{"id":2617,"date":"2015-09-21T16:00:00","date_gmt":"2015-09-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2607"},"modified":"2015-09-21T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-21T15:00:00","slug":"cassiopeia-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/21\/cassiopeia-17\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 17."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Sl\u00edbila jsem, \u017ee se v\u00e1m dal\u0161\u00ed d\u00edlem pokus\u00edm vynahradit v\u0161e, o\u010d jste byli v tom p\u0159ede\u0161l\u00e9m ochuzeni, a tak jsem se do toho pustila naplno, inspirov\u00e1na poh\u00e1dkovou Jasmine a jej\u00ed skladbou, kter\u00e1 donutila i m\u011b samotnou na chv\u00edli uv\u011b\u0159it v opravdovou l\u00e1sku. Op\u011bt bych v\u00e1m cht\u011bla pod\u011bkovat za n\u00e1dhern\u00e1 slova, kter\u00e1 si v\u016fbec nezaslou\u017e\u00edm. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m t\u00edmhle d\u00edlem ud\u011bl\u00e1m alespo\u0148 z poloviny takovou radost, jakou d\u011bl\u00e1te vy mn\u011b. P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n

S povzdechem se p\u0159evalil na z\u00e1da a zad\u00edval se na repliku no\u010dn\u00ed oblohy nad hlavou. S do\u0161iroka rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima vst\u0159eb\u00e1val klid a harmonii um\u011ble vytvo\u0159en\u00fdch souhv\u011bzd\u00ed, po kr\u00e1tk\u00e9m, m\u011blk\u00e9m sp\u00e1nku nec\u00edtil ani n\u00e1znak \u00fanavy. Jeho mysl se prom\u011bnila v rozbou\u0159en\u00fd oce\u00e1n; jednotliv\u00e9 vlny om\u00fdvaj\u00edc\u00ed p\u00eds\u010ditou pl\u00e1\u017e symbolizovaly pochybnosti, nezodpov\u011bzen\u00e9 ot\u00e1zky a p\u0159\u00edzraky, kter\u00fdch se nem\u011bl nikdy \u00fapln\u011b zbavit. Mo\u017en\u00e1 to byla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed doba na n\u011bco takov\u00e9ho, zejm\u00e9na kdy\u017e to t\u00e9m\u011b\u0159 nikdy ned\u011blal, ale v\u00fdjime\u010dn\u011b vzpom\u00ednal na d\u011btstv\u00ed.<\/p><\/div>\n

Vzpom\u00ednal na l\u00e9ta, kdy jako mal\u00fd kluk pravideln\u011b ut\u00edkal z domu p\u0159ed zlobou a krutost\u00ed sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. Tam venku, mimo \u010dty\u0159i zdi, kde si jej zvykli uzav\u00edrat, se nach\u00e1zel skute\u010dn\u00fd sv\u011bt. Mo\u017en\u00e1 to byl sv\u011bt pln\u00fd osam\u011blosti a tr\u00e1pen\u00ed, ale byl mnohem snesiteln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten, p\u0159ed kter\u00fdm ut\u00edkal. Byl je\u0161t\u011b mal\u00fd, n\u011bkter\u00e9 v\u011bci si vysv\u011btloval po sv\u00e9m a n\u011bkter\u00e9 nedok\u00e1zal pochopit v\u016fbec, p\u0159esto se toulal venku dlouho do noci, up\u00ednaje se k jak\u00e9mukoliv p\u0159edm\u011btu nebo \u010dinnosti, kter\u00e1 by alespo\u0148 na chv\u00edli odvedla jeho mysl jin\u00fdm sm\u011brem a dovolila mu zapomenout.<\/div>\n
\n

N\u011bkdy sta\u010dilo jen vyb\u011bhnout na kopec za domem a dostal se na rozhran\u00ed dvou sv\u011bt\u016f; pod nohama se mu rozl\u00e9hala cel\u00e1 vesnice, vid\u011bl \u0159ady r\u016fzn\u011b velik\u00fdch dom\u016f, jejich \u0161pi\u010dat\u00e9 st\u0159echy sahaly daleko do nebe. Jedna z nich jist\u011b pat\u0159ila tomu, kter\u00e9ho se tolik b\u00e1l. Tohle bylo skute\u010dn\u00e9. Tohle byl jeho \u017eivot. \u017divot, kter\u00fd nedok\u00e1zal m\u00edt r\u00e1d, proto\u017ee mu nerozum\u011bl. Nerozum\u011bl, pro\u010d jsou jeho rodi\u010de tak p\u0159\u00edsn\u00ed a neust\u00e1le na n\u011bj jen k\u0159i\u010d\u00ed, i kdy\u017e nikdy neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e mu bylo nejh\u016f\u0159, zvedl pohled od temnoty kr\u010d\u00edc\u00ed se u jeho nohou a vzhl\u00e9dl k nebi nad hlavou. A tehdy je spat\u0159il. Tis\u00edce mal\u00fdch sv\u00edt\u00edc\u00edch bod\u016f obklopuj\u00edc\u00edch impozantn\u00ed m\u011bs\u00edc s n\u00e1bo\u017enou p\u0159esnost\u00ed, jako by se jednalo o vl\u00e1dce a poddan\u00e9. Jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b obraz nad hlavou ch\u00e1pal sv\u00fdm d\u011btsk\u00fdm rozumem. Vid\u011bl sv\u011btlo a nic v\u00edc nepot\u0159eboval. Vid\u011bl n\u011bco, co v jeho \u017eivot\u011b chyb\u011blo, sv\u011btlo, kter\u00e9 prot\u00ednalo tmu, kter\u00e9 ji m\u011bnilo v n\u011bco magick\u00e9ho a z\u00e1\u0159iv\u00e9ho.<\/div>\n
\n
Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a odvr\u00e1til se. V\u0161echno bylo najednou jin\u00e9. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee byl i on s\u00e1m n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm? Mo\u017en\u00e1 jen zm\u011bnil pohled na sv\u011bt a sm\u00fd\u0161len\u00ed, kter\u00e9 se zrodilo b\u011bhem okam\u017eik\u016f, kdy jako mal\u00fd kluk ut\u00edkal p\u0159ed realitou a ukr\u00fdval se p\u0159ede v\u0161\u00edm, co by mu mohlo n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ubl\u00ed\u017eit. Jasn\u011b si pamatoval okam\u017eik, kdy kolem sebe vystav\u011bl tlust\u00e9, nepropustn\u00e9 zdi. Bylo to pot\u00e9, co se pla\u010d\u00edc\u00ed zamknul ve sv\u00e9m pokoji, t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble. Tehdy to bylo poprv\u00e9, co utrp\u011bl r\u00e1ny, se kter\u00fdmi nikdy p\u0159edt\u00edm nepo\u010d\u00edtal. A rozhodn\u011b ne naposled.<\/div>\n
Zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek mu sklouzla osam\u011bl\u00e1 slza, vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1sledov\u00e1na dal\u0161\u00ed. Jeho pl\u00e1\u010d byl jako on. Tich\u00fd, nen\u00e1padn\u00fd, zcela p\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00fd. Sm\u00e1l se s\u00e1m sob\u011b. Nerozum\u011bl, jak mohl n\u011bco takov\u00e9ho dopustit. Byl tak neopatrn\u00fd, tak hloup\u00fd a d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd. Opravdu se i po letech siln\u00e9 obrany nechal jen tak strhnout a podlehl primitivn\u00edm pud\u016fm? Ano, Tom byl p\u0159ita\u017eliv\u00fd a byl k n\u011bmu i neuv\u011b\u0159iteln\u011b mil\u00fd a pozorn\u00fd. L\u00edb\u00e1n\u00ed s n\u00edm bylo jako dos\u00e1hnout nebesk\u00fdch v\u00fd\u0161in a dotknout se hv\u011bzd, ale nebylo to spr\u00e1vn\u00e9. Jakkoliv kr\u00e1sn\u00e9 to bylo, nebylo to spr\u00e1vn\u00e9 a Bill nikdy p\u0159edt\u00edm ned\u011blal v\u011bci, kter\u00e9 by nebyly spr\u00e1vn\u00e9. Nem\u011bl to dovolit. To, co k Tomovi c\u00edtil, nebyla l\u00e1ska. Nikdy v l\u00e1sku nev\u011b\u0159il, u\u017e jako d\u00edt\u011b t\u0159esouc\u00ed se pod postel\u00ed ze strachu p\u0159ed l\u00e1skou sv\u00fdch rodi\u010d\u016f se zap\u0159\u00edsahal, \u017ee nikdy ani nebude a nyn\u00ed si byl jist\u00fd, \u017ee Tom jeho postoj nem\u016f\u017ee zm\u011bnit. Takovou moc prost\u011b nem\u011bl. Nikdo ji nem\u011bl.<\/div>\n
\n

Zvedl ruku a jemn\u011b si p\u0159ejel po mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159i, zbavuje se posledn\u00edch symbol\u016f sv\u00e9 slabosti. Kone\u010dky prst\u016f si nev\u011bdomky p\u0159ejel po rtech a zarazil se. Okam\u017eit\u011b se mu vybavila vzpom\u00ednka na to, jak p\u0159ij\u00edmaly Tomovy polibky, jak se chv\u011bly, do\u017eaduj\u00edc se dal\u0161\u00edch a dal\u0161\u00edch, hladov\u011bj\u00edc\u00ed po bl\u00edzk\u00e9m kontaktu. On s\u00e1m se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed rozpad\u00e1val a zase skl\u00e1dal dohromady, z Tomovy v\u016fn\u011b se mu je\u017eily chloupky na \u0161\u00edji, byla jako droga. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu nakonec ubl\u00ed\u017e\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010d\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed p\u0159ijme, t\u00edm d\u0159\u00edv se na n\u00ed stane z\u00e1visl\u00fd, mo\u017en\u00e1 \u017ee zcela podlehne jej\u00edm \u00fa\u010dink\u016fm, ale byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd na to, aby j\u00ed odolal. Tom se jej dot\u00fdkal zp\u016fsobem, se kter\u00fdm se nikdy p\u0159edt\u00edm nesetkal. Byl schopen pohladit i bez dotek\u016f, jen prost\u0159ednictv\u00edm pohled\u016f pln\u00fdch n\u011bhy a dobroty; kdy\u017e byl s n\u00edm, Bill nedok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let. M\u011bnil se v n\u011bkoho jin\u00e9ho, a co bylo nejhor\u0161\u00ed, za\u010d\u00ednal ztr\u00e1cet ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany.<\/p><\/div>\n

\n

Hluboce si povzdechl, set\u0159el si z obli\u010deje posledn\u00ed zbytky slz a posadil se. Chv\u00edli po\u010dkal, jen aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee sv\u00fdmi prudk\u00fdmi pohyby neprobudil Beth sp\u00edc\u00ed vedle n\u011bho, pot\u00e9 vstal a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se p\u0159esunul ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 za sebou ti\u0161e zav\u0159el. V kuchyni se sv\u00edtilo, co\u017e pro n\u011bj nebylo v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm. Zastavil na prahu dve\u0159\u00ed, jeho n\u00e1lada o n\u011bco stoupla, jak sledoval Georg\u016fv zadek tr\u010d\u00edc\u00ed z lednice. N\u00e1ru\u010d m\u011bl napln\u011bnou k prasknut\u00ed kousky j\u00eddla, kter\u00e9 se k sob\u011b absolutn\u011b nehodily, ale znal Georga a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby se v\u016fbec divil. Zrovna kdy\u017e str\u010dil nos do Tomovy s\u00fdrov\u00e9 om\u00e1\u010dky, Bill si jemn\u011b odka\u0161lal a zp\u016fsobil, \u017ee Georg leknut\u00edm vysko\u010dil na nohy, p\u0159i\u010dem\u017e se pra\u0161til hlavou o dv\u00ed\u0159ka lednice a upustil v\u0161echno, co dr\u017eel.<\/p><\/div>\n

\n

„Sakra, Bille!“ zalapal po dechu a dr\u017eel se za srdce. „M\u00e1lem jsem dostal infarkt!“<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se.“ Bill zvedl ruce do vzduchu na znak m\u00edru a sklonil se, aby mu pomohl se sb\u00edr\u00e1n\u00edm v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
Georg jen zakroutil hlavou, dopadl na v\u0161echny \u010dty\u0159i, m\u00edsto sb\u00edr\u00e1n\u00ed v\u011bc\u00ed se v\u0161ak z\u00e1dy op\u0159el o lednici a p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b m\u00edsu s om\u00e1\u010dkou, kter\u00e1 mu p\u0159edt\u00edm tolik zavon\u011bla. Zabo\u0159il do n\u00ed prst a ochutnal.<\/div>\n
„Zatracen\u011b!“ Tentokr\u00e1t m\u00e1lem dostal infarkt Bill, kter\u00fd se zrovna natahoval po bal\u00ed\u010dku mozzarelly.<\/div>\n
„Co se stalo?“ Popla\u0161en\u011b zvedl hlavu a pod\u00edval se na Georga, kter\u00fd se cpal om\u00e1\u010dkou, jako by m\u011bl nastat konec sv\u011bta.<\/div>\n
„Tohle\u2026 he\u2026 neuvehitelne\u2026 dobh\u00fd,“ mumlal s pln\u00fdmi \u00fasty.<\/div>\n
Bill vykouzlil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv v domn\u011bn\u00ed, \u017ee se om\u00e1\u010dce v\u00edce v\u011bnovat nebudou.<\/div>\n
„Chutn\u00e1 jinak. Zm\u011bnils recept nebo tak?“ zaj\u00edmal se Georg, zat\u00edmco si zpod zadku vytahoval kousek okurky.<\/div>\n
Bill chv\u00edli neodpov\u00eddal. Nev\u011bd\u011bl, jestli by bylo lep\u0161\u00ed lh\u00e1t, nebo \u0159\u00edct pravdu. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Georg o Tomov\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b dozv\u00ed tak jako tak, znal Beth a v\u011bd\u011bl, jak je z Toma une\u0161en\u00e1, tak\u017ee se rozhodl, \u017ee bude jednodu\u0161\u0161\u00ed \u0159\u00edct pravdu. Stejn\u011b bude muset j\u00edt za chv\u00edli do \u0161koly, tak\u017ee Georg nebude m\u00edt \u010das na dlouh\u00e9 proslovy.<\/div>\n
\n

„Tu jsem ned\u011blal j\u00e1,“ promluvil ti\u0161e, o\u010dima si provrt\u00e1val vln\u011bn\u00e9 fusekle, jen aby se nemusel d\u00edvat na \u0161okovan\u00e9ho Georga. „D\u011blal ji Tom. Byl tady\u2026 v\u010dera.“<\/p><\/div>\n

„No to m\u011b poser!“<\/div>\n
„Georgu,“ Bill stydliv\u011b zavrt\u011bl hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee Georg si nikdy moc nebral serv\u00edtky, ale alespo\u0148 p\u0159ed Billem se sna\u017eil mluvit slu\u0161n\u011b. V\u011bt\u0161inou.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, omlouv\u00e1m se, j\u00e1 jen\u2026 panebo\u017ee!“<\/div>\n
„Jen klid, tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se, jako bys vyhr\u00e1l v loterii.“ Bill c\u00edtil, jak mu do tv\u00e1\u0159e stoup\u00e1 \u010derve\u0148, zbarvuje jeho l\u00ed\u010dka nachov\u00fdm odst\u00ednem a utvrzuje Georga v tom, co si jist\u011b myslel.<\/div>\n
„Tohle je mnohem lep\u0161\u00ed,“ protestoval Georg hlasit\u011b a p\u0159iplazil se k Billovi, kter\u00fd si nad\u00e1le z\u00edral na pono\u017eky. Napadla jej dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou neum\u011bl a o kterou by se m\u011bl pod\u011blit s Tomem. Neum\u011bl pl\u00e9st.<\/div>\n
„No tak, pros\u00edm, nenap\u00ednej m\u011b.“ Georg jej zatahal za ruk\u00e1v py\u017eama, rozvalil se a op\u0159el se o lokty jako nat\u011b\u0161en\u00e1 puber\u0165a\u010dka v teenagersk\u00fdch komedi\u00edch t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, co j\u00ed jej\u00ed kamar\u00e1dka prozrad\u00ed tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„Jsme v pohod\u011b, zase je v\u0161echno tak jako p\u0159edt\u00edm.“<\/div>\n
„Tak tohle si nech, j\u00e1 chci v\u011bd\u011bt podrobnosti. Jak se to stalo? Kdo se komu ozval prvn\u00ed? \u0158ekni mi v\u0161echno.“<\/div>\n
„Georgu,“ Bill jemn\u011b zakroutil hlavou. „Mus\u00edm j\u00edt do \u0161koly.“<\/div>\n
„\u0160kola po\u010dk\u00e1, tohle je mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
\n

„Narazili jsme na sebe v supermarketu,“ za\u010dal Bill nejist\u011b. Rozhodl se, \u017ee incident s moukou rad\u011bji vynech\u00e1. „Odvezl n\u00e1s dom\u016f a nab\u00eddl se, \u017ee mi pom\u016f\u017ee s ob\u011bdem, tak jsem mu \u0159ekl, a\u0165 z\u016fstane a naj\u00ed se s n\u00e1mi. Pak jsme se d\u00edvali s Beth na poh\u00e1dky a pak-“ Odvr\u00e1til hlavu a nerv\u00f3zn\u011b drtil zuby spodn\u00ed ret.<\/p><\/div>\n

Georg, kter\u00fd se do t\u00e9 chv\u00edle spokojen\u011b rozvaloval na podlaze, vyst\u0159elil do sedu a naklonil se k Billovi. „Bille, jestli mi hned te\u010f hned ne\u0159ekne\u0161, co se stalo potom, tak vysko\u010d\u00edm z okna.“<\/div>\n
Bill se pobaven\u011b uchechtl. „Nebl\u00e1zni.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. No tak, pros\u00edm, co se stalo? Nejsem snad tv\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, kter\u00e9mu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 v\u0161echno?“ Hodil po Billovi ps\u00edm pohledem a pro v\u011bt\u0161\u00ed v\u011brohodnost trucovit\u011b na\u0161pulil rty.<\/div>\n
„To jsi, ale-„<\/div>\n
„Ne ne ne,“ Georg jej m\u00e1vnut\u00edm ruky zastavil p\u0159ed pokra\u010dov\u00e1n\u00edm. „U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 ale. Mluv.“<\/div>\n
„Pol\u00edbil m\u011b,“ \u0161pitl ti\u0161e d\u0159\u00edv, ne\u017e si to sta\u010dil rozmyslet.<\/div>\n
Georg prudce vyvalil o\u010di a p\u0159epadl dop\u0159edu, v posledn\u00ed chv\u00edli se zachytil dlan\u011bmi. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Pol\u00edbil m\u011b,“ zopakoval Bill stejn\u011b ti\u0161e, c\u00edtil, jak se mu p\u0159i vysloven\u00ed t\u00e9 skute\u010dnosti chv\u011bje nejen hlas ale i cel\u00e9 t\u011blo. „Pol\u00edbil m\u011b a j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem mu to oplatil.“<\/div>\n
„T-tak\u017ee\u2026 jste se l\u00edbali?“<\/div>\n
Bill se skr\u010dil do klub\u00ed\u010dka a v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Ty a Tom\u2026 l\u00edbali jste se. Ty ses l\u00edbal s Tomem. Ty ses s n\u011bk\u00fdm l\u00edbal. Tys\u2026 tys mu dovolil, aby t\u011b pol\u00edbil. No to m\u011b poser!“ \u0159ekl Georg se sm\u00edchem, spont\u00e1nn\u011b se nat\u00e1hl po Billov\u011b mal\u00e9m t\u011ble a p\u0159itiskl jej na to sv\u00e9. Nepamatoval si na nic, co by jej posledn\u00ed dobou pot\u011b\u0161ilo v\u00edce.<\/div>\n
„Georgu, u\u017e zase ta slova,“ zamumlal Bill, v Georgov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed lapaj\u00edc\u00ed po dechu. V\u0161echno bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V\u0161ichni byli \u0161\u0165astn\u00ed, v\u0161ichni d\u00e1vali najevo sv\u00e9 pocity, Tom\u016fv n\u00e1vrat do jejich \u017eivot\u016f ot\u0159\u00e1sl \u017eivotem v\u0161ech t\u0159\u00ed a on byl po\u0159\u00e1d t\u00edm jedin\u00fdm, kdo se tomu br\u00e1nil.<\/div>\n
\n

„Ignoruj to,“ Georg jej hrav\u011b \u0161t\u00edpl do boku. „J-j\u00e1\u2026 nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. \u010clov\u011bk v\u00e1s tady nech\u00e1 p\u00e1r hodin samotn\u00e9, a kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed, v\u0161echno je jinak. Ach Bille, neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc v\u00e1m to p\u0159eju. J\u00e1 to v\u011bd\u011bl! V\u011bd\u011bl jsem to od za\u010d\u00e1tku. Vid\u011bl jsem, jak se na tebe d\u00edv\u00e1 a jak na tebe p\u016fsob\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy nakonec i ty, stejn\u011b jako my v\u0161ichni slab\u00ed smrteln\u00edci, podlehne\u0161.“<\/p><\/div>\n

„Georgu.“ Bill se opatrn\u011b dostal z jeho objet\u00ed a sklonil hlavu. „Tys to \u0161patn\u011b pochopil.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Georg nech\u00e1pav\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. „Tak l\u00edbali jste se, nebo ne?“<\/div>\n
„Ano, ale-“ Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. „Nemysl\u00edm, \u017ee se to m\u011blo st\u00e1t.“<\/div>\n
Georg ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil obli\u010dej a hluboce vydechl. P\u0159esn\u011b tohohle se b\u00e1l. „Bille, o \u010dem to zase mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„V\u0161echno se t\u00edm zbyte\u010dn\u011b zkomplikuje. Za chv\u00edli se setk\u00e1me ve \u0161kole a j\u00e1 ani nev\u00edm, co mu m\u00e1m \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„J\u00e1 ti pom\u016f\u017eu.“ Georg se tv\u00e1\u0159il opravdu hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u011b a um\u00edn\u011bn\u011b, kdy\u017e si klekal, nespou\u0161t\u011bje z Billa hrav\u00fd pohled sv\u00fdch olivov\u00fdch o\u010d\u00ed. „Budu Tom a ty si tak m\u016f\u017ee\u0161 natr\u00e9novat, co mu \u0159ekne\u0161, a\u017e se potk\u00e1te.“<\/div>\n
Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. \u010cekal, \u017ee p\u0159ijde s n\u011bjakou blbost\u00ed, ale n\u011bco takov\u00e9ho bylo i na Georgovy pom\u011bry p\u0159\u00edli\u0161. „Ne, d\u011bkuji. Rad\u011bji se p\u016fjdu obl\u00e9knout,“ s \u00fasm\u011bvem vstal, n\u00e1sledov\u00e1n Georgem, kter\u00fd se nem\u00ednil vzd\u00e1t.<\/div>\n
„No t\u00e1k, jen to zkus. Uvid\u00ed\u0161, je\u0161t\u011b mi pod\u011bkuje\u0161.“ Vyu\u017eil Billovo chvilkov\u00e9 v\u00e1h\u00e1n\u00ed k tomu, aby p\u0159ipravil p\u016fdu pro jejich malou hru. Na\u0161pulil rty a sv\u016fdn\u011b na n\u011bj zamrkal. Reakce v\u0161ak nebyla p\u0159esn\u011b takov\u00e1, jak o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill se sm\u00edchem.<\/div>\n
„To je m\u016fj bal\u00edc\u00ed v\u00fdraz,“ odpov\u011bd\u011bl hrd\u011b Georg, prohr\u00e1bl si vlasy a op\u011btovn\u011b na Billa zamrkal. „Pro\u010d se sm\u011bje\u0161?“ za\u00fap\u011bl.<\/div>\n
„Proto\u017ee vypad\u00e1\u0161 legra\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ees pr\u00e1v\u011b zni\u010dil kouzlo na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed?“ zavolal za Billem, kter\u00fd se sm\u00edchem opustil kuchy\u0148.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

O dv\u011b hodiny pozd\u011bji mu ale do sm\u00edchu v\u016fbec nebylo. S vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima a divoce bij\u00edc\u00edm srdcem st\u00e1l p\u0159ed u\u010debnou, kde m\u011bli m\u00edt prvn\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ku dne. Ta pat\u0159ila profesorovi Higginsovi a opravdu se na ni t\u011b\u0161il, ale radost z p\u0159edn\u00e1\u0161ky byla daleko men\u0161\u00ed ne\u017e strach, kter\u00fd mu br\u00e1nil vej\u00edt dovnit\u0159 a p\u0159ipojit se k ostatn\u00edm. Zevnit\u0159 k n\u011bmu dol\u00e9haly hlasy rozb\u011bsn\u011bn\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b postihla druh\u00e1 puberta. V\u0161echno bylo ale mnohem hor\u0161\u00ed, kdy\u017e mezi ostatn\u00ed hlasy rozeznal ten Greg\u016fv. Myslel si, \u017ee se s t\u00edm u\u017e d\u00e1vno vyrovnal, p\u0159ipravoval se na tenhle okam\u017eik p\u0159eci tak dlouho, byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne, a p\u0159esto to bylo mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal. Zapomn\u011bl na v\u0161echno odhodl\u00e1n\u00ed a odvahu, mysl\u00ed se mu honily pouze vzpom\u00ednky na ten den a bolest, kter\u00e1 jej pron\u00e1sledovala dal\u0161\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed. Bylo to p\u0159esn\u011b takov\u00e9 jako p\u0159ed lety. Ani jemu nikdy neubl\u00ed\u017eil, nezaslou\u017eil si, aby s n\u00edm bylo tak zach\u00e1zeno, a p\u0159esto to bylo po\u0159\u00e1d tady. Nem\u011bnn\u00e9 a bolestiv\u00e9.<\/p><\/div>\n

Nedok\u00e1\u017eu to, pomyslel si a nejist\u011b vrt\u011bl hlavou. Neuv\u011bdomoval si, \u017ee couv\u00e1 ode dve\u0159\u00ed, a\u017e dokud do n\u011bkoho nevrazil. Na z\u00e1dech vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed hork\u00fd dech, bl\u00edzkost ciz\u00ed osoby rozechv\u011bla jeho t\u011blo odporem. Zav\u0159el o\u010di, jako by jej ten d\u011btinsk\u00fd pud m\u011bl skute\u010dn\u011b ochr\u00e1nit p\u0159ed hroz\u00edc\u00edm nebezpe\u010d\u00edm. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kolik povahov\u00fdch rys\u016f a instinktivn\u00edch reflex\u016f si je \u010dlov\u011bk schopen p\u0159en\u00e9st z d\u011btstv\u00ed do dosp\u011blosti.<\/div>\n
\n

„Hej,“ k u\u0161\u00edm mu dolehl zn\u00e1m\u00fd hlas. „Jsi v pohod\u011b?“<\/p><\/div>\n

Bill pomalu otev\u0159el o\u010di a pooto\u010dil hlavu. Jeho pohled se vz\u00e1p\u011bt\u00ed setkal s pomn\u011bnkov\u00fdma o\u010dima Tomova kamar\u00e1da a spolused\u00edc\u00edho, kter\u00e9 se na n\u011bj d\u00edvaly s ne\u010dekan\u00fdm porozum\u011bn\u00edm.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ vydechl ti\u0161e, odvr\u00e1til pohled a odsunul se od n\u011bj.<\/div>\n
Andreas si z hrudi ut\u0159el neexistuj\u00edc\u00ed sm\u00edtka, p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu, jen aby z\u00edskal \u010das na vymy\u0161len\u00ed \u010dehokoliv smyslupln\u00e9ho. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co by bylo nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by mohl za\u010d\u00edt omluvou za v\u0161echna ta l\u00e9ta, kdy si z n\u011bj spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi bezd\u016fvodn\u011b d\u011blal legraci. P\u0159i pohledu na drobnou, t\u00e9m\u011b\u0159 neviditelnou ranku ve rtu \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00e1 byla poz\u016fstatkem Gregovy krutosti, uc\u00edtil, jak se v n\u011bm probouz\u00ed l\u00edtost, o kter\u00e9 nem\u011bl ani zd\u00e1n\u00ed. Bylo to tak siln\u00e9 a hlubok\u00e9, \u017ee jej to p\u0159ipravilo o ve\u0161ker\u00e1 slova, a kdy\u017e znovu promluvil, p\u016fsobil jeho hlas nezvykle rozechv\u011ble.<\/div>\n
„To nic,“ \u0159ekl nakonec. Jistota se z jeho hlasu vytratila stejn\u011b rychle jako barva z Billova obli\u010deje. Styd\u011bl se. Tolik se za sebe styd\u011bl. „Jsi v pohod\u011b Ka- Bille?“<\/div>\n
P\u0159ipadal si jako zv\u00ed\u0159e. Nebyl o nic lep\u0161\u00ed ne\u017e Greg, kter\u00fd jejich r\u00e1doby nevinnou z\u00e1bavu pov\u00fd\u0161il na n\u011bco, co se z\u00e1bavou nem\u011blo nic spole\u010dn\u00e9ho a co by nikdy nem\u011blo b\u00fdt spojov\u00e1no s nevinnost\u00ed.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, ale neodpov\u011bd\u011bl. Pohledem rychle p\u0159ejel po kn\u00ed\u017ek\u00e1ch, kter\u00e9 sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed, aby zjistil, jestli \u017e\u00e1dn\u00e1 nechyb\u00ed, pot\u00e9 se bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed oto\u010dil na pat\u011b a odkr\u00e1\u010del pry\u010d.<\/div>\n
\n

Andreas se za n\u00edm d\u00edval, provinil\u00fdm pohledem sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da zahalen\u00e1 \u010dern\u00fdm pleten\u00fdm svetrem a pomalu p\u0159ich\u00e1zel na to, jak tenk\u00e1 je meze mezi z\u00e1bavou a krutost\u00ed, jak nicotn\u00e1 hranice odli\u0161uje vhodn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed od toho nevhodn\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

Povzdechl si, kdy\u017e na konci chodby spat\u0159il Toma. Usm\u00edval se a m\u00e1val na n\u011bj. Andreas v\u00e1hav\u011b zvedl dla\u0148 do vzduchu, jeho pohled nev\u011bdomky zal\u00e9tl sm\u011brem, kde jen p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zmizel \u010dlov\u011bk, pro kter\u00e9ho byl Tom schopen ud\u011blat v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
M\u011bl Toma r\u00e1d. M\u011bl ho opravdu r\u00e1d, akor\u00e1t si nebyl jist\u00fd t\u00edm, jestli by m\u011bl Tom po\u0159\u00e1d r\u00e1d jeho, kdyby se dozv\u011bd\u011bl celou pravdu.<\/div>\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee pokud by mu \u0159ekl, \u017ee v osudn\u00fd den Gregova \u00fatoku zpovzd\u00e1l\u00ed sledoval celou scenerii, strachem p\u0159ikov\u00e1n k zemi a \u017ee to byl pozd\u011bji on, kdo Billovi p\u0159ivolal sanitku, nikdy by mu to neodpustil.<\/div>\n
\n

Nech\u00e1val se v\u00e9st ozv\u011bnou klav\u00edrn\u00ed melodie, kter\u00e1 se ka\u017ed\u00fdm krokem zd\u00e1la b\u00fdt bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Bylo to jako kr\u00e1\u010det tunelem, na jeho\u017e konci spat\u0159\u00edte sv\u011btlo. Kr\u00e1\u010del zbaven jak\u00fdchkoliv my\u0161lenek, a\u017e se najednou ocitl p\u0159ed spole\u010denskou m\u00edstnost\u00ed. Jeho srdce spla\u0161en\u011b tlouklo na poplach, dob\u0159e v\u011bd\u011blo, kdo se skr\u00fdv\u00e1 za dve\u0159mi. P\u0159esn\u011b jak tu\u0161il. Sv\u011btlo m\u011bl na dosah rukou.<\/p><\/div>\n

Zhluboka se nadechl a polo\u017eil dla\u0148 na kliku v\u00e1haje, jestli by nem\u011bl nejprve zaklepat. Jeho tv\u00e1\u0159 ho\u0159ela, hrudn\u00edk se mu m\u00e1lem rozlet\u011bl na kousky pod intenzivn\u00edm n\u00e1porem srdce hladov\u011bj\u00edc\u00edho po bl\u00edzkosti toho, kter\u00fd si jej zcela podmanil. Jemn\u011b se kousl do spodn\u00edho rtu, zat\u00e1hl za kliku a nesm\u011ble nahl\u00e9dl dovnit\u0159. M\u00edstnost byla p\u0159esn\u011b takov\u00e1, jak si ji pamatoval. Ani za ty dva m\u011bs\u00edce se tam nic nezm\u011bnilo, skrz vysok\u00e1 okna dovnit\u0159 pronikalo z\u00e1\u0159iv\u00e9 slunce, zal\u00e9valo ponur\u00e9 zdi i podlahu zlat\u00fdm odst\u00ednem a Billa sed\u00edc\u00edho u klav\u00edru m\u011bnilo v n\u011bco nadpozemsky n\u00e1dhern\u00e9ho. \u010cern\u00e9 vlasy pod dotekem paprsk\u016f slunce mod\u0159e z\u00e1\u0159ily, jeho ruce, rychle se pohybuj\u00edc\u00ed po kl\u00e1ves\u00e1ch s mistrovskou p\u0159esnost\u00ed, vytv\u00e1\u0159ely melodii, kter\u00e1 rozechv\u00edvala Tomovy vnit\u0159nosti. P\u0159ipadal si jako Alenka v \u0159\u00ed\u0161i div\u016f a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed div sv\u011bta m\u011bl p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima. Kdyby nemusel, v\u016fbec by se neh\u00fdbal, jen by tam tak st\u00e1l a pozoroval Billovo virtu\u00f3zn\u00ed vystoupen\u00ed a u\u017e\u00edval si toho, \u017ee je alespo\u0148 na chv\u00edli i on sou\u010d\u00e1st\u00ed v\u0161\u00ed t\u00e9 kr\u00e1sy. Nane\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak byli oba v\u00e1z\u00e1ni jist\u00fdmi povinnostmi a pr\u00e1v\u011b ty rozpohybovaly jeho kon\u010detiny a uvedly jeho t\u011blo do pohybu. Zhluboka se nadechl a vyslovil Billovo jm\u00e9no, dal\u0161\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech byl pot\u0159ebn\u00fd hned, jakmile do\u0161lo k p\u0159eru\u0161en\u00ed spojen\u00ed mezi Billov\u00fdmi prsty a klav\u00edrem a on se k n\u011bmu pomalu oto\u010dil. Nejprve mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e Toma p\u0159ipravoval i o posledn\u00ed zbytky dechu, pot\u00e9 odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a hluboce si povzdechl.<\/div>\n
\n

Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed ud\u011blat prvn\u00ed krok a \u017ee jej mus\u00ed ud\u011blat hodn\u011b rychle, ne\u017e se p\u0159ed n\u00edm Bill naprosto uzav\u0159e.<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017eu to zkusit?“ zeptal se na prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 jej napadla, a kdy\u017e k n\u011bmu Bill zvedl t\u00e1zav\u00fd pohled, hlavou uk\u00e1zal na klav\u00edr za jeho z\u00e1dy. Ani nedoufal v pozitivn\u00ed odpov\u011b\u010f, proto byl v\u00edce ne\u017e p\u0159ekvapen, kdy\u017e Bill m\u00edsto odpov\u011bdi jemn\u011b k\u00fdvl hlavou a ud\u011blal mu vedle sebe m\u00edsto.<\/div>\n
Tom se rozt\u0159esen\u011b nadechl a posadil se vedle n\u011bj na \u017eidli, kter\u00e1 byla tak mal\u00e1, \u017ee na sebe museli b\u00fdt nalepeni, jinak by se tam neve\u0161li.<\/div>\n
„U\u017e jsi to n\u011bkdy zkou\u0161el?“ Bill pohl\u00e9dl na Tomovy ruce, kter\u00e9 se na d\u016fkaz nerv\u00f3zn\u011b rozt\u0159\u00e1sly.<\/div>\n
„Jednou,“ odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e. „Je\u0161t\u011b jako kluk, ale moc mi to ne\u0161lo.“<\/div>\n
„To nevad\u00ed,“ Bill mu v\u011bnoval jemn\u00fd \u00fasm\u011bv, nesm\u011ble se nat\u00e1hl po Tomov\u00fdch dlan\u00edch a opatrn\u011b je polo\u017eil na kl\u00e1vesy. „Jen si to zkus, prsty vyv\u00edjej na kl\u00e1vesy jemn\u00fd tlak a s\u00e1m se p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed\u0161 o tom, co to s nimi d\u011bl\u00e1.“<\/div>\n
Tom se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161il a poslechl Billovu radu. Rozev\u0159el dla\u0148 a siln\u011b zm\u00e1\u010dkl p\u011bt sousedn\u00edch kl\u00e1ves. N\u00e1stroj pod jeho rukama rezonoval nespokojen\u00fdm zvukem, kter\u00fd se s Billov\u00fdmi ladn\u00fdmi t\u00f3ny nedal srovnat.<\/div>\n
„Zkus tro\u0161ku jemn\u011bji.“ Bill vzal jeho ruku do sv\u00e9, p\u0159ekryl sv\u00fdmi prsty ty Tomovy a jemn\u011b zatla\u010dil. „Vid\u00ed\u0161, to bylo mnohem lep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Jak ses to v\u0161echno nau\u010dil? Jsi neuv\u011b\u0159iteln\u00fd!“<\/div>\n
Bill stydliv\u011b sklonil hlavu. „To nejsem,“ \u0161pitl. „V\u017edy je co zlep\u0161ovat. Kdysi\u2026 jsem m\u011bl klav\u00edr. Te\u010f si ho bohu\u017eel nem\u016f\u017eu dovolit, tak se sna\u017e\u00edm vyu\u017e\u00edt ka\u017edou volnou chv\u00edli, abych si mohl zahr\u00e1t alespo\u0148 tady.“<\/div>\n
Tom ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvl hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill mo\u017en\u00e1 v\u011bdom\u011b, mo\u017en\u00e1 ne, nazna\u010dil kousek ze sv\u00e9 minulosti, v\u011bd\u011bl v\u0161ak i to, \u017ee bylo lep\u0161\u00ed na v\u00edc se neptat. „Te\u010f ale nem\u00e1\u0161 volno, Bille. Pr\u00e1v\u011b prob\u00edh\u00e1 p\u0159edn\u00e1\u0161ka s Higginsem, ta, na kterou ses tolik t\u011b\u0161il. Co se stalo?“<\/div>\n
„Bylo hloup\u00e9 myslet si, \u017ee to zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
Skr\u010dil hlavu mezi ramena a ruce si slo\u017eil do kl\u00edna. Tom m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eit se je\u0161t\u011b v\u00edc a dotknout se jich, propl\u00e9st jejich prsty, ale v\u010das se zastavil. M\u00edsto toho si klekl naproti Billovi, zvedl ruku a dotkl se Billovy tv\u00e1\u0159e jen tak kr\u00e1tce, aby ji mohl zvednout a donutit jej k o\u010dn\u00edmu kontaktu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 strach z Grega? Boj\u00ed\u0161 se, \u017ee by ti mohl znovu ubl\u00ed\u017eit?“ O\u010dima ani na chv\u00edli neopou\u0161t\u011bl ty Billovy, vp\u00edjel se do jejich sladk\u00e9ho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9ho odst\u00ednu, v jejich hloubce spat\u0159il samotn\u00e9 slunce.<\/p><\/div>\n

Bill jemn\u011b zakroutil hlavou, do o\u010d\u00ed mu vystoupily slzy. „Neboj\u00edm se jen jeho. Boj\u00edm se v\u0161eho, co nezn\u00e1m, v\u0161eho, co by mi mohlo n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
Tom t\u011b\u017ece polkl. Byl sou\u010d\u00e1st\u00ed nezn\u00e1ma i on? Boj\u00ed se snad Bill, \u017ee by mu n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil? Odpov\u011b\u010f p\u0159i\u0161la, jen co ta my\u0161lenka proplula \u00fatrobami jeho mysli.<\/div>\n
„Ale nejv\u00edce ze v\u0161eho se boj\u00edm tebe.“<\/div>\n
Bill rozt\u0159esen\u011b d\u00fdchal nosem, zat\u00ednal \u010delist, a\u017e Tom nabyl podez\u0159en\u00ed, \u017ee se v jeho mysli znovu odehr\u00e1v\u00e1 vnit\u0159n\u00ed boj. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, vn\u00edmal strach a v\u00e1h\u00e1n\u00ed, kter\u00fdmi byly prosycen\u00e9, ale tak\u00e9 t\u00f3ny n\u011b\u010deho m\u011bkk\u00e9ho a zraniteln\u00e9ho. N\u011b\u010deho, co tam nikdy p\u0159edt\u00edm nespat\u0159il a n\u00e1hle to bylo jako drobn\u00fd z\u00e1blesk sv\u011btla prot\u00ednaj\u00edc\u00ed nekone\u010dnou tmu.<\/div>\n
\n

Pootev\u0159el \u00fasta p\u0159ipraven zeptat se na d\u016fvod, ale Bill jej p\u0159edb\u011bhl.<\/p><\/div>\n

„Tome?“ zvedl dla\u0148 do vzduchu a p\u0159ibl\u00ed\u017eil ji k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, jako by mu cht\u011bl v\u011bnovat pohlazen\u00ed, v posledn\u00ed chv\u00edli si to v\u0161ak rozmyslel.<\/div>\n
„Ano?“ Tom z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl pohled. O\u010dima hltav\u011b visel na Billov\u00fdch \u00fastech neschopen uv\u011b\u0159it, \u017ee je je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami l\u00edbal.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 v l\u00e1sku?“ zeptal se Bill tak ti\u0161e, jako by i okoln\u00ed zdi m\u011bly u\u0161i a naslouchaly jejich rozhovoru.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Tom se zvedl na kolena, tak\u017ee m\u011bli nyn\u00ed tv\u00e1\u0159e ve stejn\u00e9 \u00farovni. Vzd\u00e1leni t\u00e9m\u011b\u0159 nicotn\u00fdm prostorem vz\u00e1jemn\u011b oh\u0159\u00edvali rty toho druh\u00e9ho hork\u00fdmi v\u00fddechy, neuv\u011bdomuj\u00edc si, \u017ee se mezera d\u011bl\u00edc\u00ed jejich tv\u00e1\u0159e pomalu zkracovala.<\/div>\n
„I p\u0159esto, co ti provedli rodi\u010de?“<\/div>\n
Tom najednou v\u0161echno pochopil. Neptal se jej. Sv\u00fdmi ot\u00e1zkami se mu sna\u017eil d\u00e1t nep\u0159\u00edmo najevo, \u017ee on s\u00e1m v l\u00e1sku nev\u011b\u0159il. Tom mu rozum\u011bl, nev\u011bd\u011bl, jak by reagoval, kdyby byl v jeho k\u016f\u017ei, mo\u017en\u00e1 by byl na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b, ale p\u0159esto se necht\u011bl vzd\u00e1t. Ne te\u010f, kdy\u017e se p\u0159ed n\u00edm Bill ka\u017ed\u00fdm dnem otev\u00edral v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
\n

„Nebylo to od nich hezk\u00e9,“ p\u0159iznal a dlan\u00ed putoval na Billovu \u010delist. Jen jemn\u00e9 pohlazen\u00ed, v\u00edc si nedovolil. „Ale sv\u011bt je pln\u00fd dal\u0161\u00edch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed t\u011b mohou milovat. Lid\u00ed, kte\u0159\u00ed by ud\u011blali i nemo\u017en\u00e9 pro to, abys jim dal \u0161anci dok\u00e1zat ti, jak kr\u00e1sn\u00fd m\u016f\u017ee \u017eivot b\u00fdt.“<\/p><\/div>\n

Ot\u0159eli se o sebe nosy a Bill okam\u017eit\u011b zav\u0159el o\u010di. P\u0159edstavoval si s\u00e1m sebe stoj\u00edc\u00edho na rozhran\u00ed dvou sv\u011bt\u016f p\u0159esn\u011b jako p\u0159ed lety. U nohou mu kle\u010deli fantomov\u00e9 minulosti. \u0160kleb\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e \u017eiv\u00edc\u00ed se jeho strachem a osam\u011blost\u00ed, zat\u00edmco m\u011bl nad hlavou nebe pln\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch hv\u011bzd. Tom symbolizoval v\u0161echno to, co bylo nad jeho hlavou. Nekone\u010dn\u00fd prostor, n\u011bco, co bylo mimo jeho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed a k \u010demu nevedla \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u0159\u00edru\u010dka nebo u\u010debnice. To, na co nikdy nemohl dos\u00e1hnout, k \u010demu se odm\u00edtal p\u0159ibl\u00ed\u017eit. Rozhodl se.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026-“ za\u010dal Bill pon\u011bkud v\u00e1hav\u011b. „Chci jim d\u00e1t \u0161anci,“ \u0161eptl.<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ zast\u00e9nal Tom s \u00fasm\u011bvem na Billovy rty, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed jemn\u011b dopadly na ty jeho. P\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy si jej st\u00e1hl na kl\u00edn a Bill se mu za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed nesm\u011ble stulil do n\u00e1ru\u010de, slune\u010dn\u00ed paprsky vrhly na podlahu st\u00edny jejich obj\u00edmaj\u00edc\u00edch se t\u011bl. Posledn\u00ed cihly byly zbo\u0159eny. Z\u00e1brany padly. Bill se poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b n\u011bkomu zcela odevzdal.<\/div>\n
\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Sl\u00edbila jsem, \u017ee se v\u00e1m dal\u0161\u00ed d\u00edlem pokus\u00edm vynahradit v\u0161e, o\u010d jste byli v tom p\u0159ede\u0161l\u00e9m ochuzeni, a tak jsem se do toho pustila naplno, inspirov\u00e1na poh\u00e1dkovou Jasmine a jej\u00ed skladbou, kter\u00e1 donutila i m\u011b samotnou na chv\u00edli uv\u011b\u0159it v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2617","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2617","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2617"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2617\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2617"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2617"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2617"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}