{"id":2514,"date":"2015-10-31T16:00:00","date_gmt":"2015-10-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2505"},"modified":"2015-10-31T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-31T15:00:00","slug":"art-imitates-life-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/31\/art-imitates-life-2\/","title":{"rendered":"Art imitates life 2."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Poskvrn\u011bno<\/strong><\/div>\n
\n

Pr\u00e1zdnou halou se rozl\u00e9haly rychl\u00e9 kroky, zvuk se odr\u00e1\u017eel od st\u011bn, jen aby byl odm\u00edtnut dal\u0161\u00edm povrchem. Ten zvuk byl v\u0161ude a z\u016fst\u00e1val v \u0161irok\u00e9 chodb\u011b, zd\u00e1lo se, \u017ee nikdy \u00fapln\u011b nezmiz\u00ed. Mlad\u00fd mu\u017e se zastavil na konci chodby a zvedl t\u0159esouc\u00ed se ruku, aby zaklepal, jen aby ji znovu nerv\u00f3zn\u011b spustil. M\u011bl by to ud\u011blat, nebo po\u010dkat, a\u017e jeho nad\u0159\u00edzen\u00fd p\u0159ijde pozd\u011bji? St\u00e1lo za to br\u00e1t tuto z\u00e1le\u017eitost v\u00e1\u017en\u011b? Mo\u017en\u00e1, \u017ee by m\u011bl po\u010dkat a nechat sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa, aby to zvl\u00e1dnul? Kousl se do rtu, zat\u00edmco uva\u017eoval.<\/p><\/div>\n

Pracoval tam jen p\u00e1r t\u00fddn\u016f a zat\u00edm nemusel nikdy nic hl\u00e1sit. Nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, \u017e\u00e1dn\u00e9 neobvykl\u00e9 ud\u00e1losti b\u011bhem jeho sm\u011bn. Ale zd\u00e1lo se, \u017ee v\u010dera v noci nedok\u00e1zal splnit sv\u00e9 povinnosti spr\u00e1vn\u011b a te\u010f se to chystal p\u0159iznat n\u011bkomu, kdo m\u011bl v\u0161echny pravomoci jej za to vyhodit.<\/div>\n
Ach, k \u010dertu, pomyslel si. A\u0165 u\u017e to m\u00e1m za sebou. Nemohla to b\u00fdt ot\u00e1zka \u017eivota a smrti, nebo dokonce cokoliv vzd\u00e1len\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho, rozhodl se a siln\u011b zaklepal na dve\u0159e, dvakr\u00e1t. Jen doufal, \u017ee neru\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

„Vstupte!“ Bill si lehce promnul sp\u00e1nky a up\u0159en\u011b z\u00edral na pap\u00edry roztrou\u0161en\u00e9 na stole p\u0159ed n\u00edm a ani nevzhl\u00e9dl, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely. Ukvapen\u011b si zapisoval pozn\u00e1mky vedle \u00fadaj\u016f na pap\u00ed\u0159e, na kter\u00fd z\u00edral, a zt\u011b\u017eka si povzdechl. Zamra\u010dil se a p\u0159em\u00fd\u0161lel, brzy zapomn\u011bl, \u017ee v\u016fbec n\u011bkdo klepal.<\/p><\/div>\n

A\u017e kdy\u017e si mlad\u00fd mu\u017e hlasit\u011b odka\u0161lal, Bill vzhl\u00e9dl od sv\u00fdch pap\u00edr\u016f a pohl\u00e9dl na mu\u017ee, stoj\u00edc\u00edho uprost\u0159ed m\u00edstnosti, s t\u00e1zav\u00fdm pohledem na tv\u00e1\u0159i. Jeho bezpe\u010dnostn\u00ed uniforma byla dost zma\u010dkan\u00e1, jak si Bill v\u0161iml, a letmo ho napadlo, jestli pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161el, nebo jestli se chyst\u00e1 k odchodu. Jestli pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161el, Bill si bude muset v\u00e1\u017en\u011b promluvit s Gustavem o standardu jeho zam\u011bstnanc\u016f.<\/div>\n
„Ano?“ Zeptal se a \u010dekal, a\u017e mu\u017e promluv\u00ed.<\/div>\n
Vzal si vte\u0159inu, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl a viditeln\u011b se p\u0159i tom o\u0161\u00edval. „Je mi moc l\u00edto, \u017ee v\u00e1s ru\u0161\u00edm, pane Kaulitzi. V\u00edm, \u017ee jste velmi zanepr\u00e1zdn\u011bn.“ Odml\u010del se, sklopil hlavu a znovu se kousl do rtu. Kde by m\u011bl za\u010d\u00edt?<\/div>\n
„Ale?“ P\u0159itla\u010dil Bill. V\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl \u010das.<\/div>\n
\n
„Je tady n\u011bco, o \u010dem si mysl\u00edm, \u017ee byste m\u011bl v\u011bd\u011bt. Ehm, mysl\u00edm, \u017ee to nen\u00ed nic velk\u00e9ho, jen jsem…“ Odml\u010del se, o\u0161il sebou trochu v\u00edce, viditeln\u011b mu bylo nep\u0159\u00edjemn\u011b. „N\u011bkdy b\u011bhem posledn\u00ed noci musel n\u011bkdo vniknout na pozemek. Jsou tady grafitti pokr\u00fdvaj\u00edc\u00ed spodn\u00ed \u010d\u00e1st severn\u00ed zdi budovy. Muselo mi to uniknout b\u011bhem m\u00fdch poch\u016fzek, proto\u017ee jsem si toho v\u0161iml a\u017e dnes r\u00e1no. Nedok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct, kdy se to stalo a nevzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee bych n\u011bkoho vid\u011bl nebo narazil na cokoliv neobvykl\u00e9ho b\u011bhem m\u00e9 sm\u011bny.“ Dal\u0161\u00ed pauza.<\/div>\n
Tak\u017ee tady byl celou noc. Bill se v duchu usm\u00e1l nad t\u00edm zji\u0161t\u011bn\u00edm, alespo\u0148 to znamenalo, \u017ee jeho bezpe\u010dnostn\u00ed str\u00e1\u017ee obvykle nevypadaj\u00ed takto neupraven\u011b, n\u011bco takov\u00e9ho nemohl pot\u0159ebovat. „Je tady je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho?“ Zeptal se toho chud\u00e1ka, kter\u00fd z n\u011bj byl zjevn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd. Zamra\u010dil se p\u0159i tom pomy\u0161len\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co kdy ud\u011blal, \u017ee se jej jeho zam\u011bstnanci boj\u00ed. Opravdu s\u00e1m sebe nedok\u00e1zal vid\u011bt jako zastra\u0161uj\u00edc\u00ed osobu.<\/div>\n
V jeho o\u010d\u00edch se objevila nejistota. „Nech\u00e1pu, co t\u00edm mysl\u00edte.“ Ta slova vy\u0161la ven sp\u011b\u0161n\u011b. „Pane,“ dodal, jakmile jeho mysl dohonila jeho \u00fasta.<\/div>\n
„M\u00e1m na mysli: je n\u011bco rozbit\u00e9, nebo n\u011bco chyb\u00ed? Jsou tady n\u00e1znaky, \u017ee by se n\u011bkdo pokou\u0161el vloupat dovnit\u0159, nebo jak\u00e9koliv jin\u00e9 p\u0159\u00edznaky vandalismu?“ Ten rozhovor byl pro n\u011bj otravn\u00fd, te\u010f kdy\u017e m\u011bl tolik v\u011bc\u00ed na pr\u00e1ci, ne\u017e p\u0159ijdou ostatn\u00ed, a tohle byla o\u010dividn\u011b Gustavova v\u011bc. On by nem\u011bl b\u00fdt obt\u011b\u017eov\u00e1n t\u011bmito trivi\u00e1ln\u00edmi z\u00e1le\u017eitostmi. Kde Gustav v\u016fbec byl?<\/div>\n
\n

„Ne, alespo\u0148 jsem nic takov\u00e9ho zat\u00edm nevid\u011bl,“ vykoktal str\u00e1\u017ece.<\/p><\/div>\n

Alespo\u0148 n\u011bco. Bill nemohl m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00ed se pov\u011bsti, \u017ee d\u00edla v jeho galerii nebyla po\u0159\u00e1dn\u011b zabezpe\u010dena. „Ujist\u011bte se a nahlaste to Gustavovi. Jestli je to v\u0161e, m\u016f\u017eete odej\u00edt.“ Obr\u00e1til svou pozornost zp\u011bt k \u010d\u00edsl\u016fm a kompletn\u011b mlad\u00e9ho mu\u017ee ignoroval, \u010d\u00edm\u017e mu u\u0161lo, \u017ee okam\u017eit\u011b neode\u0161el.<\/div>\n
„Ale, ehm,“ \u0159ekl zmaten\u011b. „Co m\u00e1m d\u011blat s t\u011bmi grafitti?“<\/div>\n
Bill pomalu zvedl pohled, rozmrzel\u00fd, \u017ee ten mu\u017e st\u00e1le p\u0159eru\u0161oval jeho pr\u00e1ci, a odm\u00e1vl jej. „Se\u017eenu n\u011bkoho, kdo se o to postar\u00e1.“<\/div>\n
S pocitem, jako by u\u017e p\u0159ekro\u010dil ve\u0161ker\u00e9 mo\u017en\u00e9 hranice, mu\u017e pot\u00e9 sp\u011b\u0161n\u011b opustil kancel\u00e1\u0159 s p\u0159\u00e1n\u00edm, aby dovnit\u0159 u\u017e nikdy znovu nevstoupil. M\u011bl po\u010dkat, a\u017e p\u0159ijde \u0161\u00e9f ochranky, stejn\u011b tam m\u011bl b\u00fdt brzy. Alespo\u0148 odch\u00e1zel s \u00fakolem: ujistit se, \u017ee nic jin\u00e9ho nechyb\u00ed a \u017ee nic nep\u0159ehl\u00e9dl. Kdyby ano, v\u011bd\u011bl, \u017ee bude vyhozen rychleji, ne\u017e by mohl \u0159\u00edct \u00b4omlouv\u00e1m se.\u00b4<\/div>\n
\n

Pot\u00e9, co str\u00e1\u017en\u00fd kone\u010dn\u011b ode\u0161el, Bill se v k\u0159esle op\u0159el a znovu si jemn\u011b promnul sp\u00e1nky. Bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzy r\u00e1no, aby se staral o z\u00e1le\u017eitosti, kter\u00e9 by v\u016fbec nem\u011bl m\u00edt na starosti. Zd\u00e1lo se, \u017ee si v ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b bude muset promluvit a Gustavem a ujistit se, \u017ee u\u017e t\u00edm nebude muset proj\u00edt znovu. Pomalu se oto\u010dil i s k\u0159eslem tak, aby \u010delil oknu za sebou, kter\u00e9 bylo od podlahy a\u017e ke stropu. Byl kr\u00e1sn\u00fd den, slunce sv\u00edtilo a obloha byla modr\u00e1. Pro\u010d on sed\u00ed v tomhle po\u010das\u00ed uvnit\u0159? M\u011bl by b\u00fdt venku, relaxovat v parku, j\u00edst zmrzlinu nebo tak n\u011bco. S uchechtnut\u00edm nad tou hloupou my\u0161lenkou se sna\u017eil vzpomenout, kdy naposledy tr\u00e1vil slune\u010dn\u00fd den p\u0159esn\u011b takhle. Nemohl.<\/p><\/div>\n

Znovu si povzdechl, zat\u00e1hl z\u00e1v\u011bsy a zahalil se tmou, jasn\u00e1 z\u00e1\u0159e z jeho pracovn\u00ed lampy byl jedin\u00fd zdroj sv\u011btla. Vr\u00e1til se ke sv\u00fdm pap\u00edr\u016fm. Jeho program byl pln\u00fd a on musel dokon\u010dit n\u011bjakou pr\u00e1ci, ne\u017e se uk\u00e1\u017eou v\u0161ichni ostatn\u00ed. Jakmile bude cel\u00fd person\u00e1l na m\u00edst\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e by nic neud\u011blal.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

O dv\u011b hodiny pozd\u011bji se ozvalo dal\u0161\u00ed zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a Bill zvedl hlavu od stolu. Na chv\u00edli odpo\u010d\u00edval a sna\u017eil se zbavit st\u00e1le rostouc\u00ed bolesti hlavy, kterou trp\u011bl cel\u00e9 r\u00e1no, a zd\u00e1lo se, \u017ee se t\u00edm v\u00edce zhor\u0161ovala, \u010d\u00edm d\u00e9le z\u00edral na nekone\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed dokument\u016f, je\u017e m\u011bly b\u00fdt p\u0159e\u010dteny, schv\u00e1leny nebo podeps\u00e1ny.<\/p><\/div>\n

„Vstupte,“ zavolal a narovnal se v k\u0159esle. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b by p\u0159ed nik\u00fdm neuk\u00e1zal svou slabost.<\/div>\n
Do kancel\u00e1\u0159e vstoupil Gustav s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. „Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0159ekl a k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d je je\u0161t\u011b r\u00e1no?“ Zeptal se Bill a ramena mu viditeln\u011b poklesla.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee ano,“ odpov\u011bd\u011bl po pravd\u011b Gustav, ne\u017e pokra\u010doval, „jak dlouho tady p\u0159esn\u011b jste?“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a v\u011bnoval mu polovi\u010dat\u00fd \u00fasm\u011bv. „P\u00e1r hodin.“<\/div>\n
Gustav se zamra\u010dil a posadil se naproti Billovu stolu. „Upracujete se p\u0159ed\u010dasn\u011b do hrobu, pokud takhle budete pokra\u010dovat,“ \u0159ekl ustaran\u011b a \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, pro\u010d do kancel\u00e1\u0159e vlastn\u011b vstoupil.<\/div>\n
Bill na n\u011bj m\u00e1vl jednoduch\u00fdm gestem ruky a unaven\u011b se usm\u00e1l. „Nemus\u00ed\u0161 se o m\u011b tou svou kr\u00e1snou malou hlavou b\u00e1t. Je mi fajn.“<\/div>\n
Gustav nebyl p\u0159esv\u011bd\u010den. „Vypad\u00e1te vy\u010derpan\u011b.“<\/div>\n
Bill m\u00edrn\u011b na\u0161pulil rty p\u0159i t\u00e9 zm\u00ednce o jeho unaven\u00e9m zevn\u011bj\u0161ku a nakr\u010dil nos. Dob\u0159e si uv\u011bdomoval, \u017ee nevypad\u00e1 \u00fapln\u011b nejl\u00e9pe a nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e na to ostatn\u00ed lid\u00e9 poukazovali, nechal to b\u00fdt jen proto, \u017ee to byl Gustav. „Je mi fajn,“ \u0159ekl a m\u00e1vnul rukou nekonkr\u00e9tn\u00edm sm\u011brem, „jen jsem minulou noc moc dob\u0159e nespal.“<\/div>\n
\n

Gustav si odfrkl a pokra\u010doval v jeho v\u011bt\u011b: „Minul\u00fd t\u00fdden, m\u011bs\u00edc, nebo sp\u00ed\u0161e, cel\u00fd lo\u0148sk\u00fd rok.“<\/p><\/div>\n

„Nejsem si jist\u00fd, jestli oce\u0148uji va\u0161i sm\u011blost, pane Sch\u00e4fere,“ prohl\u00e1sil Bill, p\u0159edst\u00edraje rozho\u0159\u010den\u00ed.<\/div>\n
Gustav jen pokr\u010dil rameny, nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neobt\u011b\u017eov\u00e1n Billovou mrzutost\u00ed, p\u0159edst\u00edranou, nebo ne. „Vyhodil byste m\u011b u\u017e d\u00e1vno, kdyby se v\u00e1m to opravdu nel\u00edbilo. Nenech\u00e1m se zm\u00e1st va\u0161imi \u0161patn\u00fdmi hereck\u00fdmi schopnostmi.“<\/div>\n
Bill zvedl obo\u010d\u00ed nad sv\u00fdm zam\u011bstnancem, chv\u00edli na n\u011bj z\u00edral a uva\u017eoval, jestli by se s n\u00edm m\u011bl dohadovat, nebo ne. M\u011bl samoz\u0159ejm\u011b naprostou pravdu, ale Bill si nebyl jist\u00fd, jestli to cht\u011bl p\u0159ipustit. Nechal prvn\u00ed \u010d\u00e1st koment\u00e1\u0159e j\u00edt a zam\u011b\u0159il se na tu druhou. „Nebudu tolerovat tv\u00e9 ur\u00e1\u017een\u00ed m\u00fdch hereck\u00fdch schopnost\u00ed, dobr\u00fd \u010dlov\u011b\u010de, a mus\u00edm trvat na tom, abys to vzal zp\u011bt.“ Se zvednut\u00edm brady a vystr\u010den\u00edm nosu do vzduchu Bill d\u011blal v\u0161e pro to, aby druh\u00e9ho mu\u017ee p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee je opravdu ura\u017een.<\/div>\n
Gustav se jen hlasit\u011b rozesm\u00e1l s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee to nikdy nevezme zp\u011bt a \u017ee Bill by nem\u011bl ukon\u010dovat svou denn\u00ed pr\u00e1ci, aby se mohl v\u011bnovat sv\u00e9mu hereck\u00e9mu snu.<\/div>\n
Ani\u017e by si mohl pomoct, Bill se rozesm\u00e1l, p\u0159iznal por\u00e1\u017eku a \u0159ekl, \u017ee jej to nikdy ani nenapadlo.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Gustav zvedl ze \u017eidle, p\u0159ipraven za\u010d\u00edt sv\u016fj pracovn\u00ed den, dve\u0159e do kancel\u00e1\u0159e se rozl\u00e9tly. \u0160okov\u00e1ni z n\u00e1hl\u00e9ho vniknut\u00ed, Gustav i Bill z\u00edrali s otev\u0159enou pusou na postavu, kter\u00e1 se ve dve\u0159\u00edch objevila. Brunet oba dva mu\u017ee zkoumal, z\u00edral na n\u011b tam a zp\u011bt po n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut, ne\u017e se mu na tv\u00e1\u0159i objevil \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. „No, no, no. Jestlipak tohle nejsou dva m\u00ed nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed lid\u00e9 na tomto sv\u011bt\u011b. Oh, nejsem j\u00e1 to \u0161\u0165astn\u00fd bastard?“ Polo\u017eil si \u0159e\u010dnickou ot\u00e1zku, p\u0159e\u0161el nap\u0159\u00ed\u010d m\u00edstnost\u00ed a padl do jednoho z k\u0159esel p\u0159ed Billov\u00fdm stolem.<\/p><\/div>\n

„Bastard? Zcela jist\u011b. \u0160\u0165astn\u00fd? Nemysl\u00edm si,“ \u0159ekl Bill jedovat\u011b.<\/div>\n
Brunetovi se zabl\u00fdsklo v o\u010d\u00edch sm\u011brem k jeho takzvan\u00e9mu p\u0159\u00edteli, ne\u017e obr\u00e1til svou pozornost na mal\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka po jeho pravici, p\u0159i\u010dem\u017e si prohl\u00ed\u017eel, jak m\u00e1 uniformu uta\u017eenou na v\u0161ech spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edstech. To zp\u016fsobilo, \u017ee mu obli\u010dej m\u00edrn\u011b z\u010dervenal. „Dobr\u00e9 r\u00e1no, Gustave,“ \u0159ekl tak sladce, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, a zamrkal \u0159asama zp\u016fsobem, o kter\u00e9m doufal, \u017ee je sv\u016fdn\u00fd.<\/div>\n
„Pane Listingu.“ Blon\u010f\u00e1k na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b k\u00fdvl, ne\u017e si upravil br\u00fdle a obr\u00e1til svou pozornost zp\u011bt k Billovi. „Nyn\u00ed odejdu, pane, jsou tady \u00fakoly, kter\u00e9 vy\u017eaduj\u00ed mou pozornost.“<\/div>\n
Bill pouze p\u0159ik\u00fdvl a sledoval jej, jak odch\u00e1z\u00ed a zav\u00edr\u00e1 za sebou dve\u0159e. Pot\u00e9 obr\u00e1til svou pozornost k brunetovi, kter\u00fd nyn\u00ed ti\u0161e trucoval v k\u0159esle. „Pod\u00edvej se, co jsi ud\u011blal, vypla\u0161il jsi ho,“ \u0161k\u00e1dlil jej Bill.<\/div>\n
\n

S o\u010dima \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma hr\u016fzou a \u0161okem Georg p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak jeho p\u0159\u00edtel n\u011bkdy mohl \u0159\u00edct n\u011bco tak krut\u00e9ho. „Necht\u011bl jsem ho vyd\u011bsit!“ Vyjekl m\u00e1lem a zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/p><\/div>\n

Se sm\u00edchem nad jeho z\u00e1chvatem vzteku Bill jen pot\u0159\u00e1sl hlavou. „A jak v\u00e1m mohu pomoci dnes r\u00e1no, pane Listingu? M\u00e1te snad z\u00e1jem o koupi obrazu?“ Zeptal se Bill a zvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Georg si odfrkl a d\u00e1val tak najevo, \u017ee se Bill zeptal na stupidn\u00ed ot\u00e1zku. „Ne.“<\/div>\n
S proto\u010den\u00edm o\u010d\u00ed nad t\u00edm, \u017ee Georg musel konstatovat n\u011bco tak z\u0159ejm\u00e9ho, se Bill sarkasticky zeptal: „Opravdu?“<\/div>\n
Georg se v k\u0159esle p\u0159edklonil s potuteln\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jako by se Billovi chystal \u0159\u00edct tajemstv\u00ed. „Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee d\u016fvod, pro\u010d tady jsem, je daleko d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.“ S k\u00fdvnut\u00edm s\u00e1m pro sebe se op\u0159el a poskl\u00e1dal si ruce na sv\u00fdch zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdch nohou.<\/div>\n
Bill se sna\u017eil ignorovat z\u0159ejm\u00fd pokus sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele zapojit jej do rozhovoru, a\u010dkoliv p\u0159edem v\u011bd\u011bl, \u017ee prohraje. „A to je?“ Zeptal se nakonec, i kdy\u017e opravdu necht\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e p\u0159i\u0161el Georg dos\u00e1hnout \u010dehokoliv, nejsp\u00ed\u0161 odejde dom\u016f spokojen\u00fd a Bill skon\u010d\u00ed d\u016fkladn\u011b zneuct\u011bn\u00fd. Byl to zp\u016fsob, jak jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed fungovalo. Kdy\u017e Georg n\u011bco cht\u011bl, obvykle to dostal.<\/div>\n
\n

„Vlastn\u011b tady jsou dva d\u016fvody. Prvn\u00ed je ten, kter\u00fd jsem u\u017e zm\u00ednil p\u0159i n\u011bkolika p\u0159\u00edle\u017eitostech, ale nepoda\u0159ilo se mi to zat\u00edm dot\u00e1hnout do konce. Druh\u00fd je n\u011bco, co m\u011b jednoho dne napadlo a je to n\u011bco, co jsem odhodlan\u00fd dov\u00e9st do konce.“<\/p><\/div>\n

Georg se na konci sv\u00e9ho mal\u00e9ho projevu \u0161ibalsky zubil a Bill se u\u017e \u00fapln\u011b vzdal nad\u011bje, \u017ee by toho dne je\u0161t\u011b vykonal n\u011bjakou seri\u00f3zn\u00ed pr\u00e1ci. Georg byl jist\u00fd recept na katastrofu. Rozhodl se z\u016fstat zticha, s jistotou, \u017ee ten \u010f\u00e1belsk\u00fd pl\u00e1n mu stejn\u011b bude ka\u017edou chv\u00edli odhalen.<\/div>\n
Ticho se vleklo a Bill nakonec musel uznat svou por\u00e1\u017eku a zeptat se: „Tak\u017ee, co je to?“<\/div>\n
Zd\u00e1nliv\u011b spokojen\u00fd s\u00e1m se sebou, Georg si odhrnul sv\u00e9 nep\u0159irozen\u011b rovn\u00e9 vlasy z obli\u010deje a uk\u00e1zal v\u00edt\u011bzn\u00fd pohled. „Prvn\u00edm z nich je tvoje pomoc v m\u00e9m dobyt\u00ed jist\u00e9ho pana Sch\u00e4fera,“ \u0159ekl zlomysln\u011b a Bill nad n\u00edm musel proto\u010dit o\u010di. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to muselo b\u00fdt n\u011bco hloup\u00e9ho, jako bylo tohle. „Ten druh\u00fd nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho se mnou, bohu\u017eel. Na druhou stranu, to m\u00e1 co do\u010din\u011bn\u00ed s tebou.“<\/div>\n
„Se mnou? Co to m\u00e1 znamenat?“ Bill se za\u010dal c\u00edtit nep\u0159\u00edjemn\u011b. Pokud to m\u011blo n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s Georgovou prvn\u00ed \u017e\u00e1dost\u00ed, Bill v tom necht\u011bl hr\u00e1t \u017e\u00e1dnou roli. Jeho \u017eivot byl dost zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd a nem\u011bl \u010das na Georgovy hloup\u00e9 milostn\u00e9 hry.<\/div>\n
\n

„Ty pot\u0159ebuje\u0161 sex,“ \u0159ekl Georg rychle a nemilosrdn\u011b. „Nebo sp\u00ed\u0161 to, co pot\u0159ebuje\u0161, je p\u0159\u00edtelkyn\u011b, ale kdy\u017e vid\u00edm, jak se zdr\u00e1h\u00e1\u0161 str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das \u010d\u00edmkoliv jin\u00fdm krom\u011b pr\u00e1ce, a to v\u010detn\u011b tv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, spokoj\u00edm se u tebe s t\u00edm sexem.“<\/p><\/div>\n

Pulzuj\u00edc\u00ed bolest hlavy se rychle vr\u00e1tila a Bill zvedl ruku ke sv\u00e9mu sp\u00e1nku. Nechte to na Georga, aby p\u0159i\u0161el se stupidn\u00edmi n\u00e1pady. „Ne d\u00edky, je mi fajn.“<\/div>\n
Georg vypadal pohor\u0161en\u011b a zabralo mu to p\u0159esn\u011b \u010dty\u0159i minuty, ne\u017e se z toho zotavil. Tv\u00e1\u0159 mu zv\u00e1\u017en\u011bla, zvedl obo\u010d\u00ed nad sv\u00fdm beznad\u011bjn\u00fdm p\u0159\u00edtelem a znovu si zalo\u017eil ruce na prsou. „To nebyla<\/em> ot\u00e1zka.“<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Trvalo mu v\u00edce jak p\u016fl hodiny a jeden slib, \u017ee to zv\u00e1\u017e\u00ed, ne\u017e dostal Georga ze sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Nakonec ode\u0161el a Bill rychle na\u0161el lahvi\u010dku s Aspirinem v jedn\u00e9 ze sv\u00fdch z\u00e1suvek a dva na sucho polkl. Bolest hlavy jej zab\u00edjela a jedin\u00e1 v\u011bc, kterou cht\u011bl, byla, aby u\u017e byl den u konce a on se mohl vr\u00e1tit do sv\u00e9ho bytu, zal\u00e9zt do postele a poslat tichou motlitbu komukoliv, kdo bude poslouchat, aby u\u017e nikdy znovu nemusel vst\u00e1t.<\/p><\/div>\n

S hlavou odpo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed, zat\u00edmco \u010dekal, ne\u017e l\u00e9ky zaberou, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co mu Georg \u0159ekl. Nepot\u0159eboval sex a rozhodn\u011b nepot\u0159eboval<\/em> p\u0159\u00edtelkyni! V\u00e1\u017en\u011b, byla to ta nejhloup\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou kdy za posledn\u00ed roky sly\u0161el. Byl naprosto v po\u0159\u00e1dku s\u00e1m se sebou. Nem\u011bl \u010das ani pot\u0159ebu pro dal\u0161\u00ed osobu ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b, sta\u010dilo mu, \u017ee se musel zab\u00fdvat sv\u00fdm vlastn\u00edm byt\u00edm.<\/div>\n
Zamra\u010dil se a znovu na to pomyslel. Opravdu pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee nedok\u00e1zal zvl\u00e1dnout s\u00e1m sebe? Ne, to nen\u00ed to, co to znamenalo, nebo ano? Ne, byl si jist\u00fd, \u017ee to, co t\u00edm myslel, bylo, \u017ee jin\u00e1 osoba by jej jen rozptylovala od toho, co bylo d\u016fle\u017eit\u00e9: jeho pr\u00e1ce. A na vrchol toho v\u0161eho by mu to p\u0159ineslo celou \u0159adu nov\u00fdch probl\u00e9m\u016f a t\u011bch on m\u011bl u\u017e tak spousty. Bill Kaulitz byl velmi zam\u011bstnan\u00fd \u010dlov\u011bk a v jeho \u017eivot\u011b v tomto okam\u017eiku rozhodn\u011b nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd prostor na nic jin\u00e9ho ne\u017e na pr\u00e1ci. Nebo taky nikdy, pomyslel si.<\/div>\n
\n

Se zastr\u010den\u00edm v\u0161ech ostatn\u00edch my\u0161lenek do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti sv\u00e9 mysli, kde jej tolik neobt\u011b\u017eovaly, se Bill kone\u010dn\u011b znovu zam\u011b\u0159il zp\u00e1tky na pap\u00edry, kter\u00e9 byly p\u0159\u00edli\u0161 dlouho zanedb\u00e1van\u00e9 a k\u0159i\u010dely o pozornost. Bolest hlavy polevovala a kone\u010dn\u011b byl ponech\u00e1n o samot\u011b. Bylo na \u010dase, aby Bill Kaulitz d\u011blal to, co um\u011bl nejl\u00e9pe: upracoval si zadek.<\/p><\/div>\n

Ta my\u0161lenka se mu zrovna zformovala v hlav\u011b, kdy\u017e mu zazvonil telefon. „Sakra!“ Za\u0159val, prudce zvedl sluch\u00e1tko a m\u00e1lem do telefonu sv\u016fj pozdrav vyk\u0159ikl.<\/div>\n
V dohledu nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd odpo\u010dinek a to je\u0161t\u011b nebylo ani poledne.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Poskvrn\u011bno Pr\u00e1zdnou halou se rozl\u00e9haly rychl\u00e9 kroky, zvuk se odr\u00e1\u017eel od st\u011bn, jen aby byl odm\u00edtnut dal\u0161\u00edm povrchem. Ten zvuk byl v\u0161ude a z\u016fst\u00e1val v \u0161irok\u00e9 chodb\u011b, zd\u00e1lo se, \u017ee nikdy \u00fapln\u011b nezmiz\u00ed. Mlad\u00fd mu\u017e se zastavil na konci chodby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2514","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2514","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2514"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2514\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2514"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2514"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2514"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}