{"id":2589,"date":"2015-10-02T16:00:00","date_gmt":"2015-10-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2579"},"modified":"2015-10-02T16:00:00","modified_gmt":"2015-10-02T15:00:00","slug":"cassiopeia-19-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/10\/02\/cassiopeia-19-1-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 19. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Jak to u\u017e b\u00fdv\u00e1 zvykem, znovu n\u00e1s \u010dek\u00e1 d\u00edl, kter\u00fd musel b\u00fdt z d\u016fvodu d\u00e9lky roztr\u017een ve dv\u011b poloviny. Douf\u00e1m, \u017ee mu to neub\u00edr\u00e1 na kvalit\u011b a \u017ee si spole\u010dn\u011b se mnou je\u0161t\u011b chv\u00edli na druhou \u010d\u00e1st po\u010dk\u00e1te. U\u017e te\u010f v\u00e1m m\u016f\u017eu prozradit, \u017ee to bude st\u00e1t za to :). Zat\u00edm v\u0161em p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 tkv\u00ed l\u00e1ska v tom, \u017ee t\u011b jemn\u011b p\u0159ivedu zp\u011bt k sob\u011b sam\u00e9mu. Ne k tomu, k\u00fdm bych t\u011b cht\u011bl m\u00edt, ale k tomu, k\u00fdm skute\u010dn\u011b jsi.“<\/em><\/div>\n
(Antoine de Saint-Exup\u00e9ry)<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Nakonec to nebyl tak \u0161patn\u00fd den, jak si Bill p\u016fvodn\u011b myslel. Dopoledne bylo klidn\u00e9, a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b klidn\u00e9 vzhledem k tomu, \u017ee se o vzduch v jedn\u00e9 m\u00edstnosti d\u011blil s klukem, kter\u00fd jej sotva p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny dostal do nemocnice. Greg se v ten den choval nezvykle krotce. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 hloup\u00e9 pozn\u00e1mky, neh\u00e1zel po Billovi kousky pap\u00edru, dokonce se dle Tomov\u00fdch slov neodv\u00e1\u017eil ani pohl\u00e9dnout jeho sm\u011brem. Bill rad\u011bji necht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak dlouho mu tohle chov\u00e1n\u00ed vydr\u017e\u00ed. Byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to nepotrv\u00e1 dlouho, strach z mo\u017en\u00e9ho ud\u00e1n\u00ed bude ka\u017ed\u00fdm dnem men\u0161\u00ed a ne\u017e se nad\u011bje, bude v\u0161echno takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. B\u00e1l se toho dne, opravdu se b\u00e1l chv\u00edle, kdy se vztahy mezi n\u00edm a spolu\u017e\u00e1ky vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed, ale ne tolik jako by se b\u00e1l, kdyby po sv\u00e9m boku nem\u011bl Toma.<\/p><\/div>\n

Byl \u010das ob\u011bda a v j\u00eddeln\u011b se za\u010dali sch\u00e1zet vyhladov\u011bl\u00ed studenti. N\u011bkte\u0159\u00ed se shroma\u017e\u010fovali do skupin se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli a spolu\u017e\u00e1ky, jin\u00ed zase podle obl\u00edbenosti vychutn\u00e1vali poledn\u00ed pauzu v p\u0159\u00edtomnosti sv\u00fdch obdivovatel\u016f. Vzduchem se nesla v\u016fn\u011b dobr\u00e9ho j\u00eddla, \u00fatr\u017eky jednotliv\u00fdch rozhovor\u016f a sm\u00edch. Zd\u00e1lo se, \u017ee ka\u017ed\u00fd k n\u011bkomu pat\u0159\u00ed. Dokonce i stoly v j\u00eddeln\u011b vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed pravidelnou mozaiku byly rozestav\u011bn\u00e9 bl\u00edzko sebe.<\/div>\n
\n

V\u0161echny a\u017e na jeden. St\u016fl v odlehl\u00e9m rohu m\u00edstnosti byl od ostatn\u00edch odd\u011blen neviditelnou hranic\u00ed, nebyl sou\u010d\u00e1st\u00ed pravideln\u00e9ho \u00fatvaru, kter\u00fd vytv\u00e1\u0159ely, dokonce se zd\u00e1lo, \u017ee tam v\u016fbec nepat\u0159\u00ed. Zalit\u00fd sluncem m\u011bl jako obvykle jedin\u00e9ho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka. Bill m\u011bl na u\u0161\u00edch velik\u00e1 sluch\u00e1tka, skrz kter\u00e1 mu do u\u0161\u00ed proudila jemn\u00e1 klav\u00edrn\u00ed melodie otupuj\u00edc\u00ed jeho mysl, nut\u00edc\u00ed jej z\u016fstat v klidu, i kdy\u017e mu zbytek jeho t\u011bla napov\u00eddal n\u011bco zcela jin\u00e9ho. Poci\u0165oval m\u00edrnou nervozitu a otup\u011blost. Nikdy se nec\u00edtil dob\u0159e v davu lid\u00ed, av\u0161ak b\u00fdt obklopen lidmi, kte\u0159\u00ed k v\u00e1m poci\u0165uj\u00ed jen jeden druh emoc\u00ed, a to ten negativn\u00ed, byl mnohem hor\u0161\u00ed pocit.<\/p><\/div>\n

Kr\u010dil se nad n\u011bkolika popsan\u00fdmi pap\u00edry a pr\u00e1v\u011b pracoval na dal\u0161\u00edm. P\u0159est\u00e1vku si rozd\u011blil na n\u011bkolik men\u0161\u00edch celk\u016f, pracoval systematicky v krat\u0161\u00edch intervalech spokojen s t\u00edm, \u017ee dok\u00e1zal vyzr\u00e1t na ve\u0161ker\u00e9 mo\u017en\u00e9 t\u011b\u017ekosti.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Na o\u010d\u00edch m\u011bl dioptrick\u00e9 br\u00fdle s hrub\u00fdmi \u010dern\u00fdmi obrou\u010dkami, kter\u00e9 nosil pouze ve chv\u00edl\u00edch, kdy byl vy\u010derp\u00e1n soustavn\u00fdm hled\u011bn\u00edm do knih. I nyn\u00ed to p\u0159eh\u00e1n\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee by si m\u011bl odpo\u010dinout, naj\u00edst se a teprve pot\u00e9 pokra\u010dovat, ale nemohl si pomoct. Pracoval na pl\u00e1nu jejich projektu, rozd\u011bloval jednotliv\u00e9 \u00fakoly a funkce; v\u0161echny, o kter\u00e9 se m\u011bl postarat on, byly ozna\u010den\u00e9 zelen\u00fdm zv\u00fdraz\u0148ova\u010dem, Tomova \u010d\u00e1st byla \u017elut\u00e1. Nebyli na tom tak \u0161patn\u011b, pokud na tom zapracuj\u00ed, stihnou projekt odevzdat je\u0161t\u011b v dan\u00e9m term\u00ednu. Profesor Higgins mu sice nab\u00eddl odklad o n\u011bkolik dn\u00ed, ale Bill po dlouh\u00e9 \u00favaze a seps\u00e1n\u00ed pot\u0159ebn\u00fdch \u00fakon\u016f zjistil, \u017ee to nebude nutn\u00e9.<\/div>\n
\n

Zrovna v\u00e1hav\u011b krou\u017ekoval jedno z pol\u00ed\u010dek \u017elut\u00fdm fixem, nejist\u00fd, zda by m\u011bl Toma pov\u011b\u0159it \u010d\u00e1st\u00ed n\u00e1ro\u010dn\u00fdch v\u00fdpo\u010dt\u016f, kdy\u017e nad sebou spat\u0159il st\u00edn n\u011b\u010d\u00ed postavy. Tu\u0161il, o koho se jedn\u00e1 a bral to jako znamen\u00ed. Odlo\u017eil fix a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zvedl hlavu. Byl si jist\u00fd, \u017ee je to Tom, stejn\u011b tak jako si byl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee m\u00e1 n\u011bco za lubem. V\u011bt\u0161inu dopoledne se tv\u00e1\u0159il vskutku z\u00e1hadn\u011b, pokukoval po Billovi s hravou jiskrou v o\u010d\u00edch a cestou do j\u00eddelny se od n\u011bj odd\u011blil s t\u00edm, \u017ee m\u00e1 pro n\u011bj p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Bill m\u011bl jeho p\u0159ekvapen\u00ed r\u00e1d; v\u011bt\u0161inou se dokonce trefil do jeho vkusu, vyj\u00edmaje ob\u0159\u00ed py\u017eamo a dalekohled s baterkou, ale i tyhle d\u00e1rky byly sv\u00fdm zp\u016fsobem roztomil\u00e9, tak\u017ee se v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku nem\u011bl \u010deho b\u00e1t.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile se jeho pohled zavrtal do indigov\u00e9 mod\u0159i sebejist\u00fdch o\u010d\u00ed. Nad sebou spat\u0159il vysm\u00e1tou tv\u00e1\u0159 oble\u017eenou z\u00e1plavou hust\u00fdch vlas\u016f, \u00fasm\u011bv na rtech zv\u00fdrazn\u011bn\u00fdch v\u00fdraznou rt\u011bnkou se zd\u00e1l b\u00fdt natolik \u0161irok\u00fd, jako by byl zak\u0159ivenou \u00fase\u010dkou spojuj\u00edc\u00ed ob\u011b poloviny jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. Trp\u011bliv\u011b \u010dekala, dokud si nesund\u00e1 sluch\u00e1tka a nebude j\u00ed v\u011bnovat pozornost.<\/p>\n

<\/div>\n

„Ahoj,“ promluvila Mandy pisklav\u00fdm hl\u00e1skem a hlavou k\u00fdvla sm\u011brem k vedlej\u0161\u00ed \u017eidli. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed, s naprostou sebejistotou, jako by byli dlouholet\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. „M\u016f\u017eu?“<\/div>\n
Bill se nezmohl na slovo, zadrhl se mu dech a tak jen v\u00e1hav\u011b k\u00fdvl hlavou, doufaje, \u017ee jejich rozhovor, a\u0165 u\u017e se m\u011bl t\u00fdkat \u010dehokoliv, bude stru\u010dn\u00fd a hlavn\u011b rychl\u00fd. Nec\u00edtil se v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti p\u0159\u00edjemn\u011b, nikdy z n\u00ed nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00fd pocit, ale to samoz\u0159ejm\u011b p\u0159ed Tomem p\u0159iznat nemohl. Bylo to n\u011bco v n\u011bm. Mo\u017en\u00e1 se jednalo o intuici a mo\u017en\u00e1 m\u011bl speci\u00e1ln\u00ed radar, kter\u00fdm dok\u00e1zal odhadnout \u010dlov\u011bka jedin\u00fdm pohledem do o\u010d\u00ed. A v t\u011bch jej\u00edch nevid\u011bl nic hrav\u00e9ho a h\u0159ejiv\u00e9ho, o \u010dem se jej sna\u017eila p\u0159esv\u011bd\u010dit sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Neboj se, nezdr\u017e\u00edm t\u011b dlouho.“ Napravila si t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitnou halenku, o\u010dima nen\u00e1padn\u011b prol\u00e9tla Billovy pap\u00edry a v posledn\u00ed chv\u00edli se ovl\u00e1dla, jinak by otr\u00e1ven\u011b pohodila hlavou, jak m\u011bla ve zvyku. V\u0161e, co se t\u00fdkalo \u0161koly, j\u00ed p\u0159i\u0161lo bezduch\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9. Byla si v\u011bdoma sv\u00fdch p\u0159ednost\u00ed, v\u011bd\u011bla, \u017ee kr\u00e1sn\u00e9 d\u00edvky to m\u00edvaj\u00ed v \u017eivot\u011b lehk\u00e9 i bez dobr\u00fdch zn\u00e1mek, sta\u010d\u00ed jen ude\u0159it na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
Bill z\u016fst\u00e1val nad\u00e1le potichu. Se sklon\u011bnou hlavou z\u00edral na kone\u010dky sv\u00fdch prst\u016f.<\/div>\n
\n

„P\u0159i\u0161la jsem t\u011b po\u017e\u00e1dat o pomoc.“<\/p><\/div>\n

V duchu se pr\u00e1v\u011b rozb\u011bhl a dal se na \u00fat\u011bk. Tohle u\u017e jednou sly\u0161el, tenkr\u00e1t to v\u0161ak bylo jin\u00e9. Tehdy za n\u00edm p\u0159i\u0161el Tom, \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho sice p\u0159\u00edli\u0161 neznal, ale o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Byl jedinou osobou na cel\u00e9 \u0161kole, kter\u00e1 mu nikdy neubl\u00ed\u017eila, jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, co na jeho adresu nikdy ne\u0159ekl \u0161patn\u00e9 slovo, co\u017e se o Mandy \u0159\u00edct nedalo.<\/div>\n
„S \u010d\u00edm ti m\u016f\u017eu pomoct?“ zeptal se, doufaje, \u017ee byl jeho t\u00f3n dostate\u010dn\u011b zdvo\u0159il\u00fd.<\/div>\n
„V\u0161imla jsem si, \u017ee si s Tomem posledn\u00ed dobou dost rozum\u00edte,“ ud\u011blala dramatickou p\u0159est\u00e1vku, b\u011bhem kter\u00e9 k n\u00ed Bill zvedl pohled, a ona jeho pohled la\u0161kovn\u011b op\u011btovala. „Nev\u00edm, \u010d\u00edm to je, ale zd\u00e1 se, \u017ee si t\u011b obl\u00edbil.“<\/div>\n
„Pracujeme na spole\u010dn\u00e9m projektu. To je v\u0161echno,“ reagoval Bill ti\u0161e. Do tv\u00e1\u0159\u00ed mu stoupala horkost. A n\u011bkdy, kdy\u017e se mu otev\u0159u, doch\u00e1z\u00ed i k jin\u00fdm v\u011bcem. K dotek\u016fm, objet\u00edm, polibk\u016fm\u2026<\/em><\/div>\n
Opravdu netu\u0161il, jak\u00fd smysl tohle v\u0161echno m\u011blo.<\/div>\n
„To nevad\u00ed,“ Mandy vesele pohodila rukou. „D\u00e1 na tebe a to mi sta\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed k \u010demu?“<\/div>\n
„Abys mi s n\u00edm pomohl,“ odpov\u011bd\u011bla, popadla jeden ze sv\u011btl\u00fdch pram\u00ednk\u016f a za\u010dala si jej obt\u00e1\u010det kolem prstu v domn\u011bn\u00ed, \u017ee si stejn\u00fdm zp\u016fsobem omot\u00e1 kolem sebe ka\u017ed\u00e9ho chlapa a donut\u00ed jej hladov\u011bt po jej\u00ed vn\u011bj\u0161\u00ed kr\u00e1se. S Billem v\u0161ak nic nebylo takov\u00e9, jak by m\u011blo b\u00fdt, nebyl jako ostatn\u00ed a jej\u00ed la\u0161kov\u00e1n\u00ed jej nech\u00e1valo zcela chladn\u00fdm.<\/div>\n
\n

Bill m\u011bl pocit, jako by jej n\u011bkdo polil ledovou vodou. Opravdu byl tak naivn\u00ed a doufal, \u017ee si p\u0159i\u0161la jen pro radu ohledn\u011b u\u010den\u00ed? „M\u00e1m ti s n\u00edm pomoct?“ zeptal se ti\u0161e, doufaje, \u017ee jen \u0161patn\u011b sly\u0161el nebo nespr\u00e1vn\u011b pochopil jej\u00ed \u017e\u00e1dost.<\/p><\/div>\n

Mandy se naklonila dop\u0159edu, \u010d\u00edm\u017e vystavila na obdiv hlubok\u00fd v\u00fdst\u0159ih, kter\u00e9mu Bill nev\u011bnoval jedin\u00fd pohled.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, l\u00edb\u00edm se mu, to v\u00edm jist\u011b, ale n\u011bjak se nem\u00e1 k tomu, aby n\u011bco zkusil. Mo\u017en\u00e1 kdyby ses za m\u011b u n\u011bj tro\u0161ku p\u0159imluvil, pomohlo by to. Vlastn\u011b jsem si t\u00edm jist\u00e1.“<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 nev\u00edm.“ Bill odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a o\u010dima smutn\u011b p\u0159el\u00e9tl hromadu popsan\u00fdch pap\u00edr\u016f. Byl tak hloup\u00fd. Tohle bylo jedin\u00e9, co byl schopen Tomovi d\u00e1t?<\/div>\n
„Vymyslela jsem geni\u00e1ln\u00ed pl\u00e1n.“ P\u0159eru\u0161ila jej dal\u0161\u00edm m\u00e1vnut\u00edm dlan\u011b a Bill pochopil, \u017ee nebyla zvykl\u00e1 vzd\u00e1vat se a u\u017e v\u016fbec ne prohr\u00e1vat, na rozd\u00edl od n\u011bj.<\/div>\n
„Za t\u0159i t\u00fddny je \u0161koln\u00ed ples a j\u00e1 je\u0161t\u011b nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9ho partnera. Mohl by ses o tom p\u0159ed n\u00edm nen\u00e1padn\u011b zm\u00ednit a p\u0159idat n\u011bco v tom smyslu, \u017ee bych byla rozhodn\u011b skv\u011blou spole\u010dnic\u00ed a \u017ee by ud\u011blal velikou chybu, kdyby tuhle p\u0159\u00edle\u017eitost nevyu\u017eil.“<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd, jestli-„<\/div>\n
„Ale mus\u00ed\u0161 p\u016fsobit opravdu, opravdu nen\u00e1padn\u011b, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill t\u011b\u017ece vydechl a slo\u017eil si br\u00fdle. „Rozu-„<\/div>\n
„A taky bych ti byla vd\u011b\u010dn\u00e1, kdyby tenhle rozhovor z\u016fstal jen mezi n\u00e1mi.“<\/div>\n
\n

Bill sklonil hlavu, bezmocn\u011b z\u00edraje na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot a v t\u00e9hle pozici z\u016fstal je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co Mandy bez dal\u0161\u00edch slov odtan\u010dila k vedlej\u0161\u00edmu stolu a Bill pro ni op\u011bt splynul s okoln\u00edm vzduchem. M\u011blce d\u00fdchal, sna\u017eil se nevn\u00edmat poz\u016fstatky kv\u011btinov\u00e9 v\u016fn\u011b vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem n\u011bj, okr\u00e1daj\u00edc\u00ed jej i o posledn\u00ed zbytky sebed\u016fv\u011bry. V \u00fastech m\u011bl sucho, v krku c\u00edtil nep\u0159\u00edjemnou p\u0159ek\u00e1\u017eku, kter\u00e1 ani zdaleka nebyla t\u00edm jedin\u00fdm, co v n\u011bm probouzelo pocit, \u017ee se nem\u016f\u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. Kolem krku c\u00edtil stisk ledov\u00fdch rukou, p\u0159ipravovaly jej i o posledn\u00ed zbytky kysl\u00edku.<\/p><\/div>\n

Byly to jej\u00ed ruce a p\u0159ipravovaly jej o Toma.<\/div>\n
Kdy\u017e se nad n\u00edm o n\u011bkolik minut pozd\u011bji znovu vzty\u010dil st\u00edn, bylo mu do pl\u00e1\u010de. Zhluboka se nadechl a zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd se bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed s \u00fasm\u011bvem usadil naproti n\u011bmu, ignoruje \u0161okovan\u00e9 pohledy ostatn\u00edch.<\/div>\n
Byl tak bezprost\u0159edn\u00ed a uvoln\u011bn\u00fd. Bill cht\u011bl alespo\u0148 jednou poc\u00edtit, jak\u00e9 to je.<\/div>\n
\n

„B\u00e1l jsem se, \u017ee to nestihnu,“ p\u0159iznal Tom, v o\u010d\u00edch mu pl\u00e1polaly hrav\u00e9 plam\u00ednky sv\u011btla. Odlo\u017eil t\u00e1c s j\u00eddlem vedle sebe a po\u017e\u00e1dal Billa, aby mu podal ruku. Bill jej poslechl pot\u011b\u0161en t\u00edm, \u017ee nemus\u00ed mluvit, polo\u017eil ruku na st\u016fl a rozev\u0159el dla\u0148, do kter\u00e9 mu Tom vz\u00e1p\u011bt\u00ed polo\u017eil t\u0159i poskl\u00e1dan\u00e9 pap\u00edrky.<\/p><\/div>\n

„Co to je?“ zeptal se s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Opravdu doufal, \u017ee si Tom nev\u0161imne n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bny jeho n\u00e1lady.<\/div>\n
„L\u00edstky,“ vysv\u011btlil Tom s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm obli\u010dejem. „Pro tebe, pro m\u011b a pro Beth na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed v\u00fdstavu dom\u00e1c\u00edch zv\u00ed\u0159at. Cht\u011bl jsem ti o tom \u0159\u00edct u\u017e r\u00e1no, ale n\u011bjak mi to, v\u0161ak v\u00ed\u0161\u2026 vypadlo z hlavy.“<\/div>\n
Na v\u00ed\u010dka mu usedla plachost, stejn\u00e1, kter\u00e1 se mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed vkradla i do slov. D\u00edval se na Billa, srdce mu v hrudi spokojen\u011b tan\u010dilo bezb\u0159ehou radost\u00ed.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee by se v\u00e1m to mohlo l\u00edbit.“<\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l, kone\u010dky prst\u016f zlehka t\u0159el o barevn\u00e9 pap\u00edrky, na jejich\u017e povrchu se vyj\u00edmala kresba b\u00edl\u00e9, kudrnat\u00e9 ove\u010dky a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, pro\u010d se c\u00edtil tak \u0161patn\u011b, kdy\u017e se Tom pokou\u0161el ud\u011blat n\u011bco hezk\u00e9ho pro n\u011bj a pro Beth. Byl to kr\u00e1sn\u00fd n\u00e1pad, u\u017e vid\u011bl jej\u00ed radostnou tv\u00e1\u0159 a rozz\u00e1\u0159en\u00e1 o\u010dka. T\u00edmhle by u n\u00ed Tom op\u011bt zabodoval.<\/div>\n
\n

„Je to skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, Tome,“ promluvil ti\u0161e, na rtech n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. „Beth bude nad\u0161en\u00e1.“<\/p><\/div>\n

„Ty mi tak nep\u0159ipad\u00e1\u0161,“ podotkl Tom opatrn\u011b, nespou\u0161t\u011bje o\u010di z Billova nedot\u010den\u00e9ho sal\u00e1tu. „Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill se zad\u00edval sm\u011brem, kter\u00fdm hled\u011bl i Tom a jemn\u011b k\u00fdvl hlavou. „V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, jen\u2026 pot\u0159eboval jsem n\u011bco dokon\u010dit, tak\u017ee jsem na j\u00eddlo \u00fapln\u011b zapomn\u011bl.“<\/div>\n
„To se ti nediv\u00edm,“ \u0159ekl Tom pobaven\u011b krout\u011b hlavou, nar\u00e1\u017eeje na nevkusn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed sm\u011bs zelen\u00fdch l\u00edstk\u016f v Billov\u011b misce.<\/div>\n
Kdyby nev\u011bd\u011bl, jak hloup\u011b by to vyzn\u011blo, nab\u00eddl by mu kus sv\u00e9ho sendvi\u010de, akor\u00e1t by z n\u011bj musel p\u0159edt\u00edm vyt\u00e1hnout \u0161unku. Ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak se Bill dostal k vegetari\u00e1nstv\u00ed. Zaj\u00edmalo jej, jestli to d\u011blal z l\u00edtosti ke zv\u00ed\u0159at\u016fm, nebo se za jeho rozhodnut\u00edm skr\u00fdvalo hlub\u0161\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, zat\u00edm se mu v\u0161ak nenaskytla vhodn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost na to, aby se zeptal. P\u0159i pohledu do jeho posmutn\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee ani tahle chv\u00edle nebyla nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed k tomu, aby rozeb\u00edrali Billovo stravov\u00e1n\u00ed, a spat\u0159it \u00fasm\u011bv na jeho rtech bylo asi stejn\u011b vz\u00e1cn\u00e9 jako zahl\u00e9dnout v mo\u0159i temnoty padaj\u00edc\u00ed hv\u011bzdu a rovn\u011b\u017e tak kr\u00e1sn\u00e9, i p\u0159esto se mu nyn\u00ed zd\u00e1l pon\u011bkud smutn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle.<\/div>\n
\n

Zvedl ruku a bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ejel b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po Billov\u011b l\u00edci. Cht\u011bl mu t\u00edm nazna\u010dit, \u017ee mu m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it, \u017ee se mu m\u016f\u017ee sv\u011b\u0159it se v\u0161\u00edm, co jej tr\u00e1p\u00ed a Tom tady bude pro n\u011bj, aby jej vyslechl a poradil mu. Aby poskl\u00e1dal dohromady ve\u0161ker\u00e9 \u00falomky Billovy nejist\u00e9 du\u0161e a do \u017eil mu vlil sebed\u016fv\u011bru, kterou tolik postr\u00e1dal.<\/p><\/div>\n

Bill popla\u0161en\u011b zamrkal, sleduje Toma p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem, ale Tom nem\u011bl pocit, \u017ee by si dovolil n\u011bco nemor\u00e1ln\u00edho nebo \u0161patn\u00e9ho a bolelo jej, kdy\u017e se Bill za takov\u00e9ho pokl\u00e1dal.<\/div>\n
„Co se stalo?“ naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, \u0161eptaje svou tichou ot\u00e1zku.<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a polkl p\u0159es velk\u00fd knedl\u00edk v krku. Nev\u011bd\u011bl, jak by m\u011bl za\u010d\u00edt, jak m\u011bl Toma nen\u00e1padn\u011b po\u017e\u00e1dat o to, aby vzal Mandy na ples, kdy\u017e mu pr\u00e1v\u011b tahle \u017e\u00e1dost l\u00e1mala srdce na kousky. Pohl\u00e9dl na Toma zpod z\u00e1voje hust\u00fdch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch \u0159as a smutn\u011b se pousm\u00e1l. Cht\u011bl se zachovat jako p\u0159\u00edtel. Cht\u011bl ud\u011blat v\u0161echno pro to, aby se i Tom c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd, a pokud m\u011bl b\u00fdt jeho \u0161t\u011bst\u00edm ve\u010der str\u00e1ven\u00fd ve spole\u010dnosti sebev\u011bdom\u00e9 blond\u00fdnky, bude to muset respektovat.<\/div>\n
\n

„Byla za mnou Mandy,“ vydechl ti\u0161e a zatajil dech.<\/p><\/div>\n

„Kdy?“ Bylo Tomovou jedinou reakc\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e9 posko\u010den\u00ed na \u017eidli nebo vykulen\u00ed o\u010d\u00ed, dokonce ani \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„P\u0159ed chv\u00edl\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl, vyh\u00fdbaje se Tomovu pohledu hned ze dvou d\u016fvod\u016f. T\u00edm prvn\u00edm byl strach pramen\u00edc\u00ed z nejistoty, co by v jeho o\u010d\u00edch mohl spat\u0159it, a t\u00edm druh\u00fdm byl tak\u00e9 strach, av\u0161ak z toho, \u017ee by pohled do jeho o\u010d\u00ed ot\u0159\u00e1sl p\u016fdou pod jeho nohama a na dal\u0161\u00ed slova by se u\u017e nevzmohl.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161la m\u011b po\u017e\u00e1dat o pomoc,“ vysv\u011btlil, hraje si s ruk\u00e1vy sv\u00e9ho svetru.<\/div>\n
„S \u010d\u00edm?“ Tom p\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161leje nad t\u00edm, co takov\u00e9ho po n\u011bm mohla cht\u00edt, kdy\u017e \u0161mahem ruky zma\u0159ila ve\u0161ker\u00e9 jeho pokusy ud\u011blat Billovi radost.<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl. Byl si jist\u00fd, \u017ee pokud to \u0159ekne narovinu a dostate\u010dn\u011b rychle, nebude to bolet tolik, jako kdyby zach\u00e1zel do hloubky a zbyte\u010dn\u011b se zamot\u00e1val do pavu\u010diny vztah\u016f, kter\u00fdm nikdy p\u0159\u00edli\u0161 nerozum\u011bl.<\/div>\n
„S tebou,“ \u0159ekl a polo\u017eil l\u00edstky na hromadu pozn\u00e1mek. „Chce, abys s n\u00ed \u0161el na ples.“<\/div>\n
Tom pobaven\u011b zakroutil hlavou, hrud\u00ed se mu rozl\u00e9halo n\u011bco tepl\u00e9ho a p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Tak\u017ee d\u016fvodem Billovy sklesl\u00e9 n\u00e1lady byla mo\u017enost, \u017ee by \u0161el s Mandy na ples. Dalo se to pova\u017eovat za jistou formu \u017e\u00e1rlen\u00ed? A\u0165 u\u017e to bylo jakkoliv, z Billovy strany n\u011bco takov\u00e9ho rozhodn\u011b ne\u010dekal. Bylo to mil\u00e9, v podstat\u011b mu t\u00edm nazna\u010dil, \u017ee mu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed, i kdy\u017e o tom s\u00e1m nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed.<\/div>\n
\n

„To je v\u0161echno?“ zeptal se s \u00fasm\u011bvem. Nemohl si pomoct. Billovo roztr\u017eit\u00e9 vystupov\u00e1n\u00ed, neust\u00e1l\u00e9 uh\u00fdb\u00e1n\u00ed pohledem a nachov\u00fd odst\u00edn jinak sn\u011bhov\u00fdch l\u00ed\u010dek mu vyr\u00e1\u017eely dech.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1 se to tak \u0159\u00edct,“ k\u00fdvl hlavou Bill, nerv\u00f3zn\u011b si okusuje vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b je po probl\u00e9mu. Nikam s n\u00ed nep\u016fjdu a te\u010f se m\u016f\u017eeme v\u011bnovat projektu.“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, sleduje, jak si Tom ukousl kus sendvi\u010de a nat\u00e1hl se po pap\u00ed\u0159e, kter\u00fd byl na vrcholu cel\u00e9 hromady. Nad obo\u010d\u00edm mu vystoupila vr\u00e1ska soust\u0159ed\u011bn\u00ed, jak pozorn\u011b pro\u010d\u00edtal jeden bod za druh\u00fdm.<\/div>\n
„M\u00e1m r\u00e1d tvoje seznamy,“ vyhl\u00e1sil po chv\u00edli, o\u010dima p\u0159ech\u00e1zeje ka\u017ed\u00fdm bodem seznamu. „Jsou tak barevn\u00e9 a\u2026 dlouh\u00e9,“ dodal s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem. Zd\u00e1lo se, \u017ee na Mandy a jej\u00ed \u017e\u00e1dost ohledn\u011b plesu okam\u017eit\u011b zapomn\u011bl\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Jak to u\u017e b\u00fdv\u00e1 zvykem, znovu n\u00e1s \u010dek\u00e1 d\u00edl, kter\u00fd musel b\u00fdt z d\u016fvodu d\u00e9lky roztr\u017een ve dv\u011b poloviny. Douf\u00e1m, \u017ee mu to neub\u00edr\u00e1 na kvalit\u011b a \u017ee si spole\u010dn\u011b se mnou je\u0161t\u011b chv\u00edli na druhou \u010d\u00e1st po\u010dk\u00e1te. U\u017e te\u010f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2589","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2589","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2589"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2589\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2589"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2589"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2589"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}