{"id":2578,"date":"2015-10-06T15:00:00","date_gmt":"2015-10-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2568"},"modified":"2015-10-06T15:00:00","modified_gmt":"2015-10-06T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/06\/dny-vsedniho-nepokoje-1\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edm =)
Tak jsem op\u011bt tady =D A spole\u010dn\u011b se mnou i moje nov\u00e1 pov\u00eddka ‚trochu‘ drsn\u011bj\u0161\u00edho ra\u017een\u00ed. P\u0159edem mus\u00edm upozornit,<\/a> \u017ee bude sp\u00ed\u0161e pro siln\u011bj\u0161\u00ed povahy, co dok\u00e1\u017eou sn\u00e9st \u010detn\u00e9 t\u00fdr\u00e1n\u00ed nevinn\u00fdch osob. Pokud se p\u0159esto rozhodnete ji \u010d\u00edst, m\u011bjte na pam\u011bti, \u017ee j\u00e1 v\u00e1s varovala \ud83d\ude09
Ann<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
Zachr\u00e1nce z temnot<\/strong>
<\/strong> <\/p>\n

Sv\u011bt je neskute\u010dn\u011b krut\u00e9 m\u00edsto. Tak krut\u00e9, \u017ee se ho zalekl i s\u00e1m \u010f\u00e1bel, a proto prchl do pekel. Tak krut\u00e9, \u017ee m\u011bs\u00edc ani slunce nemaj\u00ed dost odvahy, aby na n\u011bj sestoupily, a rad\u011bji se na n\u011bj pouze d\u00edvaj\u00ed. Tak krut\u00e9, \u017ee i pijavice \u017eiv\u00edc\u00ed se krv\u00ed z\u016fst\u00e1v\u00e1 skryta na dn\u011b potok\u016f a nevyl\u00e9z\u00e1 na pevninu. Ano, n\u00e1\u0161 sv\u011bt je opravdu zl\u00fd. V\u011brnost je opl\u00e1cena k\u0159ivdou, touha pomoci v\u00fdsm\u011bchem\u2026 a l\u00e1ska nen\u00e1vist\u00ed a odporem\u2026 <\/p>\n

C\u00edtil jsem, jak na mou sklon\u011bnou hlavu dopadaj\u00ed chladn\u00e9 kapky a spojuj\u00ed se do pram\u00ednk\u016f, tekouc\u00edch mi po krku a vsakuj\u00edc\u00edch se do m\u00e9ho tri\u010dka. Nebe plakalo\u2026 Plakalo p\u0159i pohledu na mou ubohost. Nebo se mnou mo\u017en\u00e1 jenom souc\u00edtilo? T\u0159eba jenom c\u00edtilo stejnou bolest, t\u0159eba jenom trp\u011blo stejn\u00fdm zp\u016fsobem, t\u0159eba\u2026 jsem v tom nebyl tak s\u00e1m\u2026 tak s\u00e1m, jak jsem se c\u00edtil. P\u0159ipadal jsem si ztracen\u00fd. Ztracen\u00fd ve sv\u011bt\u011b pln\u00e9m netolerance, ztracen\u00fd v bolesti, je\u017e se m\u011b sna\u017eila pohltit, ztracen\u00fd s\u00e1m v sob\u011b\u2026
Kdysi jsem hledal cestu. N\u011bjak\u00fd sm\u011br, kter\u00fd by m\u011b dovedl do lep\u0161\u00edch m\u00edst, lep\u0161\u00edho sv\u011bta\u2026 byl jsem utopista, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee se mi to povede. Moje naivita se mi krut\u011b vymstila. P\u0159ed o\u010dima jsem m\u011bl st\u00e1le ten moment, ve kter\u00e9m se to stalo. Ve kter\u00e9m moje l\u00e1ska dostala na \u0161achovnici \u017eivota mat\u2026 Byl jsem zlomen. Zrazen, zni\u010den a zatracen. A pro\u010d? Proto\u017ee jsem se rozhodl milovat. Moje l\u00e1ska byla nepovolen\u00e1 a j\u00e1 za ni byl potrest\u00e1n. Ano, byla nepovolen\u00e1\u2026 nepovolen\u00e1 ve sv\u011bt\u011b pln\u00e9m pravidel, na\u0159\u00edzen\u00ed a z\u00e1kon\u016f, ve sv\u011bt\u011b, kter\u00fd byl na m\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00fd, ve sv\u011bt\u011b, do kter\u00e9ho jsem se v\u016fbec nem\u011bl narodit\u2026 <\/p>\n

M\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd pohled sledoval m\u00e9 nohy, je\u017e m\u011b nesly vp\u0159ed. Pohybovaly se pomalu a trhan\u011b\u2026 nucen\u011b. Jako by nech\u00e1paly, pro\u010d v\u016fbec jdu. Ani j\u00e1 s\u00e1m jsem to nev\u011bd\u011bl. Nev\u011bd\u011bl jsem, pro\u010d jsem se rozhodl kr\u00e1\u010det vp\u0159ed. Prost\u011b jsem to jenom ud\u011blal. Ud\u011blal jsem to stejn\u011b bez rozmyslu, jako jsem vy\u0159kl t\u011bch p\u00e1r slov. P\u00e1r prost\u00fdch slov, je\u017e se pro m\u011b staly osudn\u00fdmi\u2026
M\u016f\u017ee b\u00fdt \u010dlov\u011bk odsouzen za l\u00e1sku? M\u016f\u017ee pro ni b\u00fdt st\u00edh\u00e1n? M\u016f\u017ee pro ni trp\u011bt\u2026? Nebo sp\u00ed\u0161\u2026 mus\u00ed pro ni trp\u011bt?<\/em> Tak r\u00e1d bych znal odpov\u011bdi na sv\u00e9 ot\u00e1zky, je\u017e mi v\u00ed\u0159ily v mysli. Nar\u00e1\u017eely do sebe, m\u00edsily se a prol\u00ednaly. Spl\u00fdvaly a tvo\u0159ily spole\u010dn\u011b smysl postr\u00e1daj\u00edc\u00ed zm\u011b\u0165, v n\u00ed\u017e jsem se ztr\u00e1cel. No\u0159il jsem se do n\u00ed a topil jsem se. A\u010d m\u011b ale p\u00e1lily pl\u00edce a doch\u00e1zel mi kysl\u00edk, st\u00e1le jsem nemohl utonout. Ne\u0161lo to\u2026 a j\u00e1 si to p\u0159itom tak moc p\u0159\u00e1l!
„Miluji t\u011b\u2026“ to bylo jedin\u00e9, co jsem p\u0159ed p\u00e1r hodinami vy\u0159kl. Dv\u011b tak prost\u00e1 slova. Pro n\u011bkoho jenom oby\u010dejn\u00e1 fr\u00e1ze, ale pro m\u011b v\u011bta, na kter\u00e9 z\u00e1visela cel\u00e1 m\u00e1 existence\u2026 Mo\u017en\u00e1 bych i mohl dostat kladnou odpov\u011b\u010f, mo\u017en\u00e1 bych i usp\u011bl\u2026 kdyby tu nebyl ten jedin\u00fd, ale z\u00e1sadn\u00ed probl\u00e9m. Probl\u00e9m spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed v tom, komu jsem ta slova \u0159ekl. Byl to toti\u017e m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel\u2026 Ano, byl to mu\u017e. Zamiloval jsem do mu\u017ee. No a co! Copak je to a\u017e tak hrozn\u00e9, \u017ee jsem za to musel b\u00fdt natolik potrest\u00e1n?! Copak ka\u017ed\u00fd nem\u00e1 pr\u00e1vo milovat toho, koho nos\u00ed ve sv\u00e9m srdci?! O\u010dividn\u011b ne\u2026 <\/em><\/p>\n<\/div>\n

\n
„Co\u017ee? No fuj!“ odpov\u011bd\u011bl mi tehdy. Jeho slova byla tak krut\u00e1\u2026 A jeho v\u00fdraz? Pln\u00fd opovr\u017een\u00ed, pohrd\u00e1n\u00ed a zhnusen\u00ed\u2026 Hled\u011bl na m\u011b najednou jako na tu nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161p\u00ednu tohohle sv\u011bta. Jako na pod\u0159adn\u00e9ho \u0161v\u00e1ba, kter\u00fd tu nem\u00e1 v\u016fbec co d\u011blat\u2026 A j\u00e1 p\u0159i\u0161el o kamar\u00e1da. Jedin\u00e9ho kamar\u00e1da, kter\u00e9ho jsem kdy m\u011bl\u2026 Moje city byly zam\u00edtnuty a odvr\u017eeny. A m\u016fj \u017eivot ztratil smysl\u2026
Myslete si, co chcete. \u0158\u00edkejte si klidn\u011b, \u017ee jsem uplak\u00e1nek, kter\u00fd to jenom moc pro\u017e\u00edv\u00e1, ale j\u00e1\u2026 j\u00e1 nemohl jinak. Miloval jsem ho. Skute\u010dn\u011b jsem ho miloval. U\u017e od prv\u00e1ku jsem ho nosil ve sv\u00e9m srdci\u2026 u\u017e od prv\u00e1ku! Cel\u00e9 dva roky! Ale on\u2026 on mi nedal ani trochu nad\u011bje\u2026 ani trochu \u00fat\u011bchy\u2026 nic\u2026
Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaly kapky. S\u00e1m jsem nev\u011bd\u011bl, jestli to jsou slzy nebo d\u00e9\u0161\u0165 a nehodlal jsem se t\u00edm zaob\u00edrat. Nehodlal jsem se u\u017e zaob\u00edrat ni\u010d\u00edm. Necht\u011bl jsem! Ale\u2026 p\u0159esto jsem na n\u011bj musel neust\u00e1le myslet. Byl tak dokonal\u00fd! Plav\u00e9 vlasy mu v jemn\u00fdch lokn\u00e1ch spadaly na ramena a modr\u00e9 o\u010di mu v\u017edy z\u00e1\u0159ily \u017eivotem. Sm\u00e1l se, kdykoliv mohl a h\u0159\u00e1l ostatn\u00ed sv\u00fdm optimismem. \u017d\u00e1dn\u00fd \u00fakol podle n\u011bj nebyl nesplniteln\u00fd. Tvrdil, \u017ee ka\u017ed\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka je jenom dal\u0161\u00edm krokem vp\u0159ed a \u017ee v\u0161echno se d\u00e1 vy\u0159e\u0161it. Ale\u2026 moje city asi do ‚v\u0161eho‘ nespadaly. Byl norm\u00e1ln\u011b opatrn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd, necht\u011bl nikomu ubli\u017eovat, ale\u2026 m\u011b odm\u00edtl tak bezcitn\u011b! Richard Adler\u2026 m\u016fj vzor, m\u016fj b\u016fh, moje l\u00e1ska\u2026 a taky moje bolest. <\/p>\n

Te\u010f u\u017e jsem mohl s jistotou \u0159\u00edct, \u017ee to, co mi teklo po tv\u00e1\u0159\u00edch, byly slzy. Hork\u00e9 a pln\u00e9 ho\u0159k\u00e9 beznad\u011bje. Ztratil jsem sv\u011btlo, je\u017e m\u011b cel\u00e9 dny str\u00e1\u017eilo. A spole\u010dn\u011b s n\u00edm jsem ztratil i to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed: nad\u011bji a d\u016fvod \u017e\u00edt.
Ano, byl jsem sobec. Sobec, kter\u00fd cht\u011bl bu\u010f v\u0161e, anebo nic. A kdy\u017e jsem nez\u00edskal jeho l\u00e1sku, musel jsem se vzd\u00e1t i v\u0161eho ostatn\u00edho\u2026 v\u010detn\u011b samotn\u00e9ho \u017eivota\u2026
Ve vte\u0159in\u011b se m\u016fj sen pln\u00fd nad\u011bje rozt\u0159\u00ed\u0161til na drobn\u00e9 st\u0159\u00edpky zouf\u00e1n\u00ed. V\u011b\u0159il jsem\u2026 tak dlouho jsem v\u011b\u0159il tomu, \u017ee spolu jednou budeme! \u017de se budeme dr\u017eet za ruku, usm\u00edvat se, chr\u00e1nit se\u2026 milovat se. Ale moje v\u00edra byla na nic. Nemohlo j\u00ed b\u00fdt vyhov\u011bno. Nebyla uzn\u00e1na a za to ji \u010dekal trest. Trest v podobn\u011b naprost\u00e9ho zni\u010den\u00ed j\u00ed i cel\u00e9 m\u00e9 bytosti. <\/p>\n

Neonov\u00e1 z\u00e1\u0159e z m\u011bsta rozkl\u00e1daj\u00edc\u00edho se po m\u00e9 prav\u00e9 stran\u011b vrhala na mou cestu pestrobarevn\u00e9 sv\u011btlo. Jasn\u00fd kontrast byl v\u0161ak pro m\u00e9 o\u010di mdl\u00fd. Kolem m\u011b prob\u011bhl vychrtl\u00fd, urousan\u00fd pes a na chv\u00edli se zastavil, kdy\u017e na m\u011b narazil. Co si asi myslel? Byl zhnusen\u00fd? Byl r\u00e1d, \u017ee existuj\u00ed i v\u011bt\u0161\u00ed ubo\u017e\u00e1ci, ne\u017e jak\u00fdm byl on? Nebo se mnou souc\u00edtil? Bylo mu m\u011b l\u00edto? Co za my\u0161lenku se mohlo zrodit v mysli toho opu\u0161t\u011bn\u00e9ho, domov hledaj\u00edc\u00edho tvora?
Kolem m\u011b projelo s hlukem rud\u00e9 auto a ohodilo m\u011b spr\u0161kou \u0161pinav\u00e9 vody, \u010deho\u017e jsem ov\u0161em nedbal. Nebral jsem na to ohledy. Nev\u011bnoval jsem stroji pozornost. Nest\u00e1l mi za to.
Dorazil jsem na k\u0159i\u017eovatku. Silnice se tu v\u011btvila na dv\u011b odbo\u010dky. Ta po m\u00e9 prav\u00e9 ruce vedla do st\u0159edu m\u011bsta. Do nejru\u0161n\u011bj\u0161\u00edch m\u00edst pln\u00fdch v\u011b\u010dn\u011b otev\u0159en\u00fdch obchod\u016f, bar\u016f a diskot\u00e9k. Naopak cesta vlevo sm\u011b\u0159ovala do klidn\u00e9 z\u00f3ny les\u016f a luk. Dlouh\u00e1 rovinka se t\u00e1hla a\u017e k prvn\u00edm strom\u016fm, mezi kter\u00fdmi jsem d\u00edky sv\u011btlomet\u016fm zachytil bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se auto. <\/p>\n

Zhluboka jsem se nadechl ledov\u00e9ho no\u010dn\u00edho vzduchu a pomalu jsem z bezpe\u010d\u00ed chodn\u00edku vkro\u010dil na silni\u010dn\u00ed asfalt. Zvedl jsem hlavu k n\u00edzk\u00e9mu \u017eelezn\u00e9mu ohrazen\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima. Sly\u0161el jsem hukot de\u0161t\u011bm zn\u00e1soben\u00e9 vody, je\u017e se za n\u00edm valila v poto\u010dn\u00edm korytu. Voda se drala p\u0159es kameny a sp\u011bchala vp\u0159ed, jenom aby u\u017e byla zase d\u00e1l. V tomhle ohledu byla jako lid\u00e9. V\u011b\u010dn\u011b jsme se n\u011bkam hnali a ned\u00edvali jsme se vlevo ani vpravo. Cht\u011bl jsem tohohle b\u00fdt u\u017e kone\u010dn\u011b u\u0161et\u0159en. Jednou prov\u017edy.
Do\u0161el jsem doprost\u0159ed silnice a proti sm\u011bru hodinov\u00fdch ru\u010di\u010dek jsem se pooto\u010dil, abych byl \u010delem k bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edmu se autu. Byl jsem cel\u00fd v \u010dern\u00e9m a obklopen tmou, tud\u00ed\u017e m\u011b osoba za volantem nem\u011bla \u0161anci spat\u0159it. A tak to bylo dob\u0159e.
Rozp\u0159\u00e1hl jsem ruce a zaklonil hlavu. V\u00ed\u010dka mi klesla a zakryla hn\u011bdozelen\u00e9 panenky napln\u011bn\u00e9 smutkem. C\u00edtil jsem, jak se mi o k\u016f\u017ei rozprsk\u00e1vaj\u00ed chladn\u00e9 kapi\u010dky a berou m\u00e9mu t\u011blu teplo. Z\u00e1rove\u0148 m\u011b to v\u0161ak uklid\u0148ovalo a dod\u00e1valo mi to odvahu \u010delit konci. Definitivn\u00edmu konci.
\u0160um\u011bn\u00ed de\u0161t\u011b, hu\u010den\u00ed potoka i zvuky z m\u011bsta p\u0159ehlu\u0161il \u0159ev motoru. Moje poh\u0159ebn\u00ed p\u00edsni\u010dka.
M\u011bl jsem je\u0161t\u011b \u010das uhnout, ale necht\u011blo se mi do toho. Rozhodl jsem se. A moje rozhodnut\u00ed bylo nem\u011bnn\u00e9. <\/p>\n

P\u0159ed o\u010dima mi za\u010daly vyvst\u00e1vat v\u0161echny ty kr\u00e1sn\u00e9 momenty, kter\u00e9 jsem po jeho boku pro\u017eil. Vid\u011bl jsem ho se op\u011bt sm\u00e1t. Vid\u011bl jsem ho, jak mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem idiot, ale ne zle, mile a s p\u0159\u00e1telskou n\u011bhou\u2026 Ano, s p\u0159\u00e1telskou. Pouze s p\u0159\u00e1telskou.
Znovu jsem byl sv\u011bdkem toho, jak si dok\u00e1\u017ee poradit s posm\u011bv\u00e1\u010dky, i toho, jak to um\u00ed s holkama. Jeho lehce p\u0159iv\u0159en\u00e9 o\u010di, sv\u016fdn\u00fd \u00fasm\u011bv na jeho pln\u00fdch rtech a vrniv\u00fd hlas, p\u0159i kter\u00e9m mi naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee. Dokonal\u00fd. Byl pro m\u011b dokonal\u00fd. A tak\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 vzd\u00e1len\u00fd, nedosa\u017eiteln\u00fd\u2026
M\u016fj konec byl bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Konec tohohle zmatku a t\u00e9hle bolesti. Konec proplakan\u00fdch noc\u00ed. Konec v\u011b\u010dn\u00e9 nejistoty a obav. Konec m\u00e9ho t\u011bla i m\u00e9 du\u0161e\u2026
Uvolnil jsem se a na tv\u00e1\u0159i se mi objevil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz. Bylo v n\u011bm odevzd\u00e1n\u00ed osudu a jist\u00e9 rozlou\u010den\u00ed se sv\u011btem. S krut\u00fdm sv\u011btem, kter\u00fd m\u011b ale vychoval a dovedl a\u017e sem. Na tohle m\u00edsto. V tenhle \u010das.
N\u00e1dech. V\u00fddech. Systematick\u00e1 \u010dinnost m\u00fdch plic, je\u017e tu se mnou byla po celou dobu m\u00e9ho putov\u00e1n\u00ed \u017eivotem. A nyn\u00ed m\u011bla utichnout.
\u0158ev motoru a hukot vody.
N\u00e1hle kv\u00edlen\u00ed brzd zn\u011bj\u00edc\u00ed jako n\u00e1\u0159ek ran\u011bn\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete a marn\u00e1 snaha \u0159idi\u010de zabrzdit.
Lehk\u00fd, sm\u00ed\u0159en\u00fd \u00fasm\u011bv na m\u00fdch rtech.
A n\u00e1raz. <\/p>\n

Jen\u017ee\u2026 Ze \u0161patn\u00e9 strany a moc slab\u00fd!
Uc\u00edtil jsem, jak to do m\u011b zleva n\u011bkdo napral. Kolem t\u011bla se mi obto\u010dily siln\u00e9 pa\u017ee a j\u00e1 byl p\u0159itisknut k hork\u00e9mu t\u011blu. S\u00edla n\u00e1razu byla dostate\u010dn\u011b velk\u00e1, abych za\u0161kobrtal dozadu, z\u00e1dy jsem narazil na \u017eelezn\u00e9 ohrazen\u00ed a s tlumen\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem jsem spole\u010dn\u011b s t\u00edm n\u011bk\u00fdm spadl do hlubok\u00e9ho potoka.
Nesta\u010dil jsem se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout a u\u017e jsem se octl pod \u0161pinavou vodou. Hork\u00e9 t\u011blo, je\u017e m\u011b dosud sv\u00edralo, zmizelo a j\u00e1 osam\u011bl v chladu drav\u00e9ho proudu. Zakuckal jsem se, kdy\u017e se mi do plic nahrnula voda, ale t\u00edm jsem si nepomohl. Naopak. Dostalo se mi j\u00ed tam je\u0161t\u011b v\u00edc. Odrazil jsem se nohama ode dna, abych se dostal na hladinu a mohl se nadechnout. Cht\u011bl jsem se zab\u00edt, to ano. Ale takhle ne!
Op\u011bt jsem uc\u00edtil, \u017ee se m\u011b kdosi dotkl. \u010c\u00edsi ruka sev\u0159ela tu mou a vyt\u00e1hla m\u011b z vody k z\u00e1bradl\u00ed, kter\u00e9ho jsem se rozechv\u011bl\u00fdma, prok\u0159ehl\u00fdma rukama chytil a s\u00e1m jsem p\u0159es n\u011bj p\u0159elezl zp\u00e1tky na silnici. <\/p>\n

„Jste oba v po\u0159\u00e1dku?!“ vyhrkla vysok\u00e1, blon\u010fat\u00e1 \u017eena tak kolem dvac\u00edtky, kter\u00e1 v dlouh\u00fdch, modr\u00fdch \u0161atech vystoupila z \u010dern\u00e9ho vozu, j\u00edm\u017e jsem se m\u011bl v pl\u00e1nu nechat p\u0159ejet. Byla viditeln\u011b nal\u00ed\u010den\u00e1 a upraven\u00e1. Z\u0159ejm\u011b jela dom\u016f z n\u011bjak\u00e9ho plesu nebo podobn\u011b. Auto st\u00e1lo kousek za m\u00edstem, kde jsem j\u00e1 \u010dekal na svou smrt, je\u017e ale nep\u0159i\u0161la.
Oba\u2026?<\/em> Zopakoval jsem v duchu a pomalinku jsem se obr\u00e1til na sv\u00e9ho ‚zachr\u00e1nce‘ a z\u016fstal na n\u011bj jenom ml\u010dky z\u00edrat.
Byl malinko ni\u017e\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, ale zato m\u011bl \u0161irok\u00e1 ramena a byl celkem svalnat\u00fd. Z ko\u017een\u00e9 bundy s cvo\u010dky i z potrhan\u00fdch, voln\u011bj\u0161\u00edch d\u017e\u00edn\u016f mu kapala voda stejn\u011b jako z dred\u016f, spadaj\u00edc\u00edch mu na ramena. Ost\u0159e \u0159ezanou tv\u00e1\u0159 m\u011bl soum\u011brnou a hladce oholenou. A p\u0159\u00edmo z t\u00e9 tv\u00e1\u0159e se rty semknut\u00fdmi do \u00fazk\u00e9 linky se na m\u011b d\u00edvaly dv\u011b ledov\u00e9 o\u010di. O\u010di chladn\u00e9 a pevn\u00e9 jako ocel. Jejich n\u011b\u017enou, hn\u011bdou barvu hyzdila vryt\u00e1 krutost. Bylo mi u\u017e p\u0159i prvn\u00edm pohledu do t\u011bchto o\u010d\u00ed jasn\u00e9, \u017ee osoba, j\u00ed\u017e \u010del\u00edm, je rozhodn\u00e1, ambici\u00f3zn\u00ed a bojovn\u00e1. Bylo to jako \u010delit ohni. Drav\u00e9mu, nebezpe\u010dn\u00e9mu, a p\u0159esto tak n\u00e1dhern\u00e9mu\u2026 <\/p>\n

Chv\u00edli se na m\u011b jenom d\u00edval a j\u00e1 byl p\u0159imra\u017een na m\u00edst\u011b. Nemohl jsem se h\u00fdbat ani mluvit. Jako by m\u011b na m\u00edst\u011b dr\u017eely \u0159et\u011bzy, kter\u00e9 se uvolnily a\u017e v moment\u011b, kdy se pod\u00edval na tu \u017eenu a s nebezpe\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem prohl\u00e1sil: „Jsme v pohod\u011b, ko\u010di\u010dko. Rad\u011bji rychle zmizni, ne\u017e bude\u0161 m\u00edt pr\u016fser\u2026“ jeho hlas byl hlubok\u00fd, rytmick\u00fd a vrniv\u00fd.
„Pr\u016fser?!“ zaj\u00edkla se v \u0161oku.
„Jasn\u011b. Ut\u00edkej, ne\u017e zm\u011bn\u00edm n\u00e1zor a zavol\u00e1m chlupat\u00fd,“ pohybem hlavy si z tv\u00e1\u0159e odhodil mokr\u00e9 dredy.
Za\u010dala pomalu couvat. „Necht\u011bla jsem v\u00e1m ubl\u00ed\u017eit! Nevid\u011bla jsem v\u00e1s!“ br\u00e1nila se.
„Keci\u010dky\u2026 Vypadni!“ na jeho slovech bylo patrn\u00e9, \u017ee to mysl\u00ed smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b.
\u017dena tedy ud\u011blala to nejmoud\u0159ej\u0161\u00ed, co mohla: poslechla ho. Rychle nasedla zp\u00e1tky do auta a to se chvilku po zabouchnut\u00ed dv\u00ed\u0159ek rozjelo pry\u010d. I kdy\u017e rozhodn\u011b pomaleji, ne\u017e p\u0159ijelo. Ch\u00e1pal jsem to, musela b\u00fdt touto ud\u00e1losti ot\u0159esen\u00e1.
„Ehm\u2026“ odka\u0161lal jsem si a nejist\u011b se zahled\u011bl na drs\u0148\u00e1ka p\u0159ed sebou, to jsem ale nem\u011bl d\u011blat.
Prudce se na m\u011b obr\u00e1til a na\u0161tvan\u011b se na m\u011b zad\u00edval. „Te\u010f m\u011b pozorn\u011b poslouchej, ty zmalovanej vole!“ rozk\u0159ikl se. „Se\u0161 p\u011bkn\u011b sebest\u0159ednej kret\u00e9n! Co t\u011b to jako napadlo?! Kdyby ses tu rozm\u00e1zl, poldov\u00e9 by to tu uzav\u0159eli! A tohle je nejrychlej\u0161\u00ed cesta, jak se m\u016f\u017eu dostat do m\u011bsta! Kdy\u017e se chce\u0161 zab\u00edt, tak si t\u0159eba doma vem kravatu! Ale nepojeb\u00e1vej b\u011b\u017enej \u017eivot ostatn\u00edm!“<\/p>\n

Zt\u011b\u017eka jsem polkl a o krok od n\u011bj couvl. „O-omlouv\u00e1m se\u2026“ vym\u00e1\u010dkl jsem ze sebe. \u010cekal jsem, \u017ee m\u011b se\u0159ve, ale rozhodn\u011b z jin\u00e9ho d\u016fvodu. Myslel jsem, \u017ee mi t\u0159eba bude vykl\u00e1dat n\u011bco o tom, jak je \u017eivot d\u016fle\u017eit\u00fd a jak si ho mus\u00edm v\u00e1\u017eit nebo m\u011b po\u017eene k psychologovi, ale ne, \u017ee mi \u0159ekne, abych\u2026 se zabil jinak\u2026
„Neomlouvej se, ale koukej se nad sebou zamyslet, ubo\u017e\u00e1ku!“ osopil se na m\u011b nabrou\u0161en\u011b. „Nehodl\u00e1m se kv\u016fli n\u011bkomu, jako se\u0161 ty, omezovat!“
Je\u0161t\u011b v\u00edc jsem couvl. „Jo\u2026!“ na v\u00edc jsem nem\u011bl. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak jinak se vyj\u00e1d\u0159it a co v\u00edc \u0159\u00edct. Za\u010d\u00ednal jsem se ho b\u00e1t.
„Fajn! Tak si to pamatuj!“ oto\u010dil se na pat\u011b a hrd\u011b se narovnal. S hlavou vysoko zdvi\u017eenou p\u0159e\u0161el na druhou stranu silnice. Teprve te\u010f jsem si v\u0161iml kr\u00e1sn\u00e9, modr\u00e9 motorky, je\u017e tam st\u00e1la. Odr\u00e1\u017eela slab\u00fd, st\u0159\u00edbrn\u00fd jas m\u011bs\u00edce, co zrovna vykoukl zpoza temn\u00e9ho mraku, jako by ho zaj\u00edmalo, co je to tu za hluk. Leskla se a t\u0159pytila. Podobn\u00e9 stroje jsem nikdy moc nemusel, ale i kdy\u017e jsem byl neznal\u00fd, musel jsem uznat, \u017ee je to opravdu n\u00e1dhera. Neponi\u010den\u00e9 ko\u017een\u00e9 potahy a celkov\u011b dob\u0159e udr\u017eov\u00e1ny stav napov\u00eddaly tomu, \u017ee si j\u00ed jej\u00ed majitel cen\u00ed\u2026 Znovu jsem na n\u011bj zam\u011b\u0159il svou pozornost a v\u0161iml jsem si toho, \u017ee i ta jeho je obr\u00e1cena m\u00fdm sm\u011brem. N\u011bjakou dobu jsme oba pouze st\u00e1li na sv\u00fdch m\u00edstech a sledovali se, jako bychom se vz\u00e1jemn\u011b odhadovali. P\u0159eb\u00edrali jsme si ve skrytu sv\u00e9 mysli posledn\u00ed ud\u00e1losti a sna\u017eili jsme se z nich n\u011bco vyvodit. N\u011bco o tom druh\u00e9m zjistit. Nev\u00edm, jak to m\u011bl on, ale j\u00e1 nep\u0159i\u0161el na nic. Jeho tv\u00e1\u0159 byla ne\u010diteln\u00e1 a tajemn\u00e1. A taky temn\u00e1. N\u00e1sobila ve mn\u011b strach, jen\u017e ve mn\u011b vzbudilo jeho vystupov\u00e1n\u00ed. Ale na druhou stranu se mi to l\u00edbilo. L\u00edbila se mi ona temnota a chlad, kter\u00fd z n\u011bj \u010di\u0161el\u2026 <\/p>\n

Vypadalo to, \u017ee zav\u00e1hal. Z\u0159ejm\u011b post\u0159ehl tu ubl\u00ed\u017eenost, ji\u017e jsem vyza\u0159oval. Otr\u00e1ven\u011b si povzdechl a proto\u010dil o\u010di. „F\u00e1jn\u2026 poj\u010f sem,“ \u0159ekl tak nahlas, abych to sly\u0161el, ale nezn\u011blo to zrovna dvakr\u00e1t nad\u0161en\u011b.
Poslechl jsem ho, p\u0159e\u0161el jsem k n\u011bmu a ml\u010dky se zastavil vedle n\u011bj.
„Tak co se ti stalo tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9ho, \u017ees cht\u011bl skon\u010dit pod drnem?“ zeptal se kousav\u011b. Bral to jako nudnou povinnost a bylo to poznat.
S jeho p\u0159\u00edstupem jsem mu to asi nem\u011bl \u0159\u00edkat, ale byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159etlakovan\u00fd emocemi, \u017ee jsem se neovl\u00e1dl. „J\u00e1\u2026 zamiloval jsem se do kluka. Ale\u2026 on m\u011b poslal do h\u00e1je\u2026“ zkr\u00e1til jsem to.
Zm\u011b\u0159il si m\u011b od hlavy a\u017e k pat\u011b zkoumav\u00fdm pohledem. „Oto\u010d se,“ nak\u00e1zal mi.
„Co\u017ee?“ nech\u00e1pal jsem, o co mu jde.
„Prost\u011b to ud\u011blej a nekafrej!“
Zt\u011b\u017eka jsem polkl a ud\u011blal, co po mn\u011b cht\u011bl.
„Hm\u2026 fajn, dobr\u00fd,“ \u0159ekl po chv\u00edli a j\u00e1 se k n\u011bmu se zmatkem zase obr\u00e1til.
„Co se d\u011bje\u2026?“ za\u0161eptal jsem.
„Nic. Nemus\u00ed\u0161 bejt vystresovanej. Sice se\u0161 celkem vychrtlej, ale n\u011bkomu se to l\u00edb\u00ed. Ksicht m\u00e1\u0161 dobrej a prdel luxusn\u00ed\u2026 Tak\u017ee si \u010dasem n\u011bkoho najde\u0161.“
Z\u016fstal jsem na n\u011bj z\u00edrat jako na idiota. Zaprv\u00e9 mu z\u0159ejm\u011b v\u016fbec nedo\u0161lo, co jsem mu p\u0159esn\u011b \u0159ekl a zadruh\u00e9 mi vyrazilo dech to, co tak bez okolk\u016f prohl\u00e1sil\u2026 „A-ale-“ pokusil jsem se n\u011bco \u0159\u00edct, ale on m\u011b zarazil:
„Sorry, ale u\u017e se fakt nud\u00edm. Nem\u00e1m na tebe n\u00e1ladu ani \u010das. Tak se m\u011bj\u2026“ s t\u00edm nasedl na motorku. Motor se rozvrn\u011bl a d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se nad\u00e1l, byl ten zachr\u00e1nce z temnot u\u017e pry\u010d\u2026<\/p>\n

autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann Zdrav\u00edm =)Tak jsem op\u011bt tady =D A spole\u010dn\u011b se mnou i moje nov\u00e1 pov\u00eddka ‚trochu‘ drsn\u011bj\u0161\u00edho ra\u017een\u00ed. P\u0159edem mus\u00edm upozornit, \u017ee bude sp\u00ed\u0161e pro siln\u011bj\u0161\u00ed povahy, co dok\u00e1\u017eou sn\u00e9st \u010detn\u00e9 t\u00fdr\u00e1n\u00ed nevinn\u00fdch osob. Pokud se p\u0159esto rozhodnete ji \u010d\u00edst, m\u011bjte<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2578","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2578","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2578"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2578\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2578"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2578"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2578"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}