{"id":2515,"date":"2015-10-31T15:00:00","date_gmt":"2015-10-31T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2506"},"modified":"2015-10-31T15:00:00","modified_gmt":"2015-10-31T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/31\/dny-vsedniho-nepokoje-5\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 5."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Rande<\/strong><\/p>\n

„A tohle m\u00e1 b\u00fdt co?!“ z\u00edral Brauer na d\u00edlo m\u00e9ho souseda a jeho mil\u00e1, jindy klidn\u00e1 tv\u00e1\u0159 za\u010d\u00ednala nab\u00edrat intenzivn\u00ed odst\u00edn rud\u00e9. Kdy\u017e jsem se narovnal a koukl se vedle, abych zjistil, co Tom nakreslil, zbledl jsem a svaly v t\u011ble se mi napnuly. T\u00e9ma dne\u0161n\u00edho malov\u00e1n\u00ed bylo ‚nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc m\u00e9ho \u017eivota‘, mlad\u00fd profesor se asi domn\u00edval, \u017ee budeme na pap\u00edr vkl\u00e1dat svoji rodinu, sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele nebo podobn\u011b… ale drs\u0148\u00e1k po m\u00e9 levici to vzal trochu jinak… a tak jsme nyn\u00ed z\u00edrali na detailn\u011b propracovan\u00fd, ale zna\u010dn\u011b perverzn\u00ed obr\u00e1zek dvou mlad\u00edk\u016f. Jeden byl p\u0159iv\u00e1zan\u00fd na posteli tak, \u017ee le\u017eel na b\u0159i\u0161e a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly slzy. A ten druh\u00fd… ten le\u017eel na n\u011bm s m\u00edrn\u011b sta\u017een\u00fdmi kalhotami a bylo do nebe volaj\u00edc\u00ed, co pr\u00e1v\u011b d\u011bl\u00e1. A je\u0161t\u011b nav\u00edc jsem tam nach\u00e1zel ur\u010ditou podobu mezi t\u00edm sv\u00e1zan\u00fdm a… mnou!
„Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc m\u00fdho \u017eivota,“ odv\u011btil prostodu\u0161e Tom a pohodln\u011b se op\u0159el. S \u00fa\u0161klebkem sledoval u\u010ditele a o\u010di se mu d\u011bsiv\u011b leskly.
„Ale tohle… tohle p\u0159ece nejde! To je nep\u0159\u00edstojn\u00e9!“ sna\u017eil se hn\u011bvat Brauer, ale p\u0159\u00edli\u0161 mu to ne\u0161lo, byl na to p\u0159\u00edli\u0161 dobrosrde\u010dn\u00fd a m\u00edrumilovn\u00fd. A nav\u00edc m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m se svoj\u00ed nachovou tv\u00e1\u0159\u00ed. <\/p>\n

„Pro\u010d by to jako ne\u0161lo?“ jedno obo\u010d\u00ed motork\u00e1\u0159e vyst\u0159elilo vzh\u016fru. „Neup\u0159esnils sv\u016fj po\u017eadavek, tak se ne\u010derti. Kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc\u00ed v m\u00fdm \u017eivot\u011b je \u0161uk\u00e1n\u00ed, tak mi to neber. Hezky hni tou svoj\u00ed profesorskou prdel\u00ed a nevobt\u011b\u017euj!“
Jak si n\u011bco takov\u00e9ho m\u016f\u017ee v\u016fbec dovolit?!<\/em> Byl jsem sv\u011bdkem u\u017e mnoha ‚vzpour‘ student\u016f proti u\u010ditel\u016fm, ale tohle bylo moc! Byl jsem t\u00edm \u0161okovan\u00fd. J\u00e1 bych se k tomuhle nikdy neodv\u00e1\u017eil… Ale to hor\u0161\u00ed m\u011blo teprve p\u0159ij\u00edt…
„Jak se opova\u017eujete se mnou takhle mluvit?!“ zvolal dot\u010den\u011b profesor, ale bylo na n\u011bm poznat, \u017ee je nesv\u016fj. „M\u00e1m v\u00e1s poslat k \u0159editeli?!“ za\u010dal vyhro\u017eovat docela \u00fasko\u010dn\u011b, a\u017e by se dalo \u0159\u00edct srab\u00e1cky… ale j\u00e1 ho v tomhle ohledu do jist\u00e9 m\u00edry ch\u00e1pal. Na m\u00edst\u011b pedagoga bych se s takov\u00fdm p\u0159\u00edpadem taky pot\u00fdkal jen velmi nerad…
Tomovy rty se zvlnily do toho \u00fa\u0161klebku, kter\u00fd m\u011b d\u011bsil, a p\u0159epadlo p\u0159es n\u011b ven n\u011bkolik je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00edch slov: „Ten ti nehelfne… kdepak… te\u010f u\u017e t\u011b zachr\u00e1n\u00ed jen B\u016fh…“
Te\u010f u\u017e se Brauer koukal rad\u011bji bez dal\u0161\u00edho vy\u0159\u010den\u00e9ho slova st\u00e1hnout. Kdy\u017e odch\u00e1zel, v o\u010d\u00edch m\u011bl podobn\u00fd d\u011bs, jak\u00fd jsem zachytil p\u0159edt\u00edm i v t\u011bch \u0159editelov\u00fdch, i kdy\u017e ve v\u011bt\u0161\u00ed m\u00ed\u0159e…
Tenhle kluk m\u011bl v sob\u011b n\u011bco temn\u00e9ho. D\u011bsil m\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. Bylo to, jako by v n\u011bm s\u00eddlil samotn\u00fd \u010f\u00e1bel, co skrze n\u011bj vstupoval na tento sv\u011bt… <\/p>\n<\/div>\n

\n
„A co to \u010d\u00e1r\u00e1\u0161 za sra\u010dku ty?!“ koukl se m\u016fj soused na v\u00fdtvor, co jsem ze sebe dostal. Byla to blbost… jen j\u00e1 jako mal\u00fd a m\u00e1ma na vych\u00e1zce v lese je\u0161t\u011b s na\u0161im star\u00fdm psem. Nebyl jsem nejhor\u0161\u00ed mal\u00ed\u0159, ale rozhodn\u011b ani nejlep\u0161\u00ed, malov\u00e1n\u00ed mi \u0161lo nepopirateln\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e zp\u011bv, k n\u011bmu\u017e jsem bohu\u017eel nem\u011bl odvahu. Te\u010f jsem litoval, \u017ee jsem ne\u0161el rad\u0161i na tu hudebku, proto\u017ee pak bych se vyhnul tomuhle sociopatick\u00e9mu \u0161\u00edlenci!
„Nic…“ rad\u011bji jsem sv\u016fj pap\u00edr obr\u00e1til \u010distou stranou nahoru. Nest\u00e1l jsem o dal\u0161\u00ed jeho koment\u00e1\u0159e podobn\u00e9 tomu prvn\u00edmu.
„Tome, u\u017e toho v\u00e1\u017en\u011b koukej nechat, tady nejsi v klubu, abys mohl na v\u0161ech propagovat svoji nad\u0159azenost,“ ozval se kousav\u011b Willy.
„Ale no t\u00e1k, klidni hormon, zlato…“ uchechtl se jmenovan\u00fd.
„J\u00e1 jsem naprosto klidn\u00fd,“ pokr\u010dil rameny blon\u010f\u00e1k. „Zato ty se chov\u00e1\u0161 dneska fakt na zabit\u00ed, to ti pov\u00edm. Nem\u016f\u017ee\u0161 u\u017e toho kone\u010dn\u011b nechat? Jsi na t\u00e9hle \u0161kole prvn\u00ed den a u\u017e d\u011bl\u00e1\u0161 binec,“ zakroutil o\u010dima.
„No jo, furt…“ zn\u011bla otr\u00e1ven\u00e1 odpov\u011b\u010f. Zbytek hodiny u\u017e bylo ticho… <\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„A tohle je zas p\u0159esn\u011b co?!“ vytrhl mi Tom z rukou pozn\u00e1mkov\u00fd blok, do kter\u00e9ho jsem si psal texty p\u00edsni\u010dek nebo i b\u00e1sni\u010dky, co m\u011b napadly. Te\u010f jsme m\u011bli z\u00e1klady spole\u010densk\u00fdch v\u011bd a on se samo sebou musel i s Willym zase nak\u00fdblovat na stejn\u00e9 m\u00edsto jako na v\u00fdtvarce.
„Vra\u0165 mi to!“ ozval jsem se dot\u010den\u011b a ch\u0148apl jsem po bloku, ale on se na m\u011b pod\u00edval zp\u016fsobem, kter\u00fd m\u011b rychle uzemnil. Pak jsem musel sledovat, jak si s opovr\u017eliv\u00fdm v\u00fdrazem \u010dte skoro v\u0161echno, co jsem tam napsal. V\u010detn\u011b n\u011bkolika srdc\u00ed, uvnit\u0159 nich\u017e bylo r\u016fzn\u00fdmi styly p\u00edsma napsan\u00e9 Richardovo jm\u00e9no.
„Tak todle sou pojebovky,“ zakroutil hlavou Tom a v jeho hlase byl odpor. „I j\u00e1 um\u00edm sesmolit n\u011bco smyslupln\u011bj\u0161\u00edho!“ s t\u00edm mi z ruky vytrhl pero, naklonil se nad se\u0161it a za\u010dal n\u011bco ps\u00e1t. Ani Willy u\u017e nem\u011bl energii ho napom\u00ednat a udob\u0159ovat. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b skon\u010dil, blok zaklapl a vr\u00e1til mi ho se slovy: „\u010cti a u\u010d se, slabochu!“
Polkl jsem a nalistoval nov\u011b popsan\u00e9 \u0159\u00e1dky. P\u0159i \u010dten\u00ed jsem dost znerv\u00f3zn\u011bl. Ostr\u00fdmi p\u00edsmeny tam byla napsan\u00e1 sice dobr\u00e1, ale ne zrovna uklid\u0148uj\u00edc\u00ed b\u00e1se\u0148:
<\/p>\n

\u00dasta st\u00e9naj\u00ed, t\u011bla se t\u0159ou,
jsem un\u00e1\u0161en emocemi, co m\u011b zvou,
ke vstupu do tv\u00e9ho nitra… hloub\u011bji!,
\u0161ept\u00e1\u0161 m\u00e9 jm\u00e9no, kdy\u017e k vrcholu sp\u011bji. <\/p>\n

Horkost, chv\u011bn\u00ed k\u016f\u017ee a slan\u00e1 chu\u0165 potu,
ve stenech m\u016f\u017ee\u0161 sly\u0161el onu nadr\u017eenou notu,
podt\u00f3n m\u00e9ho neukojen\u00e9ho cht\u011bn\u00ed,
zlato, nep\u0159est\u00e1v\u00e1m… je\u0161t\u011b konec nen\u00ed! <\/p>\n

V\u010dera jsi byl je\u0161t\u011b panic,
dneska v\u00ed\u0161, \u017ee to bylo na nic,
vodit se za ru\u010di\u010dku a chovat se jemn\u011b?,
toho u\u017e bylo dost, te\u010f k\u0159i\u010d: \u0161ukej m\u011b! <\/p>\n

Na diskot\u00e9ce jsem na tebe pou\u017eil sv\u016fj svod,
te\u010f bez p\u0159est\u00e1n\u00ed p\u0159ir\u00e1\u017e\u00edm na ten slastn\u00fd bod,
v\u00ed\u0161, \u017ee pak odejdu a nech\u00e1m t\u011b b\u00fdt,
ale ty u\u017e nebude\u0161 neposkvrn\u011bn\u00fd \u017eivot m\u00edt! <\/p>\n

A jednou… mo\u017en\u00e1 u\u017e za p\u00e1r dn\u00ed,
a\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed doba pozdn\u00ed,
zat\u00e1hne\u0161 nevi\u0148\u00e1tko do tmy i ty,
a ve v\u00edru sexu zapomene\u0161 na city. <\/p>\n

Posledn\u00ed propnut\u00ed \u0161\u00edlen\u00e9ho t\u011bla,
a tv\u00e1 touha do sv\u00e9ho c\u00edle dosp\u011bla,
je\u0161t\u011b chvilka a u\u017e i sperma moje,
vypl\u0148uje cel\u00e9 nitro tvoje. <\/p>\n

D\u011bkuj mi za to, \u017ee jsem ti nevinnost vzal!,
proto\u017ee jsem ti t\u00edm mnohem v\u00edc dal,
u\u017e dob\u0159e v\u00ed\u0161, co v\u0161echny chmury zah\u00e1n\u00ed,
a na\u0161\u00edm svat\u00fdm k modlen\u00ed je te\u010f \u0161uk\u00e1n\u00ed! <\/em><\/div>\n

<\/p>\n

<\/em> ***<\/div>\n

\n

‚Ahoj Bille. Co kdybychom se se\u0161li?<\/em>‚ tahle zpr\u00e1va na m\u011b \u010dekala, kdy\u017e jsem si v autobuse p\u0159i cest\u011b dom\u016f zapnul data. Byla od Waltera.
P\u0159ekvapen\u011b jsem odepsal: ‚Jak p\u0159esn\u011b to mysl\u00ed\u0161?‘
‚Prost\u011b t\u011b zvu na rande :*‘
<\/em> Pot\u011b\u0161en\u011b jsem se pousm\u00e1l. Jak\u00e9 to p\u0159ekvapen\u00ed! ‚Tak dob\u0159e :3 kdy a kde? :3‘<\/em> v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bydl\u00ed ve stejn\u00e9m m\u011bst\u011b.
‚Co takhle dneska v osm na zast\u00e1vce u kina? :*‘<\/em>
‚Dob\u0159e :3 Budu tam :*‘
‚Tak zat\u00edm, uvid\u00edme se ve\u010der :* :*‘
‚Ahoj :)‘
<\/em> Zhluboka jsem se nadechl a z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l. Tak… a m\u00e1m domluven\u00e9 prvn\u00ed rande!
<\/em> Kdybych tenkr\u00e1t v\u011bd\u011bl, co se na m\u011b chyst\u00e1\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Rande „A tohle m\u00e1 b\u00fdt co?!“ z\u00edral Brauer na d\u00edlo m\u00e9ho souseda a jeho mil\u00e1, jindy klidn\u00e1 tv\u00e1\u0159 za\u010d\u00ednala nab\u00edrat intenzivn\u00ed odst\u00edn rud\u00e9. Kdy\u017e jsem se narovnal a koukl se vedle, abych zjistil, co Tom nakreslil, zbledl jsem a svaly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2515","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2515","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2515"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2515\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2515"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2515"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2515"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}