{"id":2604,"date":"2015-09-27T15:00:00","date_gmt":"2015-09-27T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2594"},"modified":"2015-09-27T15:00:00","modified_gmt":"2015-09-27T14:00:00","slug":"run-run-run-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/27\/run-run-run-2-2\/","title":{"rendered":"Run, Run, Run 2\/2"},"content":{"rendered":"
autor: ………….
<\/strong> <\/p>\n

Tento n\u00e1pad vznikl po p\u0159e\u010dten\u00ed koment\u00e1\u0159\u016f pod moj\u00ed prvn\u00ed pov\u00eddkou, kde jste mi ho prakticky vnuknuli. Je to z\u00e1rove\u0148 i takov\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed jist\u00fdch nejasnost\u00ed, kter\u00e9 jste m\u011bli v p\u0159edchoz\u00edm d\u00edle. Cel\u00e9 je to psan\u00e9 z pohledu Toma, je to stejn\u00fd styl psan\u00ed, jen z trochu jin\u00e9ho \u00fahlu pohledu. Cht\u011bla bych tak\u00e9 \u0159\u00edct, \u017ee pozn\u00e1mky v z\u00e1vorce zna\u010d\u00ed „sou\u010dasnost“, tak aby v\u00e1s to nem\u00e1tlo. Nejen, \u017ee se dozv\u00edte, jak to cel\u00e9 pro\u017e\u00edval Tom, ale je tam i mal\u00fd kousek toho, jak to s kluky bylo d\u00e1le. Tak\u017ee Run, Run, Run podruh\u00e9 \ud83d\ude42
U t\u00e9to pov\u00eddky je nutn\u00e9, abyste si p\u0159e\u010detli jej\u00ed prvn\u00ed d\u00edl!<\/p>\n

<\/strong><\/em> M\u016fj \u017eivot neza\u010dal dob\u0159e, teda vlastn\u011b za\u010dal, ale pak to \u0161lo z kopce. Mohla za to rodina. Matka zem\u0159ela, kdy\u017e jsem byl je\u0161t\u011b batole, a otec? J\u00e1 ani nev\u00edm, jestli mu tak chci \u0159\u00edkat, jestli jsem v\u016fbec n\u011bkdy cht\u011bl. Od mat\u010diny smrti se uzav\u0159el do sebe. Pr\u00fd to b\u00fdval skv\u011bl\u00fd optimistick\u00fd chlap, j\u00e1 ho takov\u00e9ho u\u017e nepoznal. \u0160koda. Mo\u017en\u00e1 by m\u011b u\u017e tehdy nau\u010dil, co je to vlastn\u011b m\u00edt r\u00e1d. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem na to ale p\u0159i\u0161el, i kdy\u017e o mnoho let pozd\u011bji. Jmenuji se Tom.<\/div>\n

S t\u00e1tou jsme se \u010dasto st\u011bhovali, t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd rok jsem byl v jin\u00e9 \u0161kole, bylo to stresuj\u00edc\u00ed. V posledn\u00edm ro\u010dn\u00edku st\u0159edn\u00ed \u0161koly m\u011b ujistil, \u017ee budeme v jednom m\u011bst\u011b a\u017e do konce m\u00e9 \u0161koly, byla to jedin\u00e1 v\u011bc, kterou mi ud\u011blal radost. Jeli jsme do mal\u00e9ho m\u011bsta, jmenoval se Magdeburg, celkem hezk\u00e9 m\u00edsto. Nastoupil jsem na zdej\u0161\u00ed st\u0159edn\u00ed \u0161kolu. Byl jsem nad\u0161en\u00fd a moc jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e ukon\u010d\u00edm st\u0159edn\u00ed, ud\u011bl\u00e1m maturitu a nastoup\u00edm na vysokou. Douf\u00e1m. M\u00e1ma ne\u017e um\u0159ela, zalo\u017eila \u00fa\u010det, kam mi vlo\u017eila p\u011bknou sumi\u010dku, hodn\u011b si p\u0159\u00e1la, abych \u0161el na vysokou, cht\u011bla m\u00edt vzd\u011blan\u00e9 d\u00edt\u011b. A\u010dkoliv byl t\u00e1ta parchant, nikdy z \u00fa\u010dtu nic nevybral a respektoval aspo\u0148 tohle p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

Otev\u0159el jsem dve\u0159e a ve\u0161el do \u0161koly. Moje sk\u0159\u00ednka byla jedna z prvn\u00edch, kter\u00e1 se nach\u00e1zela v dlouh\u00e9 \u0159ad\u011b. Zasunul jsem kl\u00ed\u010dek, oto\u010dil a nic. Kl\u00ed\u010dek prost\u011b z\u016fstal na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, neoto\u010dil se! Hajzl! Rozhl\u00e9dl jsem se kolem a uvid\u011bl z\u00e1hadnou osobu s podivn\u00fdm \u00fa\u010desem, kter\u00e1 se hrabe ve sv\u00e9 sk\u0159\u00ednce. Zd\u00e1lo se, \u017ee m\u011b nevn\u00edm\u00e1, prsty jsem mu tedy poklepal rameno.<\/p><\/div>\n

„Promi\u0148, m\u016f\u017ee\u0161 mi pomoct?“<\/div>\n
Osoba se v tu chv\u00edli p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b lekla. Na\u0161e o\u010di se st\u0159etly. Chv\u00edli jsme tam st\u00e1li a vz\u00e1jemn\u011b po sob\u011b koukali. Ta osoba m\u011bla tak kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di. Chv\u00edli jsem p\u0159estal myslet a pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem cht\u011bl pomoci, ale ta osoba st\u00e1le ml\u010dela. Tak jsem zareagoval.<\/div>\n
„Ehm… promi\u0148, ale bude\u0161 se mnou mluvit, nebo\u2026??“<\/div>\n
\u010clov\u00ed\u010dek vykulil o\u010di, vzal sv\u00e9 v\u011bci do ruky a utekl. No p\u00e1ni,<\/em> \u0159ekl jsem si. To bylo poprv\u00e9, co ode m\u011b n\u011bkdo utekl. P\u0159i tom sprintu jsem si stihl prohl\u00e9dnout jeho zadek. Jo, byl to kluk vypadaj\u00edc\u00ed jako holka. Ur\u010dit\u011b gay. Kr\u00e1sn\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\n
V dal\u0161\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch jsem si je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t stihl v\u0161imnout toho z\u00e1hadn\u00e9ho kluka. Asi m\u011b pozoroval. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, zam\u011b\u0159oval jsem se d\u0159\u00edve na holky, p\u00e1r jich i ojel, ale pak jsem se jednou opil tak moc, a\u017e jsem o\u0161ukal sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da v domn\u011bn\u00ed, \u017ee je to ta nejlep\u0161\u00ed holka, s jakou jsem kdy byl. Opak byl pravdou\u2026<\/div>\n
Ano, ten kluk byl hezk\u00fd, moc\u2026 (u\u017e to zase opakuji, ach ten sentiment)<\/em><\/div>\n
St\u0159edn\u00ed \u0161kolu jsem nesn\u00e1\u0161el. V\u0161echny ty akce, kter\u00e9 se konaly, za\u0159izov\u00e1n\u00ed ohledn\u011b maturity apod. A pak p\u0159i\u0161el ples. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tanec, ale v domn\u011bn\u00ed, \u017ee tam potk\u00e1m z\u00e1hadn\u00e9ho sexy kluka, jsem se rozhodl j\u00edt. Ve chv\u00edli, kdy jsem si nal\u00e9val pun\u010d, se kolem m\u011b za\u010dala motat jedna \u0161koln\u00ed d\u011bvka. Za\u010dala se ke mn\u011b l\u00edsat. Dost nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Ve chv\u00edli, kdy se mi sna\u017eila p\u0159is\u00e1t na rty, jsem uvid\u011bl zase ty kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di. Vid\u011bl celou tu sc\u00e9nu a op\u011bt utekl. Podiv\u00edn. Cel\u00e1 ta situace byla hloup\u00e1.<\/div>\n
\n

K m\u00e9 sm\u016fle se mi \u010dernovl\u00e1sek v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch st\u0159edn\u00ed \u0161koly vyh\u00fdbal. Nebo jsem si to jen myslel, netu\u0161\u00edm. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b to nikam nevedlo nebo sp\u00ed\u0161 to nikam nedo\u0161lo. \u0160koda.<\/p><\/div>\n

A byl konec st\u0159edn\u00ed a j\u00e1 za\u010dal dal\u0161\u00ed \u017eivot na vysok\u00e9, vybral jsem pen\u00edze z konta a odjel. Otec, to tehdy nebral v\u00e1\u017en\u011b. Byl r\u00e1d, \u017ee jsem vypadl.<\/div>\n
Na vysok\u00e9 \u0161lo v\u0161echno jinak. Zabydlel jsem se na koleji, kde na m\u011b \u010dekal m\u016fj spolubydl\u00edc\u00ed Gustav. Tich\u00fd, opravdu velmi tich\u00fd chlap\u00edk. Mn\u011b to nevadilo, ten kluk m\u011bl sv\u016fj sv\u011bt, a to bylo sv\u00fdm zp\u016fsobem obdivuhodn\u00e9.<\/div>\n
Tla\u010dil jsem se mezi studenty, kte\u0159\u00ed se cht\u011bli zapsat na p\u0159edn\u00e1\u0161ky, kdy\u017e do m\u011b n\u011bkdo str\u010dil, takov\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e se mi m\u00e9 nov\u011b spleten\u00e9 cop\u00e1nky rozprost\u0159ely po podlaze. Fakt to bolelo.<\/div>\n
„Oh m\u016fj bo\u017ee, tolik m\u011b to mrz\u00ed, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ ozvalo se nade mnou.<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se a uvid\u011bl ty kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 jsem si pamatoval je\u0161t\u011b ze st\u0159edn\u00ed \u0161koly. No p\u00e1ni, my chod\u00edme na stejnou vysokou<\/em>, pomyslel jsem si. Musel jsem mu n\u011bco \u0159\u00edct a tak ze m\u011b vypadlo: „To nic, bude to dobr\u00e9.“<\/div>\n
Z\u00edrali jsme na sebe je\u0161t\u011b chv\u00edli, kdy\u017e ten kluk \u0159ekl: „No, moc m\u011b to mrz\u00ed.“ A utekl. Nemohl jsem tomu v\u011b\u0159it. Pro\u010d ode m\u011b st\u00e1le ut\u00edkal? <\/div>\n
\n

O p\u00e1r t\u00fddn\u016f pozd\u011bji jsem sed\u011bl ve velk\u00e9 u\u010debn\u011b a \u010dekal, a\u017e za\u010dne p\u0159edn\u00e1\u0161ka. Jako jedin\u00fd jsem sed\u011bl s\u00e1m, v\u0161ude bylo plno. Pak jsem nad sebou usly\u0161el hl\u00e1sek.<\/p><\/div>\n

„Je tu volno?“<\/div>\n
Zvedl jsem hlavu a usm\u00e1l se. \u010cernovl\u00e1sek tam st\u00e1l, p\u0159e\u0161lapoval z nohy na nohu a \u010dekal zdvo\u0159ile na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Ano, jist\u011b,“ \u0159ekl jsem<\/div>\n
Kluk se ti\u0161e posadil vedle m\u011b a vytahoval si sv\u016fj blo\u010dek. Sed\u011bl tam vedle m\u011b a j\u00e1 poc\u00edtil n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Ten divn\u00fd pocit, n\u011bco m\u011b \u0161imralo v \u017ealudku. Cht\u011bl jsem nav\u00e1zat kontakt, a tak ze m\u011b vypadla v\u011bta: „V\u00ed\u0161, j\u00e1 si t\u011b pamatuju“ (Nic stupidn\u011bj\u0161\u00edho jsem vymyslet nemohl)<\/em><\/div>\n
„O-o-opravdu?“ vykoktal \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„Jo, je jen m\u00e1lo lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se na m\u011b pod\u00edvaj\u00ed a berou hned nohy na ramena.“ (Dal\u0161\u00ed stupidita)<\/em><\/div>\n
„Nechce\u0161 j\u00edt po p\u0159edn\u00e1\u0161ce na k\u00e1vu?“ (Kone\u010dn\u011b norm\u00e1ln\u00ed ot\u00e1zka)<\/em><\/div>\n
Kluk vedle m\u011b zbledl snad je\u0161t\u011b v\u00edc. Myslel jsem si, \u017ee chce zase ut\u00e9ct, ale pak do u\u010debny ve\u0161el profesor a p\u0159edn\u00e1\u0161ka mohla za\u010d\u00edt. Celou dobu bylo ticho. Po chv\u00edli, ale p\u0159ede mnou p\u0159ist\u00e1l mal\u00fd pap\u00edrek. Usm\u00e1l jsem se, st\u00e1lo tam Ano.<\/div>\n
\n

Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak jsme sed\u011bli v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b. Trapas. M\u00edchal jsem svou k\u00e1vu, ob\u010das z n\u00ed upil a pozoroval ho. Jmenoval se Bill. Nemohl jsem to ticho vydr\u017eet, a tak jsem za\u010dal s ot\u00e1zkami. Moje pam\u011b\u0165 je dobr\u00e1, opravdu, ale nepop\u00ed\u0161u v\u00e1m, o \u010dem jsme si pov\u00eddali, je to hodn\u011b let. Ale co si budu, pamatovat asi nav\u017edy bude ten kr\u00e1sn\u00fd \u0161imrav\u00fd pocit v \u017ealudku, kter\u00fd se objevil poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Bill usm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

V dal\u0161\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch po na\u0161em k\u00e1vov\u00e9m „d\u00fdch\u00e1nku“ jsme se pravideln\u011b sch\u00e1zeli na ob\u011bd\u011b a ve\u010de\u0159i. Byl to oby\u010dejn\u00fd proces, kter\u00fdm si projdete, ne\u017e s n\u011bk\u00fdm za\u010dnete chodit. Do\u0161li jsme pak do f\u00e1ze, kdy jsme se v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbali p\u0159ed jeho pokojem. Asi si dovedete p\u0159edstavit, jak to dopadlo. Ne\u017e jsem potkal Billa, nikdy jsem do sexu nezapojoval city, ale te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee to tam bylo. U\u017e tehdy jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ho miluji v hloubi sv\u00e9 du\u0161e. Byla to neoby\u010dejn\u00e1 noc, nav\u017edy si ji budu pamatovat.<\/p>\n

Za\u017eili jsme s Billem spoustu legrace a j\u00e1 si jeho p\u0159\u00edtomnost opravdu u\u017e\u00edval. Pak mi po p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u00edch do o\u010d\u00ed \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje. V tu chv\u00edli jsem netu\u0161il, co m\u00e1m d\u011blat, jak se chovat. M\u00e1m mu to \u0159\u00edct tak\u00e9?<\/em> Ptal jsem se s\u00e1m sebe. P\u0159ed Billem nebyl nikdo dal\u0161\u00ed, o kom bych uva\u017eoval, \u017ee mu tato dv\u011b slova \u0159eknu, u Billa bylo v\u0161e jinak. V\u00e1\u017en\u011b jsem tehdy myslel, \u017ee mu \u0159eknu „Ano j\u00e1 tebe taky“, ale nic. Asi jsem v sob\u011b m\u011bl n\u011bjak\u00fd blok, kter\u00fd mi to zakazoval vyslovit, netu\u0161\u00edm. V\u00edm, \u017ee byl zklaman\u00fd, ale znal m\u011b a j\u00e1 jsem byl r\u00e1d, toleroval to. Ubl\u00ed\u017eil jsem mu, te\u010f to u\u017e v\u00edm.<\/div>\n

\n

Ub\u011bhla n\u011bjak\u00e1 doba a p\u0159i\u0161la ta noc. Noc, kdy jsme kon\u010dili na koleji, s Billem jsem to vydr\u017eel 5 let. Jak se to stalo? V\u00e1\u017en\u011b 5 let? Prost\u011b jsem si zvykl na jeho p\u0159\u00edtomnost, tak jsem si to tehdy \u0159\u00edkal. V\u0161echno se tehdy obr\u00e1tilo vzh\u016fru nohama, nev\u00edm, pro\u010d jsem S\u00e1ru pustil do sv\u00e9ho pokoje, ani nev\u00edm, jak se stalo, \u017ee jsme se najednou l\u00edbali zrovna ve chv\u00edli, kdy ve\u0161el Bill. V\u0161echno se seb\u011bhlo tak rychle. Uvid\u011bl jsem Billa ut\u00edkat, sna\u017eil se ho dohnat, ale zmizel mi. \u00dapln\u011b se vypa\u0159il. Bylo to tak\u2026 n\u011bco ve mn\u011b se zlomilo a mn\u011b bylo zle. Zle ze sebe sam\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

\n

Op\u011bt uteklo p\u00e1r t\u00fddn\u016f, mo\u017en\u00e1 m\u011bs\u00edc\u016f a j\u00e1 byl bez Billa. Na\u0161el jsem si byt, za\u010dal pracovat, ale st\u00e1le jsem c\u00edtil, \u017ee nejsem \u00fapln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mi n\u011bco chyb\u00ed. A tehdy mi do\u0161lo, \u017ee Bill nebyl jen kapitola, kterou jsem mohl vymazat ze sv\u00e9ho \u017eivota, on byl m\u016fj \u017eivot. Pot\u0159eboval jsem ho. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tohle bude cht\u00edt odvahu a trochu drzost. Bill je citliv\u00fd mu\u017e, ten jen tak nezapomn\u011bl, moc dob\u0159e jsem to tehdy v\u011bd\u011bl. Ale j\u00e1 ho musel naj\u00edt, musel jsem ho m\u00edt zp\u011bt.<\/div>\n

St\u00e1lo m\u011b to hodn\u011b \u00fasil\u00ed, ale na\u0161el jsem ho. St\u00e1l jsem p\u0159ed dve\u0159mi, kter\u00e9 m\u011b d\u011blily od m\u00e9 l\u00e1sky. Nem\u011bl jsem p\u0159ipraven\u00fd proslov, nic. M\u00e9 pocity v tu chv\u00edli? Bo\u017ee, j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, jak to popsat, nejsem v tom dobr\u00fd. Zaklepal jsem a \u010dekal.<\/div>\n
„Co tady, kurva, d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0159ekl hned zprudka<\/div>\n
Zamrzl jsem v tu chv\u00edli, potily se mi ruce a j\u00e1 s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem sklonil hlavu. Je\u0161t\u011b nikdy jsem si nep\u0159ipadal tak pon\u00ed\u017een\u00fd a tak zoufal\u00fd jako tehdy. Jak se stalo, \u017ee se z m\u00fdch o\u010d\u00ed za\u010daly hrnout slzy, to nev\u00edm, nedok\u00e1zal jsem to zastavit.<\/div>\n
„Promi\u0148, Bille, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b mrz\u00ed, co se stalo\u2026“ bo\u017ee, to jsem nemohl \u0159\u00edct n\u011bco lep\u0161\u00edho? Nad\u00e1val jsem si tehdy, \u017ee ze m\u011b vypadla takov\u00e1 hloupost. Tohle mi neodpust\u00ed, takhle ho nedostanu zp\u011bt. Slzy se st\u00e1le hrnuly z m\u00fdch o\u010d\u00ed a j\u00e1 \u0159ekl ta dv\u011b slova, kter\u00e1 m\u011b tolik let p\u00e1lila na jazyku, tolik let jsem je v sob\u011b dusil a nevypustil je. Ne\u0159ekl je \u010dlov\u011bku, kter\u00e9mu pat\u0159ila.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Bille.“<\/div>\n
\n

V m\u00e9m t\u011ble se v tu chv\u00edli rozpoutala \u00faleva, takov\u00fd pocit volnosti jsem neza\u017eil nikdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b. Jako by v\u0161echno, co mn\u011b sta\u010dilo ke \u0161t\u011bst\u00ed, st\u00e1lo v t\u011bch dvou slovech. Bill si m\u011b v tu chv\u00edli p\u0159it\u00e1hl do n\u00e1ru\u010de a daroval mi tolik chyb\u011bj\u00edc\u00ed polibek. Myslel jsem, \u017ee omdl\u00edm, ty pocity, v\u0161echno to bylo tak siln\u00e9. Kdy\u017e jsem pak usly\u0161el ta sam\u00e1 slova od n\u011bj, moje srdce za\u010dalo t\u00e1t a j\u00e1 se naplno usm\u00e1l. Byl to tehdy n\u00e1\u0161 snad nejdel\u0161\u00ed polibek, jedna z t\u011bch chvil, kterou si budu pamatovat, dokud budu \u017eiv a dokud moje l\u00e1ska (ano, tak mu te\u010f \u0159\u00edk\u00e1m)<\/em> bude u m\u011b. Tolik t\u011b miluji, \u010dernovl\u00e1sku! Teda vlastn\u011b blon\u010f\u00e1ku!<\/div>\n

\n

\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„No tedy Tome, to bych do tebe ne\u0159ekl.“<\/p><\/div>\n

Dost jsem se lekl, kdy\u017e jsem zaregistroval Billa za m\u00fdmi z\u00e1dy koukaj\u00edc\u00edho na monitor po\u010d\u00edta\u010de.<\/div>\n
„Je to dobr\u00e9?“ zeptal jsem se a pak si moji l\u00e1sku p\u0159it\u00e1hl do objet\u00ed. Bill se jen spokojen\u011b stulil do m\u00e9 n\u00e1ru\u010de a \u0159ekl:<\/div>\n
„Perfektn\u00ed.“<\/p>\n

autor: \u2026\u2026\u2026\u2026<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: …………. Tento n\u00e1pad vznikl po p\u0159e\u010dten\u00ed koment\u00e1\u0159\u016f pod moj\u00ed prvn\u00ed pov\u00eddkou, kde jste mi ho prakticky vnuknuli. Je to z\u00e1rove\u0148 i takov\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed jist\u00fdch nejasnost\u00ed, kter\u00e9 jste m\u011bli v p\u0159edchoz\u00edm d\u00edle. Cel\u00e9 je to psan\u00e9 z pohledu Toma, je to stejn\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2604","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2604","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2604"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2604\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2604"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2604"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2604"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}