{"id":2580,"date":"2015-10-05T16:00:00","date_gmt":"2015-10-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2570"},"modified":"2015-10-05T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-05T15:00:00","slug":"cassiopeia-19-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/05\/cassiopeia-19-2-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 19. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Co dodat? Snad jen zapome\u0148te na chv\u00edli na trable v\u0161edn\u00edho sv\u011bta a dovolte, aby se v\u00e1m n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova vryla pod k\u016f\u017ei a pronikla p\u0159\u00edmo do srdce. Nezn\u00e1m kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pocit…<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome,“ Bill se ost\u00fdchav\u011b nat\u00e1hl po jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed a zlehka se jej dotkl. Jakmile do\u0161lo ke st\u0159etu pohled\u016f, zav\u00e1hal. „Nechce\u0161 nad t\u00edm je\u0161t\u011b pop\u0159em\u00fd\u0161let?“<\/div>\n
„Jak\u00fd by to m\u011blo smysl?“<\/div>\n
„N-no\u2026 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Bill rozechv\u011ble a sna\u017eil se rozvzpomenout si na to, co mu \u0159ekla. \u0158\u00edkala n\u011bco o tom, jak skv\u011blou spole\u010dnic\u00ed by byla a \u017ee Tom ud\u011bl\u00e1 velkou chybu, pokud nevyu\u017eije svou \u0161anci. Co kdy\u017e m\u011bla pravdu?<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 toho bude\u0161 pozd\u011bji litovat,“ \u0161pitl.<\/div>\n
„A mo\u017en\u00e1 ne,“ \u0159ekl Tom s \u00fasm\u011bvem, v o\u010d\u00edch mu pl\u00e1ly hrav\u00e9 jiskry.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, je to dobr\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. L\u00edbila se ti p\u0159eci tak dlouho a ples\u2026 j\u00e1 jsem sice nikdy na \u017e\u00e1dn\u00e9m nebyl, ale rozhodn\u011b by sis tam u\u017eil spoustu legrace.“<\/div>\n
\n

Tom se nedok\u00e1zal p\u0159estat usm\u00edvat. Bill se sna\u017eil p\u016fsobit vyrovnan\u011b, sna\u017eil se budit dojem, \u017ee je mu to v podstat\u011b naprosto lhostejn\u00e9, ale moc se mu to neda\u0159ilo a \u010d\u00edm v\u00edc se sna\u017eil Tomovi otev\u0159\u00edt o\u010di a zm\u011bnit jeho n\u00e1zor, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed nutk\u00e1n\u00ed ud\u011blat n\u011bco \u0161\u00edlen\u00e9ho Tom c\u00edtil.<\/p><\/div>\n

Nejd\u0159\u00edve to byl jen bl\u00e1zniv\u00fd n\u00e1pad, kter\u00fd se v jeho mysli ne\u010dekan\u011b rozrostl v nejasnou p\u0159edstavu, a ta byla jen kr\u016f\u010dkem od toho, aby ji p\u0159etvo\u0159il ve skute\u010dnost.<\/div>\n
Z\u00e1dy se op\u0159el o op\u011bradlo \u017eidle, nespou\u0161t\u011bje pohled z Billa, kter\u00fd se pohotov\u011b sklonil k u\u010den\u00ed a pustil se do vym\u00fd\u0161len\u00ed dal\u0161\u00edch \u00fakol\u016f, jen aby se nemusel d\u00edvat na Tom\u016fv v\u0161ev\u011bdouc\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0159ekl po chv\u00edli, naslouchaje zvuk\u016fm z\u00e1v\u011bs\u016f \u0161elest\u00edc\u00edch za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n
Bill zvedl hlavu, Tomovo prohl\u00e1\u0161en\u00ed jej p\u0159ipravilo o ve\u0161ker\u00e1 slova. N\u011bco takov\u00e9ho ne\u010dekal.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu,“ Tom spokojen\u011b k\u00fdvl hlavou a naklonil se p\u0159es st\u016fl stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Mandy. Z pohledu na n\u011bj se Billovi zato\u010dila hlava. Nebyl schopen vn\u00edmat nic jin\u00e9ho, soust\u0159edit se na v\u00edc ne\u017e na hru sv\u011btel v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch a v\u016fni vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se kolem n\u011bj. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b zatou\u017eil p\u0159itisknout se k jeho t\u011blu a nadechnout se jeho v\u016fn\u011b z naprost\u00e9 bl\u00edzkosti, p\u0159ijmout ji p\u0159\u00edmo z hork\u00e9 pulzuj\u00edc\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n
„M\u00e1m?“ zask\u0159ehotal, ani\u017e by m\u011bl tu\u0161en\u00ed, o \u010dem Tom mluv\u00ed.<\/div>\n
„Jo,“ Tom op\u011bt k\u00fdvl hlavou, na\u0161pulil pusu a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, jako by nad n\u011b\u010d\u00edm \u00fap\u011bnliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Je to opravdu dobr\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. Vlastn\u011b ne. Je to zatracen\u011b skv\u011bl\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost!“<\/div>\n
„Aha,“ vydechl Bill, kdy\u017e mu kone\u010dn\u011b do\u0161lo, co t\u00edm Tom myslel. Postaven\u00ed jeho t\u011bla ochablo, slo\u017eil hlavu mezi ramena, perem ryl do tenk\u00e9ho pap\u00edru a rozt\u0159esen\u011b vydechl.<\/div>\n
„Mandy bude moc r\u00e1-„<\/div>\n
Tom\u016fv hrudn\u00edk se dmul spokojenost\u00ed a p\u00fdchou. „P\u016fjdu na ples,“ odpov\u011bd\u011bl s naprostou jistotou, doprov\u00e1zen Billov\u00fdm strnul\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. „Ale jedin\u011b s tebou.“<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di a otev\u0159el \u00fasta, neschopen jak\u00e9koli reakce. Instinktivn\u011b zavrt\u011bl hlavou, \u010d\u00edm\u017e se pokou\u0161el projevit sv\u016fj nesouhlas.<\/div>\n
„Tome, to ne\u2026“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat, sledoval jej pohledem mal\u00e9ho chlapce, o\u010dima, jejich\u017e n\u011bha a nad\u0161en\u00ed sahaly daleko za hranice Billova strachu a nejistoty.<\/div>\n
„Ani na to nemysli.“<\/div>\n
Ukazov\u00e1\u010dkem jemn\u011b \u0161\u0165ouchl Toma do ramene, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je to zcela zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b naposled zavrt\u011bl hlavou, doufaje, \u017ee tentokr\u00e1t Tom pochop\u00ed. Ten si u\u017edibl kousek sv\u00e9ho sendvi\u010de, vlo\u017eil si jej do \u00fast a tajn\u016fstk\u00e1\u0159sky na n\u011bj mrkl. Bill c\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e, jak se drobn\u00e9 plameny plaz\u00ed p\u0159es jeho l\u00edce a barv\u00ed je do r\u016f\u017eova.<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel, zda byl vynalezen vzorec nebo rovnice objas\u0148uj\u00edc\u00ed elektrizuj\u00edc\u00ed pole, kter\u00e9 kolem sebe Tom vytv\u00e1\u0159el. S\u00edla, s n\u00ed\u017e k sob\u011b Billa p\u0159itahoval a vazba, kterou jej k sob\u011b p\u0159ipoutal, byla mnohem agresivn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty, o nich\u017e se kdy do\u010detl. Nikdy p\u0159edt\u00edm se s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm nesetkal. Ten pocit nebyl k zastaven\u00ed a ka\u017edou vte\u0159inou nar\u016fstal na s\u00edle.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„N\u011bco takov\u00e9ho nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b,“ slab\u011b protestoval Bill, n\u00e1sleduje Toma do jeho pokoje. Jejich pohybuj\u00edc\u00ed se postavy vytv\u00e1\u0159ely na zdech \u00fazk\u00e9 chodbi\u010dky tmav\u00e9 st\u00edny, pod nohama jim pukalo star\u00e9, opot\u0159ebovan\u00e9 d\u0159\u00edv\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d ne?“ zeptal se Tom vesele pot\u00e9, co vstoupili do jeho pokoje. Pokynul Billovi, aby se usadil na postel, zat\u00edmco on se pustil do hled\u00e1n\u00ed vyp\u016fj\u010den\u00fdch se\u0161it\u016f a pozn\u00e1mek, ze kter\u00fdch stejn\u011b v\u011bt\u0161inu nevid\u011bl. Ani za t\u0159i \u017eivoty by nestihl prostudovat tolik knih a pro\u010d\u00edst tolik \u010dl\u00e1nk\u016f jako Bill. Jeho pozn\u00e1mky byly je\u0161t\u011b ob\u0161\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e samotn\u00e9 u\u010divo, post\u0159ehy na okraj\u00edch hust\u011b popsan\u00fdch str\u00e1nek sv\u011bd\u010dily o Billov\u011b zap\u00e1len\u00ed pro v\u011bdu a Tom se ve v\u011bt\u0161in\u011b z nich je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ztr\u00e1cel.<\/div>\n
Bill se s hlubok\u00fdm povzdechem posadil na kraj tvrd\u00e9 matrace a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl, se zv\u011bdav\u011b rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
Pokoj byl jednoduch\u00fd a skromn\u00fd, ve vzduchu se v\u0161ak vzn\u00e1\u0161elo n\u011bco temn\u00e9ho. I samotn\u00e9 zdi byly nas\u00e1kl\u00e9 st\u00edny a pr\u00e1zdnotou. V \u010dlov\u011bku rozhodn\u011b nevyvol\u00e1val pocit, \u017ee se nach\u00e1z\u00ed na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 bylo n\u011b\u010d\u00edm domovem. Byl sp\u00ed\u0161 ponur\u00fd a smutn\u00fd, co\u017e nebylo jen z\u00e1sluhou Tomova minimalizmu a nedostatku drobnost\u00ed, kter\u00e9 by m\u00edstnost zp\u0159\u00edjemnily, ale tak\u00e9 bolesti, kter\u00e1 za ta l\u00e9ta stihla vs\u00e1knout do zd\u00ed a stala se sou\u010d\u00e1st\u00ed Tomova skromn\u00e9ho obydl\u00ed, ani\u017e by to jej\u00ed majitel post\u0159ehl.<\/div>\n
\n

Zvedl hlavu a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile nad postel\u00ed spat\u0159il sv\u016fj obraz. Tom jej tam z\u0159ejm\u011b upevnil lepic\u00ed p\u00e1skou; z jak\u00e9ho d\u016fvodu, to Bill netu\u0161il, p\u0159esto v\u0161ak uc\u00edtil, jak se mu p\u0159i pohledu na vlastn\u00ed v\u00fdtvor t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo.<\/p><\/div>\n

„Na ples chod\u00ed lid\u00e9 v p\u00e1rech. M\u011bl bys pozvat Mandy, ne m\u011b,“ ozval se Bill nejist\u00fd pravdou vlastn\u00edch slov. Ne\u0159\u00edkalo se mu to lehce, ale bylo to spr\u00e1vn\u00e9, a jeliko\u017e Bill po v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho \u017eivota d\u011blal jen to, co pova\u017eoval za spr\u00e1vn\u00e9, jin\u00e1 mo\u017enost nep\u0159ipadala v \u00favahu.<\/div>\n
Tom vzhl\u00e9dl od u\u010debnic a jemn\u011b se na n\u011bj pousm\u00e1l. „\u010clov\u011bk by m\u011bl j\u00edt na ples s n\u011bk\u00fdm, s k\u00fdm si rozum\u00ed, a kdybych si m\u011bl vybrat, pozval bych jedin\u011b tebe.“<\/div>\n
Bill pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159. V duchu se zal\u00e1skovan\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Um\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, co bys zp\u016fsobil, kdyby ses tam zjevil se mnou? P\u0159i\u0161el bys o v\u0161echny sv\u00e9 kamar\u00e1dy, o svou reputaci a dobrou pov\u011bst, pova\u017eovali by t\u011b za stejn\u011b divn\u00e9ho jako m\u011b.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl, vyt\u00e1hl z hromady dva tlust\u00e9 se\u0161ity a spole\u010dn\u011b s nimi zam\u00ed\u0159il k Billovi. Kdy\u017e do\u0161el k posteli, klekl si naproti \u010dernovl\u00e1skovi a odlo\u017eil se\u0161ity vedle sebe, aby mohl vz\u00edt Billovu tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed. Jemn\u00fdm pohybem ji zvedl k t\u00e9 sv\u00e9 a zahled\u011bl se mu hluboce do ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdch, tolik zraniteln\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

„V\u00ed\u0161, co bych si p\u0159\u00e1l?“ zeptal se \u0161eptem, nespou\u0161t\u011bje o\u010di z Billova lan\u00edho pohledu. Palcem jej pohladil po \u010delisti a nosem nas\u00e1l sladkou v\u016fni jeho vlas\u016f.<\/p><\/div>\n

Bill jemn\u011b zakroutil hlavou.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, aby ses alespo\u0148 jedin\u00fd den vid\u011bl m\u00fdma o\u010dima.“<\/div>\n
„Co bych vid\u011bl?“ Odv\u00e1\u017eil se zvednout ruku a n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejet h\u0159betem dlan\u011b po Tomov\u011b l\u00edci, pomalu rozev\u0159el dla\u0148 a prsty sev\u0159el jeho \u010delist.<\/div>\n
„Vid\u011bl bys v\u00fdjime\u010dnou, p\u0159ekr\u00e1snou bytost, kter\u00e1 mo\u017en\u00e1 je t\u00edm nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00edm, s \u010d\u00edm jsem se kdy setkal, ale je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tak n\u00e1dhern\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee bych ji za \u017e\u00e1dnou cenu necht\u011bl zm\u011bnit.“<\/div>\n
Bill zalapal po dechu. „Tohle doopravdy vid\u00ed\u0161?“ zask\u0159ehotal.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc.“ Tom se nadzvedl a lehce jej l\u00edbl do vlas\u016f. „Bol\u00ed m\u011b, kdy\u017e o sob\u011b neust\u00e1le pochybuje\u0161, a je\u0161t\u011b v\u00edc to, \u017ee se vid\u00ed\u0161 jejich o\u010dima. A \u017ee jim v\u011b\u0159\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill pootev\u0159el \u00fasta v odpov\u011b\u010f, ale nedok\u00e1zal ze sebe dostat ani hl\u00e1sku. Rozru\u0161en\u011b z\u00edral do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, c\u00edtil, jak se v t\u011bch jeho vytv\u00e1\u0159ej\u00ed slzy a zal\u00e9vaj\u00ed je, Tomova tv\u00e1\u0159 byla n\u00e1hle nejasn\u00e1 a rozmazan\u00e1, jako by je d\u011blila hust\u00e1 mlha.<\/div>\n
„Jsi stejn\u00fd jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. I ty m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo j\u00edt na ples a bavit se.“<\/div>\n
„Nejsem stejn\u00fd,“ nam\u00edtl Bill ti\u0161e. „Sna\u017e\u00edm se, opravdu bych cht\u011bl b\u00fdt jako ostatn\u00ed, ale nejde to.“<\/div>\n
\n

Tom se zhluboka nadechl a bez varov\u00e1n\u00ed p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na ty Billovy, kter\u00e9 z\u016fst\u00e1valy nad\u00e1le pootev\u0159en\u00e9, \u010d\u00edm\u017e nab\u00eddly prostor Tomovu jazyku, kter\u00fdm nejd\u0159\u00edve jemn\u011b polaskal Bill\u016fv spodn\u00ed ret, teprve pot\u00e9 jeho rty v\u00edce rozev\u0159el a s jemn\u00fdm v\u00fddechem vklouzl mezi n\u011b.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159ekvapen\u011b nakr\u010dil \u010delo a okam\u017eit\u011b poc\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed odt\u00e1hnout se jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se pot\u00fdkal s n\u011b\u010d\u00edm nezn\u00e1m\u00fdm. Srdce mu v hrudi tlouklo Jako spla\u0161en\u00e9, byl si jist\u00fd, \u017ee Tom v tichu m\u00edstnosti sly\u0161\u00ed jeho zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
I p\u0159esto, jak moc s t\u00edm bojoval, neodt\u00e1hl se. Zav\u0159el o\u010di a poddal se v\u0161em pocit\u016fm, kter\u00e9 s sebou jejich spojen\u00ed p\u0159in\u00e1\u0161elo. Byl to skute\u010dn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Nebylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, mo\u017en\u00e1 jen trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nikdy by ne\u0159ekl, \u017ee se pr\u00e1v\u011b on ocitne v takov\u00e9 pozici. \u017de bude l\u00edb\u00e1n \u010dlov\u011bkem zoufale tou\u017e\u00edc\u00edm po tom, aby jeho polibky op\u011btoval. V \u00fastech c\u00edtil jemn\u00e9 pohyby Tomova jazyka, kter\u00fd nesm\u011ble postrkoval ten jeho, hladil jej a kroutil se kolem n\u011bj jako nad\u0161en\u00e9 h\u00e1d\u011b kolem sv\u00e9 ko\u0159isti. Bill t\u011b\u017ece vydechl nosem a zcela se mu podvolil. Soust\u0159edil se na Tomovo lask\u00e1n\u00ed a vychutn\u00e1val si tu chv\u00edli pln\u00fdmi dou\u0161ky.<\/div>\n
M\u011bl chu\u0165 usm\u00edvat se proti rt\u016fm, kter\u00e9 mu zp\u016fsobovaly tolik pot\u011b\u0161en\u00ed, m\u00edsto toho spojil dlan\u011b za Tomov\u00fdm krkem, sklouzl z postele a nesly\u0161n\u011b p\u0159ist\u00e1l na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. Tom kolem n\u011bj automaticky omotal ruce a p\u0159it\u00e1hl jej do sv\u00e9ho objet\u00ed, zat\u00edmco se Bill v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed osm\u011bloval. P\u0159itiskl se na Tom\u016fv hrudn\u00edk cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem, dovolil, aby mu zabo\u0159il ruku do vlas\u016f a naklonil hlavu do \u00fahlu, kter\u00fd byl p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed pro oba.<\/div>\n
\n

Tehdy Bill p\u0159estal p\u0159em\u00fd\u0161let a jazykem v\u00e1hav\u011b pohladil ten Tom\u016fv. Bylo to hezk\u00e9, tak d\u016fv\u011brn\u00e9 a hlubok\u00e9, jejich opatrn\u011b se propl\u00e9taj\u00edc\u00ed jazyky vytv\u00e1\u0159ely hotovou smr\u0161\u0165 pocit\u016f, kter\u00e1 zas\u00e1hla Billovo srdce tak prudce, a\u017e se musel na chv\u00edli odt\u00e1hnout. \u010celem se op\u0159el o Tomovo, lapaje po dechu, vn\u00edmal l\u00e1skypln\u00e9 polibky, kter\u00fdmi Tom za\u010dal pokr\u00fdvat jeho \u010delist a bradu.<\/p><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d chce\u0161 b\u00fdt jako ostatn\u00ed?“ zast\u00e9nal mu na rty.<\/div>\n
Bill se naklonil k jeho tv\u00e1\u0159i a vlasy po\u0161imral Toma na \u010dele, jak pomalu zakroutil hlavou. Usm\u00edval se. Ani\u017e by si toho byl v\u011bdom, jeho obli\u010dej z\u00e1\u0159il a \u010dinil Billa mnohem kouzeln\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e byl Tom schopen un\u00e9st. Nat\u00e1hl se po jeho spodn\u00edm rtu, n\u011b\u017en\u011b jej skousl zuby a vz\u00e1p\u011bt\u00ed znovu nas\u00e1l mezi sv\u00e9. Tentokr\u00e1t se okam\u017eit\u011b setkal s odezvou. Bill\u016fv jazyk byl u\u010denliv\u00fd stejn\u011b jako jeho majitel, netrvalo dlouho a ve\u0161ker\u00e1 nejistota byla pry\u010d. Billovy polibky se r\u00e1zem prom\u011bnily v hotov\u00e9 um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e o p\u00e1r minut pozd\u011bji st\u00e1li na prahu Tomova pokoje, usm\u00edvali se. Tom dr\u017eel v ruce Billovy se\u0161ity, co\u017e bylo dob\u0159e, proto\u017ee m\u011bl neust\u00e1l\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed dot\u00fdkat se jeho tv\u00e1\u0159e a necht\u011bl Billa svou pot\u0159ebou b\u00fdt mu neust\u00e1le nabl\u00edzku vyd\u011bsit. Nevych\u00e1zel z \u00fadivu, jak v\u00fdraznou zm\u011bnou pro\u0161el jejich vztah b\u011bhem kr\u00e1tk\u00fdch dvou m\u011bs\u00edc\u016f. Bill u\u017e nebyl t\u00edm nesm\u011bl\u00fdm chlapcem, kter\u00fd na n\u011bj sotva pohl\u00e9dl, a kdy\u017e odpov\u00eddal na jeho ot\u00e1zky, tak jedn\u00edm slovem a bez v\u011bt\u0161\u00edho citov\u00e9ho pozad\u00ed. Nestav\u011bl mezi n\u011b ze\u010f a zoufale se nepokou\u0161el udr\u017eet Toma za ka\u017edou cenu na druh\u00e9 stran\u011b bari\u00e9ry.<\/p><\/div>\n

Jist\u011b, v jeho o\u010d\u00edch je\u0161t\u011b byla zn\u00e1t plachost, byl si jist\u00fd, \u017ee ta nikdy \u00fapln\u011b nevymiz\u00ed, ale \u00fasm\u011bv zdob\u00edc\u00ed jeho rty byl siln\u00fd a skute\u010dn\u00fd a na tom jedin\u00e9m z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
Tom\u016fv \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il. Pohr\u00e1val si s my\u0161lenkou, \u017ee mu Bill mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b v\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ani jsem se nezeptal na tv\u016fj n\u00e1zor,“ promluvil a pot\u00e9, co se na n\u011bj Bill t\u00e1zav\u011b zahled\u011bl, hlavou uk\u00e1zal sm\u011brem do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Oh,“ vydechl Bill s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee se jej Tom pt\u00e1 na sv\u016fj pokoj. V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu, nebyl si jist\u00fd, jak zformulovat to, co v n\u011bm Tom\u016fv pokoj vyvol\u00e1val.<\/div>\n
„Nech\u00e1pej m\u011b \u0161patn\u011b, Tome,“ za\u010dal a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e ke chlapci, kter\u00fd ne\u010dekan\u011b sklonil tv\u00e1\u0159. „Vzhledem ke standardu studentsk\u00fdch intern\u00e1t\u016f bych \u0159ekl, \u017ee je tenhle pokoj opravdu hezk\u00fd, av\u0161ak pon\u011bkud smutn\u00fd. Je v n\u011bm c\u00edtit a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho bolesti.“<\/div>\n
„Nikdy jsem se nesna\u017eil, aby to bylo jinak. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, jak to tady vypad\u00e1. Tenhle pokoj nen\u00ed m\u00fdm domovem, jsou to jen \u010dty\u0159i zdi, \u010dty\u0159i hloup\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 zdi, kter\u00e9 nikdy nenahrad\u00ed to, co jsem m\u011bl.“<\/div>\n
\n

Bill ud\u011blal dal\u0161\u00ed kr\u016f\u010dek vp\u0159ed, i kdy\u017e tentokr\u00e1t o n\u011bco v\u00e1hav\u011bji. Tom byl tak bl\u00edzko, fyzicky c\u00edtil jeho bolest, pohled na smutnou tv\u00e1\u0159 bez obvykl\u00e9 jiskry v o\u010d\u00edch v n\u011bm probouzel nezvyklou l\u00edtost.<\/p><\/div>\n

„Chce\u0161 si o tom promluvit?“ kone\u010dky prst\u016f zlehka ot\u0159el o Tom\u016fv obli\u010dej. „Vypr\u00e1v\u011bj mi o dom\u011b, ve kter\u00e9m si bydlel a o d\u011bde\u010dkovi, mo\u017en\u00e1 se pak bude\u0161 c\u00edtit l\u00edp.“<\/div>\n
Tom zachytil Billovy prsty a jeden po druh\u00e9m polaskal drobn\u00fdm polibkem. Potla\u010dil \u00fasm\u011bv, jakmile rty p\u0159ejel p\u0159es prst\u00fdnek, kter\u00fd mu daroval, a skl\u00ed\u010den\u011b vydechl.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b na to nejsem p\u0159ipraven\u00fd,“ \u0161eptl.<\/div>\n
Bill ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Ale a\u017e jednoho dne bude\u0161, jsem tu pro tebe.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj zad\u00edval vd\u011b\u010dn\u00fdm pohledem, chytil jej za krkem a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, v\u011bnuje jeho rt\u016fm n\u011b\u017en\u00fd polibek.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ vydechl. „A chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee tot\u00e9\u017e plat\u00ed i pro tebe. Nechci na tebe nal\u00e9hat, ale a\u017e bude\u0161 m\u00edt n\u011bkdy pot\u0159ebu promluvit si o sv\u00fdch rodi\u010d\u00edch nebo o \u010demkoli jin\u00e9m, r\u00e1d si t\u011b vyslechnu.“<\/div>\n
Bill jej s \u00fasm\u011bvem pohladil po l\u00edci, d\u00edvaje se mu hluboko do o\u010d\u00ed. Netu\u0161il, jestli za to mohl Tom\u016fv pohled, nebo pot\u0159eba navr\u00e1tit ztracen\u00e9, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil v\u0161echno promyslet, otev\u0159el \u00fasta, vyslovuje nesm\u011bl\u00e1 slova. „M\u016f\u017eu si te\u010f n\u011bco p\u0159\u00e1t j\u00e1?“<\/div>\n
Tom jej jemn\u011b dloubl do \u0161pi\u010dky nosu. „Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
\n

Bill se zhluboka nadechl a opatrn\u011b vyslovil sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. „Chci, aby sis sbalil v\u0161echny v\u011bci.“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, na rtech zmaten\u00fd \u00fasm\u011bv. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Sbal si v\u0161echny v\u011bci,“ zopakoval Bill. Nev\u011bd\u011bl, do \u010deho se \u0159\u00edt\u00ed, nebyl si jist\u00fd, co bude d\u00e1l, ale siln\u00e9 bu\u0161en\u00ed srdce a doteky mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel, ot\u00edraj\u00edc\u00edch se o jeho \u00fatroby, mu napov\u00eddaly, \u017ee kon\u00e1 spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„Bille-“ Tom zmaten\u011b svra\u0161til obli\u010dej. „Nechci, abys to d\u011blal jen proto, \u017ee m\u011b moment\u00e1ln\u011b popadla l\u00edtost.“<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1m to z l\u00edtosti. Chci to ud\u011blat. Kv\u016fli tob\u011b. Kv\u016fli sob\u011b,“ pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159. „Kv\u016fli n\u00e1m.“<\/div>\n
„Tak\u017ee, Georg ti u\u017e \u0159ekl-“ byl natolik zasko\u010den zvratem situace, \u017ee nebyl schopen poskl\u00e1dat smysluplnou v\u011btu.<\/div>\n
„Te\u010f nemluv\u00edm o n\u011bm,“ Bill n\u011b\u017en\u011b uchopil Toma za tv\u00e1\u0159. „Chci, abys bydlel se mnou.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Co dodat? Snad jen zapome\u0148te na chv\u00edli na trable v\u0161edn\u00edho sv\u011bta a dovolte, aby se v\u00e1m n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova vryla pod k\u016f\u017ei a pronikla p\u0159\u00edmo do srdce. Nezn\u00e1m kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pocit… „Tome,“ Bill se ost\u00fdchav\u011b nat\u00e1hl po jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed a zlehka se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2580","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2580","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2580"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2580\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2580"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2580"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2580"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}