{"id":2623,"date":"2015-09-19T15:00:00","date_gmt":"2015-09-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2613"},"modified":"2015-09-19T15:00:00","modified_gmt":"2015-09-19T14:00:00","slug":"my-bodyguard-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/19\/my-bodyguard-3\/","title":{"rendered":"My bodyguard 3."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

<\/strong> Op\u011bt obrovsk\u00e9 d\u00edky za mno\u017estv\u00ed koment\u00e1\u0159\u016f. U\u017e\u00edv\u00e1m si je pln\u00fdmi dou\u0161ky, proto\u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee jak budou d\u00edly p\u0159ib\u00fdvat, tak bude koment\u00e1\u0159\u016f ub\u00fdvat.<\/em><\/div>\n

Abych se vyj\u00e1d\u0159ila k post\u0159eh\u016fm nebo st\u00ed\u017enostem pod minul\u00fdm d\u00edlem: D\u00edly nem\u00e1m p\u0159edepsan\u00e9 dop\u0159edu, tud\u00ed\u017e v\u00e1s nemohu z\u00e1sobit dv\u011bma nebo t\u0159emi d\u00edly t\u00fddn\u011b (nav\u00edc letos kon\u010d\u00edm univerzitu, tak\u017ee jsem r\u00e1da, kdy\u017e najdu \u010das na seps\u00e1n\u00ed alespo\u0148 jednoho d\u00edlu t\u00fddn\u011b), nov\u00e9 d\u00edly pos\u00edl\u00e1m v posledn\u00ed dob\u011b v\u017edy v ned\u011bli, ale datum a \u010das zve\u0159ejn\u011bn\u00ed u\u017e nen\u00ed v m\u00e9 kompetenci, d\u00e9lka d\u00edl\u016f je p\u0159esn\u011b takov\u00e1, abych v n\u00ed sd\u011blila v\u0161e podstatn\u00e9, a z\u00e1rove\u0148 abych d\u00edly nenatahovala plan\u00fdmi slovy, kter\u00e9 pro d\u011bj nemaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam, minul\u00fd d\u00edl byl tak\u00e9 ozna\u010den za d\u00edl „o ni\u010dem“, tak bych jen cht\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee to byl ve skute\u010dnosti dost st\u011b\u017eejn\u00ed d\u00edl, proto\u017ee kdyby Tom nepl\u00e1chl z hotelu a ne\u0161el se tajn\u011b bavit, nestalo by se nic z toho, co ho \u010dek\u00e1, a j\u00e1 bych nem\u011bla o \u010dem ps\u00e1t.<\/em><\/div>\n
U\u017eijte si n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed d\u00edl s d\u00e1vkou akce a budu se t\u011b\u0161it na va\u0161e n\u00e1zory, p\u0159ipom\u00ednky, teorie. M<\/em> :o*<\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
V (ne)spr\u00e1vnou dobu na \u0161patn\u00e9m m\u00edst\u011b<\/p>\n

<\/em><\/strong> Karolin musela p\u0159iznat, \u017ee Tomovo t\u011blo n\u00e1dhern\u011b pasovalo k tomu jej\u00edmu, kdy\u017e se sv\u00edjeli do rytmu hudby, kter\u00e1 zn\u011bla kolem nich. Nikdy se nespou\u0161t\u011bla s nik\u00fdm, koho potkala v baru, kde pracovala, proto\u017ee si byla v\u011bdoma, jak\u00e1 vrstva lid\u00ed tam posledn\u00ed dobou za\u010dala chodit, ale Tom byl kompletn\u011b jin\u00fd. M\u011bl \u010dist\u00e9 oble\u010den\u00ed, byl upraven\u00fd, von\u011bl, p\u011bkn\u00fd obli\u010dej, z\u00e1bavn\u00fd, trochu arogantn\u00ed a sebest\u0159edn\u00fd, co\u017e Karolin naprosto imponovalo, v\u011bd\u011bl, co cht\u011bl, a hlavn\u011b se neost\u00fdchal si to vz\u00edt, pokud mu to bylo nab\u00eddnuto. D\u00edky tomuhle v\u0161emu Karolin uva\u017eovala nad t\u00edm, \u017ee to musel b\u00fdt obrovsk\u00fd omyl, \u017ee n\u011bkdo jako Tom zabloudil zrovna do jej\u00edho baru, ale te\u010f za to byla vd\u011b\u010dn\u00e1, kdy\u017e c\u00edtila Tomovo stehno natla\u010den\u00e9 mezi sv\u00fdma nohama, zat\u00edmco do sebe byli velmi d\u016fv\u011brn\u011b zaklesl\u00ed. Navz\u00e1jem si d\u00fdchali na krk, ot\u00edrali nosy o hranu \u010delisti a zkou\u0161eli, co ten druh\u00fd je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00ed, ne\u017e dojde k nedo\u010dkav\u00e9mu a spont\u00e1nn\u00edmu polibku. Jejich ruce d\u00e1vno hladily t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 t\u011blo toho druh\u00e9ho. Karolin si u\u017e\u00edvala \u0161irok\u00e1 z\u00e1da a pevn\u00e9 pa\u017ee, zat\u00edmco Tomovy dlan\u011b v\u011bt\u0161inou doputovaly k jej\u00edmu zade\u010dku, kde z\u016fstaly tak dlouho, dokud se energie kolem nich nezm\u011bnila a nevy\u017e\u00e1dala si tak nov\u00e9 pohlazen\u00ed jej\u00edch zad nebo krku.<\/div>\n

\n

Ve \u017ehav\u00e9m momentu, kdy se nap\u011bt\u00ed mezi nimi za\u010dalo pomalu stup\u0148ovat, Tomovi v p\u0159edn\u00ed kapse za\u010dal vibrovat mobil, co\u017e uc\u00edtila i Karolin, proto\u017ee na n\u011bm byla pom\u011brn\u011b hodn\u011b p\u0159itisknut\u00e1. Odt\u00e1hla se od Toma a sundala z n\u011bj dokonce i ruce.<\/p><\/div>\n

„Vydr\u017e,“ omluvil se Tom a s\u00e1hl do kalhot. Mohl to ignorovat, ale byl nau\u010den\u00fd, \u017ee telefonn\u00ed spojen\u00ed je pro n\u011bj mnohdy d\u016fle\u017eit\u00e9, proto p\u0159\u00edstroj vyt\u00e1hl a pod\u00edval se na displej. David. Ten proklat\u00fd David.<\/div>\n
Ov\u0161em nevz\u00edt jeho hovor by znamenalo povol\u00e1n\u00ed n\u00e1rodn\u00ed gardy, proto\u017ee byl Tom pravd\u011bpodobn\u011b unesen, a jakmile by se na\u0161el jen p\u00e1r ulic od hotelu, \u010dekala by ho jist\u00e1 smrt, \u017ee zase n\u011bco ud\u011blal proti pravidl\u016fm.<\/div>\n
„Sorry, kot\u011b, ch\u016fva mi vol\u00e1, aby mi p\u0159ipomn\u011bla, \u017ee jsem pro\u0161vihl ve\u010derku. Bylo to fajn, ale mus\u00edm j\u00edt. M\u011bj se,“ pohladil ji Tom po tv\u00e1\u0159i a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Uvid\u00edme se je\u0161t\u011b n\u011bkdy?“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 ne,“ zavrt\u011bl hlavou a za\u010dal se davem prod\u00edrat ven, aby mohl hovor p\u0159ijmout a z\u00e1rove\u0148, aby sly\u0161el vlastn\u00ed slova.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Halo?“ p\u0159ilo\u017eil si telefon k uchu. Ani se nem\u011bl k n\u011bjak\u00e9mu \u00fase\u010dn\u00e9mu p\u0159ijet\u00ed hovoru volaj\u00edc\u00edho, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee moment\u00e1ln\u011b nen\u00ed v pozici, aby si vyskakoval. Poru\u0161il dost d\u016fle\u017eit\u00e1 pravidla a v tu chv\u00edli byl David v pr\u00e1vu.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi ksakru vysv\u011btlit, kde jsi? Douf\u00e1m, \u017ee je to n\u011bkde v tom nejzapadlej\u0161\u00edm kout\u011b hotelu, kter\u00fd Tobi je\u0161t\u011b neprohledal, proto\u017ee jestli ne, tak si m\u011b nep\u0159ej!“<\/div>\n
„Tak to si t\u011b asi rad\u0161i nep\u0159eju,“ podotkl Tom, aby mana\u017eerovi nep\u0159\u00edmo potvrdil, \u017ee v hotelu se rozhodn\u011b nenach\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1m toho akor\u00e1t tak dost, Tome, tohle bude m\u00edt dohru, ale nehodl\u00e1m to \u0159e\u0161it po telefonu, tak\u017ee mi \u0159ekni, kde jsi, a Tobi pro tebe dojede autem.“<\/div>\n
„To nen\u00ed t\u0159eba. Dojdu s\u00e1m. Jsem kousek od hotelu,“ odm\u00edtl.<\/div>\n
„Ne, Tome, \u0159ekni mi, kde…“<\/div>\n
„Za patn\u00e1ct minut jsem tam. \u010cau,“ ukon\u010dil hovor, aby Davida nemusel poslouchat.<\/div>\n
Z\u00e1bava byla u konce hned na to, co se tak slibn\u011b rozj\u00ed\u017ed\u011bla. U\u017e\u00edval si, \u017ee mlad\u00e1 barmanka nem\u011bla nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kdo je, proto\u017ee o\u010dividn\u011b podle toho, kde pracovala a jak vypadala, bylo jasn\u00e9, \u017ee m\u00e1 sotva \u010das nebo povahu na to, aby si kupovala drah\u00e9 m\u00f3dn\u00ed \u010dasopisy, odkud by Toma mohla zn\u00e1t. Vypadalo to v\u0161echno tak slibn\u011b. Po uvoln\u011bn\u00ed alkoholem mohlo n\u00e1sledovat uvoln\u011bn\u00ed sexem, ale to by David nesm\u011bl \u0161\u0148upat v jeho pokoji i tak pozd\u011b ve\u010der, aby ho vyru\u0161oval beztak kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 hlouposti, kter\u00e1 jako v\u017edy mohla klidn\u011b po\u010dkat do dal\u0161\u00edho dne.<\/div>\n
\n

Hodil telefon zp\u011bt do kapsy, nahrbil se a vydal se dlouhou ulic\u00ed zp\u011bt k hotelu. Nijak extra nesp\u011bchal, proto\u017ee se mu opravdu necht\u011blo zakon\u010dit tento ve\u010der n\u011bkolikahodinovou p\u0159edn\u00e1\u0161kou jeho mana\u017eera, jak zatracen\u011b neopatrn\u00fd byl, a co v\u0161echno se mu mohlo b\u011bhem ve\u010dera st\u00e1t jen proto, \u017ee v sob\u011b op\u011bt probudil rebelstv\u00ed a pot\u0159eboval v\u0161em uk\u00e1zat, \u017ee si m\u016f\u017ee d\u011blat, co chce, ani\u017e by ho n\u011bkdo kontrolovat shora.<\/p><\/div>\n

Psychicky se p\u0159ipravoval na stejn\u00e9 v\u011bty, stejn\u00e9 argumenty a stejn\u00e1 varov\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 m\u011bl David p\u0159ipraven\u00e9 v\u017edy pro tyto p\u0159\u00edpady, kdy\u017e se v tom za rohem objevila skupina zhruba deseti d\u00edvek. Tom nebyl schopn\u00fd odhadnout, jestli n\u011bkam m\u00ed\u0159ily, nebo se u\u017e odn\u011bkud vracely.<\/div>\n
„Ohh, kdybyste vid\u011bly, jak moc mu to slu\u0161elo v tom posledn\u00edm \u010d\u00edsle!“<\/div>\n
„O kom je \u0159e\u010d?“ zeptala se jedna z nich.<\/div>\n
„Oh bo\u017ee! Jak to nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt?! O Tomovi Kaulitzovi p\u0159ece! Ten, co fot\u00ed pro v\u0161echny ty m\u00f3dn\u00ed \u010dasopisy. J\u00e1 ho potkat, tak na n\u011bj asi sko\u010d\u00edm a u\u017e ho nikdy nepust\u00edm,“ zasm\u00e1la se a ostatn\u00ed s n\u00ed. Tomovi zamrzl v\u00fdraz v obli\u010deji a velmi rychle zahnul do jedn\u00e9 zapadl\u00e9 uli\u010dky mezi domy, kter\u00e1 byla skrz na skrz pr\u016fchoz\u00ed. Schoval se do jednoho z v\u00fdklenk\u016f a \u010dekal, dokud banda t\u011bch holek odbo\u010dku nemine a nedostanou se do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti.<\/div>\n
\n

Hol\u010di\u010d\u00ed hlaholen\u00ed a \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed pomalu ust\u00e1valo, a\u017e nebylo sly\u0161et v\u016fbec nic. Tom si oddychl, \u017ee m\u011bl opravdu nam\u00e1le a mo\u017en\u00e1 by m\u011bl p\u0159ehodnotit svoji pot\u0159ebu vybu\u0159ovat proti pravidl\u016fm, kter\u00e1 byla nastavena p\u0159edev\u0161\u00edm pr\u00e1v\u011b pro jeho bezpe\u010dnost. Sesko\u010dil ze stup\u00ednku a rozhodl se, \u017ee projde ulic\u00ed dol\u016f a dostanete se, jak p\u0159edpokl\u00e1dal, k hotelu jen z jin\u00e9 strany. M\u00edjel hordy odpadk\u016f ve velk\u00fdch pytl\u00edch, kter\u00e9 byly tu a tam naskl\u00e1d\u00e1ny na jedn\u00e9 hromad\u011b na sob\u011b a p\u0159itisknuty na ze\u010f vysok\u00fdch dom\u016f, kter\u00e9 se ty\u010dily po stran\u00e1ch ulice. Na lev\u00e9 stran\u011b st\u00e1ly pod po\u017e\u00e1rn\u00edm schodi\u0161t\u011bm velk\u00e9 plechov\u00e9 kontejnery a p\u0159es ulici se Tomovi dvakr\u00e1t po\u0161t\u011bstilo zahl\u00e9dnout krysu. P\u0159ipadl si jako v jednom z americk\u00fdch film\u016f, kde byly tyhle \u00fazk\u00e9 postrann\u00ed uli\u010dky jako stvo\u0159eny pro krimin\u00e1ln\u00ed \u010dinnost a odlo\u017een\u00ed ve\u0161ker\u00e9 \u0161p\u00edny m\u011bsta, aby zmizela z reprezentativn\u00edch \u010d\u00e1sti, je\u017e v\u00edtaly p\u0159edev\u0161\u00edm turisty, kte\u0159\u00ed cht\u011bli vid\u011bt nav\u0161t\u00edven\u00e9 m\u011bsto p\u0159esn\u011b v takov\u00e9 podob\u011b, v jak\u00e9 se m\u011bsta i st\u00e1ty prezentovaly na internetov\u00fdch s\u00edt\u00ed, aby p\u0159it\u00e1hly co nejv\u00edce pozornosti a pen\u011bz do st\u00e1tn\u00ed pokladny.<\/p><\/div>\n

Tomovi se nikdy nepo\u0161t\u011bstilo, pokud se d\u00e1 mluvit o \u0161t\u011bst\u00ed, zav\u00edtat do t\u011bchto kon\u010din, kde mal\u00e9r \u010d\u00edhal na ka\u017ed\u00e9m kroku. Skoro si p\u0159ipadal jako v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
St\u00edny a ponur\u00e1 atmosf\u00e9ra nav\u00edc v tak pokro\u010dil\u00fdch ve\u010dern\u00edch hodin\u00e1ch mu na jistot\u011b a bezpe\u010d\u00ed moc nep\u0159id\u00e1vala, proto m\u00edrn\u011b p\u0159idal do kroku a opravdu se sna\u017eil nemyslet na hororov\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e, kter\u00e9 by ho mohly d\u00edky jeho vlastn\u00ed hlouposti potkat. Sna\u017eil se ignorovat divn\u00e9 zvuky st\u0159\u00eddan\u00e9 naprost\u00fdm tichem a p\u0159edev\u0161\u00edm fakt, \u017ee tady by se nena\u0161el nikdo, kdo by mu v nesn\u00e1z\u00edch pomohl.<\/div>\n
\n

V polovin\u011b ulice, kdy\u017e u\u017e byl na dohled v\u00fdchod z ulice na jinou, jist\u011b daleko bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, se nedaleko od Toma za\u010dalo oz\u00fdvat rychl\u00e9 fun\u011bn\u00ed a zvuky bot, jak rychle zdol\u00e1valy dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed metry na asfaltov\u00e9m nebo m\u00edsty betonov\u00e9m povrchu cesty. Tich\u00fd b\u011bh dopl\u0148ovalo zakop\u00e1v\u00e1n\u00ed o pytle s odpadky, \u0161l\u00e1pnut\u00ed na plastov\u00e9 l\u00e1hve nebo plechovky povaluj\u00edc\u00ed se kolem mimo popelnice. Kroky byly hlasit\u011bj\u0161\u00ed a hlasit\u011bj\u0161\u00ed, dokud se p\u0159\u00edmo proti Tomovi zpoza rohu nevy\u0159\u00edtila osoba. B\u011b\u017eela jako o \u017eivot tmou, kter\u00e1 se povalovala v\u0161ude kolem. Jedin\u00e9, co Tom stihl rozpoznat, byly sv\u011btl\u00e9 sepran\u00e9 d\u017e\u00edny, tmav\u00e1 mikina s kapuc\u00ed, kterou m\u011bl doty\u010dn\u00fd nasazenou na hlav\u011b, a v\u011bc, kterou nesl v ruk\u00e1ch. Kradenou v\u011bc, usoudil Tom, proto\u017ee jinak by tak rychle nezdrhal. Jedno bylo ale jist\u00e9 – pokud s v\u011bc\u00ed ut\u00edkal takov\u00fdm zp\u016fsobem, bylo pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee majitel v\u011bci nebude daleko.<\/p><\/div>\n

Tom se zastavil a nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 p\u0159ed postavou za\u010d\u00edt ut\u00edkat, zastavit ho, nebo mu uhnout z cesty. Posledn\u00ed mo\u017enost se zd\u00e1la b\u00fdt v Tomov\u011b situaci nejlep\u0161\u00ed, proto ustoupil bokem a se zv\u00fd\u0161en\u00fdm tepem doufal, \u017ee ho zlod\u011bj mine, aby neztratil n\u00e1skok a tempo.<\/div>\n
Realita byla v\u0161ak jin\u00e1.<\/div>\n
Postava zahalen\u00e1 v mikin\u011b hodila v\u011bc, kterou dote\u010f nesla, Tomovi do n\u00e1ru\u010de, kter\u00fd ji instinktivn\u011b chytl a hned na to byl prudkou silou svalen do odpadk\u016f mezi dva plechov\u00e9 kontejnery. Jeden z pytl\u016f mu spadl na hlavu a t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9ho ho p\u0159ikryl. Osoba pokra\u010dovala ve zb\u011bsil\u00e9m \u00faprku, zat\u00edmco Tom se znechucen\u011b oklepal a sna\u017eil se dostat z odpadk\u016f.<\/div>\n
\n

P\u0159estal v odhazov\u00e1n\u00ed pytl\u016f a \u0161ust\u011bn\u00ed, kdy\u017e se zvuk b\u011bhu ozval znovu, tentokr\u00e1t ale ve v\u011bt\u0161\u00edm m\u011b\u0159\u00edtku a daleko hlasit\u011bji. Kousek od Toma se objevila skupina mu\u017e\u016f, kter\u00e1 se nejd\u0159\u00edve rozhl\u00e9dla a hned na to se rozb\u011bhla uli\u010dkou stejn\u00fdm sm\u011brem jako p\u0159ed t\u00edm ten \u010dlov\u011bk.<\/p><\/div>\n

„Chy\u0165te toho \u0161pinav\u00fdho parchanta, ne\u017e n\u00e1m pl\u00e1chne definitivn\u011b!“ zak\u0159i\u010del jeden z nich a pokra\u010doval v b\u011bhu.<\/div>\n
Kroky se za\u010daly od Toma vzdalovat, a\u017e nebylo sly\u0161et nic. Teprve tehdy se Tom s t\u011b\u017ek\u00fdm polknut\u00edm za\u010dal hrabat ze sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e, za kterou by m\u011bl b\u00fdt nejsp\u00ed\u0161 vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee bez n\u00ed mohl b\u00fdt u\u017e d\u00e1vno na lopatk\u00e1ch. Postavil se na nohy, cel\u00fd se oklepal a sundal ze sebe v\u0161e, co na n\u011bm p\u0159i p\u00e1du ulp\u011blo. Sehnul se pro v\u011bc, kter\u00e1 mu byla v rychlosti p\u0159ed\u00e1na jako \u0161tafeta, a zjistil, \u017ee je to pom\u011brn\u011b oby\u010dejn\u00fd batoh. Byl docela t\u011b\u017ek\u00fd, z \u010deho\u017e Tom vydedukoval, \u017ee ne\u0161lo o ten batoh jako takov\u00fd, jako sp\u00ed\u0161e o obsah toho batohu.<\/div>\n
„Hey!“ zazn\u011bl ulic\u00ed hroziv\u00fd hlas mu\u017ee, kter\u00fd se na konci pr\u016fchodu zastavil a v ruce dr\u017eel mobil s rozsv\u00edcen\u00fdm displejem. Ozv\u011bnou se v\u00fdhr\u016f\u017en\u00e9 osloven\u00ed doneslo a\u017e k Tomovi, kter\u00fd dr\u017eel inkriminovanou v\u011bc a byl si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee pr\u00e1v\u011b ten batoh byl st\u0159edem z\u00e1jmu toho mu\u017ee, kter\u00e9mu nebylo p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e vid\u011bt do obli\u010deje. Jednak byl pom\u011brn\u011b daleko a jednak byla tma.<\/div>\n
„Kurva,“ za\u0161eptal Tom vyd\u011b\u0161en\u011b, kdy\u017e vid\u011bl, jak mu\u017e zahazuje cigaretu a sp\u011b\u0161n\u00fdm krokem m\u00ed\u0159\u00ed k Tomovi. Mohl z\u016fstat st\u00e1t a v\u011bc mu\u017ei vr\u00e1tit, ale instinkty Tomovi na\u0159\u00eddily, aby se oto\u010dil k mu\u017ei z\u00e1dy a rychle odtamtud zmizel.<\/div>\n
„St\u016fj, ty \u0161mejde!“ zah\u0159m\u011blo za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy a v ten okam\u017eit\u011b se nedobrovoln\u011b stal komplicem a lovnou zv\u011b\u0159\u00ed. Vyb\u011bhl z ulice a sna\u017eil se rychle naj\u00edt n\u011bjak\u00fd \u00fakryt, proto\u017ee si nemohl b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee mu\u017e za n\u00edm nem\u00e1 po ruce zbra\u0148, kterou by se mu jist\u011b bez probl\u00e9m\u016f trefil p\u0159\u00edmo do zad.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkolika sekundov\u00fd n\u00e1skok Tomovi poskytl \u010das naj\u00edt \u00fakryt v dal\u0161\u00ed ze zapadl\u00fdch uli\u010dek. Vylezl po p\u0159istaven\u00e9m \u017eeb\u0159\u00edku nahoru a polo\u017eil se na plechov\u00e9 v\u011btr\u00e1ky, kter\u00e9 nejsp\u00ed\u0161 z domu odv\u00e1d\u011bly p\u0159ebyte\u010dn\u00e9 p\u00e1ry a vlhkost. Nat\u00e1hl se po \u017eeb\u0159\u00edku a nechal ho spadnout dol\u016f. \u0160t\u011bst\u00ed mu p\u0159\u00e1lo, kdy\u017e horn\u00ed d\u00edl dopadl na horu odpadk\u016f, kter\u00e9 naprosto ztlumily p\u00e1d, a hladk\u00fd povrch pytl\u016f \u017eeb\u0159\u00edku umo\u017enil sjet dol\u016f, tak\u017ee to vypadalo, jako by tam le\u017eel u\u017e n\u011bjakou dobu bez vyu\u017eit\u00ed. Sekundu na to, se v uli\u010dce objevil i mu\u017e. M\u011bl dv\u011b mo\u017enosti – odbo\u010dit a dostat se do \u010d\u00e1sti, ve kter\u00e9 byl Tom ukryt\u00fd, nebo pokra\u010dovat d\u00e1l dol\u016f z kopce. Vyt\u00e1hl mobil a vyto\u010dil n\u011b\u010d\u00ed \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Poslouchej m\u011b. Na toho mal\u00fdho hajzla n\u011bkdo \u010dekal v t\u00e9 uli\u010dce. Po\u0161li dva chlapy, aby dohnali toho sr\u00e1\u010de a odd\u011blali ho. Ne! Ten batoh m\u00e1 ten druhej. Sleduju ho! Po\u010dkejte na m\u011b na rohu u klubu, kde jsme se rozd\u011blili!“ Hlas utichl a podr\u00e1\u017eky bot se v rychlosti odlepily od povrchu m\u00edsta, kde st\u00e1l telefonuj\u00edc\u00ed mu\u017e. Bylo snaz\u0161\u00ed vydat se z kopce, ze kter\u00e9ho se ut\u00edk\u00e1 daleko rychleji, ne\u017e se zaseknout ve slep\u00e9 uli\u010dce, kde by byl doty\u010dn\u00fd okam\u017eit\u011b chycen, a p\u0159esn\u011b na tuhle teorii spol\u00e9hali oba dva. Mu\u017e po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee Tom ut\u00edkal snadn\u011bj\u0161\u00ed cestou, a Tom zase s t\u00edm, \u017ee p\u0159esn\u011b tohle si mu\u017e bude myslet.<\/div>\n
\n

T\u0159\u00e1sl se jako osika, zat\u00edmco le\u017eel na tvrd\u00e9m plechov\u00e9mu povrchu v\u011btr\u00e1k\u016f a sna\u017eil se t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchat. M\u011bl pocit, \u017ee sv\u011bt ztichl, aby ho prozradil i ten nejnepatrn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1dech. Jeho t\u011blo bylo strnul\u00e9, lev\u00e1 dla\u0148 k\u0159e\u010dovit\u011b tiskla batoh, kter\u00fd ho m\u00e1lem st\u00e1l \u017eivot. Tomovy o\u010di byly do \u0161iroka otev\u0159en\u00e9 a jeho srdce vyskakovalo z jeho hrudi tak siln\u011b, \u017ee mohl m\u00e1lem sly\u0161et, jak \u0165uk\u00e1 o plechy pod jeho t\u011blem.<\/p><\/div>\n

Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak dlouho na tom m\u00edst\u011b le\u017eel ve stejn\u011b strnul\u00e9 poloze, neh\u00fdbaje by\u0165 jen jedin\u00fdm \u010dl\u00e1nkem prstu. Kolem bylo ticho, p\u0159esto ho ka\u017ed\u00fd zvuk ulice dok\u00e1zal vyd\u011bsit natolik, \u017ee se mu strachem objevily i drobn\u00e9 slzy v o\u010d\u00edch. Nev\u011bd\u011bl, jestli jsou ti chl\u00e1pci opravdu pry\u010d a hledaj\u00ed ho na druh\u00e9 stran\u011b m\u011bsta, nebo \u010d\u00edhaj\u00ed kolem, maj\u00ed obkl\u00ed\u010denou celou \u010dtvr\u0165 a jakmile Tom vystr\u010d\u00ed nos z jedn\u00e9 z ulic, bude to jeho konec.<\/div>\n
Napo\u0159\u00e1d ale na tom m\u00edst\u011b z\u016fstat nemohl. Pokud ti mu\u017ei zjist\u00ed, \u017ee je nepravd\u011bpodobn\u00e9, aby jim Tom utekl tak daleko, vr\u00e1t\u00ed se tam, kde ho naposled vid\u011bli a kde ztratili jeho stopu. Proto Tom ti\u0161e sunul svoji pravou ruku, kter\u00e1 se z\u010d\u00e1sti od\u00edrala o ze\u010f, pod\u00e9l sv\u00e9ho t\u011bla, aby dos\u00e1hl na p\u0159edn\u00ed kapsu a vyt\u00e1hl z n\u00ed mobil. Podal si p\u0159\u00edstroj p\u0159ed obli\u010dej, aby na n\u011bj vid\u011bl a na\u0161el v n\u011bm \u010d\u00edslo na bodyguarda. Dost\u00e1vali v\u017edycky stejn\u00fd mobil se stejn\u00fdm \u010d\u00edslem, a\u0165 u\u017e se u n\u011bj vyst\u0159\u00eddalo tolik lid\u00ed, kolik cht\u011blo. V\u017edy kdy\u017e u nich kon\u010dili, museli ten telefon odevzdat.<\/div>\n
\n

Tom stiskl tla\u010d\u00edtko hovoru a p\u0159itiskl si telefon k uchu. Vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed se zd\u00e1lo jako v\u011bky, ne\u017e ve sluch\u00e1tku luplo a ozval se Tobiho p\u0159ekvapen\u00fd hlas.<\/p><\/div>\n

„Tome?“<\/div>\n
„Tobi, poslouchej m\u011b,“ za\u0161eptal Tom nejti\u0161eji, jak um\u011bl. „Mus\u00ed\u0161 pro m\u011b p\u0159ijet. S\u00e1m. Bez Davida.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Kde jsi?“<\/div>\n
„J\u00e1 te\u010f nev\u00edm p\u0159esn\u011b. Kousek od hotelu je ulice, kde jsou kluby. P\u0159istav tam auto a nech pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e od spolujezdce. Nevyp\u00ednej motor,“ nak\u00e1zal mu.<\/div>\n
„Tome, co se…?“<\/div>\n
„Neptej se a ud\u011blej, co ti \u0159\u00edk\u00e1m, a\u017e bude\u0161 na m\u00edst\u011b, prozvo\u0148 m\u011b a hlavn\u011b si posp\u011b\u0161!“ \u0161pitl Tom a hovor ukon\u010dil. Pozvedl m\u00edrn\u011b hlavu a pod\u00edval se dol\u016f na ulici. Nikde nikdo. Jeho tich\u00fd hovor, zd\u00e1 se, z\u016fstal utajen a nep\u0159it\u00e1hl \u017e\u00e1dnou necht\u011bnou pozornost.<\/div>\n
B\u011bhem deseti minut v Tomov\u011b dlani zavibroval telefon na znamen\u00ed, \u017ee auto je na m\u00edst\u011b podle jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Zb\u00fdvalo jen dostat se dol\u016f na pevnou zem a naj\u00edt rychle cestu zp\u011bt.<\/div>\n
Seskok nebyl nic t\u011b\u017ek\u00e9ho. Za prv\u00e9 nebyl Tom vysoko a za druh\u00e9 tu po\u0159\u00e1d le\u017eely odpadky jako m\u011bkk\u00fd doskokov\u00fd materi\u00e1l. Bez zji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed, jestli r\u00e1mus n\u011bkdo zaznamenal, b\u011b\u017eel stejnou cestou, kterou se dostal sem, zp\u011bt, ani\u017e by se rozhl\u00ed\u017eel, jestli ho n\u011bkdo nezaznamenal, nebo jestli n\u011bkdo dokonce neb\u011b\u017e\u00ed za n\u00edm. Se zrychlen\u00fdm dechem se dostal z bludi\u0161t\u011b zapadl\u00fdch ulic a rozb\u011bhl se k \u010dern\u00e9 dod\u00e1vce, kter\u00e1 st\u00e1la zaparkovan\u00e1 u krajn\u00edku. Vrazil do n\u011bkolika lid\u00ed na chodn\u00edku, ale jejich nad\u00e1vky nevn\u00edmal. Vzal za kliku ode dve\u0159\u00ed, \u0161kubl jimi a rychle nasko\u010dil dovnit\u0159. T\u0159\u00edskl dve\u0159mi zp\u011bt.<\/div>\n
„Rychle!“ \u0159ekl a rad\u011bji sklonil hlavu dol\u016f.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ nech\u00e1pal Tobi, kter\u00fd se\u0161l\u00e1pl plyn a vracel se zp\u011bt do hotelu.<\/div>\n
\n

V bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti Tom vykoukl z okna a p\u0159esv\u011bd\u010doval se, \u017ee je nikdo nesleduje. Ulice vypadaly klidn\u011b. Jen Tobi jimi uh\u00e1n\u011bl jako o \u017eivot.<\/p><\/div>\n

„Zaje\u010f do podzemn\u00edch gar\u00e1\u017e\u00ed,“ zastavil ho, kdy\u017e cht\u011bl parkovat na hotelov\u00e9m parkovi\u0161ti.<\/div>\n
„A m\u00e1me tam…“<\/div>\n
„Nem\u00e1me. Zaplat\u00edm to,“ \u0159ekl Tom a vyt\u00e1hl z kapsy pen\u011b\u017eenku, aby si zajistili m\u00edsto ke st\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Po zaparkov\u00e1n\u00ed oba vysedli z auta a Tom n\u00e1padn\u011b rychl\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il ke vchodu do hotelu. „Jdu k sob\u011b do pokoje. \u0158ekni Davidovi, a\u0165 nezved\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 telefony a v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nepou\u0161t\u00ed nikoho ani k sob\u011b, ani k n\u00e1m dv\u011bma, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1… dob\u0159e, ale co kdy\u017e…?“<\/div>\n
„Jo bude se pt\u00e1t, ale prost\u011b na tom trvej,“ \u0159ekl Tom a ztratil se na chodb\u00e1ch hotelu, nech\u00e1vaje Tobiho za sebou. Byl p\u0159\u00edli\u0161 rozru\u0161en\u00fd na to, aby sv\u00e9mu bodyguardovi pod\u011bkoval, a z\u00e1rove\u0148 mu poskytl n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 si bez pochyby za tak rychlou reakci zaslou\u017eil, ale Tom se pouze zav\u0159el ve sv\u00e9m pokoji, zamkl na tolik z\u00e1pad\u016f, kolik z\u00e1mek dovolil, hodil jeho \u017eivot ohro\u017euj\u00edc\u00ed batoh na jedno z k\u0159esel a ve\u0161el do koupelny, kde se zap\u0159el dlan\u011bmi o porcel\u00e1nov\u00e9 umyvadlo a zhluboka vydechl. Pustil proud studen\u00e9 vody a v n\u011bkolika d\u00e1vk\u00e1ch si ji chrstl do z\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159e, aby se uklidnil. Nechal vodu cr\u010det ze sv\u00e9ho obli\u010deje, kde st\u00e9kala na jeho bradu a odtud kapala na jeho oble\u010den\u00ed, kdy\u017e se narovnal, aby se na sebe mohl pod\u00edvat do zrcadla.<\/div>\n
\n

Prudce sebou trhl, kdy\u017e n\u011bkdo r\u00e1zn\u011b zabu\u0161il na dve\u0159e od jeho pokoje. Srdce mu sko\u010dilo a\u017e do krku a racion\u00e1ln\u00ed uva\u017eov\u00e1n\u00ed odplavalo pry\u010d. Na chv\u00edli se vyd\u011bsil, \u017ee za dve\u0159mi stoj\u00ed ti, kte\u0159\u00ed cht\u011bj\u00ed ten batoh nejl\u00e9pe spole\u010dn\u011b s jeho hlavou.<\/p><\/div>\n

„Tome! Okam\u017eit\u011b otev\u0159i ty dve\u0159e!“ ozval se tlumen\u011b David\u016fv rozzu\u0159en\u00fd hlas. Tom p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a \u00falevn\u011b se op\u0159el o ze\u010f. P\u0159itiskl k n\u00ed z\u00e1da a zaklonil hlavu.<\/div>\n
„Davide, pros\u00edm, vzbud\u00edte cel\u00fd hotel. Je opravdu v po\u0159\u00e1dku. Nic mu nen\u00ed,“ nal\u00e9hal Tobi, kter\u00fd se rozzu\u0159en\u00e9ho Davida sna\u017eil uklidnit, aby nevyv\u00e1d\u011bl uprost\u0159ed noci na tich\u00e9 chodb\u011b hotelu, ve kter\u00e9m se p\u0159edpokl\u00e1dalo, \u017ee maj\u00ed host\u00e9 \u00farove\u0148 a nebudou d\u011blat probl\u00e9my.<\/div>\n
„R\u00e1no se vr\u00e1t\u00edm, Tome, a jestli m\u011b nepust\u00ed\u0161 dovnit\u0159, d\u00e1m ty dve\u0159e vyrazit a nech\u00e1m to zaplatit tebe!“ bouchl p\u011bst\u00ed do dve\u0159\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 ode\u0161el, proto\u017ee pak u\u017e se oz\u00fdvalo jen ticho. Tom si promnul cel\u00fd obli\u010dej a bouchl p\u011bst\u00ed do zdi za sebou.<\/div>\n
\n

Tohle byla ta nejposran\u011bj\u0161\u00ed noc v cel\u00e9m jeho \u017eivot\u011b a nejhor\u0161\u00ed na tom bylo, \u017ee si za to mohl s\u00e1m. Jen on s\u00e1m.<\/p><\/div>\n

Na chv\u00edli si oddychl, \u017ee s prvn\u00edmi paprsky slunce tahle noc skon\u010d\u00ed a on na ni bude moct zapomenout, ale byla tu je\u0161t\u011b jedna v\u011bc, kterou musel vy\u0159e\u0161it.<\/div>\n
Tajemn\u00fd batoh, kter\u00fd zat\u00edm zapomenut\u00fd le\u017eel v k\u0159esle.<\/div>\n
\n

**<\/p><\/div>\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u011b: „Tak jednoduch\u00e9 to nebude“<\/p>\n

<\/em> autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Op\u011bt obrovsk\u00e9 d\u00edky za mno\u017estv\u00ed koment\u00e1\u0159\u016f. U\u017e\u00edv\u00e1m si je pln\u00fdmi dou\u0161ky, proto\u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee jak budou d\u00edly p\u0159ib\u00fdvat, tak bude koment\u00e1\u0159\u016f ub\u00fdvat. Abych se vyj\u00e1d\u0159ila k post\u0159eh\u016fm nebo st\u00ed\u017enostem pod minul\u00fdm d\u00edlem: D\u00edly nem\u00e1m p\u0159edepsan\u00e9 dop\u0159edu, tud\u00ed\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[631],"tags":[],"class_list":["post-2623","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-bodyguard"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2623","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2623"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2623\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2623"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2623"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2623"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}