{"id":2501,"date":"2015-11-05T15:00:00","date_gmt":"2015-11-05T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2492"},"modified":"2015-11-05T15:00:00","modified_gmt":"2015-11-05T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/11\/05\/dny-vsedniho-nepokoje-6\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 6."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 ztracen\u00e9 panictv\u00ed\u2026
<\/strong><\/p>\n

\u010clov\u011bk by ani nev\u011b\u0159il, jak n\u00e1ro\u010dn\u00e9 m\u016f\u017ee b\u00fdt oby\u010dejn\u00e9 vyb\u00edr\u00e1n\u00ed \u0161at\u016f na prvn\u00ed rande. Kdy\u017e jsem st\u00e1l p\u0159ed zrcadlem u\u017e asi v osm\u00e9m modelu a d\u00edval se na sebe, p\u0159ipadal jsem si v\u00e1\u017en\u011b jako holka a\u2026 byl jsem smutn\u00fd. Nev\u00edm, pro\u010d zrovna te\u010f, ale prost\u011b k tomu do\u0161lo. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, jak se mnou dneska nakl\u00e1dal Tom. Mluvil se mnou, jako bych byl n\u011bco m\u00ed\u0148 ne\u017e on. Jeho pohledy byly opovr\u017eliv\u00e9 a jeho slova nad\u0159azen\u00e1. A spole\u010dn\u011b s t\u00edm, co mi ned\u00e1vno \u0159ekl Richard, to tvo\u0159ilo hroznou kombinaci\u2026<\/p>\n

Pomalu jsem p\u0159e\u0161el k vysok\u00e9mu zrcadlu, je\u017e viselo na prot\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b m\u00edstnosti. Kachli\u010dky, je\u017e pokr\u00fdvaly zemi pod m\u00fdma nohama, m\u011b p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku studily na bos\u00fdch chodidlech. Kdy\u017e jsem do\u0161el a\u017e k zrcadlu, zastavil jsem se a trochu posmutn\u011ble jsem se usm\u00e1l na sv\u016fj odraz. Sledoval jsem se\u2026 sledoval jsem tu bytost, kterou jsem byl. A \u010d\u00edm d\u00e9le jsem se na sebe d\u00edval, t\u00edm v\u00edce jsem si v\u0161\u00edmal v\u0161ech sv\u00fdch nedokonalost\u00ed. V\u0161eho toho, co na mn\u011b nebylo hezk\u00e9. T\u011bch p\u0159\u00edli\u0161 vystoupl\u00fdch l\u00edcn\u00edch kost\u00ed\u2026 bledosti sv\u00e9 poko\u017eky\u2026 sl\u00e1bnouc\u00ed z\u00e1\u0159e v m\u00fdch o\u010d\u00edch\u2026 A ve chv\u00edli, kdy jsem nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f jsem se dotkl skla, tak se n\u011bco ve mn\u011b zlomilo. Sklonil jsem hlavu a nechal jsem na zem dopadnout n\u011bkolik osam\u011bl\u00fdch slz. Sledoval jsem, jak se t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed a musel jsem se zasm\u00e1t. Nebyl to v\u0161ak sm\u00edch \u0161\u0165astn\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Sp\u00ed\u0161 jen takov\u00e9 uchechtnut\u00ed. Kdy\u017e jsem znovu zvedl hlavu a koukl se zbl\u00edzka do vlastn\u00edch o\u010d\u00ed vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edch se ve skle p\u0159ed sebou, m\u011bl jsem chu\u0165 se rozp\u0159\u00e1hnout a \u00faderem p\u011bsti ho rozt\u0159\u00ed\u0161tit v drobn\u00e9 st\u0159\u00edpky. Ve st\u0159\u00edpky podobn\u00e9 t\u011bm, v jak\u00e9 se pomalu rozpadal m\u016fj \u017eivot. Za\u010d\u00ednalo mi p\u0159ipadat, \u017ee si m\u011b n\u011bjak\u00e9 temn\u00e9 s\u00edly vyhl\u00e9dly jako svoji p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed ob\u011b\u0165\u2026<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Jsi kr\u00e1sn\u00fd\u2026“ za\u0161eptal jsem po chvilce tich\u00fdm hlasem ta dv\u011b slova, kter\u00e1 mi v \u017eivot\u011b nikdo ne\u0159ekl. Ani vlastn\u00ed matka\u2026 „Jsi kr\u00e1sn\u00fd p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd jsi\u2026“ pokra\u010doval jsem a sna\u017eil se s\u00e1m sebe udr\u017eet v klidu. „Nehled\u011b na to, co \u0159\u00edkaj\u00ed ostatn\u00ed\u2026 Jejich n\u00e1zor t\u011b nezaj\u00edm\u00e1. Jsou to jenom slova. A slova t\u011b nezlom\u00ed\u2026 proto\u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee jsi n\u00e1dhern\u00fd\u2026 Jsi pln\u00fd n\u00e1dhern\u00fdch chyb. A pr\u00e1v\u011b ty chyby jsou to, co t\u011b d\u011bl\u00e1 dokonal\u00fdm!“ pomalu jsem se narovnal a hrd\u011b zvedl hlavu. Odhrnul jsem si z tv\u00e1\u0159e pramen vlas\u016f. „Tak\u017ee te\u010f p\u016fjde\u0161 na to rande a u\u017eije\u0161 si ho. Proto\u017ee na to m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo! P\u0159esn\u011b tak! M\u00e1\u0161 na to pr\u00e1vo! I ty m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd!“ oto\u010dil jsem se na pat\u011b a vyrazil ven z koupelny. „Tak se hned nevzd\u00e1vej a st\u016fj si za t\u00edm! I ty m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo na l\u00e1sku!“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

N\u011bkdy se stane n\u011bco, m\u016f\u017ee to b\u00fdt i naprost\u00e1 mali\u010dkost, a do\u010dista v\u00e1m to sraz\u00ed sebev\u011bdom\u00ed. A pak p\u0159ijde jin\u00e1 v\u011bc t\u0159eba je\u0161t\u011b men\u0161\u00edho v\u00fdznamu a zase v\u00e1m ho vr\u00e1t\u00ed!
Na rtech mi pohr\u00e1val nat\u011b\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv a moje o\u010di pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po okol\u00ed, jak jsem ho vyhl\u00ed\u017eel. U\u017e byla tma, a tak jsem se musel spokojit jenom se slab\u00fdm jasem vych\u00e1zej\u00edc\u00edm z pouli\u010dn\u00edch lamp. U\u017e se ochladilo. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem si na \u010dernou ko\u0161ili vzal nakonec je\u0161t\u011b slabou bundu stejn\u00e9 barvy. Kdy\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ipo\u010d\u00edt\u00e1me \u010dern\u00e9 upnut\u00e9 d\u017e\u00edny a vysok\u00e9 ko\u017een\u00e9 boty, tak jsem opravdu vypadal jako n\u011bjak\u00e1 smrtka. Ale up\u0159\u00edmn\u011b m\u011b to nijak nezat\u011b\u017eovalo. Bylo mi skv\u011ble.
Moje kroky se docela hlu\u010dn\u011b rozl\u00e9haly opu\u0161t\u011bnou ulic\u00ed, kam p\u0159\u00edli\u0161 lid\u00ed nezav\u00edtalo, ale mn\u011b to vyhovovalo. Tmy jsem se neb\u00e1l a p\u0159ipadalo mi mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed se s n\u00edm setkat n\u011bkde, kde nebude dav \u010dumil\u016f. Nev\u00edm, co jsem si vlastn\u011b namlouval, ale\u2026 mo\u017en\u00e1 jsem tak trochu doufal i v pusu na uv\u00edtanou. To by nebylo v\u016fbec \u0161patn\u00e9!<\/p>\n

Po prav\u00e9 i lev\u00e9 stran\u011b se t\u00e1hly \u0159ady vysok\u00fdch dom\u016f. V n\u011bkter\u00fdch oknech se sv\u00edtilo, ale ve v\u011bt\u0161in\u011b bylo zhasnuto. P\u0159ede mnou napravo se pak nach\u00e1zela cedule, zna\u010d\u00edc\u00ed zast\u00e1vku a vedle n\u00ed st\u00e1la vysok\u00e1, ramenat\u00e1 postava. Nedopadalo tam p\u0159\u00edli\u0161 sv\u011btla, a tak mi dlouho trvalo, ne\u017e jsem si v\u0161iml v\u011bt\u0161\u00edch detail\u016f. Kdy\u017e ke mn\u011b ten n\u011bkdo ale oto\u010dil hlavu, nebylo pochyb, \u017ee jsem tu spr\u00e1vn\u011b.
Zvedl ruku a zam\u00e1val mi. Musel jsem uznat, \u017ee vypadal je\u0161t\u011b mnohem l\u00e9pe ne\u017e na fotk\u00e1ch, kter\u00e9 jsem vid\u011bl\u2026 Byl vysok\u00fd a sn\u011bd\u00fd. M\u011bl sv\u011btl\u00e9, \u0161edomodr\u00e9 o\u010di a \u0161pinav\u011b blond vlasy, kter\u00e9 nebyly \u00fapln\u011b kr\u00e1tk\u00e9, ale ani n\u011bjak extra dlouh\u00e9. Byl oble\u010den\u00fd nalehko. Na sob\u011b m\u011bl pouze sv\u011btle fialov\u00e9 triko obep\u00ednaj\u00edc\u00ed jeho ramenatou postavu. Brr\u2026 jak j\u00e1 nesn\u00e1\u0161el tenhle barevn\u00fd odst\u00edn! Ale byl jsem ochotn\u00fd to skousnout. K tomu si vzal je\u0161t\u011b \u0161ed\u00e9 d\u017e\u00edny a tenisky. P\u016fsobil uvoln\u011bn\u011b.<\/p>\n

„Ahoj,“ usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem k n\u011bmu do\u0161el a s pot\u011b\u0161en\u00edm zjistil, \u017ee je asi o deset centimetr\u016f vy\u0161\u0161\u00ed.
„\u010cau,“ oplatil mi pozdrav a naklonil se ke mn\u011b, aby m\u011b mohl obejmout.
Pousm\u00e1l jsem se. „Nejsi n\u011bjak moc hrr?“ pop\u00edchl jsem ho, ale vlastn\u011b jsem za to byl r\u00e1d. Ani jsem si nevzpom\u00ednal, kdy naposledy m\u011b n\u011bkdo objal\u2026 Kdy\u017e jsem lehce pooto\u010dil hlavu, zazd\u00e1lo se mi, jako bych v okn\u011b prot\u011bj\u0161\u00edho domu zachytil na n\u00e1s vis\u00edc\u00ed pohled, ale kdy\u017e jsem se na to m\u00edsto zahled\u011bl pozorn\u011bji, nikoho jsem tam nespat\u0159il. Asi se mi to jenom zd\u00e1lo\u2026<\/em> usoudil jsem a moje my\u0161lenky se op\u011bt p\u0159esunuly k mu\u017ei, kter\u00fd m\u011b sem pozval. Jeho objet\u00ed bylo sice p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale za\u010d\u00ednalo se mi zd\u00e1t, \u017ee trv\u00e1 n\u011bjak moc dlouho. „Ehm\u2026“ odka\u0161lal jsem si, ale t\u00edm jsem doc\u00edlil jedin\u011b toho, \u017ee m\u011b sev\u0159el je\u0161t\u011b pevn\u011bji.
„Ani nev\u00ed\u0161, jak dlouho jsem na tohle \u010dekal\u2026“ ozval se mi t\u011bsn\u011b u ucha jeho hlas. Byl najednou n\u011bjak\u2026 moc hrub\u00fd a chr\u010div\u00fd.
Zrozpa\u010dit\u011bl jsem „Jako na co\u2026?“ pokusil jsem se mu vyvl\u00e9knout. Bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b.
„Na to, a\u017e kone\u010dn\u011b zabere\u0161\u2026“
Jak to, sakra, mysl\u00ed?!<\/em> Tohle se mi p\u0159est\u00e1valo l\u00edbit. „Zaberu\u2026?“ u\u017e jsem se od n\u011bj sna\u017eil dostat silou, ale po\u0159\u00e1d se mi to neda\u0159ilo, m\u011bl ji mnohem v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.
„Jako a\u017e mi na tohle divad\u00fdlko sko\u010d\u00ed\u0161 a p\u016fjde\u0161 se mnou ven\u2026“ popadl m\u011b za vlasy a trhl dozadu tak prudce, a\u017e jsem bolestn\u011b vyk\u0159ikl a zaklonil se. Pak mi str\u010dil jednu nohu mezi ty moje a vrazil do m\u011b tak prudce, \u017ee jsem spadl na zem a vyrazil jsem si dech. Za\u010dal jsem po n\u011bm lapat a c\u00edtil, jak se mi do mysli vkr\u00e1d\u00e1 hysterie. V podobn\u00fdch momentech jsem nebyl schopn\u00fd v\u016fbec racion\u00e1ln\u011b uva\u017eovat.<\/p>\n

Jeho o\u010di, co se zd\u00e1ly b\u00fdt tak mil\u00e9, najednou potemn\u011bly. Klekl si nade m\u011b tak, \u017ee jedno koleno polo\u017eil na zem, druh\u00e9 pak na m\u016fj rozkrok. Ruce mi p\u0159itla\u010dil t\u011bma sv\u00fdma nad hlavu a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. Pak kolenem zatla\u010dil. Sotva jsem popadl dech, za\u010dalo se mi z hrdla dr\u00e1t \u00fap\u011bn\u00ed. Nebyla v n\u011bm ale obsa\u017een\u00e1 jenom bolest, ale i hr\u016fza a strach. „P-pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?!“ dok\u00e1zal jsem ze sebe mezit\u00edm vym\u00e1\u010dknout. Do o\u010d\u00ed se mi p\u0159itom draly slzy, kter\u00e9 jsem nebyl schopn\u00fd potla\u010dit.
„Proto\u017ee chci\u2026“ zn\u011bla odpov\u011b\u010f vy\u0159\u010den\u00e1 s \u00fachyln\u00fdm podt\u00f3nem. Rukama mi vjel pod bundu i ko\u0161ili, jako by mu bylo fuk, \u017ee jsme na ulici a m\u016f\u017ee n\u00e1s kdokoliv vid\u011bt. T\u00edm ale uvolnil i moje ruce. Jakmile jsem se ov\u0161em pokusil vzdorovat, p\u0159ilet\u011bla mi takov\u00e1 facka, a\u017e se mi p\u0159ed o\u010dima roztan\u010dily hv\u011bzdi\u010dky.
Nyn\u00ed u\u017e jsem nebr\u00e1nil slz\u00e1m, aby se vydraly na povrch a nechal je kanout po sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. „Pros\u00edm\u2026“ za\u0161eptal jsem a sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat jeho chtiv\u00fdch dotek\u016f na sv\u00e9 hork\u00e9 k\u016f\u017ei. „Pros\u00edm\u2026“ opakoval jsem rozechv\u011ble, jako by m\u011b tohle jedin\u00e9 sl\u016fvko mohlo snad zachr\u00e1nit. Pros\u00edm! Bo\u017ee\u2026 and\u011bl\u00e9\u2026 kdokoliv!
<\/em> Do uli\u010dky se n\u00e1hle prodral naru\u0161itelsk\u00fd zvuk. Hu\u010den\u00ed n\u011bjak\u00e9ho motoru. Walter ztuhl a pomalu zvedl hlavu k silnici, na kter\u00e9 se vz\u00e1p\u011bt\u00ed objevilo pronikav\u00e9 a rychle se bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed sv\u011btlo. Onen zvuk s\u00edlil. Kdy\u017e se k n\u00e1m stroj dostal velmi bl\u00edzko, ozvalo se kv\u00edlen\u00ed n\u00e1hle nam\u00e1han\u00fdch brzd a ne\u017e jsem se sta\u010dil vzpamatovat, byl tu n\u011bkdo t\u0159et\u00ed. N\u011bkdo, koho jsem u\u017e m\u011bl tu \u010dest poznat\u2026<\/p>\n

Motork\u00e1\u0159 st\u00e1l ve vte\u0159in\u011b vedle n\u00e1s, ruce m\u011bl zalo\u017een\u00e9 v bok a jeho chladn\u00e9 o\u010di n\u00e1s sledovaly. A j\u00e1 za\u017eil d\u00e9j\u00e0 vu\u2026
„A pod\u00edvejme\u2026 Walter\u2026“ obli\u010dej m\u00e9ho nov\u00e9ho spolu\u017e\u00e1ka byl pln\u00fd krut\u00e9 radosti\u2026 jako by se v n\u011bm p\u0159\u00edmo tetelila touha uk\u00e1zat mu\u017ei, co m\u011b napadl, za\u010d je toho loket\u2026 „Ne\u0159\u00edkal jsem ti u\u017e n\u00e1hodou, \u017ee na v\u011bci, co sou moje, se nesah\u00e1?“
„Tr\u00fcmpere\u2026“ hrdeln\u011b zachr\u010del blond\u00fdn, ale bylo na n\u011bm pozorovateln\u00e9, \u017ee nen\u00ed v\u016fbec tak sebejist\u00fd, jak se sna\u017eil p\u016fsobit. V jeho tv\u00e1\u0159i jako bych dokonce zachytil\u2026 strach\u2026
„V\u00fdborn\u011b, tak osloven\u00ed si zm\u00e1k. A co takhle je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd pokr\u00e1\u010dko?“ Tom si d\u0159epl vedle n\u00e1s a p\u0159ilo\u017eil mu ukazov\u00e1\u010dek v \u010dern\u00e9 rukavici ke sp\u00e1nku v gestu, jako by m\u011bl pistoli a chystal se ho zast\u0159elit\u2026
„Co chce\u0161?!“
„To je snad jasn\u00fd, ne? Jeho,“ k\u00fdvl dredat\u00fd mlad\u00edk sm\u011brem ke mn\u011b.
Zt\u011b\u017eka jsem polkl. V\u016fbec jsem nech\u00e1pal, co se to tu vlastn\u011b d\u011bje a jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee ti dva se znaj\u00ed. Ale v\u011bd\u011bl jsem jasn\u011b dv\u011b v\u011bci: je tu n\u011bkdo, kdo m\u00e1 s touhle osobou o\u010dividn\u011b ne zrovna v\u0159el\u00fd vztah a zd\u00e1 se, \u017ee m\u011b chce zachr\u00e1nit! Jak ale v\u011bd\u011bl, co se tu stalo nebo pro\u010d to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, mi bylo z\u00e1hadou.
Sledoval jsem ho najednou \u00fapln\u011b jinak. V m\u00fdch o\u010d\u00edch se Tom stal opravdov\u00fdm hrdinou. Zachr\u00e1nil mi \u017eivot, pomohl mi p\u0159ed \u0161ikanou a te\u010f je\u0161t\u011b tohle\u2026<\/p>\n

„Ty mi fakt mus\u00ed\u0161 kazit z\u00e1bavu, co?!“ zaprskal Walter, ale st\u00e1hl svoje ruce a narovnal se.
Rychle jsem se postavil a p\u0159e\u0161el jsem za Tr\u00fcmpera. Rozkrok mi tepal, hlava m\u011b bolela a nebylo mi zrovna dob\u0159e, ale nic z toho jsem v ten moment po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmal.
„P\u0159esn\u011b tak,“ p\u0159ik\u00fdvl se \u0161kodolibou radost\u00ed m\u016fj zachr\u00e1nce a taky se nap\u0159\u00edmil. Prok\u0159upl si klouby na prav\u00e9 ruce. „A je\u0161t\u011b jedna v\u011bc\u2026 tohle bylo naposledy, co sem s tebou jednal takhle\u2026 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b pote\u010de krev, rozum\u00edme si?!“
„Hm\u2026“
„Pt\u00e1m se: Rozum\u00edme si?!“ zv\u00fd\u0161il hlas.
„Ano!“ odsekl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b \u00fachyl.
„Fajn\u2026“ s t\u00edm se mlad\u00edk vr\u00e1til zp\u011bt k motorce, na kterou nasedl. „Tak pohni, em\u00e1ku\u2026“ k\u00fdvl pak na m\u00edsto za sebou, \u010d\u00edm\u017e m\u011b pob\u00eddl, abych se k n\u011bmu p\u0159ipojil.
Ml\u010dky jsem ho poslechl. Ruce jsem mu ovinul kolem pasu a zav\u0159el o\u010di, co m\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u00e1lily od pl\u00e1\u010de. A pak\u2026 jsme se rozjeli. Neptal se m\u011b na moji adresu ani na to, jestli s n\u00edm v\u016fbec chci jet\u2026 zcela zjevn\u011b to nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt.
A tak se to stalo\u2026 takhle jsem byl u\u017e pot\u0159et\u00ed za sebou zachr\u00e1n\u011bn jednou a tou samou osobou\u2026 osobou, co se mi m\u011bla do \u017eivota vyr\u00fdt je\u0161t\u011b nesmazateln\u011bji, ne\u017e jsem se domn\u00edval\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann T\u00e9m\u011b\u0159 ztracen\u00e9 panictv\u00ed\u2026 \u010clov\u011bk by ani nev\u011b\u0159il, jak n\u00e1ro\u010dn\u00e9 m\u016f\u017ee b\u00fdt oby\u010dejn\u00e9 vyb\u00edr\u00e1n\u00ed \u0161at\u016f na prvn\u00ed rande. Kdy\u017e jsem st\u00e1l p\u0159ed zrcadlem u\u017e asi v osm\u00e9m modelu a d\u00edval se na sebe, p\u0159ipadal jsem si v\u00e1\u017en\u011b jako holka a\u2026 byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2501","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2501","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2501"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2501\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2501"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2501"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2501"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}