{"id":253,"date":"2019-01-14T16:00:00","date_gmt":"2019-01-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=248"},"modified":"2019-01-14T16:00:00","modified_gmt":"2019-01-14T15:00:00","slug":"objection-i-want-you-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/01\/14\/objection-i-want-you-22\/","title":{"rendered":"Objection! I want you 22."},"content":{"rendered":"
autor: Darkness069<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Georg<\/em><\/strong> to v\u00ed, vid\u011bl n\u00e1s.“<\/div>\n
\n

„Georg to v\u00ed<\/em><\/strong>, vid\u011bl n\u00e1s.“<\/div>\n

\n

„Georg to v\u00ed, vid\u011bl n\u00e1s<\/em><\/strong>.“<\/div>\n

\n

Ta slova se Tomovi p\u0159ehr\u00e1vala v hlav\u011b jako n\u011bjak\u00e1 hrozba, jako by se mu ta mantra sna\u017eila v\u0161echno posrat. Jeho j\u00eddlo z\u016fstalo zapomenuto v ruce a z\u00edral na druh\u00e9ho chlapce. Jestli se n\u011bco nau\u010dil ze sv\u00e9 pr\u00e1ce, tak odhadnout, zda mu n\u011bkdo l\u017ee, ale te\u010f se marn\u011b sna\u017eil z\u00edskat n\u011bjak\u00fd n\u00e1znak na chlapcov\u011b tv\u00e1\u0159i. Nic nena\u0161el. Tohle pro n\u011b te\u010f bude zaru\u010den\u011b obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„Nevzd\u00e1m se t\u011b.“<\/p><\/div>\n

\n

Tentokr\u00e1t to byl Bill, kdo zvedl pohled a d\u00edval se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na druh\u00e9ho mu\u017ee. „C-co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se. M\u011bl probl\u00e9m to pobrat. U\u017e tak to bylo komplikovan\u00e9 a Bill nebyl blb\u00fd a rozum\u011bl Tomovi jasn\u011b. To jeho mysl byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 vystresovan\u00e1. „Ale on to v\u00ed! Vid\u011bl n\u00e1s l\u00edbat se. A \u0159ekl, \u017ee bys m\u011b mohl vyd\u00edrat kv\u016fli zn\u00e1mk\u00e1m! Ani trochu t\u011b to neznepokojuje?“<\/p><\/div>\n

„Ty tomu nerozum\u00ed\u0161, \u017ee ne, Bille?“ Zeptal se Tom a povzdechl si. D\u00edval se Billovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Ten pohled do o\u010d\u00ed jako by okolo nich vytvo\u0159il p\u0159ed sv\u011btem ze\u010f. „Drahocenn\u00fd, naivn\u00ed Bill Kaulitz. Roze\u0161el se s tebou, kdy\u017e ti \u0159ekl tyhle v\u011bci? \u0158ekl n\u011bco o sv\u00fdch citech k tob\u011b?“ zeptal se a nadzvedl jedno obo\u010d\u00ed, kter\u00e9 \u0159\u00edkalo ‚poj\u010f a zkus mi lh\u00e1t.‘<\/div>\n
„No, ne\u2026 \u0159ekl, \u017ee t\u011b nem\u00e1 r\u00e1d a \u017ee se mu nel\u00edb\u00ed, jak m\u011b m\u011bn\u00ed\u0161 a jin\u00e9 v\u011bci,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, musel prolomit ten pohled a d\u00edvat se jin\u00fdm sm\u011brem, kde nebyl Tom. Pro\u010d se pt\u00e1 na takov\u00e9 ot\u00e1zky? Nem\u016f\u017ee to t\u00e9ma ukon\u010dit, aby mohli doj\u00edst sv\u00e9 j\u00eddlo?<\/div>\n
\n

Tom si nam\u00edsto toho odfrkl. „Dobr\u00e1 tedy. Nech\u00e1m t\u011b o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, nebo to analyzuj, jak chce\u0161, a uvid\u00edme, jestli dojde\u0161 ke stejn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru jako j\u00e1.“ Pokr\u010dil rameny a s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem sledoval, jak vych\u00e1z\u00ed na povrch to, co p\u0159edpov\u00eddal. Jasn\u011b, \u017ee to ne\u0161lo zp\u016fsobem, jak\u00fdm pl\u00e1noval, ale taky nemohl \u0159\u00edct, \u017ee by byl na\u0161tvan\u00fd ohledn\u011b v\u00fdsledku, kter\u00fd za\u010d\u00ednal vid\u011bt.<\/p><\/div>\n

„Co? Jak\u00fd z\u00e1v\u011br? O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ Zeptal se Bill a do\u017eadoval se odpov\u011bdi. Bylo celkem jasn\u00e9, \u017ee ten druh\u00fd mu\u017e v\u00ed n\u011bco, co on ne, n\u011bco hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Co to bylo za blbost ‚p\u0159em\u00fd\u0161lej o tom a dojdi k z\u00e1v\u011bru‘? Bylo to sm\u011b\u0161n\u00e9, kravina, kterou \u0159ekne\u0161 d\u00edt\u011bti, aby t\u011b p\u0159estalo otravovat. „Tome, \u0159ekni mi, kurva, o \u010dem mluv\u00ed\u0161, nebo te\u010f odejdu, i kdybych m\u011bl j\u00edt dom\u016f po sv\u00fdch.“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010dima a vychutn\u00e1val si hranolku. „Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct, proto\u017ee bys \u0159ekl, \u017ee je to hovadina, a dostal by ses do probl\u00e9m\u016f. Mus\u00ed\u0161 to vid\u011bt s\u00e1m, co pro tebe d\u011bl\u00e1m, ne proto\u017ee ti to n\u011bkdo \u0159ekne, abys tomu uv\u011b\u0159il. Jen p\u0159em\u00fd\u0161lej, cos mi pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, co tv\u016fj p\u0159\u00edtel ud\u011blal a co jsem ud\u011blal j\u00e1. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee jsi chytr\u00fd dost.“ \u0158ekl a d\u00edval se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. „Te\u010f pokra\u010duj v j\u00eddle, a pak t\u011b zavezu, kamkoliv bude\u0161 cht\u00edt, okej? Slibuju, \u017ee neud\u011bl\u00e1m nic, a\u017e na l\u00edb\u00e1n\u00ed v aut\u011b tak dlouho, dokud se m\u011b nebude\u0161 sna\u017eit nakopat nebo tak.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Bill zast\u00e9nal; nesn\u00e1\u0161el Tomovu kur\u00e1\u017e, ale pokra\u010doval v j\u00eddle. I kdy\u017e si to necht\u011bl p\u0159iznat, m\u011bl celkem hlad a ten cheeseburger a hranolky zaplnily jeho b\u0159icho dokonale. Mo\u017en\u00e1 to nebyla super luxusn\u00ed restaurace, ale pro Billa se to sto\u010dilo do \u00fa\u017easn\u00e9 ve\u010de\u0159e a p\u0159esn\u011b tohle pot\u0159eboval. „Bo\u017ee, jsem pln\u00fd. V\u00edm, \u017ee je to nezdrav\u00e9, ale miluju to.“<\/div>\n
„To jsme potom dva,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a dopil zbytek koly. „Chce\u0161 zmrzlinu nebo n\u011bco? V\u00ed\u0161, z\u00e1kusek, abys sv\u00e9 j\u00eddlo dokon\u010dil \u00fapln\u011b.“ Nab\u00eddl a ignoroval pohled, kter\u00fdm ho Bill propaloval. „J\u00e1 si jeden d\u00e1m, tak ti taky donesu, kdy\u017e u\u017e tam budu.“ Rozhodl, kdy\u017e nedostal \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, a zvedl se ze \u017eidle. „A po\u010dkej tady na m\u011b, okej?“<\/div>\n
Billova reakce byla podobn\u00e1 mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti. Na\u0161pulil rty, ruce si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil na hrudn\u00edku a op\u0159el se o sedadlo. D\u00edval se na Toma v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b. Jasn\u011b, \u017ee si toho druh\u00fd mu\u017e ani nev\u0161iml, a i kdyby ano, ned\u00e1val to najevo, a je\u0161t\u011b na Billa pobaven\u011b mrkl. Bill byl rozhodnut\u00fd, \u017ee se nebude bavit, Tom si to dle jeho n\u00e1zoru ani nezaslou\u017eil. P\u0159ekvapilo ho, kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm jako by odnikud p\u0159ist\u00e1la vanilkov\u00e1 zmrzlina a jist\u00fd mu\u017e s cop\u00e1nky se na n\u011bj d\u00edval s t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011btsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, co\u017e mu, jak si musel p\u0159iznat, slu\u0161elo.<\/div>\n
\n

„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee jsi alergick\u00fd. Kdy\u017e tak p\u016fjdeme pro z\u00e1kusek n\u011bkam jinam, pokud zmrzku nem\u00e1\u0161 r\u00e1d. Slibuju, \u017ee je lahodn\u00e1.“ \u0158ekl Tom a ol\u00edzl svou zmrzlinu. Byl to zaj\u00edmav\u00fd pohled na jednoho z nejvlivn\u011bj\u0161\u00edch mu\u017e\u016f v Berl\u00edn\u011b, jak sed\u00ed v McDonaldu a u\u017e\u00edv\u00e1 si vanilkovou zmrzlinu. Tom otev\u0159el jedno oko a pod\u00edval se na Billa, byl r\u00e1d, \u017ee vid\u00ed, jak ochutn\u00e1v\u00e1 zmrzlinu. Ne moc lid\u00ed v\u011bd\u011blo, \u017ee je Tom tak oby\u010dejn\u00fd, bylo to n\u011bco, co si schov\u00e1val jen pro sebe.<\/p><\/div>\n

„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 r\u00e1d tyhle v\u011bci. Myslel jsem, \u017ee si se mnou Gustav hraje, kdy\u017e to auto zaparkoval tady.“ \u0158ekl Bill jemn\u011b a ned\u00edval se na Toma. I potom v\u0161em, co se stalo, m\u011bl pocit, \u017ee se c\u00edt\u00ed pohodln\u011b, kdy\u017e mluv\u00ed s Tomem. Uva\u017eoval, zda si bude moct takhle promluvit i s Andreasem. Pochyboval, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak se v\u011bci mezi nimi m\u011bly posledn\u00ed dobou.<\/div>\n
„Je hodn\u011b v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 o mn\u011b nev\u00ed\u0161, Kaulitzi. Docela dost.“ Pokr\u010dil Tom rameny a ukon\u010dil toto t\u00e9ma. Nebyl si jist\u00fd, kolik chce, aby toho o n\u011bm Bill v\u011bd\u011bl, zat\u00edm si nebyl jist\u00fd. Jasn\u011b, po\u0159\u00e1d cht\u011bl toho kluka o\u0161ukat na nejbli\u017e\u0161\u00ed st\u011bn\u011b, ale cht\u011bl, aby po n\u011bm Bill tou\u017eil, \u017e\u00e1dal ho o v\u00edc a st\u00e9nal jeho jm\u00e9no zp\u016fsobem, na kter\u00fd jen tak nezapomene. Se situac\u00ed, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b stala, nev\u011bd\u011bl, kdy to bude. Jen doufal, \u017ee brzy, a \u017ee se Bill kone\u010dn\u011b zbav\u00ed toho chl\u00e1pka, kter\u00fd m\u00e1 titul jeho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
\n

P\u0159edt\u00edm, ne\u017e si to uv\u011bdomili, zmrzliny i jejich dobr\u00e1 ve\u010de\u0159e byly pry\u010d. Tom se zvedl, nat\u00e1hl ruku, abych uchopil tu Billovu, a vedl ho k autu. D\u0159\u00edve ne\u017e nastoupil, ukradl si jeden jemn\u00fd polibek a dal\u0161\u00ed hned pot\u00e9, co dosedl na m\u00edsto \u0159idi\u010de. Nebyl d\u016fvod, aby mu Bill \u0159\u00edkal adresu, proto\u017ee u\u017e ji znal.<\/p><\/div>\n

Cel\u00e1 cesta byla tich\u00e1 a\u017e k Billov\u011b budov\u011b.<\/div>\n
Kdy\u017e auto kone\u010dn\u011b zaparkovalo, Bill se nat\u00e1hl pro svou ta\u0161ku, aby na\u0161el kl\u00ed\u010de. „D\u00edky za ve\u010de\u0159i a za svezen\u00ed, bylo to od tebe p\u011bkn\u00e9 a j\u00e1\u2026“ za\u010dal Bill a byl p\u0159ipraven odej\u00edt, ale jeho proslov byl p\u0159eru\u0161en p\u00e1rem chutn\u00fdch a v\u00e1\u0161niv\u00fdch rt\u016f. Bill p\u0159i tom polibku doslova t\u00e1l a za\u010dal ho Tomovi opl\u00e1cet se stejnou v\u00e1\u0161n\u00ed, jakou dost\u00e1val. Sna\u017eil se ukr\u00e1st v\u0161echen kysl\u00edk zp\u00e1tky a uk\u00e1zat Tomovi, jak dobr\u00fd i on um\u00ed b\u00fdt.<\/div>\n
Ani jeden nem\u011bli slov, kdy\u017e se od sebe odtrhli. Popadali dech, ale rozhodn\u011b se c\u00edtili l\u00e9pe. Tom Tr\u00fcmper byl rozhodn\u011b pot\u011b\u0161en. Rukou zajel na Billovu tv\u00e1\u0159 a p\u0159ejel mu po l\u00edcn\u00ed kosti. Pod\u00edval se na n\u011bj a ukradl si dal\u0161\u00ed polibek. „Myslel jsem to v\u00e1\u017en\u011b, co jsem tam \u0159\u00edkal. Nevzd\u00e1m se t\u011b, nen\u00ed, kurva, \u0161ance, \u017ee se to stane.“ \u0158ekl chraplav\u011b a d\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. Tom si ukradl je\u0161t\u011b jeden polibek a pustil ho, aby mohl odej\u00edt. „Dobrou noc, Bille. Uvid\u00edme se z\u00edtra r\u00e1no o p\u016fl hodiny d\u0159\u00edv, nezapome\u0148.“<\/div>\n
\n

Bill musel spolknout knedl\u00edk v krku a p\u0159ik\u00fdvl. Byl tot\u00e1ln\u011b unesen a nemohl ze sebe nic srozumiteln\u00e9ho vydat po tom, co se pr\u00e1v\u011b stalo. Naposledy, kdy\u017e byl takhle dob\u0159e pol\u00edben, to bylo taky s Tomem a ne s Georgem. Bill se rozhodl, \u017ee nedovol\u00ed, aby ho to zase st\u00e1hlo na dno. C\u00edtil, jak jsou jeho rty trochu otekl\u00e9, a byl si jist\u00fd, \u017ee jsou \u010derven\u00e9. Mohl st\u00e1le c\u00edtit Toma ve sv\u00e9 puse. Skousl si ret a vydal se pry\u010d od auta. M\u00e1vnul Tomovi na rozlou\u010denou a vydal se do sv\u00e9ho bytu. Kdy\u017e zva\u017eoval, co se za cel\u00fd den stalo, neskon\u010dilo to zase tak \u0161patn\u011b.<\/p><\/div>\n

Den je\u0161t\u011b nebyl u konce, proto\u017ee na n\u011bj \u010dekalo p\u0159ekvapen\u00ed, dal\u0161\u00ed konfrontace.<\/div>\n
\n

„Trvalo ti dlouho dojet dom\u016f, Bille. Nebo jsi byl tak zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd Tr\u00fcmperem, ne\u017e aby sis vzpomn\u011bl, \u017ee m\u00e1\u0161 m\u00edsto, kam se m\u00e1\u0161 vr\u00e1tit? M\u00e1 kr\u00e1sn\u00e9 auto, aspo\u0148 to odsud tak vypad\u00e1.“ \u0158ekl Andreas, kdy\u017e kone\u010dn\u011b vid\u011bl sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, jak vch\u00e1z\u00ed do dve\u0159\u00ed sv\u00e9ho bytu, kde on na n\u011bj \u010dekal u\u017e hodinu. Mohl \u0159\u00edct, \u017ee se zastav\u00ed, ale taky byla pravda, \u017ee Bill m\u011bl b\u00fdt u\u017e d\u00e1vno doma a nebyl. „Mus\u00edme si promluvit. V\u00e1\u017en\u011b a te\u010f hned.“<\/p><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„\u0158\u00edk\u00e1m ti, \u017ee m\u011b Gustav vyzvedl a jeli jsme do McDonalda, opravdu. Tom a j\u00e1 jsme tam jen sed\u011bli, jedli a mluvili. Nic jin\u00e9ho se nestalo.“ Bill si povzdechl. Byl unaven\u00fd vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 mu jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d nev\u011b\u0159il. Jasn\u011b, \u017ee Bill ch\u00e1pal, \u017ee je trochu skeptick\u00fd, ale Andreas mu m\u011bl v\u011b\u0159it a ne ho obvi\u0148ovat, \u017ee si to rozd\u00e1v\u00e1 s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. „Kdybych s n\u00edm \u0161ukal, tak ti to \u0159eknu, okej? \u0158\u00edk\u00e1m ti v\u0161echno.“<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 z toho vinit m\u011b. U\u017e to nejsi ty, Bille! Chod\u00ed\u0161 skoro ka\u017ed\u00fd v\u00edkend do klubu, do pr\u00e1ce se obl\u00e9k\u00e1\u0161 a\u017e moc stylov\u011b, a sakra, dokonce se i l\u00edb\u00e1\u0161 s jin\u00fdm mu\u017eem, zat\u00edmco tv\u016fj p\u0159\u00edtel le\u017e\u00ed vedle tebe v bezv\u011bdom\u00ed. Ty nejsi takov\u00fd, Bille, a ty to v\u00ed\u0161!“ Zv\u00fd\u0161il hlas Andreas, zat\u00edmco v ruce dr\u017eel plechovku koly. D\u00edval se na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da.<\/div>\n
„Jak m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, jak\u00fd jsem, Andreasi? Mo\u017en\u00e1 jsem se zm\u011bnil, mo\u017en\u00e1 ne. Nikdo, kurva, nez\u016fstane napo\u0159\u00e1d stejn\u00fd.“ Bill si nemohl pomoct a za\u010d\u00ednal b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd. Co, ksakru, bylo se v\u0161emi, \u017ee mu \u0159\u00edkali, jak\u00fd je nebo jak\u00fd by m\u011bl b\u00fdt? „Taky se m\u011bn\u00ed\u0161, ale nevid\u00ed\u0161 m\u011b, abych si pohr\u00e1val s tvoj\u00ed hlavou. D\u011bl\u00e1 to ze m\u011b \u0161patn\u00e9ho kamar\u00e1da?“<\/div>\n
„To jsem ne\u0159ekl! Ty jen\u2026 odte\u010f se mus\u00ed\u0161 dr\u017eet d\u00e1l od Tr\u00fcmpera. V\u00e1\u017en\u011b! M\u011bn\u00ed t\u011b ve svoji loutku! Brzo bude\u0161 arogantn\u00ed a bude\u0161 vyjeb\u00e1vat s ka\u017ed\u00fdm okolo sebe, jako by na tom nez\u00e1le\u017eelo, p\u0159esn\u011b jako to d\u011bl\u00e1 on.“ Andreas byl na\u0161tvan\u00fd a zvy\u0161oval hlas.<\/div>\n
\n

„Dr\u017e u\u017e, kurva, hubu! Nem\u011bn\u00ed m\u011b v nic, v\u016fbec ho nezn\u00e1\u0161! Jedin\u00e9, co v\u00ed\u0161, je, co p\u00ed\u0161e bulv\u00e1r. Vid\u011bl jsem tu tv\u00e1\u0159, kterou v\u0161em neukazuje! Je se mnou jin\u00fd.“ \u0158ekl Bill a v ruce sv\u00edral mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fdm se uklid\u0148oval. Jeho t\u011blo se t\u0159\u00e1slo, jak byl frustrovan\u00fd, c\u00edtil hn\u011bv a zklam\u00e1n\u00ed ze sv\u00e9ho takzvan\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da. „Napadlo t\u011b, \u017ee mo\u017en\u00e1 on nem\u011bn\u00ed m\u011b, ale j\u00e1 s\u00e1m p\u0159ich\u00e1z\u00edm na n\u011bco o sob\u011b? Co kdy\u017e je to moje nov\u00e1 str\u00e1nka?“<\/p><\/div>\n

„Oh, tob\u011b se l\u00edb\u00ed chovat se jako d\u011bvka? Dob\u0159e, t\u00edm jsi to v\u0161echno vylep\u0161il.“ \u0158ekl blon\u010f\u00e1k a ironicky se zasm\u00e1l tomu, jak sm\u011b\u0161n\u00e9 to bylo. „Proto jsi souhlasil s t\u00edm, \u017ee se k n\u011bmu dostane\u0161, jakmile se o tebe za\u010dal zaj\u00edmat? Hraje si s tebou, abys mu v\u011b\u0159il, \u017ee jsi pro n\u011bj n\u011bkdo speci\u00e1ln\u00ed, aby se dostal k tv\u00e9mu zadku, a potom t\u011b odkopne a nebude\u0161 ho u\u017e zaj\u00edmat, a ty to v\u00ed\u0161.“ \u010celil mu Andy, proto\u017ee vid\u011bl, jak se Tr\u00fcmpera zast\u00e1v\u00e1. „Pro\u010d ho tak br\u00e1n\u00ed\u0161? Nut\u00ed t\u011b do n\u011b\u010deho? Nebo jsi jen tak lacin\u00fd, \u017ee nedok\u00e1\u017ee\u0161 udr\u017eet sv\u00e9 kalhoty na sob\u011b, kdy\u017e jsi okolo n\u011bj? Byl jsi tak nevinn\u00fd a v\u011brn\u00fd kluk! A te\u010f Georga podv\u00e1d\u00ed\u0161 ka\u017ed\u00fd den, jako by to nic nebylo!“<\/div>\n
Kdy\u017e se Andreas pod\u00edval na Billa, byl p\u0159ekvapen\u00fd bolest\u00ed, kterou vid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch. Vid\u011bl v nich plno bolesti a st\u00e9kaj\u00edc\u00ed slzy, byl zlomen\u00fd a zklaman\u00fd. Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, polo\u017eil svoje pit\u00ed na stolek a nat\u00e1hl ruku k Billovi, kter\u00e1 mu byla odstr\u010dena. \u0160okovan\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
\n

„Nezn\u00e1\u0161 ho a taky nezn\u00e1\u0161 m\u011b.“ Bill\u016fv hlas byl tich\u00fd, unaven\u00fd a bolestn\u00fd. „Nem\u00e1\u0161 v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, jak na tom jsme a co se mnou d\u011bl\u00e1. Nen\u00ed to pro m\u011b lehk\u00e9, proto\u017ee Georg pro m\u011b byl v\u017edycky drahou osobou.“ \u0158ekl a odm\u00edtal se pod\u00edvat jinam ne\u017e do sv\u00e9ho klina. „Georg je sladk\u00fd a m\u00e1m s n\u00edm pocit bezpe\u010d\u00ed, ale v\u011bci mezi n\u00e1mi nejsou tak skv\u011bl\u00e9, jak si mysl\u00ed\u0161. Tom mo\u017en\u00e1 nen\u00ed tvoje ide\u00e1ln\u00ed p\u0159edstava chlapa – sakra, ani moje ne, ale c\u00edt\u00edm se s n\u00edm tak \u017eiv\u00fd, d\u00e1v\u00e1 mi v\u00e1\u0161e\u0148 a l\u00edb\u00ed se mi ten pocit! Tak dob\u0159e, jako kdy\u017e jsem s n\u00edm, jsem se nec\u00edtil u\u017e dlouho. S n\u00edm nejsem jen trofej, p\u011bkn\u00fd p\u0159\u00edtel, kter\u00fd m\u00e1 povinnost z\u016fstat p\u011bkn\u00fd, udr\u017eovat \u010dist\u00fd d\u016fm a va\u0159it. S n\u00edm jsem smyslupln\u00e1 osoba, c\u00edt\u00edm se, jakkoliv chci v ten moment. Ty tomu nerozum\u00ed\u0161, tak\u017ee odejdi.“<\/p><\/div>\n

Andreas z\u00edral na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, kdy\u017e mluvil. Nikdy ho nenapadlo, \u017ee se v\u011bci tak obr\u00e1t\u00ed, a uva\u017eoval, pro\u010d si toho nev\u0161iml. „Bille – j\u00e1\u2026“ Zkou\u0161el se omluvit, ale zastavil se, kdy\u017e vid\u011bl, jak jeho kamar\u00e1d ukazuje na dve\u0159e.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem, abys ode\u0161el. Chci b\u00fdt s\u00e1m a p\u0159em\u00fd\u0161let. Nevolej mi.“ \u0158ekl Bill unaven\u011b a ani se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da nepod\u00edval. Jen se oto\u010dil a ode\u0161el do jin\u00e9ho pokoje. Necht\u011bl nic v\u011bd\u011bt o Andreasovi. Bohu\u017eel nevid\u011bl jeho smutn\u00fd pohled.<\/div>\n
\n

O p\u016fl hodiny pozd\u011bji si Bill vzal mikinu, kl\u00ed\u010de, pen\u011b\u017eenku a telefon a ode\u0161el z bytu. Dusilo ho, \u017ee v\u0161ude c\u00edt\u00ed Georgovu p\u0159\u00edtomnost, a nakonec nebyl schopn\u00fd to un\u00e9st. Bezc\u00edln\u011b proch\u00e1zel ulicemi, a\u017e do\u0161el do mal\u00e9ho parku. Vypadal opu\u0161t\u011bn\u011b, pro n\u011bj perfektn\u00ed. Sedl si na kovovou prol\u00e9za\u010dku, d\u00edval se na tmavou oblohu a kousal si ret.<\/p><\/div>\n

Pak za\u010dal lhostejn\u011b proch\u00e1zet kontakty v telefonu a hledal pro n\u011bj tak zn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo. Vyto\u010dil ho.<\/div>\n
„\u0158ekni mi, \u017ee nejsem levn\u00e1 d\u011bvka. \u0158ekni mi, \u017ee co d\u011bl\u00e1m, m\u00e1 v\u00fdznam,“ za\u010dal mluvit d\u0159\u00edv, ne\u017e ho osoba na druh\u00e9 stran\u011b v\u016fbec stihla pozdravit. Bolelo jej srdce stejn\u011b jako t\u011blo a du\u0161e, a pot\u0159eboval n\u011bco, co ho uklidn\u00ed. „Opravdu jsem se zm\u011bnil k hor\u0161\u00edmu? Jsem tak lehce manipulovateln\u00fd, jak si mysl\u00ed?“<\/div>\n
\n

Na druh\u00e9 stran\u011b m\u011bsta Tom odhodil ru\u010dn\u00edk po spr\u0161e, kterou si pr\u00e1v\u011b dal, a sna\u017eil se naj\u00edt spodn\u00ed pr\u00e1dlo. Poslouchal hlas pln\u00fd \u017ealu na druh\u00e9 stran\u011b. „Bille? Jsi to ty? Co se stalo, zlato?<\/p><\/div>\n

„\u0158ekni mi, pros\u00edm, co pro tebe doopravdy jsem? Vtip, z\u00e1liba? Dal\u0161\u00ed sk\u00f3re do tv\u00e9ho nekone\u010dn\u00e9ho seznamu na jednu noc?“ Do\u017eadoval se Bill a sev\u0159el o\u010di, kdy\u017e v ruce sv\u00edral mal\u00fd elektronick\u00fd p\u0159\u00edstroj, jako by to byl jeho \u017eivot. „U\u017e ani nev\u00edm, co d\u011bl\u00e1m\u2026 nev\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Hej, drah\u00fd\u2026 uklidni se, ano? Co se d\u011bje? P\u0159ed p\u00e1r hodinami, kdy\u017e jsem t\u011b vysadil p\u0159ed domem, jsi byl v pohod\u011b. Kde se tohle v\u0161echno najednou vzalo?“ zeptal se Tom. Byl zmaten\u00fd a nech\u00e1pal, co se d\u011bje. Ode\u0161el ke sk\u0159\u00edni, aby si na\u0161el n\u011bjak\u00e9 tepl\u00e1ky, ne\u0159e\u0161il, \u017ee jeho t\u011blo je je\u0161t\u011b mokr\u00e9. „Jsi mnohem v\u00edc ne\u017e to, cos \u0159ekl. Pokud bys byl jedno z toho, nebyl bych tak odhodlan\u00fd t\u011b m\u00edt, nemysl\u00ed\u0161? Jsi jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ To byla jednoduch\u00e1 ot\u00e1zka, ale m\u011bla nekone\u010dn\u011b mnoho mo\u017en\u00fdch odpov\u011bd\u00ed. Bill si nebyl jist\u00fd, co o\u010dek\u00e1vat, ale zanad\u00e1val, kdy\u017e mu vyhrklo z o\u010d\u00ed p\u00e1r slz. Nic ne\u0159ekl a z\u016fstal zticha, necht\u011bl prop\u00e1snout ani jedno slovo.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d? Pro\u010d ne? Jsi kr\u00e1sn\u00fd, ano, ale taky z\u00e1bavn\u00fd, zaj\u00edmav\u00fd, jsi odv\u00e1\u017en\u00fd a neboj\u00ed\u0161 se na n\u011bco zeptat, nebo mi dokonce odpov\u00eddat. Chci t\u011b, tak jako jsem po nikom nikdy netou\u017eil. Jsi pro m\u011b jako droga, kter\u00e9 se nem\u016f\u017eu zbavit.“ \u0158ekl Tom a c\u00edtil se trapn\u011b se v\u0161\u00edm, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Chodil po pokoji tam a zp\u00e1tky. „Pod\u00edvej, pro\u010d mi ne\u0159ekne\u0161, co se stalo\u2026 nebo t\u011b m\u016f\u017eu vyzvednout a m\u016f\u017eeme si promluvit tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159.“<\/p><\/div>\n

„Poh\u00e1dal jsem se s Andreasem. Nejsem v byt\u011b,“ p\u0159iznal Bill. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by byl a\u017e moc hrd\u00fd na to, aby n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159iznal, ale te\u010f na tom nez\u00e1le\u017eelo, proto\u017ee moment\u00e1ln\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd byt nem\u011bl. Nev\u011bnoval moc pozornosti tomu, jak to m\u00edsto nazval, v\u011bt\u0161inou nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak to nazve, ale te\u010f c\u00edtil, \u017ee u\u017e to nem\u016f\u017ee nazvat domovem. P\u0159ipadalo mu, \u017ee u\u017e domov nem\u00e1.<\/div>\n
\n

Tom z\u00edral na hodiny na no\u010dn\u00edm stolku, bylo u\u017e docela pozd\u011b a pro n\u011bkoho, kdo vypad\u00e1 jako Bill, rozhodn\u011b nebylo bezpe\u010dn\u00e9 b\u00fdt venku. „Okej, kde jsi? Vyzvednu t\u011b a m\u016f\u017eeme j\u00edt, kamkoliv chce\u0161.“ Nab\u00eddl a roze\u0161el se ke sk\u0159\u00edni, aby si obl\u00e9kl tri\u010dko.<\/p><\/div>\n

„Hmmm\u2026 v n\u011bjak\u00e9m parku. Nen\u00ed pot\u0159eba, abys pro m\u011b jezdil, m\u016f\u017eu j\u00edt s\u00e1m,“ odm\u00edtl Bill nab\u00edzenou pomoc. „Jen jsem pot\u0159eboval sly\u0161et tvoje odpov\u011bdi, tv\u016fj hlas. Jsem tak v prdeli.“ \u0158ekl kone\u010dn\u011b a nechal uniknout vzlyk. Potvrdilo to to, co Tom p\u0159edv\u00eddal.<\/div>\n
„Hej, nepla\u010d, ano? Jen mi \u0159ekni, kter\u00fd park, a budu tam do p\u011bti minut. U\u017e hled\u00e1m kl\u00ed\u010de.“ \u0158ekl Tom. Zrovna kdy\u017e pot\u0159eboval kl\u00ed\u010de od auta, tak tam nebyly a on si nebyl jist\u00fd, kde je nechal. Napadlo ho, \u017ee by to mohl m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed Scotty. Ten pes miloval kr\u00e1st mu v\u011bci a schov\u00e1vat je, a vypad\u00e1 to, \u017ee v tu nejhor\u0161\u00ed mo\u017enou dobu. Karma je svin\u011b.<\/div>\n
„Ne, opravdu! Jen\u2026 mluv se mnou, dokud tam nedojdu, okej? Je mi jedno, o \u010dem, jen se mnou mluv. \u0158ekni mi o tom p\u0159\u00edpadu.“ Do\u017eadoval se Bill a zvedl se z m\u00edsta, kde sed\u011bl. Bylo chladn\u011bji a v\u011bt\u0161\u00ed tma. Mo\u017en\u00e1 bylo na \u010dase j\u00edt. Bylo dob\u0159e, \u017ee si pamatoval, kudy se vydat.<\/div>\n
\n

Tom zast\u00e9nal a st\u00e1le hledal svoje kl\u00ed\u010de. „Okej, sna\u017e\u00edme se dov\u00e9zt specialistku na d\u011bti s homoparentn\u00edmi rodinami, abychom jim dok\u00e1zali, \u017ee matka lesbi\u010dka nen\u00ed pro d\u011bti tak \u0161kodliv\u00e1, jak cht\u011bj\u00ed, aby to vypadalo. Podle n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch kec\u016f z Bible cht\u011bj\u00ed ty d\u011bti poslat prakticky do pekla,“ mluvil, zat\u00edmco prohled\u00e1val celou kuchy\u0148.<\/p><\/div>\n

Billovi trvalo deset minut, ne\u017e p\u0159eru\u0161il Tomovu \u0159e\u010d o p\u0159\u00edpadu a pr\u00e1vech gay\u016f. Po cel\u00fd \u010das byl paranoidn\u00ed a d\u00edval se kolem sebe, m\u011bl strach, \u017ee by mohl b\u00fdt p\u0159epaden. Ne \u017ee by u sebe m\u011bl n\u011bco cenn\u00e9ho. „Jsem tady, je mi l\u00edto, \u017ees nemohl naj\u00edt sv\u00e9 kl\u00ed\u010de. Douf\u00e1m, \u017ee je pozd\u011bji najde\u0161.“ \u0158ekl a stiskl tla\u010d\u00edtko na v\u00fdtahu. „D\u011bkuju, \u017ees m\u011b poslouchal. Uvid\u00edme se v kancel\u00e1\u0159i o p\u016fl hodiny d\u0159\u00edve, \u017ee? Dobrou noc, Tome.“ \u0158ekl rychle a polo\u017eil telefon p\u0159edt\u00edm, ne\u017e druh\u00fd mu\u017e stihl \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo.<\/div>\n
\n

Tom z\u00edral na sv\u016fj telefon, kdy\u017e byl hovor n\u00e1hle ukon\u010den. „Co to kurva? Sakra, Kaulitzi!“ nad\u00e1val Tom. Nesn\u00e1\u0161el ten pocit bezmoci a toho, \u017ee nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje. Sna\u017eil se mu je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t dovolat, ale \u0161lo to rovnou do hlasov\u00e9 schr\u00e1nky. Debil si vypnul telefon. Tom zast\u00e9nal a roze\u0161el se zp\u00e1tky do lo\u017enice. Jakmile ve\u0161el dovnit\u0159, spat\u0159il Scottyho na posteli, jemu\u017e vedle packy le\u017eely jeho kl\u00ed\u010de od auta. „Ty mal\u00fd bastarde, m\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem milovn\u00edk zv\u00ed\u0159at.“<\/p><\/div>\n

\n

Bill si povzdychl a zav\u0159el za sebou dve\u0159e, telefon n\u011bkam polo\u017eil. Z\u00e1znamn\u00edk blikal, a hned jak z prvn\u00ed zpr\u00e1vy rozpoznal Andreas\u016fv hlas, v\u0161echny smazal a roze\u0161el se do lo\u017enice. Bylo divn\u00e9 b\u00fdt s\u00e1m, ale nem\u011bl jinou mo\u017enost. S v\u011bcmi se vypo\u0159\u00e1d\u00e1 z\u00edtra.<\/p><\/div>\n

Sp\u00e1nek se dostavil a\u017e pozd\u011bji a byl bezesn\u00fd a nepokojn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Darkness069<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Danny<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Darkness069 „Georg to v\u00ed, vid\u011bl n\u00e1s.“ „Georg to v\u00ed, vid\u011bl n\u00e1s.“ „Georg to v\u00ed, vid\u011bl n\u00e1s.“ Ta slova se Tomovi p\u0159ehr\u00e1vala v hlav\u011b jako n\u011bjak\u00e1 hrozba, jako by se mu ta mantra sna\u017eila v\u0161echno posrat. Jeho j\u00eddlo z\u016fstalo zapomenuto v ruce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[708],"tags":[],"class_list":["post-253","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-objection-i-want-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/253","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=253"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/253\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=253"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=253"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=253"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}