{"id":2524,"date":"2015-10-27T16:00:00","date_gmt":"2015-10-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2515"},"modified":"2015-10-27T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-27T15:00:00","slug":"art-imitates-life-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/27\/art-imitates-life-1\/","title":{"rendered":"Art imitates life 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tak mi bylo Janul\u00ed taktn\u011b nazna\u010deno, \u017ee bych si tyto p\u0159edmluvy k pov\u00eddk\u00e1m m\u011bla ps\u00e1t sama, z\u0159ejm\u011b se j\u00ed u\u017e necht\u011bj\u00ed vym\u00fd\u0161let \ud83d\ude00 Tak dob\u0159e. V\u0161imla jsem si, \u017ee s pov\u00eddkou Vicious jsem spoustu z v\u00e1s p\u0159\u00edli\u0161 nenadchla a p\u011bkn\u011b v\u00e1s roz\u010diluje. A mn\u011b p\u0159itom p\u0159ijde tak zaj\u00edmav\u00e1 a jin\u00e1… Zkuste se na to d\u00edvat t\u0159eba jako na poh\u00e1dku a nebrat to tak v\u00e1\u017en\u011b \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Dnes naopak p\u0159ich\u00e1z\u00edm s pov\u00eddkou, kter\u00e1 je naprosto jin\u00e1, ve skute\u010dnosti je to jedna z m\u00fdch \u00fapln\u011b nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch pov\u00eddek v\u016fbec a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee si ji zamilujete stejn\u011b, jako j\u00e1. Odehr\u00e1v\u00e1 se v Berl\u00edn\u011b, v\u0161echny n\u00e1zvy a m\u00edsta jsou skute\u010dn\u011b existuj\u00edc\u00ed, tak\u017ee si je pro lep\u0161\u00ed p\u0159edstavu m\u016f\u017eete vyhledat t\u0159eba na map\u011b. Nic dal\u0161\u00edho neprozrad\u00edm, jen chci dodat, \u017ee kdy\u017e jsem si tu pov\u00eddku k p\u0159ekladu vyb\u00edrala, jako prvn\u00ed m\u011b napadlo, \u017ee to je p\u0159esn\u011b typ pov\u00eddky, kter\u00fd by se l\u00edbil Mishulce a Zuzance, alespo\u0148 pokud m\u016f\u017eu soudit podle koment\u00e1\u0159\u016f, a proto chci tento p\u0159eklad, holky, v\u011bnovat pr\u00e1v\u011b v\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Pov\u00eddka m\u00e1 22 d\u00edl\u016f, je psan\u00e1 v roce 2011 a bude tady dvakr\u00e1t t\u00fddn\u011b, v \u00fater\u00fd a v ned\u011bli, tak si u\u017eijte \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
Zuzu<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pr\u00e1zdn\u00e9 pl\u00e1tno<\/p>\n

<\/strong> Tom se plaho\u010dil po ulic\u00edch pomal\u00fdm tempem, propl\u00e9tal se labyrintem uli\u010dek a chodn\u00edk\u016f, kter\u00e9 jej udr\u017eovaly mimo hlavn\u00ed silnici. Den byl na tohle ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed neobvykle hork\u00fd a on si ti\u0161e p\u0159\u00e1l, aby se ochladilo alespo\u0148 do doby, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky dom\u016f. M\u011bl v pr\u00e1ci dlouh\u00fd den a bolela jej ramena od celodenn\u00edho dr\u017een\u00ed ruky vzh\u016fru. Posunul sv\u016fj batoh, aby nem\u011bl v\u011bt\u0161inu jeho v\u00e1hy na ramenech v m\u00edstech, kter\u00e1 ho nejv\u00edce bolela, a zabo\u010dil na malou cestu mezi dvorky n\u011bjak\u00fdch nezaj\u00edmav\u00fdch obchodn\u00edch objekt\u016f.<\/div>\n

Ani\u017e by opravdu v\u011bnoval pozornost sv\u00e9mu okol\u00ed, op\u011bt si ot\u0159el pot z \u010dela. N\u011bkdy si opravdu p\u0159\u00e1l, aby nebyl takov\u00fd skrbl\u00edk a jel zp\u00e1tky dom\u016f prost\u011b metrem. Ne, pomyslel si t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pot\u00e9, co mu ta my\u0161lenka vstoupila na mysl, jeho t\u011b\u017ece vyd\u011blan\u00e9 pen\u00edze byly ur\u010deny pro mnohem rozumn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, jako jsou potraviny a barvy. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b by sv\u00e9 pen\u00edze nevyhodil za dopravu, ta cesta nebyla zase tak dlouh\u00e1. Dne\u0161n\u00ed cesta byla dokonce krat\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. Pr\u00e1ce byla v centru m\u011bsta, v jihov\u00fdchodn\u00ed \u010d\u00e1sti Mitte, a cesta zp\u011bt do Friedrichshainu by mu nem\u011bla trvat d\u00e9le ne\u017e hodinu, maxim\u00e1ln\u011b. P\u00e1rkr\u00e1t u\u017e \u0161el celou cestu a\u017e z druh\u00e9 strany Tiergartenu. To teprve byla pekeln\u00e1 cesta.<\/div>\n
\n

S uva\u017eov\u00e1n\u00edm, zda by m\u011bl uzav\u0159\u00edt dohodu s Davidem, aby jej dal\u0161\u00ed den hodil dom\u016f firemn\u00edm autem a s p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm, kolik by jej to st\u00e1lo, nechal sv\u00e9 o\u010di bezmy\u0161lenkovit\u011b putovat tam a zp\u011bt mezi dvorky na obou stran\u00e1ch, obklopen\u00fdmi dr\u00e1t\u011bn\u00fdmi ploty. Zjistil, \u017ee je tato oblast extr\u00e9mn\u011b nudn\u00e1, sam\u00e9 nez\u00e1\u017eivn\u00e9 a neinspiruj\u00edc\u00ed povrchy. Nev\u00fdrazn\u00e9 barvy v\u0161ude, kam se pod\u00edval. Nemohl si pomoct, aby si nemyslel, \u017ee by t\u00e9 oblasti pomohlo d\u00e1t j\u00ed n\u011bjak\u00fd charakter, n\u011bco, aby byla m\u00e9n\u011b nezaj\u00edmav\u00e1. Navzdory tomu, \u017ee sv\u00edtilo slun\u00ed\u010dko, co\u017e mu \u0161lo mimochodem ka\u017edou minutou v\u00edce a v\u00edce na nervy, a \u017ee proch\u00e1zel docela n\u00f3bl a udr\u017eovanou \u010d\u00e1st\u00ed m\u011bsta, Tom v sob\u011b prost\u011b nedok\u00e1zal naj\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 nad\u0161en\u00ed. Byl unaven\u00fd, v\u0161echny svaly mu pulzovaly bolest\u00ed a v krku m\u011bl sucho jako na Saha\u0159e. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo dostat se zp\u00e1tky dom\u016f, zjistit, jestli by n\u011bkde mohl vyhrabat l\u00e1hev piva a prospat zbytek dne i zbytek bolesti. Pokud by mile po\u017e\u00e1dal, nebo by dokonce p\u0159i\u0161el s n\u011bjakou formou \u00faplatku, mohl by dokonce Andyho p\u0159inutit, aby mu dal n\u011bjakou p\u011bknou mas\u00e1\u017e.<\/p><\/div>\n

\n
Se snahou rozhodnout se mezi skute\u010dn\u00fdm utracen\u00edm pen\u011bz za pivo, v\u00fdm\u011bnou za mas\u00e1\u017e zad, nebo zda by mohl vysta\u010dit s n\u011bjak\u00fdm druhem vz\u00e1jemn\u00e9 protislu\u017eby, byla jeho pozornost n\u00e1hle v\u011bnov\u00e1na \u010demusi v koutku jeho oka. Ten obraz tam nesetrval moc dlouho, ale z\u016fstal mu v podv\u011bdom\u00ed a p\u0159inutil jej oto\u010dit hlavu a pod\u00edvat se znovu.<\/div>\n
Z\u00edralo mu to p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e. Hladk\u00fd, b\u00edl\u00fd povrch byl osv\u011btlen sluncem a odr\u00e1\u017eel sv\u011btlo t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00fdm zp\u016fsobem. Tom bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se\u0161el z cesty a p\u0159istoupil k dr\u00e1t\u011bn\u00e9mu plotu, aby z\u00edral na ten kr\u00e1sn\u00fd pohled p\u0159ed sebou. Neposkvrn\u011bn\u00e9 b\u00edl\u00e9 pl\u00e1tno pros\u00edc\u00ed, aby bylo transformov\u00e1no do jedine\u010dn\u00e9ho a skv\u011bl\u00e9ho um\u011bleck\u00e9ho d\u00edla. V mysli se mu u\u017e za\u010daly tvo\u0159it p\u0159edstavy a dok\u00e1zal vid\u011bt hotov\u00e9 d\u00edlo tak jasn\u011b, \u017ee jej to m\u00e1lem vyt\u00e1hlo z jeho snov\u00e9ho stavu.<\/div>\n
Lehce zavrt\u011bl hlavou, jen aby se vr\u00e1til zp\u011bt do reality, s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00edm se mu po tv\u00e1\u0159i. Bylo to perfektn\u00ed! N\u011bco takov\u00e9ho hledal u\u017e v\u011bky a t\u00e9m\u011b\u0159 se vzdal nad\u011bje, \u017ee by to n\u011bkdy na\u0161el. P\u0159ipadalo mu to, jako by se bohov\u00e9 na n\u011bj kone\u010dn\u011b usm\u00e1li, kdy\u017e mu poskytli pl\u00e1tno tak n\u00e1dhern\u00e9, jako nic, co kdy d\u0159\u00edve vid\u011bl. \u010cekalo na n\u011bj, ukryto v tichu, hluboko uvnit\u0159 to c\u00edtil. Tohle bylo ono – to, co se \u010dasem prom\u011bn\u00ed z bezduch\u00e9, b\u00edl\u00e9 zdi do jeho doposud nejv\u011bt\u0161\u00edho um\u011bleck\u00e9ho d\u00edla.<\/div>\n
\n

Spokojen se sv\u00fdm nov\u00fdm objevem se Tom rychle rozhl\u00e9dl po okol\u00ed. Kde p\u0159esn\u011b to byl? Bude muset dvakr\u00e1t zkontrolovat n\u00e1zev ulice, a\u017e se vyd\u00e1 zp\u00e1tky na hlavn\u00ed silnici. A\u010dkoliv, ostatn\u00ed v\u011bci byly tak\u00e9 d\u016fle\u017eit\u00e9. Jak vysok\u00fd byl plot a mohl na n\u011bj snadno vy\u0161plhat? Byla uvnit\u0159 n\u011bjak\u00e1 ochranka, a pokud ano, jak by se j\u00ed mohl vyhnout? Zamra\u010dil se a studoval okol\u00ed, dokud nebyl spokojen se sv\u00fdm pr\u016fzkumem. Plot nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m a na dohled nezjistil \u017e\u00e1dnou zjevnou kameru. Tak\u017ee zde mohla b\u00fdt bezpe\u010dnostn\u00ed ochranka, samoz\u0159ejm\u011b, ale to bylo riziko, kter\u00e9 byl ochoten podstoupit. Jak by taky ne, s n\u011b\u010d\u00edm tak vz\u00e1cn\u00fdm v dosahu?<\/p><\/div>\n

Bolest jeho sval\u016f byla zapomenuta a s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu Tom op\u011bt nabral kurs sm\u011brem k domovu, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee brzy bude zp\u011bt. Bylo tam pr\u00e1zdn\u00e9 pl\u00e1tno, jen \u010dekaj\u00edc\u00ed na n\u011bj, aby ho zaplnil, a on jej nehodlal nechat pr\u00e1zdn\u00e9 moc dlouho.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Jeho batoh dopadl na zem s hlasit\u00fdm \u017euchnut\u00edm, jakmile vkro\u010dil dovnit\u0159, a byl rychle zapomenut. Podlahov\u00e1 prkna mu vrzala pod nohama, kdy\u017e Tom zam\u00ed\u0159il hloub\u011bji do bytu.<\/p><\/div>\n

„Andreasi?“ Zeptal se rad\u0161i hlasit\u011bji, s nad\u011bj\u00ed, \u017ee jeho kamar\u00e1d je\u0161t\u011b neode\u0161el do pr\u00e1ce.<\/div>\n
St\u00e1hl si p\u0159es hlavu propocen\u00fd svetr a nahodile jej odhodil do rohu, ne\u017e pro\u0161el dve\u0159mi do lo\u017enice, kde na\u0161el doty\u010dnou osobu sp\u00edc\u00ed na podlaze. „Hej, \u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenko,“ zkusil to a doufal, \u017ee jej nebude muset skute\u010dn\u011b probudit, v\u017edy byl potom hrozn\u011b nevrl\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. M\u00edrn\u011b rozmrzel\u00fd p\u0159e\u0161el m\u00edstnost a jemn\u011b Andrease kopl do nohy. \u0160t\u00edhl\u00fd mlad\u00edk n\u011bco nesouvisle zamumlal a oto\u010dil se, tak\u017ee Tom vid\u011bl jeho z\u00e1da. Tom jej znovu kopl, tentokr\u00e1t ne tak jemn\u011b, a nasadil nespokojen\u00fd obli\u010dej. Um\u00edral touhou pod\u011blit se o novinky. Ale zd\u00e1lo se, \u017ee jeho \u00fasil\u00ed se nakonec vyplatilo, kdy\u017e Andreas pomalu oto\u010dil hlavu sm\u011brem k Tomovi a za\u010dal si unaven\u011b mnout o\u010di. „Co chce\u0161?“ Zeptal se, hlas m\u011bl ze sp\u00e1nku trochu ochrapt\u011bl\u00fd a such\u00fd.<\/div>\n
Tom povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed nad rozcuchan\u00fdm blon\u010f\u00e1kem. „Tohle je n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak pozdravit sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd se kone\u010dn\u011b vr\u00e1til po n\u00e1ro\u010dn\u00e9m dni v pr\u00e1ci, kde vyd\u011bl\u00e1val pen\u00edze, aby nakrmil tv\u016fj vychrtl\u00fd zadek?“ Byl si pln\u011b v\u011bdom toho, \u017ee to trochu p\u0159eh\u00e1n\u00ed, ale kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, alespo\u0148<\/em> jej to probud\u00ed.<\/div>\n
\n

Rozhodn\u011b jej to probudilo. „No promi\u0148?“ zachrapt\u011bl Andreas, posadil se malinko moc rychle a m\u00e1lem padl zp\u011bt z n\u00e1hl\u00e9ho n\u00e1valu krve do hlavy. Podep\u0159el se ob\u011bma rukama o matraci pod sebou a z\u00edral vzh\u016fru na Toma. „Kdo p\u0159esn\u011b tady koho krm\u00ed, Tome?“ S nen\u00e1padn\u00fdm p\u00edsk\u00e1n\u00edm si Tom jednodu\u0161e slo\u017eil ruce za z\u00e1dy a loudal se do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, opou\u0161t\u011bje tak blon\u010f\u00e1ka s hroziv\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. „Je\u0161t\u011b jsme neskon\u010dili, ty bastarde!“ Andreas u\u017e byl te\u010f definitivn\u011b vzh\u016fru, pomyslel si Tom a usm\u00e1l se sv\u00e9 vlastn\u00ed chytrosti. Brzy pot\u00e9 se blon\u010f\u00e1k p\u0159i\u0159\u00edtil do m\u00edstnosti a z o\u010d\u00ed mu l\u00e9taly blesky. „\u0158ekni mi, Tome, kdo p\u0159esn\u011b koho krm\u00ed?“ Andreas si zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou a na\u0161tvan\u011b z\u00edral p\u0159es celou m\u00edstnost na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a spolubydl\u00edc\u00edho.<\/p><\/div>\n

„Jo, jo, jak mysl\u00ed\u0161,“ byla Tomova odpov\u011b\u010f na to obvin\u011bn\u00ed. Padl na opot\u0159ebovanou pohovku a nat\u00e1hl si ruce nad hlavou, ne\u017e se mu na tv\u00e1\u0159i op\u011bt objevil obrovsk\u00fd \u00fasm\u011bv. Dnes mu nic nemohlo zkazit n\u00e1ladu, ani Andreas\u016fv lehce jedovat\u00fd postoj.<\/div>\n
Andreas dr\u017eel jazyk za zuby, dokud se mu nepoda\u0159ilo zchladnout natolik, aby na Toma nevyjel, a pozorn\u011b sv\u00e9ho kamar\u00e1da studoval. Do o\u010d\u00ed se mu pomalu vracelo sv\u011btlo a na tv\u00e1\u0159i se mu nakonec objevil \u00fasm\u011bv. „M\u00e1\u0161 dobr\u00e9 zpr\u00e1vy,“ konstatoval.<\/div>\n
„Na\u0161el jsem to nejdokonalej\u0161\u00ed pl\u00e1tno ze v\u0161ech.“ Spokojen s\u00e1m se sebou, Tom na Andrease zavrt\u011bl obo\u010d\u00edm a zabo\u0159il se hloub\u011bji do gau\u010de.<\/div>\n
\n

Andreas si lehce odfrkl, p\u0159idal se k n\u011bmu na gau\u010d a b\u011bhem toho procesu z n\u011bj Tomovi hrub\u011b shodil nohy. „A j\u00e1 si tady hloup\u011b myslel, \u017ee jde o n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho.“<\/p><\/div>\n

Pobou\u0159en\u00fd zleh\u010dov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho velk\u00e9ho objevu Tom na blon\u010f\u00e1ka zaz\u00edral. „Andy! To nen\u00ed hezk\u00e9. Jsou to \u00fa\u017easn\u00e9 zpr\u00e1vy a ty to v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k pokr\u010dil rameny a nenab\u00eddl \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Tak\u017ee, jak\u00fd byl tv\u016fj den?“ Zeptal se Andreas po chv\u00edli.<\/div>\n
Tom p\u0159imhou\u0159il o\u010di, st\u00e1le frustrovan\u00fd, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel nem\u00e1 v \u00famyslu s n\u00edm sd\u00edlet jeho nad\u0161en\u00ed. „Fajn. David byl p\u011bkn\u011b otravn\u00fd, jako v\u017edy, Bushidova p\u0159\u00edtomnost byla neexistuj\u00edc\u00ed, jako v\u017edy, a pr\u00e1ce byla \u00fanavn\u00e1, jako v\u017edy. Moje svaly m\u011b zab\u00edj\u00ed a nejsem si jist\u00fd, jestli je\u0161t\u011b n\u011bkdy znovu budu moct spustit ramena, proto\u017ee jsem je cel\u00fd den zvedal a v\u00e1\u017en\u011b m\u00e1m strach, \u017ee mi v t\u00e9 poloze u\u017e na v\u011b\u010dnost zamrzly. Ale jinak to byl pravd\u011bpodobn\u011b, kurva, ten nejlep\u0161\u00ed den m\u00e9ho \u017eivota.“<\/div>\n
Sarkasmus odkap\u00e1val z ka\u017ed\u00e9ho jeho slova, ale Andreas si toho nev\u0161\u00edmal. „No, to je p\u011bkn\u00e9.“<\/div>\n
„N\u011bkdy si \u0159\u00edk\u00e1m, pro\u010d se v\u016fbec obt\u011b\u017euju se s tebou kamar\u00e1dit,“ \u0159ekl Tom, te\u010f u\u017e jasn\u011b na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„Je to proto, \u017ee m\u011b miluje\u0161,“ konstatoval Andreas a pokra\u010doval, „a proto, \u017ee nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 p\u0159\u00e1tele.“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou a jednodu\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu.“<\/div>\n
\n

To bylo v\u0161e, co bylo t\u0159eba, aby se na Andreasov\u011b tv\u00e1\u0159i objevil \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. Miloval, kdy\u017e m\u011bl pravdu, a p\u0159edev\u0161\u00edm se mu l\u00edbilo, kdy\u017e s n\u00edm lid\u00e9 souhlasili. „Tak\u017ee, perfektn\u00ed nov\u00e9 pl\u00e1tno, jo?“<\/p><\/div>\n

„Kone\u010dn\u011b!“ Tom t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl a druh\u00e9ho mlad\u00edka to rozesm\u00e1lo.<\/div>\n
Nebylo to opravdu tak, \u017ee by se Andreas nestaral o Tom\u016fv nov\u00fd objev, vlastn\u011b byl za n\u011bj opravdu \u0161\u0165astn\u00fd, ale dr\u00e1\u017edit jej byla tak velk\u00e1 z\u00e1bava, \u017ee si opravdu nemohl pomoct. V\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo pro Toma n\u011bco velk\u00e9ho, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00edm, jako \u017ee jej to nezaj\u00edm\u00e1, Toma na\u0161tve, a tak to prost\u011b musel trochu nat\u00e1hnout.<\/div>\n
„Ano, na\u0161el jsem perfektn\u00ed m\u00edsto a j\u00e1 p\u0159\u00edsah\u00e1m, Andy, doslova m\u011b prosilo, abych ho namaloval!“ Tom mu v\u011bnoval pohled \u00b4jsem vzru\u0161en\u00e9 mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b\u00b4 a Andreas se mu musel sm\u00e1t.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pu, jak s tebou st\u011bny mluv\u00ed,“ \u0159ekl a znovu to uv\u00e1\u017eil. „Jse\u0161 si jist\u00fd, \u017ee ty hlasy nejsou jen ve tv\u00e9 hlav\u011b?“ Aby zd\u016fraznil sv\u00e9 tvrzen\u00ed, zvedl n\u011bkolik Tomov\u00fdch dred\u016f, jako by kontroloval, jestli se tam uvnit\u0159 n\u011bco neskr\u00fdv\u00e1 a za\u010dal se nekontrolovateln\u011b hih\u0148at.<\/div>\n
Tom jej hrav\u011b pl\u00e1cl do ruky a p\u0159edst\u00edran\u011b na n\u011bj zaz\u00edral. „Vtipn\u00e9, Andy. Opravdu origin\u00e1ln\u00ed.“ P\u0159esto nedok\u00e1zal dlouho udr\u017eet pohor\u0161en\u00fd v\u00fdraz a brzy se p\u0159ipojil k Andreasovi, aby se sm\u00e1l nahlas jeho hloup\u00e9mu vtipu.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e kone\u010dn\u011b popadl dech, Andreas se rozhodl, \u017ee je \u010das, aby uk\u00e1zal, \u017ee dok\u00e1\u017ee b\u00fdt taky ohledupln\u00fd a pozorn\u00fd kamar\u00e1d. „Tak\u017ee, kde jsi na\u0161el to sv\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 pl\u00e1tno?“<\/p><\/div>\n

Tom se st\u00e1le dr\u017eel za \u017ealudek, kter\u00fd jej bolel od sm\u00edchu, a t\u00e9m\u011b\u0159 pla\u0161e se usm\u00e1l. „V Mitte. N\u00e1hodou jsem kolem toho pro\u0161el p\u0159i cest\u011b z pr\u00e1ce.“<\/div>\n
Andreas se lehce zamra\u010dil. Podporoval Toma p\u0159i jak\u00e9koliv jeho misi, ale tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee bezpe\u010dnost v centru byla docela p\u0159\u00edsn\u00e1, co\u017e znamenalo, \u017ee pravd\u011bpodobnost, \u017ee Tom bude chycen, byla daleko vy\u0161\u0161\u00ed. Grafitti v Berl\u00edn\u011b opravdu nebylo odsuzov\u00e1no, ale byly tady je\u0161t\u011b z\u00e1kony proti vandalismu a nedovolen\u00e9 vniknut\u00ed nebylo n\u011bco, co by lehce pro\u0161lo. \u0160ance byly, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel se jednoho dne ocitne za m\u0159\u00ed\u017eemi za jednu nebo druhou v\u011bc, ne-li ob\u011b, a ta my\u0161lenka se mu nel\u00edbila.<\/div>\n
„A\u017e tam dole? Nel\u00edb\u00ed se mi to. Ty v\u00ed\u0161, jak ne\u00fastupn\u00ed jsou ti bohat\u00ed bastardi v nejvy\u0161\u0161\u00edm zabezpe\u010den\u00ed a podobn\u00fdch sra\u010dk\u00e1ch,“ za\u010dal a v\u011bnoval Tomovi ustaran\u00fd pohled. Ale nebylo to k ni\u010demu, to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Jakmile Tomovi v hlav\u011b uv\u00edzl n\u011bjak\u00fd n\u00e1pad, nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak mu jej vymluvit.<\/div>\n
\n

„Ned\u011blej si s t\u00edm starosti, Andy, budu d\u00e1vat pozor, jo? P\u0159\u00edsah\u00e1m.“ Andy se c\u00edtil trochu l\u00e9pe, kdy\u017e to sly\u0161el p\u0159\u00edmo od Toma, ale z t\u00e9 my\u0161lenky mu p\u0159ece jen bylo \u0161patn\u011b od \u017ealudku. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, zam\u00ed\u0159\u00edm tam dol\u016f dnes pozd\u011b v noci. Ty dneska pracuje\u0161?“ Byla to nevinn\u00e1 ot\u00e1zka, ale Tom si p\u0159esto p\u0159\u00e1l, aby Andy \u0159ekl ne.<\/p><\/div>\n

„Jo, \u0161\u00e9f volal, mus\u00edm vz\u00edt extra sm\u011bny, Hannah volala, \u017ee je nemocn\u00e1.“<\/div>\n
Tom se kousl do spodn\u00edho rtu a odpov\u011bd\u011bl jen „Aha.“ Jestli\u017ee Andreas \u0161el do pr\u00e1ce, v\u011bd\u011bl, \u017ee pot\u00e9 skon\u010d\u00ed na ulici, v\u017edycky to tak d\u011blal.<\/div>\n
Na rameni se mu ocitla jemn\u00e1 ruka s uklid\u0148uj\u00edc\u00edm stisknut\u00edm. „Hej, \u010dlov\u011b\u010de, neboj se. Budu v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Tom si povzdechl. „Jen si d\u00e1vej pozor, jo?“ Zvedl pohled z m\u00edsta, kde odpo\u010d\u00edval na sepjat\u00fdch rukou v kl\u00edn\u011b, setkal se s Andreasov\u00fdm pohledem a dr\u017eel ho.<\/div>\n
„V\u017edycky jsem.“<\/div>\n
\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl a dal tak Andreasovi v\u011bd\u011bt, \u017ee mu v\u011b\u0159\u00ed. Opravdu mu v\u011b\u0159il. Byli to jen ti v\u0161ichni ostatn\u00ed, kter\u00fdm nev\u011b\u0159il. V den, kdy se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee Andreas s\u00e1m sebe prod\u00e1v\u00e1, aby m\u011bl extra p\u0159\u00edjem, byl z\u00e1rove\u0148 dnem, kdy si uv\u011bdomil, jak posran\u00fd sv\u011bt dok\u00e1\u017ee b\u00fdt a jak daleko n\u011bkte\u0159\u00ed museli zaj\u00edt, jen aby z\u016fstali na \u017eivu. K \u010dertu, ne\u017e ho Andreas zasv\u011btil do sv\u00e9ho tajemstv\u00ed, Tom u\u017e si st\u011b\u017eoval na pracovn\u00ed podm\u00ednky Andyho pravideln\u00e9ho zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Nyn\u00ed ten mal\u00fd, za\u0161l\u00fd bar reprezentoval, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, n\u011bjak\u00fd druh bezpe\u010dn\u00e9ho a snadn\u00e9ho zp\u016fsobu, jak si vyd\u011blat na \u017eivobyt\u00ed. Tom se Andyho sna\u017eil p\u0159emluvit, aby se vzdal sv\u00e9 druh\u00e9 \u00b4pr\u00e1ce\u00b4, ale on odm\u00edtl. Tom u\u017e o tom znovu neza\u010dal. Byl to koneckonc\u016f Andreas\u016fv \u017eivot a mohl si s n\u00edm d\u011blat, co cht\u011bl. Ale to nic nem\u011bnilo na skute\u010dnosti, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e \u0161el Andreas do pr\u00e1ce, Tom pos\u00edlal tichou motlitbu komukoliv, kdo mo\u017en\u00e1 poslouchal, aby byl v bezpe\u010d\u00ed a vr\u00e1til se dom\u016f v po\u0159\u00e1dku.<\/p><\/div>\n

\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Tom z\u00edral na pr\u00e1zdnou b\u00edlou ze\u010f a zubil se jako \u0161\u00edlenec. Tohle bylo ono, p\u0159i\u0161el \u010das uk\u00e1zat, co v n\u011bm je. U\u017e m\u011bl pl\u00e1ny, velk\u00e9 pl\u00e1ny pro to nete\u010dn\u00e9 pl\u00e1tno p\u0159ed sebou. Cesta zp\u011bt do Mitte byla dlouh\u00e1, ale kdy\u017e se zdi dotkl prvn\u00ed pruh barvy, v\u011bd\u011bl, \u017ee to st\u00e1lo za to. Plot nebyl p\u0159\u00edli\u0161 na obt\u00ed\u017e a on byl r\u00e1d, \u017ee by nebyl p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd probl\u00e9m jej p\u0159el\u00e9zt, pokud by byl objeven. Barva pokr\u00fdvaj\u00edc\u00ed ze\u010f byla tmav\u00e1 a v\u00fdrazn\u00e1 oproti b\u00edl\u00e9, ale bylo definitivn\u00ed, \u017ee jakmile bude hotov, nebude tam nikdo, kdo by postr\u00e1dal tu z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edlou. V t\u00e9to chv\u00edli byl pono\u0159en do sv\u00e9ho um\u011bn\u00ed, vytv\u00e1\u0159el tvary a obrysy, vrstvil barvy, aby dal sv\u00e9mu n\u00e1vrhu \u017eivot a hloubku. S\u00e1m pro sebe se usm\u00edval, jak se p\u0159edstava v jeho hlav\u011b pomalu zhmot\u0148ovala a jeho poselstv\u00ed za\u010d\u00ednalo b\u00fdt hmatateln\u00e9.<\/p><\/div>\n

Jeho okol\u00ed sest\u00e1vaj\u00edc\u00ed z \u010dern\u00e9ho asfaltu, skladi\u0161t\u011b a dr\u00e1t\u011bn\u00e9ho plotu bylo vzd\u00e1len\u00e9 od jeho mysli. Bylo mu \u00fapln\u011b jedno, kde je, jakou budovu to zdob\u00ed, nebo dokonce \u017ee to, co d\u011bl\u00e1, je nez\u00e1konn\u00e9. V\u0161e, na \u010dem z\u00e1le\u017eelo, bylo, aby v\u0161ichni vid\u011bli, co vid\u011bl on, a aby sd\u00edlel svou vizi s k\u00fdmkoliv, kdo m\u011bl z\u00e1jem se pod\u00edvat. Zabran\u00fd v barv\u00e1ch, pln\u011b oddan\u00fd sv\u00e9 pr\u00e1ci, jako by se v\u0161echny \u017eivotn\u00ed probl\u00e9my n\u00e1hle vypa\u0159ily. Nebyly tak velk\u00e9, kdy\u017e maloval. Sv\u011bt nebyl tak hrozn\u00e9 m\u00edsto a nic se jej nemohlo dotknout. P\u0159i malov\u00e1n\u00ed byl sv\u011bt kr\u00e1sn\u00fd a Tom nedok\u00e1zal pochopit, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se v\u0161ichni ostatn\u00ed zd\u00e1li b\u00fdt slep\u00ed k t\u00e9to skute\u010dnosti.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Tak mi bylo Janul\u00ed taktn\u011b nazna\u010deno, \u017ee bych si tyto p\u0159edmluvy k pov\u00eddk\u00e1m m\u011bla ps\u00e1t sama, z\u0159ejm\u011b se j\u00ed u\u017e necht\u011bj\u00ed vym\u00fd\u0161let \ud83d\ude00 Tak dob\u0159e. V\u0161imla jsem si, \u017ee s pov\u00eddkou Vicious jsem spoustu z v\u00e1s p\u0159\u00edli\u0161 nenadchla a p\u011bkn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2524","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2524","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2524"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2524\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2524"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2524"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2524"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}