011b si zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou.
Andreas pokr\u010dil rameny a podal Tomovi polovinu sv\u00e9ho sendvi\u010de. „Zaslou\u017eil sis to. A ani nezkou\u0161ej tvrdit, \u017ee se ti to nel\u00edbilo.“ Zakroutil obo\u010d\u00edm a \u0161iroce se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele usm\u00e1l.
Tom p\u0159ijal nab\u00eddnut\u00e9 j\u00eddlo a se zavr\u010den\u00edm se do n\u011bj zakousl. Andreas mu dal j\u00eddlo, tak\u017ee mu bude muset odpustit. „Jak mysl\u00ed\u0161,“ \u0159ekl a jeho hlas byl zcela utlumen j\u00eddlem v \u00fastech.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Jedli v tichosti a Tom vyu\u017eil ten \u010das, aby si Andrease prohl\u00e9dl. Byl to star\u00fd zvyk, ritu\u00e1l, kter\u00fd d\u011blal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e Andy pracoval na ulici, aby se ujistil, \u017ee je nezran\u011bn\u00fd. Dnes to byl dobr\u00fd den, usoudil, jeliko\u017e jedinou viditelnou zn\u00e1mkou bylo p\u00e1r lehk\u00fdch mod\u0159in na jeho rameni. Tom necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, jak se tam dostaly, ale p\u0159edstava n\u011bkoho, jak se p\u0159i aktu p\u0159\u00edli\u0161 rozv\u00e1\u0161nil a siln\u011bji jej uchopil, vkro\u010dila do jeho mysli bez varov\u00e1n\u00ed, a on se okam\u017eit\u011b zamra\u010dil a sklopil pohled ke stolu. Dokud tam byly jen tyhle jedin\u00e9, m\u011bl by b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku.
„Tak\u017ee v\u010derej\u0161\u00ed noc byla dlouh\u00e1 a bez v\u00fdznamn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas, jako by Tom vyj\u00e1d\u0159il sv\u00e9 obavy nahlas.
„Jo?“ Nebylo tu nic jin\u00e9ho, co by na to mohl<\/em> \u0159\u00edct.
Andreas p\u0159ik\u00fdvl a v\u0159ele se na n\u011bj usm\u00e1l. „Ale pen\u00edze byly dobr\u00e9.“ Ticho se navr\u00e1tilo. „A jak\u00e1 byla tv\u00e1 noc?“ Nal\u00e9hal Andreas d\u00e1l, jak se sna\u017eil nav\u00e1zat rozhovor. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, co si Tom mysl\u00edl o jeho pr\u00e1ci a nebyl v n\u00e1lad\u011b, aby se s n\u00edm h\u00e1dal. Na to byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hezk\u00fd den, rozhodl se, zrovna kdy\u017e mraky odkryly slunce a paprsky pronikly oknem do jejich pra\u0161n\u00e9 kuchyn\u011b.<\/p>\n

„Byla dobr\u00e1. M\u00e1m toho docela dost hotovo. Ale bude to trvat d\u00e9le, ne\u017e jsem \u010dekal. Ta st\u011bna je zbl\u00edzka trochu v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si p\u016fvodn\u011b myslel.“ Tom se usm\u00edval, zat\u00edmco vzpom\u00ednal na p\u0159edchoz\u00ed noc, na vzhled vznikaj\u00edc\u00edho obrazu a kr\u00e1sn\u00e9ho mu\u017ee. Jeho mysl za\u010dala \u017e\u00edt sv\u00fdm vlastn\u00edm \u017eivotem, kdy\u017e se mu p\u0159ed o\u010dima objevil obraz zlat\u00fdch o\u010d\u00ed a zp\u016fsobil, \u017ee z\u010dervenal.
„Pov\u00eddej,“ zvolal nad\u0161en\u011b Andreas, kdy\u017e si v\u0161iml n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bny v Tomov\u011b t\u00f3nu.
Tom n\u00e1siln\u011b vytr\u017een\u00fd ze sv\u00e9ho sn\u011bn\u00ed mu v\u011bnoval zmaten\u00fd pohled. „Pov\u00eddej, co?“
Se sm\u00edchem nad om\u00e1men\u00fdm stavem sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele Andreas lehce zavrt\u011bl hlavou. „Cokoliv, co zp\u016fsobilo, \u017ee jsi dnes r\u00e1no tak ztracen\u00fd v my\u0161lenk\u00e1ch.“<\/div>\n

Skute\u010dnost, \u017ee v n\u011bm Andreas dok\u00e1zal \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize, by pro Toma nem\u011bla b\u00fdt nijak p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed, ale n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jej to st\u00e1le ohromovalo. Bez ohledu na to, jak moc se sna\u017eil, p\u0159ed vyz\u00e1bl\u00fdm blon\u010f\u00e1kem nikdy nic neutajil. Andy poka\u017ed\u00e9 vid\u011bl skrz n\u011bj a Tom nemohl b\u00fdt nic jin\u00e9ho ne\u017e vd\u011b\u010dn\u00fd za nezaslou\u017een\u00e9 z\u00edsk\u00e1n\u00ed jeho p\u0159\u00e1telstv\u00ed.
„Je to jen…“ Odml\u010del se. Kde by m\u011bl za\u010d\u00edt? Rozhodl se p\u0159ivodit sv\u00e9mu nechutn\u011b samolib\u00e9mu p\u0159\u00edteli \u0161ok na opl\u00e1tku za bud\u00ed\u010dek, kter\u00e9ho se mu pr\u00e1v\u011b dostalo. „V\u010dera v noci m\u011b chytli,“ pronesl v\u00e1\u017en\u00fdm a slavnostn\u00edm hlasem.<\/p>\n

Andreasovi okam\u017eit\u011b poklesla \u010delist a jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily. Kdy\u017e se mu poda\u0159ilo se vzpamatovat, za\u0159val s hlasitost\u00ed, ji\u017e Tom pova\u017eoval za celkem o dost hlasit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e bylo nutn\u00e9. „Co t\u00edm, kurva, mysl\u00ed\u0161? Jak u toho m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak klidn\u00fd? P\u0159ijela policie? Podali \u017ealobu? Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl? Tome, pro\u010d, sakra, nic ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161?!“ Andreas zastavil sv\u00e9 \u0159e\u010dn\u011bn\u00ed, aby vst\u0159ebal Tomovu tv\u00e1\u0159 sev\u0159enou zadr\u017eovan\u00fdm sm\u00edchem, a zp\u016fsob, jak\u00fdm si dr\u017eel b\u0159icho, jako by byl v bolestech.
A on byl. Sm\u00e1l se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u011b.<\/div>\n

„Pro\u010d se, kurva, sm\u011bje\u0161?“ Andreas\u016fv obli\u010dej se zkroutil do nespokojen\u00e9 grimasy. B\u00fdt chycen byla velmi v\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bc, a on neoce\u0148oval Tom\u016fv pohled na v\u011bc. Bylo to n\u011bco, \u010deho se Andreas b\u00e1l poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e \u0161el Tom v noci ven, a doufal, \u017ee k tomu nikdy nedojde. Nyn\u00ed to vypadalo, \u017ee k tomu do\u0161lo a ten hajzl\u00edk se z toho mohl po\u010d\u016frat sm\u00edchy. Tohle nebylo<\/em> vtipn\u00e9.
Tom si osu\u0161il slzy a sna\u017eil se popadnout dech, trvalo docela dlouho, ne\u017e se vzpamatoval. „To, co t\u00edm chci \u0159\u00edct, je, \u017ee m\u011b n\u011bkdo vid\u011bl. Nebyla v tom zapojena policie a jsem si docela jist\u00fd, \u017ee nikdy ani nebude.“ Pokr\u010dil rameny, jako by se sna\u017eil s\u00e1m sebe zbavit Andyho znepokojen\u00ed, a op\u0159el se o op\u011bradlo \u017eidle. Ne, ur\u010dit\u011b nebude. V podstat\u011b dostal povolen\u00ed pokra\u010dovat.<\/p>\n

Nep\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd Tomovou lhostejnost\u00ed, Andreas se zamra\u010dil. „Jak to v\u00ed\u0161?“
Tom si s \u00fasm\u011bvem zalo\u017eil ruce za krk a spokojen\u011b si povzdechl. „\u0158ekn\u011bme, \u017ee jsem byl p\u0159isti\u017een tou spr\u00e1vnou osobou.“
Andreas nad t\u00edm zavrt\u011bl hlavou. „Pokud t\u011b to nedostane do v\u011bzen\u00ed.“
„Bez obav, \u010dlov\u011b\u010de, nedostane.“ Nebyl si zcela jist\u00fd, odkud jeho jistota poch\u00e1zela, ale pocit v \u017ealudku Tomovi \u0159\u00edkal, \u017ee to bude v po\u0159\u00e1dku. N\u011bkde hluboko uvnit\u0159 m\u011bl neodbytn\u00fd pocit, \u017ee setk\u00e1n\u00ed s Billem byla dobr\u00e1 v\u011bc, a on se ji neodv\u00e1\u017eil zpochyb\u0148ovat.
„A te\u010f mi \u0159ekni, pro\u010d ses \u010dervenal.“<\/p>\n

Tom byl ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch, tak\u017ee se jeho o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159ily, kdy\u017e pohl\u00e9dl na Andrease, kter\u00fd m\u011bl nyn\u00ed na tv\u00e1\u0159i zlomysln\u00fd \u00fasm\u011bv. Sakra, \u00fapln\u011b by na to zapomn\u011bl! Jak by se z tohohle mohl vykroutit? Nechystal se \u0159\u00edci sv\u00e9mu mimo\u0159\u00e1dn\u011b gay p\u0159\u00edteli, \u017ee se \u010dervenal, zat\u00edmco myslel na jin\u00e9ho mu\u017ee. Co\u017e mu p\u0159ineslo na mysl ot\u00e1zku, pro\u010d se \u010dervenal? „Ehm,“ za\u010dal a sna\u017eil se z\u00edskat \u010das. Co to bylo na Billovi, p\u0159esn\u011bji na jeho o\u010d\u00edch, co zp\u016fsobilo, \u017ee z\u010dervenal? Tom nebyl jedn\u00edm z t\u011bch, kter\u00e9ho by p\u0159itahovali mu\u017ei. Nikdy to nevylu\u010doval, proto\u017ee nen\u00e1vid\u011bl n\u00e1lepkov\u00e1n\u00ed, ale v\u017edycky s\u00e1m sebe pova\u017eoval za heterosexu\u00e1la. Bill v\u0161ak byl nepopirateln\u011b mu\u017e a pomy\u0161len\u00ed na n\u011bj mu p\u0159esto zp\u016fsobovalo divn\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n

„Ano?“ Nal\u00e9hal Andreas a naklonil se p\u0159es st\u016fl s v\u011bt\u0161\u00edm z\u00e1jem ne\u017e kdy jindy d\u00edky Tomov\u011b neochot\u011b odpov\u011bd\u011bt. Muselo to b\u00fdt n\u011bco dobr\u00e9ho, nebo proboha, Andy by zva\u017eoval, \u017ee jako gay selhal. M\u011bl radar pro dobr\u00e9 drby, sexu\u00e1ln\u011b zam\u011b\u0159en\u00e9 drby zejm\u00e9na, a v tomto okam\u017eiku Tom rozezn\u00edval v\u0161echny jeho alarmy.
S uv\u011bdom\u011bn\u00edm, \u017ee to Andreas nechce nechat b\u00fdt, a s v\u011bdom\u00edm, \u017ee mu nem\u016f\u017ee lh\u00e1t – ten zatracen\u00fd blon\u010f\u00e1k je samotn\u00fd detektor l\u017ei – rezignoval na sv\u016fj osud. Musel mu \u0159\u00edct pravdu, ale mo\u017en\u00e1 by to mohl obej\u00edt a ne\u0159\u00edct mu celou pravdu. Jist\u00e9 podrobnosti by m\u011bly b\u00fdt vynech\u00e1ny, jinak bude m\u00edt jednu protivn\u011b energickou v\u00edlu za z\u00e1dy po zbytek sv\u00e9ho \u017eivota.
„Nic to nen\u00ed. Jen…“ odml\u010del se a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak to \u0159\u00edct. „Osoba, kter\u00e1 m\u011b chytla, byla docela dob\u0159e vypadaj\u00edc\u00ed.“
Andreas zvedl obo\u010d\u00ed. Bingo! „Docela?“
Tom ment\u00e1ln\u011b obr\u00e1til o\u010di v sloup a d\u011bkoval boh\u016fm, \u017ee si Andy nev\u0161iml nedostatku d\u016frazu na pohlav\u00ed. „Fajn, v\u00edc ne\u017e docela. Sexy, zatracen\u011b sexy!“
„Ach, v\u011bd\u011bl jsem to!“ Zaje\u010del Andreas a tleskl rukama. Do prdele, Tom ment\u00e1ln\u011b zaklel, te\u010f mu s t\u00edm nikdy ned\u00e1 pokoj. „\u0158ekni mi v\u00edc! Setk\u00e1\u0161 se s n\u00ed znovu?“<\/p>\n

Tomem projela \u00faleva, kdy\u017e usly\u0161el, \u017ee Andreas p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1, \u017ee to byla \u017eena. Nechystal se jej opravit, neodv\u00e1\u017eil by se. „J\u00e1 nev\u00edm, asi ne.“ Byla to pravda. Stejn\u011b jako by si p\u0159\u00e1l, aby se Bill uk\u00e1zal znovu, pova\u017eoval tyto \u0161ance za mal\u00e9, za mikroskopick\u00e9 ve skute\u010dnosti, a rozhodl se ned\u011blat si plan\u00e9 nad\u011bje.<\/div>\n

To prohl\u00e1\u0161en\u00ed, zd\u00e1lo se, zabilo Andreasovo vzru\u0161en\u00ed a on se zhroutil na st\u016fl. „Oh, to je \u0161koda, to by bylo opravdu n\u011bco.“
S ne\u00famyslnou zv\u011bdavost\u00ed se Tom prost\u011b musel zeptat. „Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“
Blon\u010f\u00e1k se zazubil a jeho jasn\u011b \u0161ed\u00e9 o\u010di zasv\u00edtily ve slune\u010dn\u00edm sv\u011btle. „No, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee kdokoliv, koho potk\u00e1\u0161 tam dole, by na tom m\u011bl b\u00fdt docela dob\u0159e, tak\u017ee…“ Zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm, kdy\u017e se odml\u010del. Jen Andy dok\u00e1zal ve v\u0161em vid\u011bt potenci\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edjem. Ten kluk byl v\u00e1\u017en\u011b posedl\u00fd bohatstv\u00edm.<\/p>\n

Tom se zasm\u00e1l t\u00e9 ironii. Squatter, pracuj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b jako \u010d\u00ed\u0161n\u00edk v za\u0161l\u00e9m baru a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b jako prostitut, posedl\u00fd \u017eivotem bohat\u00fdch a slavn\u00fdch. Tomovi na mysl najednou vstoupila z\u00e1va\u017en\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee to v\u016fbec nemus\u00ed b\u00fdt a\u017e tak ironick\u00e9. Opravdu Andrease nemohl vinit za to, \u017ee sn\u00ed o lep\u0161\u00edm \u017eivot\u011b. Ne v\u0161ichni m\u011bli ten luxus v\u00fdb\u011bru \u017eivota, jako byl tento, n\u011bkte\u0159\u00ed tak prost\u011b skon\u010dili. Tom s\u00e1m nemohl up\u0159\u00edmn\u011b \u0159\u00edct, \u017ee byl odsouzen k tomuto \u017eivotu. V\u017edy tu byla mo\u017enost vr\u00e1tit se dom\u016f. M\u011bl otce, kter\u00fd ho miloval, kter\u00fd by jej k sob\u011b ochotn\u011b vzal, kdyby to n\u011bkdy pot\u0159eboval, dal mu st\u0159echu nad hlavou a j\u00eddlo na st\u016fl, a ne\u017e\u00e1dal za to nic na opl\u00e1tku. Ne, Tom si zvolil tento \u017eivot ze sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u016fle.
To Andreas byl \u00fapln\u011b jin\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, on nem\u011bl jinou mo\u017enost. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd domov, kam by se mohl vr\u00e1tit, \u017e\u00e1dn\u00e9 h\u0159ejiv\u00e9 objet\u00ed a usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 na n\u011bj ne\u010dekaly. Na tomto sv\u011bt\u011b byl Tom asi ta nejbli\u017e\u0161\u00ed v\u011bc, kterou ten kluk mohl naz\u00fdvat rodinou, a to bylo n\u011bco, co on bral velmi v\u00e1\u017en\u011b. Kdyby kohokoliv n\u011bkdy nazval sv\u00fdm bratrem, byl by to Andreas.<\/p>\n

P\u0159esto tam nebylo moc toho, co by pro n\u011bj mohl ud\u011blat, ne\u017e jen b\u00fdt p\u0159\u00edtelem, ramenem, na kter\u00e9m se mohl vyplakat, kdy\u017e mu bylo ubl\u00ed\u017eeno, b\u00fdt n\u011bk\u00fdm, s k\u00fdm mohl sd\u00edlet svou radost, kdy\u017e s n\u00edm \u017eivot zach\u00e1zel dob\u0159e a t\u00edm, na koho se mohl obr\u00e1tit, kdy\u017e to pot\u0159eboval. Pokud by Andreas n\u011bkdy od Toma n\u011bco \u017e\u00e1dal, ochotn\u011b by se toho vzdal, i kdyby to n\u011bco byl jeho \u017eivot.
Po n\u00e1vratu do reality, se Tom na Andrease v\u0159ele usm\u00e1l. Blon\u010f\u00e1k si maloval v\u0161elijak\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e, ve kter\u00fdch Tom potkal v centru n\u011bkoho opravdu bohat\u00e9ho, a jak\u00fd b\u00e1je\u010dn\u00fd \u017eivot by oni oba (zat\u00e1hnul do toho i sebe, samoz\u0159ejm\u011b) vedli, kdy\u017e by \u017eili na \u00fa\u010det jeho bohat\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b.
Cel\u00e1 ta v\u011bc byla absurdn\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b, ale Tom to sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli shov\u00edvav\u011b dop\u0159\u00e1l tak dlouho, dokud mu to udr\u017e\u00ed neust\u00e1l\u00fd \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Vzduch byl p\u0159ekvapiv\u011b chladn\u00fd, kdy\u017e Tom op\u011bt sch\u00e1zel dol\u016f mezi dvorky. Slunce sv\u00edtilo po cel\u00fd den a teplota byla p\u0159\u00edjemn\u00e1. Skon\u010dil tr\u00e1ven\u00ed v\u011bt\u0161iny dne venku na dvorku, kde pop\u00edjel pivo spole\u010dn\u011b s Andym a p\u00e1r dal\u0161\u00edmi squattery. Celkem vzato to byl dobr\u00fd den. Andreas byl doma, v bezpe\u010d\u00ed a sp\u00edc\u00ed, proto\u017ee ten ve\u010der nem\u011bl pr\u00e1ci, a sama tato skute\u010dnost zp\u016fsobovala, \u017ee byl Tom mnohem uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho.
B\u011bhem cesty do centra m\u011bsta z n\u011bj vyprchal alkohol a jeho mysl ochladla spole\u010dn\u011b s teplotou. Byl p\u0159ipraven k akci a netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e pokra\u010dovat ve sv\u00e9 pr\u00e1ci. Hodil batoh p\u0159es plot, snadno na n\u011bj vylezl a tvrd\u011b p\u0159ist\u00e1l na ob\u011b nohy na druh\u00e9 stran\u011b. Cel\u00fd are\u00e1l byl spo\u0159e osv\u011btlen\u00fd, jen jedna lampa st\u00e1la na nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edm okraji pozemku. Na\u0161t\u011bst\u00ed byla docela bl\u00edzko u samotn\u00e9 budovy a poskytovala tak Tomovi ve\u0161ker\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 pot\u0159eboval.
Rychle p\u0159e\u0161el parkovi\u0161t\u011b a op\u011bt se ocitl p\u0159ed zd\u00ed. D\u00edlo z\u016fstalo nedot\u010den\u00e9 a on tuto skute\u010dnost ti\u0161e p\u0159ipisoval na \u00fa\u010det Billovi.
O \u010dem nev\u011bd\u011bl, byla Billova zapomn\u011btlivost, kdy\u017e \u0161lo o cokoli jin\u00e9ho, ne\u017e byla pr\u00e1ce, a skute\u010dnost, \u017ee cel\u00e1 ta v\u011bc prost\u011b vyklouzla z jeho mysli. Tom by byl pravd\u011bpodobn\u011b tro\u0161ku dot\u010den\u00fd, kdyby to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n

\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Gustav dopil zbytek vla\u017en\u00e9 k\u00e1vy a zvedl se ze sv\u00e9ho m\u00edsta ve str\u00e1\u017en\u00ed m\u00edstnosti. Bylo \u010das na jeho obch\u016fzku, aby zkontroloval vn\u011bj\u0161\u00ed prostor a jen se obecn\u011b ujistil, \u017ee kamer\u00e1m nic neuniklo. Galerie byla tich\u00e1 a slab\u011b osv\u011btlen\u00e1, ka\u017ed\u00fd krok se rozl\u00e9hal m\u00edstnost\u00ed a jejich ozv\u011bna zde z\u016fstala dlouho pot\u00e9, co tamtudy pro\u0161el.
Zamknul za sebou dve\u0159e a dvakr\u00e1t zkontroloval, \u017ee dve\u0159e jsou \u0159\u00e1dn\u011b zam\u010den\u00e9, ne\u017e se zhluboka nadechl chladn\u00e9ho vzduchu. To byla jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st u pravideln\u00fdch obch\u016fzek, \u017ee se skute\u010dn\u011b dostal ven. B\u00fdt uv\u00edzl\u00fd po celou noc uvnit\u0159 galerie a up\u0159en\u011b p\u0159i tom z\u00edrat na obrazovky byla velmi stupidn\u00ed pr\u00e1ce. Stejn\u011b se nikdy nic nestalo.
P\u0159i pohledu ze strany na stranu nespat\u0159il nic neobvykl\u00e9ho. Ulice byly pr\u00e1zdn\u00e9, ani jedin\u00e1 du\u0161e v dohledu. Koneckonc\u016f byla st\u0159ede\u010dn\u00ed noc. S n\u00e1hlou vzpom\u00ednkou na jednoho z ostatn\u00edch str\u00e1\u017ec\u016f, kter\u00fd uvedl n\u011bco o n\u011bjak\u00e9m vloup\u00e1n\u00ed na pozemek, se rychle vydal na cestu kolem rohu budovy. Odemkl branku a pro\u0161el, jen aby se ujistil, \u017ee ji za sebou spr\u00e1vn\u011b zav\u0159el.
Kdy\u017e se bl\u00ed\u017eil k rohu budovy, zaregistroval zvuk spreje a z\u0159eteln\u00fd z\u00e1pach barvy. Vyt\u00e1hl paralyz\u00e9r a v duchu si p\u0159\u00e1l, aby mu bylo umo\u017en\u011bno nosit re\u00e1lnou zbra\u0148, proto\u017ee s t\u011bmito bastardy nikdy nev\u00edte, mohli by b\u00fdt ozbrojeni.
Brouk\u00e1n\u00ed byla prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 jej vyvedla z rovnov\u00e1hy, a\u017e se zastavil. Nezvan\u00fd host si zp\u00edval? Se zadr\u017een\u00fdm dechem se zaposlouchal pozorn\u011bji, z\u00e1dy t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159itisknut\u00fd ke zdi, a s rohem jen dva metry od n\u011bj.<\/p>\n

Tom se usm\u00edval a spokojen\u011b si broukal n\u011bjakou nezn\u00e1mou melodii. Byl ve velmi dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Po perfektn\u00edm dni m\u011bl perfektn\u00ed ve\u010der. Navzdory chladu mu bylo teplo, zah\u0159\u00e1l se p\u0159i pohybu, jak vehementn\u011b maloval. V\u00fdsledek se ukazoval b\u00fdt lep\u0161\u00ed, ne\u017e se kdy odv\u00e1\u017eil sn\u00edt, a pracoval neru\u0161en\u011b po dobu del\u0161\u00ed ne\u017e dv\u011b hodiny. A\u010dkoliv by to nikdy dobrovoln\u011b nep\u0159iznal, tak trochu doufal, \u017ee by se Bill mohl uk\u00e1zat znovu, ale up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, byl v a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b nechat tu mo\u017enost, \u017ee by se neuk\u00e1zal, aby jej srazila k zemi. Zastavil se na vte\u0159inu, aby zkontrolovat svou pr\u00e1ci, kdy\u017e jeho pozornost upoutal zvuk. Co to bylo? Lehce zmaten\u011b se kolem sebe rozhl\u00e9dl a pozorn\u011b naslouchal. Jakmile s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee to nic nebylo, znovu zvedl hlavu k obrazu a pokra\u010doval v brouk\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Gustav si ani nev\u0161iml, \u017ee se pohnul, dokud brouk\u00e1n\u00ed nep\u0159estalo spolu se zvukem spreje. Ud\u011blal n\u011bjak\u00fd hluk? P\u0159i pohledu dol\u016f na sv\u00e9 nohy uva\u017eoval, jestli mohl do n\u011b\u010deho kopnout nebo tak n\u011bco. Vypla\u0161il ho snad? Ne, nemohl. Nebylo sly\u0161et, \u017ee by se kdokoliv pohyboval. Pokud n\u011bco, mohl se jen na chv\u00edli zastavit. Kdy\u017e brouk\u00e1n\u00ed op\u011bt pokra\u010dovalo, rozt\u0159esen\u011b vydechl. Dob\u0159e, st\u00e1le je\u0161t\u011b m\u00e1 v\u00fdhodu v momentu p\u0159ekvapen\u00ed. Okay, pomyslel si, zhluboka se nadechl a p\u0159ipravoval se na cokoliv, co by mohlo b\u00fdt za t\u00edm rohem. Pot\u00e9 se pohnul.
O n\u011bkolik metr\u016f d\u00e1l u zdi st\u00e1l n\u011bjak\u00fd chl\u00e1pek se sprejem v ruce a k\u00fdval hlavou v rytmu sv\u00e9ho brouk\u00e1n\u00ed. Oble\u010den\u00fd v obrovsk\u00e9 mikin\u011b, pracovn\u00edch kalhot\u00e1ch a se \u0161\u00e1tkem pokr\u00fdvaj\u00edc\u00edm v\u011bt\u0161inu jeho obli\u010deje rozhodn\u011b vypadal jako chulig\u00e1n, ten typ, u kter\u00e9ho jste necht\u011bli, aby se poflakoval kolem va\u0161\u00ed budovy.<\/p>\n

„Hej! Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“ Vyk\u0159ikl Gustav a doufal, \u017ee to bylo zastra\u0161uj\u00edc\u00ed. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl rozlo\u017eitou stavbu t\u011bla, ale st\u00e1le si je\u0161t\u011b kompenzoval sv\u00e9 nedostatky ve v\u00fd\u0161ce.
Tomovi posko\u010dilo srdce v hrudi, ale aspo\u0148 nevysko\u010dil dva metry do vzduchu jako minule. Z\u00edral na toho mu\u017ee, z\u0159ejm\u011b bezpe\u010dnostn\u00edho hl\u00edda\u010de, soud\u011b podle vzhledu, a na zlomek vte\u0159iny p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by m\u011bl ut\u00edkat, nebo ne. Dostal p\u0159ece svolen\u00ed tady b\u00fdt, ne? Nejist\u00fd, co by m\u011bl d\u011blat, si spo\u010d\u00edtal, \u017ee ten chlap byl st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 daleko, aby p\u0159edstavoval re\u00e1ln\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed. Ne, nep\u0159ehl\u00e9dl v jeho ruce paralyz\u00e9r, ale vzd\u00e1lenost mezi nimi byla dost velk\u00e1, aby m\u011bl Tom dobrou \u0161anci mu ut\u00e9ct, pokud by jej za\u010dal ohro\u017eovat.
S neboj\u00e1cn\u00fdm pocitem pokr\u010dil rameny. „Jako co to vypad\u00e1?“
Gustav, na\u0161tvan\u00fd drzost\u00ed toho kluka, se jej rozhodl trochu postra\u0161it. „Vandalismus. Nedovolen\u00e9 vniknut\u00ed na pozemek.“ Zvedl obo\u010d\u00ed. „Mohl bys za to skon\u010dit ve v\u011bzen\u00ed, v\u00ed\u0161.“
Tom se zamyslel a zva\u017eoval sv\u00e9 mo\u017enosti. Ten mu\u017e m\u011bl samoz\u0159ejm\u011b naprostou pravdu, ale Tom m\u011bl je\u0161t\u011b jednu kartu v ruk\u00e1vu. Jen doufal, \u017ee je tak dobr\u00e1, jak si myslel, \u017ee je. Znovu pokr\u010dil rameny a vyslou\u017eil si t\u00edm od str\u00e1\u017ece otr\u00e1ven\u00fd pohled. „To by mohlo b\u00fdt, ale vysoce o tom pochybuju.“<\/p>\n

V\u00e1\u017en\u011b rozmrzel\u00fd Gustav p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e k mlad\u00e9mu mu\u017ei, pot\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee jej to o\u010dividn\u011b znerv\u00f3znilo. Byl pekeln\u011b drz\u00fd a moc si o sob\u011b myslel, ale p\u0159esto jej ten kluk necht\u011bl u sebe ani o kousek bl\u00ed\u017e. Zaj\u00edmav\u00e9, pomyslel si, opravdu zaj\u00edmav\u00e9.<\/div>\n

Tom musel s\u00e1m sebe zastavit, aby neustoupil vzad nebo se prost\u011b \u00fapln\u011b nevypa\u0159il, jak str\u00e1\u017en\u00fd p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. Ano, byl si docela jist\u00fd, \u017ee mu bylo dovoleno tam b\u00fdt, ale \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed a ten mu\u017e m\u011bl paralyz\u00e9r. Osobn\u011b s n\u00edm je\u0161t\u011b nikdy nem\u011bl \u017e\u00e1dnou zku\u0161enost, ale znal lidi, kte\u0159\u00ed ano a nijak netou\u017eil poznat, jak\u00e9 to je.<\/div>\n
„Vy spolu, lidi, v\u016fbec nemluv\u00edte, co,“ \u0159ekl nakonec a nebyla to ot\u00e1zka. „Ten chl\u00e1pek, se kter\u00fdm jsem v\u010dera mluvil, \u0159\u00edkal, \u017ee je to okay a \u017ee bych to m\u011bl dokon\u010dit.“ Tato informace mal\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik vyvedla z m\u00edry. Tom\u016fv p\u0159edpoklad byl spr\u00e1vn\u00fd, Bill mu ne\u0159ekl o jejich setk\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, nebyl si ani jist\u00fd, jestli tenhle chlap Billa v\u016fbec znal. Kdyby ne, Tom by byl v\u00e1\u017en\u011b v h\u00e1ji.<\/div>\n
\n

„Kter\u00fd chl\u00e1pek?“ Zeptal se Gustav. N\u011bkdo mluvil s t\u00edmhle klukem, a dokonce mu \u0159ekl, \u017ee m\u00e1 dovoleno \u00famysln\u011b poni\u010dit tuhle budovu? Nemohl to b\u00fdt nikdo z ochranky, to bylo jist\u00e9, hned by mu to nahl\u00e1sili. Ne, musel to b\u00fdt n\u011bkdo jin\u00fd. Probl\u00e9m byl v tom, \u017ee tady nebyl nikdo, kdo by tady kolem byl zhruba v dob\u011b, jako byla tato, a Gustav p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee ten kluk p\u0159ich\u00e1zel jedin\u011b v noci. V\u011bt\u0161ina zam\u011bstnanc\u016f galerie odch\u00e1zela nejpozd\u011bji mezi osmou a dev\u00e1tou. Pot\u00e9 tady byla pouze ochranka.<\/p><\/div>\n

S p\u0159\u00e1n\u00edm, aby Billovi nezp\u016fsobil \u017e\u00e1dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee t\u00edm, \u017ee jej prozrad\u00ed, a s p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00edm prst\u016f, aby mu to pomohlo z tohohle vyv\u00e1znout, se Tom zhluboka nadechl, ne\u017e promluvil: „Bill.“<\/div>\n
Gustav p\u0159i zm\u00ednce toho jm\u00e9na zvedl obo\u010d\u00ed. Tenhle gangster mluvil s Billem? Ne, to nemohl. Bylo snad v z\u00e1znamech n\u011bco o tom, \u017ee by tady Bill v\u010dera v noci byl? Ne, je si docela jist\u00fd, \u017ee ne. „Bill?“ Zeptal se s rozhodnut\u00edm si toho mlad\u00edka otestovat. „Jak\u00fd Bill?“<\/div>\n
Tom v duchu zaklel. M\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee to nebude tak jednoduch\u00e9. Byl si tak jist\u00fd, \u017ee ano, kdy\u017e spat\u0159il hl\u00edda\u010d\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd obli\u010dej, ale mo\u017en\u00e1, \u017ee to bylo jen proto, \u017ee mu v\u00e1\u017en\u011b \u0159ekl n\u011bjak\u00e9 jm\u00e9no? Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, ale te\u010f nebyl \u010das v\u00e1hat. „Bill Kaulitz.“<\/div>\n
\n

„No k \u010dertu.“ Ta slova p\u0159e\u0161la p\u0159es Gustavovy rty d\u0159\u00edve, ne\u017e je dok\u00e1zal zastavit a zp\u016fsobila, \u017ee se na n\u011bj mlad\u00edk pod\u00edval podivn\u011b, nebo sp\u00ed\u0161e t\u00e1zav\u011b. Bu\u010f si ten kluk ud\u011blal sv\u016fj vlastn\u00ed pr\u016fzkum a p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, \u010d\u00ed budova to byla, nebo byl velmi dobr\u00fd lh\u00e1\u0159. Posledn\u00ed mo\u017enost\u00ed by bylo, \u017ee Billa skute\u010dn\u011b potkal, ale to se zd\u00e1lo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 nepravd\u011bpodobn\u00e9. I p\u0159esto to Gustav nemohl vylou\u010dit. Nejjednodu\u0161\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak to zjistit, je zeptat se. S rozhodnut\u00edm, \u017ee ho nebude pot\u0159ebovat, odlo\u017eil sv\u016fj paralyz\u00e9r a neunikl mu p\u0159i tom \u00falevn\u00fd v\u00fdraz na mlad\u00edkov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

„Ty jsi potkal Billa Kaulitze? Tady? Minulou noc?“ Zeptal se, skepticismus prosakoval ka\u017ed\u00fdm jeho slovem. Po pravd\u011b \u0159e\u010deno, nebyl by p\u0159ekvapen\u00fd, kdyby sly\u0161el, \u017ee Bill tu ve skute\u010dnosti v\u010dera v noci byl, jen t\u00edm, \u017ee o tom nebyla ani zm\u00ednka v bezpe\u010dnostn\u00edm z\u00e1znamu. Bude se na to muset pod\u00edvat. M\u011bl by probl\u00e9my, pokud ostatn\u00ed str\u00e1\u017en\u00ed jsou l\u00edn\u00ed a ned\u011blaj\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b svou pr\u00e1ci. P\u0159ece jen, on byl za n\u011b zodpov\u011bdn\u00fd.<\/div>\n
„Jo, potkal,“ odpov\u011bd\u011bl Tom popravd\u011b. „Tak trochu se ke mn\u011b p\u0159ipl\u00ed\u017eil, tak\u017ee jsem nem\u011bl tak \u00fapln\u011b mo\u017enost ut\u00e9ct. Pak mi \u0159ekl, abych to dokon\u010dil, a \u017ee kdyby se n\u011bkdo ptal, m\u00e1m jim \u0159\u00edct, \u017ee je to okay. Po\u010dkej, zn\u00e1\u0161 toho chl\u00e1pka, nebo ne?“ P\u0159i v\u0161\u00ed sv\u00e9 nervozit\u011b Tom zcela p\u0159ehl\u00e9dl fakt, \u017ee Gustav u\u017e dal najevo, \u017ee to jm\u00e9no poznal.<\/div>\n
\n

„Ano, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ho zn\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav m\u00edrn\u011b otr\u00e1ven\u011b. Ten kluk v\u011bd\u011bl, s k\u00fdm to mluvil, nebo ne? „Po\u010dkej chvilku. Ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee ti \u0159ekl, \u017ee je to okay, \u0159ekl ti sv\u00e9 jm\u00e9no, a ty po\u0159\u00e1d nev\u00ed\u0161, kdo to je?“ Gustav se musel ovl\u00e1dnout, aby na toho kluka doslova nez\u00edral s otev\u0159enou pusou.<\/p><\/div>\n

Tom se bez zjevn\u00e9ho d\u016fvodu c\u00edtil hloup\u011b a jen pokr\u010dil rameny. „Ne. M\u011bl bych?“<\/div>\n
Ta ot\u00e1zka zp\u016fsobila, \u017ee se blon\u010f\u00e1k rozesm\u00e1l a zavrt\u011bl nad n\u00edm hlavou. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ne.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj zamra\u010dil. Kv\u016fli tomu stupidn\u00edmu hl\u00edda\u010di se c\u00edtil jako idiot, a to se mu nel\u00edbilo.<\/div>\n
Gustav vyc\u00edtil evidentn\u00ed zmatek druh\u00e9ho mu\u017ee a rozhodl se jej vyt\u00e1hnout z jeho utrpen\u00ed. To nemohlo nikomu ubl\u00ed\u017eit, \u017ee? „Bill Kaulitz je dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd obchodn\u00edk s um\u011bn\u00edm a docela vyhled\u00e1van\u00fd kur\u00e1tor, pokud mohu b\u00fdt tak odv\u00e1\u017en\u00fd. Je majitelem galerie Kapit\u00e4n, jin\u00fdmi slovy, majitel t\u00e9to budovy. Je to jeho majetek, kter\u00fd ni\u010d\u00ed\u0161 t\u011bmi sv\u00fdmi grafitti a jeho soukrom\u00fd pozemek, na kter\u00fd ses vloupal.“<\/div>\n
\n

Kdy\u017e mu do\u0161lo, co za \u010dlov\u011bka Bill je a pro\u010d tenhle chl\u00e1pek vypadal tak p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee s n\u00edm Tom mluvil, nedok\u00e1zal se zastavit, aby se op\u011bt nezeptal na hloupou ot\u00e1zku. „V\u00e1\u017en\u011b? Ned\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu, \u017ee? On je tak velk\u00e9 zv\u00ed\u0159e?“ Byl tak ohromen\u00fd, \u017ee \u00fapln\u011b zapomn\u011bl b\u00fdt ura\u017een\u00fd za to, \u017ee o jeho um\u011bn\u00ed str\u00e1\u017en\u00fd prohl\u00e1sil, \u017ee ni\u010d\u00ed budovy.<\/p><\/div>\n

„V\u00ed\u0161, vlastn\u011b jsem o\u010dek\u00e1val, \u017ee bude\u0161 v\u011bd\u011bt, kdo je, kdy\u017e u\u017e se vlastn\u011b tak n\u011bjak zab\u00fdv\u00e1\u0161 stejnou v\u011bc\u00ed. Grafitti je pova\u017eov\u00e1no za ur\u010ditou formu um\u011bn\u00ed, ne? Ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee \u017eije\u0161 v \u00fapln\u011b jin\u00e9m sv\u011bt\u011b.“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t mu ta ur\u00e1\u017eka neunikla a Tom se rozhodl, \u017ee toho chlapa nem\u00e1 r\u00e1d, byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nafoukan\u00fd na hl\u00edda\u010de. Sakra, byla to pr\u00e1ce d\u011blnick\u00e9 t\u0159\u00eddy a Tom jej tud\u00ed\u017e \u017e\u00e1dn\u00fdm zp\u016fsobem nepova\u017eoval za n\u011bjak nad sebou nad\u0159azen\u00e9ho. I p\u0159esto k n\u011bmu mluvil svrchu a Toma to v\u00e1\u017en\u011b sralo. Ale v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nemohl zapomenout na skute\u010dnost, \u017ee ten mu\u017e m\u011bl paralyz\u00e9r, a tak se kousl do jazyka a rozhodl se, \u017ee jej bude rad\u011bji ignorovat. Dostal, co pot\u0159eboval. Bill mu dal svolen\u00ed malovat na jeho budovu, a tak by m\u011bl j\u00edt na to.<\/div>\n
Znovu zvedl spreje a pokra\u010doval ve sv\u00e9 pr\u00e1ci. Ka\u017edou chv\u00edli se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno, zda je str\u00e1\u017en\u00fd je\u0161t\u011b pobl\u00ed\u017e, nebo zda zm\u011bnil n\u00e1zor a nakonec vol\u00e1 policii.<\/div>\n
Ale Gustav se nepohnul. Z\u016fstal na m\u00edst\u011b a ml\u010dky sledoval mlad\u0161\u00edho mu\u017ee p\u0159i pr\u00e1ci.<\/div>\n
\n

Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se rozhodl, \u017ee ten kluk nen\u00ed nebezpe\u010dn\u00fd ni\u010demu jin\u00e9mu ne\u017e jen t\u00e9 zdi a \u017ee by se m\u011bl vr\u00e1tit ke sv\u00e9 pr\u00e1ci a z\u00edrat na obrazovky pln\u00e9 pr\u00e1zdn\u00fdch m\u00edstnost\u00ed a opu\u0161t\u011bn\u00fdch chodeb. Bez varov\u00e1n\u00ed se oto\u010dil k odchodu, ale na posledn\u00ed chv\u00edli se zastavil, ne\u017e zmizel za rohem. „Budu t\u011b sledovat,“ varoval toho gangstera a ode\u0161el.<\/p><\/div>\n

Tom se s\u00e1m pro sebe uchechtl, jak n\u011bkolik vte\u0159in hled\u011bl za hl\u00edda\u010dem. Ta v\u011bta byla takov\u00e9 kli\u0161\u00e9, ale i p\u0159esto sjela z mu\u017eova jazyka s takovou lehkost\u00ed. Hej, mo\u017en\u00e1, \u017ee nakonec nebyl tak nafoukan\u00fd. Pravd\u011bpodobn\u011b byl uvnit\u0159 obrovsk\u00e1 m\u011bkkota. Tom m\u011bl teorii, \u017ee jen pra\u0161t\u011bn\u00ed po\u0161etil\u00ed lid\u00e9 by dok\u00e1zali \u0159\u00edct n\u011bco tak hloup\u00e9ho, jako bylo tohle.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee P\u0159isti\u017een Se spokojen\u00fdm prot\u00e1hnut\u00edm se Tomovi zachv\u011bly o\u010di a otev\u0159ely se v p\u0159irozen\u00e9 reakci na sv\u011btlo proud\u00edc\u00ed do m\u00edstnosti. Ospale zamrkal, a zat\u00edmco se rozhl\u00ed\u017eel po m\u00edstnosti, letmo p\u0159em\u00fd\u0161lel, co p\u0159esn\u011b ho probudilo.Andreas st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a d\u00edval se na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2495","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2495","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2495"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2495\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2495"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2495"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2495"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}