{"id":2575,"date":"2015-10-07T15:00:00","date_gmt":"2015-10-07T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2565"},"modified":"2015-10-07T15:00:00","modified_gmt":"2015-10-07T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/07\/lehrer-des-lebens-33\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 33."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
25. prosince 2007, nedaleko Berl\u00edna<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e Bill s Anisem dorazili na m\u00edsto, byla u\u017e tma, p\u0159i\u010dem\u017e viditelnost zt\u011b\u017eovalo i hust\u00e9 sn\u011b\u017een\u00ed. Jedin\u00e9, co Bill mohl spat\u0159it, byl matn\u011b osv\u011btlen\u00fd d\u016fm, tak\u017ee sp\u011b\u0161n\u011b pobral v\u011bci, kter\u00e9 mu Anis sv\u011b\u0159il a rychle ho k domu n\u00e1sledoval. Nedivil by se, kdyby se po cest\u011b ztratil. Jen co vstoupili do p\u0159eds\u00edn\u011b, obklopilo je \u00fa\u017easn\u00e9 teplo a p\u0159\u00edtm\u00ed z tlumen\u00fdch sv\u011btel.<\/div>\n

„Po\u017e\u00e1dal jsem hospodyni, aby sem dnes za\u0161la a zatopila,“ vysv\u011btlil Anis d\u0159\u00edv, ne\u017e se Bill v\u016fbec sta\u010dil zeptat. „Hod\u00edm v\u011bci do lo\u017enice, tak kdy\u017e tak dej to j\u00eddlo od m\u00e1my do kuchyn\u011b, jsou to ty druh\u00e9 dve\u0159e,“ uk\u00e1zal, na\u010de\u017e okam\u017eit\u011b zmizel naproti.<\/div>\n
Bill si povzdechl a l\u00edn\u011b se svl\u00e9kl ze zimn\u00edho oble\u010den\u00ed, ne\u017e ve\u0161el do kuchyn\u011b. N\u011b\u017enost projevovan\u00e1 u Anisov\u00fdch rodi\u010d\u016f opadla skoro hned, jak se znovu posadili do auta. Nev\u011bd\u011bl, z \u010deho to vzniklo, mo\u017en\u00e1 z v\u011bdom\u00ed rozhovoru, kter\u00fd je \u010dekal. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to Anis odpustil – jinak by tu v\u016fbec nebyl, ale tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee mu mus\u00ed vysv\u011btlit v\u0161echno, co se stalo a pro\u010d se to stalo. Zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel, ani si neuv\u011bdomil, \u017ee z\u00edr\u00e1 z okna, p\u0159i\u010dem\u017e j\u00eddlo od Luise le\u017eelo na kuchy\u0148sk\u00e9 lince.<\/div>\n
„Hej,“ najednou kolem pasu uc\u00edtil siln\u00e9 ruce. P\u0159ekvapen\u011b sebou trhnul, ale Anisovy pa\u017ee pohladil. „Co kdybych n\u00e1m nalil sklenku v\u00edna? Sedneme si na terasu ke krbu,“ pol\u00edbil ho na sp\u00e1nek. „Tam si m\u016f\u017eeme popov\u00eddat.“ Chlapec k n\u011bmu vzhl\u00e9dl s ot\u00e1zkou, zda je to opravdu nutn\u00e9, vepsanou v o\u010d\u00edch, ale Anis ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl a vtiskl Billovi do n\u00e1ru\u010de deku. A Bill poslechl.<\/div>\n
\n
~<\/div>\n
\n

Mluvili dlouho. Bill t\u00e9m\u011b\u0159 pla\u010dtiv\u011b vypr\u00e1v\u011bl historii anonym\u016f od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku, p\u0159i\u010dem\u017e nevynechal jedin\u00fd sebemen\u0161\u00ed detail. Cht\u011bl, aby Anis pln\u011b pochopil, jak se c\u00edtil, proto mu pov\u011bd\u011bl o v\u0161ech pocitech, kter\u00e9 mu zam\u011bstn\u00e1valy mozek. Anis ho pochopil, ale aby se podobn\u00fdm situac\u00edm vyvarovali do budoucna, i on Billovi sv\u011b\u0159il, jak se c\u00edtil. Bill se p\u0159ikr\u010doval, pocit viny ho ude\u0159il plnou silou p\u0159\u00edmo do hrudi. Do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly nov\u00e9 slzy, \u0161eptaje omluvy si vylezl Anisovi na kl\u00edn. Obj\u00edmal ho pevn\u011b, ti\u0161e se zalykal prosbami o odpu\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Bille, te\u010f u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku,“ Anis n\u011b\u017en\u011b chytil do dlan\u00ed chlapc\u016fv obli\u010dej a pohl\u00e9dl do jeho uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed. „U\u017e se nemus\u00ed\u0161 omlouvat. Jen si pamatuj, \u017ee kdyby ses kdykoliv ocitl v nebezpe\u010d\u00ed, jak\u00e9mkoliv, mus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edct. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti n\u011bco stalo.“<\/div>\n
Bill horliv\u011b p\u0159itakal, nechal si set\u0159\u00edt hork\u00e9 slzy. „Slibuju, \u017ee u\u017e ti nikdy nic nezataj\u00edm.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b,“ spokojen\u011b se usm\u00e1l mu\u017e. Naklonil se, aby mezi rty zajal chlapcovy v n\u011b\u017en\u00e9m polibku. „Psala mi mamka, hrozn\u011b ses jim l\u00edbil. Douf\u00e1, \u017ee se brzy uvid\u00edte znovu.“<\/div>\n
„Byli s Karlem \u00fa\u017easn\u00ed,“ s \u00fasm\u011bvem Bill p\u0159itakal. „Oba jsou neuv\u011b\u0159iteln\u011b mil\u00ed. Jen m\u011b trochu p\u0159ekvapil Sercan.“<\/div>\n
\n

„Sercan je\u2026 J\u00e1 nev\u00edm, jeho nesm\u00ed\u0161 br\u00e1t moc v\u00e1\u017en\u011b. \u010clov\u011bk by \u010dekal, \u017ee u\u017e bude m\u00edt rozum v jeho v\u011bku, ale je to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d puber\u0165\u00e1k, co se dr\u017e\u00ed m\u00e1miny sukn\u011b a ona ho nechce pustit. Po\u0159\u00e1d se ho sna\u017e\u00ed n\u011bjak omlouvat a nevid\u00ed, \u017ee on toho zneu\u017e\u00edv\u00e1. Pot\u0159eboval by dostat p\u00e1r facek. Jeho chov\u00e1n\u00ed si v\u016fbec nev\u0161\u00edmej. Mysl\u00edm, \u017ee je naopak lep\u0161\u00ed, \u017ee se nijak neprojevoval. Devades\u00e1t procent toho, co vypust\u00ed z pusy, jsou blbosti.“<\/p><\/div>\n

Kr\u00e1tce se zasm\u00e1l a mu\u017ee pohladil po pa\u017ei. „V\u0161ak on se z toho dostane. Tom ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f taky mele blbosti, ale kdy\u017e jde do tuh\u00fdho, v\u00ed p\u0159esn\u011b, co \u0159\u00edct. Jen se mu mus\u00ed trochu v\u011b\u0159it a tu d\u016fv\u011bru mu prok\u00e1zat. Ale je pravda, \u017ee to z\u00e1rove\u0148 chce pevnou ruku, to je z\u00e1klad ke v\u0161emu.“<\/div>\n
„O to se sna\u017e\u00ed Karl, ale mamce to nevysv\u011btl\u00ed\u0161. Kdy\u017e jsem za\u010dal prod\u00e1vat tr\u00e1vu, dokonce mi p\u0159isp\u011bla na prvn\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku,“ Anis se kr\u00e1tce zasm\u00e1l. „Sna\u017eila se n\u00e1m vynahradit p\u0159edchoz\u00ed mizern\u00fd \u010d\u00e1sti s otcem a bohu\u017eel se toho je\u0161t\u011b nezbavila. T\u0159eba jednou.“<\/div>\n
„Ubli\u017eoval v\u00e1m v\u00e1\u0161 otec?“<\/div>\n
\n

Anis pevn\u011bji sev\u0159el chlapcovy boky, kdy\u017e ml\u010dky uhnul pohledem. P\u00e1r vte\u0159in ml\u010del, ne\u017e zavrt\u011bl hlavou a ti\u0161e zamumlal. „Ubli\u017eoval m\u00e1m\u011b. A to je n\u011bco, co mu nikdy neodpust\u00edm. M\u00e1ma \u010dasto \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee m\u00e1m srdce zapln\u011bn\u00e9 nen\u00e1vist\u00ed, a \u017ee to nen\u00ed dobr\u00e9. Ona sama mu odpustila, ale j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu. Do m\u011b i do Sercana vpustil zlo; dovolil, abych vid\u011bl, jak m\u00e1mu pra\u0161til t\u011b\u017ek\u00fdm telefonem a je\u0161t\u011b z toho obvinil j\u00ed. \u017de pr\u00fd se k n\u011bmu nechovala jako k mu\u017ei. Kdo by se ale choval, kdy\u017e to byl zasran\u00fd alkoholik?“<\/p><\/div>\n

„Anisi,“ Bill mu\u017ee n\u011b\u017en\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a vtiskl mu polibek na \u010delo. „Ty nejsi zl\u00fd \u010dlov\u011bk.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ Anis souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, „ale jsem jako on, Bille. M\u00e1ma m\u00e1 pravdu, nos\u00edm v srdci nen\u00e1vist a zlo tam ko\u0159en\u00ed. Je jen ot\u00e1zkou \u010dasu, ne\u017e v\u0161echno vypluje na povrch.“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil. K J\u00f6rgovi tak\u00e9 c\u00edtil up\u0159\u00edmnou nen\u00e1vist, ale to p\u0159eci nemuselo nutn\u011b znamenat, \u017ee v n\u011bm buj\u00ed zlo. C\u00edtit nen\u00e1vist k n\u011bkomu, kdo v\u00e1m ubl\u00ed\u017e\u00ed, je norm\u00e1ln\u00ed. „J\u00e1\u2026 Up\u0159\u00edmn\u011b nev\u00edm, co ti na to m\u00e1m \u0159\u00edct, Anisi. Na jednu stranu ch\u00e1pu tvoj\u00ed maminku a \u0159\u00edk\u00e1m si, \u017ee pokud mu dok\u00e1zala odpustit ona, ty bys mo\u017en\u00e1 taky m\u011bl. Ale taky t\u0159eba ch\u00e1pu, \u017ee mu odpustit nem\u016f\u017ee\u0161. J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee J\u00f6rgovi nikdy neodpust\u00edm \u00fapln\u011b, po\u0159\u00e1d ve mn\u011b z\u016fstane uk\u0159ivd\u011bnost z jeho chov\u00e1n\u00ed. Ale to p\u0159eci neznamen\u00e1, \u017ee v n\u00e1s nutn\u011b mus\u00ed bujet zlo. Nav\u00edc mn\u011b nep\u0159ijde, \u017ee bys byl n\u00e1silnick\u00fd.“<\/div>\n
\n

„Bille,“ Anis k sob\u011b chlapce p\u0159ivinul, smutn\u011b se usm\u00edvaje. „Zn\u00e1\u0161 m\u011b hrozn\u011b kr\u00e1tce. Kdybys m\u011b znal del\u0161\u00ed dobu, v\u011bd\u011bl bys, \u017ee jsem pro r\u00e1nu ne\u0161el daleko. \u010casto jsem se pral a hodn\u011b tvrd\u011b. U\u0161el jsem hodn\u011b dlouhou cestu, ne\u017e jsem se uklidnil a musel m\u011b na n\u00ed teprve nav\u00e9st Karl. Nev\u00edm, co by bez n\u011bj bylo.“<\/p><\/div>\n

„Kdybys s\u00e1m necht\u011bl, Karl by nic nezmohl, Anisi. P\u0159iznej svoji \u00fa\u010dast na tom, \u017ee se z tebe stal lep\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk. Nikdy to nejde samo, je k tomu zapot\u0159eb\u00ed ten jeden hlavn\u00ed. A v cel\u00e9m procesu, ten nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, jsi ty.“<\/div>\n
Nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se mu vkr\u00e1dal na rty. Chlapec i p\u0159es sv\u016fj relativn\u011b n\u00edzk\u00fd v\u011bk p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct, aby ho trochu uklidnil. \u010cas str\u00e1ven\u00fd s n\u00edm p\u016fsobil blahod\u00e1rn\u011b. Bylo tak jednoduch\u00e9 na okam\u017eik zapomenout, k\u00fdm je, jak\u00e9 m\u00e1 probl\u00e9my a jak\u00e9 d\u00e9mony skr\u00fdv\u00e1. N\u011b\u017en\u011b p\u0159itiskl rty na jeho sp\u00e1nek a pevn\u011bji ho objal. „Ob\u010das si \u0159\u00edk\u00e1m, jestli t\u011b pro m\u011b nen\u00ed \u0161koda,“ vydechl. „Ale proto\u017ee jsem sobeckej parchant, podobn\u00e9 my\u0161lenky si zakazuju. V\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee t\u011b pro m\u011b \u0161koda je.“<\/p>\n

„Nebu\u010f bl\u00e1zen, Anisi,“ Bill p\u0159ejel prsty p\u0159es jeho pa\u017ee. „M\u00e1\u0161 p\u0159esn\u011b to, co si zaslou\u017e\u00ed\u0161. Ned\u00e1vno v jednom filmu jsem vid\u011bl sc\u00e9nu, kde hlavn\u00ed hrdina \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee p\u0159ij\u00edm\u00e1me tu l\u00e1sku, kterou si mysl\u00edme, \u017ee si ji zaslou\u017e\u00edme. P\u0159esto\u017ee je to jen klasick\u00fd americk\u00fd b\u00e9\u010dkov\u00fd film, tohle je pravda. Po\u0159\u00e1d jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee si zaslou\u017e\u00edm spaluj\u00edc\u00ed l\u00e1sku, kter\u00e1 m\u011b kompletn\u011b pohlt\u00ed. Takovou, kdy p\u0159i pouh\u00e9m pomy\u0161len\u00ed se mi rozbu\u0161\u00ed srdce a sev\u0159e \u017ealudek. L\u00e1sku, co kdy\u017e m\u011b obejme, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee v ten moment by klidn\u011b mohl skon\u010dit sv\u011bt. P\u0159esn\u011b takovou l\u00e1sku c\u00edt\u00edm, \u017ee m\u00e1m s tebou, Anisi. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee si t\u011b zaslou\u017e\u00edm, stejn\u011b jako ty si zaslou\u017e\u00ed\u0161 m\u011b. Nesm\u00ed\u0161 o sob\u011b pochybovat.“<\/div>\n

„Po tom, co ztroskotal m\u016fj vztah se Selinou,“ za\u010dal ti\u0161e Anis, „jsem si dlouho myslel, \u017ee nem\u00e1m pr\u00e1vo za\u017e\u00edt dal\u0161\u00ed l\u00e1sku, m\u00edt n\u011bkoho po boku. Kdy\u017e jsem nastupoval k v\u00e1m na \u0161kolu, ani na okam\u017eik by m\u011b nenapadlo, \u017ee bych mohl naj\u00edt n\u011bkoho, s k\u00fdm budu cht\u00edt str\u00e1vit zbytek \u017eivota. Jen\u017ee j\u00e1 t\u011b na\u0161el, Bille. Zp\u016fsob, jak\u00fdm se na m\u011b d\u00edv\u00e1\u0161, jak vyslovuje\u0161 moje jm\u00e9no\u2026 To, jak m\u011b obj\u00edm\u00e1\u0161 nebo rozespale l\u00edb\u00e1\u0161. Tohle v\u0161echno a mnohem v\u00edc, d\u00edky tomu v\u0161emu ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vst\u00e1v\u00e1m s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Miluju t\u011b tak moc, \u017ee kdybych m\u011bl z\u00edtra um\u0159\u00edt, litoval bych jedin\u00e9ho – \u017ee jsem s tebou m\u011bl tak m\u00e1lo \u010dasu.“<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

\n

Bylo n\u00e1dhern\u00e9 zimn\u00ed r\u00e1no. Skrz francouzsk\u00e1 okna prostupovalo jasn\u00e9 sv\u011btlo z \u010derstv\u011b napadan\u00e9ho sn\u011bhu, zat\u00edmco vzduchem sem tam poletovaly sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Okolo pasu c\u00edtil t\u011b\u017ekou pa\u017ei v ochrann\u00e9m objet\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e na krku ho \u0161imral Anis\u016fv tepl\u00fd dech. Ml\u010dky se pousm\u00e1l a Anisovu ruku n\u011b\u017en\u011b pohladil. Po v\u010derej\u0161\u00edm vyzn\u00e1v\u00e1n\u00ed se jeden druh\u00e9mu, se v ob\u00fdvac\u00edm pokoji u krbu oddali l\u00e1skypln\u00e9mu milov\u00e1n\u00ed, a\u010dkoliv to p\u016fsobilo jako naprost\u00e9 kli\u0161\u00e9. V tu chv\u00edli ale Bill naprosto ch\u00e1pal, \u017ee filmov\u00fd pr\u016fmysl tuto sc\u00e9nu tak hojn\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1. Byla perfektn\u00ed k dotvo\u0159en\u00ed atmosf\u00e9ry.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pr\u00e1zdniny. M\u011bl bys je\u0161t\u011b sp\u00e1t,“ zavrt\u011bl se Anis se zabru\u010den\u00edm, ale Bill c\u00edtil jeho \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nemohl jsem sp\u00e1t kv\u016fli tomu sv\u011btlu,“ p\u0159iznal. „P\u0159ipad\u00e1m si jako v nebi, uprost\u0159ed oblak\u016f.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b p\u0159ekvapit sn\u00eddan\u00ed do postele. Ne\u010dekal jsem, \u017ee vstane\u0161 tak brzy.“<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l. „V\u017edy\u0165 u\u017e bude skoro dev\u011bt, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„Uh-huh\u2026 No\u2026 Tak to jsem ne\u010dekal, \u017ee budu j\u00e1 sp\u00e1t tak dlouho. Dej mi\u2026 deset minut a p\u016fjdu na to,“ zaz\u00edval Anis t\u00e1hle.<\/div>\n
Bill se v jeho objet\u00ed p\u0159eto\u010dil a pol\u00edbil ho na \u0161pi\u010dku nosu. „M\u00e1m lep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Z\u016fsta\u0148 v posteli a je\u0161t\u011b chvilku se v\u00e1lej. Dneska d\u011bl\u00e1m sn\u00eddani j\u00e1.“<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. 25. prosince 2007, nedaleko Berl\u00edna Kdy\u017e Bill s Anisem dorazili na m\u00edsto, byla u\u017e tma, p\u0159i\u010dem\u017e viditelnost zt\u011b\u017eovalo i hust\u00e9 sn\u011b\u017een\u00ed. Jedin\u00e9, co Bill mohl spat\u0159it, byl matn\u011b osv\u011btlen\u00fd d\u016fm, tak\u017ee sp\u011b\u0161n\u011b pobral v\u011bci, kter\u00e9 mu Anis sv\u011b\u0159il a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-2575","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2575","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2575"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2575\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2575"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2575"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2575"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}