{"id":2521,"date":"2015-10-28T16:00:00","date_gmt":"2015-10-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2512"},"modified":"2015-10-28T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-28T15:00:00","slug":"cassiopeia-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/28\/cassiopeia-22\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 22."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Nenechte se odradit bolestiv\u011bj\u0161\u00edm \u00favodem. Jak se \u0159\u00edk\u00e1, cesta za \u0161t\u011bst\u00edm b\u00fdv\u00e1 mnohokr\u00e1t hodn\u011b trnit\u00e1, ale kdy\u017e kone\u010dn\u011b dos\u00e1hneme sv\u00e9ho c\u00edle, kdy\u017e celou na\u0161\u00ed bytost\u00ed prob\u011bhne pocit neskonal\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, uv\u011bdom\u00edme si, \u017ee v\u0161echna ta bolest za to st\u00e1la, \u017ee bychom kv\u016fli tomu opojn\u00e9mu pocitu vytrp\u011bli i mnohem, mnohem v\u00edc. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m dne\u0161n\u00ed d\u00edl ud\u011bl\u00e1 radost alespo\u0148 z poloviny tak velkou, jakou d\u011bl\u00e1te vy mn\u011b sv\u00fdmi kr\u00e1sn\u00fdmi koment\u00e1\u0159i, za kter\u00e9 v\u00e1m z cel\u00e9ho srdce d\u011bkuji :).<\/em><\/div>\n

P\u0159eji hezk\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a levou ruku si nev\u011bdomky p\u0159ilo\u017eil na b\u0159icho v m\u00edst\u011b, kde c\u00edtil ji\u017e n\u011bkolik hodin podivn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed, p\u0159ipom\u00ednaje si, \u017ee by nem\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let nad v\u011bcmi, kter\u00e9 jej rozptyluj\u00ed, a m\u011bl by se znovu pln\u011b v\u011bnovat jen studiu. Na tyhle pocity nebyl zvykl\u00fd, nikdy nebylo nic, co by \u010dernovl\u00e1ska jakkoli odradilo od soust\u0159ed\u011bn\u00ed se na \u0161kolu, ta byla v\u017edy na prvn\u00edm m\u00edst\u011b a n\u00e1hle byla n\u00e1siln\u011b vy\u0161tv\u00e1na ze sv\u00e9ho piedestalu a skon\u010dila a\u017e o n\u011bkolik p\u0159\u00ed\u010dek n\u00ed\u017e, daleko za Tomovou v\u016fn\u00ed, zp\u016fsobem, jak\u00fdm se na n\u011bj d\u00edval, jeho doteky a polibky a t\u00edm, co v Billovi vyvol\u00e1val. A\u0165 u\u017e si to byl ochoten p\u0159iznat nebo nikoli, nabyt\u00e9 v\u011bdomosti mu nikdy nezp\u016fsobovaly tolik pot\u011b\u0161en\u00ed, neot\u0159\u00e1saly jeho sv\u011btem, nevyprazd\u0148ovaly mu mysl, aby jej v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch vte\u0159in\u00e1ch naplnily a\u017e po okraj a je\u0161t\u011b v\u00edce. I nyn\u00ed byl pln\u00fd, napln\u011bn nezn\u00e1mem, t\u0159esouc\u00ed se, p\u0159ipraven op\u011btovn\u011b p\u0159ij\u00edt o v\u0161echno, co m\u00e1, vlo\u017eit to do Tomov\u00fdch rukou a slep\u011b d\u016fv\u011b\u0159ovat, \u017ee mu nebude ubl\u00ed\u017eeno.<\/div>\n
V koutc\u00edch rt\u016f uc\u00edtil jemn\u00e9 zacuk\u00e1n\u00ed, c\u00edtil, jak se pomalu stahuj\u00ed do \u00fasm\u011bvu a on se opravdu cht\u011bl usm\u00e1t, mo\u017en\u00e1 by to i ud\u011blal, kdyby se vedle jeho sk\u0159\u00ed\u0148ky nezjevila zlatovlas\u00e1 d\u00edvka a nesrazila jej z oblak zp\u011bt na zem jedin\u00fdm pohledem.<\/div>\n
\n

„Tak co?“ zeptala se Mandy, nehty netrp\u011bliv\u011b poklep\u00e1vaj\u00edc po Billov\u011b sk\u0159\u00ednce.<\/p><\/div>\n

Bill neo\u010dek\u00e1val pozdrav, takov\u00fd luxus si od spolu\u017e\u00e1k\u016f zjevn\u011b nezaslou\u017eil, ale co opravdu ne\u010dekal, bylo, \u017ee se la\u010dn\u00e1 po odpov\u011bdi uk\u00e1\u017ee hned dal\u0161\u00ed den. Nebyl na to p\u0159ipraven, nestihl vymyslet \u017e\u00e1dnou p\u0159ijatelnou odpov\u011b\u010f, kterou by nevyvolal p\u0159\u00edli\u0161n\u00fd z\u00e1jem, a z\u00e1rove\u0148 uklidnil jej\u00ed p\u0159edpokl\u00e1danou zv\u011bdavost. Byla to d\u00edvka, d\u00edvky rozhodn\u011b byly zv\u011bdav\u00e9 a byl si jist\u00fd, \u017ee Mandy byla z t\u011bch, kter\u00e9 se rozhodn\u011b nespokoj\u00ed jen tak s n\u011bjakou odpov\u011bd\u00ed. Krom toho m\u011bla z\u0159ejm\u011b \u0161patnou n\u00e1ladu; mra\u010dila se, probod\u00e1vala Billa ledov\u00fdm pohledem, dokonce vynechala i sv\u016fj trik s pram\u00ednkem, kter\u00fd si koketn\u011b obt\u00e1\u010dela kolem prstu, j\u00edm\u017e tak r\u00e1da upout\u00e1vala pozornost ostatn\u00edch kluk\u016f.<\/div>\n
\n
„Mluvil jsi s n\u00edm?“ ptala se, o\u010dividn\u011b otr\u00e1vena Billov\u00fdmi zpomalen\u00fdmi reakcemi.<\/div>\n
Bill t\u011b\u017ece polkl, napravil si br\u00fdle, kter\u00e9 mu mezit\u00edm stihly sklouznout na \u0161pi\u010dku nosu, a opravdu doufal, \u017ee sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm nevzbud\u00ed p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 podez\u0159en\u00ed. Nebyl zvykl\u00fd komunikovat s ostatn\u00edmi lidmi ze \u0161koly a s d\u00edvkami u\u017e v\u016fbec ne. Nebyl z n\u00ed nerv\u00f3zn\u00ed, jen se v jej\u00ed bl\u00edzkosti nec\u00edtil dob\u0159e.<\/div>\n
„Mluvil jsem s n\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl a zhluboka se nadechl. Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a utekl tak p\u0159ed jej\u00edma nedo\u010dkav\u00fdma o\u010dima. Ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b, proto\u017ee v jej\u00edm pohledu na vte\u0159inku spat\u0159il z\u00e1blesk skute\u010dn\u00e9 zv\u011bdavosti a vzru\u0161en\u00ed a on opravdu necht\u011bl b\u00fdt t\u00edm, kdo j\u00ed vezme ve\u0161ker\u00e9 nad\u011bje.<\/div>\n
„A co ti \u0159ekl?“ Pov\u011bsila se na dve\u0159e sk\u0159\u00ednky a za\u010dala se pomalu houpat dop\u0159edu a dozadu.<\/div>\n
P\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohybu dop\u0159edu, uc\u00edtil na tv\u00e1\u0159i za\u0161imr\u00e1n\u00ed medov\u00fdch loken, jej\u00ed vlasy von\u011bly po kv\u011btech, co\u017e byla opravdu p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b, ale ani tohle pozitivum nepomohlo, aby se v jej\u00ed bl\u00edzkosti nec\u00edtil tak slab\u011b. Cht\u011bl n\u011bco nam\u00edtnout, poprosit ji, aby p\u0159estala, proto\u017ee ta dv\u00ed\u0159ka u\u017e m\u011bla nejlep\u0161\u00ed l\u00e9ta za sebou a popravd\u011b se divil, \u017ee je\u0161t\u011b fungovala, ale nakonec si to rozmyslel. T\u011b\u017ece polkl.<\/div>\n
\n

„Mrz\u00ed m\u011b to, ale… pozval n\u011bkoho jin\u00e9ho,“ \u0161pitl.<\/p><\/div>\n

„Co\u017ee?!“ Mandy nyn\u00ed sv\u00edrala dv\u00ed\u0159ka tak siln\u011b, a\u017e j\u00ed zb\u011blely klouby na rukou.<\/div>\n
„Pozval… n\u011bkoho ji-„<\/div>\n
„Sly\u0161ela jsem! Nejsem hluch\u00e1. J\u00e1 jen\u2026 co\u017ee?!“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a v\u0161iml si skupinky student\u016f, proch\u00e1zej\u00edc\u00ed kolem nich. V\u0161ichni na n\u011b divn\u011b z\u00edrali, n\u011bkte\u0159\u00ed si klepali na \u010delo, ostatn\u00ed si mezi sebou n\u011bco ti\u0161e \u0161eptali, nespou\u0161t\u011bj\u00edce otr\u00e1ven\u00fd pohled z Billa, kter\u00fd se n\u00e1hle c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Nyn\u00ed litoval toho, \u017ee poslal Toma do t\u0159\u00eddy i p\u0159esto, \u017ee byl ochoten na n\u011bj po\u010dkat.<\/div>\n
„Koho pozval?“<\/div>\n
Bill sebou zd\u011b\u0161en\u011b trhl a oto\u010dil se k Mandy, kter\u00e1 zjevn\u011b chytila druh\u00fd dech. „Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
„Jsi skute\u010dn\u011b \u0161patn\u00fd lh\u00e1\u0159. Tak\u017ee mi te\u010f laskav\u011b vyklop, koho pozval!“<\/div>\n
Bill nev\u011bd\u011bl, jestli takhle zach\u00e1zela s ka\u017ed\u00fdm, nebo se t\u00edmhle zp\u016fsobem chovala jen k n\u011bmu a opravdu netu\u0161il, \u010d\u00edm si to vlastn\u011b zaslou\u017eil. Jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed, chov\u00e1n\u00ed spolu\u017e\u00e1k\u016f, Grega, vlastn\u00edch rodi\u010d\u016f. Nerozum\u011bl tomu. Sna\u017eil se b\u00fdt neviditeln\u00fdm, vyh\u00fdbal se jak\u00e9mukoliv bli\u017e\u0161\u00edmu kontaktu, p\u0159edch\u00e1zel h\u00e1dk\u00e1m a poni\u017eov\u00e1n\u00ed t\u00edm, \u017ee se schov\u00e1val, a p\u0159esto byl neust\u00e1le vid\u011bn. Sna\u017eil se prom\u011bnit ve st\u00edn, a p\u0159esto se v jejich o\u010d\u00edch jevil jako to nejjasn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011btlo. Neda\u0159ilo se mu zmizet a tak zoufale si to p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
\n

„Opravdu nev\u00edm,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Kdy\u017e to chce\u0161 v\u011bd\u011bt, zeptej se ho na to sama.“ Oto\u010dil se zp\u011bt ke sk\u0159\u00ednce a za\u010dal se prohrab\u00e1vat v jej\u00edm obsahu, ani\u017e by Mandy za z\u00e1dy v\u011bnoval minim\u00e1ln\u00ed pozornost.<\/p><\/div>\n

„No,“ zaslechl jej\u00ed fale\u0161n\u011b sladk\u00fd hlas. „T\u0159i t\u00fddny jsou dlouh\u00e1 doba. Mo\u017en\u00e1 si to do t\u00e9 doby rozmysl\u00ed.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ \u0161eptl Bill, v\u011bnuje ubl\u00ed\u017een\u00fd pohled u\u010debnic\u00edm, ve kter\u00fdch i p\u0159es ve\u0161kerou snahu nedok\u00e1zal naj\u00edt tu, kterou hledal. Byla to sb\u00edrka chemick\u00fdch rovnic a r\u016fzn\u00fdch p\u0159\u00edklad\u016f, kterou mu p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny p\u016fj\u010dil profesor Higgins a on mu ji cht\u011bl vr\u00e1tit. Mandy se kone\u010dn\u011b pustila jeho sk\u0159\u00ed\u0148ky a spokojen\u011b odkr\u00e1\u010dela pry\u010d, mil\u00e1 a usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se na v\u0161echny strany. Bill zni\u010den\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a modlil se, aby u\u017e byl konec. Opakoval si, \u017ee jej od z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdch zkou\u0161ek d\u011bl\u00ed posledn\u00ed t\u0159i m\u011bs\u00edce, co\u017e byl v porovn\u00e1n\u00ed s p\u011bti lety, kter\u00e9 m\u011bl za sebou opravdu nicotn\u00fd \u010dasov\u00fd \u00fasek a rozhodl se to vydr\u017eet. Kv\u016fli sob\u011b. Kv\u016fli Beth. Kv\u016fli Tomovi. „Tady jsi,“ \u0159ekl s\u00e1m pro sebe, v lev\u00e9 ruce sv\u00edraje malou tlustou kn\u00ed\u017eku, kter\u00e9 z okraj\u016f tr\u010dely des\u00edtky barevn\u00fdch pap\u00edrk\u016f s jeho pozn\u00e1mkami, Pravou rukou se zap\u0159el o sk\u0159\u00ed\u0148ku, jen na okam\u017eik, aby udr\u017eel balanc, zat\u00edmco si prohl\u00ed\u017eel kn\u00ed\u017eku; cht\u011bl si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee je to skute\u010dn\u011b ta, kterou mu cht\u011bl vr\u00e1tit. V perifern\u00edm vid\u011bn\u00ed n\u00e1hle zaregistroval, jak se kovov\u00e1 dv\u00ed\u0159ka ne\u010dekan\u011b prudce zav\u00edraj\u00ed a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil mozek zpracovat tuhle informaci a vyslat do Billova t\u011bla impulz, uc\u00edtil v prav\u00e9 ruce bolest natolik silnou, \u017ee mu z o\u010d\u00ed automaticky vytryskly slzy. Z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast mu unikl bolestiv\u00fd v\u00fdk\u0159ik, nev\u011bdomky dopadl na podlahu, zat\u00edmco si rozt\u0159esen\u011b tiskl k hrudi prav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed se \u010dty\u0159mi prsty, ve kter\u00fdch c\u00edtil pulzuj\u00edc\u00ed bolest. Zvedl uplakanou tv\u00e1\u0159 a instinktivn\u011b se skr\u010dil do klub\u00ed\u010dka, chodba byla lidupr\u00e1zdn\u00e1, v\u0161ichni studenti byli rozlezl\u00ed po t\u0159\u00edd\u00e1ch a on vyd\u00e1n nemilosti tyrana, kter\u00fd s n\u00edm nepl\u00e1noval m\u00edt slitov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„Boj\u00ed\u0161 se?“ zeptal se posm\u00edvaj\u00edc\u00edm se t\u00f3nem, v z\u00e1ke\u0159n\u00e9m pohledu se zjevila jiskra zvr\u00e1cen\u00e9 radosti. Zjevn\u011b mu zp\u016fsobovalo pot\u011b\u0161en\u00ed tr\u00e1pit druh\u00e9, ubli\u017eovat jim a k Billov\u011b sm\u016fle byl pravd\u011bpodobn\u011b nejvhodn\u011bj\u0161\u00edm ter\u010dem on s\u00e1m. Nedok\u00e1zal se p\u0159inutit odpov\u011bd\u011bt. T\u0159\u00e1sl se, po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, bolest v prstech jako by se ka\u017edou vte\u0159inou zn\u00e1sobovala a d\u011blala to v\u0161echno je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b snesiteln\u00fdm. Byly zlomen\u00e9, t\u00edm si byl jist\u00fd. „Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ Greg se pobaven\u011b uchechtl. „Nejchyt\u0159ej\u0161\u00ed kluk na \u0161kole n\u00e1hle nev\u00ed, co \u0159\u00edct. Zjevn\u011b nejsi tak chytrej, co Kaulitzi?“ Sklonil se nad n\u011bj, pono\u0159il ruku do Billov\u00fdch uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f a siln\u011b zat\u00e1hl. Bill usykl a nechal se n\u00e1sil\u00edm vyt\u00e1hnout na nohy. Cht\u011bl k\u0159i\u010det, ale hlasivky mu zcela vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu, nezmohl se na slovo. Bolest byla siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed, rozto\u010dila okoln\u00ed sv\u011bt a rozhoupala p\u016fdu pod Billov\u00fdma nohama, posledn\u00ed, na co si pamatoval p\u0159edt\u00edm, ne\u017e v\u0161echno pohltila tma, byla postava, b\u011b\u017e\u00edc\u00ed sm\u011brem k nim. Postava, kterou byl Greg vz\u00e1p\u011bt\u00ed sra\u017een k zemi a Bill zachr\u00e1n\u011bn. A pak u\u017e nic.<\/p><\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Cht\u011bl se pohnout, ale ne\u0161lo to. Nem\u011bl dostatek s\u00edly. V \u00fastech c\u00edtil sucho a v cel\u00e9m t\u011ble podivnou slabost. Pomalu otev\u0159el o\u010di; nejd\u0159\u00edve jedno a pak druh\u00e9, a kdy\u017e tak ud\u011blal, p\u0159istihl se, \u017ee nev\u011bdom\u011b hled\u00ed do b\u00edl\u00fdch zd\u00ed nad hlavou. Zhluboka se nadechl, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159ijal zn\u00e1m\u00fd z\u00e1pach desinfekce a v duchu za\u00fap\u011bl. Nemusel se v\u016fbec rozhl\u00ed\u017eet kolem, aby rozeznal prost\u0159ed\u00ed. Dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed. Byl v nemocnici. Zmocnilo se jej zoufalstv\u00ed, cht\u011bl se posadit, zjistit, co se vlastn\u011b stalo, ale byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Zmohl se jen na nepatrn\u00e9 pohnut\u00ed, kter\u00fdm se mu poda\u0159ilo upoutat pozornost osoby sed\u00edc\u00ed na kraji matrace, hled\u00edc\u00ed do pr\u00e1zdna.<\/p><\/div>\n

„Bille!“ Tom byl okam\u017eit\u011b na nohou, ani na vte\u0159inku nepou\u0161t\u011bl Billovu levou ruku, za kterou jej dr\u017eel od chv\u00edle, co jej p\u0159ivezli na odd\u011blen\u00ed. D\u00edval se na n\u011bj velik\u00fdma o\u010dima. „Kone\u010dn\u011b,“ vydechl \u00falevou, p\u0159it\u00e1hl si Billovu zesl\u00e1blou ruku k \u00fast\u016fm a bezmocn\u011b pol\u00edbil ka\u017edi\u010dk\u00fd centimetr k\u016f\u017ee, na kter\u00fd dos\u00e1hl.<\/div>\n
„Co se stalo?“ Bill se pokusil pohnout i pravou rukou, ve kter\u00e9 napodiv nec\u00edtil \u017e\u00e1dnou bolest, ale Tom jej v\u010das zastavil a znovu mu ji jemn\u011b polo\u017eil na b\u0159icho.<\/div>\n
„Neh\u00fdbej se. Jen klidn\u011b le\u017e. Za chv\u00edli p\u0159ijde doktor. Cht\u011bli po\u010dkat, dokud se neprobere\u0161.“ Tom jej jemn\u011b chytil za bradu, naklonil se nad n\u011bj a do vlas\u016f mu vtiskl n\u011bkolik bezmocn\u00fdch polibk\u016f. „M\u00e1lem jsem se zbl\u00e1znil. Tohle mi nesm\u00ed\u0161 d\u011blat. Nikdy,“ st\u00e9nal mu do vlas\u016f.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0161pitl Bill zesl\u00e1bl\u00fdm hl\u00e1skem, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, za co se vlastn\u011b omlouv\u00e1.<\/div>\n
„Ne, neomlouvej se,“ Tom zakroutil hlavou. „To j\u00e1 se omlouv\u00e1m. Nebyl jsem dost rychl\u00fd. Sl\u00edbil jsem, \u017ee nedovol\u00edm, aby ti ubl\u00ed\u017eil a pod\u00edvej, jak to dopadlo.“ Naklonil se bl\u00ed\u017e, jejich tv\u00e1\u0159e byly n\u00e1hle ve stejn\u00e9 \u00farovni a Bill si tak kone\u010dn\u011b v\u0161iml Tomova rozsekl\u00e9ho rtu a nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 k\u016f\u017ee pod prav\u00fdm okem.<\/div>\n
\n

„Co se stalo?“ zeptal se pla\u010dtiv\u011b. V hlav\u011b m\u011bl naprost\u00fd zmatek, my\u0161lenky divoce zp\u0159eh\u00e1zen\u00e9 a nedok\u00e1zal si je ut\u0159\u00eddit. Zap\u0159el se o lokty ve snaze posadit se a byl pot\u011b\u0161en Tomovou okam\u017eitou reakc\u00ed. Pomohl mu se posadit, na chv\u00edli se k n\u011bmu oto\u010dil z\u00e1dy, a kdy\u017e se znovu obr\u00e1til, v ruce dr\u017eel sklenici s vodou. „Nem\u00e1m \u017e\u00edze\u0148.“ Bill jemn\u011b zakroutil hlavou.<\/p><\/div>\n

„M\u011bl by ses nap\u00edt. Alespo\u0148 tro\u0161ku. Uvid\u00ed\u0161, bude ti l\u00edp.“<\/div>\n
Bill p\u0159ijal nab\u00edzenou sklenici, p\u0159ilo\u017eil si ji k \u00fast\u016fm a napil se, vz\u00e1p\u011bt\u00ed vr\u00e1til sklenici Tomovi a narovnal se. Spustil nohy z postele, kter\u00e1 ve skute\u010dnosti ani nebyla postel\u00ed, ale \u00fazk\u00fdm l\u016f\u017ekem v opu\u0161t\u011bn\u00e9 ordinaci jak\u00e9hosi l\u00e9ka\u0159e. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, v\u0161\u00edmaje si minimalistick\u00fdch obraz\u016f na zdech, kter\u00e9 p\u016fsobily skute\u010dn\u011b vkusn\u00fdch dojmem, kytice um\u011bl\u00fdch kv\u011bt\u016f, kter\u00e1 spole\u010dn\u011b s n\u011bkolika mali\u010dk\u00fdmi r\u00e1my s rodinn\u00fdmi fotografiemi zdobila jinak pochmurn\u011b p\u016fsob\u00edc\u00ed st\u016fl, i de\u0161t\u011b, kter\u00fd i nyn\u00ed vytrvale kropil okenn\u00ed tabule, t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc se na nel\u00edtostn\u00e9m sklen\u00e9m povrchu.<\/div>\n
Dop\u0159\u00e1l sv\u00fdm pl\u00edc\u00edm je\u0161t\u011b jeden hlubok\u00fd n\u00e1dech p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se obr\u00e1til zp\u011bt k Tomovi. Jejich pohledy se setkaly. Nastal \u010das, aby byly ot\u00e1zky zodpov\u011bzen\u00e9.<\/div>\n
\n

„Ztratil jsi v\u011bdom\u00ed. Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee to bylo zp\u016fsobeno tou bolest\u00ed. Prudce ti klesl krevn\u00ed tlak a tys-„<\/p><\/div>\n

„Tohle jsem nemyslel.“ Bill sklouzl o\u010dima ke sv\u00e9 prav\u00e9 ruce. \u010cty\u0159i z prst\u016f, v\u0161echny krom\u011b palce, byly nep\u0159irozen\u00e9 zkroucen\u00e9 a opuchl\u00e9, na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech byl post\u0159ehnuteln\u00fd bled\u011bmodr\u00fd odst\u00edn, kter\u00fd jeho p\u016fvodn\u00ed podez\u0159en\u00ed jen potvrdil. Za sp\u00e1sn\u00fdm pocitem, kter\u00fd jej zbavil ve\u0161ker\u00e9 bolesti, nebyl z\u00e1zrak, pravd\u011bpodobn\u011b jen \u00fa\u010dinek velmi siln\u00fdch l\u00e9k\u016f proti bolesti.<\/div>\n
Tom provinile sklonil hlavu.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee jsem to m\u011bl \u0159e\u0161it jinak,“ \u0161pitl a znovu zvedl o\u010di k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. „Ale ne\u0161lo to, Bille. Kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak se t\u011b chyst\u00e1 ude\u0159it, neovl\u00e1dl jsem se. Musel jsem to ud\u011blat. Kv\u016fli tob\u011b.“<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Bill zvedl svou zdravou ruku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f zlehka pohladil bolav\u00e9 m\u00edsto pod Tomov\u00fdm okem. C\u00edtil, jak se k\u016f\u017ee pod jeho dotekem m\u00edrn\u011b napjala, ale Tom se sna\u017eil maskovat ve\u0161kerou bolest n\u011b\u017en\u00fdm pohledem a \u00fasm\u011bvem a d\u011blal to tak dob\u0159e, \u017ee mu Bill uv\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Se mnou si ned\u011blej starosti.“ P\u0159ibl\u00ed\u017eil se a jemn\u011b jej l\u00edbl na rty. „D\u016fle\u017eit\u00e9 je, abys byl v po\u0159\u00e1dku ty. To je to jedin\u00e9, na \u010dem mi z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Billovou hrud\u00ed se znovu rozl\u00e9val ten p\u0159\u00edjemn\u00fd h\u0159ejiv\u00fd pocit. Tv\u00e1\u0159 vlo\u017eil do prohlubn\u011b Tomova krku a hladov\u011b nas\u00e1l jej\u00ed v\u016fni.<\/div>\n
„A co on?“ Tom zaslechl Billovu nesm\u011blou ot\u00e1zku. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebyla polo\u017eena z d\u016fvodu strachu o Greg\u016fv zdravotn\u00ed stav. Zp\u016fsobem, jak\u00fdm se tiskl k jeho t\u011blu, mu dal jasn\u011b najevo, \u017ee je vnit\u0159n\u011b t\u0159\u00edm\u00e1n v\u00fd\u010ditkou. C\u00edt\u00ed se b\u00fdt vinen za to, co se stalo, a m\u00e1 strach, zda Tomovi nezp\u016fsobil pot\u00ed\u017ee.<\/div>\n
„Jen p\u00e1r mod\u0159in,“ Tom nezaujat\u011b pokr\u010dil rameny. „Za chv\u00edli se z toho dostane. D\u016fle\u017eit\u00e9 je jen to, \u017ee se to kone\u010dn\u011b dostalo ven a nez\u016fstane bez trestu.“<\/div>\n
„Jak\u00fd trest?“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to na vylou\u010den\u00ed.“<\/div>\n
\n

Bill v duchu zast\u00e9nal \u00falevou. V\u011bd\u011bl, \u017ee se t\u00edm nevy\u0159e\u0161\u00ed jeho pot\u00ed\u017ee s ostatn\u00edmi lidmi ze \u0161koly, ale p\u0159edstava, \u017ee by se zbavil sv\u00e9ho nejv\u011bt\u0161\u00edho tyrana a zdroje ve\u0161ker\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr, byla ne\u010dekan\u011b sp\u00e1sn\u00e1. Narovnal se a pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuji,“ vydechl, do o\u010d\u00ed mu ji\u017e podruh\u00e9 v ten den vystoupily slzy, tentokr\u00e1t v\u0161ak ze zcela jin\u00e9ho d\u016fvodu. Tom\u016fv pohled byl jako pohlazen\u00ed. Byl t\u00edm nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edm dotekem, jen\u017e mu byl kdy v\u011bnov\u00e1n, jedin\u00fdm, kter\u00fd c\u00edtil i na m\u00edstech, o jejich\u017e existenci do t\u00e9 chv\u00edle pochyboval. B\u00fdvala uzav\u0159en\u00e1, zela pr\u00e1zdnotou, nev\u011b\u0159il by, \u017ee to v budoucnu m\u016f\u017ee b\u00fdt jinak, \u017ee se v jeho \u017eivot\u011b zjev\u00ed osoba, kter\u00e1 p\u0159evr\u00e1t\u00ed jeho \u017eivot naruby. Osoba, kter\u00e1 se stala jeho \u017eivotem.<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di, p\u0159ij\u00edmaje dal\u0161\u00ed z Tomov\u00fdch polibk\u016f, jeho srdce nezvl\u00e1dalo n\u00e1por emoc\u00ed a tlouklo jako spla\u0161en\u00e9, ale Bill si toho nev\u0161\u00edmal. Se v\u0161\u00ed n\u011bhou, kter\u00e9 byl schopen, op\u011btoval Tom\u016fv polibek a jen chvilku p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se od sebe odsunuli a do dve\u0159\u00ed vstoupila zavalit\u00e1 postava l\u00e9ka\u0159e, poprv\u00e9 prol\u00e9tl Tom\u016fv obli\u010dej zamilovan\u00fdm pohledem.<\/div>\n
\n

Asi o p\u016fl hodinu pozd\u011bji sed\u011bli oba v aut\u011b, Tom bedliv\u011b pozoruj\u00edc\u00ed dopravu na cest\u011b, se kterou dok\u00e1zala trocha de\u0161t\u011b zp\u016fsobit hotovou katastrofu, Bill prohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed si velikou b\u00edlou s\u00e1dru, kter\u00e1 zdobila jeho pravou ruku a m\u011bla b\u00fdt jeho spole\u010dnic\u00ed tak dlouho, dokud se jeho prsty zase nedaj\u00ed do po\u0159\u00e1dku. Jen co jej v\u00fdsledek rentgenu ujistil v jeho podez\u0159en\u00ed a on zjistil, \u017ee mu na prav\u00e9 ruce z\u016fstal jedin\u00fd funk\u010dn\u00ed prst, propadl \u00fazkosti. Okam\u017eit\u011b pomyslel na v\u0161echny \u010dinnosti, kter\u00e9 do t\u00e9 doby zvl\u00e1dal s\u00e1m a kter\u00e9 mu neschopnost vyu\u017e\u00edvat pravou ruku zna\u010dn\u011b zt\u00ed\u017eila. P\u00e9\u010de o Beth, o dom\u00e1cnost, pak tady byla samoz\u0159ejm\u011b \u0161kola – psan\u00ed pozn\u00e1mek, pr\u00e1ce v laborato\u0159i, vykon\u00e1v\u00e1n\u00ed b\u011b\u017en\u00fdch \u00fakon\u016f a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b jeho milovan\u00fd klav\u00edr, kter\u00fd byl prost\u0159edkem jeho \u00fanik\u016f p\u0159ed realitou.<\/p><\/div>\n

Jakmile v\u0161ak nastoupili do auta, \u00fazkost se ne\u010dekan\u011b vytratila. Sed\u011bl klidn\u011b, nyn\u00ed pozoruj\u00edc\u00ed drobn\u00e9 de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po okn\u011b, nep\u0159em\u00fd\u0161lel, stal se n\u011bm\u00fdm pozorovatelem d\u011bn\u00ed za okny a probral se teprve ve chv\u00edli, kdy projeli zat\u00e1\u010dku vedouc\u00ed k Billov\u011b ulici. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal a oto\u010dil se na Toma, kter\u00fd se tv\u00e1\u0159il nadm\u00edru spokojen\u011b, v\u011bdom\u011b minul zat\u00e1\u010dku a nyn\u00ed mu na rty vystoupil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
\n

„Kam jedeme?“ zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b.<\/p><\/div>\n

„Pro v\u011bci,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fasm\u011bvem, soust\u0159ed\u011bn na d\u011bn\u00ed na silnici.<\/div>\n
„Pro v\u011bci?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je ta prav\u00e1 chv\u00edle p\u0159ijmout tvou nab\u00eddku. Bude\u0161 pot\u0159ebovat mou pomoc.“<\/div>\n
Bill se prudce narovnal, srdce c\u00edtil a\u017e n\u011bkde v krku. „St\u011bhuje\u0161 se ke mn\u011b?“<\/div>\n
„Pokud m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d chce\u0161 m\u00edt u sebe.“ Zastavili na \u010derven\u00e9 a Tom na Billa pohl\u00e9dl nezvykle nejist\u00fdm pohledem. Jeho tv\u00e1\u0159e z\u00edskaly jemn\u011b nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd odst\u00edn.<\/div>\n
„Chci,“ \u0161eptl Bill, dr\u017e\u00edc\u00ed se Tomova velk\u00e9ho svetru, jako by m\u011bl nadej\u00edt konec sv\u011bta. „To v\u00ed\u0161, \u017ee chci.“<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ vydechl Tom. U\u017e jen pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee odte\u010f budou po\u0159\u00e1d spolu, v n\u011bm probouzelo nefal\u0161ovanou radost. T\u011b\u0161il se na v\u0161echny ty okam\u017eiky, na ka\u017edou vte\u0159inu str\u00e1venou v bl\u00edzkosti \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, na dal\u0161\u00ed kroky sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k jeho srdci.<\/div>\n
Usm\u00e1li se na sebe, pol\u00edbili se a spole\u010dn\u011b vyjeli vst\u0159\u00edc de\u0161t\u011bm zaplaven\u00fdm ulic\u00edm.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Nenechte se odradit bolestiv\u011bj\u0161\u00edm \u00favodem. Jak se \u0159\u00edk\u00e1, cesta za \u0161t\u011bst\u00edm b\u00fdv\u00e1 mnohokr\u00e1t hodn\u011b trnit\u00e1, ale kdy\u017e kone\u010dn\u011b dos\u00e1hneme sv\u00e9ho c\u00edle, kdy\u017e celou na\u0161\u00ed bytost\u00ed prob\u011bhne pocit neskonal\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, uv\u011bdom\u00edme si, \u017ee v\u0161echna ta bolest za to st\u00e1la, \u017ee bychom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2521","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2521","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2521"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2521\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2521"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2521"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2521"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}