{"id":2542,"date":"2015-10-20T16:00:00","date_gmt":"2015-10-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2533"},"modified":"2015-10-20T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-20T15:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/20\/dny-vsedniho-nepokoje-3\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 3."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jako v (po)h\u00e1dce<\/strong><\/div>\n
\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed jsem se ve \u0161kole neuk\u00e1zal. Mamce jsem nechal v pokoji l\u00edste\u010dek s t\u00edm, \u017ee mi nen\u00ed dob\u0159e, tak aby m\u011b omluvila, s jej\u00edm nez\u00e1jmem o m\u011b s t\u00edm nem\u011bla probl\u00e9m. Dokonce m\u011b ani nep\u0159i\u0161la zkontrolovat, tak\u017ee jsem simuloval s \u0161\u00e1tkem na krku a \u010dajem u postele zbyte\u010dn\u011b\u2026 Trochu m\u011b t\u00edm zklamala, i kdy\u017e bych si na jej\u00ed p\u0159\u00edstup u\u017e asi m\u011bl zvyknout a ned\u011blat si plan\u00e9 nad\u011bje\u2026
D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se nad\u00e1l, tak uplynul t\u00fdden. \u010cas postupoval rychle a j\u00e1 si pln\u011b uv\u011bdomil, \u017ee se nem\u016f\u017eu skr\u00fdvat v\u011b\u010dn\u011b. Nemohl jsem ut\u00edkat a halit se v z\u00e1voj hran\u00e9 nemoci jen proto, abych se u\u017e s Richardem nemusel znovu setkat. Musel jsem sebrat odvahu a \u010delit tomu. A tak jsem se dal\u0161\u00ed pond\u011bl\u00ed kone\u010dn\u011b odhodlal k hrdinsk\u00e9mu n\u00e1vratu do \u0161koln\u00ed lavice. <\/p>\n

Bydlel jsem asi osm kilometr\u016f od \u0161koly, tak\u017ee jsem doj\u00ed\u017ed\u011bl autobusem, v n\u011bm\u017e jsem tr\u00e1vil zhruba patn\u00e1ct a\u017e dvacet minut. Tahle cesta ale pro m\u011b byla stokr\u00e1t hor\u0161\u00ed ne\u017e mnoh\u00e9 jin\u00e9. Sed\u011bl jsem na jednom ze zadn\u00edch dvojsedadel u zaml\u017een\u00e9ho okna a skrz b\u00edl\u00fd opar jsem sledoval velk\u00e9, de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se o asfaltovou silnici. Typick\u00e9 podzimn\u00ed po\u010das\u00ed se chopilo sv\u00e9 povinnosti a jeho pochmurnost mi nepom\u00e1hala se zrovna moc uvolnit. Naopak. Podn\u011bcovala ve mn\u011b rozpa\u010ditost a obavy hrani\u010d\u00edc\u00ed a\u017e se strachem. Ani hudba, kterou jsem si pou\u0161t\u011bl do sluch\u00e1tek, mi nepom\u00e1hala a to u\u017e bylo co \u0159\u00edct. Miloval jsem ji. Byl jsem fascinov\u00e1n t\u00edm, jak dokonale dok\u00e1\u017ee hlas zp\u011bv\u00e1ka nebo zp\u011bva\u010dky splynout s t\u00f3ny a rytmem dan\u00e9 p\u00edsn\u011b. Kdy\u017e jsem byl mlad\u0161\u00ed, tak jsem jednu dobu s\u00e1m zp\u00edval v mal\u00e9 skupin\u011b, kterou jsme si zalo\u017eili s p\u00e1r kluky je\u0161t\u011b na z\u00e1kladce. Ale brzy jsme to odp\u00edskali, ka\u017ed\u00fd \u0161el na jinou \u0161kolu a n\u00e1\u0161 pl\u00e1n jednou hr\u00e1t na koncertech poho\u0159el. <\/p>\n<\/div>\n

\n
Kdy\u017e autobus zabrzdil na zast\u00e1vce t\u011bsn\u011b vedle vysok\u00e9, temn\u00e9 budovy, ji\u017e jsem naz\u00fdval svou \u0161kolou, sev\u0159elo se mi srdce. Chvilku jsem v\u00e1\u017en\u011b zva\u017eoval to, \u017ee bych v\u016fbec nevystoupil, ale pak jsem se odhodlal, vstal jsem, p\u0159ehodil si p\u0159es rameno popruh batohu a vy\u0161el jsem na chodn\u00edk. Okam\u017eit\u011b se m\u011b chopil chlad a voda padaj\u00edc\u00ed ustavi\u010dn\u011b z nebe zp\u016fsobila, \u017ee jsem byl ve vte\u0159in\u011b mokr\u00fd. Ale nevadilo mi to. Vlastn\u011b jsem se t\u00edm nesta\u010dil zab\u00fdvat, moje my\u0161lenky m\u011bly zcela jin\u00fd p\u0159edm\u011bt z\u00e1jmu.
S povzdechem jsem se vydal ke dve\u0159\u00edm do budovy a z kapsy jsem vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de, na nich\u017e visel \u010dip na otev\u0159en\u00ed. \u010cip jsem p\u0159ilo\u017eil plochou stranou na plastovou desti\u010dku vedle dve\u0159\u00ed a ty m\u011b s p\u00edpnut\u00edm pustily dovnit\u0159. Dostal jsem se do rovn\u00e9, del\u0161\u00ed chodby lemovan\u00e9 z obou stran dv\u011bma \u0159adami vysok\u00fdch, d\u0159ev\u011bn\u00fdch sk\u0159\u00edn\u011bk. Bylo tu asi dvacet student\u016f, co si za hlasit\u00fdch debat vynd\u00e1vali v\u011bci, nebo je naopak zand\u00e1vali. <\/p>\n

Se sklopenou hlavou jsem sp\u011b\u0161n\u011b do\u0161el a\u017e na konec chodby a odemkl si svoji sk\u0159\u00ed\u0148ku. Odhrnul jsem si vlhk\u00e9 vlasy, co se mi lepily na k\u016f\u017ei, z tv\u00e1\u0159e a u\u017eu\u017e jsem si cht\u011bl nah\u00e1zet p\u00e1r u\u010debnic na p\u0159edm\u011bty, co jsme dnes m\u011bli, do batohu, kdy\u017e tu se p\u0159\u00edmo za mnou ozval nep\u0159\u00edjemn\u00fd, kousav\u00fd hlas:
„A hele, buzna kone\u010dn\u011b dorazila!“ sm\u00e1l se ten n\u011bkdo.
Prudce jsem se oto\u010dil a stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Erichovi – kapit\u00e1novi \u0161koln\u00edho fotbalov\u00e9ho t\u00fdmu. Byl to vysok\u00fd, hn\u011bdovlas\u00fd, ramenat\u00fd svalovec, co m\u011bl m\u00edsto mozku biceps. Dok\u00e1zal b\u00fdt opravdu hodn\u011b hlu\u010dn\u00fd, nep\u0159\u00edjemn\u00fd a protivn\u00fd. Ale co bylo nejhor\u0161\u00ed, byl fakt, \u017ee to byl ten nejv\u011bt\u0161\u00ed homofob, s n\u00edm\u017e jsem m\u011bl mo\u017enost se v\u016fbec kdy setkat. A n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se dozv\u011bd\u011bl o m\u00e9 orientaci\u2026
Zt\u011b\u017eka jsem polkl. „Co\u017ee\u2026?“ zkusil jsem d\u011blat, jako \u017ee nerozum\u00edm v nad\u011bji, \u017ee m\u011b tak nech\u00e1 b\u00fdt.
„Ned\u011blej nech\u00e1pav\u00fdho!“ k m\u00e9 sm\u016fle mi to ani p\u0159es svou podpr\u016fm\u011brnou inteligenci nese\u017eral. „Se\u0161 teplou\u0161, tak to \u0159ekni hezky nahlas!“ \u0161klebil se na m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 z dvoumetrov\u00e9 v\u00fd\u0161ky jeho brun\u00e1tn\u00fd obli\u010dej. <\/p>\n

Kolem se za\u010dal shlukovat dav zv\u011bdavc\u016f a j\u00e1 znejist\u011bl. Nem\u011bl jsem sem v\u016fbec chodit! Sakra!<\/em> Byl jsem s\u00e1m na sebe na\u0161tvan\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 jsem c\u00edtil obavu. Sna\u017eil jsem se rychle vymyslet n\u011bjakou v\u00fdmluvnou odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 by mi pomohla se odtud v klidu dostat bez n\u011bjak\u00fdch v\u011bt\u0161\u00edch i men\u0161\u00edch komplikac\u00ed, ale nic m\u011b nenapadalo. Jeho obvin\u011bn\u00ed bylo moc p\u0159\u00edm\u00e9, aby se mu dalo n\u011bjak chyt\u0159e vyvl\u00e9knout. U\u017e jsem se chystal vz\u00edt nohy na ramena a prost\u011b zbab\u011ble ut\u00e9ct, kdy\u017e tu bylo Erichovi odpov\u011bzeno\u2026 Nikoliv v\u0161ak mnou\u2026
„A ty se\u0161 vypatlanej debil a taky po tob\u011b nikdo nechce, abys o tom kafral nahlas,“ vedle m\u011b se zni\u010dehonic vyno\u0159ila osoba, se kterou jsem se zrovna ned\u00e1vno setkal.
P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal, kdy\u017e jsem sledoval toho motork\u00e1\u0159e, o kter\u00e9m jsem si myslel, \u017ee ho u\u017e nikdy neuvid\u00edm. Byl hrd\u011b narovnan\u00fd, ale dr\u017een\u00ed jeho t\u011bla bylo z\u00e1rove\u0148 le\u017e\u00e9rn\u00ed. Pravou ruku m\u011bl zvednutou a ukazov\u00e1\u010dkem a prost\u0159edn\u00ed\u010dkem dr\u017eel zap\u00e1lenou cigaretu, jako by si v\u016fbec nev\u0161iml pap\u00edru vyv\u011b\u0161en\u00e9ho u dve\u0159\u00ed, kter\u00fd hl\u00e1sal z\u00e1kaz kou\u0159en\u00ed.
Co on tu d\u011bl\u00e1?!<\/em> Pomyslel jsem si \u0161okovan\u011b. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem ho tu nevid\u011bl! \u017de by byl nov\u00fd?!<\/em> I pohledy ostatn\u00edch mi dokazovaly, \u017ee ho tu nikdo nezn\u00e1. <\/p>\n

„Cos to \u0159ek?!“ vy\u0161t\u011bkl fotbalista na\u0161tvan\u011b.
M\u016fj zast\u00e1nce v klidu pot\u00e1hl z cigarety. Rozhodn\u011b nikam nesp\u011bchal. Pak lehce p\u0159iv\u0159el o\u010di a s po\u017eitk\u00e1\u0159sk\u00fdm v\u00fdrazem vyfoukl obl\u00e1\u010dek kou\u0159e p\u0159\u00edmo do Erichovy tv\u00e1\u0159e. „\u017de se\u0161 debil. D.E.B.I.L. Leze ti to te\u010fka u\u017e v\u00edc do palice?“ odvaha mu tedy rozhodn\u011b nechyb\u011bla.
V ten moment jako by obrovi ruplo v bedn\u011b. Zask\u0159\u00edpal zuby a bylo vid\u011bt, \u017ee se na dredat\u00e9ho kluka chyst\u00e1 vrhnout, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e to sta\u010dil podniknout, tak jeho sok nat\u00e1hl ruku a bez nejmen\u0161\u00edho varov\u00e1n\u00ed nebo v\u00e1h\u00e1n\u00ed mu doutnaj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st cigarety p\u0159itiskl na odhalenou k\u016f\u017ei na rameni.
Chodbou se rozlehl bolestn\u00fd v\u00fdk\u0159ik a n\u011bkolik zalap\u00e1n\u00ed po dechu v\u010detn\u011b toho m\u00e9ho.
Fotbalista rychle couvl. „Co to, kurva, d\u011bl\u00e1\u0161?!“ jeho hlas u\u017e nezn\u011bl tak hrdinn\u011b jako sp\u00ed\u0161 vyd\u011b\u0161en\u011b, \u010demu\u017e jsem se nemusel divit.
„T\u00edp\u00e1m c\u00edgo,“ pokr\u010dil osloven\u00fd bez \u0161petky v\u011bt\u0161\u00edho z\u00e1jmu rameny a hodil vajgl obloukem do t\u0159i metry vzd\u00e1len\u00e9ho ko\u0161e v rohu m\u00edstnosti. „Tak mi tu neje\u010d jak sle\u010dinka, p\u00e1\u010d se ti e\u0161t\u011b skoro nic ned\u011bje\u2026“ vyhrnul si dlouh\u00e9 ruk\u00e1vy \u010dern\u00e9ho trika a jeho tv\u00e1\u0159 nabrala d\u011bsiv\u00fd n\u00e1dech. V o\u010d\u00edch se mu objevil v\u00fdraz rv\u00e1\u010de a rty se mu ohnuly do stra\u0161ideln\u00e9ho, hr\u016fzu nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho \u0161klebu. „Chce\u0161 se rv\u00e1t, ne\u2026?“ prot\u00e1hl dlouze a ud\u011blal krok vp\u0159ed. Zd\u00e1lo se, \u017ee ho v\u016fbec net\u00ed\u017e\u00ed, \u017ee se jde pr\u00e1t s n\u011bk\u00fdm, komu sah\u00e1 ani ne po krk. A to bylo samo o sob\u011b znepokojiv\u00e9.
Erich ho sjel t\u00e1zav\u00fdm pohledem a pravou ruku si p\u0159itom tiskl na rameno. „Ty hajzle!“ ucedil.
„Hajzl\u2026?“ jedno obo\u010d\u00ed ku\u0159\u00e1ka vyjelo t\u00e1zav\u011b vzh\u016fru. „Tak mi u\u017e dlouho nikdo ne\u0159ek\u2026 ale l\u00edb\u00ed se mi to\u2026“ hrdeln\u011b se uchechtl. „I kdy\u017e je to od takov\u00fdho tyd\u00fdta, jako se\u0161 ty\u2026“ <\/p>\n

V ten moment vzduchem zasvi\u0161t\u011bla p\u011bst m\u00ed\u0159en\u00e1 mu p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e. Nesta\u010dil jsem post\u0159ehnout, co p\u0159esn\u011b se stalo d\u00e1l, ale odhadem to bylo tak, \u017ee se ten ‚hajzl‘ sklonil a tak se vyhnul r\u00e1n\u011b. Pak vzduch op\u011bt pro\u0165alo bolestn\u00e9 zavyt\u00ed a j\u00e1 u\u017e jenom spat\u0159il kle\u010d\u00edc\u00edho Ericha dr\u017e\u00edc\u00edho si rozkrok a toho nezn\u00e1m\u00e9ho kluka ty\u010d\u00edc\u00edho se nad n\u00edm se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem.
„Hej, Tomi!“ vlo\u017eila se do toho zni\u010denonic t\u0159et\u00ed osoba, co vystoupila z davu. „U\u017e toho pros\u00edm t\u011b nech\u2026 nebo se t\u011b tu v\u0161ichni budou b\u00e1t!“ p\u0159e\u0161el n\u011bjak\u00fd mlad\u00edk k dvojici rv\u00e1\u010d\u016f. P\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno k tomu, kter\u00fd mi pomohl. Ani tohohle kluka jsem tu nikdy nevid\u011bl. Byl vysok\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd a m\u011bl atletickou, ladn\u011b se pohybuj\u00edc\u00ed postavu. Vypadal mile. M\u011bl modrohn\u011bd\u00e9 o\u010di pln\u00e9 \u017eivota a del\u0161\u00ed, st\u0159apat\u00e9 blond vlasy. Byl hodn\u011b sn\u011bd\u00fd a tolik nevy\u010dn\u00edval jako osoba, kterou oslovil. Vypadal jako norm\u00e1ln\u00ed, nekonfliktn\u00ed kluk\u2026 tak jak to, \u017ee se bavil s n\u011bk\u00fdm tak chladn\u00fdm?!
„B\u00e1t\u2026?“ zopakoval osloven\u00fd zamy\u0161len\u011b. „Ale to nen\u00ed vod v\u011bci\u2026“
„Prost\u011b toho nech, jo? Nel\u00edb\u00ed se mi to, a nav\u00edc m\u00e1me je\u0161t\u011b n\u011bkam zasko\u010dit, zapomn\u011bls snad?“ domlouval mu beze strachu blon\u010f\u00e1k a polo\u017eil mu ruku na rameno. „Tak se na tohle vyka\u0161li\u2026“
Motork\u00e1\u0159 nespokojen\u011b zamlaskal, ale k\u00fdvl. „Jasn\u00fd, zlato. Dy\u0165 j\u00e1 se s n\u00edm ani rv\u00e1t necht\u011bl, to von si za\u010dal!“
„To u\u017e je te\u010f jedno. J\u00e1 to te\u010f ve\u0159ejn\u011b ukon\u010duju\u2026“
„Fajn\u2026“<\/p>\n

Erich se za tu dobu stihl sebrat. Vstal a velmi ned\u016fstojn\u011b ode\u0161el pry\u010d. Sp\u011bchal. A kdy\u017e zmizel on, za\u010dal se postupn\u011b rozpou\u0161t\u011bt i zbytek davu a\u017e na p\u00e1r jedinc\u016f. Kdy\u017e bylo kolem u\u017e jenom relativn\u011b m\u00e1lo lid\u00ed, tak jsem se odhodlal k tomu promluvit:
„Ehm\u2026 Tomi? Jmenuje\u0161 se tak, ne?“ zkusil jsem to. „Cht\u011bl bych ti moc pod\u011bkovat, te\u010f jsi mi v\u00e1\u017en\u011b pomohl\u2026“
Bl\u00fdskl ke mn\u011b pohledem. „Tak mi ne\u0159\u00edkej!“ sykl nevra\u017eiv\u011b. „A v\u016fbec\u2026 kdo ti dovolil mi tykat, ty n\u00e1dhero?!“
Rychle jsem couvl, a\u017e jsem z\u00e1dy narazil na sk\u0159\u00ed\u0148ku. Zase byl tak d\u011bsiv\u00fd! „No\u2026“ pokusil jsem se odpov\u011bd\u011bt, ale on mi k tomu nedal prostor.
„Neser m\u011b! Dvakr\u00e1t jsem t\u011b zachr\u00e1nil, tak si moc nedovoluj! E\u0161t\u011b jednou se to bude opakovat a neobejde se to bez trestu! A tykat mi m\u016f\u017eou jen k\u00e1mo\u0161i, kurvy a osoby, co uzn\u00e1m za vhodn\u00fd. A ty nepat\u0159\u00ed\u0161 ani do jedn\u00fd t\u00fddle skupiny!“
Natiskl jsem se je\u0161t\u011b v\u00edc na sk\u0159\u00ed\u0148ku.
„Je to jasn\u00fd?!“
„Jo!“ vyrazil jsem ze sebe.
„Okay. Tak si to zapamatuj,“ s t\u00edm se oto\u010dil na pat\u011b a zam\u00ed\u0159il pry\u010d spole\u010dn\u011b se sv\u00fdm k\u00e1mo\u0161em, kter\u00fd mu za\u010dal zase domlouvat. <\/p>\n

Sledoval jsem ob\u011b odch\u00e1zej\u00edc\u00ed postavy. Blon\u010f\u00e1ka v modr\u00e9 mikin\u011b a upnut\u00fdch, sv\u011btl\u00fdch d\u017e\u00ednech a kluka s dredy, tmav\u00fdm trikem, \u010dern\u00fdm p\u00e1skem a kovov\u00fdm \u0159et\u00edzkem, kter\u00e9ho jsem si v\u0161iml a\u017e te\u010f. Na karabink\u00e1ch ho m\u011bl pov\u011b\u0161en\u00fd na p\u00e1sku. Sahal mu asi ke kolen\u016fm a lehce p\u0159i jeho ch\u016fzi \u0159in\u010del, ale to zanikalo v okoln\u00edm ruchu.
Kdy\u017e mi zmizeli z o\u010d\u00ed, v mysli se mi vyno\u0159ila jedna prost\u00e1, ale zcela jasn\u00e1 my\u0161lenka. Te\u010f se v\u0161echno zm\u011bn\u00ed\u2026 <\/p>\n

<\/em> autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Jako v (po)h\u00e1dce N\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed jsem se ve \u0161kole neuk\u00e1zal. Mamce jsem nechal v pokoji l\u00edste\u010dek s t\u00edm, \u017ee mi nen\u00ed dob\u0159e, tak aby m\u011b omluvila, s jej\u00edm nez\u00e1jmem o m\u011b s t\u00edm nem\u011bla probl\u00e9m. Dokonce m\u011b ani nep\u0159i\u0161la<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2542","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2542","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2542"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2542\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2542"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2542"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2542"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}