{"id":258,"date":"2019-01-10T16:00:00","date_gmt":"2019-01-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=253"},"modified":"2019-01-10T16:00:00","modified_gmt":"2019-01-10T15:00:00","slug":"and-love-is-not-a-choice-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/01\/10\/and-love-is-not-a-choice-2\/","title":{"rendered":"And love is not a choice 2."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
D\u016fm vypadal \u00fapln\u011b stejn\u011b jako za m\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Typick\u00fd americk\u00fd sen s b\u00edl\u00fdm la\u0165kov\u00fdm plotem. Ta\u0165ka si d\u00e1val tu pr\u00e1ci a vys\u00e1zel na p\u0159edzahr\u00e1dce tulip\u00e1ny, r\u016f\u017ee a spoustu dal\u0161\u00edch kytek, kter\u00e9 jsem neznala. Na m\u011b to p\u016fsobilo dost p\u0159epl\u00e1can\u011b, proto\u017ee jsem byla skrz na skrz minimalista. Jen\u017ee tady jsem do toho nem\u011bla co kecat. U\u017e jsem tu ofici\u00e1ln\u011b nebydlela.<\/div>\n
Hodila jsem kl\u00ed\u010de do misky u dve\u0159\u00ed a ozv\u011bna rachocen\u00ed se nesla cel\u00fdm domem. Rodi\u010de budou v pr\u00e1ci nejm\u00e9n\u011b do \u010dty\u0159, tak\u017ee m\u00e1m dostatek \u010dasu, abych se aklimatizovala.<\/div>\n
„Jsem doma,“ zvolala jsem do ticha, i kdy\u017e jsem se tak absolutn\u011b nec\u00edtila. Vydusala jsem schody do patra, abych si po p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u00edch prohl\u00e9dla sv\u016fj pokoj. Zm\u011bny se v n\u011bm d\u011bly jen opravdu nen\u00e1padn\u011b. Vedle stolu st\u00e1la d\u0159ev\u011bn\u00e1 truhla, a kdy\u017e jsem ji otev\u0159ela, zjistila jsem, \u017ee je pln\u00e1 star\u00fdch \u010dasopis\u016f o zahradni\u010den\u00ed. Zavrt\u011bla jsem nad t\u00edm hlavou a otev\u0159ela sk\u0159\u00ed\u0148. V tom na zem vysk\u00e1kalo mal\u00e9 \u010derven\u00e9 klub\u00ed\u010dko, kter\u00e9 vypadlo z prout\u011bn\u00e9ho ko\u0161\u00edku. Tak\u017ee to bylo ofici\u00e1ln\u00ed, moji rodi\u010de si z m\u00e9ho pokoje pomalu, ale jist\u011b d\u011blali skladi\u0161t\u011b. Par\u00e1da.<\/div>\n
\n

Vyka\u0161lala jsem se na v\u0161echno a tv\u00e1\u0159\u00ed nap\u0159ed upadla na postel. Kdy se m\u016fj \u017eivot vydal t\u00edmhle divn\u00fdm sm\u011brem? Jako by mi v\u0161echno prokluzovalo mezi prsty a j\u00e1 netu\u0161ila, co m\u00e1m d\u011blat, abych to zastavila. Sledovala jsem \u017eivoty ostatn\u00edch tak dlouhou, a\u017e jsem zapomn\u011bla \u017e\u00edt ten vlastn\u00ed. A tak jsem se rozhodla, \u017ee se t\u00edm pr\u00e1v\u011b te\u010f nebudu zab\u00fdvat. Stulila jsem se do mal\u00e9ho kokonu a zav\u0159ela o\u010di.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
„Abbigail!“ Vzduch pro\u0159\u00edzlo ostr\u00e9 zvol\u00e1n\u00ed a j\u00e1 sebou trhla, div \u017ee jsem neslet\u011bla z postele. Myslela jsem si, \u017ee jsem jen na chvilku zav\u0159ela o\u010di, ale bud\u00edk na no\u010dn\u00edm stolku jasn\u011b dokazoval, \u017ee jsem prospala n\u011bkolik hodin. A to znamenalo jedinou v\u011bc. Rodi\u010de byli doma.<\/div>\n
Ut\u0159ela jsem si slinu, kter\u00e1 mi zaschla u pusy, a pracn\u011b se vyhrabala na nohy. Pokud by z\u00e1le\u017eelo jen na mn\u011b, dok\u00e1zala bych tu prospat n\u011bkolik dn\u00ed. Nebo se jako medv\u011bd zachumlat a z\u016fstat tak cel\u00e9 ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed.<\/div>\n
„Abbigail,“ ozvalo se znovu zezdola.<\/div>\n
„U\u017e jdu,“ zahu\u010dela jsem si sp\u00ed\u0161 pro sebe, aby rodi\u010de nesly\u0161eli m\u016fj otr\u00e1ven\u00fd t\u00f3n.<\/div>\n
\n

„No pod\u00edvej se na ni. Ona snad spala nebo co?“ zalo\u017eila si matka ruce v bok a vypadala u toho jako na\u0161tvan\u00e1 trhovkyn\u011b. M\u011bla ve zvyku se mnou mluvit, jako bych tam nebyla.<\/p><\/div>\n

„Ahoj mami. Ahoj tati,“ pozdravila jsem je co mo\u017en\u00e1 nejp\u0159\u00edv\u011btiv\u011bji.<\/div>\n
„Abbigail, tys spala?“ za\u010dal dot\u00edrat i otec.<\/div>\n
„Jen jsem si na chvilku lehla. To \u0159\u00edzen\u00ed m\u011b unavilo.“<\/div>\n
„\u00danava je p\u0159\u00edznakem klinick\u00e9 deprese. Nem\u00e1\u0161 depresi?“ p\u0159imhou\u0159ila mamka o\u010di, jako by mi mohla nakouknout a\u017e do hlavy a zjistit, jestli jsem pomaten\u00e1.<\/div>\n
„Ne, jsem v pohod\u011b,“ odm\u00e1vla jsem to a p\u0159e\u0161la do kuchyn\u011b, kde ta\u0165ka za\u010dal vykl\u00e1dat n\u00e1kup. Ukradla jsem mu jednu \u010dokol\u00e1dovou ty\u010dinku a skoro celou ji nacpala do pusy.<\/div>\n
„Hele, \u010dokol\u00e1da tvoji depresi nevy\u0159e\u0161\u00ed,“ ok\u0159iknul m\u011b a pokusil se m\u011b pl\u00e1cnout pro ruce.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nem\u00e1m depresi,“ pokusila jsem se o dal\u0161\u00ed marn\u00fd odpor. „Prost\u011b jsem si na chvilku lehla.“<\/div>\n
„No tak se hned nevztekej. Jen jsme se ptali,“ p\u0159idala se k n\u011bmu zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem i mamka.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je bipol\u00e1rn\u00ed. Nem\u011bn\u00ed se t\u011bmhle lidem rychle n\u00e1lady?“ nadhodil ta\u0165ka, ani\u017e by vyt\u00e1hl hlavu z ledni\u010dky, kam pr\u00e1v\u011b ukl\u00e1dal mrkev.<\/div>\n
„Lidi, nic mi nen\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b,“ zahu\u010dela jsem a sedla si ke kuchy\u0148sk\u00e9mu ostr\u016fvku.<\/div>\n
„Denisi, Art chce, abys k n\u011bmu v p\u00e1tek p\u0159i\u0161el. \u0158\u00edkal n\u011bco o tom sv\u00e9m grilu. Tvrdil mi, \u017ee na n\u011bm n\u011bco nefunguje, a chce, aby ses na to pod\u00edval, ale mysl\u00edm, \u017ee se chce jen pochlubit,“ zm\u011bnila mamka t\u00e9ma a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee jsem zachr\u00e1n\u011bna. Jejich jedin\u00e1 dcera u\u017e nebyla d\u016fle\u017eit\u00e1.<\/div>\n
„To je zmetek,“ zabru\u010del ta\u0165ka a oba ode\u0161li pry\u010d.<\/div>\n
No, tolik k m\u00e9mu n\u00e1vratu. Domov, sladk\u00fd domov.<\/div>\n
\n

O n\u011bkolik hodin pozd\u011bji jsem le\u017eela a \u010du\u010dela do stropu sv\u00e9ho pokoje. Na\u0161i si \u0161li lehnout o p\u016fl des\u00e1t\u00e9 jako ka\u017ed\u00fd den. M\u016fj odpoledn\u00ed \u0161lof\u00ed\u010dek mi tot\u00e1ln\u011b rozhodil cel\u00fd re\u017eim, tak\u017ee jsem te\u010f po\u010d\u00edtala praskliny ve strop\u011b. P\u0159esn\u011b osmn\u00e1ct, pokud byste to cht\u011bli v\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

A dost. Nebudu tady le\u017eet a \u010du\u010det do stropu. To rad\u0161i budu n\u011bjak produktivn\u00ed. Jen v t\u00edlku a kra\u0165asech na span\u00ed jsem do\u0165apkala do kuchyn\u011b. Te\u010f kdy\u017e tu nehu\u010delo r\u00e1dio a neoz\u00fdvalo se nad\u00e1v\u00e1n\u00ed m\u00fdch rodi\u010d\u016f na naprosto cokoliv, p\u0159i\u0161la mi p\u0159\u00edmo m\u00edrumilovn\u00e1. Rychl\u00fd pohled do sp\u00ed\u017ee mi pomohl rozhodnout se. Ud\u011bl\u00e1m cuketovou buchtu. Je to snadn\u00e9, rychl\u00e9 a nemus\u00edm p\u0159i tom na nic myslet. Vyskl\u00e1dala jsem si na pult suroviny, zapnula r\u00e1dio a \u00fapln\u011b potichou\u010dku nechala hr\u00e1t n\u011bjakou no\u010dn\u00ed sm\u011bs p\u00edsni\u010dek pro zamilovan\u00e9 du\u0161e. D\u011blalo se mi z toho lehce \u0161oufl, ale ta\u0165ka by m\u011b zabil, kdybych mu to p\u0159eladila.<\/div>\n
\n

Pr\u00e1v\u011b jsem se skl\u00e1n\u011bla pro m\u00edsu, kdy\u017e jsem v okn\u011b zahl\u00e9dla n\u011bjak\u00fd pohyb. U soused\u016f se rozsv\u00edtilo. Z\u00e1v\u011bsy m\u011bli zata\u017een\u00e9, ale vid\u011bla jsem dv\u011b docela z\u0159eteln\u00e9 siluety. Chvilku jsem se d\u00edvala, jak se k sob\u011b p\u0159ibli\u017euj\u00ed, kdy\u017e v tom mi do\u0161lo, \u017ee j\u00e1 z\u00e1v\u011bsy zata\u017een\u00e9 nem\u00e1m, tud\u00ed\u017e kdyby se koukli mezerou<\/a> v z\u00e1v\u011bsech, uvid\u00ed m\u011b, jak na n\u011b nepokryt\u011b z\u00edr\u00e1m. Rozb\u011bhla jsem se kuchyn\u00ed a sko\u010dila po vyp\u00edna\u010di. Pak jsem si posp\u00ed\u0161ila zp\u00e1tky, abych vid\u011bla, co se d\u011bje. Nebyla jsem \u0161m\u00edr\u00e1k nebo tak. Zkr\u00e1tka m\u011b ciz\u00ed \u017eivoty braly v\u00edc ne\u017e ten m\u016fj.<\/div>\n

Siluety u\u017e te\u010f st\u00e1ly t\u011bsn\u011b u sebe. Vypadalo to, \u017ee se pohybuj\u00ed do rytmu n\u011bjak\u00e9 hudby, a\u010dkoliv se neot\u00e1\u010deli dokola. Asi to nebyli zrovna nejlep\u0161\u00ed tane\u010dn\u00edci. Pak se jejich hlavy p\u0159ibl\u00ed\u017eily k sob\u011b a splynuly do jednoho st\u00ednu. Nepochybn\u011b se l\u00edbali. Povzdechla jsem si a podep\u0159ela si bradu rukou. Taky bych cht\u011bla s n\u011bk\u00fdm tan\u010dit po kuchyni a pak se s n\u00edm l\u00edbat. A pak s n\u00edm\u2026 pane bo\u017ee! V\u00e1\u017en\u011b? Oni si to snad rozd\u00e1vaj\u00ed. Jeden z nich, patrn\u011b \u017eena, te\u010f sed\u011bla o kousek v\u00fd\u0161 a ten druh\u00fd st\u00edn se j\u00ed tiskl mezi stehny. Dob\u0159e, tohle u\u017e hrani\u010d\u00ed s n\u011bjakou \u00fachylkou. Na tohle bych se d\u00edvat nem\u011bla. A i kdy\u017e jsem nedok\u00e1zala odtrhnout pohled, spustila jsem dol\u016f \u017ealuzie, rozsv\u00edtila a vr\u00e1tila se ke sv\u00e9 bucht\u011b.<\/div>\n
\n

No\u010dn\u00ed pe\u010den\u00ed m\u011b vy\u010derpalo natolik, \u017ee jsem prospala p\u016flku dopoledne. Je\u0161t\u011b chvilku a \u00fapln\u011b si p\u0159ehod\u00edm spac\u00ed re\u017eim. Velkou v\u00fdhodou bylo, \u017ee na\u0161i u\u017e ode\u0161li do pr\u00e1ce, tak\u017ee jsem nemusela proj\u00edt kontroln\u00ed prohl\u00eddkou na du\u0161evn\u00ed choroby, ani nic podobn\u00e9ho. Z cuketov\u00e9 buchty zbyly dva kousky, a tak jsem si je jeden po druh\u00e9m nacpala do pusy. Bylo to nekulturn\u00ed, ale to mi bylo fuk. Pod\u00edvala jsem se do okna, kde se mi v\u010dera p\u0159ed o\u010dima odv\u00edjely orgie, ale nazp\u011bt na m\u011b \u010du\u010dela jen z\u00e1clona. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kdo tam bydl\u00ed. Star\u00e1 pan\u00ed Mullerov\u00e1 se o\u010dividn\u011b p\u0159est\u011bhovala n\u011bkam jinam, proto\u017ee v tom dom\u011b \u017eila sama, a p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jej\u00ed vym\u011bn\u011bn\u00fd ky\u010deln\u00ed kloub by j\u00ed nedovolil si to rozd\u00e1vat na kuchy\u0148sk\u00e9m pultu. Div\u00edm se, \u017ee m\u011b o tom mamka hned neinformovala. Na drby ona byla expert.<\/p><\/div>\n

\n

Chvilku jsem jen tak c\u00e1rala po dom\u011b a nev\u011bd\u011bla, do \u010deho p\u00edchnout. M\u011bla bych se aspo\u0148 sna\u017eit naj\u00edt si n\u011bjakou brig\u00e1du nebo jinou z\u00e1slu\u017enou \u010dinnost. Na\u0161i za\u010dnou brzo prudit, \u017ee je vyj\u00edd\u00e1m a jen se povaluju. Jen\u017ee te\u010f jsem se na to nec\u00edtila dostate\u010dn\u011b psychicky siln\u00e1. Ur\u010dit\u011b by m\u011b to jen otr\u00e1vilo. A tak jsem vb\u011bhla do pokoje a v otev\u0159en\u00e9m kufru nahmatala plavky. K \u010demu je baz\u00e9n na zahrad\u011b, kdy\u017e se v n\u011bm nikdo nekoupe?<\/p><\/div>\n

\n

Dala jsem si tolik temp, a\u017e m\u011b z toho za\u010daly bolet ruce a ramena, a pak jich p\u0159idala je\u0161t\u011b p\u00e1r. Byl to ten dobr\u00fd druh bolesti. Pak u\u017e jsem se s kn\u00ed\u017ekou rozvalila na leh\u00e1tku. Slune\u010dn\u00ed paprsky se mi vp\u00edjely do k\u016f\u017ee a j\u00e1 poc\u00edtila zvl\u00e1\u0161tn\u00ed klid. Mohla bych tu takhle le\u017eet v\u011b\u010dn\u011b\u2026 to by m\u011b ov\u0161em nesm\u011bl ru\u0161it n\u011bjak\u00fd kret\u00e9n, co si tady p\u00edsk\u00e1. Nadzvedla jsem se na loktech a rozhl\u00e9dla se. Zvuk rozhodn\u011b nep\u0159ich\u00e1zel od \u017e\u00e1dn\u00e9ho ze soused\u016f. Posadila jsem se a zahled\u011bla se p\u0159es \u017eiv\u00fd plot dol\u016f k \u0159ece. \u0160el tam n\u011bjak\u00fd chl\u00e1pek bez tri\u010dka, kolem krku ledabyle pov\u011b\u0161en\u00e9 vod\u00edtko, kter\u00e9 pat\u0159ilo obrovsk\u00e9mu \u010dernob\u00edl\u00e9mu psisku. P\u00edskal si jednu a tu samou melodii po\u0159\u00e1d dokola. Bylo to p\u011bkn\u011b otravn\u00e9. I kdy\u017e pohled na jeho vypracovanou, op\u00e1lenou hru\u010f zas a\u017e tak \u0161patn\u00fd nebyl. Za tu bych mu odpustila i to p\u00edsk\u00e1n\u00ed. A pak m\u011b to pra\u0161tilo do obli\u010deje jako n\u00e1kla\u010f\u00e1k. Zest\u00e1rnul a nechal si nar\u016fst vousy, ale nepochybn\u011b to byl Tom Kaulitz, kdo se proch\u00e1z\u00ed kolem m\u00e9ho domu. Tot\u00e1ln\u011b jsem p\u0159imrzla na m\u00edst\u011b a nebyla schopn\u00e1 jedin\u00e9ho pohybu. Pokud by se te\u010f oto\u010dil, na\u0161el by m\u011b z\u00edraj\u00edc\u00ed s otev\u0159enou pusou. Sakra. Pot\u0159ebovala jsem co nejrychleji zmizet.<\/p><\/div>\n

\n

Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si vybral pr\u00e1v\u011b tenhle okam\u017eik, aby se na m\u011b pod\u00edval. Nestihla jsem uhnout pohledem, tak\u017ee jsem dokon\u010dila pohyb a vstala. M\u00e1vnul na m\u011b, a tak jsem mu to oplatila. Poznal m\u011b snad, nebo byl jen zdvo\u0159il\u00fd? Tyhle my\u0161lenky mi b\u011b\u017eely hlavou, kdy\u017e jsem zapadla dovnit\u0159 a okam\u017eit\u011b se vylepila do okna, abych ho mohla sledovat. Srdce mi tlouklo pomaleji a pomaleji, a\u017e se zastavilo docela. Do prdele. To snad, sakra, ne. Kruci. To se nemohlo st\u00e1t. Tom Kaulitz je m\u016fj soused! A j\u00e1 ho v noci sledovala, jak si to s n\u011bk\u00fdm rozd\u00e1v\u00e1\u2026<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs D\u016fm vypadal \u00fapln\u011b stejn\u011b jako za m\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Typick\u00fd americk\u00fd sen s b\u00edl\u00fdm la\u0165kov\u00fdm plotem. Ta\u0165ka si d\u00e1val tu pr\u00e1ci a vys\u00e1zel na p\u0159edzahr\u00e1dce tulip\u00e1ny, r\u016f\u017ee a spoustu dal\u0161\u00edch kytek, kter\u00e9 jsem neznala. Na m\u011b to p\u016fsobilo dost p\u0159epl\u00e1can\u011b, proto\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[712],"tags":[],"class_list":["post-258","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-love-is-not-a-choice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/258","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=258"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/258\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=258"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=258"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=258"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}