{"id":2531,"date":"2015-10-25T15:00:00","date_gmt":"2015-10-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2522"},"modified":"2015-10-25T15:00:00","modified_gmt":"2015-10-25T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/25\/dny-vsedniho-nepokoje-4\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 4."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Lev<\/strong><\/div>\n
\n

„Pr\u00fd mu \u0159\u00edkali lev\u2026“<\/p><\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b? A pro\u010d?“<\/div>\n
„To nev\u00edm. Ale v\u0161ichni se ho b\u00e1li…“<\/div>\n
„A co ten druh\u00fd? Ten blon\u010f\u00e1k…?“<\/div>\n
„N\u011bkdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee spolu chod\u00ed a n\u011bkdo zase, \u017ee jsou to jenom dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9… ale je to podle v\u0161eho jeho nejbli\u017e\u0161\u00ed osoba… a taky jedin\u00e1, na kterou d\u00e1…“<\/div>\n
„Ale ka\u017ed\u00fd vypadaj\u00ed \u00fapln\u011b jinak a taky se jinak chovaj\u00ed…“<\/div>\n
„Jo… ale ani se od sebe nehnou, kdy\u017e to nen\u00ed nezbytn\u011b nutn\u00fd…“<\/div>\n
„Jsou to takov\u00e9 opaky…“<\/div>\n
„Jako jin a jang…“<\/div>\n
\n

Takov\u00e9 a podobn\u00e9 rozhovory te\u010f p\u0159evl\u00e1daly na v\u0161ech chodb\u00e1ch. Bylo teprve po t\u0159et\u00ed hodin\u011b a v\u0161ichni u\u017e \u0159e\u0161ili jenom Tomiho a toho blon\u010f\u00e1ka, co byl s n\u00edm. Z doslechu jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jeho jm\u00e9no je Willy. Podle v\u0161eho to byl nekonfliktn\u00ed pohod\u00e1\u0159, n\u011bkolik lid\u00ed z vy\u0161\u0161\u00edho ro\u010dn\u00edku ho znalo od vid\u011bn\u00ed. Pr\u00fd oba chodili do \u0161koly p\u0159i kraji m\u011bsta. Pro\u010d ale p\u0159estoupili, bylo pro v\u0161echny z\u00e1hadou… Zat\u00edmco Willy m\u011bl \u010dist\u00fd \u0161t\u00edt, o Tomovi kolovaly v\u0161emo\u017en\u00e9 pr\u016fpov\u00eddky a n\u011bkter\u00e9 byly opravdu \u0161\u00edlen\u00e9. Jako nap\u0159\u00edklad, \u017ee zabil \u010dlov\u011bka… Nebo \u017ee \u00fadajn\u011b ka\u017ed\u00e9ho, koho nem\u00e1 r\u00e1d, d\u00e1 sv\u00fdm gangem odvl\u00e9ct v noci do jednoho m\u00edstn\u00edho klubu a tam na n\u011bm zrealizuj\u00ed takov\u00e1 zv\u011brstva, \u017ee si to norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk nedok\u00e1\u017ee ani p\u0159edstavit. T\u011bmhle pov\u00edda\u010dk\u00e1m jsem ale nev\u011b\u0159il, byly stejn\u011b pravd\u011bpodobn\u00e9, jako \u017ee n\u00e1m p\u0159ed \u0161kolou p\u0159istane UFO. Ano, uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee ten kluk byl v\u00e1\u017en\u011b d\u011bsiv\u00fd a p\u0159\u00edjemnost a mil\u00e1 povaha nebyly jeho p\u0159ednostmi, ale tohle bylo u\u017e v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ita\u017een\u00e9 za vlasy. Byl jsem schopn\u00fd uv\u011b\u0159it kde \u010demu, ale tohle bylo moc i na m\u011b…<\/p><\/div>\n

\n
Sta\u010dil jsem se dozv\u011bd\u011bt, \u017ee na tuhle \u0161kolu nastoupili dneska. M\u011bli chodit do t\u0159\u00eddy se mnou, ale zat\u00edm se na hodin\u00e1ch je\u0161t\u011b neobjevili… nejsp\u00ed\u0161 si museli je\u0161t\u011b vy\u0159\u00eddit dost organiza\u010dn\u00edch v\u011bc\u00ed. Sk\u0159\u00ed\u0148ku, \u010dip, rozvrhy hodin a u\u010deben… n\u00e1\u0161 \u0159editel nav\u00edc cht\u011bl, aby mu ka\u017ed\u00fd nastupuj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1k o sob\u011b n\u011bco \u0159ekl. Tenhle ‚p\u0159ij\u00edmac\u00ed pohovor‘ jsem za\u017eil taky, kdy\u017e jsem \u0161el do prv\u00e1ku…<\/div>\n
Zrovna kdy\u017e jsem nad t\u00edm uva\u017eoval a kr\u00e1\u010del sm\u011brem k dal\u0161\u00ed u\u010debn\u011b, tak se dve\u0159e od \u0159editelny napravo otev\u0159ely a ven vy\u0161ly t\u0159i osoby. Jako prvn\u00ed \u0161el Tom. V o\u010d\u00edch m\u011bl podivn\u00fd lesk a na tv\u00e1\u0159i dost d\u011bsiv\u00fd \u00fa\u0161klebek pln\u00fd \u0161kodolibosti. P\u0159i pohledu na n\u011bj mi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Jako druh\u00fd se vyno\u0159il Willy, kter\u00fd vypadal sklesle a rozhodn\u011b nebyl tak pobaven\u00fd jako jeho kamar\u00e1d. A jako posledn\u00ed vy\u0161el n\u00e1\u0161 \u0159editel Luft. Byl bled\u00fd jako st\u011bna a prav\u00e1 ruka, ve kter\u00e9 sv\u00edral modr\u00fd hrnek s k\u00e1vou, se mu v\u00fdrazn\u011b t\u0159\u00e1sla. Norm\u00e1ln\u011b pe\u010dliv\u011b s\u010desan\u00e9, hn\u011bdo\u0161ed\u00e9 vlasy m\u011bl rozcuchan\u00e9 a v\u00ed\u0159ily mu kolem hlavy. A v mil\u00fdch, modr\u00fdch o\u010d\u00edch m\u011bl d\u011bs…<\/div>\n
\n

Cel\u00e1 chodba najednou ztichla. V\u0161ichni se zastavili a jenom sledovali dva nov\u00e9 studenty. V\u010detn\u011b m\u011b. A ti dva n\u00e1m to oplatili stejnou kartou. Bylo to, jako kdy\u017e se st\u0159etnou dva gangy. Jeden mal\u00fd, ale ob\u00e1van\u00fd a jeden velk\u00fd, ale ustra\u0161en\u00fd.<\/p><\/div>\n

Moje pozornost se soust\u0159edila hlavn\u011b na Toma a jeho nadm\u00edru spokojen\u00fd, ale hr\u016fzu nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed v\u00fdraz a hlavou se mi honilo, co mohl asi \u0159editeli ud\u011blat, \u017ee vypadal tak rozhozen\u011b. Asi jsem byl ve sv\u00e9m z\u00edr\u00e1n\u00ed n\u00e1padn\u00fd, jeliko\u017e jeho o\u010di se po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch prudce sto\u010dily m\u00fdm sm\u011brem a j\u00e1 byl jeho pohledem p\u0159imra\u017een\u00fd na m\u00edst\u011b. Jeho zraky byly chladn\u00e9. Hn\u011bdook\u00e9 lidi jsem m\u011bl v\u017edycky r\u00e1d, p\u0159ipadali mi hodn\u00ed a mil\u00ed, ale… on byl jedna velk\u00e1 v\u00fdjimka. A je\u0161t\u011b ten jeho v\u00fdraz… Skoro bych se a\u017e b\u00e1l, \u017ee se na m\u011b vrhne a rozs\u00e1pe m\u011b. C\u00edtil jsem se jako la\u0148 zahnan\u00e1 do kouta a hled\u00edc\u00ed na vlka, jeho\u017e dr\u00e1py a tes\u00e1ky mi mohou p\u0159in\u00e9st jen smrt… Ve tv\u00e1\u0159i se mu nehnul ani jedin\u00fd sval. D\u00edval se mi zp\u0159\u00edma hluboko do o\u010d\u00ed. V jeho pohledu nebyla ani \u0161petka citu. Jako by m\u011b v\u016fbec nevn\u00edmal jako \u010dlov\u011bka… jen jako v\u011bc…<\/div>\n
\n

Willy se k n\u011bmu naklonil a n\u011bco mu po\u0161eptal do ucha a on p\u0159esunul svou pozornost na n\u011bj. V ten moment ze m\u011b spadly pomysln\u00e9 okovy, jimi\u017e m\u011b upoutal na m\u00edst\u011b a j\u00e1 \u00falevn\u011b vydechl. Pak u\u017e jsem se koukal rad\u011bji klidit do u\u010debny na konci chodby, v n\u00ed\u017e jsme m\u011bli m\u00edt estetiku. Mohli jsme si vybrat, jestli budeme chodit na hudebku nebo v\u00fdtvarku a pro m\u011b bylo vzhledem k m\u00e9 ost\u00fdchavosti lep\u0161\u00ed to druh\u00e9. I kdy\u017e hudba byla moj\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed a r\u00e1d bych se j\u00ed n\u011bkdy v\u011bnoval, stud mi v tom br\u00e1nil…<\/p><\/div>\n

Ve\u0161el jsem do ru\u0161n\u00e9 m\u00edstnosti, minul jsem katedru, pro\u0161el uli\u010dkou a posadil se do posledn\u00ed lavice v prav\u00e9m rohu mod\u0159e vymalovan\u00e9 u\u010debny. Lavice tu byly po dvou sra\u017een\u00e9 k sob\u011b, tak\u017ee tu byla v\u017edy \u010dty\u0159i m\u00edsta vedle sebe. Usedl jsem a\u017e nejbl\u00ed\u017e ke st\u011bn\u011b a batoh jsem si schoval pod lavici. Na ni jsem si pak polo\u017eil blok a pen\u00e1l. V\u00fdtvarn\u00e9 pot\u0159eby n\u00e1m nosil Brauer – n\u00e1\u0161 profesor. Dal jsem si do u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka, co mi dote\u010f visela kolem krku, a a\u017e kdy\u017e jsem si pustil Savin‘ me od Nicklebacka, tak jsem se rozhl\u00e9dl kolem. Zd\u00e1lo se, \u017ee Richard dnes nen\u00ed ve \u0161kole, je\u0161t\u011b jsem ho na \u017e\u00e1dn\u00e9 z hodin nevid\u011bl… d\u00edky bohu! O st\u0159et s n\u00edm jsem rozhodn\u011b nijak nest\u00e1l, sta\u010dil mi ten rann\u00ed rozruch u sk\u0159\u00edn\u011bk…<\/div>\n
\n

Mobil s rozsv\u00edcen\u00fdm displejem jsem polo\u017eil na lavici a nat\u00e1hl se pro batoh, abych si z n\u011bj mohl vyndat pit\u00ed, ale hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed hudba hraj\u00edc\u00ed mi do u\u0161\u00ed utichla a j\u00e1 se zarazil. \u017de by se mi rozbily sluch\u00e1tka? No to je tedy radosti… Povzdechl jsem si.<\/p><\/div>\n

„Nuda…“ ozval se t\u011bsn\u011b vedle m\u011b n\u011b\u010d\u00ed hlas a j\u00e1 se narovnal tak prudce, a\u017e jsem se pra\u0161til o roh lavice a bolestn\u011b jsem sykl. „Jak m\u016f\u017ee\u0161 takov\u00fd sra\u010dky v\u016fbec poslouchat? Dy\u0165 je to pro holky!“<\/div>\n
Neschopen slova jsem si p\u0159itiskl ruku na z\u00e1tylek, do kter\u00e9ho jsem se bouchl, a ve\u0161ker\u00e1 moje pozornost se soust\u0159edila na Toma, kter\u00fd sed\u011bl na \u017eidli vedle m\u011b tak pohod\u00e1\u0159sky, jako by tu b\u00fdval v\u017edycky, v ruce dr\u017eel m\u016fj \u010dern\u00fd telefon a s nespokojen\u011b svra\u0161t\u011bn\u00fdm obo\u010d\u00edm si proj\u00ed\u017ed\u011bl moje seznamy skladeb. Zakroutil hlavou. „No to m\u011b poser… takov\u00fd sla\u010f\u00e1rni\u010dky jsem u\u017e d\u011bsn\u011b dlouho nevid\u011bl… Ty se\u0161 asi p\u011bkn\u011b z\u017een\u0161tilej, co?“<\/div>\n
Tohle m\u011b popudilo. Ne proto, \u017ee ur\u00e1\u017eel m\u011b, to mi ani tak nevadilo, ale pro\u010d do toho musel tahat moji obl\u00edbenou hudbu?! „Tohle… jsou n\u00e1hodou super p\u00edsni\u010dky!“ vy\u0159kl jsem d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se nad t\u00edm sta\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b zamyslet. A kupodivu jsem nezn\u011bl ani vypla\u0161en\u011b, ale vztekle tedy ano.<\/div>\n
\n

„A helemese… tak kot\u011b m\u00e1 i dr\u00e1pky, jo…?“ za\u0161klebil se a p\u0159estal se v\u011bnovat m\u00e9mu mobilu, kter\u00fd nyn\u00ed polo\u017eil zp\u00e1tky na st\u016fl. Posadil se rovn\u011b a jeho obli\u010dej se hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed za\u010dal nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovat. „Ale \u0159ekni mi jedno…“ jeho hlas nabral hlubok\u00fd, vrniv\u00fd podt\u00f3n, „vopravdu chce\u0161 odporovat lvovi…?“<\/p><\/div>\n

Odt\u00e1hl jsem se, kdy\u017e se p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159ibl\u00ed\u017eil a dal jsem ruce p\u0159ed sebe v instinktivn\u00edm, obrann\u00e9m gestu. „Nejsi lev!“ jeho slov\u00ed\u010dka\u0159en\u00ed se mi nel\u00edbilo.<\/div>\n
„Ne… ale nem\u00e1m k tomu daleko… Oba mus\u00edme bejt p\u00e1ny situace, derem se do pop\u0159ed\u00ed, ned\u00edv\u00e1me se nalevo ani napravo. Nes\u010d\u00edt\u00e1me vob\u011bti. N\u00e1\u0161 \u017eivel je ohe\u0148. Se\u017eehnem v\u00e1s, zadus\u00edme v\u00e1s kou\u0159em nebo v\u00e1s prost\u011b rozs\u00e1pem a budem se u toho sm\u00e1t. Va\u0161e slabost je na\u0161e s\u00edla a v\u00e1\u0161 strach na\u0161e vodvaha. A v\u011bc\u00ed, co na tomhle sv\u011bt\u011b milujeme nejv\u00edc, je krev… Tak co, je\u0161t\u011b furt se chce\u0161 h\u00e1dat, em\u00e1ku?“ v o\u010d\u00edch se mu objevil op\u011bt onen temn\u00fd lesk. Zd\u00e1l se b\u00fdt zap\u00e1len\u00fd… zap\u00e1len\u00fd s\u00e1m do sebe a do v\u00fd\u010dtu sv\u00fdch vlastnost\u00ed… hodn\u011b d\u011bsiv\u00fdch vlastnost\u00ed, nutno dodat…<\/div>\n
\n

Zase jsem poc\u00edtil intenzivn\u00ed strach, jen\u017e p\u0159inutil moje srdce k rychlej\u0161\u00edmu pumpov\u00e1n\u00ed krve a m\u016fj obli\u010dej k napjat\u011bj\u0161\u00edmu v\u00fdrazu. „Ne…“ za\u0161eptal jsem jenom tichounce se z\u00e1dy natla\u010den\u00fdmi na zdi. U\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil a\u017e tak, \u017ee jsem m\u011bl dlan\u011b polo\u017een\u00e9 na jeho hrudn\u00edku a c\u00edtil jeho vlah\u00fd, hork\u00fd dech s p\u0159\u00edm\u011bs\u00ed cigaretov\u00e9ho od\u00e9ru.<\/p><\/div>\n

„No skv\u011ble… tak to bude\u0161 celkem fajn na-“ d\u00e1l to nedopov\u011bd\u011bl, jeliko\u017e byl p\u0159eru\u0161en slovy nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed osoby:<\/div>\n
„Tomi, dej tomu chud\u00e1kovi trochu prostoru! Copak nevid\u00ed\u0161, \u017ee na tohle nen\u00ed stav\u011bn\u00fd?!“ vyno\u0159il se vedle lavice Willy a polo\u017eil na ni p\u0159ed dredat\u00e9ho kluka kl\u00ed\u010d od sk\u0159\u00ed\u0148ky i s \u010dipem. „Dvakr\u00e1t t\u011b nech\u00e1m samotn\u00fdho a dvakr\u00e1t m\u011b zklame\u0161…“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di. „Klidni hormon, d\u011bl\u00e1\u0161, jak kdybych ho tu p\u0159ed v\u0161ema nakl\u00e1dal nebo co…“<\/div>\n
Ten m\u00e1 teda slovn\u00edk!<\/div>\n
„Ty bys toho byl schopn\u00fd, to v\u00edme oba dost dob\u0159e…“ usadil se blon\u010f\u00e1k vedle motork\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Ne\u017e\u00e1rli…“ zabroukal drs\u0148\u00e1k.<\/div>\n
„Ne\u017e\u00e1rl\u00edm!“<\/div>\n
„To nalh\u00e1vej n\u011bkomu jin\u00fdmu, brouku…“<\/div>\n
„Tyhle v\u00fdrazy u\u017e si taky nech. Nestoj\u00edm o to, aby si tu zase v\u0161ichni mysleli b\u016fhv\u00ed co…“ s t\u00edm se obr\u00e1til ke t\u0159\u00edd\u011b, co s tich\u00fdm \u0161u\u0161k\u00e1n\u00edm z\u00edrala, a dost nahlas zvolal: „Aby mezi n\u00e1mi bylo jasno: My spolu nechod\u00edme ani podobn\u011b, ano? Tak to m\u011bjte na pam\u011bti! D\u011bkuji!“<\/div>\n
Tom se hrdeln\u011b zachechtal, naklonil se ke mn\u011b, jako bych byl jeho spojenec a ti\u0161e mi po\u0161eptal velmi znerv\u00f3z\u0148uj\u00edc\u00ed v\u011btu:<\/div>\n
„A stejnak by sta\u010dilo, abych ho zat\u00e1h na hajzl\u00edky a hned by zm\u011bnil ten sv\u016fj n\u00e1zor…“<\/div>\n
Rozpa\u010dit\u011b jsem zat\u011bkal pohledem. „Hm…“ vydal jsem.<\/div>\n
„Mimochodem… vod te\u010f tady budem sed\u00e1vat s tebou, jasn\u00fd, em\u00e1ku?“<\/div>\n
Rad\u011bji jsem mu ani nezkou\u0161el \u0159\u00edkat, \u017ee m\u00e1m taky jm\u00e9no. „Dob\u0159e…“ hlesl jsem ne zrovna nad\u0161en\u011b a m\u011bl jsem pocit, \u017ee jsem se pr\u00e1v\u011b upsal \u010f\u00e1blu…<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Lev „Pr\u00fd mu \u0159\u00edkali lev\u2026“ „V\u00e1\u017en\u011b? A pro\u010d?“ „To nev\u00edm. Ale v\u0161ichni se ho b\u00e1li…“ „A co ten druh\u00fd? Ten blon\u010f\u00e1k…?“ „N\u011bkdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee spolu chod\u00ed a n\u011bkdo zase, \u017ee jsou to jenom dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9… ale je to podle v\u0161eho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2531","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2531","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2531"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2531\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2531"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2531"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2531"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}