{"id":2600,"date":"2015-09-28T16:00:00","date_gmt":"2015-09-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2590"},"modified":"2015-09-28T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-28T15:00:00","slug":"cassiopeia-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/28\/cassiopeia-18\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 18."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Pros\u00edm, neo\u010dek\u00e1vejte od tohohle d\u00edlu nic p\u0159elomov\u00e9ho, v\u0161echny p\u0159\u00edb\u011bhy v\u0161ak musej\u00ed m\u00edt i takov\u00e9 \u010d\u00e1sti. Klidn\u00e9, hloubav\u00e9, pln\u00e9 pohled\u016f do minulost\u00ed a viz\u00ed lep\u0161\u00ed budoucnosti. Jestli s t\u00edm ve va\u0161ich o\u010d\u00edch usp\u011bju, to nev\u00edm, ale j\u00e1 jsem si psan\u00ed u\u017eila a mysl\u00edm, \u017ee to je ze v\u0161eho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. U\u017e jen kv\u016fli tomu pocitu, kter\u00fd to ve mn\u011b vyvolalo, mysl\u00edm, \u017ee kr\u00e1\u010d\u00edme spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. P\u0159eji v\u00e1m kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Domov nen\u00ed m\u00edstem, odkud poch\u00e1z\u00edme, ale kam pat\u0159\u00edme. N\u011bkte\u0159\u00ed procestuj\u00ed cel\u00fd sv\u011bt, aby jej na\u0161li. Jin\u00ed jej naleznou v bl\u00edzk\u00e9 osob\u011b.“<\/em><\/div>\n
(Beau Taplin)<\/strong><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Drobnou vesnici kr\u010d\u00edc\u00ed se na \u00fapat\u00ed vysok\u00fdch kopc\u016f zachv\u00e1tila ne\u010dekan\u00e1 bou\u0159e. Do oken \u0161lehal v\u00edtr, tenk\u00e9 sklo st\u00e9nalo pod n\u00e1porem divok\u00e9ho de\u0161t\u011b, v\u0161ichni obyvatel\u00e9 post\u00e1vali u oken v obav\u00e1ch z nejhor\u0161\u00edho. \u0158ady \u0161pi\u010dat\u00fdch dom\u016f byly propleten\u00e9 r\u016fzn\u00fdmi pot\u016f\u010dky, skrz vesnici proudilo rameno \u0159eky, kter\u00e9 b\u00fdvalo za jin\u00fdch okolnost\u00ed klidn\u00e9 a m\u00edrumilovn\u00e9, sta\u010dilo v\u0161ak, aby se hladina zv\u00fd\u0161ila je\u0161t\u011b o n\u011bkolik centimetr\u016f, \u0159eka by se vylila a voda by zp\u016fsobila hotovou katastrofu. V\u0161ichni se b\u00e1li rozbou\u0159en\u00e9ho \u017eivlu, v\u0161ichni a\u017e na rodinu Kaulitzov\u00fdch a jejich mal\u00e9ho chlapce, kter\u00fd v okam\u017eic\u00edch, kdy ostatn\u00ed obyvatel\u00e9 hled\u011bli na oblohu s obavami, on k n\u00ed vzhl\u00ed\u017eel z bezpe\u010d\u00ed sv\u00e9ho pokoje s tichou prosbou.<\/em><\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed hezk\u00e9 p\u0159\u00e1t si n\u011bco takov\u00e9ho, ale on u\u017e nedok\u00e1zal rozli\u0161it hezk\u00e9 od \u0161patn\u00e9ho. V jejich dom\u011b bylo v\u0161echno jen \u0161patn\u00e9, nesmysln\u00e9 a hloup\u00e9 a nejhloup\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho, ten, kter\u00fd se jako jedin\u00e1 v\u011bc v cel\u00e9m \u017eivot\u011b man\u017eel\u016f Kaulitzov\u00fdch nevyda\u0159il, byl pr\u00e1v\u011b on.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Sed\u011bl na parapetu s mal\u00fdm sm\u00e1\u010den\u00fdm ko\u0165\u00e1tkem na kl\u00edn\u011b, po chv\u00edli sklonil hlavu a zad\u00edval se do unaven\u00fdch vd\u011b\u010dn\u00fdch o\u010d\u00ed. Bodlo jej u srdce.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e r\u00e1no odch\u00e1zel do \u0161koly, po dlouh\u00fdch hr\u00e1tk\u00e1ch opou\u0161t\u011bl krabici plnou hu\u0148at\u00fdch krout\u00edc\u00edch se ko\u017e\u00ed\u0161k\u016f a nemohl se do\u010dkat, a\u017e si je po \u0161kole vezme do pokoje a bude si se v\u0161emi hr\u00e1t. Kone\u010dn\u011b bude m\u00edt alespo\u0148<\/em> n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1tele.<\/em><\/div>\n
Po n\u00e1vratu ze \u0161koly byla v\u0161ak krabice pr\u00e1zdn\u00e1, ko\u0165ata byla pry\u010d a on pochopil, \u017ee krutost jeho rodi\u010d\u016f sah\u00e1 mnohem d\u00e1l, ne\u017e p\u016fvodn\u011b myslel. Kdy\u017e dob\u011bhl k potoku za domem a spat\u0159il svou matku skl\u00e1n\u011bt se nad krout\u00edc\u00edm se pytlem pln\u00fdm \u017eivo\u0159\u00edc\u00edch tvore\u010dk\u016f, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nic nebude takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. Rozb\u011bhl se za n\u00ed. Prosil, plakal, nal\u00e9hal, sliboval. V\u0161echno bylo marn\u00e9. Kdy\u017e zaniklo i posledn\u00ed tich\u00e9 protestov\u00e1n\u00ed, ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b od \u017ealudku. Se strachem v uplakan\u00fdch o\u010d\u00edch nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na svou matku, kter\u00e1 vyt\u00e1hla pytel, s pok\u0159iven\u00fdm \u00fasm\u011bvem mu jej hodila k noh\u00e1m a ode\u0161la. Bill se s krv\u00e1cej\u00edc\u00edm srdcem svezl k zemi, c\u00edtil, jak se mu bo\u0159\u00ed pod nohama cel\u00fd dosavadn\u00ed sv\u011bt. U\u017e v\u00edce nem\u011bl rodi\u010de ani domov. Nem\u011bl nic, k \u010demu by se mohl up\u00ednat, nic, d\u00edky \u010demu by se nec\u00edtil tak osam\u011ble. V t\u00e9 chv\u00edli ztratil \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se,“ zalykal se pl\u00e1\u010dem, nespou\u0161t\u011bje zdrcen\u00fd pohled z nehybn\u00e9ho pytle.<\/em><\/div>\n
„Tolik se omlouv\u00e1m,“ opakoval, jako by m\u011bla neboh\u00e1 ko\u0165ata ob\u017eivnout a potrestat jej stejn\u011b jako jeho rodi\u010de. Slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, zkroutil se do klub\u00ed\u010dka a ne\u0161\u0165astn\u011b vzlykl. Jeho vzlyky pohltily ve\u0161ker\u00e9 zvuky okol\u00ed spole\u010dn\u011b s tich\u00fdm m\u0148ouknut\u00edm. Mal\u00fd bojovn\u00edk v\u0161ak cht\u011bl z\u016fstat na\u017eivu, zoufale bojoval o sv\u016fj \u017eivot a sna\u017eil se na sebe upozornit t\u00edm, \u017ee metal drobn\u00fdm t\u011bl\u00ed\u010dkem v hromad\u011b nehybn\u00fdch sourozenc\u016f tak dlouho, dokud se mu nepoda\u0159ilo upoutat Billovu pozornost.<\/em> „Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t,“ \u0161eptl ml\u00e1d\u011bti, kter\u00e9 se mezit\u00edm zabalen\u00e9 v Billov\u011b obl\u00edben\u00e9m ru\u010dn\u00edku rozvalovalo na jeho kl\u00edn\u011b. „U\u017e ti nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed. Z\u016fstane\u0161 tady se mnou, ale mus\u00ed\u0161 b\u00fdt potichu, ano? Nikdo nesm\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee jsi tady.“<\/em><\/div>\n
Kot\u011b jako by porozum\u011blo jeho obav\u00e1m, vys\u00edlen\u011b zvedlo hlavi\u010dku a op\u011bt jej obda\u0159ilo vd\u011b\u010dn\u00fdm pohledem slibuj\u00edc\u00edm naprostou poslu\u0161nost a v\u011brnost.<\/em><\/div>\n
Bill mu v\u011bnoval \u00fasm\u011bv, l\u00e1skypln\u011b jej pohladil za u\u0161ima a pot\u00e9 o\u010dima op\u011btovn\u011b zabloudil k rozbou\u0159en\u00e9 obloze za okny, v mysli formuluje tu samou prosbu po\u0159\u00e1d dokola. On nebyl jako ostatn\u00ed. Nep\u0159\u00e1l si, aby p\u0159estalo pr\u0161et, nem\u011bl strach z toho, \u017ee by se \u0159eka vylila, zaplavila jejich d\u016fm a p\u0159ipravila je t\u00edm o majetek. Pr\u00e1v\u011b naopak. P\u0159\u00e1l si p\u0159esn\u011b to.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

D\u00edval se na nebe, naslouchal symfonii de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e nebe protnul z\u00e1\u0159iv\u00fd blesk, ti\u0161e upozornil kot\u011b, kter\u00e9 se stalo jeho spojencem, \u017ee to u\u017e nepotrv\u00e1 dlouho. P\u0159edstavoval si, jak \u0159eka st\u00e9n\u00e1 pod n\u00e1pory de\u0161t\u011b, jak nedobrovoln\u011b p\u0159ij\u00edm\u00e1 dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed vodu a\u017e se nakonec vyl\u00e9v\u00e1 ze sv\u00e9ho koryta a poskytuje Billovi \u0161anci uniknout. P\u0159edstavoval si, jak spole\u010dn\u011b se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem pluj\u00ed daleko odsud, vylit\u00e1 \u0159eka je un\u00e1\u0161\u00ed do nezn\u00e1ma, na m\u00edsta, kter\u00e1 nikdy p\u0159edt\u00edm nenav\u0161t\u00edvili, na m\u00edsta, kde by mohli spole\u010dn\u011b za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku. Nem\u011bl strach. C\u00edtil, \u017ee n\u011bkde tam, v nezn\u00e1mu symbolizovan\u00e9m rozlehlou temnotou, \u010dek\u00e1 n\u011bco hezk\u00e9ho. Ta p\u0159edstava mu vlila do \u017eil novou energii, mnohem pozitivn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tu, na kterou byl zvykl\u00fd a on byl ochoten vydr\u017eet v\u0161echno jen proto, aby se jednoho dne c\u00edtil hezky. Aby i on pochopil jak\u00e9 to je, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em><\/div>\n

Bou\u0159e nakonec nebyla natolik mocn\u00e1, aby vyplnila jeho nejtajn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, ani mu nepomohla k \u00faniku a Bill na tom p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m m\u00edst\u011b pro\u017eil dal\u0161\u00edch osm let. Nad\u011bje byly ka\u017ed\u00fdm dnem men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed a ne\u017e se nad\u00e1l, zanikly \u00fapln\u011b. Mo\u017en\u00e1 je smetla bou\u0159e, mo\u017en\u00e1 byly une\u0161en\u00e9 \u0159ekou zjevuj\u00edc\u00ed se v Billov\u00fdch snech a mo\u017en\u00e1 nikdy nebyly skute\u010dn\u00e9.<\/em><\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Bill rozt\u0159esen\u011b vydechl nosem a po dlouh\u00fdch minut\u00e1ch str\u00e1ven\u00fdch vym\u011b\u0148ov\u00e1n\u00edm si nevinn\u00fdch polibk\u016f ukon\u010dil magick\u00fd okam\u017eik t\u00edm, \u017ee sklonil tv\u00e1\u0159, p\u0159i\u010dem\u017e \u0161pi\u010dkou nosu p\u0159ejel Tomovi po \u010delisti a t\u011b\u017ece polknul. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil Tomovy rty zboku na tv\u00e1\u0159i, c\u00edtil, jak jej jemn\u011b l\u00edb\u00e1 na stran\u011b krku, na brad\u011b a \u010delisti a stoup\u00e1 v\u00fd\u0161. N\u011bha a opatrnost, kterou do sv\u00fdch polibk\u016f vkl\u00e1dal, byly Billovi zcela ciz\u00ed. Nikdy p\u0159edt\u00edm s n\u00edm nikdo nezach\u00e1zel takov\u00fdm zp\u016fsobem.<\/p><\/div>\n

Tom mu necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, jeho doteky byly jemn\u00e9, sotva post\u0159ehnuteln\u00e9, nedovolil si dokonce ani hlub\u0161\u00ed polibek, jen aby n\u00e1hodou nezp\u016fsobil n\u011bco, co by Billa mohlo vyd\u011bsit, a tahle skute\u010dnost vyvol\u00e1vala v \u010dernovlas\u00e9m chlapci skute\u010dn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. Nikdy p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1 o Tomovi myslet, po v\u011bt\u0161inu \u010dasu v n\u011bm probouzel protich\u016fdn\u00e9 my\u0161lenky, a kdy\u017e se od n\u011bj nyn\u00ed odsunul a zahled\u011bl se mu hluboce do o\u010d\u00ed, zji\u0161\u0165oval, \u017ee se toho zas tolik nezm\u011bnilo.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, co to mezi nimi vlastn\u011b bylo, t\u00e1pal nad t\u00edm, jak by m\u011bl b\u00fdt jejich vztah definov\u00e1n, proto\u017ee v jeho sv\u011bt\u011b m\u011blo v\u0161echno svou pou\u010dku nebo vysv\u011btlen\u00ed, v\u0161echno se d\u011blo z jist\u00e9ho d\u016fvodu, ka\u017ed\u00e1 reakce byla kask\u00e1dou p\u0159ede\u0161l\u00fdch podn\u011bt\u016f. O\u010d\u00edm v\u011bdce z\u016fst\u00e1valo skryto jen velmi m\u00e1lo v\u011bc\u00ed a v\u0161echny ty, kter\u00e9 nebyly na prvn\u00ed pohled zjevn\u00e9, se pokou\u0161el dlouh\u00fdm a d\u016fkladn\u00fdm b\u00e1d\u00e1n\u00edm pochopit.<\/div>\n
\n

A p\u0159esn\u011b to cht\u011bl ud\u011blat i v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b. Necht\u011bl d\u011blit sv\u016fj \u017eivot mezi dva sv\u011bty; mezi sv\u016fj, kter\u00e9mu rozum\u011bl jen on a mezi Tom\u016fv, kter\u00fd mu byl zat\u00edm zcela ciz\u00ed, ne, byl ochoten nach\u00e1zet drobn\u00e9 skulinky, dlouh\u00fdm a d\u016fkladn\u00fdm b\u00e1d\u00e1n\u00edm objevit skryt\u00e9 pr\u016fchody a v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku doc\u00edlit jejich spojen\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9 hlubok\u00e9 propojen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Zlehka p\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na Tomovu \u010delist, pozorn\u011b sledoval po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed sv\u00fdch prst\u016f a n\u00e1sledn\u00e9 reakce, kter\u00e9 v Tomovi jemn\u00fdm hlazen\u00edm vyvol\u00e1val. Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, pozdvihl obo\u010d\u00ed a obda\u0159il Billa jedn\u00edm ze sv\u00fdch sladk\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it,“ vydechl d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl zastavit. O\u010di mu z\u00e1\u0159ily up\u0159\u00edmnou radost\u00ed.<\/div>\n
„\u010cemu?“ zeptal se Bill jemn\u011b, p\u0159ekvapen t\u00edm, \u017ee mu jejich spole\u010dn\u00fd okam\u017eik a v\u0161echno, co mezi sebou pr\u00e1v\u011b m\u011bli, p\u0159i\u0161lo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e pr\u00e1v\u011b prob\u00edhaj\u00edc\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ka profesora Higginse.<\/div>\n
„\u017des m\u011b od sebe neodstr\u010dil a nepo\u017e\u00e1dal m\u011b, abych ode\u0161el,“ \u0159ekl Tom s tich\u00fdm sm\u00edchem a Bill jej o n\u011bco nesm\u011bleji n\u00e1sledoval. \u00dasm\u011bv v\u0161ak na jeho rtech nesetrval p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, p\u0159esn\u011bji jen do chv\u00edle, ne\u017e si uv\u011bdomil v\u00e1\u017enost cel\u00e9 situace, v\u00e1\u017enost v\u0161eho, co pr\u00e1v\u011b ud\u011blali a tich\u00e9 p\u0159\u00edsliby oddanosti a d\u016fv\u011bry skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za ka\u017ed\u00fdm polibkem.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl odej\u00edt,“ \u0161pitl ti\u0161e, zat\u00edmco ukazov\u00e1\u010dkem nesm\u011ble hladil k\u016f\u017ei v okol\u00ed v\u00fdst\u0159ihu Tomova tri\u010dka. Prstem p\u0159ejel p\u0159es kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a zajel do m\u00edrn\u00e9 prohlubn\u011b pod n\u00ed. Vydechl a zahled\u011bl se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Dokud je je\u0161t\u011b \u010das, „dodal sk\u0159ehotav\u011b.<\/div>\n
\n

Tom mu v\u011bnoval smutn\u00fd \u00fasm\u011bv a nat\u00e1hl se po Billov\u011b ruce, kterou si vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159itiskl ke rt\u016fm, aby mohl pol\u00edbit ka\u017ed\u00fd prst, ka\u017ed\u00fd kloubek sn\u011bhob\u00edl\u00e9 dlan\u011b, von\u00edc\u00ed d\u011btsk\u00fdm kr\u00e9mem na ruce.<\/p><\/div>\n

Ta v\u016fn\u011b mu p\u0159ipomn\u011bla Beth; jej\u00ed rozko\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv a nesm\u011bl\u00fd pohled, Atoma v jeho milovan\u00e9m oble\u010dku a Georga vysed\u00e1vaj\u00edc\u00edho u po\u010d\u00edta\u010de s v\u011b\u010dn\u011b plnou pusou sladkost\u00ed. Byla p\u0159ipom\u00ednkou v\u0161eho, na \u010dem mu z\u00e1le\u017eelo, jedin\u00e9ho m\u00edsta, kde se c\u00edtil s\u00e1m sebou.<\/div>\n
„Je pozd\u011b,“ promluvil t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. Styd\u011bl se, jak snadno tomu v\u0161emu podlehl.<\/div>\n
„I kdybych te\u010f ode\u0161el, nic by se nezm\u011bnilo. Je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b,“ vydechl a post\u0159ehl Bill\u016fv hlubok\u00fd n\u00e1dech, kter\u00fd mohl znamenat jen dv\u011b v\u011bci: chystal se protestovat, nebo mu pr\u00e1v\u011b do\u0161la slova.<\/div>\n
Zvedl k n\u011bmu pohled. Bill kle\u010del na kolenou, se sklon\u011bnou hlavou napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta, neschopen jak\u00e9koliv reakce. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee pocit takov\u00e9 nejistoty mus\u00ed b\u00fdt pro \u010dlov\u011bka, jako je Bill, opravdu stresuj\u00edc\u00ed. Op\u011bt se odv\u00e1\u017eil nat\u00e1hnout k n\u011bmu ruku a zlehka se dotknout jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Chce\u0161 o tom mluvit?“ zeptal se opatrn\u011b.<\/div>\n
Bill jemn\u011b pokr\u010dil ramenem. „J\u00e1\u2026 j\u00e1 o t\u011bchhle v\u011bcech neum\u00edm mluvit.“<\/div>\n
„O jak\u00fdch v\u011bcech?“ Tom se k n\u011bmu nen\u00e1padn\u011b p\u0159isunul a klekl si p\u0159esn\u011b naproti n\u011bmu v nad\u011bji, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed zachytit Bill\u016fv zbloudil\u00fd pohled. Kdy\u017e se tak nakonec stalo, p\u0159\u00e1l si vr\u00e1tit \u010das, vz\u00edt svoje slova zp\u011bt a rad\u011bji si z\u00edrat na \u0161pi\u010dky bot.<\/div>\n
„O pocitech, o tom, co c\u00edt\u00edm. J-j\u00e1… neum\u00edm to.“ Provinile se kousl do rtu.<\/div>\n
\n

Tom dop\u0159\u00e1l sv\u00e9mu spla\u0161en\u011b tlukouc\u00edmu srdci n\u011bkolik vte\u0159in na vzpamatov\u00e1n\u00ed, ne\u017e vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a p\u0159ibl\u00ed\u017eil ji k t\u00e9 sv\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Za to se nemus\u00ed\u0161 styd\u011bt. Hodn\u011b lid\u00ed to neum\u00ed.“<\/div>\n
„Ty to um\u00ed\u0161,“ podotkl Bill nesm\u011ble.<\/div>\n
„Ani pro m\u011b to nen\u00ed tak snadn\u00e9, jak si mysl\u00ed\u0161. Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak jsem z tebe nerv\u00f3zn\u00ed. Je z\u00e1zrak, \u017ee v\u016fbec dok\u00e1\u017eu poskl\u00e1dat smysluplnou v\u011btu,“ \u0159ekl se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Opravdu?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
Informace, \u017ee jsou na tom po t\u00e9hle str\u00e1nce \u00fapln\u011b stejn\u011b, mu viditeln\u011b zvedla n\u00e1ladu.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Tom jej hrav\u011b dloubl do nosu. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee pro m\u011b je to snadn\u00e9? Ani j\u00e1 jsem s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm nepo\u010d\u00edtal. Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee se to stane pr\u00e1v\u011b n\u00e1m dv\u011bma, ale\u2026 stalo se a j\u00e1 jsem za to vd\u011b\u010dn\u00fd. Ni\u010deho nelituji.“<\/div>\n
„I p\u0159esto, \u017ee jsem divn\u00fd?“<\/div>\n
„Bille, ty nejsi divn\u00fd,“ sna\u017eil se mu Tom trp\u011bliv\u011b promluvit do du\u0161e. Po\u0159\u00e1d nerozum\u011bl tomu, jak si mohl n\u011bkdo tak zaj\u00edmav\u00fd a p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd tak m\u00e1lo v\u011b\u0159it. Copak se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no nevid\u011bl v zrcadle? Neuv\u011bdomoval si, jak na Toma p\u016fsob\u00ed? M\u011bl v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, jakou moc nad n\u00edm m\u011bl?<\/div>\n
„V\u0161ichni to \u0159\u00edkaj\u00ed.“ Bill si zatahal za ruk\u00e1v pleten\u00e9ho svetru a p\u0159el\u00e9tl Tomovu tv\u00e1\u0159 smutn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co \u0159\u00edkaj\u00ed.“ Tom jej op\u011bt dloubl do nosu s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed vykouzlit alespo\u0148 mal\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu na Billov\u00fdch sev\u0159en\u00fdch rtech. Poda\u0159ilo se. „Z\u00e1le\u017e\u00ed jen na tom, jestli tomu v\u011b\u0159\u00ed\u0161.“<\/div>\n
\n

„Co kdy\u017e ano?“ Bill se objal kolem kolen a skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka stejn\u011b jako p\u0159ed lety, kdy\u017e plakal pro ztracen\u00e1 ko\u0165ata. I nyn\u00ed mu bylo do pl\u00e1\u010de. „Co kdy\u017e tomu opravdu v\u011b\u0159\u00edm?“<\/p><\/div>\n

„Pak je jen jedin\u00e1 mo\u017enost.“<\/div>\n
Cht\u011bl se zeptat, o jakou mo\u017enost se jedn\u00e1, ale jeho ot\u00e1zka se prom\u011bnila jen v jak\u00e9si slab\u00e9 zak\u0148u\u010den\u00ed, kdy\u017e si Tom ne\u010dekan\u011b prudce p\u0159itiskl Billovu tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9 a dlouze jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Budu s tebou\u2026 a budu ti ka\u017ed\u00fd den opakovat\u2026 jak v\u00fdjime\u010dn\u00fd\u2026 a p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd jsi\u2026 A budu to d\u011blat\u2026 tak dlouho\u2026 dokud tomu s\u00e1m neuv\u011b\u0159\u00ed\u0161,“ \u0161eptal mezi polibky, kter\u00e9 v\u011bnoval Billov\u00fdm chv\u011bj\u00edc\u00edm se \u00fast\u016fm.<\/div>\n
Nedal mu \u017e\u00e1dn\u00fd prostor, aby mohl i on promluvit. V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed jednat rychle a opatrn\u011b a tak d\u0159\u00edv, ne\u017e si to Bill sta\u010dil rozmyslet, omotal ruce kolem jeho k\u0159ehk\u00e9ho t\u011bla a za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed si jej p\u0159itiskl na sebe.<\/div>\n
Bill se v\u016fbec nebr\u00e1nil. I p\u0159esto, \u017ee to bylo pot\u0159et\u00ed v jeho \u017eivot\u011b, co se l\u00edbal, d\u00e1val do sv\u00fdch nezku\u0161en\u00fdch polibk\u016f v\u0161e, co c\u00edtil, v\u0161echno, co v n\u011bm Tom vyvol\u00e1val a co mu svou bl\u00edzkost\u00ed d\u00e1val. Nepou\u017e\u00edvali jazyky, jejich l\u00edb\u00e1n\u00ed bylo jen jak\u00fdmsi jemn\u00fdm ochutn\u00e1v\u00e1n\u00edm rt\u016f toho druh\u00e9ho s mo\u017enost\u00ed pozd\u011bji zaj\u00edt d\u00e1l, ale n\u011bco takov\u00e9ho ani jeden prozat\u00edm nevy\u017eadoval.<\/div>\n
\n

Zav\u0159el o\u010di a nechal se st\u00e1hnout na Tom\u016fv kl\u00edn. Vrozen\u00e1 stydlivost jej nutila odvr\u00e1tit se a s r\u016f\u017eov\u00fdmi l\u00ed\u010dky nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutit hlavou nad v\u0161\u00edm, co si pr\u00e1v\u011b dovolil, ale n\u011bco jin\u00e9ho jej nutilo z\u016fstat na m\u00edst\u011b. Neuh\u00fdbat a br\u00e1t v\u0161e, co mu Tom nab\u00edzel. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b dal na radu sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, uvolnil se a nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co v\u0161echno p\u0159edch\u00e1zelo okam\u017eiku, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edvali. Byl to jen on a Tom. Jen oni dva, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed sv\u016fj mali\u010dk\u00fd paraleln\u00ed vesm\u00edr skryt\u00fd o\u010d\u00edm ostatn\u00edch, kde nebylo m\u00edsto pro o\u0161kliv\u00e9 my\u0161lenky.<\/p><\/div>\n

Nesm\u011ble s\u00e1l Tom\u016fv spodn\u00ed ret, nosem bezmocn\u011b vdechoval jeho v\u016fni a dovolil sv\u00e9 mysli proniknout na m\u00edsta, kter\u00e1 sahala daleko za hranice reality. P\u0159edstavoval si, \u017ee se v ten den \u0159eka vylila a skute\u010dn\u011b jej odnesla pry\u010d od v\u0161eho, co jej vnit\u0159n\u011b l\u00e1malo na kusy. P\u0159ivedla jej a\u017e k Tomovi.<\/div>\n
Ne<\/em>, pomyslel si s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e za\u010dal Tom jemn\u00fdmi polibky bezc\u00edln\u011b pokr\u00fdvat jeho obli\u010dej, Tom byl tou \u0159ekou<\/em>.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Pros\u00edm, neo\u010dek\u00e1vejte od tohohle d\u00edlu nic p\u0159elomov\u00e9ho, v\u0161echny p\u0159\u00edb\u011bhy v\u0161ak musej\u00ed m\u00edt i takov\u00e9 \u010d\u00e1sti. Klidn\u00e9, hloubav\u00e9, pln\u00e9 pohled\u016f do minulost\u00ed a viz\u00ed lep\u0161\u00ed budoucnosti. Jestli s t\u00edm ve va\u0161ich o\u010d\u00edch usp\u011bju, to nev\u00edm, ale j\u00e1 jsem si psan\u00ed u\u017eila<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2600","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2600","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2600"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2600\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2600"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2600"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2600"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}