{"id":2611,"date":"2015-09-24T16:00:00","date_gmt":"2015-09-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2601"},"modified":"2015-09-24T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-24T15:00:00","slug":"started-with-the-kiss-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/24\/started-with-the-kiss-25\/","title":{"rendered":"Started with the kiss 25."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159\u00edli\u0161 mnoho ANEB jak se Billovi nel\u00edb\u00ed vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 je mu nab\u00eddnuto<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

„Tak\u017ee to vypad\u00e1, \u017ee pokud z\u00edsk\u00e1te v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch dnech co nejv\u00edce odpo\u010dinku, mohla byste b\u00fdt doma v polovin\u011b p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho t\u00fddne.“<\/p><\/div>\n

Bill sly\u0161el slova, kter\u00e1 Dr. Schulz \u0159\u00edkal jeho matce, a n\u011bkde hluboko uvnit\u0159 v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu ulevilo, ale st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1zal v\u011bnovat pozornost tomu, co to v\u0161echno vlastn\u011b znamen\u00e1. Jedin\u00e9, na co se mohl zam\u011b\u0159it, bylo to, jak se mu rozbu\u0161ilo srdce poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Tomova pa\u017ee p\u0159itiskla k jeho vlastn\u00ed, nebo se jejich ruce o sebe n\u00e1hodn\u011b ot\u0159ely p\u0159i ch\u016fzi p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko u sebe. Dok\u00e1zal se soust\u0159edit pouze na zp\u016fsob, jak\u00fdm se mu dech zadrhl v hrdle, kdy\u017e se na n\u011bj Tom nevinn\u011b pod\u00edval, a najednou ka\u017ed\u00fd pocit, kter\u00fd tam n\u011bkdy mezi nimi byl, se vzdouval skrz n\u011b. Bill si uv\u011bdomil, \u017ee to bylo spojen\u00ed, kter\u00e9 se sna\u017eil z\u00edskat zp\u00e1tky, ale te\u010f to byl prost\u011b pocit, jako by to bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. Cht\u011bl Toma zp\u011bt – a to jak fyzicky, tak i psychicky – tak stra\u0161n\u011b moc, ale te\u010f, kdy\u017e to bylo skute\u010dn\u00e9, te\u010f kdy\u017e to Bill m\u011bl, bylo to ohromuj\u00edc\u00ed. Skoro nemohl d\u00fdchat.<\/div>\n
A a\u0165 u\u017e to byl jakkoliv dobr\u00fd pocit, a jakkoliv moc se p\u0159ed Tomem necht\u011bl<\/em> st\u00e1hnout, v\u0161e uvnit\u0159 n\u011bj se kroutilo v pocitu viny, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na to, co d\u011bl\u00e1 Andreasovi, kdy\u017e Andreas byl na n\u011bj v\u017edycky hodn\u00fd. Opravdu tam ale nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak se tomu vyhnout. Nehodlal s Tomem cokoliv vzd\u00e1t, jen aby u\u0161et\u0159il Andyho city. Jen prost\u011b bude muset p\u0159ij\u00edt na to, jak to Andreasovi opatrn\u011b p\u0159edlo\u017eit, ani\u017e by odhalil skute\u010dnost, \u017ee Andreas m\u011bl pravdu, kdy\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se mezi n\u00edm a Tomem n\u011bco d\u011bje a Bill mu lhal, kdy\u017e mu \u0159ekl, \u017ee to tak nen\u00ed.<\/div>\n
\n

„Bille,“ \u0159ekl Tom, \u0161\u0165ouchl jej do ruky a Bill si promnul m\u00edsto, kter\u00e9 pod t\u00edm dotekem nyn\u00ed ho\u0159elo. „To je \u00fa\u017easn\u00e1 zpr\u00e1va, \u017ee jo?“<\/p><\/div>\n

„Co – jo,“ poda\u0159ilo se Billovi \u0159\u00edct s opravdov\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Byl v\u00e1\u017en\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jeho matka byla v pohod\u011b, a brzy se dostane ven z nemocnice. „Ale budeme muset j\u00edt dom\u016f a uklidit ve\u0161ker\u00e9 d\u016fkazy o divok\u00fdch ve\u010d\u00edrc\u00edch, kter\u00e9 jsme po\u0159\u00e1dali,“ dob\u00edral si ji a sna\u017eil se tak odleh\u010dit n\u00e1ladu. Tom zachytil jeho pohled a Bill se musel pod\u00edvat jinam. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc pro jeho u\u017e tak zmaten\u00fd mozek.<\/div>\n
„Budu s v\u00e1mi cht\u00edt probrat n\u011bkter\u00e9 v\u011bci, kluci, kter\u00e9 m\u016f\u017eete ud\u011blat, abyste pomohli va\u0161\u00ed m\u00e1m\u011b se d\u00e1t do po\u0159\u00e1dku, jakmile se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f, ale nech\u00e1m to na pozd\u011bji,“ \u0159ekl Dr. Schulz s \u00fasm\u011bvem, a pak se obr\u00e1til k Simone. „Pro tuto chv\u00edli se jen soust\u0159e\u010fte na co nejv\u00edce odpo\u010dinku a zazvo\u0148te na Janie, kdy\u017e budete n\u011bco pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju v\u00e1m,“ Simone se na n\u011bj usm\u00e1la a pak se obr\u00e1tila ke sv\u00fdm chlapc\u016fm, kdy\u017e l\u00e9ka\u0159 opustil m\u00edstnost. Ol\u00edzla si such\u00e9 rty a pot\u00e9 se na n\u011b s l\u00e1skou usm\u00e1la. Bill se c\u00edtil nesv\u016fj z toho posunu v jejich vztahu. D\u0159\u00edve k sob\u011b m\u011bli bl\u00edzko, ale za cel\u00e9 \u010dty\u0159i roky nenastala chv\u00edle, kdy by se na n\u011bj takhle usm\u00e1la. „Douf\u00e1m, \u017ee ty ve\u010d\u00edrky nebyly a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 divok\u00e9,“ \u0159ekla jemn\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ pokr\u010dil Tom okam\u017eit\u011b rameny. „Jen p\u00e1r stript\u00e9rek,“ za\u010dal.<\/div>\n
„A n\u011bkolik sud\u016f s pivem,“ dokon\u010dil za n\u011bj Bill. Tom na n\u011bj z boku pohl\u00e9dl a usm\u00e1l se, zat\u00edmco jejich matka nad nimi nesouhlasn\u011b p\u0159imhou\u0159ila o\u010di.<\/div>\n
\n

„Vy dva jste hrozn\u00ed.“<\/p><\/div>\n

„Tomova chyba,“ obvinil jej Bill okam\u017eit\u011b, hrav\u011b, jak se sna\u017eil rozmotat sv\u00e9 vnit\u0159n\u00ed org\u00e1ny a dostat mysl pry\u010d od Andrease. Tom do Billa str\u010dil a Billova k\u016f\u017ee pod t\u00edm dotekem op\u011bt ho\u0159ela.<\/div>\n
Kdy\u017e obr\u00e1tili svou pozornost zp\u011bt k matce, d\u00edvala se na n\u011b v\u00e1\u017en\u011b, ale s \u00fasm\u011bvem. „Jsem r\u00e1da, \u017ee spolu vy dva vych\u00e1z\u00edte.“<\/div>\n
„Pro tuto chv\u00edli,“ zamru\u010del Bill, ale Tom to sly\u0161el a zamra\u010dil se. Byl to jen dal\u0161\u00ed hrav\u00fd koment\u00e1\u0159, ale oba znali v\u00e1hu, kterou v sob\u011b m\u011bl. Tom necht\u011bl ustoupit zp\u011bt o nic v\u00edc ne\u017e Bill, ale neustoup\u00ed nakonec stejn\u011b oba?<\/div>\n
„Poslouchejte,“ za\u010dala Simone, \u010d\u00edm\u017e op\u011bt upoutala pozornost obou chlapc\u016f. „Cht\u011bla jsem s v\u00e1mi ob\u011bma mluvit.“<\/div>\n
Bill trochu zast\u00e9nal a promnul si tv\u00e1\u0159, zat\u00edmco Tom ti\u0161e vklouzl na jedinou \u017eidli v m\u00edstnosti. „Nem\u016f\u017eeme si o tom promluvit pozd\u011bji?“ Zeptal se Bill, proto\u017ee opravdu necht\u011bl v\u00e9st tento rozhovor, zat\u00edmco se sna\u017eil vy\u0159e\u0161it v\u0161echno ostatn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Ne,“ odm\u00edtla Simone pevn\u011b. „Jestli jsem se n\u011bco nau\u010dila, tak to, \u017ee se nevyplat\u00ed \u010dekat.“<\/p><\/div>\n

„Ale-“ za\u010dal Bill nam\u00edtat, ale Simone zvedla ruku st\u00e1le p\u0159ipojenou k hadi\u010dk\u00e1m a uml\u010dela ho.<\/div>\n
„Posa\u010f se,“ \u0159ekla mu a Billa ani nenapadlo se posadit na kraj mat\u010diny postele. Okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il k \u017eidli a posadil se na Tomovo koleno. Tom se na m\u00edst\u011b lehce zavrt\u011bl, ale neprotestoval. Simone zav\u0159ela o\u010di a zavrt\u011bla hlavou, na rtech j\u00ed hr\u00e1l mal\u00fd \u00fasm\u011bv, ale nekomentovala to. „Nejd\u0159\u00edv jsem se cht\u011bla omluvit,“ za\u010dala a Bill zvedl obo\u010d\u00ed. Pooto\u010dil hlavu jen dost na to, aby spat\u0159il Tomovu tv\u00e1\u0159 a jejich pohledy se na okam\u017eik st\u0159etly, ne\u017e matka pokra\u010dovala. „Za to, jak jsem tenkr\u00e1t toho dne reagovala.“<\/div>\n
Bill se napjal, st\u00e1le je\u0161t\u011b trochu nesv\u016fj z t\u00e9matu, ale Tom mu p\u0159ilo\u017eil ruku na z\u00e1da a Bill se okam\u017eit\u011b uklidnil, dokonce i kdy\u017e teplo z Tomovy dlan\u011b na jeho z\u00e1dech bylo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. „To je okay,“ \u0159ekl Tom rychle, ale ti\u0161e, a Bill souhlasn\u011b k\u00fdvl hlavou. Bylo to na hovno, ale v\u011bci se zlep\u0161ovaly, tak\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee j\u00ed to nemohl vy\u010d\u00edtat v\u011b\u010dn\u011b.<\/div>\n
Jejich matka zavrt\u011bla hlavou. „Mus\u00edte pochopit, jak moc m\u011b to vyd\u011bsilo. To nen\u00ed n\u011bco, co by matka n\u011bkdy cht\u011bla spat\u0159it, ale nikdy to nem\u011blo trvat tak dlouho,“ vysv\u011btlila. Zhluboka se nadechla a pod\u00edvala se p\u0159\u00edmo na Toma. „Je mi to opravdu l\u00edto. Jsem si jist\u00e1, \u017ee sis pravd\u011bpodobn\u011b myslel, \u017ee jsem t\u011b nen\u00e1vid\u011bla, ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee tak to nikdy nebylo.“<\/div>\n
\n

„To je v pohod\u011b,“ \u0159ekl j\u00ed Tom, „v\u00e1\u017en\u011b.“<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d to trvalo<\/em> tak dlouho?“ cht\u011bl v\u011bd\u011bt Bill, jeho \u00fasta kone\u010dn\u011b dohnala jeho mozek.<\/div>\n
„Bylo to s v\u00e1mi tak obt\u00ed\u017en\u00e9; ty jsi p\u0159estal mluvit,“ za\u010dala a Bill ji musel p\u0159eru\u0161it.<\/div>\n
„Tys mi nedovolila \u0159\u00edct jeho jm\u00e9no,“ \u0159ekl frustrovan\u011b a Tomova ruka st\u00e1le polo\u017een\u00e1 na jeho z\u00e1dech se za\u010dala pohybovat v kruz\u00edch. Tohle byl p\u0159esn\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl tento rozhovor rad\u011bji pozd\u011bji, v soukrom\u00ed sv\u00e9ho domova.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ zamra\u010dila se l\u00edtostiv\u011b. „A Bo\u017ee, je mi to tak l\u00edto. Ale prost\u011b – poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsi vyslovil jeho jm\u00e9no, zp\u016fsob, jak\u00fdm jsi ho \u0159\u00edkal, po\u0159\u00e1d jsem to v hlav\u011b vid\u011bla znovu a znovu, a-„<\/div>\n
„Tak\u017ee je to moje vina, \u017ee byl pry\u010d \u010dty\u0159i roky?“ Zeptal se Bill a jeho hlas byl klidn\u011bj\u0161\u00ed, ale jeho vnit\u0159nosti se po\u0159\u00e1d kroutily jako l\u00e9ko\u0159ice. „Proto\u017ee jsem byl obt\u00ed\u017en\u00fd?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bla hlavou. „Bylo to proto, \u017ee jsi byl z toho tak rozru\u0161en\u00fd, jako by byl tv\u00e1 bezpe\u010dnostn\u00ed p\u0159ikr\u00fdvka nebo tak n\u011bco. A pak, kdy\u017e jsem zjistila, \u017ee Tom…“<\/div>\n
„\u017de jsem se sna\u017eil zab\u00edt,“ vlo\u017eil se do toho Tom, kdy\u017e jeho matka zav\u00e1hala. „On to v\u00ed.“<\/div>\n
„Myslela jsem, \u017ee by v\u00e1m to mohlo prosp\u011bt, b\u00fdt trochu rozd\u011blen\u00ed – neb\u00fdt na sob\u011b tak z\u00e1visl\u00ed. Ale te\u010f si uv\u011bdomuju, jak moc \u0161kody to nad\u011blalo v\u00e1m ob\u011bma a j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu ani \u0159\u00edct, kolik v\u011bc\u00ed bych si p\u0159\u00e1la, abych mohla zp\u011btn\u011b zm\u011bnit.“<\/div>\n
\n

„Tak ti trvalo \u010dty\u0159i roky, ne\u017e sis uv\u011bdomila, \u017ee m\u00edt n\u00e1s od sebe mo\u017en\u00e1 d\u011bl\u00e1 v\u00edc \u0161kody, ne\u017e n\u00e1s dr\u017eet pohromad\u011b?“ Nal\u00e9hal Bill pro dal\u0161\u00ed odpov\u011bdi, zat\u00edmco Tom sed\u011bl ti\u0161e za n\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Ne, ale v dob\u011b, kdy jsem si myslela, \u017ee by bylo nejlep\u0161\u00ed, aby se Tom vr\u00e1til dom\u016f, to s tebou bylo mimo\u0159\u00e1dn\u011b obt\u00ed\u017en\u00e9, a Tom m\u011bl sv\u016fj \u017eivot v Berl\u00edn\u011b, a od va\u0161eho otce jsem nesly\u0161ela o moc lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhy, tak\u017ee jsem si nebyla jist\u00e1, jestli bych v\u00e1s oba dohromady zvl\u00e1dla.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ses n\u00e1s chystala nechat rozd\u011blen\u00e9 nav\u017edy,“ \u0159ekl Bill a jeho hlas byl ostr\u00fd a ubl\u00ed\u017een\u00fd. „Dokud ho t\u00e1ta nevykopl, cht\u011bla jsi to tak nechat napo\u0159\u00e1d?“<\/div>\n
„Ne, Bille,“ \u0159ekla podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, sna\u017eila se mu vysv\u011btlit v\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00e9 p\u0159ehodnotila od chv\u00edle, kdy se v nemocnici probudila. „Nep\u0159em\u00fd\u0161lela jsem o tom, co se bude d\u00edt nebo kdy. Jen jsem se t\u011b sna\u017eil chr\u00e1nit – v\u00e1s oba – od zbytku sv\u011bta, ale p\u0159erostlo mi to p\u0159es hlavu, a je mi to l\u00edto.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ opakoval Tom klidn\u011b a Bill zu\u0159iv\u011b vysko\u010dil, ne\u017e se obr\u00e1til k bratrovi.<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed<\/em> v po\u0159\u00e1dku,“ vy\u0161t\u011bkl, a pak se obr\u00e1til ke sv\u00e9 matce. „To nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku<\/em>, mami. Vzala jsi mi jedinou v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b dr\u017eela pohromad\u011b, a te\u010f \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee kdybych nebyl tak obt\u00ed\u017en\u00fd<\/em>, a kdyby z toho Tom nebyl tak v prdeli, a\u017e se pokusil s\u00e1m sebe zab\u00edt, tak jsme mohli b\u00fdt zase spolu mnohem d\u0159\u00edv?“<\/div>\n
„Sna\u017eila jsem se v\u00e1s chr\u00e1nit,“ \u0159ekla mu l\u00edtostiv\u011b se slzami v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„A te\u010f? Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b pot\u0159ebujeme ochranu?“<\/div>\n
„Ano,“ za\u0161eptala a sna\u017eila se z\u00edskat kontrolu nad sv\u00fdm hlasem, „ale mysl\u00edm, \u017ee budete oba v po\u0159\u00e1dku, dokud m\u00e1te jeden druh\u00e9ho.“<\/div>\n
\n

„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it,“ vydechl Bill a zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi. Jeho matka ho pozorn\u011b sledovala a on se c\u00edtil \u0161patn\u011b, \u017ee ji p\u0159ivedl k pl\u00e1\u010di, ale nemohl ji nechat tam jen tak sed\u011bt a svalovat v\u0161echnu vinu na n\u011bj, na n\u011b. Pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd ho zamy\u0161len\u011b sledoval.<\/p><\/div>\n

„Mus\u00edm se odsud dostat,“ \u0159ekl rychle. „Mus\u00edm se j\u00edt proj\u00edt.“<\/div>\n
„Nech m\u011b-“ za\u010dal mu Tom nab\u00edzet, \u017ee p\u016fjde s n\u00edm, ale Bill jej okam\u017eit\u011b usadil. „Z\u016fsta\u0148,“ \u0159ekl, a Tom poslu\u0161n\u011b znehybn\u011bl. „Pot\u0159ebuju b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil, ale nic nenam\u00edtal, kdy\u017e se Bill oto\u010dil a nechal m\u00edstnost i v\u0161echno nap\u011bt\u00ed za sebou. A\u017e pot\u00e9, co z cel\u00e9 t\u00e9 situace unikl, si uv\u011bdomil, \u017ee si nen\u00ed jist\u00fd, kam chce j\u00edt, a zjistil, \u017ee m\u00ed\u0159\u00ed p\u0159\u00edmo k j\u00eddeln\u011b, o kter\u00e9 doufal, \u017ee tam jeho nov\u00fd p\u0159\u00edtel zrovna pracuje a mohl by si pro n\u011bj u\u0161et\u0159it p\u00e1r minut. Bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee mohl, proto\u017ee jakmile Bill vstoupil do j\u00eddelny v suter\u00e9nu nemocnice, kde v posledn\u00ed dob\u011b tr\u00e1vil v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho \u010dasu, Georg si ho v\u0161iml a u\u017e byl p\u0159ipraven si d\u00e1t pauzu a posadit se k jeho stolu.<\/div>\n
\n

P\u00e1r minut sed\u011bli v tichosti. Georg byl trp\u011bliv\u00fd a \u010dekal, a\u017e za\u010dne Bill, a ten byl za to vd\u011b\u010dn\u00fd, ale nakonec u\u017e to ticho nemohl sn\u00e9st, tak promluvil. „Taky n\u011bkdy prost\u011b… nen\u00e1vid\u00ed\u0161<\/em> sv\u016fj \u017eivot?“<\/div>\n

„N\u011bkdy jo,“ souhlasil Georg s k\u00fdvnut\u00edm a mal\u00fdm, soucitn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Co se stalo?“<\/div>\n
Bill si sklopil hlavu do dlan\u00ed. „Moje m\u00e1ma p\u016fjde dom\u016f p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden,“ za\u010dal. Kdy\u017e se ohl\u00e9dl na Georga, dlouhovlas\u00fd chlapec se na n\u011bj d\u00edval s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. „Ne, chci \u0159\u00edct, \u017ee to je dobr\u00e1 v\u011bc,“ vysv\u011btlil Bill. „Jen prost\u011b… Je tam naho\u0159e a \u0159\u00edk\u00e1 n\u00e1m, \u017ee kdybychom nebyli tak rozervan\u00ed z toho, \u017ee jsme od sebe byli odtrhnut\u00ed, mohli jsme b\u00fdt zase spolu mnohem d\u0159\u00edv. Jako \u017ee je to v\u0161echno na\u0161e vina, \u017ee jsme byli na \u010dty\u0159i roky rozd\u011blen\u00ed,“ \u0159ekl Bill rychle, st\u00e1le v\u00edce podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd, a pokra\u010doval. „Chci \u0159\u00edct, \u017ee to technicky byla na\u0161e chyba, \u017ee jsme v\u016fbec byli rozd\u011bleni, ale \u0159\u00edct, \u017ee kdybychom to p\u0159ijali d\u0159\u00edve, tak jsme mohli b\u00fdt spolu, je prost\u011b kurva sm\u011b\u0161n\u00e9.“<\/div>\n
\n

Georg zvedal obo\u010d\u00ed nahoru, jak poslouchal Bill\u016fv proslov. Ale nep\u0159id\u00e1val k tomu vlastn\u00ed n\u00e1zory, proto\u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee Bill to jen pot\u0159eboval vyventilovat. Georg dok\u00e1zal \u0159\u00edct, \u017ee tam bylo hodn\u011b v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 Bill dr\u017eel v sob\u011b, a bylo pro n\u011bj asi nejlep\u0161\u00ed to ze sebe prost\u011b dostat.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekla, \u017ee si uv\u011bdomila, \u017ee jsme na sob\u011b byli p\u0159\u00edli\u0161 z\u00e1visl\u00ed a pomyslela si, \u017ee by n\u00e1m prosp\u011blo b\u00fdt na chv\u00edli rozd\u011bleni, ale pak jsem p\u0159estal mluvit a Tom se pokusil o sebevra\u017edu a ona si nemyslela, \u017ee by n\u00e1s zvl\u00e1dla oba dohromady. V\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu?“ Zeptal se Bill, a Georgovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di p\u0159ekvapen\u00edm nad nov\u00fdmi informacemi. „Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsem s n\u00ed p\u0159estal mluvit, byl, \u017ee mi zak\u00e1zal na cel\u00fd zasran\u00fd rok \u0159\u00edct jeho jm\u00e9no, a jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se Tom sna\u017eil zab\u00edt, byl, proto\u017ee byl vytr\u017een\u00fd z jedin\u00e9ho \u017eivota, kter\u00fd kdy poznal. Kdybychom byli spolu, nic z toho by se nestalo.“<\/div>\n
„To zn\u00ed dost v\u00e1\u017en\u011b,“ poznamenal nakonec Georg. „Mus\u00edte si b\u00fdt opravdu bl\u00edzc\u00ed.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Velmi bl\u00edzc\u00ed. P\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzc\u00ed,“ \u0159ekl d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011bl \u010das to promyslet. Georg si ol\u00edzl rty.<\/div>\n
„Co se stalo, \u017ee jste byli rozd\u011bleni?“<\/div>\n
Bill znehybn\u011bl, l\u00edtostiv\u011b si vs\u00e1l oba rty mezi zuby. Ne l\u00edtost\u00ed z toho, \u017ee se to stalo, ale proto, \u017ee o tom nemohl nikomu \u0159\u00edct. „J\u00e1 opravdu\u2026“ za\u010dal, ale odml\u010del se a sklopil pohled ke stolu. Kdy\u017e znova vzhl\u00e9dl, Georg ho st\u00e1le pozoroval a \u010dekal. „Nem\u016f\u017eu o tom mluvit.“<\/div>\n
\n

„M\u00e1 to n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, co se stalo s Andym?“ Nal\u00e9hal Georg opatrn\u011b a Bill rozt\u0159esen\u011b vydechl, co\u017e v\u0161e vypov\u011bd\u011blo za n\u011bj. \u017daludek se mu sev\u0159el pod t\u00edhou toho, \u017ee dal\u0161\u00ed jeho tajemstv\u00ed bylo pr\u00e1v\u011b odhaleno, a nejhor\u0161\u00ed na tom bylo, \u017ee necht\u011bl, aby se to Andreas n\u011bkdy dozv\u011bd\u011bl, ale Georg m\u011bl v\u0161echnu moc j\u00edt p\u0159\u00edmo k n\u011bmu.<\/p><\/div>\n

Bill beze slova vstal. Nemohl z\u016fstat; p\u0159\u00edli\u0161 mnoho u\u017e bylo \u0159e\u010deno. Nev\u011bd\u011bl, kam by \u0161el – n\u011bkam, kde bude s\u00e1m, nebo zp\u00e1tky do mat\u010dina pokoje, nebo mo\u017en\u00e1 by mohl j\u00edt chytit autobus a jet dom\u016f – ale nejd\u0159\u00edv se musel dostat ven. Obr\u00e1til se k odchodu, ale ne\u017e ud\u011blal dva kroky, Georg vstal, popadl jej za loket a tahal ho zp\u00e1tky. Pohl\u00e9dl Georgovi do o\u010d\u00ed, ale nevid\u011bl v nich nic jin\u00e9ho ne\u017e soucit.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 o tom mluvit,“ \u0159ekl Georg, ale Bill jen zat\u0159\u00e1sl hlavou. Ani n\u00e1hodou. „M\u016f\u017ee\u0161 mi v\u011b\u0159it,“ dodal Georg. „Nebudu t\u011b soudit nebo tak n\u011bco, a ani slovem se o tom nezm\u00edn\u00edm Andymu.“<\/div>\n
„J\u00e1-“ Bill za\u010dal protestovat, ale n\u011bco ve zp\u016fsobu, jak\u00fdm se na n\u011bj Georg d\u00edval, jej p\u0159inutilo se posadit zp\u00e1tky ke stolu. Georg trp\u011bliv\u011b \u010dekal, ne\u017e znovu za\u010dal mluvit. „Nic se za posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky nezm\u011bnilo,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e.<\/div>\n
„Nic?“<\/div>\n
„V\u0161echno se zm\u011bnilo,“ zask\u0159ehotal Bill. „Ale nic<\/em> na tom, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to opravdu posran\u00e9, ale-„<\/div>\n
„Ale co?“ zeptal se Georg, kdy\u017e se Bill n\u00e1hle zarazil. \u0160el mu mr\u00e1z po z\u00e1dech, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co m\u00e1lem \u0159ekl. Ta dv\u011b slova, kter\u00e1 dokonce ani Andreas nikdy nesly\u0161el vyklouznout z jeho \u00fast.<\/div>\n
Bill zav\u00e1hal. „P\u0159\u00edsah\u00e1\u0161, \u017ee tenhle rozhovor z\u016fstane tady?“<\/div>\n
„Zapomenu na to hned, jakmile vstaneme,“ sl\u00edbil Georg s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ne, nezapomene\u0161,“ usm\u00e1l se Bill smutn\u011b. „Nem\u016f\u017ee\u0161 zapomenout, \u017ee zn\u00e1\u0161 n\u011bkoho, kdo m\u00e1 takov\u00e9 my\u0161lenky o sv\u00e9m bratrovi.“<\/div>\n
\n

Georg se ti\u0161e zasm\u00e1l. Nepop\u0159el to, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu mu Bill d\u016fv\u011b\u0159oval. „Jsou ty city vz\u00e1jemn\u00e9? Zm\u011bnily se v\u011bci pro n\u011bj?“<\/p><\/div>\n

Bill se kousl do spodn\u00edho rtu a p\u0159em\u00fd\u0161lel o p\u0159edchoz\u00ed noci, kdy se o sebe t\u0159eli a dot\u00fdkali se, dokud u\u017e to nemohli d\u00e9le vydr\u017eet. A znovu, Tom neode\u0161el, jakmile Bill usnul. Byl tam celou noc a to muselo n\u011bco znamenat. „Mysl\u00edm, \u017ee ne. Mysl\u00edm, \u017ee po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00ed to stejn\u00e9.“<\/div>\n
„Tak v \u010dem je probl\u00e9m?“ Cht\u011bl Georg v\u011bd\u011bt a Bill si povzdechl. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, byl tam velk\u00fd probl\u00e9m, jin\u00fd, ne\u017e jen ten z\u0159ejm\u00fd.<\/div>\n
„Andy,“ odpov\u011bd\u011bl Bill jednodu\u0161e. „Nechci mu ubl\u00ed\u017eit, ale nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.“<\/div>\n
„U\u017e s tebou mluvil? Od chv\u00edle, kdy\u2026“<\/div>\n
Bill zrudl. „Jo, v\u010dera. P\u0159i\u0161el sem a my, ehm\u2026 no\u2026“<\/div>\n
Georg se u\u0161kl\u00edbl. „\u017d\u00e1dn\u00e9 detaily, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na n\u011bm,“ \u0159ekl Bill. „V\u00e1\u017en\u011b. Ale Tom\u2026“<\/div>\n
„A jsi si jist\u00fd, \u017ee Tom to c\u00edt\u00ed stejn\u011b?“<\/div>\n
Bill p\u0159i t\u00e9 ot\u00e1zce zav\u0159el o\u010di. Mohl vid\u011bt zp\u016fsob, jak\u00fdm se na n\u011bj Tom toho r\u00e1na d\u00edval. Zp\u016fsob, jak\u00fdm se na n\u011bj d\u00edval od chv\u00edle, kdy se vr\u00e1til. Bill si ol\u00edzl rty, c\u00edtil, jak se mu napjal \u017ealudek a bylo mu \u0161patn\u011b z toho, jak mu neust\u00e1le bylo \u0161patn\u011b. „Jo.“<\/div>\n
Georg pokr\u010dil rameny. „Pak je jasn\u00e9, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 mu nechci ubl\u00ed\u017eit,“ zast\u00e9nal Bill a z\u00edral na Georga, jako by se ho sna\u017eil p\u0159im\u011bt, aby pochopil, \u017ee to nen\u00ed jen tak jednoduch\u00e9. \u017de nic na tom b\u00fdt zamilovan\u00fd do sv\u00e9ho bratra nen\u00ed snadn\u00e9 a nekomplikovan\u00e9.<\/div>\n
„Ubli\u017euje\u0161 s\u00e1m sob\u011b, pokud to neud\u011bl\u00e1\u0161,“ \u0159ekl mu Georg.<\/div>\n
„To ne-„<\/div>\n
„Ubli\u017euje\u0161 Tomovi<\/em>, pokud to neud\u011bl\u00e1\u0161,“ dodal Georg, Billovi se sev\u0159el \u017ealudek a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
\n

Georg m\u011bl pravdu. Mohl ubl\u00ed\u017eit s\u00e1m sob\u011b, to nebyl probl\u00e9m. Ale kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na v\u00fdb\u011br – kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na ubl\u00ed\u017een\u00ed Adreasovi nebo na ubl\u00ed\u017een\u00ed Tomovi – byla tam jen jedna osoba, o kter\u00e9 Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee j\u00ed nedok\u00e1\u017ee ubl\u00ed\u017eit. A tak n\u011bjak Georg na to v\u0161echno p\u0159i\u0161el.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven P\u0159\u00edli\u0161 mnoho ANEB jak se Billovi nel\u00edb\u00ed vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 je mu nab\u00eddnuto „Tak\u017ee to vypad\u00e1, \u017ee pokud z\u00edsk\u00e1te v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch dnech co nejv\u00edce odpo\u010dinku, mohla byste b\u00fdt doma v polovin\u011b p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho t\u00fddne.“ Bill sly\u0161el slova, kter\u00e1 Dr. Schulz \u0159\u00edkal jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[629],"tags":[],"class_list":["post-2611","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-started-with-the-kiss"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2611","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2611"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2611\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2611"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2611"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2611"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}