{"id":2535,"date":"2015-10-23T16:00:00","date_gmt":"2015-10-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2526"},"modified":"2015-10-23T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-23T15:00:00","slug":"sunrise","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/23\/sunrise\/","title":{"rendered":"Sunrise"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Slibovan\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed jednod\u00edlky<\/em> Breeze<\/a> je kone\u010dn\u011b na sv\u011bt\u011b. Tentokr\u00e1t je ps\u00e1no v\u00edce m\u00e9n\u011b z Billova pohledu, tak\u017ee je pochopiteln\u011b pln\u00e9 zmatku, obav, rozporupln\u00fdch my\u0161lenek a nekone\u010dn\u00fdch obvin\u011bn\u00ed, ale ruku na srdce, v jeho situaci bychom reagovali ur\u010dit\u011b stejn\u011b. Z noci je den, temnota se prom\u011bnila ve sv\u011btlo, a t\u00edm se v\u0161echno stalo mnohem opravdov\u011bj\u0161\u00edm. Douf\u00e1m, \u017ee si dodatek k pov\u00eddce alespo\u0148 tro\u0161ku u\u017eijete. Nepsal se lehce, tak\u017ee jsem pon\u011bkud nesv\u00e1 a nev\u00edm, co o\u010dek\u00e1vat. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Bill v dlan\u00edch sv\u00edral nedot\u010den\u00fd hrnek s k\u00e1vou, kter\u00e1 stihla vystydnout ji\u017e p\u0159ed n\u011bkolika minutami a zaplavovala kuchy\u0148 lahodnou v\u016fn\u00ed. Obloha za okny pomalu m\u011bnila barvu; tmav\u00e9 t\u00f3ny se m\u011bnily v bled\u0161\u00ed, temnota byla p\u0159irozen\u00fdm st\u0159\u00edd\u00e1n\u00edm dne a noci nahrazena sv\u011btlem, na obzoru byl vid\u011bt prvn\u00ed mr\u00e1\u010dek. Vych\u00e1zelo slunce. Bill bez pohnut\u00ed, beze slov, dokonce i hlub\u0161\u00edho n\u00e1dechu hled\u011bl na tu n\u00e1dheru a p\u0159\u00e1l si st\u00e1t se jej\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed. Rozplynout se v n\u011bco nadpozemsk\u00e9ho, st\u00e1t se sou\u010d\u00e1st\u00ed nekone\u010dna na nebi, splynout s oblaky nebo b\u00fdt paprskem slunce, na tom mu nez\u00e1le\u017eelo. D\u016fle\u017eit\u00e9 by bylo jen to, \u017ee by d\u00edky tomu zmizel ze zemsk\u00e9ho povrchu, proto\u017ee lid\u00e9 jako on si nezaslou\u017eili kr\u00e1\u010det po zemi a d\u00fdchat vzduch. Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se zamilovali do sv\u00e9ho vlastn\u00edho sourozence, se nesm\u011bli naz\u00fdvat lidmi. V\u011bd\u011bl to. Dob\u0159e to v\u011bd\u011bl a pr\u00e1v\u011b tenhle fakt a vzpom\u00ednky na v\u010derej\u0161\u00ed noc, ulp\u011bl\u00e9 v jeho mysli, neust\u00e1le se opakuj\u00edc\u00ed jako sc\u00e9ny filmu, jej p\u0159ipravily o klidn\u00fd sp\u00e1nek.<\/div>\n
\n

Hluboce si povzdechl a odlo\u017eil hrn\u00ed\u010dek na st\u016fl hned vedle tal\u00ed\u0159e s pala\u010dinkami, kter\u00fd z\u016fstal rovn\u011b\u017e nedot\u010den\u00fd. Jak by mohl v\u016fbec pomyslet na j\u00eddlo, kdy\u017e ud\u011blal n\u011bco tak ohavn\u00e9ho? Ukazov\u00e1\u010dkem si promas\u00edroval sp\u00e1nek, naklonil hlavu dop\u0159edu a \u010delem se op\u0159el o okenn\u00ed tabuli, doufaje, \u017ee mu jej\u00ed chlad dod\u00e1 pot\u0159ebnou energii, vytrhne jej z letargie uplynul\u00fdch hodin a on bude kone\u010dn\u011b schopen p\u0159ij\u00edt na to, co by m\u011bl Tomovi \u0159\u00edct. O\u010di m\u011bl or\u00e1mov\u00e1ny v\u00fdrazn\u00fdmi kruhy, matn\u00e9 sv\u011btlo vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce zv\u00fdraznilo t\u0159pytiv\u00e9 cesti\u010dky po slz\u00e1ch, kter\u00e9 mu jen p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch. C\u00edtil se p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b.<\/p><\/div>\n

\n
B\u011bhem sv\u00e9ho \u017eivota pro\u017eil hodn\u011b \u0161patn\u00fdch dn\u00ed, i samotn\u00e1 cesta za sl\u00e1vou byla trnit\u00e1, nep\u0159in\u00e1\u0161ela pouze zlat\u00e9 ovoce, za t\u00edm v\u0161\u00edm pozl\u00e1tkem, za slavn\u00fdm jm\u00e9nem a zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159\u00ed se n\u011bkdy ukr\u00fdvalo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zka\u017een\u00e9 nitro; jako kapela i ka\u017ed\u00fd osobn\u011b si pro\u017eili sv\u00e9, ale nikdy to nebylo tak hrozn\u00e9, nikdy nebyl dopad na dno tak bolestiv\u00fd, proto\u017ee Bill nikdy na nic z toho nebyl s\u00e1m.<\/div>\n
V\u017edy m\u011bl po sv\u00e9m boku bratra, jeho h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d, pochopen\u00ed, pohled, v kter\u00e9m um\u011bl \u010d\u00edst jen on a nikdo jin\u00fd, \u00fasm\u011bv, kter\u00fd pro Billa odjak\u017eiva symbolizoval domov a bezpe\u010d\u00ed, n\u011bco tepl\u00e9ho a hlubok\u00e9ho. N\u011bco, co nem\u011blo b\u00fdt nikdy naru\u0161eno. Tom byl \u010dlov\u011bkem, v\u011brn\u011b kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edm po jeho boku, nez\u00e1visle na tom, kolik a jak v\u00e1\u017en\u00fdch chyb Bill ud\u011blal, osobou, s n\u00ed\u017e sd\u00edlel ve\u0161ker\u00e1 tajemstv\u00ed. V\u0161echna a\u017e na jedno. To jedno jedin\u00e9, kter\u00e9 ji\u017e cel\u00e9 m\u011bs\u00edce t\u0159\u00edmalo jeho ubohou du\u0161i, kter\u00e9 jej nutilo uv\u011b\u0159it, \u017ee je posti\u017een nemoc\u00ed, z\u00e1ke\u0159nou, o\u0161klivou nemoc\u00ed, kter\u00e1 si postupn\u011b, kousek po kousku podma\u0148ovala jeho podv\u011bdom\u00ed. Rozp\u00ednala se jeho t\u011blem jako divok\u00e1 pop\u00ednav\u00e1 rostlina, \u010derpaj\u00edc \u017eivotod\u00e1rnou s\u00edlu z Billova strachu a odporu v\u016f\u010di sob\u011b sam\u00e9mu. A kdy\u017e dorostla do bodu, kdy se ji\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat, kdy touha b\u00fdt v Tomov\u011b bl\u00edzkosti p\u0159ekro\u010dila povolen\u00e9 meze a jeho p\u0159edstavivost v\u00edce nerozli\u0161ovala mezi t\u00edm, co bylo povoleno a t\u00edm, co bylo daleko za hranic\u00ed snesitelnosti, pochopil, \u017ee se stalo n\u011bco hodn\u011b v\u00e1\u017en\u00e9ho. N\u011bco, co mohlo ohrozit jejich dokonal\u00e9 bratrsk\u00e9 souzn\u011bn\u00ed a prom\u011bnit Billa ve zvrhl\u00edka. P\u0159etrhnout pouto, naru\u0161it d\u016fv\u011bru, vytvo\u0159it ze sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00ed cizince bez mo\u017enosti vr\u00e1tit to v\u0161echno zp\u011bt.<\/div>\n
\n

Bill ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159, odtrhl pohled od probouzej\u00edc\u00edho se dne za oknem a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli si skute\u010dn\u011b sbalil v\u0161echno pot\u0159ebn\u00e9. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d v\u00e1hal, zda by nem\u011bl odej\u00edt je\u0161t\u011b p\u0159ed Tomov\u00fdm probuzen\u00edm, ale nakonec usoudil, \u017ee by to bylo v\u016f\u010di n\u011bmu nef\u00e9r. I kdyby te\u010f m\u011bl Billa za\u010d\u00edt nen\u00e1vid\u011bt a opovrhovat j\u00edm, zaslou\u017eil si vysv\u011btlen\u00ed, nemohl odej\u00edt bez jedin\u00e9ho slova. U\u017e takhle bylo jeho chov\u00e1n\u00ed sobeck\u00e9 a zbab\u011bl\u00e9, sbalit se a ut\u00e9ct p\u0159ed probl\u00e9mem m\u00edsto toho, aby si o tom spole\u010dn\u011b promluvili\u2026 tohle nem\u011bl ve zvyku. N\u00e1hle se nepozn\u00e1val. Mo\u017en\u00e1 byla celkov\u00e1 prom\u011bna osobnosti jen dal\u0161\u00ed f\u00e1z\u00ed jeho proklet\u00e9 nemoci. A t\u00edm, \u017ee se v\u010dera neovl\u00e1dl, vystavil stejn\u00e9mu riziku i Toma. Sv\u00e9ho dokonal\u00e9ho bratra, kter\u00fd od narozen\u00ed d\u011blal, co mu na o\u010d\u00edch vid\u011bl a tak bylo zcela p\u0159irozen\u00e9, \u017ee se nechal strhnout t\u00edm \u0161\u00edlenstv\u00edm, \u017ee ud\u011blal v\u011bci tak, aby byl Bill \u0161\u0165astn\u00fd. Jenom\u017ee nebyl, na n\u011bco takov\u00e9ho jako je \u0161t\u011bst\u00ed nedok\u00e1zal ani pomyslet. V\u00fd\u010ditky a vina zaplnily ve\u0161kerou pr\u00e1zdnotu jeho du\u0161e. Nezbylo m\u00edsto pro nic dal\u0161\u00edho.<\/p><\/div>\n

\n

Jeho t\u011blo zachv\u00e1tilo chv\u011bn\u00ed, jakmile k n\u011bmu z patra dolehlo tlumen\u00e9 \u0161ramocen\u00ed, kter\u00e9 mu napov\u011bd\u011blo, \u017ee se bratr pr\u00e1v\u011b probudil a zjistil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee nebylo obvykl\u00e9, aby se probouzel bez Billa p\u0159itulen\u00e9ho k jeho boku, do v\u010derej\u0161\u00ed noci ve v\u0161\u00ed po\u010destnosti. Nem\u00fdlil se. Netrvalo ani p\u016fl minuty a na schodech zaslechl bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky a tich\u00e9 \u0165ap\u00e1n\u00ed ps\u00edch tlapek. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo stejn\u011b divok\u00fdm tempem, jako kdy\u017e jej v\u010dera Tom poprv\u00e9 pol\u00edbil. Nebyl si jist\u00fd, zda je p\u0159ipraven \u010delit realit\u011b. Zhluboka se nadechl a t\u011b\u017ece polkl, v rychlosti si prot\u0159el uplakanou tv\u00e1\u0159 a prohr\u00e1bl u\u017e tak dost chaotick\u00fd \u00fa\u010des. Najednou litoval sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed po\u010dkat na Tomovo probuzen\u00ed. Kdyby ode\u0161el d\u0159\u00edv, bylo by to mo\u017en\u00e1 zbab\u011bl\u00e9, ale jednoduch\u00e9 a jeho \u017eivot byl v t\u00e9hle chv\u00edli natolik komplikovan\u00fd, \u017ee by opravdu uv\u00edtal, kdyby bylo pro zm\u011bnu n\u011bco lehk\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

\n

Do m\u00edstnosti nejd\u0159\u00edve vstoupil Pumba, se zvednutou hlavou \u010denichal zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn,\u011b a kdy\u017e kone\u010dn\u011b zav\u011bt\u0159il Billa, vesele zak\u0148u\u010del a p\u0159ib\u011bhl si pro pohlazen\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Ahoj mil\u00e1\u010dku, vyspal ses dob\u0159e?“ zeptal se \u0161eptem, \u0161kr\u00e1baje jej na z\u00e1dech. P\u0159i pohledu na vesel\u00e9ho chlup\u00e1\u010de zapomn\u011bl na sv\u00e9 starosti a dovolil, aby mu na rty vystoupil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se vytratil, jen co do m\u00edstnosti vstoupilo jeho dvoj\u010de s tich\u00fdm pop\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9ho r\u00e1na a nev\u011bdom\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ odpov\u011bd\u011bl Bill rozt\u0159esen\u011b.<\/div>\n
„Jak ses vyspal?“ Tom p\u016fsobil naprosto uvoln\u011bn\u011b. Bill si dokonce nemohl, nev\u0161imnout jeho n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bny. Zat\u00edmco byl posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed sp\u00ed\u0161e ml\u010denliv\u00fd a uzav\u0159en\u00fd s\u00e1m do sebe, p\u016fsobil nyn\u00ed tak spokojen\u011b, jako u\u017e dlouho ne. Vlasy m\u011bl sta\u017een\u00e9 do neuhlazen\u00e9ho cul\u00edku, n\u011bkolik tmav\u00fdch pram\u00ednk\u016f mu spadalo do tv\u00e1\u0159e a zakr\u00fdvalo pohled rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026“ Bill nev\u011bd\u011bl, jak reagovat. S takov\u00fdm uv\u00edt\u00e1n\u00edm opravdu nepo\u010d\u00edtal. Byl p\u0159ipraven na nejhor\u0161\u00ed, v hlav\u011b si p\u0159ehr\u00e1val tis\u00edce r\u016fzn\u00fdch sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f, tis\u00edce zp\u016fsob\u016f, jak jej Tom vyhod\u00ed z domu, na tohle p\u0159ipraven opravdu nebyl.<\/div>\n
„Fajn,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec, sleduje Toma, kter\u00fd se z\u00edvaje p\u0159esunul ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince a vzal si k\u00e1vu, kterou pro n\u011bj Bill p\u0159ipravil. Na rozd\u00edl od n\u011bj ji pil ledovou a bylo zvykem, \u017ee kdy\u017e se Billovi n\u00e1hodou poda\u0159ilo vst\u00e1t d\u0159\u00edv, ud\u011blal k\u00e1vu, aby na Toma po\u010dkala p\u0159esn\u011b takov\u00e1, jak ji m\u011bl r\u00e1d. „A co ty?“<\/div>\n
„Skv\u011ble.“ Tom se usadil naproti n\u011bmu a p\u0159el\u00e9tl Bill\u016fv obli\u010dej plach\u00fdm pohledem p\u0159edt\u00edm, ne\u017e sklonil tv\u00e1\u0159 pokrytou rum\u011bncem a zad\u00edval se jinam.<\/div>\n
„To je… dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill s\u00e1m pro sebe pot\u011b\u0161en t\u00edm, \u017ee si Tom zat\u00edm nev\u0161iml jeho zdrcen\u00e9ho pohledu, ale mo\u017en\u00e1 to bylo jen t\u00edm, \u017ee na n\u011bj sotva pohl\u00e9dl.<\/p>\n

Po celou dobu, co sed\u011bl naproti n\u011bmu, sledoval obsah sv\u00e9ho hrnku a z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f se usm\u00edval. Bill se p\u0159istihl, jak z\u00edr\u00e1 na ty p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 pln\u00e9 rty a bylo mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed odol\u00e1vat nutk\u00e1n\u00ed pol\u00edbit jej, proto\u017ee nyn\u00ed p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak chutnaj\u00ed. D\u00edky v\u010derej\u0161\u00ed noci se ujistil v tom, \u017ee jsou skute\u010dn\u011b tak jemn\u00e9, jak vypadaj\u00ed. Vybavil si jejich chu\u0165 a pocit, kdy\u017e je c\u00edtil na t\u011bch sv\u00fdch, vybavil si, jak se chv\u011bly a jak d\u016fkladn\u011b laskaly jeho rty, jak n\u00e1dhern\u00e9 bylo pro\u017e\u00edt sv\u016fj sen.<\/div>\n

„Tome, mysl\u00edm, \u017ee bychom si m\u011bli promluvit,“ navrhl v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu zvedl rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled a v\u011bnoval mu dal\u0161\u00ed plach\u00fd \u00fasm\u011bv. „M\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt.“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „J-j\u00e1… myslel jsem, \u017ee bude\u0161 cht\u00edt za\u010d\u00edt ty. Myslel jsem, \u017ee,“ zasekl se a sklonil hlavu. „Myslel jsem, \u017ee na m\u011b bude\u0161 k\u0159i\u010det, \u017ee bude\u0161 cht\u00edt, abych ode\u0161el.“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t p\u0159ekvapen\u011b zamrkal Tom. S pozdvihnut\u00fdm obo\u010d\u00edm se nat\u00e1hl p\u0159es st\u016fl, dotkl se Billovy tv\u00e1\u0159e a zvedl ji k t\u00e9 sv\u00e9. \u00dasm\u011bv zmizel, nahrazen v\u00e1\u017enost\u00ed vznikl\u00e9 situace, av\u0161ak n\u011bha v hloubce jeho o\u010d\u00ed byla po\u0159\u00e1d patrn\u00e1.<\/div>\n
„Pro\u010d bych to m\u011bl ud\u011blat?“<\/div>\n
Bill uhnul tv\u00e1\u0159\u00ed. „Ty dob\u0159e v\u00ed\u0161 pro\u010d. Nem\u00e1m s\u00edlu o tom mluvit.“<\/div>\n
„Cht\u011bl sis promluvit,“ reagoval Tom na n\u00e1hlou zm\u011bnu Billova chov\u00e1n\u00ed. „Co se stalo?“<\/div>\n
„To ano,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „Ale ne o v\u010derej\u0161\u00ed noci. Cht\u011bl jsem si promluvit o tom, co ud\u011bl\u00e1me. J-j\u00e1\u2026 sbalil jsem si v\u011bci, m\u016f\u017eu odej\u00edt okam\u017eit\u011b, pokud to tak bude\u0161 cht\u00edt. Kufry m\u00e1m ve sv\u00e9m pokoji, asi mi chv\u00edli potrv\u00e1, ne\u017e si je snesu k autu a taky ne\u017e si v rychlosti najdu n\u011bjak\u00e9 bydlen\u00ed, ale slibuji, \u017ee o mn\u011b pak del\u0161\u00ed dobu neusly\u0161\u00ed\u0161. Nech\u00e1m t\u011b na pokoji, nebudu ti u\u017e v\u00edce otravovat \u017eivot.“<\/div>\n
\n

Tomovo obo\u010d\u00ed nyn\u00ed vyst\u0159elilo vzh\u016fru. Byl zcela \u0161okov\u00e1n. Znal sv\u00e9ho bratra, v\u011bd\u011bl, jak impulzivn\u00ed um\u011bl b\u00fdt, zejm\u00e9na kdy\u017e nem\u011bl v\u011bci pod kontrolou, kdy\u017e se okolnosti nevyv\u00edjely tak, jak by si p\u0159\u00e1l, ale n\u011bco takov\u00e9ho od n\u011bj ne\u010dekal. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by byl n\u011bkdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b schopen jen pomyslet na odchod, nato\u017e postavit jej p\u0159ed hotovou v\u011bc.<\/p><\/div>\n

„Bille, o \u010dem to proboha mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Byl si v\u011bdom toho, \u017ee je Bill uprost\u0159ed jednoho ze z\u00e1chvat\u016f \u00fazkosti a \u017ee bude v t\u00e9hle chv\u00edli hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159im\u011bt jej k rozumu, ale nehodlal v\u00edce poslouchat o sbalen\u00fdch kufrech a o st\u011bhov\u00e1n\u00ed. Jen pomy\u0161len\u00ed na n\u011bco takov\u00e9ho mu l\u00e1malo srdce vejp\u016fl.<\/div>\n
Pohotov\u011b vstal, naklonil se p\u0159es st\u016fl a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Bill jakkoliv zareagovat, p\u0159it\u00e1hl si jej za t\u00fdl ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a zastavil proud nesmysln\u00fdch slov dlouh\u00fdm polibkem. Post\u0159ehl, jak Bill do polibku zast\u00e9nal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se od n\u011bj za\u010dal odsouvat, ale \u010d\u00edm v\u00edc se sna\u017eil vykroutit z Tomova sev\u0159en\u00ed, \u010d\u00edm v\u00edce unikal jeho \u00fast\u016fm, t\u00edm nal\u00e9hav\u011bji jej Tom l\u00edbal. Odsunul se od n\u011bj jen kv\u016fli pot\u0159eb\u011b kysl\u00edku, i tak v\u0161ak z\u016fst\u00e1val v bl\u00edzkosti jeho obli\u010deje, d\u00fdchal mu na rty, \u010delem se op\u00edraje o to jeho.<\/div>\n
\n

Bill se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a rty ve stejn\u00e9 poloze, v jak\u00e9 je Tom zanechal, siln\u011b lapal po dechu a t\u0159\u00e1sl se. Najednou byl na nohou, jeho dlan\u011b v sev\u0159en\u00ed t\u011bch Tomov\u00fdch, spole\u010dn\u011b kr\u00e1\u010deli nezn\u00e1mo kam, ale jemu na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo. Nic nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9, nic, dokud Tom ud\u00e1val sm\u011br jeho krok\u016f a st\u00e1l po jeho boku, v\u0161echno ostatn\u00ed bylo zanedbateln\u00e9.<\/p><\/div>\n

Spole\u010dn\u011b vstoupili do Billova pokoje, kde Bill okam\u017eit\u011b sklonil hlavu. Nesnesl by pohled na Toma bezradn\u011b hled\u00edc\u00edho na hromadu sbalen\u00fdch kufr\u016f.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ees jenom \u017eertoval,“ \u0159ekl s n\u00e1znakem bolesti v hlase.<\/div>\n
Bill na n\u011bj nedok\u00e1zal pohl\u00e9dnout. T\u00edha v\u00fd\u010ditek usedl\u00fdch na jeho ramenou byla n\u00e1hle nesnesiteln\u00e1. P\u0159esunul se k posteli a se sklon\u011bnou hlavou ti\u0161e promluvil.<\/div>\n
„Jsem nemocn\u00fd, Tome,“ p\u00edpl, ani\u017e by zvedal o\u010di k dvoj\u010deti, najednou kle\u010d\u00edc\u00edmu naproti n\u011bmu. „Trvalo mi dlouho, ne\u017e jsem si to uv\u011bdomil a je\u0161t\u011b d\u00e9le, ne\u017e jsem si to p\u0159iznal.“<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161, Bille?“<\/div>\n
„Jsem opravdu v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00fd. Odporn\u011b nemocn\u00fd a mus\u00edm odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e t\u011b nakaz\u00edm stejnou nemoc\u00ed. J-j\u00e1\u2026 um\u00edm se ovl\u00e1dat, n\u011bkdy v\u00edce n\u011bkdy m\u00e9n\u011b, ale um\u00edm, tak\u017ee nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach, \u017ee bych t\u011b za\u010dal obt\u011b\u017eovat.“<\/div>\n
\n

„Bille-„<\/p><\/div>\n

„To co jsem ud\u011blal v\u010dera, bylo odporn\u00e9. J\u00e1 jsem odporn\u00fd, copak to nevid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Bille,“ Tom k sob\u011b n\u00e1sil\u00edm zvedl bratrovu tv\u00e1\u0159. „O \u010dem to po\u0159\u00e1d mluv\u00ed\u0161? O jak\u00e9 nemoci?“<\/div>\n
„V\u00edm o tom u\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f. Ale mo\u017en\u00e1 je to ve mn\u011b u\u017e d\u00e9le,“ vydechl a p\u0159el\u00e9tl Tom\u016fv zmaten\u00fd obli\u010dej skl\u00ed\u010den\u00fdm pohledem. Bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 o tom mluvit, tak t\u011b\u017ek\u00e9 dostat ze sebe to, co se p\u0159ed n\u00edm tak \u00fap\u011bnliv\u011b sna\u017eil utajit. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed si zd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ekryl \u00fasta rukou a tlumen\u011b zak\u0148u\u010del. „Bo\u017ee, co kdy\u017e jsem se s t\u00edm u\u017e narodil? Co kdy\u017e to bylo ve mn\u011b od narozen\u00ed a teprve te\u010f se to za\u010dalo projevovat?“<\/div>\n
„Mluv\u00ed\u0161 o tom, co se stalo v\u010dera?“ zeptal se Tom jemn\u011b a hladil Billa po vlasech.<\/div>\n
Bill stiskl rty a zavrt\u011bl hlavou. Do o\u010d\u00ed mu vystoupily slzy. „Mluv\u00edm o tom, co c\u00edt\u00edm. O tom, co c\u00edt\u00edm u\u017e del\u0161\u00ed dobu a to, co se stalo v\u010dera, bylo d\u016fsledkem v\u0161ech t\u011bch pocit\u016f.“<\/div>\n
„Tak mi to \u0159ekni.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„\u0158ekni to,“ \u0161eptl Tom. Ve stavu nejv\u011bt\u0161\u00edho zoufalstv\u00ed se narovnal, p\u0159itiskl Billovu tv\u00e1\u0159 proti sv\u00e9, bezmocn\u011b vdechuje jeho v\u016fni. „\u0158ekni to,“ \u0161epot se prom\u011bnil v pro\u0161en\u00ed. Tom \u0161pi\u010dkou nosu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es ten Bill\u016fv, pootev\u0159en\u00fdmi rty hladil sn\u011bhovou poko\u017eku, kter\u00e1 se pod jeho doteky nap\u00ednala a chv\u011bla jako struny jeho milovan\u00e9 kytary.<\/div>\n
\n

Cht\u011bl, aby Bill vyslovil ta slova. Aby protnula ticho m\u00edstnosti a rozvibrovala okoln\u00ed vzduch. Aby se vpila do u\u0161\u00ed obou, aby se impulz prom\u011bnil ve stopu usazuj\u00edc\u00ed se v srdc\u00edch obou. Obdivoval Billovu s\u00edlu a odhodl\u00e1n\u00ed. Jeho mlad\u0161\u00ed bratr, jeho k\u0159eh\u010d\u00ed a n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed j\u00e1 s t\u00edm dovedlo bojovat tak dlouhou dobu, zat\u00edmco on, on s t\u00edm nedok\u00e1zal soupe\u0159it ani p\u00e1r hodin. Bylo to tak siln\u00e9 a intenzivn\u00ed, tak neo\u010dek\u00e1van\u00e9 a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jej to pohltilo jako lavina a on z Billa nedok\u00e1zal spustit zamilovan\u00fd pohled.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekni to, pros\u00edm,“ zast\u00e9nal mu na rty.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ znenad\u00e1n\u00ed proniklo z Billov\u00fdch stisknut\u00fdch \u00fast a bylo to jako pohlazen\u00ed. Jako dou\u0161ek vody pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd cel\u00e9 m\u011bs\u00edce trp\u011bl \u017e\u00edzn\u00ed, \u017e\u00edznil po vysloven\u00ed t\u011bch slov, a kdy\u017e to kone\u010dn\u011b ud\u011blal, byl voln\u00fd. Otev\u0159el o\u010di, zahled\u011bl se do t\u011bch bratrov\u00fdch. N\u00e1hle to bylo tak snadn\u00e9. „Miluju t\u011b. Miluju t\u011b, miluju,“ \u0161eptal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed spojil jejich rty.<\/div>\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee n\u011bkde ve sv\u00fdch vyzn\u00e1n\u00edch zazn\u011blo i Tomovo. Nev\u011bd\u011bl, co bude d\u00e1l, co p\u0159inese budoucnost. Nev\u011bd\u011bl dokonce ani to, co se m\u011blo st\u00e1t, kdy\u017e p\u0159eru\u0161\u00ed polibek a spole\u010dn\u011b pohl\u00e9dnou do reality v\u0161edn\u00edch dn\u016f. Zahaleni rou\u0161kou tmy si dovolili v\u0161echno. Ve tm\u011b se vytr\u00e1cely hranice i pravidla, to sv\u011btlo to ud\u011blalo v\u0161echno mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00edm.<\/div>\n
\n

Bill p\u0159eru\u0161il polibek a nechal se bratrem siln\u011b obejmout. Hlavou se op\u0159el o Tomovu kl\u00ed\u010dn\u00ed kost, p\u0159itiskl se k jeho h\u0159ejiv\u00e9mu t\u011blu a pohl\u00e9dl sm\u011brem k oknu. Obloha byla jasn\u00e1 a z\u00e1\u0159iv\u00e1 d\u00edky slunci pronikaj\u00edc\u00edmu do pokoje skrz bled\u00e9 z\u00e1v\u011bsy.<\/p><\/div>\n

Svitl nov\u00fd den.<\/div>\n
<\/p>\n

Konec \ud83d\ude42<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Z\u00e1v\u011brem pov\u00eddky bych si dovolila takov\u00fd mali\u010dk\u00fd pr\u016fzkum. U\u017e nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm del\u0161\u00ed dobu a byla jsem opravdu zv\u011bdav\u00e1 na v\u00e1\u0161 n\u00e1zor, proto to nechci d\u00e9le odkl\u00e1dat a vrhnu se do toho po hlav\u011b.<\/em><\/div>\n

U\u017e m\u011b zn\u00e1te p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r let, styl m\u00e9ho psan\u00ed pro\u0161el b\u011bhem tohohle obdob\u00ed mo\u017en\u00e1 zna\u010dnou prom\u011bnou, p\u0159esto jste v\u0161ak u m\u011b zvykl\u00ed na jist\u00fd standard. Na dobr\u00e9 konce, miluj\u00edc\u00ed dvoj\u010data, postavy, v nich\u017e se zrcadl\u00ed ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 pocity i vlastnosti a byla jsem zv\u011bdav\u00e1, jestli z toho neza\u010d\u00edn\u00e1te b\u00fdt unaveni. Mo\u017en\u00e1 jste unaveni t\u00edm, \u017ee v\u00edte, co ode m\u011b o\u010dek\u00e1vat, mo\u017en\u00e1 byste p\u0159ijali n\u011bjak\u00fd zvrat, malou zm\u011bnu, kter\u00e1 by v\u0161echno ud\u011blala trochu jin\u00e9. Na twincest blogu jsou des\u00edtky autorek, des\u00edtky r\u016fzn\u00fdch styl\u016f a preferovan\u00fdch \u017e\u00e1nr\u016f, jsou tam drsn\u011bj\u0161\u00ed i nap\u00ednav\u011bj\u0161\u00ed pov\u00eddky, pov\u00eddky, kter\u00e9 kon\u010d\u00ed hezky i takov\u00e9, kter\u00e9 v\u00e1s dojmou k slz\u00e1m, pov\u00eddky, kde dvoj\u010data neum\u00edte vyst\u00e1t, a p\u0159esto v\u00e1s nut\u00ed \u010d\u00edst d\u00e1l.<\/em><\/div>\n
C\u00edtila jsem v\u016f\u010di sv\u00e9 tvorb\u011b jistou pochybnost, ale nebyla jsem si jist\u00e1, jestli by byla prom\u011bna t\u00edm prav\u00fdm. Proto jsem zv\u011bdav\u00e1 na v\u00e1\u0161 n\u00e1zor. Nejsem zvykl\u00e1 nad n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm p\u0159em\u00fd\u0161let, m\u00e1 fantazie a p\u0159edstavivost jsou nastaveny na jistou \u00farove\u0148, sna\u017e\u00edm se tvo\u0159it jen to, co ve mn\u011b probouz\u00ed hezk\u00e9 pocity, co mi na\u0161ept\u00e1v\u00e1, \u017ee tohle je to prav\u00e9. M\u00e9 pov\u00eddky jsou v\u011bt\u0161inou odrazem m\u00e9 du\u0161e a vnit\u0159n\u00edch pocit\u016f, ale r\u00e1da si nech\u00e1m poradit. Proto se nesty\u010fte napsat sv\u016fj n\u00e1zor, slibuji, \u017ee je v\u0161echny pe\u010dliv\u011b prozkoum\u00e1m a vezmu na v\u011bdom\u00ed a uvid\u00edme, co v budoucnu vznikne slou\u010den\u00edm m\u00fdch a va\u0161ich p\u0159edstav \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Slibovan\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed jednod\u00edlky Breeze je kone\u010dn\u011b na sv\u011bt\u011b. Tentokr\u00e1t je ps\u00e1no v\u00edce m\u00e9n\u011b z Billova pohledu, tak\u017ee je pochopiteln\u011b pln\u00e9 zmatku, obav, rozporupln\u00fdch my\u0161lenek a nekone\u010dn\u00fdch obvin\u011bn\u00ed, ale ruku na srdce, v jeho situaci bychom reagovali ur\u010dit\u011b stejn\u011b. Z noci<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2535","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2535","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2535"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2535\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2535"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2535"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2535"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}