{"id":2625,"date":"2015-09-18T16:00:00","date_gmt":"2015-09-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2615"},"modified":"2015-09-18T16:00:00","modified_gmt":"2015-09-18T15:00:00","slug":"turn-back-time-31-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/09\/18\/turn-back-time-31-konec\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 31. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Epilog: Nepo\u0159\u00e1dek v suter\u00e9nu<\/p>\n

<\/strong> Zt\u011b\u017eka vydechla a \u0161oupala nohama po koberci. \u0160inula si to do ztemn\u011bl\u00e9ho suter\u00e9nu. Den byl teprve v polovin\u011b, ale v temn\u00e9 m\u00edstnosti nebylo ani jedno okno. P\u0159esko\u010dila posledn\u00ed schod, levou rukou se chytila z\u00e1bradl\u00ed a opatrn\u011b vykro\u010dila vp\u0159ed, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159ed sebou jako slepec \u0161\u00e1trala pravou rukou, to jak hledala \u0159et\u00edzek, kter\u00fd, jak ona v\u011bd\u011bla, visel u \u017e\u00e1rovky, je\u017e byla n\u011bkde nad n\u00ed.<\/div>\n

A\u010dkoliv j\u00ed bylo u\u017e \u010dtrn\u00e1ct, je\u0161t\u011b na \u0159et\u00edzek \u00fapln\u011b pohodln\u011b nedos\u00e1hla. Kone\u010dn\u011b se kone\u010dky jej\u00edch prst\u016f dotkly chladn\u00e9ho kovu. Zarazila se a pak chytila \u0159et\u00edzek mezi ukazov\u00e1\u010dek a prost\u0159edn\u00ed\u010dek. Zat\u00e1hla a v tu r\u00e1nu se suter\u00e9nem rozlilo sv\u011btlo \u017e\u00e1rovky, kter\u00e9 chvilku problik\u00e1valo, ne\u017e se uk\u00e1zalo v pln\u00e9 s\u00edle.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dla se po velk\u00e9 m\u00edstnosti, bezmy\u0161lenkovit\u011b se po\u0161kr\u00e1bala tam, kde byl jej\u00ed cul\u00edk sta\u017een gumi\u010dkou, a za\u0161klebila se nad t\u00edm, co vid\u011bla. Byl to stra\u0161n\u00fd nepo\u0159\u00e1dek. Spousta krabic, n\u011bkter\u00e9 srovnan\u00e9 v kom\u00ednc\u00edch, jin\u00e9 op\u0159en\u00e9 o ze\u010f, n\u011bkter\u00e9 i o otc\u016fv prvn\u00ed gau\u010d. A jin\u00e9 zase jen tak samy st\u00e1ly uprost\u0159ed toho, \u010demu by se mohlo \u0159\u00edkat uli\u010dka.<\/div>\n
<\/p>\n

Jestli mysl\u00ed\u0161, \u017ee tohle je binec, m\u011bla bys vid\u011bt sklep u m\u00e9ho d\u011bde\u010dka,“ \u0159ekl j\u00ed Tom naposled, kdy\u017e vyslovila obavy ohledn\u011b vypo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed se s t\u00edm v\u0161\u00edm nepo\u0159\u00e1dkem.<\/em> Jej\u00ed sklep je tak nudn\u00fd, st\u011b\u017eovala si rodi\u010d\u016fm, proto\u017ee skoro v\u0161ichni jej\u00ed kamar\u00e1di m\u011bli v suter\u00e9nu kule\u010dn\u00edk a star\u00e9 videohry a 3D televize a pohovky a staro\u017eitn\u00e1 k\u0159esla a\u2026 no, nikdo v nich nem\u00e1 jenom nepo\u0159\u00e1dek, ne takov\u00fdhle.<\/div>\n

Zamra\u010dila se, odhrnula si z o\u010d\u00ed ofinu a pokusila se vymyslet nejlep\u0161\u00ed m\u00edsto, odkud za\u010d\u00edt. „Pokud pom\u016f\u017ee\u0161 s \u00faklidem, uvid\u00edme, co bychom s tou m\u00edstnosti mohli ud\u011blat, dob\u0159e?“ vyjedn\u00e1val s n\u00ed Bill p\u0159ed t\u00fddnem.<\/em><\/div>\n
Po chvilce se rozhodla za\u010d\u00edt t\u00edm nejjednodu\u0161\u0161\u00edm – dv\u011bma velmi mal\u00fdmi kom\u00ednky krabic. Vypadaly mnohem zachovaleji ne\u017e ostatn\u00ed bedny, byly hezky poskl\u00e1dan\u00e9 a odsunut\u00e9 z cesty tak, aby do nich nikdo nemohl vrazit.<\/div>\n
\n
S povzdychnut\u00edm sundala prvn\u00ed krabici ze sloupce a hodila ji na \u010derven\u011b nat\u0159enou podlahu. Sfoukla vrstvu prachu, p\u0159i\u010dem\u017e si m\u00e1vala dlan\u00ed p\u0159ed obli\u010dejem, aby se j\u00ed \u0161p\u00edna nedostala do nosu.<\/div>\n
Kdy\u017e byl prach pry\u010d, klekla si vedle krabice a sundala v\u00edko. Zavzdychala, kdy\u017e odhalila vnit\u0159ek krabice – dal\u0161\u00ed nepo\u0159\u00e1dek. O\u010dividn\u011b n\u011bkdo, pravd\u011bpodobn\u011b Tom, jednodu\u0161e vzal kopu rodinn\u00fdch poklad\u016f (sp\u00ed\u0161 haramp\u00e1d\u00ed) a hodil je do bedny, aby je pak n\u011bkdy v budoucnosti rozt\u0159\u00eddil n\u011bkdo jin\u00fd. Typick\u00fd,<\/em> pomyslela si a za\u010dala se v\u011bcmi prohrabovat. Nena\u0161la nic v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00e9 star\u00e9 hra\u010dky, p\u00e1r zar\u00e1movan\u00fdch fotek a n\u011bkolik kousk\u016f oble\u010den\u00ed, kter\u00fdch se ani nedot\u00fdkala.<\/div>\n
Bez z\u00e1jmu zav\u0159ela krabici, odsunula ji a p\u0159it\u00e1hla si bednu, je\u017e byla dal\u0161\u00ed v po\u0159ad\u00ed. Ani se nestarala o prach, hned sundala v\u00edko a zamra\u010dila se.<\/div>\n
„To je tak nudn\u00fd,“ zavr\u010dela si pro sebe a vyt\u00e1hla zar\u00e1movanou fotku le\u017e\u00edc\u00ed naho\u0159e. Byla vybledl\u00e1, to jak na ni z\u0159ejm\u011b sv\u00edtilo sv\u011btlo p\u0159\u00edli\u0161 dlouho p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ji n\u011bkdo schoval do krabice. Odlo\u017eila obr\u00e1zek na stranu a vyt\u00e1hla p\u00e1r dal\u0161\u00edch. Lid\u00e9 na fotk\u00e1ch byli o\u010dividn\u011b po\u0159\u00e1d stejn\u00ed – dva z nich byli Bill a Tom. Ostatn\u00ed jen st\u011b\u017e\u00ed n\u011bkam za\u0159azovala. Byla to n\u011bjak\u00e1 \u017eena, na jin\u00fdch zase star\u0161\u00ed mu\u017e, na ostatn\u00edch mal\u00fd chlapec, jeho\u017e dosp\u00edv\u00e1n\u00ed bylo ve fotk\u00e1ch zaznamenan\u00e9. Ten chlapec vypadal pov\u011bdom\u011b, ale ona mu nedok\u00e1zala p\u0159i\u0159adit jm\u00e9no.<\/div>\n
\n

V\u0161echny obr\u00e1zky dala na stranu, vyndala dal\u0161\u00ed a hned je upustila, proto\u017ee se j\u00ed neve\u0161ly do rukou. R\u00e1me\u010dky o sebe cinkly, jak padaly zp\u00e1tky do bedny. Chystala se je znovu sebrat, ale pak n\u011bco upoutalo jej\u00ed pozornost, n\u011bco co vypadlo zpoza fotografi\u00ed.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

10. \u010dervna 1917<\/strong><\/em><\/div>\n

\n

Chytila tu v\u011bc mezi prsty a p\u0159it\u00e1hla si ji bl\u00ed\u017e. Byla to vybledl\u00e1 ob\u00e1lka, nic zaj\u00edmav\u00e9ho ke zkoum\u00e1n\u00ed. Ale jakmile ji oto\u010dila, v\u0161imla si, \u017ee je bez adresy a st\u00e1le zape\u010det\u011bn\u00e1.<\/p><\/div>\n

Usoudila, \u017ee ni\u010demu neu\u0161kod\u00ed, kdy\u017e ji te\u010f otev\u0159e. Provl\u00e9kla palec pod roh zalepen\u00e9ho pruhu a roztrhla ho. Za\u010dala ji napl\u0148ovat zv\u011bdavost. Z ob\u00e1lky vyt\u00e1hla jeden list pap\u00edru slo\u017een\u00fd na t\u0159etiny.<\/div>\n
„Dopis?“ vyslovila a rozbalila ho se zmaten\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Prol\u00e9tla o\u010dima prvn\u00edch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f a nena\u0161la nikoho, komu je dopis adresov\u00e1n \u010di ur\u010den. „Hej, tati!“ zavolala p\u0159es rameno tak nahlas, aby ji sly\u0161eli i v pat\u0159e pod n\u00ed. Myslela si, \u017ee on bude zn\u00e1t odpov\u011b\u010f na to, co to vlastn\u011b na\u0161la. Jsou to koneckonc\u016f jejich v\u011bci, tak\u017ee oni by m\u011bli v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
<\/p>\n

10. \u010dervna 1917<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Srde\u010dn\u011b zdrav\u00edm toho, kdo na\u0161el tento dopis, a\u010dkoliv nem\u00e1m pochybnosti o tom, \u017ee je to n\u011bkdo z rodiny. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, kde se nach\u00e1z\u00ed\u0161, \u010dten\u00e1\u0159i, ani jak\u00fd je rok. Mo\u017en\u00e1, \u017ee tenhle dopis si p\u0159e\u010dte n\u011bkdo a\u017e ve \u010dtvrt\u00e9m tis\u00edcilet\u00ed. Pokud v t\u00e9 dob\u011b je\u0161t\u011b v\u016fbec existuje sv\u011bt. Dostal by se v\u016fbec jeden dopis tak daleko? V\u00edm, \u017ee v roce 2017 proch\u00e1z\u00ed technologie velk\u00fdm v\u00fdvojem, co jsem sly\u0161el, nikdo se v t\u00e9to dob\u011b s dopisy u\u017e neobt\u011b\u017euje, alespo\u0148 ne s t\u011bmi na pap\u00ed\u0159e. V\u0161echno jde p\u0159es\u2026 oh, ani nev\u00edm, jak to cel\u00e9 funguje, ale v\u00edm, \u017ee pap\u00edr k tomu nen\u00ed pot\u0159eba.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Tak\u017ee je des\u00e1t\u00e9ho \u010dervna roku 1917, stejn\u011b jako roku 2017. Je mi te\u010f sedmn\u00e1ct let a Billovi a Tomovi je dvacet \u0161est. Jsou st\u00e1le spolu, samoz\u0159ejm\u011b. Nikdy jsem nepochyboval o tom, \u017ee spolu z\u016fstanou po mnoho a mnoho let, na rozd\u00edl od Georga, jen\u017e, jak v\u00edm, vyslovil jak\u00e9si obavy. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee mu te\u010f oba uk\u00e1zali, jak se m\u00fdlil, \u017ee?<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Nu, potkal jsem se s Billem a Tomem ned\u00e1vno. Maj\u00ed se tak dob\u0159e. Adoptovali malou hol\u010di\u010dku, rozko\u0161nou \u0161estiletou sle\u010dnu, kter\u00e1 um\u00ed mluvit tak spisovn\u011b, \u017ee zast\u00ednila v\u0161echny dosp\u011bl\u00e9 z adop\u010dn\u00ed agentury – alespo\u0148 jak tvrd\u00ed Bill. Je n\u00e1dhern\u00e1. M\u00e1 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 neust\u00e1le fascinovan\u011b kul\u00ed – stejn\u011b jako Bill p\u0159ed dev\u00edti lety.<\/em><\/div>\n

Adop\u010dn\u00ed agentura, jak mi vypr\u00e1v\u011bl Bill, \u0159ekla, \u017ee ji p\u0159ivezla policie. M\u011bla na sob\u011b jenom star\u00e9 roztrhan\u00e9 kv\u011btovan\u00e9 \u0161aty. Vypadala vyd\u011b\u0161en\u011b a mluvila zmaten\u011b. Nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 doklady, \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1znamy a \u017e\u00e1dn\u00e9 dohledateln\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9. \u0158ekla, \u017ee posledn\u00ed v\u011bc, kterou si pamatuje, bylo chozen\u00ed po m\u011bst\u011b, zat\u00edmco jej\u00ed matka nakupovala. Kdy\u017e se j\u00ed ptali na otce, neust\u00e1le opakovala: „Tat\u00ednek je ve v\u00e1lce. Bojuje se \u0161patn\u00fdmi lidmi.“ Probl\u00e9m byl, \u017ee v roce 2017 nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 v\u00e1lka, ale v roce 1917 ano. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee mne je\u0161t\u011b neposlali bojovat, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee to brzy p\u0159ijde.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Tak\u017ee Bill a Tom tedy adoptovali zmatenou malou hol\u010di\u010dku, kter\u00e1 opakovan\u011b prohla\u0161ovala, \u017ee je rok 1917. Agentura \u0159ekla, \u017ee je velmi dobr\u00e1 here\u010dka a m\u00e1 velkou p\u0159edstavivost. Nicm\u00e9n\u011b nep\u0159ekvapilo by mne, kdyby se v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch t\u00fddnech tady objevily n\u011bjak\u00e9 zpr\u00e1vy o poh\u0159e\u0161ovan\u00e9 d\u00edvce. Vlastn\u011b bych nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, kdyby v cestov\u00e1n\u00ed v \u010dase byl zakopan\u00fd pes u v\u0161ech p\u0159\u00edpad\u016f zmizel\u00fdch ob\u010dan\u016f. A pochybuji, \u017ee vodn\u00ed pumpa na na\u0161em pozemku je jedin\u00e1\u2026 oh, jak to nazvat? Cesta? Nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed.<\/em><\/div>\n

V\u011bt\u0161ina lid\u00ed m\u00e1 cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem za n\u011bco neskute\u010dn\u00e9ho, za bl\u00e1zniv\u00fd n\u00e1pad. Ale j\u00e1 v\u00edm sv\u00e9. Je to opravdu fascinuj\u00edc\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b n\u00e1\u0161 rodokmen se m\u016f\u017ee zd\u00e1t na prvn\u00ed pohled dost\u2026 zamotan\u00fd, ale ve skute\u010dnosti to tak bizarn\u00ed nen\u00ed. Bill byl tady. Byl v roce 1908. Ale te\u010f je tam, o stolet\u00ed nap\u0159ed, je\u017e existuje paraleln\u011b s t\u00edm na\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Je opravdu fascinuj\u00edc\u00ed o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, \u017ee? Dv\u011b stolet\u00ed, dv\u011b doby existuj\u00edc\u00ed v ten sam\u00fd moment, jen\u2026 paraleln\u011b. A jako dv\u011b soub\u011b\u017en\u00e9 linky by se nikdy nem\u011bly prolnout, ani tro\u0161ku se dotknout. Ale takov\u00fd u\u017e je \u017eivot – ten je rozd\u00edln\u00fd od matematiky a u\u010debnicov\u00fdch pravidel. V \u017eivot\u011b existuj\u00ed v\u00fdjimky z pravidel a neo\u010dek\u00e1van\u00e9 z\u00e1zraky, je\u017e se \u010das od \u010dasu d\u011bj\u00ed.<\/em><\/div>\n

A Bill s Tomem jsou pr\u00e1v\u011b tou v\u00fdjimkou. Jsou v\u00fdjimkou, ka\u017ed\u00fd ve sv\u00e9 dob\u011b. A spolu na\u0161li rovnov\u00e1hu a \u017eivotn\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed. \u017dij\u00ed spolu \u0161\u0165astn\u011b v roce 2017, p\u0159esn\u011b sto let od tohoto momentu, s n\u00e1dhernou mladou d\u00e1mou, kterou po pr\u00e1vu pojmenovali Eleanor.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

A te\u010f – k \u010demu v\u016fbec tenhle dopis slou\u017e\u00ed, pt\u00e1\u0161 se, \u010dten\u00e1\u0159i? Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd – pt\u00e1m se na to sam\u00e9. Pravd\u011bpodobn\u011b je to sp\u00ed\u0161 zaznamenan\u00fd tok my\u0161lenek ne\u017e skute\u010dn\u00fd dopis. Nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou dobrou radu \u010di moudro, je\u017e bych prost\u0159ednictv\u00edm dopisu sd\u00edlel, ani \u00fakol, kter\u00fd by m\u011bl \u010dten\u00e1\u0159 splnit. Nicm\u00e9n\u011b tohle je mo\u017en\u00e1 poprv\u00e9, kdy, \u010dten\u00e1\u0159i, v\u016fbec sly\u0161\u00ed\u0161 o v\u0161em tom cestov\u00e1n\u00ed v \u010dase. Jestli\u017ee ano, douf\u00e1m, \u017ee jsem te\u010f nerozv\u00ed\u0159il n\u011bjak\u00fd konflikt v tv\u00e9 rodin\u011b. Pokud to p\u0159ed tebou p\u0159\u00edbuzn\u00ed tajili, m\u011bli jist\u011b sv\u00e9 d\u016fvody. Nebo mo\u017en\u00e1 u\u017e v\u0161e v\u00ed\u0161 a j\u00e1 jen opakuju zn\u00e1m\u00e1 fakta. Tak jako tak ti p\u0159eji jen to dobr\u00e9, \u010dten\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Zdrav\u00ed T\u011b<\/em><\/div>\n

James Theodore Tr\u00fcmper<\/em><\/div>\n
\n

„Co je?“<\/p><\/div>\n

D\u00edvka nadsko\u010dila a ohl\u00e9dla se p\u0159es rameno. Spat\u0159ila Toma stoj\u00edc\u00edho v polovin\u011b schod\u016f do suter\u00e9nu a skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho hlavu, aby vid\u011bl, co se d\u011bje. Pod\u00edvala se zp\u011bt na dopis v rukou a pak znovu na sv\u00e9ho otce.<\/div>\n
„Nic, tati, jen\u2026 nebyla jsem si jist\u00e1, kde za\u010d\u00edt s \u00faklidem,“ odpov\u011bd\u011bla s v\u0159el\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Tom se\u0161el dal\u0161\u00ed dva schody, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed v\u00fdhled na suter\u00e9n a n\u011bkolik krabic, kter\u00e9 jeho dcera odt\u00e1hla od zdi. „No,“ \u0159ekl a trhl ramenem, p\u0159es n\u011bj\u017e mu visel jeden z dred\u016f. „Vypad\u00e1 to, \u017ee u\u017e jsi na\u0161la dobr\u00e9 m\u00edsto, odkud za\u010d\u00edt, co?“<\/div>\n
D\u00edvka se pod\u00edvala na krabici s fotografiemi a p\u0159ik\u00fdvla. „Rozhodn\u011b,“ souhlasila.<\/div>\n
Otec zabubnoval prsty o z\u00e1bradl\u00ed a znovu se rozhl\u00e9dl po suter\u00e9nu. V\u011bd\u011bl, co jeho dcera najde a co v\u0161echno ji \u010dek\u00e1. „Tak\u017ee,“ promluvil asi po minut\u011b, „jsi tady dole v pohod\u011b?“<\/div>\n
Dcera se je\u0161t\u011b jednou ohl\u00e9dla p\u0159es rameno. Te\u010f v rukou t\u0159\u00edmala zar\u00e1movan\u00fd sn\u00edmek. Usm\u00e1la se a kr\u00e1tce odpov\u011bd\u011bla: „Jo.“<\/div>\n
Tom usoudil, \u017ee m\u016f\u017ee odej\u00edt. „Bav se, Ellie,“ \u0159ekl a zam\u00ed\u0159il po schodech op\u011bt nahoru. „Bill a j\u00e1 ti p\u0159ijdeme pomoct pozd\u011bji, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Dob\u0159e!“ zavolala na n\u011bj Eleanor. Sly\u0161ela, jak se zaklaply dve\u0159e. A pot\u00e9, v o\u010d\u00edch tu samou dychtivost a fascinaci, kter\u00e9 tam m\u011bl i Tom v den, kdy\u017e objevil den\u00edky ve sklep\u011b sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka, obr\u00e1tila svou pozornost na fotografie a dal\u0161\u00ed rodinn\u00e9 d\u011bdictv\u00ed ukryt\u00e9 v suter\u00e9nu a \u010dekaj\u00edc\u00ed na den, kdy bude objeveno a bude pokra\u010dovat ve sv\u00e9 v\u011b\u010dn\u00e9 pouti \u010dasem.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Epilog: Nepo\u0159\u00e1dek v suter\u00e9nu Zt\u011b\u017eka vydechla a \u0161oupala nohama po koberci. \u0160inula si to do ztemn\u011bl\u00e9ho suter\u00e9nu. Den byl teprve v polovin\u011b, ale v temn\u00e9 m\u00edstnosti nebylo ani jedno okno. P\u0159esko\u010dila posledn\u00ed schod, levou rukou se chytila z\u00e1bradl\u00ed a opatrn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-2625","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2625","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2625"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2625\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2625"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2625"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2625"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}